Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Téma: Piráti z Karibiku
Hlavní postavy: Jack Sparrow/ Will Turner
Shrnutí: Lhát se nemá.
Poznámka: Děkuji Maragrit za beta read
Dopsáno v roce 2007

Lež má krátké prkno

Jack Sparrow kráčel po palubě. Najednou se zastavil a prudce se obrátil. Chvíli pozoroval posádku a pak se pomalu otočil. Udělal pět kroků a rychle se ohlédl.
„Co to dělá?“ zavrtěla nechápavě Elizabeth hlavou.
„Je to Jack, co víc potřebuješ vědět,“ pokrčil Will rameny.
Jack mezi tím došel, po dvou dalších pohledech přes rameno, až k nim. Nepatrně kývl na Willa hlavou.
„Dívají se, že jo?“ sykl, když se k němu Will naklonil.
Will se podíval Jackovi přes rameno. Skutečně na ně teď upíral pohled snad každý, kdo se v tu chvíli nacházel na palubě.
„Že jo?!“ zopakoval Jack netrpělivě, jako by se už nemohl dočkat, až mu to Will potvrdí.
„Jo, dívají,“ přisvědčil Will opatrně. Znal sice Jacka Sparrowa už nějaký ten pátek, ale stále nebyl sto předpovědět, co ten zatracený pirát udělá v příští vteřině.
Zdálo se, že Jacka ta odpověď trochu uklidnila. Jako by se tak ujistil, že se mu to jen nezdálo.
„Potřebuju se napít,“ řekl nakonec Jack tiše a podezřívavě se zahleděl na Elizabeth. Nikdy nezapomněl na to, jak při jejich prvním dobrodružství spálila celou zásobu rumu, a snažil se ji od této drahocenné tekutiny držet pokud možno co nejdále.

Jakmile za nimi zapadly dveře skladu, který byl zaplněn přihrádkami s lahvemi rumu, Jack popadl nejbližší láhev, odzátkoval ji a pořádně si přihnul. Pak se posadil na sud a loknul si pro jistotu ještě jednou.
„Děje se něco, Jacku?“ zeptal se Will, když mu Jack podával láhev.
„Pořád na mě zírají, to se děje,“ odvětil Jack. V jeho hlase však nebyla ani stopa po předchozí nervozitě či podráždění. Měl rum a tak se aspoň na chvíli ničím netrápil.
Will se opatrně napil a pokrčil rameny.
„Co chceš. Jsi kapitán Jack Sparrow. Unikl jsi ze chřtánu Krakena, poradil sis s Davy Johnesem, dostal jsi zpátky Černou perlu, copak jsi ty historky neslyšel?“
„Samozřejmě, že jsem je slyšel,“ ohradil se Jack. „Ostatně jsem je pomáhal vytvořit.“
Will se neubránil úsměvu. Jackovi nikdy před tím nevadilo být středem pozornosti.
„Želvy,“ připomněl Will historku o želvách, na nichž Jack údajně unikl z opuštěného ostrova.
„Želvy,“ přikývl Jack pobaveně.
„Tak proč ti najednou tohle vadí?“ podivil se Will.
„Dívají se na mne…divně,“ pokusil se vyjádřit Jack své pocity.
„A dámu nepozvete?“ ozvala se Elizabeth a opřela se o rám dveří.
Jack vykouzlil jeden ze svých pověstných úsměvů.
„Dámu? Nikdy, ale tebe, kdykoli.“
Will se zamračil. Pořád v něm někde zůstávala ta vzpomínka na to, jak Elizabeth Jacka líbala. Všechno si vyříkali, a Jack Elizabeth paradoxně neměl nic za zlé, naopak měl jí snad ještě raději. A možná právě to Willovi vadilo.
Jack podal Elizabeth láhev.
„Víš, co si myslím? Že to přeháníš,“ prohlásil Will. „No tak se na tebe dívají, no. Jsi slavný.“
„To je pravda, Jacku,“ přikývla Elizabeth.
„Já vám říkám, že je v tom něco jiného,“ namítl Jack a sebral Elizabeth láhev.
„Údajný kapitán Bludného Holanďana prostě přitahuje pozornost,“ trvala na svém Elizabeth.
„Kapitán Bludného Holanďana? Vážně? Tu jsem ještě neslyšel,“ zajímal se Jack živě.
„No jo, je nejnovější. A pak ještě…,“ Elizabeth zrozpačitěla a zčervenala.
„Jaká?“ pobídl jí Jack dychtivě.
„Já jsem tomu ani na okamžik neuvěřila,“ vyhrkla Elizabeth.
„Čemu?“ rozpaky jeho manželky podnítily Willův zájem.
„No, říká se o tobě a…o Jackovi,“ soukala ze sebe Elizabeth neochotně.
„Tak to vyklop, puso,“ pobídl ji Jack netrpělivě.
„Žejstemilenci,“ vyhrkla Elizabeth, jak nejrychleji dokázala.
„Ještě jednou?“ požádal ji Will.
Jack vypadal pobaveně.
„Říká se, žejstemilenci.“
„Já ti nerozumím,“ zamračil se Will. „Zkus dělat mezery mezi slovy,“ požádal ji a přiložil láhev rumu ke rtům.
„Snaží se ti říct, že se o nás povídá, že spolu šoustáme,“ vysvětlil mu Jack.
Elizabeth zrudla a Will se začal dusit douškem rumu. Jack udeřil Willa pořádně do zad.
„Co-cože?“ hlesl Will, když popadl dech.
Jack se na Willa zadíval. Zdálo se, že ho ta novinka nechává v klidu.
„Odhaduji tě tak na jeden rok,“ prohlásil Jack. „Na půl když by byla hodně zlá plavba.“
„Prosím?“ nechápal Will.
Jack se pousmál nad jeho nedůvtipností.
„Rok na to, než bych tě bral,“ objasnil mu.
„To je vtip?“ otázal se Will.
Jack zavrtěl hlavou a napil se rumu.
Will si bezděčně od Jacka odsedl. Najednou mu nepřišlo moudré sedět vedle toho piráta moc blízko.
„Podle mě se na vás dívají tak divně právě kvůli tomu,“ řekla Elizabeth.
„To jsou ale sprosté pomluvy!“ rozhořčil se Will. „To takhle přece nenecháš, Jacku?!“
Jack mlčel a bylo vidět, že tu možnost zvažuje.
„Copak tobě to nevadí?“ dorážel Will.
Jack se na něj zadíval a pak se usmál.
„Ne,“ odvětil zvesela.
„Ne?“ opakoval Will nevěřícně.
„Oni se totiž nedívají na mě,“ Jackův úsměv se prohloubil. „Ale na tebe, příteli.“
Will zbledl.
„Tak to tedy ne!“ vybuchla Elizabeth. „Těm řečem se udělá ihned přítrž!“ Vůbec se jí nelíbilo, aby o jejím manželovi kolovaly takového lži.
„A co já s tím asi nadělám?“ zeptal se jí Jack.
„Najdeme toho, kdo tyhle sprosťárny šíří,“ rozhodl Will.
Jack se však tvářil, že se ho to netýká.
„Něco mi dlužíš,“ připomněl Will. „Nebýt mě hnil bys teď v posádce Davyho Johnese.“
Jack se usmál.
„Nic ti sice nedlužím,“ řekl. „Ale že jsi to ty, dobře.“

*****

„Všichni se na mne dívají,“ sykl Will nervózně.
„Jo, úplně všichni,“ přisvědčil Jack a sebejistě kráčel k domku, v němž měla sídlit osoba, která o nich šířila ty historky.
„Dík, umíš fakt potěšit,“ ucedil Will.
„Já vím,“ usmál se Jack a bez váhání vstoupil do domku.
Byla to docela obyčejná krčma, jakých se v Tortuze daly najít desítky. Pro svou zastrčenou polohu však byla málo známá. Přesto tu bylo narváno.
Will se nervózně rozhlédl. Drtivá většina přítomných byla ženského pohlaví. Neměl ale čas se moc rozhlížet. Jack ho popadl za paži a zatáhl do tmavého rohu, aby nepřitahovali moc pozornost.
Právě včas, protože dav začal tleskat a pískat. Na schodišti se objevila žena. Willovi přišla dost výstřední. A to s ohledem na to, že Jack Sparrow, s nímž strávil poslední dva roky svého života, byl synonymum pro výstřednost, bylo už co říct. Will ženě odhadoval něco kolem třiceti. Byla trochu při těle, měla špinavě blond vlasy, které byly však poněkud prořídlé, a přímo maniakální svit v šilhajících očích, z nichž každé bylo jiné barvy – jedno hnědé a druhé zelené. Sešla mezi čekající dav a usadila se do křesla připomínající s jistou dávkou fantazie, trůn.
„Vyprávěj, Vero!“ vykřikl někdo z davu.
„Ano, vyprávěj!“
„Vyprávěj!“
Výkřiků přibývalo a zdálo se, že žena je tím potěšena. Nechala se ještě chvíli prosit, než výkřiky utnula rázným gestem.
„Dnes vám povím o tom, jak jsem se plavila s kapitánem Jackem Sparrowem za zlatým beránčím rounem,“ pronesla Vera. Měla překvapivě příjemný hlas zkušené vypravěčky.
„Co to jako má být?“ zamračil se Jack.
„Jak to mám vědět?! Je to zlatý, to ti nestačí?“ zavrčel Will podrážděně.
„Já se neplavím pro každý hovno,“ odsekl Jack uraženě. „I kdyby bylo třebas zlatý.“
„Rouno! Rouno!“ zasyčel Will. „Kůže z berana!“
„To máš fuk,“ mávl Jack rukou. „Já bych se v životě pro něco takového neplavil. Nemá to styl.“
„A plul s vámi i Will?“ ozval se ženský hlas z publika.
„Neskřípej zuby,“ napomenul Jack Willa.
„Ale jistě,“ usmála se Vera. „Jack Sparrow by se nikdy neplavil bez svého drahého Willa.“
„Kapitán Jack Sparrow!“ ucedil Jack tiše.
Will jen dál skřípal zuby. Jack si všiml, jak se jeho ruka sune k jílci meče a praštil ho přes ni.
„Žádné blbosti,“ připomněl mu důrazně.
Vera zatím začala vyprávět, příšerně za vlasy přitažený, příběh. Will se dlouho rozhodoval mezi tím, jestli má tu ženskou nejdřív zabít a pak se opít, nebo se nejdřív opít a pak ji zabít.
Jack velmi záhy ztratil o příběh zájem a momentálně nožem, který zcela rozhodně nebyl podle Willa ještě před hodinou Jackovým vlastnictvím, sundával cosi odporného z podrážky své boty.
„Jack donutil Willa couvnout až ke stěně. Přiblížil se k němu a zašeptal…“
„To snad nemám zapotřebí,“ zavrčel Will.
„Kuš, teď to začíná být konečně zajímavé,“ okřikl ho Jack.
„…jejich rty se dotkly. Zprvu nesmělý polibek postupně přerůstal ve vášnivé, hladové…“
„Než se vrátíme na loď, stavil bych se někde na něco k zakousnutí,“ navrhl Jack jako by mimochodem.
„Jak teď můžeš myslet na jídlo?“ užasl Will.
„…když Jackova ruka vklouzla pod Willovu košili. Prsty přejížděl po hladké teplé kůži, cítil pod prsty žebra. Sevřel dvěma prsty bradavku a jemně ji stiskl, až Will zasténal…“
„Pečené žebírko jsem neměl dlouho, docela bych si dal,“ pokýval Jack hlavou a vyřezával do stolu obrázek nahé ženy v dosti osobitém pojetí.
Will mlčel, ale bylo vidět, jak se mu napínají svaly na čelisti, protože zatínal zuby vztekem.
„Udělám ti to tak, jak ti to žádná žena nikdy udělat nemůže, slíbil mu Jack a…“
Will se zvedl k odchodu. Jack ho však stáhl zpátky.
„Ty jsi tak netrpělivý,“ potřásl Jack hlavou.
„…a roztoužený. Pak Jack klesl na kolena a začal Willovi stahovat kalhoty, v nichž se rýsovala zcela jasně patrná…“
„Zvrhlost,“ ucedil Will. „Je to prostě zvrhlost. A tobě se to snad ještě líbí!“
„Ale no tak, klid. Co chceš, vtrhnout mezi ně a začít řvát, že se mnou nešukáš?“ ušklíbl se Jack pobaveně. „Buď trpělivý. Copak ti někdy uškodilo poslechnout mě?“
Will zabodl do Jacka pohled.
„Ale vždycky jsi to přežil,“ připomněl Jack.
„Jack přejel konečky prstů po impozantní erekci před svým obličejem, jenž se vlhce leskla ve světle kajuty. Jack olízl naběhlý žalud a pak vzal do úst co nejvíce z toho nádherného penisu. Will zasténal…“
„Budu venku, kdyby…kdybys něco potřeboval,“ řekl Will chraplavě. Ve tváři byl celý rudý.
„Já…už…už, šeptal Will hlasem zastřeným chtíčem, jak se blížil k vyvrcholení…“
„Bože, ty vůbec nic nevydržíš,“ obrátil Jack oči v sloup. „Sedni si ještě, ať mi tu nevyneseš spaní,“ zasmál se Jack a stáhl Willa zpátky na židli.
„Hádám, že už brzy by mohl být konec,“ ujistil ho Jack.
„To doufám, mám už toho akorát tak dost,“ řekl Will naštvaně.
„…a Jack lačně polykal Willovo horké sperma. Jeho prst přitom lehce zavadil o vstup do Willova těla.“
„To snad ne!“ zhrozil se Will.
„Ale to až příště,“ zakončila své vyprávění Vera.
„Někteří se toho příště nedožijí!“ zašeptal Will temně.
Lidé se začali rozcházet. Některé ženy měly ve tváři ruměnec.
„Myslíš, že nás zná?“ napadlo Willa.
„Nevím, ale když si sundáš kalhoty, můžeme to zjistit,“ rýpl si Jack.
„Pitomej piráte!“ ucedil Will naštvaně.
„Ne, myslím si, že nás nezná,“ řekl Jack.
„Jak to můžeš vědět?“ namítl Will. „Přece na něčem musí ty svoje příběhy stavět.“
„Máš na mysli něco jako beránčí hovno?“ zeptal se Jack s úsměvem.
„Rouno,“ opravil ho Will.
„Výsledek je stejný,“ pokrčil Jack lhostejně rameny. „Hele, nebyl tam rum, ani kapka rumu, takže nás nezná. Navíc já nevím jak ty, ale když už tak rozhodně neklečím na zemi, nejsem blbej. Bolí z toho kolena, víš, hochu.“
Will jen naprázdno otevřel a zavřel pusu, protože se nezmohl na pořádnou odpověď. Místnost se mezi tím už vylidnila a Jack si to zamířil rovnou k odcházející vypravěčce. Cestou vzal ze stolu láhev rumu, napil se a praštil ženu lahví po hlavě.
„Taková škoda,“ povzdechl si Jack.
„Škoda? Zabít je málo!“ zamračil se Will.
„Já myslel ten rum,“ řekl Jack.

*****

Jack vylezl na palubu a se zájmem se zadíval na obrázek, který se mu naskýtal. Z boku lodi vybíhalo prkno a na něm stála vypravěčka.
„Tohle nemůžete! Nic jsem vám neudělala!“ vřískala žena, až jí létaly sliny od pusy.
„No, na mě nekoukej, mě nic neudělala,“ řekl Jack Willovi, který na něj upřeně hleděl.
„Kapitáne?“
Jack se obrátil ke Gibsovi.
„Návnada je ve vodě, pane.“
„Ach, ano, děkuji,“ přikývl Jack. Zdálo se ale, že je myšlenkami někde jinde.
Vypravěčka se podívala pod sebe a znovu zaječela tak, že si Jack zakryl rukama uši. Voda byla zbarvená do ruda a nad hladinou se míhaly trojúhelníkovité ploutve.
„Udělám…udělám cokoli!“ vyhrkla vypravěčka.
Jack se zamyslel.
„Úplně cokoli?“ otázal se.
Vypravěčka znejistěla, ale pak přikývla.
„Přestanete tady o mém ženatém příteli vyprávět ty vaše smyšlenky?“ kývl Jack hlavou k Willovi.
Will se zamračil. Neměl rád, když si ho Jack dobíral kvůli tomu, že se oženil.
„Ano, ano, udělám cokoli. Řekněte o čem chcete příběh a já ho budu vyprávět,“ blekotala vypravěčka.
„Ale to bude zase lež,“ namítl Will.
„Řekněte něco pravdivého,“ vyzval Jack vypravěčku.
Žena si olízla suché rty. Její oči těkaly z Jacka na Willa a na muže z posádky, kteří se nejvíc ze všeho těšili na krmení rybiček.
„Vy a pan Turner nejste milenci,“ řekla vypravěčka.
„Dobře,“ přikývl Jack. „Strčte jí tam.
Vzduch prořízl ženský křik.
„Ale to přece byla pravda,“ namítl Will nejistě.
Jack položil Willovi ruku kolem ramen.
„Víš, hochu, notorickým lhářům můžeš věřit jen jediné. Řekli by cokoli, dokonce i pravdu,“ usmál se Jack. „Ale jak jsi sám mohl vidět. Lež má krátké prkno.“
Will se zaraženě díval na prázdné prkno.
„Navíc, kdo ví co bude po roce na moři, “ dodal Jack a zasmál se, když viděl Willův výraz.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský