Autor:
Golux
Přístupnost:
bez omezení
Hlavní postavy (Páry):
Severus Snape; mudlovská třída a dvě mudlovské učitelky
Varování:
smrt
Shrnutí:
jak Severus Snape uklidnil třídu
Poznámka:
vytvořeno jednoho víkendového odpoledne u nejmenovaného rybníka při plném provozu nedělních výletníků (:-()
vhodné pro všechny, zvláště pro učitele
Autorita
Severus seděl na břehu rybníka. Bylo hezké, slunné odpoledne a foukal jemný větřík, který Severusovi čechral jeho hedvábné černé vlasy. Vysoké rákosí tiše šumělo a na vodě se čeřily drobné vlnky. Všude bylo ticho a klid.
Severus se opřel o kmen stromu a zavřel oči. Učitelské povolání mělo v sobě hodně adrenalinu. Proto si rád užíval tyhle chvíle klidu, kdy nemusel upoutávat pozornost čarodějnických netalentovaných spratků výklady o přísadách do lektvarů, uskakovat před jejich vybuchujícími kotlíky a umravňovat jejich pubertální nápady o přestávkách. Tenhle rybník byl navíc od Bradavic dost vzdálený, takže nehrozilo, že by sem některý z těch líných spratků zabloudil.
Z poklidné relaxace ho vyrušily hlasy. A co horšího, dětské hlasy. A co vůbec nejhoršího, bylo jich hodně. Brebentily jeden přes druhý a nevypadalo to, že by chtěly zmlknout.
Severus se rychle zvedl a schoval se za silný kmen blízkého stromu. Brzy spatřil, jak ze zatáčky vyběhlo na cestičku asi dvacet dětí, vesele štěbetajících a překřikujících se navzájem. Podle pestrých šatiček a naprosto nečarodějnického slovníku bylo poznat, že jsou to mudlové. Několik kroků za nimi se plahočily dvě dospělé ženy, upocené a udýchané, a ochraptělými hlasy nabádaly děti ke klidu. Samozřejmě marně.
Severus se při pohledu na své mudlovské kolegyně zlomyslně ušklíbl. Tohle by se v jeho třídě stát nemohlo. On sám měl u žactva přirozenou autoritu, což bylo mimo jiné dáno i tím, jak byl přesvědčen, že byl muž. S feminizací školství nikdy nesouhlasil; podle jeho názoru neměly ženy dostatek důslednosti, pevné vůle a cynismu potřebného k výchově dětí. Bylo v nich prostě příliš mateřského citu, a ten byl podle něj při výchově spíše na překážku.
Když se děti s křikem rozeběhly ke břehu, cachtaly se v blátě a s řevem a kvičením po sobě cákaly vodu, ubohé učitelky se už ani nesnažily o to děti nějak umravnit. Ty za chvíli stejně vypadaly jako pohybující se řvoucí blátivé koule.
Severus nikdy neoplýval soucitem, v této chvíli měl však pocit, když viděl ve tvářích svých kolegyň nefalšované utrpení, že by jim měl jejich trápení trochu ulehčit. Zašátral proto v záhybech svého hábitu, vytáhl hůlku a rybník ozářilo zelené světlo.
"Avada kedavra!"
Asi půl hodiny poté ještě stále stál za stromem a nechápavě kroutil hlavou, když viděl ty dvě bláznivé ženské, jak pobíhají po břehu, strašlivě ječí a třesou bezvládnými tělíčky, místo aby se radovaly, že ti spratci jsou konečně zticha. Pak se otočil a vydal se směrem k bradavickému hradu. Nevděk světem vládne. Nakonec, dokázal ty haranty utišit, což bylo víc, než se podařilo těm dvěma. V umění utišit třídu byl prostě nejlepší.