Fantasmagorium

Autor: Corny, janek, D.J. Orlovský
Postavy: Smrt; Severus Snape/ lord Voldemort
Hlavní postavy: Severus Snape/ Voldemort
Shrnutí: Válka skončila. Severus Snape a lord Voldemort jsou mrtví, ale tím zdaleka nic nekončí. Právě naopak... A Smrt ještě navíc potřebuje napsat disertačku…
Poznámka: Psané přes ICQ či chat jako směs replik, ke kterým je pak přidána omáčka okolo, a navrch psychologický dotazník. Myšleno zcela nevážně...
Pokračování A přijde Smrt a s ní zákon aneb Nekonečný příběh: Kam s nimi?
Díky za beta-read patří Lady S.
Dopsáno v roce 2006

A přijde Smrt a s ní zákon aneb Nekonečný příběh II

Úpadek lektvarů

Účinkovali:

Smrt...janek

lord Voldemort...Corny

Severus Snape...Taťána Orlovská

„Lásko, tvé rudé oči mi nikdy nedaly spát…“
„Zlatoušku, mohl bych ti v kotlíku sloužit? Alespoň jako poduška? Prosím!“
Brána zaklapla a dvě duše, ruku v ruce, vstoupily do pekla, a podle ukazatelů doputovaly až na své místo určení. S mírně znechuceným zájmem se začaly rozhlížet po svém novém působišti.

„Ne, že bych měl něco proti tradicím,“ prohlásil nosatější z nich, „ ale kotel?!! Nemyslíš, že je to trochu fádní?“ Zamyšleně poklepával dlouhým, špičatým nehtem na hranu obrovské začouzené nádoby.
„Taky si myslím, že speciálně tobě už musí kapat na karbanátek. Kotel i po smrti... ty se jich snad nezbavíš,“ ušklíbl se muž s polohadím obličejem.
„Doufal jsem v poněkud lepší ubytování. Něco jako první třída nebo tak.“
„Myslím, že si budu stěžovat. Elita, a oni mě šoupnou do kotle,“ přitakal Voldemort.
„Nás, drahoušku, nás. Ale myslím, že se s tím dokážu smířit, když jsi tu se mnou. Takže, kterou půlku chceš?“ nabídl Severus galantně.
„Tvoji, samozřejmě. Nejlépe obě. Ale jestli mluvíš o půlce kotle, tak bych raději tu pravou. Nesnáším komunisty,“ postěžoval si jeho společník, který právě zkoumal svůj odraz v kousku vyčištěného lesklého povrchu kotle.
„No, že jsi to ty, budeš mít, po čem toužíš. Važ si mé velkorysosti, další bude až v příštím životě,“ loupl po něm očima jeho druh v neštěstí.
„Mluvíme teď o demokratické polovině kotle, nebo o tvých dvou komunistických?“ s nadějí se přeptal Voldemort a v jeho rudých očích se vilně zablesklo.
„Snad to nechceš dělat už tady? Nevydržíš do kotle, co? Ale zajímalo mě od prvního okamžiku, jestli na tebe vůbec můžu sáhnout. Pojď blíž,“ ukázal Severus panovačně prstem na černou podlahu přímo před sebou.
„Už se k tobě blížím, Seviečku Mazlíčku!“ poslušně naklusal Pán zla.

Ani jeden z výtečníků si nevšiml, že do soukromí jejich kabinky, ve které byl dosud pouze kotel a oni dva, špehýrkou ve dveřích nahlédlo… no, oko ne, spíš prázdný oční důlek.
„Po tom lektvaru se chovají nějak přito… přih… přítulně,“ usoudila Smrt. „To by mě zajímalo, jak se tohle bude vyvíjet. Mohly by to být konečně vhodné pokusné objekty pro mou disko… disku… disertační tuhle, é… práci,“ zaradovala se a zamnula si kostnaté dlaně. Ozval se zvuk, připomínající hrací kostky, míchané před osudovým hodem.

Severus začal Voldemorta pracně soukat z hábitu. „Kruci, musels toho mít v den své smrti na sobě tolik? Au, zlomil jsem si nehet!“
„No, venku bylo chladno. Jediné, co mi matka řekla než zemřela, bylo: Teplé ponožky jsou základ. Později jsem si tu vzpomínku samozřejmě upravil, nebudu v hlavě mít něco tak nedůstojného. Ale té rady jsem se vždycky držel... A nemáš mít takové pařáty. Ale mě vzrušuje, když mě škrábeš na zádech,“ nastavoval se zlý a děsivý černokněžník dalšímu podrbání.
Severus si bručel pod dlouhým nosem: „O ponožky mi ani tak moc nejde... Jůůů - co to máš za prádelko, Voldy?!“
„No, ještě mám v kufru ty památeční bombarďáky,“ usmál se sladce Voldemort, „ ale červená tanga mi připadala slavnostnější.“
Severus přimhouřil podezíravě oči a žárlivým tónem zavrčel: „A to sis je jako bral, když si šel skoncovat s Potterem, jo? Jak si to mám vysvětlit?“
„Ale ne, Sevinko, počkej, neodvracej ode mne svou krásnou tvář, obrať ke mně opět svůj roztomilý pršáček! Já jsem si je převlík teď, cestou...“ Voldemort pevně semknul oči a doufal, že si Severus nevšimne malého logického nedostatku jeho výmluvy a zkřížených prstů za jeho zády. Nepomohlo to.

„První lež! Zajímavé, velmi, velmi zajímavé – už se vrací ke svým starým těm… tamtěm… zvykům,“ potěšeně si pod nosními otvory broukla Smrt. „Je jasné, že tentokrát už mne doktorát nemine!“

„Proč mně nikdo nedal možnost se převléknout? Zbavil bych se toho příšerného kabátu a vzal si své saténové boxerky,“ durdil se Severus podezřívavě.
„No, víš, nevykládej si to špatně,“ honem to jeho druh zamlouval. „Já jsem o to Smrt požádal – jsme staří známí - protože jsem tě chtěl překvapit. Jako že si uděláme takovou uvítací pařbu, víš? Už na poslední párty Smrtijedů se mi zalíbilo, jak umíš kalit.“
„Mám takový dojem, že kecáš, jenže legilimens tu jako na potvoru nefunguje. Ale čert vem Pottera... můžu ti je sundat... zuby?“ zazubil se na Voldemorta Severus.
„To víš, že můžeš. Ale pozor, nepral jsem je od té doby, co jsem si je vzal na hřbitově,“ svolil Voldie blahosklonně.
Severus se zarazil: „Před třemi lety nebo teď?“
„Teď, teď…“ Voldemort překotně drmolil ve strachu, že jeho protějšek upustí od svého původního plánu..
Severus ho ujistil: „To mi nevadí. Hlavně se moc nevrť, ať mi nevyrazíš... aumhhhhm!!!“ Zadrnčela guma a červená tanga padla k zemi.
„Dobře, tak tedy před třemi lety,“ přiznal Voldemort.
Severus stisknul zuby kolem vy-víte-čeho Vy-víte-koho - ne moc silně, ale stačilo to.
Voldemort zaúpěl: „Sevinko, šmudlinko! Tohle mi tak chybělo… Víš, Nagini neuměl tolik roztáhnout tlamičku. Jak on mi tu chybí…“ Vytáhnul z hromady oblečení na zemi puntíkovaný kapesník a hlučně se vysmrkal.
Severus skousnul pořádně.

„A první náto… násos… nasr… násilí! Musím si dojít pro notes, tentokrát tu zatracenou disertačku konečně naškrábu! Stačí si jen dělat poznámky!“ Smrt vzrušeně odklapala.

Voldemort zaječel do kapesníku a průhledný obličej mu zrudnul. Jeho majitel rychle začal zachraňovat situaci: „Dobře. Nikdy jsem ho neměl tak rád jako tebe. Lezl mi na nervy tím věčným svlíkáním kůže. Zasvinil mi vždycky celej obejvák, dobytek!“
Severus zhnuseně vyplivnul jeho penis: „Ty jsi svině i po smrti! Zabil bych tě, ale -nevím proč - víc tě chci ohnout přes okraj naší nádoby lásky a ojet tě tak, že budeš zpívat jako ten Brumbálův opeřenec! Takže koukej mazat k tomu kotli!“
Voldemort si ještě trochu víc shrnul kalhoty, dosud svlečené jen ke kolenům, do kapsy shrábnul roztrhaná tanga a cupital ke stěně kotle. Přirozeně k jeho pravé straně.
Severus mezitím zápolil se svým oblečením a vztekle si mumlal: „Natrhnu mu prdel, mizerovi. Měl jsem to udělat už dávno!“ Pak přistoupil ke kotli a ohnul přes jeho okraj Voldemorta tak drsně, až se kovová hrana zaříznula jeho oběti do podbřišku.
Voldemortovi vylezly průhledné oči z důlků a vypláznul hadí jazyk. Když se mu opět povedlo získat nad sebou kontrolu, chytnul se rukama okrajů kotle, a zavýsknul: „Auuu! A jedem!“
Severus mu pořádně roztáhnul nohy a...

„Mazejte do toho kotle!“ ozval se hromový hlas. Smrt vytáhla zpod hábitu tlustý černý notes s obrázkem oranžové kachničky na přední straně. „Snad jsem o nic důležitého neto… nepřišla,“ hudrovala mrzutě. „To jsou ale v pekle poto… potamty… poměry! Zrovna teď jsem musela uhýbat jednomu medvědovi, co strachy kničel a zdrhal hlavní chodbou,“ vrtěla Smrt nechápavě holou lebkou. „A to za ním jen běžel nějaký divný týpek se špičatýma ušima, na sobě měl černobílé tučňákovité kvádro, vrčel, a zapínal si kalhoty… to by mne zajímalo, co tomu zvířeti chtěl?“ (A/N: Pokud ti, vážený čtenáři, tento odstavec připadá ještě divnější než ty ostatní, nejspíš jsi nečetl komentáře k první části tohoto literárního vele… tak dobrá, MINIdíla. ;o))

Voldemort si zklamaně uvázal kolem pasu poničená tanga, zbytek oblečení nechal na zemi a vlezl do své pracně vydobyté pravé poloviny kotle. Blaženě se rozvalil v příjemně horké vodě, rukama se zachytil o kraje a lákal Severuse k sobě: „Tak pojď, ty cukroušku, kde se mi touláš. Vodička je eňo-ňuňo!“
Severus se s nějakým oblékáním neobtěžoval. Vlezl do kotle, a poněkud nespokojeně se přes pěnu na hladině zadíval na svůj penis, který mu ještě stále trčel téměř kolmo od těla. „Mě se zdá, že je menší," prohlásil kysele.
„Mně se zdá, že je mokrý. Ty nám vlhneš, Severusi,“ utahoval si z něho Voldemort.
„A menší ti nepřijde?“ Severus se nervózně pozoroval, zatímco tvář jeho společníka dostávala hadovitě-potutelně-neproniknutelný výraz. Na otázku bývalého profesora si připravoval odpověď, za kterou by se nemuseli stydět ani ti nejpotměšilejší žáci.
„No - to se stává, v pokročilejším věku…“ odpověděl nešťastníkovi nepříliš přesvědčivě.
Severus nebezpečně zasyčel: „V jakém pokročilejším věku?! Je mi jen tak osmatřicet, nanejvýš pětačtyřicet! Roztáhni nohy! Já ti ukážu pokročilý věk,“ a sápal se pomstychtivě po Voldemortovi.

„Tak to máme: špatný zrak, špatný pokus o humor, špatná paměť… Nebo, že by vážně nevěděl, kolik je mu let? Ale on to ví,“ zamyslela se Smrt. „To ví přece každý, například mně je letos přesně… no… tak plus-minus pár století… takovejch… Hm,“ zarazila se a začala rychle listovat zažloutlými stránkami, dokud nedošla k úvodnímu listu své práce, kde stálo:
Jméno: Smrt
Datum narození: Na začátku věků
Kýžený titul: Kmotra s licencí
Obor: Filosofická fakulta - nekromancie a pohřebnictví
Téma disertační práce: Pozorování vedlejších účinků u libovolného zkaženého lekvaru se zvláštním zaměřením na změny povahy a trvalé psychické následky

Voldemort se mezitím raději pokoušel rychle Severusovi vyhovět, když vtom mu v nehmotném těle hlučně louplo: „To je zas to moje revma. Jéžíšku na křížku, a já si doma zapomněl mastičku. Já se na to… vyloupnu!“
„Na to ti zvysoka dlabu,“ utnul jeho nářky a revmatické povrzávání Severus, položil ruce na Voldemortova kolena, roztáhnul mu nohy a bez servítků se do něj nacpal.
Voldemort nejdřív slastně vzdychnul, ale vzápětí vytřeštil oči: „Tys nepoužil lubrikant!“
Severus ucedil skrz zaťaté zuby: „Nebuď… ech… detailista… sakra… och...“ a začal zuřivě přirážet.
„Aaaach. Oooo... Se... Ve... Ru... Sííí...“
Po dost dlouhé chvíli, plné duchaplných citoslovců, Voldemort znovu vytřeštil oči.
„Víš, že mi můžeš ublížit? Aby z toho nebyla rakovina tlustého střeva, co myslíš? Myslíš, že když jsem nekuřák a v rodině rakovinu nemám, jsem riziková skupina? Já bych řekl, že ne, ale poslední dobou mě po ostrém jídle - a když se rozčílím – hrozně pálí žáha. Nemůže to být něco vážného?“

„Skvělé, další příto… přízrak? ne… příznak! – chorobná kňučivost,“ zapsala si Smrt.

Severus zaneprázdněně zavrčel: „Musíš to probírat zrovna teď?! Jsi mrtvý, co by se ti tak asi mohlo stát? Ještě si začni lámat hlavu s tím, jestli nebudeš v tom... kruci, ta tvoje těsná hadí prdelka... ech...“
To byla ovšem voda na Voldemortův mlýn. „A víš, že jsem to letos nedostal?!! Severusi, já jsem asi v tom!“ začal nešťastně skuhrat.
„Jsi chlap, ty magore! Nemůžeš být... bože… už... už... ááááááách!“ Severus zadýchaně, ale spokojeně konstatoval: „Orgasmus po smrti je snad ještě lepší než za života!“
Voldemort plačtivě pofňukával: „A co já? Já jako obvykle nic! Ale já už jsem si zvykl. Na nás těhotné nikdo nebere ohledy. Sakra... Kam jsem to... Jo, támhle je.“ Naklonil se přes stěnu kotle a chmátnul po posmrkaném kapesníku. Hlučně se vysmrkal a svůj nechutný výstup tak ukončil ještě nechutnějším táhlým smrkem.
„Kdyby ses soustředil na sex a neplácal nesmysly... ale já ti to udělám pusou, chceš? Ovšem musíš si stoupnout, nejsem žádný potápěč,“ prohlásil s podezřívavým pohledem na růžovou pěnu na vodní hladině Severus. „A NEJSI těhotný!“
Voldemort se na něj podíval s nadějí: „Nejsem? Nebudeme si nic nalhávat, já vím, že se mě snažíš jen uchlácholit. Ty jsi ke mně tak ohleduplný! Ale co když uklouznu?“ zamyslel se na hadího-oka-mžik, ale pak se odhodlaně chytil okraje kotle, a dostal tak jediným pohybem své intimní partie nad záludně růžovou vodní hladinu. „Risknu to! Tak šupej dolů, Sevie!“

„Následuje nato… nádrž… nadrženost… a zvýšená sexovní aktivita, bez ohledu na možné následky a nebezpečí přeto… přefik… přemnožení,“ Smrt pečlivě zapisovala. Ze špičky brku se začal linout proužek dýmu. „Tak tomu říkám žhavé téma!“

Severus si kleknul a ujal se svého úkolu s pečlivostí sobě vlastní.
„Ááách, to je lepší než bahenní lázně a Mrtvé moře dohromady,“ pochvaloval si Voldemort, a vehementně se snažil své potěšeníčko různými změnami pozice ještě všemožně vylepšit. Jenže najednou se zapotácel, jak mu v okamžiku vzrušení podklouzly mydlinkami zákeřně namydlené pazoury, a pozadu spadl pozadím přímo na tvrdou stěnu kotle, až voda vyšplíchla ven. Jeho partner ztratil balanc a zahučel – ó hrůzo – mezi růžovoučké bublinkovaté cosi.
Severus se s prskáním vynořil z vodní pěny jako naštvaná podvodní víla. „Co děláš?! Mám jsi mě utopil!“
Voldemort už zase skučel na celé peklo: „Auu! Promiň, Sevinko. Jauuu! Myslíš, že tu je někde blízko lékárna? Asi určitě potřebuju doktora!“ „Co je ti, Voldí? Bolí tě něco?“ starostlivě se staral Severus.
„Bolí mě všechno, Severusi. Záda, slinivka, ramenní kloub, kolenní čéška, mám migrénu, zánět středního ucha, zánět spojivek, jsem nositelem viru HIV a brýlí, mám šelest srdeční i na mozku, píchá mě na plicích, mám SARS, spalničky, neštovice, černý i modrý kašel, jsem malomocný, mám ptačí chřipku...“ odpověděl Voldemort nadšeně, evidentně rád, že se konečně někdo zajímá o jeho nemoci.

„Cha! A to ještě nevíš o té jemné prasklince ve tvaru blesku, co máš v lebce přímo uprostřed čela,“ přejela Smrt Voldemorta svým rentgenovým zrakem.

Severus se zatvářil otráveně: „Ty toho naděláš pro bolavou prdel a naraženou kostrč. Já myslel, že se ti stalo něco vážného.“
Voldemort zatím dokončil výčet všech svých chorob a bolístek a triumfálně se nadechnul, aby mohl vynést svůj poslední trumf: „Stalo, Severusi. Umřel jsem!“
Severus se postavil, opřel se o okraj kotle a rozšafně utrousil: „Nepovídej? A mám ti ho dokouřit, nebo jsi na to moc zraněný?“
Voldemort nasadil přemýšlivý výraz. Na jeho hadím obličeji vypadal dost zvláštně – asi jako kdyby se pokusila přemýšlet řeznická gumová zástěra, proč ji natřeli nazeleno: „Víš, asi bych teď měl odpočívat. Můj lékouzelník mi nařídil klid na lůžku i při oděrce. Víš, co všechno by mi předepsal, kdybych mu řekl, že jsem umřel?“
Severus si uraženě odfrknul: „Tak si ho vyhoň sám, simulante! Že já se snažím. Ty si mě vůbec nezasloužíš. Nevážíš si toho, co dělám. Nemáš mě rád! Je to kvůli našemu věkovému rozdílu? Nebo proč?“ I on začal najednou popotahovat.

„Hmmm. Že by ten lektvar měl i nějaké opravdu ex… extat… exotické vedlejší účinky? Dva největší hříšníci, žádný zločin jim nebyl dost velký a odporný, a teď tu fňukají jako dvě důchodkyně při mexické telenovele!“

Voldemort bleskurychle šmátnul po posmrkaném puntíkovaném kapesníku a začal ho cpát Severusovi pod nos. „Já? Poklade! Sevinko! Já tě mám rád. Miluji tě víc, než vlastní život!“
Severus odstrčil Voldemortovu ruku i s odporným kouskem textilu: „Nikdo mě nemá rád! Nikdy mě nikdo neměl rád, já to vždycky tušil,“ slzičky se mu koulely po tvářích. „Máma mi neustále připomínala, že jsem jen výsledkem selhání přerušované soulože. Otec mě považoval za nenormálního, protože jsem kouzelník. James se Siriusem mě neměli rádi, protože jsem si s nimi nechtěl hrát na doktory, a Remus mě nesnášel, protože jsem se s ním pokusil "sblížit" v koupelně. A kolegové mě taky neměli rádi. A studenti se mi posmívali, že mám mastné vlasy... bůůůů! Ani ten mladý Potter mi nechtěl dát!“ lkal Severus srdceryvně, a bezmyšlenkovitě se nakonec přece jen pokusil použít ohavnou nosoplenu.
Voldemort se ho snažil utěšovat: „Sevinko, no tak! Oni ti nerozumí, pro hlupáka každý hloupý! Oni to tak nemysleli. To já tě miluju. Počkat,“ docvaklo mu, „tys chtěl něco po Potterovi?!!“
Severus si utřel slzy a provinile se zajíknul: „Totiž... já... no... chtěl jsem... já... víš... no...“
Voldemort se stáhnul na svou pravou polovinu kotle a uraženě vytrhnul Severusovi puntíkovaný kapesník: „Na můj kapesník nebude hrabat žádnej komoušskej kanec! Tys chtěl spát s Potterem! Ale jistě, co bych mohl čekat od někoho, kdo chtěl volit KSČM! Za propisku!!!“

„Ha – jasný příznak počínajícího šílenství – začínají místo sexu věnovat pozornost politice! Honem si to musím zas… zapom… ale ne, hermerlin, ZAPSAT!“ Smrti se vzrušením začala klepat špička p… ne, brku! (A/N: Pozor, ta roztržitost a koktavost by mohla být nakažlivá. :D)

„Počkej!“ Severus provinile, po čtyřech a pod vodou lezl na Voldemortovu stranu, „já za to nemůžu! Říkali, že jsi pryč. Navíc k ničemu nedošlo!“
Voldemort se tvářil stále zuřivěji: „Jen mojí zásluhou! Kdybych ten volební lístek tajně nerozcupoval, tak je klidně volíš! Já tomu nemůžu uvěřit! Téměř jsi je volil! Za obyčejnou rudou propisku... Přitom víš, jak je pro mě ODS důležitá. Jsem malý živnostník, chtěl jsem si pořídit živnosťák i na nájemné vraždy, ale v poslední době se to nevyplatí. Jestli mi zvednou daně, tak budu muset propouštět. A co si počnou chudáčci nezaměstnaní Smrtijedi? Komunisty bych poslal na vivisekci. A radši ani nemluvím o ČSSD, s jejich trapným sloganem: „Jsem sociální demokrat co všude lhal a všude krad.“ A jestli na mě vytáhneš, že ODS = opakovaná destrukce státu, tak jsme skončili… Ale Morgana vem politiku! Mudlové jsou mi buřt a párek dohromady! Ale co já? Tys mě nikdy nemiloval! Chtěl ses milo... chtěl ses vysp… chtěl ses pářit s Potterem!“ (A/N: A tady je důkaz – je to nakažlivé… I Vy-víte-kdo podlehl.)

„Áno, áno, to známe – s politikou přichází nadměrná žvanivost,“ přikývla Smrt chápavě lebkou. „Jejda!“ vyhrkla překvapeně, „já se v jedné celé větě ani jednou nezato… nezar… nezaškobr… No, tak nic.“

„To není pravda! Byl jsem zoufalý! Nevěděl jsem kam ho... SE dát... a... vždyť já Pottera nenávidím! Nemiluju ho! Miluju jen a jen tebe! Voldíku... počkat! A co ta tvoje červená tanga, co sis vzal na ten hřbitov? A mě ses tu snažil nakecat, že tě nechali převlíknout?! Tys ho chtěl přefiknout taky, že jo?! A nejspíš až po jeho smrti, že jo! Ty hnusnej nekrofile!“ Severus se stáhnul na svoji stranu kotle, a uraženě se otočil k Voldemortovi zády.
Ten se rozčílil: „Co je ti do toho! Tys taky ošu... ošmatlával a sexuálně obtěžoval studenty, a navíc toho hnusnýho, brejlatýho a zjizvenýho (pyšně se mu zableskne v očích) ksindla! A kdyby tě to zajímalo, tak tenkrát ho chtěl přefiknout Lucius. Já měl po akci namířeno na jednu travestishow, no, a přece tam nebudu trapčit v boxerkách!“
„To je zajímavý, když jsem před chvílí ošukával tebe, tak ti to nevadilo! Lucius by přefiknul i vlastního syna! Toho sem nepleť! Jo, travestishow, to ti tak žeru, a kdes nechal podprdu?! Kecáš! Chtěls opíchat Potterovu mrtvolu! Mě bylo hned divný, jak ses na mě tady sápal, hned potom, co nás ta ženština propustila… Jsi ujetej nekrofil! Hej, slyšíte mě někdo? Já s ním kotel mít nechci! Chci odkud pryč a hned! Měl by bejt izolovanej od zbytku slušných mrtvol!“

„A je to tady, dalším příznakem je chorobná žárlivost a ta… nes… nes… nesnášenlivost,“ zapsala si Smrt do bloku.

Voldemort se přidal ke stížnostem: „Hej! A já chci taky pryč! Furt mi leze na moji půlku a nadává mi a nemá mě rád!“
„Copak za to můžu, že mám všechno tak velké, že potřebuju víc prostoru? Ale od TEBE chci pryč! Haló!!!“ Severus začal zuřivě bušit do stěny kotle ve snaze přivolat obsluhu.
Voldemort zacpal Severusovi pusu posmrkaným kapesníkem a začal ječet na celé kolo: „Já chci nový proces! Já chci pryč! Slyšíte mě? Haló! Já chci pryč, nebo ho udusím!“

„Aha, a tady máme první známky násilí,“ zaradovala se Smrt s vědeckým zápalem, a zatímco zuřivě psala, až se jí brk zelenal, bedlivě jedním důlkem pozorovala další vývoj událostí.

Severus kopnul Voldemorta kolenem mezi nohy a začal se mu sápat po krku.
Voldemort se zakousnul Severusovi do ruky a začal ho zuřivě škubat za vlasy. Právě v okamžiku, kdy jednou rukou kroutil Severusovým nosem a druhou mu hodlal vypíchnout oko, přerušil jeho zaujaté počínání opět hromový hlas.

„To vám to milostné vytržení dlouho nevydrželo! To by mě zajímalo, z čeho ty lektvary dneska dělaj. Jó, to za mýho toho… mládí… To nám lektvar z houbiček lysohlávek účinkoval i celý tři dny!“ - cvak - přejela si Smrt zasněně kostnatou rukou po lebce. „Ani jsem se nemusela leštit…“
„Takže asi budeme muset přejít k těm… k tamtěm… ke drastickým metodám… Vyplníte si tenhle psí… psychogo… psychopa… psychologický tento, a já pak provedu odpor… é… odboro… taky ne… odborné vyhodnocení. Tak šup, šup – každý na svoji stranu kotle, a neopisovat,“ podala jim Smrt každému hrst pergamenů se spoustou kolonek a předtištěných otázek.
„Jo, to jste uto… uhádli, holenkové. Já vás nechám vyhodit, a prodloužím si studium o dalších patnáct století…“ odfrkla si tiše pro sebe Smrt. „ A kdo ví, jestli bych se vůbec ještě k tak vynikající sbírce úchylek někdy dostala! Kdepak, já si vás budu hezky pěstovat!“

*****

DOTAZNÍK:
Pacient č. 1: Severus Snape
Pacient č. 2: Lord Voldemort


Otázka č. 1: Dobrá zpráva, smrtí možná nic nekončí. Můžete si – jen teoreticky, ovšem! - vybrat zvíře, do kterého se převtělíte. Jaké by to bylo a proč?
Pacient č. 1: Hadilov písař, aby ten Hadí ksicht věděl, zač je toho loket! Přerušil bych mu líbánky s Naginim, zoofilovi...
Pacient č. 2: Já? Chtěl bych být hadem. Vzal bych si Naginiho a žili bychom šťastně až do… dokud by nás ten slizoun vedle mne nenaporcoval do lektvarů! No dyk to řikám. Už vidim, jak tam škrábe něco o hadilovovi!!!
Pacient č. 1: Do lektvaru dávám jen kvalitní přísady.

Otázka č. 2: Představte si, že jste právě zmeškal důležitou schůzku. Co uděláte?
Pacient č. 1: Já NIKDY nezmeškal důležitou schůzku a ani po smrti to nehodlám zavádět.
Pacient č. 2: Zabiju čekajícího, aby to nerozkecal a já nezískal špatnou pověst.
Pacient č. 1: Rozhodně bych se nesnížil k něčemu tak primitivnímu, jako umlčet svědka jako někdo. A to ještě Merlin ví, co by se pak dělo s mrtvolou toho chudáka.
Pacient č. 2: Pche! Ten rypák vedle mě prej NIKDY. Jako by mu to někdo věřil!

Otázka č. 3: Jak často jste měl a máte pocit: „Já bych do všeho kopl.“
Pacient č. 1: Po každé hodině lektvarů s tím stádem tupohlavců, co jsem musel patnáct let učit. A právě teď, když jsem po smrti.
Pacient č. 2: Já? No, určitě méně často než pocit: „Já bych do všeho napral Avadu.“
Už vidim, jak rypák dělá trpitele, a píše něco o tom, jak vyučoval!!! Pacient č. 1: Ale vypadá to, že klást tuhle otázky Hadímu ksichtu je ztráta času, on do nikoho nekope, on do lidí „pere“ to své směšné nádobíčko.

Otázka č. 4: Kolikrát jste v uplynulém týdnu použil vulgární slovo?
Pacient č. 1: Kdo to má kurva počítat?!!! A tamtomu nevěřte ani slovo, vždycky když ho ohnu přes stůl a… vy-víte-co, naučím se novou nadávku. Je sprostý jako dlaždič, obzvláště když je důkladně… nebudu to rozvádět.
Pacient č. 2: A kur…ník. Já jsem nikdy nebyl zdatný počtář. Ale čtu vedle, že Sevie s tím má taky problémy. Teda, kdyby dal ten loket pryč, tak přečtu i víc než „Kurva“ a „počítat“. Že by se frňáček zlobil?

Otázka č. 5: Cizí kluk vám na zahradě krade jablka. Co uděláte, když ho chytíte?
Pacient č. 1: To se odvíjí od mnoha faktorů. Pokud je to školní zahrada, strhnu mu body a udělím školní trest. Pokud je to moje zahrada, proměním ho v kbelík, kartáč nebo něco podobně užitečného. Pokud je to cizí zahrada, kašlu na to.
Pacient č. 2: Nooo… hehééé… konečně něco pro mne. Nejdřív bych ho poškádlil, pár Cruciatů by to sneslo, pak bych ho nechal prosit o smrt, užil bych si Imperius a jeho stepování a ještě před pořádnou Avadou bych mu sdělil, že ty jabka jsou kříženci jabloně a dýmějových hlíz. Ale Rypouš tu odpověď nějak rozpitvává… Jako by ho chytil. Viděli jste ho někdy běhat?
Pacient č. 1: Jo, poškádlil a nakonec by mu sdělil, že je v tom, to je Voldymu podobné. Strkal by ho do všeho, co má díru a tep, přičemž si nejsem jistý, zda to druhé je nezbytné.

Otázka č. 6: Co jste nejčastěji slýchal, když jste byl malý?
Pacient č. 1: Táhni do svého pokoje, bastarde. Do toho ti nic není. Jsi k ničemu. Je mi z tebe na nic, ty kouzelnický spratku. A důrazně žádám, aby uvedené informace byly považovány za přísně důvěrné. Jestli se to ten Hadí ksicht dozví, udělám vám tady z toho kůlničku na dříví. Voldymu určitě nejvíc vyčítali, že zase nechal počůrané prkénko na záchodě. On se prostě nikdy netrefí!
Pacient č. 2: Ten Raddleovic harant zase nechal zařvat cizího králíka. A koukám, že Rypákovi říkali bastardek a měl táhnout do svýho pokoje a pak tam má něco o důvěrnejch informacích. Přes tu clonu vlasů mu tam nevidim…

Otázka č.7: Vaše inteligence je větší, stejná, nebo menší než u ostatních?
Pacient č. 2: Větší, než ostatních, jak jinak?
Pacient č. 1: Jo, Voldy má tu svoji inteligenci větší než ostatní hadi, to uznávám.
Tss, na moje IQ by vám nestačila stupnice.
Pacient č. 2: Jé. A já zrovna nevidim na Mravenečníkovu odpověď! Má tam jen něco o tom, že by nám na jeho IQ nestačila stupnice… Dá se IQ vyjádřit i v minusových hodnotách?

Otázka č. 8: Se kterým rčením souhlasíte, a proč? /vyberte jednu možnost – JEN JEDNU, KRUCI!/
Pacient č. 1: Předtím jsem si nevybral ani jednu, jak jsou pitomé. Já chápu, že to musí pochopit i ten Hadí mozeček, ale nemohl jsem dostat nějakou pro inteligentní lidi?
a) svět je místo k radování
Pacient č. 2: Ano, radovat se s Cruciatem a Avadou je nejlepší!
Pacient č. 1: A to jako od kdy? Mě ke štěstí fakt nestačí každá nová mrtvola, jako někomu.
b) svět je jen divadlo, na němž odehrajeme svou roli
Pacient č. 1: Možná tak jedině fraška, hlavně když všichni křepčí kolem Pottera nebo Hadího ksichtu, když nad tím přemýšlím, jsou oba jedna pakáž…
c) svět je slzavé údolí
Pacient č. 1: Slzavé co? Já znám jen slzavý lektvar, ten svého času rozplakal i Luciuse Malfoye! Svět je místo, kde jsem měl získat úctu a respekt, a místo toho hniju pod zemí. To prostě není fér!
Pacient č. 2: Ha!!! Ten Parchant Rypákatej mi tam nadává!!! Já to vidim!!! Mele tam něco o hadím mozečku!!! Ať ctěná Smrt ráčí posoudit, kdo je provokatér!

Otázka č. 9: Ve výběru z trojice rčení budeme pokračovat. Souhlasíte s tím, že:
a) do žen a do melounů se nevidí

Pacient č. 1: Znám jednu kletbu, která dokáže rozpůlit i ženskou na dvě dokonalé poloviny, myslím, že s melounem by to šlo taky, ale nezkoušel jsem to.
Pacient č. 2: A to zas ne! Pár kouzlíček a i meloun poví i to, co neví!!! A cože to Rypák nezkoušel s melounem? On to nejzajímavější vždycky zakryje!!!
Pacient č. 1: Tak Voldy zná kouzlo, po kterém mu i meloun podržel? Je to úchyl, já to pořád říkám.
b) žena ženě nejlépe porozumí
Pacient č. 1: jak to mám vědět, nejsem přece ženská!
Pacient č. 2: Tak na to je odborník ten Křivej Rypák vedle mě! Kdybyste četli ty povídky, co o něm píšou mudlové!!!
Pacient č. 1: Jaký povídky zase? Já s hadovou pornografickou sbírkou, co se nad ní každý večer oddává sebeprznění, nemám nic společného. A jestli se ještě jednou bude navážet do tvaru mého nosu, vyrazím mu zuby z huby! Hm, možná že to je ten důvod, proč mu tady tak hrabe, obstarejte mu pár prasárniček a on bude v kotli hodný, ač trochu hlasitý.
Pacient č. 2: Ke své smůle nepřečtu, co to tam ten Čumáček píše, ale zní to zajímavě. Přečtu z toho jen něco o tom, že není ženská. A kdo to má poznat? O takovou ošklivku bych si neopřel ani Nimbus. Tý by pomohl tak jedině texaský chirurg s motorovou pilou.
c) výroky a) + b) jsou hloupé fráze Pacient č. 1: ANO , někteří lidé jsou prostě schopni vcítění, jiní ne Pacient č. 1: cože? Aha, no tak zase nic.
Pacient č. 2: To je fakt. Proč všichni tak řvou, když jim zkrouhnu partnera? Vždyť je to tak srandovní. Umírající člověk má vyplazenej jazyk a šilhá!!!
Pacient č. 1: Jasně, umírající člověk je moc srandovní. Je to psychopat, pořád to říkám, ale poslouchá mě tu někdo?

Otázka č. 10: Kdybyste si mohl znovu zvolit povolání:
a) budete hledat profesi uspokojující vaše zájmy

Pacient č. 2: Na hrobaře už bylo plno!
Pacient č. 1: Na hrobaře už Voldy praxi má. Je to jasnej nekrofil. Určitě by ojížděl mrtvoly.
b) budete hledat co nejlépe finančně ohodnocené povolání
Pacient č. 1: Hrobař si vydělá nejvíc, pokud tomu tady bude šéfovat ten hadí mozeček. Oddělá nás všechny! Akorát Potter to přežije, protože Potterové by přežili i jaderný výbuch.
Pacient č. 2: No jo. Hrobař utře nos! A přitom Pottera bych s chutí dělal i zadarmo!
c) zvolíte povolání umožňující klidný a pohodlný život
Pacient č. 2: Jééé. On mě někdo zaměstná jako masového vraha - rentiéra?
Pacient č. 1: Voldyho nezaměstnají jako masového vraha, ale jako masového vošousta. Je to normální erotoman, dělal by to s každým a všude. Normální děvka pro každého, jde s tím, kdo mu nebo před ním roztáhne nohy.
Všechno tohle jsem měl, než to Hadí ksicht celé zvoral. Ač se to zdá možná zvláštní, vyhovovalo by mi být ředitelem Bradavic. Mám dojem, že Brumbál dělal úplné h… - nic, a bral za to velké prachy.
Pacient č. 2: A už koukám a pod mastnými rýhami se tam drobným písmem rýsuje výpověď o Čenichově tragédii. Teda! On chtěl bejt ředitelem Bradavic? No to mě po… kouzli! Každej ředitel jako poctu dostane obraz v pracovně po své smrti. Ten jeho by nebylo možné pověsit. Malíř by umřel leknutím a na plátno by se mu ten rypák stejně nevešel!!

Otázka č. 11: Čím byste chtěl být a proč?
Pacient č. 2: Znovu dítětem. To bezstarostné dětství a radovánky v idylické přímořské jeskyni s přáteli mi budou chybět!
Pacient č. 1: To se mu nedivím, že by chtěl být znovu dítě. Víte, co provedl za „radovánky“ těm dětem v té jeskyni? Normálně je vojel. A vezměte si kolik mu bylo! Měli by ho vykleštit.
To já bych chtěl být zase živý, protože moje smrt byla nespravedlivá. Brumbála jsem zabil sice rád, ale na jeho osobní přání. Navíc jsem si nedočetl Lektvary dvacátého století; nepovedlo se mi zjistit, jestli je slečna Grangerová také tak užvaněná i potom, co se udělá; nepovedlo se mi nařezat Potterovi na holou; a zapomněl jsem Orlovské říct, že můj výr nesnáší ty soví pamlsky, co prodávají na Příčné ulici.
Pacient č. 2: COŽE??? Chobotovi se líbila ta šprtka Grangerová? Teda, aspoň tam zmiňuje její jméno. Dále Potterovu holou… No, řekl bych, že konečně jsme jednou zajedno. A pak nějaké plky o jeho sově a o dámě jeho života, o… dej tu ruku pryč, nevidim… o ORLOVSKÉÉÉÉÉ!!! Happy death dear Severus, happy death to you!!! Škoda, mohl s ní mít sladký život…

*****

Smrt si spokojeně prohlížela poznámky ve svém notesu. Přilepila k nim ještě kouskem smůly, sebraným z jednoho polena pod kotlem, pergameny s dotazníkem.
„Výborně! A během příštích několika těch… roků…nejspíš… si je pozvu na pohovor. Kam jsem to zas dala ten diář?!!“

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský