Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Caled Nailo, Te'lyn
Shrnutí: Bardi mají rádi sladké
Poznámka: Dopsáno duben 2012

Dezert

Caled vsunul klíč do zámku a odemkl. Sundal si plášť a pověsil ho na věšák u dveří, které druhou rukou zavřel a zamkl. Už v té chvíli cítil, že něco není v pořádku.
Rozhlédl se po pokoji. Oheň v krbu tiše plápolal. Na stole byla připravena jako vždy večeře pro dva z výtečné kuchyně pana Aquintase. Vše se zdálo být na svém místě a přece ho zachvátil nepříjemný pocit. Bylo tu totiž nezvyklé ticho.
„Te‘lyn?“
Jeho hlas mu přišel až nepatřičně hlasitý. Sevřel jílec meče a hlavou mu běžely nejrůznější myšlenky. Bandity vyhnala tuhá zima z hor a bylo jich po lesích víc, než mu bylo milé. Také měla amfiberaiská stráž plné ruce práce. Počet přepadení sotva pár kroků za městskou bránou za poslední měsíc rapidně stoupl.
Hrdlo se mu sevřelo úzkostí, když si vzpomněl na ten nadrápaný výhružný vzkaz, co se minulý týden objevil na nástěnce. Že když banditům nedají pokoj, budou toho litovat.
Úplně cítil, jak mu pod zbrojí stéká po zádech ledový pot hrůzy.
Obrátil se ke dveřím a dlouze si prohlížel zámek, aby mu neunikla ani sebemenší stopa po paklíči. Nakolik dokázal říct, zdálo se, že se dveře nikdo nesnažil vypáčit. Ani na rohožce nebylo žádné bláto či jiné nepatřičné stopy, že by u nich byl někdo další.
Znovu se rozhlédl po místnosti a přemýšlel, zda jsou věci opravdu na svých místech. Klouzal pohledem po psacím stole. Kalamář byl daný jinak, ale nebyl si jist, zda to třeba neudělal on sám nebo Te’lyn. Prohlédl knihovnu, avšak knihy byly srovnané přesně, jak to před několika dny sám udělal. Koberec byl ale posunutý a Caled si hned představil, jak do bytu vnikl maskovaný bandita. Připlážil se zezadu k Te’lyn, která rozkládala na stůl mísy a misky. Chytil ji kolem krku a její výkřik zdusil kouskem plátna nasáklým v uspávacím lektvaru. Její bezvládné tělo se pak zhroutilo únosci rovnou do náruče.
Muselo to tak být. Židle, které se zachytila, když padala do mdlob, posunula koberec.
S Caledem se zatočila místnost.
Unesli ji!
Téměř zároveň, co se o něj pokusila slabost z té hrůzy, se svět zbarvil do ruda vztekem. Bandité si právě podepsali rozsudek smrti. Najde si, i kdyby měl Šeré skály obrátit vzhůru nohama. Vybije bandity do posledního. Půjde za velitelem stráže… Ne, půjde za Zaltaisem. Aspoň se konečně zjistí, jestli je pravda, že jím bandité straší své děti.
Ve chvíli, kdy se Caled propracovával do fáze ‚pobít muže, ženy i děti‘ ozval se vedle v ložnici tichounký šramot.
Caled bleskově tasil a s myšlenkou, že tu na něj nejspíš nechali čekat vraha, vykopl dveře. Rozpřáhl se mečem a zůstal v té pozici s pusou dokořán.
V místnosti bylo přítmí. Jen mihotavé svělo zlatých voskovic se rozlévalo po její naolejované kůži a dávalo jí bronzový nádech. Uvelebená na posteli mezi modrými polštáři vypadala jako ten nejlákavější kus karamelu, jaký si dokážete představit. Rozpuštěné vlasy jí spadaly z ramen na ňadra jako vodopád. Její dlouhé řasy se zvedly a safírově modré oči se na něj upřely. Pomalu si olízla rty a lačkovně je našpulila.
Caled polknul a pomalu svěsil ruku s mečem.
„Chtěla jsem na tebe počkat s večeří, ale nějak ses opozdil,“ usmála se Te’lyn. „Tak co kdybychom přešli rovnou k dezertu?“

Poznámka pro velitele stráže: Zbroj je poněkud těsná a v krizové situaci je skoro nemožné se z ní dostat rychle.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský