Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Haldir/ Erestor
Shrnutí: Do Roklinky přijela návštěva z Lothlórienu a v doprovodu Pána Celeborna a Paní Galadriel je jeden trochu zvláštní elf, s jednou na elfa dosti neobvyklou přezdívkou.
Poznámka: Objevuje se zde odkaz na postavou z knihy Bestie v sametu ze série Warhammer od Jacka Yeovila včetně přímé citace, některé jsou trochu pozměněné, aby zapadly do mého textu, snad mi nebudete mít za zlé, že je nebudu v textu označovat, a spokojíte se, že to jsou věci související s tím, proč se mu říkalo Hnusák Haldir
Annannen meldisen yohannka
Dopsáno v prosinci 2006

Hnusák Haldir

Erestor kráčel po Elrondově levici.
Sestoupili po schodišti a stanuli před skupinou elfů oblečených do bílých šatů se stříbrnými prsními pancíři a přilbami, z ramen jim splývaly šedé pláště. Každému z nich nad ramenem čněl toulec se šípy a luk, u boku se jim houpal meč. Byla to čestná stráž lórienských Galadhrim.
Elfové se rozestoupili. Paní Galadriel vložila svou ruku do dlaně Pána Celeborna a pomalu došli až k nim, aby je mohl Elrond uvítat. Oba vládci Lothlórienu byli odění v bílé, stříbrné a šedé.
Erestorův pohled však upoutal elf stojící krok za Galadriel po její levé straně. Byl vysoký, jak je u elfů běžné, měl však poněkud širší ramena, plavé téměř bílé vlasy, tmavě modré oči a od pohledu jemnou pleť. Byl krásný i podle měřítek elfů. Měl na sobě slavnostní zbroj, avšak jeho plášť byl krvavě rudý, neměl přilbu ani luk. Erestor se nemusel ptát, kdo to je. Mohl to být totiž jediný elf - Haldir z Lórienu. Jméno velitele Galadhrim se po celé Středozemi skloňovalo mezi elfy ve všech pádech. Podle Erestorova skromného mínění byl tenhle elf dokonce ještě slavnější než zlatovlasý Glorfindel. Přirozeně tohle Erestor Glorfindelovi nikdy neřekl. Faktem však bylo, že i když se Haldir nenarodil ve Valinoru a byl to „jen“ Sinda, byť se říkalo, že má mezi předky někoho z Noldor, jeho činy byly hodné Vznešených elfích knížat. Bojoval ve válce o Eriador pod Elrondovou zástavou, v bitvě Posledního spojenectví zachránil život Círdanovi a pak se pod jeho vlajkou účastnil bojů s černokněžným králem Angmaru, poté odešel s Galadriel do Lothlórienu a stal se jeho strážcem. Erestor toho o něm slyšel hodně, že prý je to jeden z nejlepších bojovníků, že prý vládne mečem snad ještě lépe než nejhrdější Velekrál Fingolfin, že prý je to skvělý velitel, trochu samotář, že prý ho ke Galadriel váže nějaký přísaha - někteří elfové toho napovídají až hrůza. Ale jedno Erestorovi nešlo do hlavy.
Proč mu u Valar říkají Hnusák Haldir?

*****

Erestor zaslechl cinkot kovu o kov. Přešel k oknu a vyhlédl ven. Na umeteném plácku ve stínu dubů bylo cvičiště - dost prostoru, pár terčů - víc nebylo třeba. Glorfindel právě dával dvojčatům lekci v šermu. Erestor se musel obdivovat Glorfindelově eleganci. Elrohir měl co dělat, aby stačil odvracet rány. Ještě se bude muset hodně učit, než dosáhne staletími vybroušeného mistrovství.
Glorfindel vyrazil mladíkovi zbraň a špička jeho meče se zastavila jen centimetr od Elrohirova ohryzku. Odstoupili od sebe, lehce pokývli jeden druhému hlavou.
Nebylo to tak špatné,“ pousmál se Glorfindel na Elrohira zatímco čekal, až se Elladan připraví.
Elladan měl nadání spíš pro zacházení s lukem. S mečem mu to moc nešlo. Erestor viděl, že se Glorfindel soustředí na boj méně než předtím a spíš se snaží, aby to navenek vypadalo absolutně co nejlíp. Erestor se zamračil. Neměl rád, když z toho Glorfindel dělal divadlo.
Zajímalo by mne, jestli se umíš jen předvádět nebo zvládneš i bojovat.
Glorfindel udělal krok zpátky a Elladan poslušně sklonil čepel.
Co tím jako myslíš?!“ zavrčel Glorfindel podrážděný neuctivostí lórienského kapitána.
Erestor odložil knihu a rozhodl se, že raději sejde dolů mezi ně - pro všechny případy.
Co tím myslím?“ opakoval Haldir a pak se ušklíbl. „Takhle cvičně máš poměrně efektní styl, ale je taky efektivní? Kdyby si takhle bojoval se skřety, roztahají tvoje vnitřnosti všude kolem.
Naznačuješ tím, že to s mečem neumím?!“ ucedil Glorfindel.
Ne, jen se ptám, jestli umíš i bojovat místo tohohle divadla,“ odvětil Haldir klidně.
To už Erestor došel až na cvičiště.
Není snad nutné být nezdvořilý,“ řekl Haldirovi a snažil se, aby to neznělo jako že ho kárá. Chtěl ale zažehnat možný spor.
Lórienský kapitán jen pokrčil rameny.
Nejsem nezdvořilý, jen zvědavý.
Chceš mě vyzvat?“ nadhodil Glorfindel.
Haldir došel až k zlatovlasému elfovi. Jeho jedenapůlruční meč ho při každém kroku tloukl do lýtek.
Jestli si troufáš,“ ušklíbl se.
Erestor potlačil zaúpění. Copak se Haldir úplně zbláznil? Proč měl potřebu provokovat Glorfindela?
Beze všeho,“ odsekl Glorfindel a udělal dva kroky zpět. Krátkým švihnutím čepele před obličejem svého soupeře pozdravil.
Haldir vytasil svůj meč. Jeho černý jílec zdobený zlatem byl prohnutý a delší než u Glorfindelovy zbraně. Zahnutá čepel se blyštila i ve stínu jako by měla vlastní zdroj světla. Pokynul Glorfindelovi na pozdrav.
Erestor se nemohl zbavit dojmu, že Haldirovy pohyby jsou líně pomalé. Elladan s Elrohirem se stáhli stranou a dychtivě čekali na začátek boje.
Oba sokové stáli nehybně. Pak Glorfindel zaútočil. Haldir couvl a na poslední chvíli ho odrazil. Skoro to vypadalo, že ho rychlost soupeře překvapila.
Glorfindel měl od začátku na vrch a lórienskému kapitánovi nezbylo než se snažit odrážet stále nebezpečnější výpady. Elladan s Elrohirem se tvářili zklamaně - žádné napětí se nekonalo, o vítězi bylo zjevně již předem rozhodnuto. Haldir na Glorfindela jasně nestačil. Jeho styl boje postrádal eleganci a byl zoufale předvídatelný.
Glorfindel zaútočil. Erestor poznal jeho úmysl - první krev, chtěl Haldira poranit. První krev by souboj ukončila a Glorfindel by byl jasný vítěz.
A pak o sebe čepele najednou zazvonily. Všichni zamrkali, neboť nepředpokládali, že by Haldir dokázal Glorfindelův útok blokovat. Situace se naráz obrátila. Elladan s Elrohirem jen s otevřenou pusou zírali, jak je jejich učitel a přítel najednou zatlačován do defenzívy, jak s obtížemi odráží lehké, ale neskutečně rychlé útoky a s úžasem ve tváři ustupuje. Haldirův styl boje neměl tu Glorfindelovu eleganci, ale byl smrtelný. Lórienský kapitán měl každičký pohyb přesně vypočítaný a neudělal ani o krok navíc. Byl to smrtonosný tanec se složitou choreografií. Čepel Haldirova meče se zableskla a přitiskla se Glorfindelovi těsně k uchu. Na zem dopadl spletený copánek zlatých vlasů, který meč odsekl.
Haldir odstoupil, zasunul meč do pochvy a zamířil pryč. Glorfindel, ponížený tou potupnou prohrou, za ním křikl: „Proto ti říkají Hnusák Haldir?
Lórienský kapitán se neobtěžoval ani otočit.

*****

Po stěnách Síně ohně se mihotaly stíny, vzduch omamně sladce voněl a zněla tichá hudba. Pilo se lahodné víno a stoly se prohýbaly pod vybranými pochoutkami.
Elfové seděli či polehávali na zemi nebo nízkých lenoškách mezi pohodlnými měkkými polštáři. Elrond rozmlouval s Celebornem, Arwen si o něčem špitala s Galadriel, Elladan s Elrohirem zpovídali lórienské elfy, Glorfindel právě sváděl nějakého mladého elfa, Lindir se trochu červenal z chvály elfek z Galadrielina doprovodu. Erestor upil ze své číše. On jediný ve svém černém rouchu se nebavil. Byl tu jen na prosbu Elronda, ale neustále musel myslet na to, kolik má práce v knihovně, a jak by se as strávený zde dal využít. Očima přejížděl po skupinkách a snažil se namluvit, že nikoho nehledá.
Víno?“ zeptal se ho tichý melodický hlas.
Erestor se otočil a pohlédl do modrých očí lórienského kapitána. Elf vypadal skvostně. Měl na sobě šedobílou tuniku, o něco tmavší kalhoty a přes to modrostříbrné roucho. V jedné ruce držel pohár a v druhé karafu s vínem. V jeho očích se odrážely plameny z krbů a pochodní, takže vypadly jako dva safíry, a jeho vlasy se třpytily jako mitril.
Proč ne,“ přikývl Erestor.
Lórienský kapitán mu nalil, pak naplnil svou číši a odložil karafu na římsu sloupu. Gestem naznačil přípitek a napil se. Erestor ho napodobil. Bylo to silné víno ze sklepů krále Thranduila. Elrond jich měl vždycky několik soudků pro zvláštní příležitosti.
Erestor se v přítomnosti lórienského elfa cítil rozpačitě. Přišlo mu, že by měl něco říct, ale netušil co.
Libí se ti v Imladris?“ zeptal se a vzápětí se proklel. Blbější otázku si vymyslet nemohl.
V modrých očí se zjiskřilo. Erestor si byl jist, že ze sebe udělal právě hlupáka.
Pochopitelně,“ pousmál se lórienský kapitán.
To mě těší,“ řekl Erestor a raději se napil vína.
Od další hloupé otázky, kterou by přerušil to trapné ticho, Erestora svým způsobem zachránil jeden mladý elf, který začal být příliš hlasitý a tím upoutal pozornost všech ostatních. Hned bylo jasné, že je opilý. Nejspíš vypil příliš toho silného vína. Většina elfů je v opilosti tichá a klidná a pak pokojně usne zdravím spánkem opilce. Najdou se však i tací, kteří dělají ostudu. Erestora jako správce Elrondova domu opilý elf před hosty dokonale znemožnil. Erestor se rozhlédl, ale Glorfindel tu už nebyl. V duchu ho proklel a odložil pohár, aby sám šel zjednat pořádek. Všimnul si, jak Galadriel kývla jeho směrem a lórienský kapitán ho chytil za paži. Erestor se na Haldira podíval a pochopil, že to kývnutí nepatřilo jemu. V tváři lórienského kapitána bylo cosi - Erestor to nedokázal zařadit, ale nebyl to hezký výraz. Lórienský kapitán k jeho úžasu jedním douškem dopil víno, vtiskl mu do ruky svoji číši a zamířil k opilému elfovi.
To, co následovalo, přišlo Erestorovi jako zlý sen. Lórienský kapitán vůbec nezkoušel opilci domluvit. Popadl ho za šaty a odvlekl ho stranou. Elf se zmítal a nadával. Lórienský kapitán ho umlčel jednou tvrdou dobře mířenou ránou do brady. Až elfovi o sebe nepříjemně cvakly zuby. Stejně jako Erestora některé přítomné, a to včetně Elronda, Haldirovo řešení poněkud rozhodilo. Nikdo ale nic neřekl. Až na znechuceného Lindira: „Proto ti říkají Hnusák Haldir?
Erestorovi bylo jasné, že Elrond by se nejraději hanbou propadl do země. Lórienský kapitán však ani dnes otázku nepokládal za hodnou odpovědi, protože nic neřekl. Naplnil si a na ráz vypil ještě jednu číši vína. Erestor jen užasle zíral, kdyby to udělal on, byl by už pod stolem. A pak lórienský kapitán beze slova vysvětlení opustil síň - i s omráčeným opilcem, kterého dosti nešetrně vlekl sebou.

*****

Erestor sešel k řece. Takhle k večeru se tu rád procházel…z vody se někdo s cáknutím vynořil. Teprve teď si Erestor povšiml šatů ležících na břehu - šedá tunika a kalhoty.
Haldir vylezl z vody. Kapky vody se na jeho těle v posledních paprscích slunce třpytily jako démanty.
Promiň, nevěděl jsem…nebudu rušit,“ omluvil se Erestor.
Nerušíš,“ zavrtěl Haldir hlavou.
Erestor zjišťoval, že je dost těžké nedívat se. Haldir byl skutečně nádherný. Ale přece na jeho těle byl jeden kaz - něco, co paradoxně jen o to víc podtrhovalo jeho krásu - jizva. Elfové nemívali jizvy. Rána, po které Haldirovi na boku zůstala dlouhá nachová jizva musela být skutečně strašlivá,
Kdo ti to udělal?“ zeptal se.
Haldir se jen ušklíbl a posadil se do trávy, aniž by se obtěžoval obléknout. Gestem ruky naznačil Erestorovi, aby si přisedl.
Hlavní poskok Černokněžnického krále Angmaru,“ řekl Haldir a jeho úšklebek dostal zlomyslný nádech. „Když jsem s ním skončil, sbírali ho v okruhu pěti metrů.
Řekni mi,“ nedokázal se Erestor nezeptat, „proto ti říkají Hnusák Haldir?
Podle Haldirovu výrazu pochopil, že měl raději mlčet.
Promiň, nechtěl jsem tě urazit,“ omluvil se rychle.
Nezdálo se, že by Haldir na omluvu čekal. Opřel se o lokty a díval se na řeku. Erestor se necítil dobře, a tak mu popřál dobrou noc a šel pryč.

*****

Myslím, že kvůli tomu mu říkají Hnusák Haldir,“ šeptl jeden elf druhému a spěšně vyběhli ze stájí.
Erestor nahlédl dovnitř. Haldir seděl na bedně s krmením a čistil slámou nůž - osmnáct centimetrů poctivé elfí ocele. V rukou toho, kdo s tím umí zacházet, velmi nebezpečný věcička.
Co se stalo?“ zeptal se znepokojeně při pohledu na Haldirovu krví potřísněnou tuniku. Pak jeho pohled sklouzl na Haldirovy vysoké boty. „Máš na botech…,“ Erestor zaváhal, jak hledal správné slovo, „výkaly.
Právě jsem je z někoho vytloukl,“ zavrčel Haldir podrážděně.
Erestor se zděsil a chvíli mu trvalo, než pochopil, že šlo o dost špatný vtip. Poněkud to s ním otřáslo a napadlo ho, že Haldir se na elfa chová…zvláštně.
Celebornův kůň se splašil a poranil si nohu. Musel jsem ho uklidnit a přitom jsem do toho šlápnul,“ vysvětlil Haldir, když viděl v Erestorově tváři ten zděšený výraz.
Erestor si všiml, že Celebornův kůň, nyní už klidný jako beránek, má ovázanou nohu.
Haldir se snažil o slámu očistit boty. Erestor mu podal hadr.
Hledal jsem tě,“ přiznal. „Elrond Galadriel požádal o pomoc - skřeti,“ vysvětlil.
Haldir pokýval hlavou.
Víš,“ řekl a otřel si naposledy boty, „kvůli touhle mi říkají Hnusák Haldir.
Erestor se zatvářil zmateně.
Každá hnusná práce. Kvůli tomuhle za mnou elfové přicházejí. To je to, co dělám. Každou hnusnou práci.
Haldir vstal a odešel.

*****

Erestor vešel do lázní. Haldir napůl seděl, napůl ležel v horké vodě. Erestor slyšel o tom, jak se vypořádal se skřety. Prý to byl masakr - někteří elfové se o tom vyjádřili ve smyslu no jo, Hnusák Haldir. Erestorovi se to nelíbilo. Ne, že by si o to Haldir neříkal svým chováním, ale tu hloupou přezdívku si mohli odpustit. Možná dělal hnusnou práci, ale rozhodně ji dělal zatraceně dobře, byť jeho způsoby byly poněkud - zvláštní.
Erestor vklouzl do vody. Otočil se, aby našel mýdlo, když se mu ruce ovinuly kolem trupu.
Chceš umýt záda?“ zapředl mu Haldir do ucha.
Erestor se pousmál. Haldir ho přitahoval od první chvíle. Žádný Hnusák Haldir, ale poněkud svérázný, nicméně inteligentní a přitažlivý elf. Potěšilo ho zjištění, že náklonnost je vzájemná. Podal Haldirovi mýdlo a o chvíli později ucítil jeho ruce jak mu kloužou po zádech.
Haldir ho políbil na šíji.
Každou hnusnou práci,“ neodpustil si Erestor pobaveně a Haldir ho kousnul do krku.
Erestor se pokusil vymanit z Haldirova sevření, ale ten ho držel pevně. Zmítali se až voda šplíchala na zem a smáli se. Erestor nikdy předtím Haldira neslyšel smát se a byl tím okouzlen. Dokonce natolik, že díky té chvilkové zasněnosti mu Haldir strčil hlavu pod vodu. Jakmile se s prskáním vynořil, vrhl se se smíchem na Haldira. Možná trávil čas s knihou v ruce místo, aby lovil vrrrky a zabíjel skřety, to ale ještě neznamenalo, že by se neuměl vůbec prát. Pravda byl si jist, že pro Haldira by nebyl žádný soupeř, ostatně na vlastní oči viděl, jak dopadl Glorfindel, na druhou stranu Haldir se s ním nepral doopravdy. vlastně ta jejich přátelská pranice začínala být pomalejší a smyslnější, protože se o sebe záměrně velice dráždivě otírali.
Erestor se přitisknul k Haldirovu boku, prohrábl mu plavé vlasy a přiblížil rty k špičatému uchu. Haldir pak sám překonal jemným pohybem hlavy zbývající vzdálenost a Erestorovy rty políbily citlivý špičatý boltec. Haldir zasyknul. Erestorova ruka sklouzla mezi Haldirova stehna a pevně sevřela jeho vzrušený penis. Haldirovy nohy se jako by o své vlastní vůli pomalu roztahovaly.
Erestor cítil, jak ho Haldir pomalu, ale s nepřehlédnutelnou naléhavostí posouvá mezi své nohy. Rozhodl se mu usnadnit práci. Haldirovy nohy sevřely jeho boky a jejich erekce se o sebe dráždivě otíraly.
Mapa nye2,“ vydechl Haldir.
Kdyby byl Erestor schopný v tuhle chvíli o něčem takovém uvažovat, asi by se pozastavil nad tím, že Haldir musí být dost vzdělaný, když zná starý jazyk. A taky hodně tolerantní, když se mu nepříčí ho používat. Jenže Erestor dokázal myslet jen na to, jak Haldirovu přání vyhovět. Přejel mu rukama po zádech a jemně ho přitom škrábal nehty, pak mu stiskl zadek a trochu ho nadzvednul. Ve vodě to nebyl žádný problém. Haldirovo uvolněné tělo svědčilo o tom, že s tímhle má už své zkušenosti.
Erestor zasténal, když jeho penis vnikl hladce do Haldirova těla. Haldir se opřel týlem o okraj. Erestor okraj lázně sevřel jednou rukou, aby měl lepší stabilitu, druhou se snažil trochu podpírat Haldira, protože ho neměl v úmyslu utopit. A pak už si jen vychutnávali pocity šířící se jejich těly. Jak Erestor přirážel, voda cákala ven. Oba těžce oddechovali a občas jim uniklo slastné zasténání.
Erestora poněkud zamrzelo, že má jen dvě ruce. Nebylo to promyšlené zrovna nejlépe a nejpohodlněji. Jenže na tom už nesešlo. Do ložnice bylo příliš daleko.
Haldire!“ zasténal Erestor chraplavě. Z toho těsného pozadí, které se kolem něj svíralo, se mu pomalu dělaly mžitky před očima. Nevydržel to, nešlo to vydržet. Příliš dlouho nikoho neměl a Haldir byl příliš dobrý milenec - s hlasitým sténáním se udělal.
Oba se snažili popadnout dech a na krátký okamžik spolu sklouzli pod vodu. Když se vynořili, věděl Erestor, že je rudý zahanbením. Vždyť Haldir z toho nic neměl. Natáhl se k plavovlasému elfovi, ale ten ho plácl přes ruku a naznačil mu, aby se otočil. Pak ho dostrkal k okraji a beze slova mu naznačil, aby se opřel.
Erestor jen vzdychl, když do něj Haldir vnikl. Horká voda a jejich hrátky ho uvolnili, takže necítil sebemenší nepohodlí - jen vášeň a slast.
Haldir ho nijak nešetřil a Erestor se zmohl jen na to, že dával dost hlasitě najevo, jak se mu to líbí. Orgasmu dosáhl Haldir rychle a relativně tiše.
Navrhuji pokračovat v ložnici,“ zapředl Haldir Erestorovi do ucha a pak ho políbil mezi lopatky.
Haldir vylezl z vody a skoro na mokré podlaze uklouznul.
Erestor se začal smát a po chvíle se úsměv objevil i na Haldirově tváři. V tu chvíli Erestor zcela jasně věděl, že se postará o to, aby už nikdy nezazněla ta ošklivá přezdívka. A naučí Haldira dívat se na svět jinýma očima - času na to budou mít víc než dost.

Konec

Poznámky:
1) Věnováno mé kamarádce yohannce
2) Vezmi si mně

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský