Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Alkaran, Kei’ra, Nephtys
Shrnutí: Kdo se moc ptá, moc se dozví
Poznámka: Ok, připouštím, že pointa není moje, ale vypůjčil jsem si ji z filmu Krokodýl Dundee, jenže kdo by odolal
Dopsáno únor 2012

Postel

Servírka v Domě odpočinku prostřela před tři elfí dámy bohatou snídani a tiše se vzdálila. Bledolícá albínka si jen lehce potřela elfí chléb tenounkou vrstvičkou másla a zavařeniny. Poté si otevřela knihu a zdánlivě přestala věnovat svým spolustolovnicím pozornost.
Černovlasá elfka si odložila kloubouk s dlouhým perem na volnou židli vedle sebe a bez váhání si přitáhla talíř se štědrou porcí míchaných vajíček.
„Tedy já mám hlad,“ usmála se. Chopila se vidličky a pustila se do jídla.
„Takže co Chir, Alky?“ zeptala se zlatovlasá elfka a uzobávala kuličky hroznového vína.
„No, pořád ho nepustili z chrámu,“ pokrčila Alkaran rameny mezi sousty.
„Chudák, co,“ prohodila zlatovlasá elfka jako by mimochodem a pohrávala si s kuličkou vína.
„Hele, Nep,“ ukázala na ni Alkaran vidličkou. „Může si za to sám. Neměl se odpojit od skupiny. Jak mám pak velet Gardě, když je to jako mluvit do stromu.“
„No, zrovna tohle jsem nemyslela,“ uculila se Nephtys.
Alkaran pokrčila rameny.
„Naznačila jsem mu to už sto krát, ale on pořád nic. Co víc jsem měla dělat. Nejsem jeho máma a při bozích, že by nějakou za zadkem potřeboval.“
„Ale tak to víš, Chir,“ usmála se Nephtys. „Věčné dítě.“
„Jo, až ten dospěje, tak si celé Amfiberai pohoví,“ poznamenala Alkaran. „Ty to nebudeš?“ ukázala na druhý talíř vajíček.
„To máš pořád hlad?“ podivila se Nephtys, ale talíř k ní posunula.
„No jo,“ přikývla Alkaran už s vidličkou na cestě k ústům. „Chtělo by to kyselé okurky.“
„U Solara, Alky, snad nejsi těhotná,“ rozesmála se Nephtys.
Alkaran se začervenala.
„No co, ten Lenwe je přece docela fešák ne,“ uculila se Nephtys.
„Rozumíme si,“ řekla Alkaran a schovala se za pohár s vínem.
„To je základ, Alky, to je základ,“ pokývala Nephtys hlavou.
Bledolícá albínka hlasitě zaklapla knihu a změřila se obě pronikavým pohledem. Pak upila lehce ze svého poháru vína.
„Není to nějaký vandrák z lesa?“ poznamenala.
„Lenwe je druid,“ opáčila Alkaran.
„To je skoro totéž,“ utrousila albínka.
Alkaran odsunula druhý prázdný talíř a rozhlédla se po zákusku.
„No, a jaký je teda v posteli?“ otázala se albínka věcně.
Alkaran se zarazila.
Nephtys zrudla a napomenula albínku: „Kei’ro, přece nemůžete – “
„No,“ přerušila Alkaran Nephtys zamyšleně. „Já vlastně nevím.“
Obě elfky se na ni zadívaly s nelíčeným překvapením.
„No, on pořád spí na zemi,“ vysvětlila Alkaran téměř omluvně.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský