Autor:
Lilithka
Pár:
Severus Snape/ Harry Potter
Varování:
erotika, na konci nekrofilie, není detailně popsaná
Shrnutí:
Je po velké bitvě. Severus a Harry bydlí spolu...
Poznámka:
Povídka obsahuje méně známá fakta z paleografie, ale ráda je zájemcům objasním. Původně je povídka dělená do čtyř částí, ale zde by to bylo nepraktické, protože není moc dlouhá. Proto dělení naznačím pouze značkami.
V jednom pokoji za jediný den
Dvoje černé vlasy se dotýkají na jednom polštáři. Jedny jemné, vypadají až mastné. Svojí délkou by zahanbily kdejakého metalistu ze známého nočního klubu v Londýně. Jsou dlouhé a rovné, svit měsíce se v nich leskne a hází tmavomodré odlesky. Druhé jsou drsné a tvrdé. Nepoddajné a při délce asi dvaceti centimetrů jsou rozcuchané jako vrabčí hnízdo.
Ve tmě tikají kukačky a občas jemně pleskne o hladinu malého akvária některý z karasů. Projíždí se ve vodě a hájí svoje území. Jejich domov je položen na jedné z polic velké, ebenové knihovny. Je stísněný mezi cennými svazky profesora lektvarů.
V pokoji je kromě postele a knihovny taky pracovní stůl obtěžkaný skleničkami s barevným inkoustem a otevřenou knihou. Je psaná gotickou minuskulí, s ozdobným písmenem na začátku každého řádku. Jemně se v ní klikatí stonky s lístečky a obrazy svatých. Severus právě opisuje z knihy nějakého bezvýznamného řádu 16. století. Vždycky ho bavilo luštit latinská slovíčka a napodobovat duktus pisatele. Opis bude jednou mít tu čest být usazený vedle akvária. Stejně jako desítky opisů před tím.
A samozřejmě nechybí židle. Je na ní jemně poskládáno dvoje černé oblečení.
Když se podíváme lépe na postel, všimneme si, že tmavé oči jsou otevřené a zírají na strop. Ruka profesora se probírá neposlušnou kšticí Harryho neduchapřítomně, jakoby Severus přemýšlel.
Když jsem ho viděl poprvé, byl ještě tak maličký. I přes všechnu odvahu v jeho očích a klikatou jizvu na čele mi bylo jasné, že potřebuje ochránit. Díky všemocné magii dluhu jsem byl přirozeným strážcem malého chlapce. Jeho otec mi zachránil život před Lupinem... tenkrát, v chroptící chýši.
Ujal jsem se svojí povinnosti se ctí, myslím si. Pozoroval jsem ho z temných stínů, aby nevěděl, že je sledovaný. Kolikrát se otočil a sledoval zákoutí bedlivým zrakem, ale mě nemohl vidět. Nepřál jsem si, aby mě viděl, a navíc... zastírací kouzlo je pro mě jednoduché. Léta praxe, řekl bych.
Jednou jsem ho sledoval při cestě na vyučování. Spěchal, zase se zapomněl ve společenské místnosti. Dost mě tím rozčílil za pět minut jsem měl mít vyučování se třeťáky a takhle nestihnu pravidelný příchod! Byl jsem ale odhodlaný jít za ním tak dlouho, dokud nebudu muset odbočit k učebně lektvarů. Přinejhorším nasadím rychlejší tempo, proběhlo mi tenkrát hlavou. Tohle si pamatuji dobře, protože... než jsem stačil dokončit myšlenku, natáhl se jak široký tak dlouhý na rovné cestě. Přišlápl si tkaničku. Škodolibě jsem se rozesmál nemysle na to, že zastírací kouzlo nezastírá úplně všechno.
Šíleně se vyděsil. Při pohledu na hrůzu v jeho očích, mě smích přešel. Zapříčil jsem ji a dlouhé dny si to vyčítal. Zpackal jsem celé sledování na několik dalších měsíců. Vždycky si potom s sebou bral hloupý Pobertův plánek. Začal mi zcela nesmyslně chybět. Tehdy jsem si to uvědomil. V Pottrově třetím ročníku.
Najednou se oči zavírají a ruka sklouzne vedle nehybného mladého těla. Profesor se pokouší usnout, tak tiše, prosím.
*****
Po několika hodinách se oči opět otevřou. Severus jemně vyprostí své tělo ze zajetí deky a bere si jedno z oblečení na židli. Odchází z místnosti a vrací se s několika nádobkami.
Odkryje tělo Harryho Pottra a otevře jednu z nich. Místností se rozline vůně cedrového dřeva. Jemně nabere na dva prsty a začne mladíka od špiček na nohou mazat. Dokonce tělo otočí, aby mohla vůně cedru prostoupit i kůží na zádech, týlu a zadečku. S jemností a péčí roztírá mast po každičkém milimetru těla, raděj přejede dvakrát, než by vynechal. Celý proces trvá několik desítek minut. Potom si kouzlem očistí ruce, uzavře nádobu a vykasá si černé rukávy košile až k loktům.
Promasíruje svaly ležící postavy.
Přejde k židli a bere druhé oblečení. S pečlivostí Harryho oblékne. Z jiné místnosti přinese průhledný džbán se světle modrou tekutinou. Na hladině pohodlně plave obyčejná čajová svíčka. Zapálí ji a po chvíli se s cedrem smísí silná vůně léčivých květin.
Spokojeně se usměje a jde přepisovat knihu.
Získal ji před necelým půlrokem. Tedy... získal... má ji jenom vypůjčenou od přítele ze střední Evropy. Oplátkou za opis Cestopisů Merlina.
Vytáhne si soupravu psacích potřeb, ořízne pečlivě hrot velkého brku, patrně dravčího a připraví si ještě zpola popsaný pergamen. Teď musí vytvořit jemné lístky zdobící vnější okraj stránky. Špička s inkoustem tvoří dokonalou kopii lístečků a spleti stonků, po několika minutách zručná ruka pokreslí celý okraj pergamenu. K nerozeznání od pravé, řekli by možná někteří. Severus to nazývá jednoduše. Genialita a um.
Zkontroluje kde včerejší den skončil a začne tvořit umná písmenka. Jedno e k nerozeznání od druhého, skvělý obraz gotické minuskuly 16. století. A až dopíše zbytek, tedy 947 pergamenů oboustranně popsaných, bude mít další zajímavou knihu ke čtení. Odmalička měl rád paleografii.
Když jsem si uvědomil svoje city, byl tedy Harry ve třetím ročníku. Trápil jsem se tím. Jak může drobný černovlasý chlapec s akné na tváři vyvolávat chtíč a lásku ve zralém muži? Nepochopil jsem to. Ale smířil se. Pro ohníčky v jeho očích ho trápil, snažil se zahlédnout ozvěnu jeho lásky. Marně.
Přišel čtvrtý ročník a trochu povolil v hlídání svého okolí. Možná za to mohlo vědomí vlastní výjimečnosti a zastání v Blackovi, nevím. Každopádně v duchu jsem ho za sebevědomí káral i velebil. Mohl jsem se plížit temnými kouty, kryt zastíracím kouzlem, hlídat ho, být mu nablízku. Aspoň trochu být s ním!
Litoval jsem každé povinnosti, která mi v tom bránila, nenáviděl jsem společenskou místnost a jeho vyučování, kde se mohl skrýt mým očím.
Dalo by se říct, že jsem si zvykl na stereotyp. Bradavice, Harry, smrtijedství, lektvary.
Ale při tolika povinnostech čas utíkal neskutečně rychle. Než jsem se nadál, Harry se vrátil ze hřbitova v žalostném stavu a nastal pátý ročník.
*****
Slunce se přehouplo přes půlku své denní cesty. Severus, jako téměř každý člověk v tuto dobu, pocítil hlad. Ještěže existuje kouzelnická donášková služba. Po dobu oběda zůstal Harry v pokoji sám. Leží na posteli, oči zavřené… Je sám.
Nikdy by nevěřil, jak mu černá sluší. Černá košile přímo na tělo zdůrazňuje pevné, ale přesto ještě chlapecké svaly. A Severus prostě miluje kontrast bílé tváře s černým oblečením. On vlastně miluje hodně kontrastů. Tedy i, pro ostatní, svoji přespříliš kontrastní povahu.
Už se nám bradavický profesor vrací z oběda absolvovaného v jiné místnosti rozlehlého domu. Můžeme pozorovat spokojenost na jeho tváři. Patrně dobré jídlo...
Vrací se na své místo u stolu, ještě nepopsal ani tři pergameny. Pohled vrhne na nehybnou postavu na posteli bere do štíhlých prstů brk. Je nádherné koukat se mu přes rameno a sledovat linii inkoustu. Byl vytvořen za pomoci solí měďnatých a železitých. Ten Severus používá nejraději pro větší kluzkost než je nyní u obvyklých moderních sloučenin.
Čas ubíhá rychle, kukačky brzy odbijí pátou večerní. Severus otře brk, uklidí ho i s celou soupravou a urovná popsané pergameny. Je spokojený, splnil svůj plán a popsal jich osm z každé strany, tedy celé dva kvaterny. Skvělý výkon... Takhle bude mít opis hotový za 118,3 dne. Však si už u svého přítele v Austrálii vyhlédl další zajímavý svazek. Pro změnu o jeho oblíbené magii mysli.
Pátý ročník byl hodně složitý. Pro oba z nás. Harry se nechtěl učit nitrobranu, bránil se jí tak urputně, že nemohl dosáhnout dobrých výsledků. Přiznávám se, radoval jsem se z toho. Déle mohl setrvávat v mojí přítomnost.
Vždycky před hodinou jsem ve své mysli našel a eliminoval vzpomínky, které nebyli pro jeho mladou duši vhodné. Znovu se musím přiznat... nechtěl jsem, aby viděl, že mě někdo někdy šikanoval, musel jsem zabíjet, podřídil jsem se Brumbálovi... donutil mě k tomu stud za svoji minulost. Ale víra v lepší budoucnost byla pořád silná. Už dva roky přemáhání... Ujišťoval jsem se, že po sedmém ročníku přijde moje chvíle. Měl jsem pravdu.
I když všechno jako vždycky zkomplikoval parchant Black. Odjakživa měl pro to nadání... Po jeho smrti mě Harry nenáviděl ještě víc. Překousl jsem to a doufal dál. Šestý ročník všechno ještě víc zamotal, stal jsem se profesorem Obrany proti černé magii. Věděl jsem, že tam exceluje a bylo o tolik těžší vyvolat v jeho očích dávné jiskřičky čehokoliv jiného, než nenávisti.
Navíc i u Pána Zla začalo přituhovat. Draco nezvládal tajný úkol a ani se o něj nechtěl podělit. Selhával jsem na všech frontách, zavázal se ke splnění téměř nesplnitelného a ztrácel přehled o činech mé lásky.
Ztrácel jsem se v dění okolo.
A potom musel zabít. Jednoho z mála lidí, kteří mi opravdu důvěřovali. Díval jsem se do téměř mrtvých očí Brumbála a vyřkl kletbu, která se nepromíjí. Vím, stejně umíral, ale proč jsem to musel být já?!
S touto smrtí jsem se nejspíš ještě nesmířil. Nevím.
Zachránil jsem Draca a svůj život.
Získal si pánovu důvěru.
Naplánoval rychlý útok, přesvědčil Pána Zla, že je bezpečný.
I když jsem věděl, že není.
Zaútočili jsme na svatbu Billa Weaslyho. Ale nikdo překvapen nebyl. Díky mně.
*****
Severus se zvedá ze židle a přechází k posteli. Svléká nehybné a studené tělo Harryho Pottra, pečlivě oblečení skládá a nakonec na hromádku přidává i to svoje. Otáčí ho na břicho a natahuje se po druhé nádobce, kterou ráno přinesl. Připraví ji vedle sebe.
Kouzlem tělo ohřívá, zvyšuje se vůně cedru a docela přebíjí i regeneračního bylinného oleje ze džbánu.
Bere jeden z bachratějších polštářů a podkládá Harryho klín. Štíhlé ruce profesora lektvarů se rozběhnou po mrtvém těle. Hladí každičký kousek, všechno, kam dosáhne. Poté se skloní a ruce jsou nahrazeny rty. Dlouhé vlasy lechtají záda milovaného při každém polibku... Severus vzrušeně sténá... Tak dlouho musel čekat... nezasloužil si to trápení... celoživotní trápení...
Přeruší chmurné myšlenky a zintenzivní polibek na levou půlku milovaného zadečku.
Nabere na jeden prst lubrikant a začne důkladnou masáží mrtvé tělo připravovat. Ví, jak to dělat, má Harryho „doma„ několik týdnů. Udržuje jeho tělo v kompletním stavu pomocí starých metod egyptské mumifikace kůže, středověkého nakládání vnitřností do speciálních lektvarů a spoustou černé magie. Ve všech třech oborech je už dávno odborník.
Celý akt trvá asi půlhodinu, po bouřlivém orgasmu Severus odchází a vrací se s mokrými vlasy a kapkami vody na kůži. Přináší několik ručníků a pečlivě omývá tělo. Zhasí čajovou svíčku. Bere do jedné ruky nádobu s lubrikantem a cedrovou mastí, do druhé ručníky a průhledný džbán.
Přilehá k Harrymu a ještě se mu trochu klepou ruce. Ví, proč to dělá jenom před spaním.
Špatně se mu potom píše, písmenka nejsou tak krásně tvarovaná, jak mají být. Ztratil takhle jeden cenný den. Podruhé tu chybu neudělal.
Bylo tam hodně krve a mnoho padlých na obou stranách. Víc mrtvých bylo naštěstí u smrtijedů. Těšil jsem se na vysvobození z ostnů Temného Pána, těšil jsem se na dny proseděné u knih a inkoustu mnoho let. Zasloužím si je.
Konečně dva nepřátelé stáli proti sobě. Věštba se splnila. Harry zabil největší zlo světa. Ale v euforii z vítězství se nechránil a byl zabit podlou avadou zezadu. Kdo jiný by toho mohl být schopný než idiot bez mozku. Goyle starší.
Každému jinému by přece došlo, že po vraždě pána nemůže zabít jeho vraha. Že si na něm bystrozoři smlsnou a bude se modlit za smrt.
Ovšem bystrozoři nebyli tak rychlí jako já. Cítili jste někdy vřít vaši krev v žilách? On ano. Cítil to minimálně 10 hodin. Pokud se tedy zbaběle nezabil.
To jsem nemohl zjistit, popadl jsem milované tělo a přenesl se do svého domu.
Se spokojeným výrazem.
Od třetího ročníku jsem věděl, že bude se mnou.
Přál jsem si to a má přání se plní!
Na obranná kouzla domu jako každý den doléhají mocná kouzla. Stejně nemají šanci, nemůžou se probít. Následují steny a pláč „pozůstalých,“ kteří chtějí oslavit alespoň tělo hrdiny.
Nemají šanci.
Pro to, jak Severus potřebuje být sám, zaslouží si klid, chce odpočívat. Pro poslední zoufalý pokus být s ním.
Ne sám!