Fantasmagorium

originál
Autor: GMTH
Překlad: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Severus Snape/ Remus Lupin
Shrnutí: Jak urvat aspoň kousek chvilky načtení, když se vám v posteli rozvaluje neodbytný vlkodlak?
Poznámka: přeloženo hodně volně
Děkuji jankovi za korekturu překladu

Aspoň chvíli na čtení

ilustrace k povídce

Severus právě dokončil přerovnávání věcí na nočním stolku, když něco jemně zaškrábalo na dveře jeho komnaty. Ignoroval to, překulil se doprostřed své postele s nebesy a natáhl ruku. Hůlka byla mimo jeho dosah, díky bohu že se rozhodl to vyzkoušet. Posunul ji blíž ke kraji stolku a zkusil to znovu. Škrábání se ozvalo hlasitěji, ale tentokrát ho doprovázelo táhlé kňučení.
“No jo, no jo, vždyť už jdu,“ zamumlal a vstal z postele. „Zatracená netrpělivá potvoro.“ Vklouzl do svého županu a cestou ke dveřím si ho volně přepásal. Kráčel opatrně, aby olej, který použil k tomu, aby se připravil, neudělal na tmavě zeleném hedvábí skvrny.
„Tak pojď, Lupine,“ utrousil, když trhnutím otevřel dveře. Vlk ostře štěknul na pozdrav a vřítil se dovnitř, jeho drápy zacvakaly po kamenné podlaze.

*****

O hodinu později, když se jeho dech proměnil v krátké vzdechy a pokožka se mu leskla potem, se Severus zhroutil na břicho na polštáře potřísněné produktem jeho chtíče. Náhlá změna pozice způsobila, že Lupin dopadl plnou vahou na jeho záda a Severus zavrčel, nemile překvapen.
„Krucinál!“ Byl to šok měsíc co měsíc. „Jak se chlap tvojí velikosti může proměnit v něco tak příšerně těžkého?“
Lupin ho šťouchnul do ucha svým studeným čumákem a smutně kňučel, když se Severus tápavě natáhl pro hůlku. „Neobtěžuj se s omluvami,“ řekl a namířil hůlku přes své rameno. Pár zašeptaných latinských slovíček a hned se mu ulevilo, když se tíha na jeho zádech zmenšila. Lupin zakňučel. „Posloužilo to dobře,“ řekl Severus jízlivě. Hůlku odložil na matraci. „Necítím nad tvým nepohodlím žádnou lítost, Lupine. Ty nejsi ten, kdo leží na mokré, lepkavé skvrně, kterou sám vyrobil, se zarudlou obří kládou nacpanou v zadnici.“
Vzdychl a opřel si čelo o své předloktí položené na polštáři. Zkoušel popadnout dech. Když ho první měsíc navštívil Lupin v posteli, bylo to ošklivé překvapení. Do teď si nebyl jist, jak k tomu vlastně došlo. Jediné, co si pořádně pamatoval, byl Lupin, chlemtající z misky Hagridův vánoční punč. Z toho, co se odehrálo potom, si matně vybavoval, jak klečel na všech čtyřech pod Lupinovou váhou a divoce sténal, když jeho nervový systém odcházel močovou trubicí na podlahu pod ním. Taky si Severus neuvědomil, že vlčí penis při erekci dostane poněkud nepohodlné proporce, a zkusil se poté pod svým nečekaným souložníkem narovnat, čímž docílil jen toho, že oba zařvali bolestí.
Následující měsíc to zkusili tak, že Severus ležel na zádech. Další chyba. Lupinova hrubá srst lechtala Severusovu citlivou kůži při každém nádechu a to nemluvě o tom, jak nenáviděl ten pocit být chycený mezi vlčíma předníma nohama v objetí, které mělo do jeho představ o intimnosti hodně daleko. Byla to nejdelší hodina jeho života.

„Nikdy víc,“ zasyčel na Lupina hned následující den, což byla jediná slova, která na poradě s tím mužem prohodil. Ale to lákadlo nejintenzivnějšího orgasmu, jaký kdy okusil, ho přimělo znovu otevřít dveře při dalším úplňku, když se ozvalo vlčí škrábání. Na nočním stolku ležel tu noc výtisk Denního věštce už od té chvíle, co Severus připravil své tělo i komnatu na Lupinovu každoměsíční návštěvu.
Síla jeho orgasmu začínala odeznívat a Severus se posunul, protože z Lupinova horkého dechu mu naskakovala husí kůže vzadu na krku. „Přestaň,“ zavrčel a odstrčil Lupinův čumák. Heknul, když se Lupin odtáhl, zvedl hlavu a začal čenichat kolem. „Koukám, že jsi objevil moje jahody,“ řekl Severus a natáhl se pro misku na nočním stolku. „Copak, jsme otroky svého apetitu, když se proměníme? Zdá se, že by sis dal, viď?“

Postelí otřásly vibrace a elektrizující vlny proběhly přes naběhlý penis stále pevně zasunutý v Severusově pozadí do celého jeho těla. Tak poznal, že Lupin vrtí ocasem. Trhl sebou. „Ta moje šlechetná povaha mě jednou zničí. Nestačí, že se s tebou dělím o svou postel, teď se ode mne ještě očekává, že se s tebou rozdělím o jídlo.“ S dalším přehnaným povzdechem mu nabídl jednu jahodu. „Zkus mi nechat prsty.“
Lupin schramstl jahodu, sevřenou mezi prsty, a chvíli na to Severus ucítil, jak něco vlhkého ukáplo na jeho záda. „Lupine! Proboha, to je nechutné!“ Vlk vydal zvuk, který by odpovídal smíchu, kdyby byl člověk, a začal olizovat místo mezi Severusovými rameny svým dlouhým, teplým jazykem. „No, to není o moc lepší,“ utrousil Severus a ovládl se, aby se neotřásl. „Uvážím-li, že vím, kde všude ten jazyk byl.“

Snědli v tichosti jahody. Nebo, přesněji, Severus snědl tři, zatímco mu Lupin skučel do ucha nedočkavý další, až to Severus vzdal, přistrčil misku Lupinovi pod čumák a ucedil: „Tak si ten zbytek vem, ty prašivé psisko.“ Lupinovy zuby cinkly o misku, když očuchával zbylé jahody. Pak vylízal šťávu tak energicky, až misku převrátil a shodil na zem. Vděčně olízl Severusovi ucho a položil si hlavu na jeho záda.
Severus se s reptáním natáhl pro nové číslo měsíčníku o lektvarech, ležící na nočním stolku. „Zkus být teď chvíli potichu, jo? Tenhle článek si chci přečíst už dobře týden.“ Lupin souhlasně zafuněl, Severus otevřel časopis a přelistoval několik stránek. Několik dlouhých okamžiků bylo ticho, a pak se Lupin pohnul a začal se k Severusovi s kňučením, které znělo jako otázka, lísat.
„Nezačínej s tím zase,“ utrousil Severus otráveně. „Přísahám, že nepřidávám do vlkodlačího lektvaru afrodisiaka. Není moje vina, že se nedokážeš kontrolovat, když se proměníš.“ Naslinil si prst a otočil na další stránku. „Upřímně – nechápu, proč ti dovoluji mě takhle obtěžovat měsíc co měsíc.“
Ale nevadilo mu to. Ne doopravdy. Jenže tohle byla jediná šance, jak získat aspoň chvíli na čtení.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský