Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Zaltais
Shrnutí: Pozadí moci
Poznámka: Dopsáno leden 2013

Protitrpasličí Elfí Národní Informační Služba

Amfiberaiský palác byl ponořen do nočního ticha. Chodby zely prázdnotou, z níž až mrazilo. Kam se poděly stráže? Kde všichni byli?
Mezi sloupy se mihl stín. Pohyboval se neslyšně jako duch. Klouzal z jednoho přítmí do druhého, až by se náhodnému pozorovateli mohlo zdát, že ho jen šálí smysly. Stín postupoval nahoru po honosném schodišti, nikým neviděl a neslyšen. Až stanul před pracovnou místokrále.
Dveře se bez hlesu otevřely, když ruka v rukavici stiskla kliku.
Pracovnu osvětlovala jen záře z krbu. Měkce se rozlévala kolem a barvila kůži prvního královského rádce do ruda. Stál zády ke dveřím a vyhlížel zamyšleně z okna, kde pod příkrovem noci spalo elfí město.
„Zavřete za sebou, pane Zaltaisi, dveře,“ řekl rádce nevzrušeně, aniž by se otočil.
Zaltais nedal nijak najevo překvapení, že si jeho dokonale neslyšného příchodu starý elf všiml. Zavřel dveře a bez vyzvání si z křišťálové karafy na stole nalil plný pohár vína. Pak se rozvalil v křesle a zablácené boty si dal bezostyšně na nízký stolek.
„Jen si poslužte,“ řekl rádce a otočil se od okna.
Zaltais mu beze slova s arogantním úšklebkem pokynul pohárem.
„Nesledoval vás nikdo?“ otázal se rádce a usadil se v křesle naproti němu.
„Pokud ano, už o tom nikomu nepoví,“ uculil se Zaltais.
Rádce nehnul ani brvou, když suše řekl: „To je dobře.“
Zaltais si dovolil povytáhnout lehce jedno obočí. Něco ve výrazu starého elfa nebo snad v tónu, jakým ta slova řekl, ho zaujalo. Sundal nohy ze stolku a narovnal se.
„Proč jste chtěl, abych se sem proplížil jako zloděj?“ zeptal se. „Dokonce jste poslal pryč stráže. Chystáte snad královraždu?“
Zaltais se zadíval do tváře rádce, v níž se nehnul ani sval. Starý elf byl příliš zkušený politik, než aby se z jeho výrazu dalo cokoli vyčíst.
„A kdyby ano?“ otázal se rádce s dokonalým klidem.
„Ale no tak, za koho mne máte,“ usmál se Zaltais mnohoznačně.
„Otázka je, za koho se máte vy,“ oplatil mu rádce úsměv. Pohodlně se opřel v křesle, sepnul ruce a s nečitelným pohledem upřeným na Zaltaise se zeptal: „Máte rád trpaslíky?“
Zaltais zkřivil rty.
„To se ptáte elfa, který seděl za pokus o vraždu trpaslíka?“ odfrkl si Zaltais.
Rádce na něj jen mlčky hleděl.
„Nesnáším je! A celý ten proces, ten slib – Amfiberai by mi mělo děkovat, že ten trpaslík díky mně odtáhnul!“ vyplivl Zaltais podrážděně.
„Možná vám Amfiberai právě poděkovat chce,“ poznamenal rádce tajemně. „Ještě víno?“
Rádce pozvedl karafu a Zaltais nastavil sklenici, aby mu dolil.
„Zaujal jsem vás?“ pousmál se rádce.
„Možná,“ odvětil Zaltais opatrně.
„Jste opatrný, to se mi líbí. Opatrnosti bude zapotřebí,“ řekl rádce. „Do Amfiberai míří skupina trpaslíků, aby se zde usadila.“
Zaltais stiskl rty nevolí.
„Ano, vidím to stejně,“ utrousil rádce. „A proto jste tu. Nechceme je zde, ale z politického hlediska není tak snadné je odtud vykázat.“
„Hledáte někoho na špinavou práci,“ odtušil Zaltais a dopil víno. „Něco vás to ale bude stát.“
Rádce se usmál.
„Vždycky jsem říkal, že každý muž má svoji cenu.“
„Chci koně,“ řekl Zaltais bez váhání. „A titul, když už jsem musel složit tu protivnou přísahu. Chci být amfiberaiský šlechtic. Mít dům, solidní příjem, chci být někdo. Chci, aby si Amfiberai konečně sedlo přede mnou na prdel.“
Rádce tentokrát nedokázal skrýt jistou nevoli.
„Nelíbí se vám to? Najděte si na špinavou práci někoho jinýho,“ řekl Zaltais nesmlouvavě.
„Kůň by neměl být problém. Titul.“ Rádce se odmlčel. „Myslím, že by se to dalo zařídit. Pokud budete ochoten se oženit.“
„Oženit?“ protáhl Zaltais obličej.
„Jiná cesta k titulu nevede. Je hezké, že znáte svoji cenu, která mimochodem není malá, ale jisté oběti budete pro to muset přinést.“
Zaltais zamyšleně pokýval hlavou.
„Pokud se nebude míchat do mých věcí,“ prohlásil nakonec.
„Pokud vy zachováte dekorum,“ kontroloval rádce.
„Dobře, takže o co jde?“ zeptal se Zaltais lenivě a dolil si víno. „Co je to za trpaslíky?“
„Nejde jen o trpaslíky. Chceme, abyste utvořil skupinu důvěryhodných, schopných a diskrétních elfů, kteří utvoří Protitrpasličí Elfí Národní Informační Službu. Vy jediný, budete vědět, že sloužíte přímo místokráli. Skandál si při chycení někoho z vás nemůžeme dovolit. A předpokládáme, že vaše vysoká cena bude zárukou mlčenlivosti i v případě mučení.“
Zaltais se uchechtl.
„Chcete zabít každého všivého trpaslíka, co sem strčí svůj hnusný ksicht, nemám pravdu?“
„Ano,“ řekl rádce trochu kysele. „Jen jsem to nechtěl říkat takhle naplno.“
Zaltais vypadal pobaveně.
„Koně a šlechtický titul,“ řekl Zaltais a dopil zbytek vína v karafě. „A já vám zaručím, že trpaslíky budou v Amfiberai potkávat nešťastné nehody.“
Pak se zvedl k odchodu, ale ještě mezi dveřmi se otočil a řekl: „A doporučuji vám vymyslet pro tu skupinu jiný název. Protože když se z toho udělá zkratka,“ uchechtl se.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský