Fantasmagorium

Autor: Golux
Hlavní postavy: Severus Snape; mudlovská třída a dvě mudlovské učitelky
Shrnutí: jak Severus Snape uklidnil třídu
Poznámka: vytvořeno jednoho víkendového odpoledne u nejmenovaného rybníka při plném provozu nedělních výletníků (:-()
vhodné pro všechny, zvláště pro učitele

Autorita

Severus seděl na břehu rybníka. Bylo hezké, slunné odpoledne a foukal jemný větřík, který Severusovi čechral jeho hedvábné černé vlasy. Vysoké rákosí tiše šumělo a na vodě se čeřily drobné vlnky. Všude bylo ticho a klid.
Severus se opřel o kmen stromu a zavřel oči. Učitelské povolání mělo v sobě hodně adrenalinu. Proto si rád užíval tyhle chvíle klidu, kdy nemusel upoutávat pozornost čarodějnických netalentovaných spratků výklady o přísadách do lektvarů, uskakovat před jejich vybuchujícími kotlíky a umravňovat jejich pubertální nápady o přestávkách. Tenhle rybník byl navíc od Bradavic dost vzdálený, takže nehrozilo, že by sem některý z těch líných spratků zabloudil.
Z poklidné relaxace ho vyrušily hlasy. A co horšího, dětské hlasy. A co vůbec nejhoršího, bylo jich hodně. Brebentily jeden přes druhý a nevypadalo to, že by chtěly zmlknout.
Severus se rychle zvedl a schoval se za silný kmen blízkého stromu. Brzy spatřil, jak ze zatáčky vyběhlo na cestičku asi dvacet dětí, vesele štěbetajících a překřikujících se navzájem. Podle pestrých šatiček a naprosto nečarodějnického slovníku bylo poznat, že jsou to mudlové. Několik kroků za nimi se plahočily dvě dospělé ženy, upocené a udýchané, a ochraptělými hlasy nabádaly děti ke klidu. Samozřejmě marně.
Severus se při pohledu na své mudlovské kolegyně zlomyslně ušklíbl. Tohle by se v jeho třídě stát nemohlo. On sám měl u žactva přirozenou autoritu, což bylo mimo jiné dáno i tím, jak byl přesvědčen, že byl muž. S feminizací školství nikdy nesouhlasil; podle jeho názoru neměly ženy dostatek důslednosti, pevné vůle a cynismu potřebného k výchově dětí. Bylo v nich prostě příliš mateřského citu, a ten byl podle něj při výchově spíše na překážku.
Když se děti s křikem rozeběhly ke břehu, cachtaly se v blátě a s řevem a kvičením po sobě cákaly vodu, ubohé učitelky se už ani nesnažily o to děti nějak umravnit. Ty za chvíli stejně vypadaly jako pohybující se řvoucí blátivé koule.
Severus nikdy neoplýval soucitem, v této chvíli měl však pocit, když viděl ve tvářích svých kolegyň nefalšované utrpení, že by jim měl jejich trápení trochu ulehčit. Zašátral proto v záhybech svého hábitu, vytáhl hůlku a rybník ozářilo zelené světlo.
"Avada kedavra!"
Asi půl hodiny poté ještě stále stál za stromem a nechápavě kroutil hlavou, když viděl ty dvě bláznivé ženské, jak pobíhají po břehu, strašlivě ječí a třesou bezvládnými tělíčky, místo aby se radovaly, že ti spratci jsou konečně zticha. Pak se otočil a vydal se směrem k bradavickému hradu. Nevděk světem vládne. Nakonec, dokázal ty haranty utišit, což bylo víc, než se podařilo těm dvěma. V umění utišit třídu byl prostě nejlepší.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský