Fantasmagorium

Autor: Trpaslenka
Téma: Stopařův průvodce Galaxií
Hlavní postavy: Arthur Philip Dent/Ford Prefect br />Shrnutí: Proč vlastně Ford zachránil ze Země zrovna Arthura?
Poznámka: K této krátké hříčce mě inspiroval návod na výrobu umělé vagíny z ručníku a kondomu. Ručník, to je přeci to nejdůležitější, co stopař má, bez něj fakt húpy frúdi nikdy nebudete!
betaread D.J., kterému patří velké díky

Nekonečná nepravděpodobnost

Dveře přetlakové komory se za nimi s temným zaduněním zavřely.
Vědomí, že za chvíli zemře, mu poletovalo po mysli a přemýšlelo, co by ještě mohlo vyvést. Sevřel upocené dlaně v pěsti.
„Takže. Teď umřeme,“ prohlásil, aby si danou skutečnost uvědomil. Nepovedlo se. Vlastně ještě úplně nevěřil, že Země byla zničena.
„Jo,“ souhlasil Ford. Ani se na něj nepodíval, dál seděl zhroucený zády o stěnu přetlakové komory a koukal na svoje prsty, jako by je viděl poprvé. Na pozemšťana by jeho prsty byly dlouhé a podivně štíhlé. „Takový prsty maj jenom slečinky a zloději,“ posmívali se mu násoskové na té pitomé, apatické planetce, kde strávil patnáct let.. a byl s ní až do konce. Když už z ní upláchl, nepočítal, že jeho zánik přijde tak záhy po jejím.
Arthur se zhluboka nadechl. Srdce mu uhánělo a stehna trnula, jak chtěl utéct, pryč, pryč z tohohle snu. Čekání na smrt bylo napínavé a zdlouhavé, a snad ještě nepříjemnější než smrt, jež měla přijít záhy.
„Takže tohle je tedy konec,“ pronesl hysterickým hlasem. „Chcípnu bídně jako červ v nekonečnu. Dal bych přednost smrti se svou Anglií,“ pokračoval vyčítavě a úkosem pohlédl na Betelgeuzana. „Pročs vlastně musel... zachránit zrovna mě, Forde, proč, tos neměl lepší věci na práci?“ Pokusil se o sarkasmus, ten typ slabého vtípku, jaký se vždycky vyprávěl v čekárně u zubaře a vzbudil víceméně povinné, nervózní uchechtnutí.
Ford vzhlédl a párem azurově modrých očí, které pozoruhodně dlouho vydržely bez mrkání, se zavrtal do Arthurových britských, konzervativních rysů. „Protože mi na tobě záleželo.“
Arthur čekal, že se zase otočí zpátky, ale Ford na něj zoufale civěl dál, jako králík, který si koleduje, aby ho přejelo auto. Těkal očima a hledal ve složité pozemské řeči mimických svalů náznak emocí.
Civěl by dál. Díval by se. Pořád.
Najednou se zem propadla, nahoře bylo dole. Kdyby Arthur neměl moc práce s komickým držením dechu, prstů v uších, víček u sebe a půlek stažených, nejspíš by ho udivila nedozírná, příšerná a zrůdná velikost jedné z lodí vogonské flotily, ze které právě vypadl. Určitě by řekl ,páni´ nebo ,žjova´, protože by nikdy nevěřil, že Vesmír může být tak velký, aby se do něj vlezlo tohle.
Ford vykulil oči, ale ,páni´ nebo ,žjova´ taky neřekl, protože koukal na to, co zbylo po Anglii, když ustupovala z cesty nové hyperprostorové dálnici, a litoval posledních patnácti let, kdy nebyl schopen vzít odvahu do hrsti a říct Arthurovi pravdu.
O třicet sekund později, kdy mu bez vzduchu začali skřítkové v hlavě zpívat staré betelgeuzské bojové popěvky a oči se samy klížily, se z něj stalo staré, rozvrzané sofa v tom stavu, kdy je už nepohodlné, ale ještě moc dobré na to, aby se vyhodilo a koupilo nové. Nepravděpodobnost velikosti se blížící nekonečnu je nasála do útrob lodi Srdce ze zlata, lodi, kterou ne zrovna náhodou ukradl prezident Galaxie Zafod Bíblbrox, fenoménu mezi loděmi, úžasné, opěvované.. a nevypočitatelné. Už proto, že měla pohon na nekonečnou nepravděpodobnost.

*****

Blub blu blublublub... Ford znovu foukl do slámky z tvrzeného titanu a sledoval, jak na povrch jeho pangalaktického megacloumáku vyplouvá řádka bublinek. Taky nikdy nepochopil, proč to z opic vzešlé formy života považovaly za neslušné. Byla zábava pozorovat přímo vám do očí stoupající bublinky, jak krásně víří na povrchu jeho duhového pití. Zafod seděl proti němu po sklince megacloumáku v každé ruce a na střídačku ochutnával.
„Každopádně si myslím, že když přidáš stoličku algolskýho tygra, nemá to takovej húpy vocas, jako se špičákem. Ale na druhou stranu stolička zas víc táhne, a...“
Ford vypustil slámku z pusy. „A když přidáš obojí?“
Zafod poodsunul láhev vody. Stála uprostřed ostrůvku alkoholových lahví na baru, které téměř přesně zacláněly komukoli, kdo by se snad pokoušel přes bar bavit. Pod velkou lahví byl a v desce vypálená kruhová díra stejně velká jako dno skleniček, ze kterých právě pili.
„Aha,“ dodal Ford, aby bylo jasno, a pustil se do experimentování s taháním nápoje slámkou do úst. Zklamalo ho, že to nedělá tak pěkné bublinky, ale jakmile první doušek megacloumáku dorazil do úst, bylo mu to jedno.
„P-p-proč vlastně celý dny jen-škyt-om piješ, Záchode?“ zeptal se čtyř hlav před sebou. Dvě odpověděly „Protože není do čeho jinak píchout,“ řekly dvě. Druhé dvě dodaly „..nebo co opíchnout,“ a úkosem se podívaly za Fordovo rámě, načež první dvě souhlasně kývly.
Ford se chrabře pokusil ohlédnout se a nespadnout při tom z barové stoličky. Po dlouhém manévrování se mlhavým pohledem podíval na Trillian, jak si povídá s Arthurem. Jeho oči se vydaly na dlouho cestu k Zafodovi.
„V-vždyť sme tay teprf dva dni.“
Obě Zafodovy hlavy předvedly zachmuřený výraz.
„Jo-joooo tamtá! Hm,“ a žárlivě se podíval na mladou ženu v čemsi, co bylo téměř úplně, ale ne zcela naprosto nepodobné kimonu. Zrovna se s Arthurem něčemu smáli a v rukách každý tiskl po kelímku tekutiny na vodní bázi. Brnkálisti.

*****

Ford se vrátil do své kajuty. Potřeboval na to přibližně pětkrát víc kroků, než obvykle. Lodí znělo poměrně dlouho sténání dveří, které byly nekonečně potěšeny tím, že se je Ford rozhodl projít hned několikrát. Na kutě šel sám. Jen on a jeho ručník.
Plácl sebou na širokou, luxusní matraci, nepochybně z farmy, kde ji speciálně vykrmili a usmrtili nekonečně humánní cestou, neb byla krásně měkká,při zmáčknutí lehce rosolovitá a vydávala příjemné teplo doprovázející tlení s třemi galaktickými roky záruky.
Ford si strhl ručník z ramene, z kapsy zmuchlaného saka vytáhl kondom a chvíli s ním zápolil. Ručník pečlivě podélně přeložil napůl, rozmotaný kondom zase příčně na ručník tak, aby na každé straně kousek přečníval, a latexový obleček pro toho gentlemana, s nímž si na záchodě podávám ruku pečlivě zavinul do ručníku jako novorozeně. Zkušeným pohybem přetáhl konec kondomu přes smotek z ručníku a chlípným pohledem hodnotil své dílo, zatímco vytahoval svého důstojníka v pozoru z kalhot. Dvakrát si plivl do dlaně -sliny s nepatrnou koncentrací pangalaktického drinku mu svým teplem vrátily cit až do konečků prstů- a potřel si penis. Tesák algolského slunečního tygra (když začínáš, tak ti to teda udělám míň vostrý, děl dříve toho večera Zafod) jakoby začal i se zbytkem původní tygří tlamy Fordovy mužné partie náležitě oceňovat a Ford potěšeně zakňučel a tvrdě se zarazil do ručníku. Za zavřenými víčky byl dnes Arthur ještě mnohem více horký a těsný než obvykle.
Těsně před vyvrcholením vzal svůj penis do dlaně pravé ruky, z levé udělal mističku a prudce do ní ejakuloval.
„Hmmmm,“ pomyslel si. „M-hmmmmm!“ Arthur byl dnes i podivně sladký.

*****

„Pročs to, sakra, nebyl schopen říct dřív, než sis myslel, že jsme oba tuzí?“ typicky anglická otázka z typicky anglických rtů, ze kterých se před několika sekundami bez dechu odtrhl jeden velice šťastný betelgeuzan.
„Protože bys nepochopil moje vyznání,“ odpověděl polohlasem Ford, trochu naklonil hlavu s těma nesnesitelně modrýma kukadlama doprava a zavrtěl se Arthurovi na klíně, na kterém mu obkročmo seděl.
„Mohls to aspoň zkusit,“ podíval se na něj trochu vyčítavě Arthur. Celá Velká Zkurvená Británie mohla jít se svou korektností a konzervativností do hajzlu, když v každé dlani zmáčkl jednu Fordovu půlku.
„Můžu to zkusit teď,“ zašeptal Ford a zase ho propaloval pohledem.
Arthur naznačil souhlas. Fordovy rty se vlhce pootevřely a on je fixoval pohledem, čekal, jaká slova z nich sklouznou. Ford ale lehce zaklonil hlavu, přimhouřil oči a ze škvírek se Arthurovi díval do očí, mlsně a tak zkaženě. Ze rtů mu místo slov splynul roztřesený výdech.
Jako ve zpomaleném filmu si Arthur začal uvědomovat šířící se teplo v jeho slabinách. Sklonil hlavu: na Fordově rozkroku byla zvětšující se mokrá skvrna. Vsakovala se do Arthurových kalhot od pyžama: jediného oblečení, které spolu s párem trepek, košilí od nočního úboru a županem měl. Ford se na jeho klíně zavrtěl: látka mezi nimi lepila a intenzivně se o tě třela, těžká, vlhká a čpící močí. Betelgeuzanovo chřípí se zachvělo a na moment skryl azur svých očí před světem, když s rozkoší hluboce vdechl zemitý pach jeho vyznání. Neměl daleko od toho začít flémovat.
Ozvalo se tiché zurčení Fordovy moči, která pod nimi tvořila světle zlatavou loužičku.
Arthur nasál přes zuby vzduch a rychle uvolnil oba poklopce, vtíravě vlhké a těsné. Během kratičké zlaté chvilky dostal erekci, že by s ní mohl zatloukat hřebíky, jaký na něj Fordovo vyznání udělalo dojem. Ford na tom také nebyl nejlépe: už polotvrdý a přes erekci se mu nedařilo souvisle močit. Ždímal ze sebe poslední krátké, křečovité výstřiky. Arthur je oba stiskl vedle sebe v dlani.
Nebylo cesty, jak by se aspoň jeden z nich mohl vyhnout zasténání. Úžasné tření, nádherné, pevné a podivně zhrublé. Moč v jejich šatech chladla-studily, oba mokří jak myši a nevýslovně vzrušení. Její kapky teď zářily i na Arthurově ruce, která je svírala.
Jako by si četli myšlenky, všechny čtyři ruce putovaly dolů, kde jich bylo nejvíc potřeba. Fordova pravá se propletla s Arthurovou levou a táhly spolu, nahoru-dolů po jejich vzrušení, zatímco Fordova levá chytila Arthurovu pravou za zápěstí a táhla si nahoru. K Arhurovu překvapení najednou Fordův jazyk – ne úplně lidský, svou drsností spíše kočičí- olizoval Arthurovy prsty, jeho dlaň a hřbet ruky, kam utekly poslední kapky nazlátlého hříchu.
Arthur vytřeštil oči a hrdelně zasténal při pohledu na tuhle vulgárnost. Nemohl se jí nabažit, nemohl té zvrácenosti nepodlehnout-nekontrolovatelně vystříkl, mocně, až se mu zatemnilo před očima, na Fordovu košili, jednou, podruhé, potřetí.. slastné křeče ho obcházely jako zubatá, přísahal by, že ji cítil na páteři, ale jeho čurák o tom nevěděl: trhal sebou, jako by si žil vlastní životem, žíly na něm pulzovaly a báječně dlouho si ulevoval z nateklé, nafialovělé hlavičky.
Ford následoval tři pozemské vteřiny po něm.
„Och,“ zrekapituloval Ford situaci po mohutném vydýchání orgasmu, stále ještě zaklesnut do Arthura ve studených a mokrých šatech. Arthur platnost jeho výroku stvrdil pomalým, francouzským polibkem úplně jako z Francie, která už mimochodem taky byla v čoudu, což teď, když má Forda, mohlo být Arthurovi u šosu.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský