Fantasmagorium

Autor: Splinter
Téma: cestopisný horor
Hlavní postavy: Mordparta - Trash, Skit, Flack, Riot; punk rockoví fanoušci, otrapové, tajní policisté, vyšinutí běloši, šílené dívky, přátelé zvířat, neonacisté, Sex Pistols, myš
Shrnutí: Punk rocková skupina Mordparta vyráží na letní mini turné. Kamkoliv zavítají, kráčí před nimi hrůza a děs, v jejich stopách pak destrukce a zoufalství. Osud se přímo překonává v kladení zákeřných, nebezpečných i vyloženě absurdních nástrah…
Poznámka: Velmi, velmi volný spin-off z příběhu Tři úplňky. Měl jsem pocit, že by si Mordparta zasloužila trochu víc vlastního prostoru… Odehrává se zhruba devět měsíců před příběhem z Tří úplňků, tj. před jejich mystickým zážitkem, kdy měli ještě pouze čistě světské starosti…

… a s námi přichází peklo

Prolog:

Uprostřed, v samotném srdci našeho hlavního města, se nachází černá díra, kterou astronomové nazývají P-3 Žižkov. Tento temný objekt má tak nesmírně silnou gravitaci, že kdokoliv a cokoliv se ocitne v jeho dosahu za horizontem události, nedokáže se už vrátit. Když se občas přece jen někomu povede z této singularity uniknout, není už to ta stejná lidská bytost jako předtím…
Úvod ze Stopařova průvodce Žižkovem pro Pražany a jiné cizince

1. Ad astra per aspera

„Rock´n´roll je jako zákopová válka. Je to dlouhá, špinavá cesta, na níž není místo pro sentiment, kde se zlodějům a šejdířům skvěle daří, zatímco dobří muži umírají psí smrtí ve škarpě u cesty… Ale pozor, má to i záporné stránky…“
Hunter S. Thompson

Je nádherný konec léta a punk rocková skupina Mordparta se chystá vyjet na krátké turné po českých zemích. Dodávka značky Škoda Outsider aka Drakomobil 666 je plně pojízdná, a jakmile jsou do kufru uloženy všechny potřebné věci včetně kolečkových bruslí a nočníku pro případ nehody, naši kamarádi vyrážejí ve složení Trash – zpěv a chropot, Skit – basa, Riot – bicí a Flack – kytarista a pekelný řidič.
Cesta nezačíná právě nejlépe. Hned za městem udělá Riot tu chybu, že se při pokusu o navigace drží mapy. Po několika desítkách kilometrů si kamarádi musí přiznat, že se beznadějně ztratili. Udělají zastávku a nastává debata, kde je sever. Riot je z debaty vyloučen, protože umanutě tvrdí, že sever je nahoře. Nakonec zvítězí Trash, který určí sever podle mraveniště a auto již brzy vjíždí do vesnice, kterou se Trashovi podaří najít na mapě. Tento úspěch ho velice potěší, už proto, že si ho v následující hodině třikrát zopakuje. Ukazuje se, že domnělý sever nebyl tak úplně severem, neboť slunce zřídkakdy zapadá na severu. Po třetí návštěvě téže vísky se auto zastaví na lesní cestě, posádka se jde vychcat, a Trash s výkřiky „vy fašistický svině!“ zuřivě rozkope mraveniště. Když auto projíždí prokletou vesnicí počtvrté, posádka se rozhodne porušit své mužné zásady a zeptat se na cestu.
Paní se psem tvrdí, že není zdejší. Dva hoši na skateboardech tvrdí, že nejsou zdejší. Malý chlapec s koloběžkou se rozbrečí a uteče. Starší běloch s výrazem obecního idiota na jakýkoliv dotaz tvrdí, že bude volit komunisty. Mladý muž tvrdí, že není zdejší, a volá na kamarády „Punks not dead, Sex Pistols!“ Kamarádi spěchají, a tak ho nechávají žít, přestože jinak podobně pošetilé výroky tvrdě trestají. Mladá dívka tvrdí, že cestu zná – i když není zdejší – a že stačí zahnout dvakrát doleva, jednou doprava, okolo kapličky a ocitnete se na dálnici. Flack tak učiní, ocitne se na něčím dvorku a při spěšném couvání sundá čísi plot. Auto se vrací na náměstí, Riot vystoupí a zacela nevinnému kolemjdoucímu natáhne jednu pěstí pod nos.
Nakonec se daří nalézt benzínku, na které se právě občerstvuje spřátelená punková skupina Dead Splinters, která tvrdí, že zná cestu a stačí se jich držet. Mordparta tak učiní, jenže někde na křižovatce je ztratí a po chvíli se ocitne na předměstí jakési podivné metropole s několika mrakodrapy. Mapa tvrdí, že na tomto místě není než pole a les. Snad se jedná o fata morganu, snad o bájnou Atlantidu, ale kamarádi mají naspěch, takže se nazdařbůh vydají první sjízdnou silnicí, která čirou náhodou vede právě do města, kde se má konat dnešní koncert.
Zbývá najít místo konání akce. Posádka zaregistruje postaršího bělocha, kterak opravuje plot, a zastaví u něj. Flack výhružně hladí boxera a tvrdí, že jestli chlap nebude zdejší, nakrmí ho železem. Chlap naštěstí je zdejší, a cestu vysvětluje velice ochotně, bohužel asi dvacet minut, takže na konci už nikdo netuší, jak to začínalo. Posádka si dá další třicetiminutové kolečko, a nakonec se ukáže, že místo akce leží přímo za barákem ochotného ukecaného maníka.
Kamarádi konečně opustí auto a vydají se do sálu, kde se jich ujme pořadatel akce, zpěvák spřátelené skupiny Vlkodlaci, který tu dnes slaví první výročí své svatby. Kapela Vlkodlaci bohužel nemůže vystoupit, poněvadž na bubeníka spadnul v lese strom, a od té doby se při spatření paliček pomočí a omdlí. Začátek koncertu je ještě daleko, takže kamarádi jsou posláni do přilehlého salónku, kde je k dispozici občerstvení.
Bohužel zde sedí příbuzní z manželčiny strany, kteří těžce nesou, že se večírek letos nekoná na jejich domácí půdě, a nemohou tudíž uspořádat country bál. Pohled na čtyři devianty, kterak chlemstají svíčkovou jako stádo prasat, v nich probouzí vztek a nenávist. Strýc, který je podle všeho myslivec, co už letos na honu sundal nejmíň štyry lidi, přistupuje k Trashovi, ukazuje na jeho dvoubarevné číro, a zpola výsměšně, zpola výhružně se ho táže, co že to má na hlavě za tento?
Trash zdvořile vysvětluje, že jde akorát z práce, že maká v ústavu pro mentálně retardovaný, a že podle instrukcí má v práci za úkol upoutávat pozornost mentálně postižených neobvyklými doplňky, poněvadž to zlepšuje jejich komunikativnost a interakci s normálama. Nepřátelští příbuzní tuto odpověď asi čtvrt hodiny přežvykují, načež se ozve rachot odstrkávaných židlí a kamarádi prchají, neboť svíčková je snědena a noc je mladá.
Ve výčepu se pohodlně utáboří u čtyřnohého prkna a počnou se napájet rumem, který se Skitovi podařilo v nepozorované chvíli zcizit z dárkového koše od myslivců. Teď nevím, kdo z laskavých čtenářů kdy navštívil nějaký punkový koncert, ale pokud jo, tak asi víte, že bez ohledu na to, jestli je tam patnáct nebo čtyři sta lidí, vždycky se vyskytne jeden otravnej idiot, no co už naděláte.
K Trashovi si přisedne jakýsi mládenec, začne mu smrdět z huby přímo do obličeje a za vydatného prskání začne tvrdit, že punk už není, co bejval za jeho mladších let. Přátelsky Trashe varuje, že až bude starší, taky to pozná a přijde o iluze, a von to muší vědít, poněvadž už je mu devatenáct. Trash skromně přiznává, že mu napřesrok bude třicet, hoch se smrtelně urazí a na odchodu huhlá něco v tom smyslu, že takovouhle sviňárnu by za jeho mladších let pankáč pankáčovi neudělal.
S hodinovým zpožděním doráží kapela Dead Splinters, která se držela mapy. Vypadají chudáci nějak vykolejeně a tvrdí, že si kapku zajeli, přičemž nalezli boha a pravdu, vole. Kamarády to po chvíli začne srát a pošlou je do salónku, kde je k mání výborná svíčková. Pomalu se chystá aparatura a koncert má co nevidět začít, jenže kamarádi zjišťují, že chybí Flack. Někomu se podaří splašit fungující mobilní telefon, Flack to napočtvrté zvedne a vyšinutým hlasem oznamuje, že souloží na toaletě blízké benzínky. Kolem prochází organizátor akce a shání se po manželce.
Horkým potem politý Trash vybíhá na ulici a shání benzínku. Horečnatě se modlí, ať to není pořadatelova manželka. Kolem prochází pán se psem a Trash se ho ptá, kudy že k benzínce. Pán odvětí, že není zdejší a Trash mu natáhne jednu pod nos.
Konečně nachází benzínku a vrazí dovnitř. Flack sedí u stolku a se spokojeným úsměvem usrkává kafe a energy drink. Bohudíky to nebyla pořadatelova manželka, nýbrž pouze teta od strýce myslivce. Trash ho dotáhne zpátky, ale ukáže se, že času je dost, neboť sál mezitím plně ovládla rvačka mezi kapelou Dead Splinters a myslivci z manželčiny strany. (Vtipná poznámka, že střílet lidi na maso není košer, se nesetkala s pochopením.)
Když se situace uklidní, Mordparta konečně nastupuje na pódium a spouští své osvědčené songy, které spolehlivě dostanou do varu každého, kdo má v sobě šest piv a už hodinu čeká na začátek koncertu. Hezky to sviští a Trash povoluje uzdu své poněkud pochybné zálibě: žvaní do mikrofonu absolutní, s prominutím píčoviny, a pozoruje, kde bezmyšlenkovitě tleská a huláká na souhlas. Hází přitom hlášky jako „Tento song je věnovanej nepálským chovatelům yettiů, poněvadž jsou nespravedivě šikanováni mexickou policií“, nebo „Tohle je proti výrobě lahví se širokým hrdlem, jelikož je to ekologická hrozba pro grónský pralesy“. V první lize slabomyslného kretenismu se rychle ocitá již zmíněný devatenáctiletý mládenec, který už Trashovi odpustil, že je drze o deset let starší, divoce tančí a vyráží okolostojícím nápoje z rukou.
Když je po vystoupení a po četných přídavcích, kapela se vrací ke stolu odměnit svůj výkon pivem. Dead Splinters rozpumpují obecenstvo drtivým punk rockem, který celkově zní, jako když smečka vlků zabíjí prase. Strýcové a bratranci jsou zoufalí. Divíte se? Představte si, že by vám někdo přinutil strávit noc na venkovské diskotéce, he?
Bitva dnešní noci není dobojována. Ke kamarádům si přisedne jeden z bratranců z manželčiny strany a počne tvrdit, že dřív býval také panker, měl číro a poslouchal Sex Pistols, ale potom pochopil, že nemá cenu se k něčemu hlásit, a že je potřeba být sám sebou (čti: čučet doma na fotbal, chlastat lahváče, v létě se jezdit štěkat se starou na chatu a o prázdninách k moři, nadávat za zády na šéfa a tvrdit, že cikáni by se měli násilím nahnat do práce). Kamarádi musí chtě nechtě obdivovat odvahu, s níž tento člověk pohrdá smrtí. Riot mu dá jednu pěstí a propuká další kolo třídního boje, který končí impozantním vítězstvím škodné zvěře nad myslivci, již zbaběle prchají, mumlajíce cosi o hotelu. Teta od strýce myslivce hází po Flackovi poslední milostný pohled, a vzápětí se toto setkání stává historií.
Jak už to však bývá, po vyhrané válce se vítězná strana ocitá v ohni vnitřních sporů. Jeden z hostů zjišťuje, že u sebe nemá mobilní telefon, ačkoliv ještě před rvačkou ho měl. Další tři hosté vzápětí zjišťují navlas stejnou ztrátu. Je tudíž vybráno několik jedinců s funkčními telefony, a ti začnou prozvánět pohřešovaná čísla. Výše zmíněný devatenáctiletý panker začne vibrovat a zvonit jak v reklamě na výhodnej víkendovej tarif. Pokouší se vše obrátit v žert, ale to už ho Skit shazuje ze schodů a šlape mu na krk, neboť sám je majitelem jednoho z kradených přístrojů.
Mordparta, Splinters a další volají „Skol ho!“ Parta mladých děvčat pobíhá kolem a zmateně piští „Nech ho!“ (Tohle je totiž záhada: jinak milé a inteligentní dívky dokážou vyplýtvat tuny emocí na kdejaký hovado, zatímco k sympatickým a kladným mládencům se chovají tak, že by to uráželo vězně v gulagu.) Skit posléze usoudí, že už se dostatečně předvedl, okradení si přeberou telefony a dívky začnou soucitně ošetřovat zloděje, který mrmlá, že už je všechno v prdeli, když tohle udělá panker pankerovi. Trash mu chce říct, že to pochopí, až bude starší, ale pak se na to vykašle, poněvadž je mu jasný, že tenhle člověk se stěží dožije dvacíti.
(Autor se omlouvá všem čtenářům, kterým je v současné chvíli devatenáct let, nebo někoho takového znají a mají rádi. Autor uznává, že devatenáctiletý běloch z našeho příběhu jim dělá ostudu, a doufá, že nejdéle za rok už to bude v pohodě.)
Svítá.
Skit, Trash a Riot se vrací k autu, v němž spí Flack, jeho majitel, který dobře ví, jaký přístup mívají bodří venkované k autům s poznávací značkou hlavního města, a že můžete mluvit o štěstí, když ho po ránu najdete jen pochcaný a poblitý. Cestou Skit na poslední chvíli zachrání Riota před projíždějícím nákladním autem, a Riot mu za to dá pěstí, neboť nesnáší, když ho někdo podceňuje. Trash se hádky neúčastní, a zamyšleně pozoruje mladou dívku, která usedavě pláče, že ztratila mobil a peněženku.
Konečně dojdou k autu, Skit vzbudí Flacka, ten se nasere a natáhne mu jednu železem, poněvadž se mu zrovna zdál erotickej sen. Posádka vyráží k další štaci, Flack vypráví, co prováděl na benzíně s tetou od strýce myslivce a v autě se zamlží okna zevnitř.

2. Lucem sequimur

„Rock´n´rollová skupina je jako malá efektivní přepadová jednotka. Bleskově zaútočit, shrábnout kořist a rychle zmizet, dokud je čas…“
Steve Overbury

Po cestě v polích se bohužel ukáže, že bodří vesničané sebou stačili zatraceně mrsknout, a jako pomstu za celonoční kravál přefikli brzdový lanka. Posádka je nucena auto odstavit, chopit se nástrojů a z peněz na cestu zakoupit hromadnou jízdenku na vlak. Čekání na vlak stráví v místní nádražní restauraci, kde sedí parta postarších mániček. Máničky se dávají s kamarády do řeči, a nadávají přitom na komunisty, ale nějak nezvykle potichu. Kamarádi, aby je potěšili, vyjadřují naději, že komunisti nevyhrají volby, a máničky na ně vyjeveně a užasle vejrají. Z dalšího rozhovoru vyjde najevo, že máničky sedí v nádražce už jednadvacet let a nemají páru, co se děje venku.
Konečně jede vlak a kamrádi po několika menších nehodách doráží na místo dalšího koncertu. Jedná se o venkovní festival čtrnácti kapel. V důsledku zanedbatelných technických potíží se začátek festivalu poněkud posouvá, asi tak o sedm hodin. Mordparta měla vystoupit asi v jedenáct večer, ale takhle to vypadá na půl šestý ráno, a kamarádi se svorně obávají, že to nevydrží. Že by šli spát a ráno hráli odpočatí, nepřipadá v úvahu, protože naši kamarádi mají sice své chyby, ale zbabělost k nim nepatří.
Pořadatel akce se k tomu zatím nevyjadřuje, neboť právě na pódiu se svou vlastní skupinou hraje píseň zaměřenou proti dealerům tvrdých drog. Když skončí, kamarádi mu předestřou své obavy, a pořadatel jim nabídne lajnu kvalitního holandského speedu.
Trash drogu odmítne a stává se tak definitivně posledním příčetným členem expedice, pokud „příčetný“ definujeme jako „na pokraji zhroucení“. Z prvotřídního holandského speedu se vyklube podřadný kladenský pervitin, a ostatní kamarádi odbíhají do lesa sbírat dříví na oheň. Flack znaleckým okem vybírá konkubínu pro dnešní noc; Flack drogu také odmítl, ale v důsledku všech kafí a energy drinků je i tak nejnabuzenějším členem posádky. Sběrači dřeva nezapřou amfetaminovou vzpruhu a okolí areálu se záhy mění v měsíční pustinu bez vegetace.
Trash si jde dát pivo, ale to se ukáže jako zapeklitý úkol. Prostor před pivním stánkem obsadí parta somráků z nádraží, kteří k němu nikoho nepustí, a každý, kdo se pokusí proniknout k pivu, je označen za fašistu. Je to o to podivnější, že nikdo z nádražní party nemá ani korunu. Parta tedy mění strategii, a příchozí nejprve žádá o drobné. Kdo nedá, je teprve potom označen za fašistu. Kdo dá, není sice fašista, ale k pivu se stejně nedostane. Ač s podivem, najde se skutečně pár hlupců, kteří jim dají almužnu. Přátelé, vole, že jste rockeři, to přece ještě nemusí znamenat, že jste úplný a čistokrevný debilové!
Trash statečně proniká ke stánku, rozhodnut neodevzdat nádražní partě ani korunu. Konečně je u výčepu. Dívka u pípy je mile překvapena, že se k ní probojoval jedinec, který ji neobtěžuje schizoidním hulákáním, nýbrž slušně a inteligentně žádá o pivo. Trochu to kazí skutečnost, že ten milý chlapec je fašista, jak tvrdí parta z nádraží.
Trash konečně dostane vytoužené pivo, ale jeden z nádražní party do něj vrazí loktem a vyleje mu ho. Sice se neomluví, ale nabízí, že by se to dalo jaksi smazat tím, že by mu Trash dal dvacku. Trash zatne zuby a protrpí si další kolo čekání na pivo. Konečně ho má a odnáší si ho do útulného stínu křovin, kde zakopne o souložící dvojici a pivo je zase v píči.
Skit pronikne nepřátelskou obranou u stánku. Než ale stačí něco říct, zjeví se u výčepu mladý rozhněvaný běloch v sandálech a kostěných brýlích. Dívka u pípy je opět zklamána, neboť mladý rozhněvaný muž jí vmete do tváře, že prodávat pivo na punkových koncertech je ústupek nadnárodním korporacím a komercionalizaci scény. Dívka netuší, o čem mladý muž hovoří, Skit využije pauzy a dožaduje se sladu a chmele. Dostane pivo, načež do něj obratně vrazí někdo z nádražní party a Skitovo pivo skončí na prsou mladého rozhněvaného muže.
Ten se naštvaně ptá Skita, jestli je podle něj punk akorát o polejvání lidí pivem. Skit toho má plný zuby a tvrdí, že jeho kapela má ve smlouvě s agenturou Coca Cola Popstar, že se musí chovat extravagantně, aby přitáhla pozornost mladého publika. Mladý muž je hrůzou bez sebe.
Parta z nádraží v něm vidí přítele a žádá ho o drobné. Mladý rozhněvaný muž je označuje za bezmyšlenkovité nadháněče multinárodních komplexů, načež je označen za fašistu. Vrací smeč a označuje nádražní partu za předvoj plutokratického lumpenproletariátu, a sám je označen za kundu. Skit má radost, že je tu veselo, ale pro jistotu bere pivo a prchá.
Trash dopíjí chatrný zbytek piva, když tu se k němu přiblíží jakýsi živočich, který podivně chrochtá. Ukazuje se, že jde o děvče, které se dožaduje „napít“. Trash se k tomu nějak nemá, děvče se k němu naklání a důvěrně mu sděluje, že má hnusnou vyrážku, se kterou si doktoři vůbec nevědí rady. Trash bez řečí odevzdává zbytek piva a zapaluje si cigaretu, aby si uklidnil nervy.
Jen škrtne sirkou, už je tu mladý rozhněvaný muž v sandálech a kostěných brýlích, a ptá se ho, jestli je podle něj punk akorát o chlastání a kouření. Trash se nenechá vyvést z klidu, tvrdí, že po dobrým stejku a pivku není nad cigárko, a podotýká, že v češtině nemá slovní obrat „být o něčem“ co pohledávat. Mladý rozhněvaný muž začne plamenně hovořit o nadnárodních korporacích, ale jelikož u toho strašlivě ráčkuje, Trash si nemůže pomoct a dává se do smíchu, což dožene mladého muže ještě k zuřivějšímu proslovu a Trashe potažmo k ještě většímu smíchu. Když už to začíná bejt vošajstlich, objevuje se Riot a ptá se Trashe, jestli nemá kus mejdla, ježto se mu při sbírání dřeva pomačkalo jeho perfektně vyztužené číro.
Mladý rozhněvaný muž se ho výhružně ptá, jestli je podle něj punk akorát o účesu. Riot ho uklidňuje, že to rozhodně ne, poněvadž v punku jde hodně taky o tetování a kovové doplňky, a mladý muž jen s děsem v očích lape po dechu.
Riot se ho laskavě ptá, jestli by nechtěl jít pro změnu otravovat zas někoho jinýho, mladý muž se definitivně nasere, běží na pódium, kde je zrovna pauza, zmocní se mikrofonu, a oznámí, že je tady jedna kapela, která si zaslouží naprostý bojkot, neboť pije, kouří a chová se neslušně a nekorektně. Dál se nedostane, ježto všech čtrnáct kapel to vztáhne na sebe, mladý muž je stažen z pódia a vykázán do patřičných mezí.
Riot a Trash se pokusí sehnat zbývající členy kapely. Skit zrovna skupině dívek předvádí, že udělá sto kliků za sebou. Je u šestýho a už nemůže, takže je rád, když ho Trash s Riotem vyruší a společně jdou hledat Flacka. Skit tvrdí, že ho před chvílí viděl, jak si odvádí do lesa nějakou dívku a chlípně se přitom šklebí. Kamarádi začnou pročesávat křoviny, nacházejí asi dvanáct spících ožralů, jednoho bělocha, co je skoro určitě mrtvej, a sedm souložících dvojic. Heslem okamžiku je coitus interruptus. Smilnící dvojice to nesou nelibě, a sprostě kamarádům nadávají. Jeden ohyzdný somrák s ještě obludnější „dívkou“ se vilně usmívají, a nabízejí, že se k nim Skit může připojit. Skit se otřese hnusem, brutálně nakopne šeredného chrobáka pod nos a z obludy vyhrkne kýbl piva a zvratků.
Trash zvrací.
Svítá.
Flack nemá ani tušení o tragédii pod příkrovem stromů, neboť se právě seznámil s dívkou podle svého gusta. Dívka je oděna v černé záclony, je silně nalíčená, jako kdyby ji nabalzamovali do mauzolea, a na krku má obrácený kříž (stejně jako všichni ostatní satanisté nemá ani páru, jaká je skutečná symbolika otočeného kříže). Jmenuje se Máňa, ale dává přednost přezdívce Nocturnia, tvrdí, že spí v rakvi a pije krev, a že k vyvolání Satana a nastolení jeho tisícileté vlády je potřeba v jeden okamžik prolít krev šesti miliónů lidí, takže je nutno založit koncentrační tábory a rozpoutat třetí světovou válku, a neodfláknout ji jako ty první dvě, aby bylo jistý, že těch šest mega lidí zařve fakticky v jeden moment. V tu chvíli jí přijde esemeska od maminky, že jim umřela andulka, Máňa se usedavě rozpláče a je z toho celá špatná.
Toho využije mladý muž v sandálech, který se zjeví odnikud a začne se vyptávat Flacka, jestli je punk podle něj akorát o balení holek. Flack tvrdí, že kytarista, zpěvák, basák a bubeník mají nárok každý na jedu fanynku, v uvedeném pořadí. Mladý muž se zděsí, počne vypočítávat výhody panictví a tvrdí, že přijal Boha, což mu plně vynahradilo veškeré hříšné požitky. Flack v hrůze prchá a konečně se setkává s Trashem a Skitem.
(Autor se omlouvá všem věřícím čtenářům. Nic proti nim nemá, a objektivně uznává, že pocit viny a neschopnost přijmout zodpovědnost za vlastní život jsou důležité vlastnosti, bez kterých bychom přišli o kamenování žen, upalování kacířů, masové pobíjení nevěřících, tajnou klášterní pederastii a jiné nenahraditelné srandy…)
Zatímco Bůh i Satan se svorně distancují od svých pološílených vyznavačů, kamarádi zjišťují, že jim chybí Riot. Někdo tvrdí, že ho viděl, jak se nechává od kohosi pozvat na panáka. Kamarádi hledají, až ho najdou. Riot sedí na zemi, je totálně namol, kromě toho je pozvracený a připoutaný ke stromu. Na každou otázku odpovídá monotónním „Muááá…“ Kamarádi mají pocit, že to možná není až tak úplně dobrý.
V tu chvíli nastupuje na pódium kapela, která je poslední v pořadí před Mordpartou. Jeden z členů kapely si zapojí do aparatury poloakustickou balalajku, zkusmo na ni drnkne, a bedna, která za večer přežila jedenáct hard core skupin, škytne a vybuchne.
Všechny problémy jsou vyřešeny, až na to, jestli kamarádi dostanou za svou účast nějaké peníze. Pořadatel se napřed kroutí, ale potom vyplázne nějaké ty love, které se prakticky okamžitě mění v pivo k snídani.
Horší je, že Riot je absolutně neschopen cesty na další štaci. Zítřejší, či spíše už dnešní koncert se však koná dost blízko, takže kamarádi strčí Riotovi do kapsy papír s popisem cesty, nějaké drobné, a s klidným svědomím ho tam nechají.
Když opouští areál, Flack jen tak mimochodem podotýká, že je škoda toho čtvrtýho volnýho místa na hromadný jízdence. Jen to dořekne, všichni tři se zběsile rozběnou po okolí. Nejrychleji sebou mrskne Skit, a jakožto vítěz soutěže si přivádí dívku, která má zájem shlédnout zítřejší koncert. Dívka má ve tváři nepřítomný výraz, v ruce si nese botu a v ní myš.
Kamarádi, chudší o Riota a bohatší o dívku s myší, přicházejí na nádraží, kde už na ně čeká parta somráků, dědičných pánů tohoto území. Je to divný, protože při odchodu je viděli namol ožralý chrápat v křoví. Když už jsme u toho, není jasný, čím se mohli namol ožrat, když nikdo z nich neměl ani korunu. Takové jsou záhady mezi nebem a zemí, přátelé.
Somráci se chtějí „bavit“ s kamarády, a kamarádi předstírají, že spěchají na vlak. A věřte, že třičtvrtě hodiny na peróně předstírat, že spěcháte na vlak, je zatraceně těžký. Dívka s myší se s nádražní partou ochotně pouští do „řeči“ a ukazuje jim myš. Kamarádi toho maj plný zuby. Myš taky.
Vlak je konečně tady a kamarádi používají osvědčenou lest. Nechají partu somráků nastoupit první, a potom utíkají do jiného vagónu. Skit počíná litovat, že sbalil dívku s myší, ježto ta tvrdí, že „sme si měli sednout s těma pankerama, byla by prdel“, myš kouká na kamarády a krčí rameny, jako že za nic nemůže.
(Jasně, byla to parta somráků z nádraží, ale ne konkrétně z tohohle nádraží, nýbrž za svoje léno považovala nádraží jaksi obecně, a přesouvala se z jednoho na druhé, jako když kočovné kmeny vyčerpají loviště. Ostatně jejich úloha v našem příběhu končí, protože asi o dvacet kilometrů dál na ně průvodčí zavolá policii, neboť jedou na černo, dva somráci poputujou na záchytku a jeden na direkci, kde dostane epileptickej záchvat, policajt mu ho bude léčit kopancema a přizabije ho, takže mu na dva měsíce strhnou prémie, aby viděl, že lidskej život je vážná věc, jenže ty prachy stejně dostane, protože mu stát dluží nemocenskou, jak si loni zatrnul nehet, když řídil násilnou provokaci při protiválečný demonstraci, ale spravedlnosti stejně neujde, ježto nad ránem v cele předběžnýho zadržení opíchá jedno děvče z nádražní party, vyfasuje od ní vyrážku, se kterou si doktoři vůbec nevědí rady, manželka se s ním rozvede, policajt se vožere, vymlátí v baráku všecky okna a pobodá souseda, co přijde jeho manželce na pomoc, takže ho převelej na hranici, a jednou, když místo aby čuměl na silnici, tak osnuje plány na únos svýho dítěte, ho přejede rumunskej tirák a je vod něj pokoj…)
Vlak si to šine krásnou krajinou. Slunce svítí, slušní lidé vstávají a jdou do práce. Trash a dívka s myší chrápou na sedačce a na podlahu kupé kanou jejich otrávené sliny. Skit a Flack se zuřivě hádají, kdo bude spát s dívkou a kdo s myší. Oba chtějí myš…

3. Mala tempora currunt

„Rock´n´roll je jako cirkus. Komedianti přijedou, postaví šapitó, předvedou šou a druhý den po nich nezůstane ani stopa, snad jen několika adolescentkám odpadne příští mentruace. Je to nesmírně přitažlivý život pro pračlověka uvnitř každého z nás…“
Steve Overbury

Kamarádi vystupují z vlaku, a to velmi tiše a ohleduplně, aby nevzbudili dívku s myší. Skitovi se povede přibouchnout Trashovi prsty do dveří vagónu, Trash strašlivě zařve, dívka s myší vybíhá z vlaku, hlasitě se směje a volá „jé, kluci, vy ste mi málem ujeli!“ Kamarádi se nesmějí. Myš taky ne.
Tři čtvrtiny Mordparty a dívka s myší pokračují přes lesy a bažiny k místu dalšího koncertu. Zákonitě tu vyvstává menší problém – skupina je bez bubeníka, a není jasné, jestli se Riotovi podaří včas dorazit. Skit umí bubnovat, ale pak zas chybí basa. Trash umí trochu na basu – a basovou linku Mordparty zvládne každý, kdo umí počítat do dvou – ale neumí se zároveň soustředit na hru a na zpěv. Flack má jakýs takýs hlas, ale nezná texty a nástupy. Myš umí trochu bubnovat, ale nedošáhne na bicí.
Dnešní koncert se koná na polorozpadlém statku v polích za městem. Před objektem je shromážděna slušná řádka lidí, vesměs muzikantů z ostatních kapel. Kamarádi se zvědavě ptají, co se děje, a ukáže se, že se nejde dostat dovnitř. Maník, co sedí na bráně a vybírá vstupný, je nějak mimo, odmítá kapely vpustit dovnitř a tvrdí, že si na něj nikdo nepřijde. Podle něj si přinesli nástroje jen jako, aby mohli podvodně proniknout bez placení. Nikdo není schopen mu to nějak rozumně vysvětlit.
Trash navrhuje zavolat pořadateli. To už napadlo i ostatní, ale nelze se mu dovolat. Skit navrhuje vytáhnout výběrčího z brány a ztřískat ho, ale ježto většina přítomných kapel má ve svém repertoáru song proti násilí, připadá jim blbý hned zkraje někoho přizabít, i když si o to říká. Nakonec se prosadí nejrozumnější návrh, a sice skočit do města pro lahváče a nějakou tu flašku. Tři dobrotiví a sympatičtí běloši z kapely Bubáci se tohoto úkolu ochotně ujmou, vyberou peníze a odkráčí pro chlast. Už je nikdy nikdo neuvidí, nehledě na to, že na plakátu na vratech žádná skupina toho jména není uvedena.
Většina přítomných se začíná přiklánět ke Skitovu návrhu. S výběrčím to nic nedělá a huláká od vrat, že takovýhle fígle moc dobře zná. Naštěstí v tu chvíli vychází pořadatel akce, aby si přeparkoval. Muzikanti mu vysvětlí situaci a pořadatel jde na bránu vyjednávat. Ukáže se, že dnešní festival je benefiční na místní katolický útulek problémové mládeže, a maník na bráně je právě jedním z chovanců útulku, kterého tam šoupli, aby ukázali, že problémoví mladí lidé jsou problémoví jen proto, že jim nikdy nikdo nedal šanci.
Když jsou kapely šťastně uvnitř – kde už lidem začínalo bejt divný, že tam není nikdo s nástroji a aparaturou – problémový maník už nemůže dál dělat problémy, tudíž zahořkne vůči světu a dvěma dívkám nabídne tři stovky, když ho vysvléknou donaha, svážou a zbičujou kopřivama.

Riot se probouzí u stromu a díky velkolepé kocovině se cítí poněkud rozpolcen. Nějaký dobrotivý člověk ho odvázal od stromu a čórnul mu jenom svetr. Riot nachází vzkaz a peníze od kamarádů, a vydává se na nádraží. Chvíli ho tam otravuje místní běloch s lahváčem, ale naštěstí už brzy jede vlak, takže Riot schrastí drobné, co má po kapsách, a vychytrale kupuje lístek pro dvě osoby, protože na víc lidí je sleva, cha chá…
Druhé místo na lístku se nakonec hodí, protože když Riot sedí ve vlaku, objeví se náhle jeho imaginární kamarád z dětství, kterého doktoři kdysi zlikvidovali práškama a hypnózou. Teď je zpátky v důsledku únavy a intoxikace. Riot si přátelsky povídá s imaginárním kamarádem, a k prasknutí narvaný vlak ho v jediném prázdném kupé veze za opravdovými kamarády…

Kamarádi vcházejí na dvůr statku a první osoba, kterou spatří, je místní otrapa. Otrapu potkáte skoro na každém rockovém koncertě, a je fuk, jestli je tam dvě stě nebo třicet lidí. Otrapa každého otravuje, chce si povídat, i když jaksi není o čem, a občas bez varování útočí na náhodné kolemjdoucí. Většinou je ožralý na padrť, přestože nemá peníze a nikdo ho nikdy nevidí nic pít (záhadné). S otrapou se nedá dělat vůbec nic; když ho necháte bejt, jste pitomci, když ho praštíte, jste fašisti – vyberte si.
Otrapa zmerčí kamarády a jde si s nimi povídat. Skit naštěstí zareaguje pohotově a zvolá „Tajnej! Lidi, bacha, tajnej fízl!“ a v nastalém zmatku se kamarádům podaří uniknouti. Má to i jeden pozitivní efekt; když dívka s myší spatří otrapu, kterak smrká do rukávu, zahoří k němu takovou láskou, jako by to byl vynálezce vložek. Na konci cesty Romeo potká svou Julii, jak tvrdí básník. Myš je zhnusena.
Kamarádi spáchají u improvizovaného baru další zradu na svých játrech a peněženkách, a vyvalí se na trávník před statkem, užívaje si paprsků odpoledního slunce. Skit tvrdí, že s tím Riotem to nakonec není až tak strašný, protože beztak neumí pořádně bubnovat. Trash na něj mrká a syčí, Skit to nechápe, což je škoda, protože Riot stojí přímo za ním. Když se Trashovi podaří uklidnit hádku, zjišťuje, že chybí Flack. Povzdechne si, vezme Riota, aby ho separoval od Skita, a jdou hledat benzínku.
Flack sedí na benzíně a konverzuje s dívkou, která má na sobě tričko s Che Guevarou. Dívka tvrdí, že bude volit Top 09, páč levičáky nemůže ani cejtit, a Flack na to, že to je sice jako moc hezký, ale co teda pohledává ten Guevara na jejích ňadrech, a vyjde na jevo, že dívka považuje kubánského revolucionáře za Jima Morrissona z The Doors. Flack v zájmu pozdějšího pohlavního styku tvrdí, že bude taky volit Top 09, ale dělá chybu, páč za ním stojí Trash. Trash a Riot se nicméně ani nenamáhají dát mu pěstí, protože Flack během své hudební dráhy už takto z pochybných důvodů volil všechny strany od ODS po KSČM, a kamarádi už nemají dost sil ani na to, aby je to uráželo.
Zatímco Trash se pokouší Flackovi nenápadně naznačit, ať se na to vysere, Riot si ze srandy vyzkouší zafoukat do přístroje na měření promile, který visí na stěně benzínky, přístroj spadne ze zdi a exploduje, takže kamarádi i dívka s Guevarou prchají, než po nich obsluha bude chtít zaplatit zničený majetek.
Trash, Riot, Flack a dívka s Guevarou se vracejí na statek, a potkávají Skita a dívku s myší. Skit a myš se tváří otráveně, dívka je v depresi, poněvadž se právě rozešla s otrapou, se kterým asi dvacet minut chodila – on teda vlastně zapomněl, že s ní chodí – teď je na tom špatně, nechce se vázat, nechce o tom mluvit a všem to vypráví. Skit dostává rozumný nápad, prozradí oběma dívkám, že jakožto kapela jednu z nich mohou vzít na koncert bez placení vstupného, ale jenom jednu, a dívky se o tuto pochybnou čest počnou prát. Kamarádi tiše zajásají a zmizí, jen Flack je trochu zklamán, nicméně Trash mu vysvětlí, že souložit se má až po odehraném koncertě, protože to zbytečně odčerpává krev z nohou.
(Autor se omlouvá všem dívkám, protože takhle to může vypadat, jako že jsou všechny vyšinuté a šílené, což rozhodně není pravda, jenže ty inteligentní a duševně vyrovnané holt nechodí na stejná místa jako kamarádi. Na druhou stranu si všimněte, že ani s inteligencí chlapců v tomto příběhu to není žádná velká sláva.)
Kamarádi se konečně v klidu usadí u baru a čekají, až začne koncert. Na scéně se objevuje postava, kterou mnozí čtenáři už jistě dávno čekali, a sice tajnej fízl. Nenuceně se pohybuje po objektu a hovoří perfektně naučeným mládežnickým slangem, který byl prudce moderní v roce 1979. Trochu se třese zimou, protože se původně dostavil v kalhotech do zvonu, a když mu došlo, proč se na něj všichni divně koukaj, zašil se za křoví a kalhoty si jednoduše nad koleny uříznul.
Následně se pokouší dát do řeči s návštěvníky koncertu a odhalit teroristické spiknutí, i zavádí řeč na politická a radikální témata. Zatím se dočkal výrazně politického manifestu „Na to já seru, sou to všecko hajzli…“ Ani nabídka na obchodování s drogami se nesetkala s větším ohlasem, zatím asi dva jointy v podstatně menším než malém množství, což je tajnému divné, protože ze školení ví, že teroristé financují své nekalé akce právě obchodem s narkotiky. Tajnej ze školení dále ví, že na rockové koncerty chodí vesměs teroristé a narkobaroni, takže už se viděl, jak odhaluje rozsáhlou mezinárodní síť pašeráků drog a porna, dostane za to metál a zlatý hodinky od pana prezidenta, a vono hovno… Navíc pokaždé, když se otrapa přiblíží k Mordpartě, někdo z kapely začne hulákat „Tajnej!“ a opravdickej tajnej z toho má pokaždý malej infarkt.
Konečně je připravena aparatura a koncert může začít. Všechno šlape jak má, jenom Riot asi dvacet minut přestavuje bicí podle pokynů imaginárního kamaráda, který mu šeptem tvrdí, že je nejlepší bubeník na světě. (Každá kapela má jednoho člena, který zdržuje a brzdí, zeptejte se kohokoliv, o kom víte, že má nebo měl nějakou kapelu…) Pak už jde všechno zdárně, ale bohužel, jak se dalo čekat, někdy po třetí skladbě se na pódium přimotá otrapa, sebere Trashovi mikrofon a začne do něj něco huhlat, co nemá hlavu ani patu. Skit ho už už chce nakopnout, ale Trash si bere mikrofon zpět a vysvětluje publiku, že se na otrapu nesmí hněvat, protože ve skutečnosti je to Pavel Horňák, bývalá dětská hvězda totalitní pop music, který po revoluci zahořkl a dal se na pití, a občas, když má vychlastáno, se takto v duchu vrací do časů bývalé slávy.
(Většina lidí v publiku tomu věří. Tato informace se později dostane přes něčí známý až na titulní stranu Blesku pod palcovým titulkem „Pavle, jdi se léčit!“, opravdickej Pavel Horňák se nasere, podá žalobu, při procesu pozbyde veškerého jmění, jeho jméno je vláčeno špínou, takže zahořkne a dá se na pití.)
Když je otrapa pietně odstraněn, koncert zdárně pokračuje. Samotná vystoupení jsou vlastně jedinou světlou a podařenou stránkou této výpravy, když už se jinak všecko sere. Po aplausu se kamarádi opět odeberou k baru, kolem něhož vytvoří zpustlý živý plot a pokračují v zalévání.
Tajnej začíná bejt zoufalej, i odhodlá se k riskantnímu kroku, dá se s kamarády do řeči a zve je na panáka. Kamarádi jsou možná v leckterých ohledech natvrdlí, až mongoloidní, ale pořád ještě poznají tajnýho, když nějakýho vidí, takže nadšeně přijímají jeho nabídku, objednávají Tullamore Dew a Havana Club 7 Aňos, ačkoliv jsou povětšinou konzumenty Božkova a Tuzemáku, Skit přibírá štyrycítku dunhillek a mejdan se začíná zdárně rozbíhat.
Tajnej po několika panákách zjihne, žádá kamarády, aby mu říkali Ludvo, tvrdí, že se chce dát k anarchistům, a nakonec kamarády poprosí, aby mu taky vyholili číro. Riot bere holicí strojek, zapojuje ho do zásuvky, a kapela, která právě hraje na pódiu, se náhle odmlčí.
Riot bleskurychle vytahuje a schovává strojek, tváří se jako by nic, a když je závada odstraněna a hraje se dál, nakrmí strojek baterkami. Samozřejmě následuje to, co následovat musí, protože kamarádi by si takovou příležitost nemohli nechat ujít. Probíhá krátká šeptaná debata, jestli bude lepší píča nebo hákovej kříž. Vyhrává píča, protože daleko lépe odpovídá politickému přesvědčení kamarádů. Pár tahů strojkem, tajnej děkuje, zve kamarády na dalšího panáka, a píčou na hlavě dělá dojem na všechny okolo.
Mejdan se nejenom zdárně rozbíhá, ale též se zdárně začíná vymykat kontrole.
Flack stojí na dvoře a hučí do jakési dívky, že bude volit Stranu venkova, Trash se kymácí opodál, na hlavě má kápi, neobratně se pokouší rozškrtnout zapalovač a tvrdí zas nějaké jiné dívce, že je rytíř Jedi, Skit a tajnej soutěží v páce o panáky, otrapa otravuje. Riot se potácivě vrací z hajzlu, nalezne na dvoře juke box a začne do něj strkat drobné. Když mu juke box na pátý pokus tvrdošíjně odmítá zahrát písničku od Tublatanky, Riot se nasere a začne juke box demolovat kamenem. („Do něj, pořádně, jo, rozmrdej ho na kaši,“ šeptá Riotův imaginární kamarád.)
Bohužel jde o nepatrný omyl: nejedná se o juke box, nýbrž o čísi auto. Trash a Flack si toho včas všimnou, odvlečou Riota od zdevastovaného auta, a seberou zbytky rozumu, aby tuto ožehavou situai nějak vyřešili. Opodál v kopřivách naštěstí spí problémový maník, co byl prve na bráně, je ožralý úplně nadranc a neví o světě. Trash a Flack ho ohleduplně dotáhnou k rozflákanému autu, složí ho k nárazníku a do ruky mu – jménem vyšší pravdy – vsunou kámen se stopami od laku.
Tajnej pomalu ale jistě prochlastal všecky peníze, svěřené mu jako fond na placeného informátora. Už neví, jak získat nějaké informace, a v naprostém zoufalství se dává do řeči s otrapou. Tím si moc nepomůže, protože pokud jsou v otrapově blábolení skryty nějaké informace, tajnej jim rozhodně nerozumí.
Svítá.
Tajnej rezignuje a v úplné apatii vůči všemu usne u zdi statku. Otrapa mu ukradne telefon, a když s kořistí vrávorá pryč, Skit ho sejme pěstí pod nos, telefon mu odebere a chce ho vrátit tajnýmu do kapsy, aby pak nikdo nemohl pomlouvat pankáče, že na koncertech kradou. Ostatní kamarádi diskutují nad jeho činem, a tak vyjde najevo, že jedinej Skit doteď netušil, že jde o tajnýho.
Nakonec se kamarádi shodnou na kompromisu: Skit, vytrénovaný dětstvím stráveným po zastavárnách, si půjčí tajnýho telefon a každému z kamarádů z něj pošle něco kreditu.
Na místo činu se doplazí dívka s myší a naprosto vyřízená si ustele vedle tajnýho a otrapy, kteří svorně bok po boku spí spánkem nevinných. Flack dostává nápad, bere tužku a kus papíru, napíše na něj „Jednoho jsi v noci pýchal, hádej koho, šance padesát na padesát“, Trash opraví „pýchal“ na „píchal“ a přibodne to tajnýmu na límec sichrhajckou, kterou vytáhne z ucha dívce s myší. Myš to sleduje s potutelným úsměvem.
Boj byl vybojován, nepřátelé sestřeleni z oblohy a nyní v bolestech čekají na muka pekelná, jež se dostaví již brzy. Kamarádi odcházejí. Neohlížejí se. Muž se loučí srdcem, ne pohledem. Sbohem, hoši, budete mi chybět, říká si myš…
(Tajnej se ráno probudí v křoví s kalhotama u kolen, s hrůzou si přečte vzkaz od Flacka, myš na něj spiklenecky mrká, tajnej bere čáru a vrací se do Prahy načerno vlakem zamčenej na záchodě, páč nemá ani korunu, dorazí do kanceláře a seřve svýho nadřízenýho se slovy: dozvěděl jsem se, že Zdenda je postiženej, Pája je blázen, Cháňa se počůrává, Radek je ujetej na bradavky, Viktor neumí lyžovat, Standu znásilnil kůň, Váša vopíchal Kláru, nebo Báru, nebo možná Karla, naložte si s těma informacema jak chcete, protože já končím, ježto na tohle se vám můžu vysrat; to všechno povídá pořád s tou píčou na hlavě, ale tím sranda nekončí, protože včera, ještě než odjel na koncert, nechal v kanceláři zalepenej dopis pro případ, že by v akci hrdinně zahynul, kolegové ho pochopitelně hned otevřeli, začíná to slovy: kolegové a kamarádi, jestli čtete tyto řádky, nejsem už mezi vámi, ale chci abyste věděli, že to stálo za to…; tyhlety kraviny jedou dál přes sedum stránek a chudák tajnej bude muset poslouchat blbý vtípky do konce života, takže zatrpkne, začne chlastat jak duha, jednou se ožralej pustí v parku do rvačky s policajtama a jeden mu pendrekem ňák nešťastně přerazí pánev… jo, chlapče, neměl sis nic začínat s pankáčema…)

4. Dum spiro, spero

„Rock´n´rollová kapela je jako válečná loď, a turné se se špetkou smyslu pro romantiku dají přirovnat k řádění vikingských nájezdníků. Na přídi s dračí hlavou zpěvák vyráží válečný pokřik, basák a kytarista se rozmachují svými nástroji jako válečnými sekerami, a na zádi udává bubeník rytmus zpoceným otrokům u vesel. Berou kořist a ženy, zůstává po nich spálená země a zlomená srdce…“
Steve Overbury

Kamarádi dorážejí na poslední štaci svého miniturné. Za ty dny spolu byli v dobrém i ve zlém, i když na to dobré si nějak nemůžou vzpomenout. Jejich útroby mávají bílou vlajkou a žadoní o slitování. Jejich plíce se dostala do stadia, kdy by se teoreticky daly jíst, a játra naopak dosáhla stavu, kdy už by se nedala jíst ani teoreticky. Jejich duševní profily, zpracované do odborného pojednání, by zajistily diplom každému adeptovi psychiatrie. To, co se stane, až si doma sundají boty, by vydalo na film, pokud by se režie laskavě ujal mistr hororů George Romero.
Tentokrát se to naštěstí obejde bez dlouhého hledání. Přímo na náměstí se na průčelí domu skví velká plachta s nápisem „Punk rock festival“. Kamarádi napochodují dovnitř jako triumfující César do Říma. Uvnitř nalézají překvapivě čistý a moderní interiér. Lidí je tu málo, ale je taky ještě dost brzo, každopádně nikde žádný otrapa, ani stopy po šílených dívkách. Je tu pár zjevně normálních děvčat, které Mordpartu otevřeně ignorují, což kamarády trochu mrzí, ale nepřekvapuje. Navíc je tu pro každou kapelu deset piv zdarma, poprvé na tomto turné, pro Skita dokonce poprvé v životě.
Kamarádi spokojeně sedí u stolu, pochutnávají si na třetím dobročinném pivu, a čekají na pořadatele, který má podle obsluhy na baru dorazit asi za hodinu. V tu chvíli zvoní Flackovi telefon.
A čí je to chyba? Řekněte, copak je normální, aby se v jeden den na malém městě pořádaly dva punkové festivaly? Kterýho vola tohle mohlo napadnout, říkají si kamarádi, když spěšně vdechnou zbytek piv a nenápadně, aby nikoho zbytečně nermoutili, opouštějí prostory klubu.
Po hodinovém vyčerpávajícím pochodu přes město – byla chyba ptát se na cestu místního neandrtálce, ale nikdo jinej nebyl zdejší, takže když si kamarádi vyslechli pohnutý příběh neandrtálcova života, přinutili ho násilím popsat cestu – se zjistí, že klub leží ve výhodné pozici mezi pivovarem a vrakovištěm. Na místě se pohybuje několik otrapů s kalným pohledem a je tu i místní varianta vyšinuté dívky, která cosi nesouvisle ječí hlasem blížícím se náletové siréně. Kamarádi varují Flacka, že jestli se s ní pokusí souložit, nikdy s ním už nepromluví ani slovo, pokud ho rovnou nezabijou.
Koncert je dobročinnou akcí pro místní psí útulek, a pořádá jej organizace Práva zvířat. Před vchodem stojí info stánek s materiály o vegetariánství a velkochovech, a kdyby to byl Skit věděl, odpustil by si dostavit se s hamburgerem z benzínky. Z hamburgeru kane na Skitovo triko kečup, připomínající prolitou krev, ale organizátoři akce jsou naštěstí dospělí a rozumní lidé, berou to s nadhledem a nikomu nic zbytečně necpou.
Až na jednoho.
Kamarádi se dostanou až k výčepu, kde zrovna jeden z organizátorů vysvětluje hospodskému, proč by na této akci neměl prodávat pikantní domácí klobásky, poněvadž dnes hodlají podávat vegetariánské ragú, což ten dobrý muž nechápe, neboť vegetariána dosud viděl možná tak ve filmu. Kamarádi vstupují do rozhovoru a žadoní o pivo. Po prvním doušku nabydou dojmu, že akce je zaměřena rovněž proti alkoholismu.
Nicméně játra, která jim včera vyklovali supi, jim už zase dorostla po vzoru bájného Prométhea, a co nás nezabije, to nás pobaví, že jo. Jako třeba když si k nim přisedne místní otrapa, takzvaný otrapa-aktivista a začne se strašně rozčilovat, že punk už není co bejval – už zase? Kdo je tyhle hlášky učí, proboha? – páč pravej punkovej koncert je zadarmo, kapely hrajou zadarmo a občerstvení je zadarmo – na důkaz čehož má na sobě tričko Metalliky - a prská u toho až na protější zeď. Kamarádi by si kdykoliv jindy s radostí poslechli neomarxistickou teorii ekonomiky, ale tady a teď na to nějak nemají náladu, a Trash se tedy zdvořile táže, jestli si jako představuje, že těm pejskům v útulku hezky zazpívaj, a pejskům se to bude tak líbit, že se obejdou bez žrádla, jo? Otrapa-aktivista hned z hlavy neví, takže se urazí a jde vysvětlit pořadatelům, proč by měl dostat pivo a vegetariánské ragú zdarma.
Aparatura je zapojena a jeden z pořadatelů z Práva zvířat jde na pódium popovídat úvodem něco o vegetariánství, právech němých tvářích a smyslu dnešní benefiční akce. Riot si bohužel právě tuto chvíli vybere, aby se kamarádům pochlubil štanglí uheráku, kterou zcizil na benzínce.
Sál ztichne a kamarádi si začnou prohlížet svoje nehty a strop sálu, až na Riota, který na svém počínání nevidí nic divného, ježto musí živit dva – sebe a imaginárního kamaráda – a tudíž si nemůže moc vybírat. Konečně i přátelům přírody dojde, že se nejedná o žádnou provokaci, a mohou klidně pokračovat. Jen jeden z přátel přírody se cítí uražen a volá po pomstě. Na rozdíl od svých více méně hipísáckých kolegů tenhleten vypadá a mluví jak doktor Goebbels a chybí mu jen runy NF (Naturs Freund) na límci.
Radikální přítel přírody se zmocní mikrofonu a plamenně hovoří o bojkotu Mordparty, ježto tato kapela evidentně není politicky fit. (Ostatní přátelé přírody z něj nevypadají nijak nadšeně a nejspíš mají pocit, že jim ho byl čert dlužnej.) Kamarádům není jasné, co proti nim má, když je přítel zvířat.
A dost, řekne si Trash, vstane, dokráčí na pódium, chňapne mikrák a oznámí, že když teda bojkot, tak klidně, ale nikoliv Mordparty, nýbrž vegetariánského ragú, protože z dobře informovaných zdrojů ví, že radikální přítel zvířat do něj přidává pulce, aby ušetřil.
Polovina sálu se počne zmítat hnusem a druhá polovina si nadšeně běží pro přídavek. Nikoho ze znalců a přátel přírody naštěstí netrkne, že koncem ledna se pulci nevyskytujou, jen dva intelektuálněji založení hipíci se pouští do ohnivé debaty, jestli je žába zvíře nebo rostlina, když je přece zelená.
A dál už přes to vlak nejede, protože drobný výmysl snadno vyvrátíte, ale s takovouhle nehoráznou lží prostě nenaděláte nic, a jestli existuje aspoň trocha spravedlnosti, tak tomuhle týpkovi se do smrti bude přezdívat Pulec.
(Autor se omlouvá všem vegetariánům a přátelům přírody a zvířat, neboť sám je jedním z nich a snaží se za sebou zanechávat co nejmenší ekologickou stopu, jenže co naděláte, v každým stádě se najde černá ovce, a některý ty „ekologický aktivity“ jsou matičce přírodě platný jak Švédovi čínskej řidičák…)
Bojkot Mordparty je zapomenut – ne že by o něm kdokoliv jiný vážně uvažoval – a kapela se pouští do dalšího úspěšného vystoupení. Tentokrát se však Trashovi jeho nejapný koníček šeredně vymstí.
V sále se zjevuje šeredný běloch, vedle něhož tajnej ze včerejška vypadá jako sympaťák. Jedná se o agenta Svazu Autorů (SA). Tato polomafiánská skupina takzvaně zastupuje autory písní a jiných duchovních děl, přičemž oficiálně jim přerozděluje zisky, a ve skutečnosti si za to šéfové SA staví letní sídla. Pouze agenti nedostávají z kořisti tak velký podíl, takže si musí přivydělávat v terénu drobným lupičstvím a vymáháním výpalného.
Agent SA prohlíží vystavená trička, cédéčka a desky a doufá v tučnou kořist. Problém je v tom, že o ani jedné z dotyčných skupin v životě neslyšel – kde jsou Sex Pistols, sakra? – a netuší, jestli mu projde obvyklá lež, že dotyčné skupiny zastupuje.
V tu chvíli udělá Trash dílčí chybu. Popustí uzdu své zálibě v mystifikaci, a tvrdí, že když se s Mordpartou ubytovali v hotelu, potkali tam Sagvana Tofiho, který jim výslovně dovolil zahrát na koncertě jednu z jeho proslavených hitovek.
Agent SA zajásá v předtuše úspěšného lupu, běží ven a telefonuje do agentury, aby zjistil, kde je právě teď Sagvan. Chvíli čeká, načež mu přijde zpráva, že Sagvan se v současné chvíli nachází v nonstopu v Nuslích a odmítá zaplatit. Agent SA radostně hopká zpátky do sálu, kde si Mordparta právě balí fidlátka.
Agent SA, jak mu velí profesionální kodex, je nejprve zdvořilý, a ptá se chlapců, jak s placením za tu písničku od Sagvana. Skit navrhuje tak pětikilo za jedno přehrání, ale Trash tvrdí, že to dělá z lásky k muzice a nic za to nechce. SA-man vidí, že mu hoši nechtějí rozumět, a rovnou se ptá, jak to hodlají zaplatit oni jemu. Trash se poněkud zarazí, když vidí, jak se jeho neškodná legrácka dostala do křížku se zákonem, a kamarádi se svorně obávají, že o placení nemůže bát ani řeč, neboť jejich zásoba financí dostala pěkně přes držku, a nyní leží s tichým chroptěním na smrtelné posteli.
Agent SA mrká levým okem, a navrhuje tisícovku bez dokladu, páč ofíko by to taky mohlo bejt za pět. („Zab tu svini,“ šeptá Riotův imaginární kamarád, „Vyndej mu zuby, utrhni mu koule, strč mu je do díry po zubech, pak mu urvi hlavu a vraž mu ji do prdele…“) Netuší, že Flack zatím vymyslel lest.
Lest je založena na tom, že hlavní hvězda večera, death metalová kapela Samövar zatím nedorazila. Flack se chopí mikrofonu a oznámí, že přítomný agent SA – ukáže na řečeného bělocha – při minulém koncertě nechal Samövaru zabavit aparaturu, v důsledku čehož teď Samövar sedí v šatně a odmítají vystoupit, dokud „tenhleten čůrák“ – opět ukáže na téhož hombre – bude přítomen v sále.
Zúžené oči fanoušků Samövaru se počnou zlověstně otáčet k náhle pobledlému agentovi SA. Ten se nezmůže na slůvko odporu. Nadechne se, ale v tu chvíli začne Trash duchapřítomně volat „A ty máš eště tu drzost se tady ukázat?!“ To již se na zlosyna vrhá masa těl oblečených v černém, a nebohý agent se musí zachránit útěkem.
(To se mu sice podaří, jenže na útěku ztratí telefon, načež zcela beznadějně zabloudí v přilehlých lesích a močálech, kde bloudí čtyři dny a nemůže najít cestu do civilizace, musí se živit kůrou stromů, bukvicema, hmyzem a žábama, jednou se mu jen o chlup podaří zdrhnout neviditelnému mimozemskému predátorovi, a když čtvrtého dne klade oko na zajíce, postřelí ho strýc myslivec, čímž mu paradoxně zachrání život, agent se probere až ve špitále na kapačce, a když ho propustí, začne trpět jakousi psychickou poruchou a fóbií ze stromů, vždycky když jde spát střízlivej, zdá se mu o podivných, mručících shrbených bytostech, které na něj číhají v temnotě za kmeny dubů a chtějí ho uškrtit, takže musí začít strašně nasávat, což se projeví na jeho práci, a jednou, když omylem pošle Sex Pistols podíl z lupu, určený pro Sagvana, tak se ožere, zdemoluje všecky kanceláře v sídle Svazu Autorů, člen ochranky mu přerazí míchu a je hotovo… kdepak, děti, berte to jako poučení: SA jsou vyděrači, vyděračství je zločin, a zločin se nevyplácí, živte se poctivě a neskončíte takhle…)

5. Nemo me impune lacessit

„Náš kšeft není brát zajatce. Náš kšeft je zabíjet nácky. A hochu zlatá, zakázky se jen hrnou…“
Aldo Reins

Kamarádi zapíjejí vítězství, netušíce, že na ně ještě čekají mnohá protivenství. Otrapa s Pulcem do nich chvíli zkouší lavírovat, že konzumace masa se rovná korporativnímu fašismu (nikdy nedávejte blbovi přečíst slovník!), ale kamarádi jsou pevně rozhodnuti nenechat se vyvést z míry. Nakonec to za ně vyřeší otrapa-aktivista, když jim vynadá za to, že musel platit vstupný, jenže Pulec, jelikož patří k přátelům přírody, je právě tím, kdo vstupný vybíral do společný kešeně, čímž v dosud jednotné radikální frontě vznikne rozkol. Kamarádi jsou rádi, jak se to vyřešilo, ale sotva do sebe naskládají pouhých asi pět piv, vběhne náhle někdo dovnitř, a volá, že venku jsou fašisti, tentokrát pro změnu ti opravdoví. Zní to možná divně, ale kamarádům se v tu chvíli skoro až uleví.
Otrapa-aktivista a Pulec-přítel přírody si zničehonic vzpomenou, že se jim strašně chce na záchod. Jinak se ale většina osazenstva vyvalí ven z podniku, aby zkontrolovali druh a rozsah ohrožení.
Na opačné straně silnice skutečně stojí řada asi tak patnácti neonacistů. Jsou pravděpodobně podnapilí a skandují „My jste skinheads, vy nejste nic!“
Riot využije chvilky ticha, a zahuláká „My máme hlad, vy nemáte nic!“ čímž se mu podaří nepřítele na chvíli zmást. Neonacisté vidí, že bitva bude mít kromě epického též intelektuální rozměr, a že to holt nebude nic pro blbý, takže se uchýlí k osvědčenému „Heil Hitler!“
Zatímco takto řvou, dva otrapové, ožralí tak že by se nebáli samotného Satana, začnou skandovat „Hitler byl svině! Hitler byl svině!“ Skitovi se to zdá málo sofistikované, a proto do pauzy zvolá „Hitler byl vegetarián!“ a tím se mu šikovně povede nasrat kompletně všechny zúčastněné.
Flack se machrování neúčastní. Zamyšleně hledí na kraj nepřátelské řady na jednoho z neonacistů. Je to totiž děvče, i když se to vymyká objektivnímu chápání reality tak, jak ji známe. Trash si všimne jeho pohledu, a varuje ho, že jestli se pokusí vnášet do třídního boje prvek přátelského utkání, vlastnoručně mu urve ptáka i s koulema. Neonacistické dívce beztak vyrůstá z pravé dlaně ohavný nádor (její „přítel“, který ji drží za ruku), jež bude teprve nutno chirurgicky odstranit.
Trash – který měl vždycky takový pocit, že je čistokrevného keltského původu, a jako takový si nemůže dát podobné věci líbit - vztyčí do výše pěst a začne pateticky pronášet delší projev v tom smyslu, že muž může odhodit svou zbraň a zapomenout na tváře svých otců, ale dnes ten den nenastal, a když je u „Bože, nikdy jsem se k tobě nemodlil, ale nyní tě žádám o pomstu… atd.“, jakýsi přítel zvířat ho požádá, jestli by toho řvaní nenechal, že nejni na divadle, a Trash si všimne, že zatímco „hovořil“, obě znepřátelené skupiny lumpenproletariátu se do sebe dávno pustily.
Není to zrovna jako z Barbara Conana, ale kvality polských válečných seriálů to jakž takž dosahuje. Riot mázne jednoho nácka přes šišku nohou od židle („Jo, sejmi ho, sejmi ho, vole, chci vidět krev!“ šeptá jeho imaginární kamarád), rozjařen tímto úspěchem nadhodí si klacek v ruce a přetáhne další holou lebku – bohužel se ukáže, že šlo o jednoho přítele zvířat, co inklinuje k hnutí Hare Kršna.
Jeden z dobře rostlých neonacistů uchopí popelnici a mrští s ní proti řadám spojenců. Tím se mu celkem šikovně – a buďme objektivní – podaří vyřadit z boje tři členy punkové armády, neboť z popelnice se vysype vcelu zachovalá porce tresky ala losos, takže se vykašlou na válku a udělají si hostinu.
Boj nakonec skončí drtivým vítězstvím svobodných lidí… dobrá, tak tedy otrapů, neandrtálců, imaginárních pankáčů, přátel přírody a jiných hanebných panchartů, ale jinak to skončit nemohlo, neboť neonacisté a jim podobní nejsou nic jiného než zamindrákovaní nebožáčci, kteří potřebují mít v zádech smečku – či spíše stádo - a před sebou vůdce, a krmit se strachem své předpokládané oběti. Pakliže se kořist brání, prská, kope a staví se na odpor, agresor znejistí a jde od toho. No, volba je na vás…
(Autor se neomlouvá neonacistům, páč je potřeba, aby každý člověk od dvaceti deka mozku výš dělal všechno pro to, aby těm sviním bylo špatně ze všeho, na co se kouknou, a navíc mi ještě kluci z Mordparty dluží sto nacistickejch skalpů. A já ty skalpy chci…)
Svítá.
Kamarádi na oslavu této zábavné události páchají další alko harakiri. Přisedne si k nim otrapa-aktivista a začne jim vyprávět, kolik právě sundal nácků. Kamarádi se tím chvíli baví, ale pak je to začne nudit, takže se ho Trash zeptá, jestli náhodou neví, jak dopadnul ten největší neonacista, co měl na sobě triko s orlicí. Otrapa mu ochotně a do detailu popíše, jak ho osobně zfackoval do bezvědomí, a tím se chytí na špek, páčto žádnej z nácků triko s orlicí neměl, cha chá…
Náhle se otevírají dveře hospody, dovnitř vchází neonacista s krvavou tržnou ránou na čele a s nepřítomným pohledem. Všichni napjatě pozorují, co se bude dít, neonacista ztěžka usedne ke stolu, objedná si pivo a počne potichu mručet „…kurvy levičácký, vole.“ Ukáže se, že je po ráně do hlavy dezorientovaný, spletl si cestu, obešel veliký oblouk a nyní se domnívá, že je v jiné hospodě, kam se neonacisté obvykle po boji uchylují. Všem je tak nějak blbý ho ještě znova bít, a tak se shodují, že si ho tu nechají na pozorování, případně na pokusy.
Jestliže se během předchozích nocí odehrály dosti impozantní pařby, tak toto je vyložené alko da fé. Sebeprznění a hyenismus, vymykající se objektivnímu popisu; exkomunikace mozkových buněk z lůna milosti boží; alkoholokaust. Jaká normální lidská bytost vyhlásí soutěž, kdo vypije víc panáků než kolik je mu let?
Když už jsou všichni na pokraji sil, a hospodský jen rezignovaně sedí u okna a vysílá baterkou signál SOS, pořadatel akce se slituje nad všemi včetně sebe, a jak bylo dohodnuto, vezme kamarády spát do zkušebny místní skupiny Morová Rána. Někdo si cestou všimne, že chybí Skit, ale nikdo nemá sílu to nějak řešit, no co, zítra je taky den.
Když výprava prochází kolem místní non stop diskotéky, místní borci spatří přes okna číra, okovanou kůži a tetování, i rozhodnou se, že by bylo fajn chovat se chvíli jak naprostý hovada, vyběhnou ven a volají milá, důvěrně známá slůvka jako „Co čumíš?“, „Máš problém?“ a „Poť na férofku!“
Kamarádi se beze slova otočí a zahledí se na vůdce místní party diskotékových bitkařů, který navrhne takzvanou „férovku“. (Člověk, který touží po „férovém“ boji, by se měl jít mrknout do kina na Pána Prstenů, ale jinak by neměl vylézat na ulici bez dozoru rodičů neb školených ošetřovatelů.)
Kamarádi nehnou ani brvou, a upírají na místního borce naprosto netečné výrazy bez jakýchkoliv emocí. V jejich očích se však zračí vražedné šílenství, ničím neředěná zběsilost, vyvěrající přímo z mrazivých hlubin pekel, ležící v kalných vodách daleko, daleko za hranicí pouhé zuřivosti.
Frajírek začne couvat, třást se a blekotat „É… víte… promiňte… já myslel… já jsem si vás s někým spletl… víte? … Tak… nashledanou… děkuju…“ S tím zacouvá zpátky do nonstopu a musí si dát panáka a pustit si v juke boxu Dana Landu, aby se uklidnil, načež začne jedné dívce vyprávět, jak právě osobně seřezal partu socek, až kvičeli jako křečci, zkouší ji sbalit, a na to konto na něj vlítne její přítel, řezník tělem, duší i profesí, a naporcuje mu čelist na takhle mrňavý kousíčky.
Kamarádi dorazí, někteří už po všech čtyřech, do zkušebny Morové rány, kde se všichni jakž takž uloží ke „spánku“. Ledva počnou usínat, imaginární kamarád poradí Riotovi skvělej nápad na bicí, Riot vstane a jde si to vyzkoušet, takže všichni s hrůzou vyskočí, a noční klid obnoví až Flack, který zasáhne Riota botou rovnou mezi voči.
Odpoledne, když se všichni proberou k životu, či spíše k jakési jeho pochybné napodobenině, chybí nejenom Skit, ale také Trash. Riot nachází dopis na rozloučenou, ve kterém Trash oznamuje, že hodlá spáchat sebevraždu. Riot a Flack vyběhnou ven a spatří Trashe, jak se vykecává s jakousi dívkou a snídí vysomrovanou startku. Riot ho začne přesvědčovat, ať to nedělá, že na štrece to na lidi občas sedne, ale přece neublíží svým blízkým, Trash nechápe, o čem je řeč, Riot mu ukazuje jeho dopis na rozloučenou, Trash vysvětlí Riotovi, že to byl akorát text na novej song, kterej ho v noci napadl, tak si ho zapsal, aby ho nezapomněl, Riotovi se uleví a dá mu pěstí pod nos.
(Na zpáteční cestě na nádraží najdou mezi popelnicemi sedět třesoucího se Skita. Odmítá vyprávět, co se mu stalo, a na všechny otázky odpovídá stereotypně „Karle, proč?“ Nakonec se z nesouvislých útržků podaří zhruba rekonstruovat průběh noci; napadrť ožralý Skit se ve tmě, zaviněné nocí a opilstvím, spletl dezorientovaného neonacistu s pořadatelem, šel spát k němu domů, vymlátil tam pár oken, vyrazil pojistky, zprznil náckovu čtrnáctiletou sestru a pozvracel postel, ve který umřel náckův dědeček, a kam si nikdo nikdy nesmí lehnout, bo je posvátná. Skit si následně uvědomil svůj omyl a uprchl do noci, kde pak následně bloudil cizím liduprázdním městem, a zažil několik dalších událostí, o kterých mlčí jako hrob…)
Kamarádi jedou domů.. Konec dobrý, všecko dobré. Jsou unavení, zničení, ale v zásadě šťastní, neboť tohle je něco, o čem rozhodně nebudou vyprávět vnoučatům. Děti! Toto byl výstražný příklad. Zkoušíte-li zakládat rockovou kapelu, dobře si rozmyslete, jestli není lepší strávit ušetřený čas četbou hezké knihy, procházkou v parku, návštěvou vlastivědného musea či vyřezáváním loutkového divadélka z brambor. Jinými slovy – byli jste varováni.

Epilog: Finis coronat opus

„Ať už nám ekonomové tvrdí cokoliv, rock´n´roll navzdory vnějšímu obalu není a nikdy nebyl totéž, jako potravinářský průmysl. Lidi nezboří barák, neječí s pěnou u huby, neomdlí a nepochčijou se do kalhot kvůli plechovce fazolí…“
Steve Overbury

Strýc myslivec se i s tetou vrátil do své hájovny v lesích. Později byl na honu zastřelen opilým kolegou, který si ho spletl s vakovlkem, a teta nyní žije s pytlákem, který jí trochu připomíná Flacka.

Devatenáctiletý mladík se oproti Trashově prognóze dožil třiadvaceti let, kdy se seznámil s velmi krásnou a bohatou slečnou – to už samozřejmě nebyl panker, poněvadž už dospěl - která se kvůli němu vykašlala na svého snoubence, vzala si ho, má s ním tři děti a je s ním šťastná, přestože ji pravidelně mlátí jak žito a nechává ji sledovat soukromým očkem.

Máňa aka Nocturnia se dala do řeči s jedním otrapou, a nabídla mu pivo a cigára, když jí dovolí napít se jeho krve. Otrapa si ochotně otevřel žílu a napojil tu boží idiotku douškem Chateau AB negativní. Máňa následně strávila zábavný rok po doktorech s bůhví čím, a dneska už to není ta dračice jako dřív.

Mladý rozhněvaný muž v sandálech a kostěných brýlích se zúčastnil demonstrace před americkou ambasádou, kde pronesl projev, v němž odsoudil americké intervence kvůli ropě, zbrojní průmysl a americké radarové základny. Ironií dějin ho cestou domů pobodal opilý ruský dělník.

Otrapa-aktivista se pokusil proniknout zadarmo na koncert Metalliky, a byl ochrankou zbit do bezvědomí. Později vstoupil do otcovy realitní firmy, a v současnosti proslul vystěhováváním sociálně slabých rodin z domova bez udání důvodu a bez náhrady.

Pulec se pokusil vysvobodit z těsných kotců policejní psy, držené zde v ponižujícím otroctví za kus žvance. Někde musel udělat dílčí chybu, neboť byl nevděčnými šelmami usmrcen a sněden.

Dezorientovaný neonacista se probudil s totální ztrátou paměti v důsledku úrazu a ožralství, a s hrůzou dospěl k závěru, že svou nezletilou sestru zprznil on sám. Pokusil se o sebevraždu a nyní hrdinně trpí za árijskou rasu v pakárně, ačkoliv mu bratři ve zbrani několikrát jasně vysvětlovali, že incest a homosexualita jsou jediné politicky přijatelné formy pohlavního styku, neboť jedině tak je jisté, že z toho nevzejdou žádné rasově nečisté děti. No jo, já vím, co naděláte…

Dívka s myší byla ještě do konce prázdnin pankerka, ale potom se dala na emo, páč to zrovna začalo frčet, a musela se myši zbavit, ježto její nový přítel má panickou hrůzu z hlodavců.

Myš je v těžký pohodě a pracuje na svých pamětech.


„Co mi to proroctví zase vybralo za lidi? To je fakt za trest…“
Jerry

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský