Fantasmagorium

originál
Autor: Cybele
Překlad: D.J. Orlovský
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: Harry rozehrál riskantní hru, vždyť Severus Snape je schopen všeho
Poznámka: Navazuje na povídku Něco k napsání
Děkuji Minx za beta read překladu

Brk a inkoust

ilustrace k povídce

„Hedviko!“ zaprotestoval Harry podrážděně, zamával rukama kole sebe, aby sovu, které mu obírala hlavu zobákem, přiměl zmizet. Tedy přesněji se pokusil zamávat rukama, ale nebyl schopný je zvednout, aniž by jeho svaly bolestivě neprotestovaly. Cítil se jako by ho přejelo auto.

Vyčerpaně otevřel oči a pokusil se natáhnout pro své brýle. Ale nedokázal přesvědčit své ruce, aby opustily svá místa. Nechal toho a znovu zavřel oči. Doufal, že po Snapeově trestu se nebude moct hýbat bez obtíží, ale raději by kdyby ta bolest bývala byla připomínkou dlouhé noci sladkého smyslového mučení následovaného nemilosrdným bušením do jeho zadku a vzbudit se ztuhlý, ale uspokojený.

Teď byl jen ztuhlý.

Zachroptění přicházející od okolních postelí mu připomnělo, že pravděpodobně jeho spolubydlící ještě nevstali. Harry je neslyšel v noci přicházet, po trestu se Snapem šel rovnou na kolej. Po několika chvílích strávených o samotě se svou rukou, Harry usnul vyčerpaný s tahání nespočetných krabic dost těžkého pergamenu jako trest za to, že byl – no, že byl.

„Honem, vstávejte! Pospěšte si. Nebo zmeškáte vlak!“ volal pronikavý ženský hlas.

Od Seamusovy postel se ozval velmi slabý šepot: „Hermiono, co ti říkají slova Avada kevadra?“

Hermiona se urazila a práskla za sebou dveřmi. Stížnosti se ozývaly ze všech stran. Dokonce i Neville zaklel a to byl obvykle jedním z mála nebelvírských, který dokázal vystát, aby primuska (nyní bývalá) byla to první, co ráno uvidí.

„Rone, tvoje přítelkyně je ale nána,“ zavrčel Seamus.

Harry se zkusil usmát, když slyšel Rona souhlasně zavrčet, ale i usmívání bolelo. Slyšel jak se jeho kamarádi postupně, namáhavě vyhrabávají z postelí a začínají se připravovat na jejich cestu domů. Akorát Harry měl jít do svého nového bytu v Prasinkách, pouze se rozhodl stěhování odložit dokud neodjedou jeho přátelé. Jeho myšlenky se skočily k jeho snu…vzpomínal si na pergamen rozprostřený na kamenné podlaze…ležel na…bylo to něco o brku. A chmurné.

Aby ďas vzal tu Hedviku, že ho vzbudila.

Ale počkat. Proč nebyla Hedvika v sovinci? Harry znovu otevřel oči a rozhlédl se. Tam na konci jeho postele seděla velká školní sova. Takže ne Hedvika. Sova byla trochu podrážděná po tom, jak hrubě odehnal, přesto začala hopkat k chlapci, který se posadil. Vlekla balíček zabalený do hnědého papíru.

„Omlouvám se za to předtím,“ zamumlal Harry, když si bral balíček ze sovích pařátů. Sotva se toho sova zbavila, vylétla se oknem, aniž by zahoukala. Školní sovy byly vždycky tak nafoukané.

Harry roztrhl papír, aby objevil důvěrně známý zelený deník. Nakrčil nos, když si vzpomněl na ty nesnáze. Ke knize byl přibalen malý balíček se vzkazem. Třesoucíma se rukama Harry vytáhl z obálky kus pergamenu.

Měl jsem v úmyslu poslat to do Týdeníku čarodějek. Domnívám se, že tajné touhy chlapce, který zůstal naživu, by mohlo vynést slušnou cenu. Chlapec tvé popularity by neměl být tak neopatrný na svůj deník z lektvarů.

Harry padnul po zadu na polštář rozpolcený mezi ponížení a vzrušení. Zapomněl svůj deník ve Snapeově třídě ve spěchu, aby se dostal do svého pokoje a přemýšlel o tom trestu, který si přál odsloužit. Přečetl si vzkaz znovu. Mohl téměř vidět ten úšklebek na mužově ostrém, kostrbatém písmu. Zíral na interpunkci. Harry si povzdechl a přitiskl si pergamen k hrudi. Nenáviděl toho chlapa…každou buňkou svého těla.

Pak si vzpomenul na malý balíček. Harry se uklidnil a zalitoval svého ukvapeného rozhodnutí spadnout na polštář. Co se dalo dělat. Druhá vlna bolesti, každé píchnutí v jeho utýraných svalech připomnělo Harrymu Snapeovu pomstychtivost a nelítostně ho to vzrušilo. Harry si upravil tvrdou bouli v kalhotách pyžama než se dal do rozbalování druhého balíčku.

Ach. Můj bože.

Harry zasténal a pustil balíček. V něm v dlouhé tenké krabičce byl brk. ten brk. přesně ten brk, který Harry viděl roky laskat profesorovu čelist, hladit Snapeovu rty a bradu. Ten brk, který vepisoval kousavé poznámky do Harryho esejí z lektvarů. Ten samý brk, který znal hebký dotyk těch dlouhých štíhlých prstů, chladnou, hladkou dlaň Snapeovy ruky. Harry na tu věc uctivě zíral, nedovolil si dotknout se jí. Ještě ne.

Ach, Snape byl krutý muž. Harry spolknul zasténání a zavřel oči, aby si vybavil profesora škrábajícího perem přes Harryho tvář, lechtající jeho ucho, trápící jeho krk. A pak ta ostrá špička přejíždějící přes Harryho kůži. Harry se kousnul do rtu, aby nezanaříkal. Proč Snape nepokračoval? Proč byl ten chlap tak zlý?

Ale to právě Harryho dráždilo. Snapeova podlost. A teď si Snape s Harrym hrál. Tenhle dárek – tenhle brk Harry sladkohořkých snů – to nebyl opravdový dárek. To bylo mučení. Harry se vděčně rozesmál.

"Hej! Harry! Tak půjdeš nás vyprovodit, nebo co?"

Harry s povzdechem sklouznul z postele a zamknul deník i brk do svého kufru než se začal oblékat. Ještě nikdy Harry necítil takovou vděčnost za to, že je kouzelník. Jeho hůlka mu ušetřila všechny ty otravné pohyby. švihnutí a přiklepnutí bylo samo o sobě dost bolestivé.

Po uslzeném sbohem a slibech, že zůstanou v kontaktu, že se jednou zase sejdou, že se nic nezmění a všech těch dalších hloupostech, které přicházejí s koncem jedné etapy, sbalil Harry svůj kufr, zmenšil ho do kapesní velikosti a přesunul se do Prasinek. Musel přiznat, že se cítí víc než trochu zklamaný tím, že tohle ráno Snapea neviděl. Chtěl tomu muži osobně poděkovat za ten dárek. Ale profesor lektvarů nebyl k nalezení. Harry tedy kapituloval a napsal krátký dopis (svým vlastním brkem) a poslal Hedviku, aby ho doručila. Uvažoval nad tím, jak se mimochodem zmínit, že bude v Prasinkách, pro případ že by Snape měl zájem, ale nedokázal vymyslet způsob, jak ho pozvat a neznít hloupě. Tak prostě napsal: "Drahý profesore Snape, děkuji vám. Se srdečným pozdravem Harry" a nechal to tak. Bylo to pěkně ošklivé, uvědomil si, když Hedvika odletěla.

Koho by napadlo, že jeho poslední slova pro Snapea nakonec poslouží k jeho pozdějšímu ponížení.

Harry přijel ke Třem košťatům, kde měl přes léto pracovat. Ne že by potřeboval práci. Pořád ještě měl dost peněz, které mu zanechali rodiče. Ve spojení s tím, co mu odkázal Sirius by si mohl pohodlně žít ještě hodně dlouho. Ale Harry potřeboval nějak zabít čas než začne studovat na bystrozora. Takže Harrymu přišlo, že zatímco bude bydlet nad Třemi košťaty, dělat barmana může být dobrý způsob, jak vstoupit do života dospělých (jak tomu pan Weasley říkal).

Harry zadržel dech předtím než vstrčil klíč do zámku svého nového bytu. Srdce mu bilo jako splašené. Už žádní Dursleyovi. Žádní spolubydlící, kteří chrápou tak, že ho budí. Žádný Filch, který by ho dostal do problémů, kdyby nebyl v posteli. Žádní domácí skřítci přemisťující věci. Harry se cítil svobodný. Otočil klíčem v zámku a odemkl. Otevřel dveře a vešel do prázdného bytu.

Byt byl jedna místnost, která sloužila jako kuchyňka s ohništěm. Bylo tu dost místa na postel, možná i pohovku. Celé to bylo poněkud tmavé, dost malé a strašně zaprášené. Jedním slovem: perfektní. Přinejmenším v Harryho očích. Rozesmál se, začal přecházet po místnosti, otvíral malá okna, když ucítil, že jako noha narazila na…něco. Zvuk, který to vydalo, mu prozradil, že to je vyrobeno ze skla. Odkutálelo se to. Harry se sehnul, aby zjistil, co to je.

"Lumos," zamumlal, sotva vytáhl hůlku. Zvedl malou lahvičku a zjistil, že je to inkoust. Jeho žaludek se stáhnul, když si vzpomněl na své představy o tom, jak Snape píše po jeho těle tím inkoustem, který profesor používal k urážení Harryho inteligence v jeho domácích úkolech. Harry zadržel dech. To nemohl být…Snape nemohl vědět, kde bydlí. Harry si pomyslel, že to musí být náhoda. Velmi zajímavá náhoda ve světle skutečnosti, že tohle ráno obdržel brk.

Když přestal zasněně zírat na štítek, odložil Harry lahvičku na krbovou římsu. Musel si pospíšit, pokud si chtěl před začátkem pracovní doby v pět ještě něco nakoupit. Naposledy se zadíval na inkoust a opustil byt.

„Dobrý den, madam Rosmerto,“ pozdravil Harry s nesmělým úsměvem.

„Madam?“ Rosmerta pozvedla obočí. Hlasitě se rozesmála a potřásla hlavou. „Harry, myslím, že Rosmerta bude nejlepší. Ale jestli mi budeš říkat Rosy, uřknu tě,“ dodala s předstíranou vážností. „Takže můžeme začít?“

Harry přikývl a následující přinejmenším hodinu ji následoval, snažil se přebrat si to množství informací, které mu dávala. Když skončila s „ukázkou, jak to tady chodí“, věděl Harry, že máslový ležák se podává v lahvi, Witch’s Snatch není nic, kvůli čemu by se musel červenat, a kde se uchovává led. Zástupu lidí narůstaly geometrickou řadou a, podle Rosmerty, zdevítinásobili okolo desáté hodiny. Když uviděla chlapcův zděšený výraz, od srdce se zasmála a nalila mu ohnivou whisky.

„Neboj. Většina z nich pije buď ohnivou whisky nebo černé pivo. Pokud by někdo měl nějaké vrtochy, řekni mu, co si může, a pak mu pití vždycky řízni napůl.“

Noc utekla rychle – příliš rychle, opravdu a Harry se po celou dobu snažil držet krok. Nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, že roznášet pití může být tak náročné. Zákazníci byli většinou trpělivý a vlídní, obzvláště když je obsluhoval slavný Harry Potter. Harry byl téměř vděčný, že je v lokále narváno, což mu umožňovalo vymluvit se z dlouhých rozhovorů na oblíbené téma: co jsem dělal tu noc, kdy padl Pán zla. Vlastně technicky vzato padl Pán zla dvakrát, tyhle příběhy mají vždycky předehru.

Když hospoda zavřela, Harry se divil, že se ještě drží na nohou, jak byl unavený. Jeho svaly, třebaže protažené z neustálého pohybu, stále bolely z předchozí půlnoci. Harry si toužebně zavzpomínal na prefektskou koupelnu v Bradavicích. Koupel. Dal by cokoli za koupel. Nejraději by se nakopnul za to, že si pronajal byt, který nemá vanu.

Když uklidil lokál, uvažoval Harry o tom, že půjde nahoru a zhroutí se na svůj nový kousek nábytku, když ho zastavila Rosmerta. „Harry. Tohle jsem našla na jednom ze stolků.“

Harry se zadíval na obálku a pak na svoji šéfku. „Pro mne?“

Pokrčila rameny. „No, jsi jediný H.Potter, kterého znám.“

Harry si obálku tedy vzal. Jeho oči přejely po neuspořádaném písmu svého někdejšího profesora. Harry toho muže tady neviděl, ale přece jen měl dost práce. Byl tu Snape jen čirou náhodou, nebo přišel kvůli tomu, aby viděl Harryho? Přes tlukot svého srdce, který slyšel v uších, téměř přeslechl přání Rosmerty dobré noci. Přidušeným hlasem se rozloučil a vyběhl po schodech nahoru ke svému bytu, tápavě našel zámek a vpadl do pokoje. Jak nejrychleji to šlo rozsvítil lampu, posadil se a trhnutím obálku otevřel.

Uvnitř našel dva kusy pergamenu. Menší z nich nařizoval Harrymu číst ho první. Harry poslechl.

Copak se stalo, Pottere? Obyčejné verze událostí vás nezajímají? Jak dlouho se budete ponižovat než vás vaše namyšlenost přesvědčí, že vaše místo je mnohem níže než Chlapec, který zachránil svět? Ten piedestal, na kterém sedíte byl postaven pro ty, které ignorujete.

Harrymu vypadl dopis z rukou. Cloumal s ním záchvat vzteku. Nikoho se neprosil, být na nějakém piedestalu. Neměl čas poslouchat příběh každého kouzelníka nebo čarodějku. On měl práci! A nebyl arogantní! On si přece nevybral být zachráncem kouzelnického světa! Jak se Snape odvažuje ho soudit?

Čím víc přemýšlel o Snapeových obviněních, tím naštvanější byl. Čím byl naštvanější, tím tvrdší se stával jeho penis – což jen stupňovalo jeho podrážděnost. Po chvíli si vzpomněl na druhý, delší kus pergamenu, byl připravený Snape zabít a ošoustat. Ne nezbytně v tomhle pořadí.

Sevřel čelisti a pohlédl na Snapeovo písmo.

Jak povolný umíte být? Vezměte ten brk, inkoust a svlékni se. Nečtěte dál, dokud neuděláte, co jsem vám řekl.

Harry se bránil pokušení číst dál. Snape měl podivné nadání vědět. Harry nechtěl zničit cokoli, co se chystalo. Stále byl nasraný, ale to na Snapea býval často. A teď nebyl čas na pýchu. Harry vytáhl brk, stále uložený v krabičce, ze svého kufru. Vzal z krbové římsy inkoust, krátce zatoužil vědět, jak se Snape dohmátl, kde bydlí, a jak se dostal do Harry bytu. Rozhodl se, že tyhle otázky, stejně jako jeho hrdost, teď nejsou důležité. Byl příliš zvědavý. A velmi vzrušený.

Mávl rukou nad nápadem, že by se předtím mohl vysprchovat. Doufal, že potom bude špinavý. Sprcha může přijít až po té šťastné události. Když byl úplně nahý, sedl si na kus nábytku a vytáhl dopis.

Udělal jste na mě dojem, Pottere. Nemyslel jsem si, že jste schopný poslechnout. 

Harry by rád vědět, jak profesor tušil, že poslechne. Snape by vypadal jako hlupák, kdyby Harry četl dál, předtím než by udělal, co mu bylo řečeno. Dovolil si uculit se, než pokračoval ve čtení.

Vezměte ten brk. Hned.

Harry shlédl dolů na brk. Cítil úctu k té věci tak velkou, že dotknout se jí se zdálo téměř jako svatokrádež. Nervózně se kousnul do spodního rtu než sundal víko. Přejel ukazováčkem po ně. Roztřásl se.

Uklidnil se hlubokým nádechem a vyndal brk ukazováčkem palcem. Přísahal by, že cítí elektrizující teplo pronikající jeho kůží, rozlévající se v jeho ruce, probíhající jeho paží a pokračující dál, dokud celé jeho tělo jako by nebrnělo horkou energií. Jeho dech přešel v měkké zasténání. Neschopný odolat, otřel si Harry pero o rty, tak jak to viděl Snapea roztržitě dělat oči několika dech beroucích příležitostech. Dotek byl nádherně lehký, ten pocit zanechal jeho rty pálící. Olízl si rty a vrátil se zpátky k dopisu. Jeho oči se rozšířily a pusa otevřela, když se dočetl:

Uděláte, co vám řeknu. Nic víc, nic méně. Pokud budete trvat na tom, být tvrdohlavý, Pottere, tahle malá hra skončí. Je to jasné?

„Ano, pane,“ odpověděl Harry, okamžitě si připadal směšný, že to udělal. Jak to Snape dělá? Jen hádá, co by Harry mohl udělat? Byl ten pergamen nějak začarovaný? Harry toužil přečíst si dál, aby viděl, že to tam je napsané, ale bál se, že by Snape skutečně přestal. Nechtěl si tuhle příležitost nechat ujít. Poté, co se rozhlédl po svém bytě, aby se ujistil, že je opravdu sám, obrátil pozornost zpátky k pergamenu. Hlas v jeho hlavě mu připomněl něco, co pan Weasley jednou řekl Ginny: Nikdy nevěř ničemu, co dokáže myslet, pokud nevidíš, kde to má mozek.

Harry ale nikdy moc nedal ran. A nehodlal s tím teď začínat.

Dobře. Možná nejste tak beznadějný přes to všechno. Lehněte si a koncem pera brku přejeďte od vašeho čela k vašemu pupku – pomalu a lehce, s očima zavřenýma. Udělejte to.

Harry si nemohl pomoci, ale pomyslel si, že by preferoval, kdyby to profesor udělal osobně. Potlačil tu myšlenku jak nerychleji to šlo a měl téměř paranoidní strach, že Snape by se dozvěděl, co si myslel. Lehnul si a dotkl se perem svého čela.

Nebyl si jist, co se stane. Měl pocit, že z místa, kde se brk dotýkal jeho kůže, se šíří vlny tepla a rozlévají se v celém jeho čele. Harry zadržel dech a začal klouzat perem dolů po svém nose, přes horní ret, dolní, bradu. Byl téměř u vytržení z toho pocitu. Mohl vnímat linii, kterou kreslil jako by byla skutečná a od té linie se sířila vlna rozkoše, mravenčivé teplo, které pokrývalo celý jeho obličej, jak pero pokračovala v cestě pod Harryho bradou. Harry se nadechl a na chvíli přestal.

Měl by se bát? Po krutosti jakou Snape předvedl včera, měl by si dovolit zaslepeně poslouchat, co by mohlo být docela dobře jen další trik, jak ho ponížit? Ten brk byl skutečně kouzelný; a pak tu byl ten podivný dopis. Co Snape plánoval? Uvažoval s rozčileným, úzkostným chvěním. Zdálo se ale, že jediný způsob, jak to zjistit, je pokračovat. Rozhodl se hodit opatrnost za hlavu a bláznivě do toho skočit rovnýma nohama. Co horšího by se mu mohlo stát?

Harry napnul tělo, aby se ubránil třesu, když pokračoval v přejíždění peren po předepsané cestě. Jeho nervy se chvěly nadšením, když ten pocit plynul z jejich center, byl mnohem intenzivnější. Jeho bradavky ztvrdly a Harry přísahal ,že cítí tisíce neviditelných per, jenž ho lechtají na druhé straně kůže, než byla cestička, kterou vytvořil. A pak se dostal k pupíku. Celé Harryho tělo bylo živé a elektrizující. Neustále sténal a muset těžce bojovat, aby odolal impulsu pokračovat dolů, do těch partií, které už dlouho svědily.

Rozechvělý a těžce oddychující, vzal ještě jednou Harry dopis do ruky.

Líbilo se vám to? Chcete víc?

Harry zasténal v odpověď.

Ponořte brk do inkoustu. Začnete na své pravé kyčli, nakreslete rovnou čáru přes své břicho, doprava pod váš pupek. Hned.

Harry se posadil a popadl lahvičku. Otevřel ji a namočil brk do hustého červeného inkoustu. Ve spěchu pokapal své nové povlečení, ale Harry se o to nestaral. S podivně příjemným pocitem si vzpomenul vrátit víčko než se položil na polštáře, zatáhnul břicho a následoval Snapeovy pokyny. Hrot ho škrábnul, když ho táhl přes bledou kůži. Harry si pomyslel, že brk je podivně ostrý a nezáleželo na tom, jak se snažil mírnit tlak, bolestivě ho škrábal. Harry si byl jist, že třpytící se červená látka musí patřit jemu.

Když konečně překonal tu krátkou vzdálenost, na okamžik Harry zakapal po dechu. Ten pohled na jeho penis sklánějící se k rudému říznutí jen exponenciálně zvětšil jeho vzrušení.čára nepatrně pálila, jak se inkoust vsakoval do mělkého škrábance. Harryho znovu napadlo, že by rád věděl, co k tomuhle Snapea vedlo. Ale třebaže Snape byl bez pochyb hnusný bastard, Harry věděl, že by Snape nikdy neudělal nic, co by ho mohlo opravdu poranit. Harry věděl, že konec konců Snapeovi může věřit. Vždyť se málem nechal zabít jen, aby Harryho ochránil. Znovu se vrátil k dopisu.

Výborně, Pottere. Pálí to, že ano? Ale vy přece máte rád, když to bolí, nebo ne? Nakreslete druhou čáru od počátku té první šikmo dolů přímo k té rozkošné cestičce tmavých chlupů uprostřed vašeho břicha. Čára by měla končit u kořene vašeho penisu. Až budete hotov, měl byste mít neúplný převrácený trojúhelník. Udělejte to hned.

Číst slovo „penis“ napsané Snapeovou rukou, představy, jak by to slovo znělo v tom cynickém líném tónu, vyslalo to chlapcova těla nové vlny třesu. Harry dychtivě vyhověl. Stálo ho to obrovské množství sebeovládání udržet se, aby si nepřejel po svém opomíjeném penisu perem. Aby splnil Snapeovy rozkazy, musel se Harry sebe dotknout. S nepřirozeným přímo lékařským nezájmem, zvedl Harry svoji erekci z místa, kde ležela na jeho břiše. Pravou rukou jel brkem směrem k místu určení. Kousnul se do rtu, když citlivá kůže zareagovala, inkoust kapal do nepatrné ranky, kterou vytvořil. Bolestné lechtání dvou rozčilujících znamení bylo vykompenzováno téměř extatický přívalem pocitů zalévajících jeho trup.

Když dokončil čáru, která byla trochu víc kostrbatá, než by chtěl, padl Harry na záda a pokusil se znovu získat vládu nad svým tělem – marně. Báječné křeče zachvátily jeho břišní svaly. Jeho tvář se stáhla bezděčně do grimasy jako pod útoky neviditelných polibků. S každou další sekundou to pálení bylo intenzivnější dokud si Harry nepředstavil, že jeho tělo musí vypadat jako televizní kanál. Vše elektrické a špinavé. Nemohl dýchat. Nemohl přestat dýchat.

Znovu vzal ten dopis, doufal, že brzy tohle všechno skončí. Nebyl si jistý, že chce pokračovat.

Copak, Pottere? Je toho na vás moc? chcete si ulevit? Mám přestat?

Harry zasténal. Zmítal se mezi touhou začít se smát a křičet. Měl pocit, že se žene do šílenství. A nedokázal to zastavit, určitě se zblázní.

Opeřeným koncem brku dokončete trojúhelník od konce jedné čáry k druhé. Hned.

Harry ruce neochotně poslechly jeho vůli. Přinutil se nechat či otevřené a kreslil. Harry se dotkl levého konce první čáry. Sevřel čelisti a napnul svaly na rukou, aby se ujistil, že ho poslouchají. Pero ho nemilosrdně lechtalo a horko, které zaplavilo jeho dolní část těla se šířilo do celé spodní části podbřišku.

„Och…bože…do prdele…,“ zaklel Harry, když úmyslně pomalu mířil k bodu setkání. Teplo, které pero vyzařovalo, bylo obsažené v čáře, kterou Harry nakreslil, a bylo ještě intenzivnější než ty předchozí. Trojúhelník, téměř dokončený, se zaplnil neviditelnými extatickými plameny, které olizovaly a bičovaly kůži v daných hranicích. Jediné, co Harry mohl dělat, bylo pokračovat. S hlubokým nádechem Harry sebral zbytky své vůle a dokončil trojúhelník jediným rychlým pohybem.

Trojúhelník byl hotový, všechny pocity, všechna elektřina trápící dolní část jeho těla se stáhla do trojúhelníku. Shromážděné teplo obsahovalo vše a proudilo do jeho varlat předtím než vytrysklo z Harryho penisu s rychlostí a intenzitou, která přinutila Harryho křičet. Udělal se divoce a okamžitě. Ještě nikdy ve svém životě nezakusil něco tak bolestivě báječného. Ta síla ho srazila na postel. Několik minut nebyl schopný se vůbec pohnout. Ležel, třásl se, jak se jeho tělo snažilo zvládnout to vzrušení. Když se Harry s těžkým oddechováním vzpamatoval, rozhodl se naposled vzít Snapeův dopis.

Dobrou noc, vy pošetilý chlapče.

Harry se výsměšně rozesmál a nechal dopis vyklouznout ze své ruky než ztratil vědomí.

*****

„Harry?“

Harry zvedl hlavu z polštáře a otevřel jedno ospalé oko, aby spatřil jak jeho nejlepší kamarád na něj civí. Jen pomalu mu došlo, že řekl Ronovi, aby s ním šel tohle odpoledne do Příčné ulice. Krátce nato mu došlo, že leží tváří dolů na posteli, nahý a s brkem sevřeném v pravé ruce. Což by vysvětlovalo zmatený výraz v Ronově obličeji.

„Eee…,“ vypadlo z Harryho.

„Myslím, že to radši ani nechci vědět,“ potřásl Ron hlavou. Harry mu za to byl vděčný, protože si nebyl jist, že by dokázal najít nějakou dobrou výmluvu. „Ale možná by ses mohl obléct,“ Ron zvedl Harryho odhozené trenky a hodil je vedle nahého chlapce předtím než se otočil a odešel. Harry si je natáhl ještě než vstal.

„Dám si sprchu,“ zívnul Harry a protáhl si unavené svaly. Ron se otočil a jeho rysy strnuly v šoku.

„Co je?“ Harry se podíval dolů, aby zjistil na co zase jeho kamarád zírá. Žaludek se mu stáhnul. Jeho trup byl pokryt červeným textem. Harry viděl, navzdory rozostřenému vidění, že to písmo je nepochybně Snapeovo. 

„Harry? Je to…eee, totiž že není…Pane bože,“ Ronovy oči sklouzly k brku, jenž teď ležel na Harryho posteli. Podíval se zpátky na Harryho a měl dosti vyděšený výraz. „To je Snapeův brk. A tohle písmo…je jeho co?“ 

Harry si sedl na postel a snažil se nějak zakrýt text. Po několika okamžicích, kdy se snažil přijít s nějakým vysvětlením, to Harry vzdal. Jeho mozek byl příliš ospalý a šokovaný, než aby něco vymyslel. Sletěl pozpátku s podrážděným zavrčením na postel.

„Co tam stojí?“ zeptal se poraženeckým tónem. K čertu, ale Snape je přece ďábel. V každém směru ďábel. Harry popadl polštář, aby zakryl to ponížení, kterým byla narůstající boule v jeho trenkách. Pomyslel si, že by možná měl vážně uvažovat o odborné pomoci. Fajn, ale teď byl příliš zvědavý co jeho zvrácený skoro milenec napsal.

Ron si odkašlala a Harry natáhl ruce, takže umožnil kamarádovi lépe přečíst, co tam bylo napsáno.

„Harry, ale vysvětlíš mi to, že jo?“

„Později, teď čti.“

„Dobře…Minulý noc posloužila, aby ukázala tobě a všem kolem, že neznáš kouzla černé magie, ani když jimi máš okrášlený rudým inkoustem celý hrudník.“ Ron si odfrkl, ale pokračoval. „Jak se domnívám, je jen nehorázné štěstí, že jsi pořád pop všech těch letech naživu. Měl bys být vděčný, že si nepřeji tě zničit, ačkoli jsem si jist, že bych tě mohl dovést k tvojí smrti. Nemá cenu zemřít pro trochu uspokojení, ty lehkomyslný malý pitomče.“ 

Při první větě si Harry zakryl tvář rukama. Všechny projevy ponížení v sobě udusil až do konce. Ale teď mu unikl ponížený sten, přetočil se na břicho a zabořil tvář do povlečení. To ticho, které následovalo, poskytlo Harrymu čas, aby odezněla jeho ostudná erekce. Co s ním k čertu bylo špatně? Proč nemohl mít nějakou normální úchylku jako nohy nebo uniformy?

„Fajn, půjdu dolů na záchod než si dáš sprchu. Až budeš hotov, přijď. Možná se do té doby rozhodneš, zda mi řekneš nebo neřekneš, proč máš všude Snapeův rukopis.“

Harry nevzhlédl z polštáře, aby zjistil, jak se Ron tváří. Měl pocit, že si to dokáže velice přesně představit. Musel vypadat asi tak jako když v šestém ročníku nachytal Harryho, jak na chlapeckých záchodcích ve druhém patře kouří ptáka Dracovi. Harryho až šokovalo, jak klidně to Ron vzal. Ačkoli jak později Harry pochopil, Ron díky svému vlastnímu vztahu lásky a nenávisti s Hermionou byl v docela dobré pozici, aby porozuměl. Ale tohle poslední nahlédnutí do Harryho temnějších stránek, možná bude příliš těžké spolknout.

Když bouchly dveře, přetočil se Harry na záda a zíral do stropu, v duchu přemýšlel o tom, co Snape napsal. Snape měl vlastně pravdu. Harry byl pošetilý. Třebaže byla pravda, že Pána zla se už nemuselo obávat, měl Harry stále na světě dost nepřátel, kteří netoužili po ničem víc, než zabít chlapce, jenž zabil jejich pána. Harry neměl žádný důkaz, že ten dopis byl od Snapea. Rukopis se dá přece padělat.

Když si Harry vzpomenul na ten dopis, podlehl touze si ho znovu přečíst. Posadil se a rozhlédl se po zmačkané přikrývce, našel brýle, ještě kousek a lehnul by si na ně, pak ten červený inkoust, ale žádný dopis. Byl pryč.

Tak to Harry vzdal a šel si dát sprchu. Slova na jeho hrudníku se nedala vydrhnout. Harry nebyl vůbec tak zklamaný, jak si myslel, že by měl být. Poté co se utřel, oblékl a pak marně ještě jednou hledal dopis, šel Harry dolů do Tří košťat dodávaje si odvahy k výslechu.

„Takže vysvětluj,“ řekl Ron, poté co polknul něco, co vypadalo jako čtvrtá runda ohnivé whisky. Harry si sednul naproti němu a dal si láhev máslového ležáku. Harry se zhluboka nadechnul a spustil o deníku, brku a konečně dopisu. Snažil se zahrnout jen nezbytné věci, ale Ron na něj tlačil, když se zasekl u té věci s brkem. Ron, co se jeho týče, držel svůj výraz jen u neurčitého zhnusení.

„No a zbytek znáš,“ zakončil Harry s povzdechem. „Omlouvám se, žes to musel vidět.“ Harry si vzpomněl, že tohle už říkal předtím. Cítil téměř soucit se svým přítele, který musel být seznámen s jeho sexuálním životem víc, než by nejlepší přítel měl být.

Ron potřásl hlavou. „Fajn. Chápu že s Malfoyem. Je to kretén, ale přinejmenším je atraktivní – totiž jako pro chlapa. Ale Snape? Harry…ty potřebuješ pomoc. Vážně. Je tak umaštěný. A…a ten jeho nos…jak může chtít…,“ Ron se ušklíbl a viditelně otřásl.

Harry pokrčil rameny. Samozřejmě že to nemohl vysvětlit. Byl zděšený, když poprvé dal Snapea a sexy do jedné myšlenky. Ale čím více se vtíravě vracela ta myšlenka, tím víc ta slova pasovala k sobě až nakonec se ze Snapea mastného parchanta stal svůdný, vzrušující Snape, jinak řečeno mastný parchant s brkem a planoucím pohledem. Nemluvě o tom rozkošném pohrdavém úsměvu a…

„Možná bychom měli Hermioně říct o tom kouzlu,“ řekl Ron slabě. „Totiž jak můžeš vědět, co to dělá, ne? Může to být nebezpečné.“

„Ne. Snape mi nechce ublížit, jen mě ponižuje. A raději bych kdyby nikdo další nevěděl…však víš.“

„Co? Že jsi zvrácený?“ navrhl Ron a uculil se.

„Přesně,“ zamumlal Harry.

*****

Vážený profesore Snape,

Měl jste naprostou pravdu. Byl jsem pošetilý. Ale až do teď nikdo jiný nevěděl, že se mi líbíte, nedokážu si představit, že by ten dopis napsal někdo jiný. Myslím, že vám věřím. V každém případě vám vracím váš brk. Děkuji za minulou noc.

Harry

P.S. Mohl byste mi laskavě sdělit, jak dostat dolů ten inkoust?

Harry si dopis přečetl ještě jednou, než ho vložil do obálky a dal Hedvice. Pokud si nepospíší, mohl by ztratit nervy. Po rozhovoru s Ronem tohle odpoledne se rozhodl, že potřebuje přehodnotit své chutě, co se týče milenců. Možná by mohl zkusit chodit s někým, kdo by ho měl opravdu rád. Jen doufal, že dokáže mít tu osobu taky rád.

Nebylo to tak, že by ho zásadně přitahovali jen jeho nepřátelé. Nezamilovával do lidí, kteří jím pohrdali. Když se nad tím zamyslel, došlo mu, že mu prostě ta síla nechuti k němu přijde neodolatelná. Pochopil, že s Dracem ta zášť nebyla nic jiného než sexuální přitažlivost. Jeho vztah ke Snapeovi byl hlubší, protože vlastně svým způsobem měl profesora jako osobu rád. Ten chlap byl uličnicky zábavný. Navzdory tomu, že působil dojmem ďábelského bastarda, riskoval Snape život, aby mu pomohl v boji proti Voldemortovi. Byl… zvláštní.

Harry se přinutil přestat na to myslet. Ron měl pravdu. Jeho posedlost tím chlapem byla nenormální. Snape si s ním jen hrál. A nebyla pravda, že se to Harrymu líbilo. Potřeboval to.

S povzdechem otevřel Harry okno a sledoval odlétající Hedviku. Na chvíli si přál rozloučit se s tím brkem. Snažil se nemyslet na to, jak Snape zareaguje. Snažil se nedoufat, že bude Snape zklamaný nebo že bude trvat na tom, že ho Harry dostal jako dárek na rozloučenou. Snažil se nemyslet na to, jak moc si užíval být Snapeovou osobní hračkou.

K čertu. To bylo na posledy, co Rona poslechl.

Harry překonal vlnu lítosti a šel do práce.

*****

„Dobrý večer, pane Pottere.“

Harry sebou trhl, když uslyšel ten hlas vycházet z temnoty svého bytu. Popadl hůlku a rozsvítil jednu z lamp. „Profesore? Co…jak…“ 

„Půda je otevřená. Kdokoli se sem může dostat. Možná byste ji měl raději zavřít.“

Ach. Harry nikdy neměl půdu. Nenapadlo ho, že když ji otevře, měl by ji za sebou zavřít. Přikývl. po tom se zeptal na to, co opravdu chtěl vědět. „Proč jste přišel?“

Harry se snažil ovládnout tu bouři očekávání, která jím zmítala. Příliš odvážné vyhlídky mohou vést ke zklamání, připomenul si. A to právě trávil večer tím, že se přesvědčoval, že ho nepřitahuje ten muž, který…dobrý bože…se na něj jízlivě uculoval. Harry odvrátil pohled a připomínal si, co Ron říkal o sebeúctě.

„Žádal jste o odstranění toho inkoustu, nebo ne?“

Harry žaludek se zklamaně stáhnul. K čertu s nadějí. „Och, správně,“ Harry ustoupil ze dveří a zavřel je za ním. Začal si odkládat šaty, aby Snape mohl odstranit text, ale Snape ho zarazil.

„Strpení, pane Pottere.“ Harry přestal zápolit se třetí sponou a vzhlédl. „Mohu se vás zeptat proč jste mi vrátil můj brk?“

Harry si nevesele odfrkl. To se ptal sám sebe celou noc. „Řekněme, že proto…no, minulou noc jste se utvrdil ve svém názoru, ne?“

„Skutečně? A jaký měl být můj názor?“ zpochybňoval to Snape. Harry mohl slyšet v jeho hlase výsměch. Otřásl se a pak proklel se za to, že je takový slaboch.

„Totiž jak jste psal. Byl jsem hloupý…nemyslel jsem. Patří mi to.“ Harry zíral do země. Jeho srdce bilo tak hlasitě, že skoro přeslechl Snapeovu odpověď. 

„Hloupý kluku.“

Harry uraženě stiskl rty a vzhlédl. Rychle se přestal snažit hledět vztekle a bezděčně otevřel pusu, když Snape pomalu kráčel k němu. Zadržel dech. Už zase byl tak pošetilý. Zase byl tak netrpělivý. Snape si s ním hrál, díval se na něj. Svůdný a zároveň hrozivý. Harry zavřel pusu a udusil v sobě zanaříkání, když přiblížil. Sevřel čelisti a snažil se tvářit se důstojně.

Snapeovy prsty se dotkly místa, kde Harry nechal rozepnutý svůj hábit. Snape sevřel tkaninu a přitáhl si Harryho blíž k sobě. Když měl hábit dost rozepnutý, Snapeovy ruce ho shodily z Harryho ramen, hábit sklouzl na hromádku k Harryho nohám.

Harry se snažil ovládnout svoji třesavku. Snape se ho dotýkal, svíral jeho tričko. Studené prsty přejížděly po Harryho kůži, když mu Snape vyhrnoval tričko. Sténání, které se snažil Harry potlačovat, si našlo cesty skrz jeho pootevřené rty. Harry zvedl oči a setkal se z pohledem těch temně černých.

„Vaše neschopnost postřehnout jemné detaily je zarážející, vy nevděčný malý hlupáku. Obdržíte lék, který žádáte – být popsán, urážen.“ Snape přejížděl prsty po slovech na Harryho hrudi. „Bylo chybou domnívat se, že to, co jste napsal do svého deníku, bylo míněno vážně?“

Snapeův hlas jako by tiše předl a způsoboval chvění, které procházelo celým Harryho tělem. Harry se cítil slabý a napadlo ho, že možná upadne. Položil ruce na Snapeova ramena, aby znovu našel rovnováhu. Popadal dech, když říkal: „Ne. Já to myslel vážně. Já jen myslel…totiž…“

Snape utnul polibkem chlapcovo koktání a zbytek Harryho slov zanikl v jeho zasténání. Harry sevřel pevněji Snapeova ramena, protože si byl jist, že až se Snape odtáhne, podlomí se pod ním nohy. Chtěl být na to připraven. Ale Snape se neodtáhl. Ten uličnický jazyk, který ho nespočet krát urážel a měl jedovaté poznámky teď pronikal do Harryho úst a přejížděl přes Harryho jazyk. Snapeovy ruce sklouzly na Harryho boky, palci přejížděl po kůží nad Harryho džíny.

Když se Snape odtáhnul, aby se nadechnul, byl Harry plný očekávání. Celé jeho tělo bylo napjaté a čekající. Harry se modlil, aby profesor lektvarů nebyl tentokrát krutý. Přinejmenším ne tak krutý jako jiný den, když Harrymu dával trest. Harry vyhledal Snapeův pohled. Ten plamen podlosti, který tam našel, dával světýlko naděje.

„Vzal jste to sebou, že?“ zeptal se Harry bez dechu. Harry si pomyslel, že zahlédl v mužových očích nevyzpytatelný lesk. Snapeovy rty se stáhly do zlověstného jízlivého úsměvu. Harry se kousnul do spodního rtu, poprvé plně rozuměl, co znamená tát po něčím pohledem.

Snapeovy ruce přejely po Harryho zataženém břiše a začaly rozepínat jeho džíny. Harry odkopl boty, stáhnul si ponožky a začal rozdělávat Snapeův hábit. Profesor ho ale chytil za ruce. „Neřekl jsem, že to můžete udělat,“ zavrčel Snape.

Harry se snažil potlačit nesmělý úsměv. Jeho ruce poklesly k jeho boků a dovolil profesorovi, aby mu stáhnul dříny a trenky. Snape si nahého chlapce změřil hodnotícím pohledem. Harrymu unikl nesrozumitelný výkřik, když Snape lhostejně odsunul Harryho erekci, aby si prohlédl čáry, které Harry nakreslil noc předtím.

„Velmi slabá práce, Pottere.“

„Dělal jsem to, jak nejlépe to šlo,“ odsekl Harry roztřeseně.

Snape do něj nasupeně zabodl pohled. „Vy odmlouváte?“

Harrymu se zadrhl vzduch v hrdle. „Ano, pane,“ odpověděl slabě. Snape se uculil a pak zabodl prst do Harryho hrudníku, tlačil ho zpátky dokud Harry nenarazil zády na dveře.

„Však on vám zmrzne úsměv, Pottere,“ řekl Snape, natáhl se a sundal Harrymu brýle. „Otočte se.“

Raději než zkusit se přestat usmívat, poslechl Harry druhý příkaz. Plnil se snadněji z těch dvou. Jeho úsměv ale zmizel hned, jak Snapeova ruka přitlačila jeho hlavu bolestivě ke dveřím. Harry mohl cítit Snapeovo tělo dotýkající se jeho zadnice. Snape sehnul hlavu, aby Harrymu zašeptal do ucha: „Tahle jsem si vás představoval už dva týdny, Pottere. Jako by zabývat se s vámi v hodinách nebylo dost otravné, vy ještě musíte obtěžovat mé soukromí s vaší aktivní pubertální fantazií. Slyšel jste někdy něco jako „být ve svých přání opatrný“, pane Pottere? Nehýbejte se.“

Snape se nepatrně odtáhnul, jednou rukou stále tlačil Harryho čelo ke dveřím. Bříšky prstů sjel dolů po Harryho páteři v jednom dlouhém, pomalém pohlazení. Harry téměř zapředl, ale místo toho se roztřásl, když se jeden prst záměrně zastavil na konci jeho kostrče. Harry zasténal naléhavou potřebou a pak stiskl čelisti, když se prst odtáhl. Snape se tiše uchichtl.

Harry neočekávaně strnul, když ucítil pero brku lechtajícího vzadu na krku. zhluboka se nadechl, aby zklidnil tu vlnu třesavky, kterou ten dotyk vyvolal. Harryho napadlo, že věci už nebudou tak okouzlující jako předtím, ale to rozhodně neznamenalo, že by byly méně vzrušující. Když pero začalo svou cestu dolů, Harry jen s obtížemi zůstával nehybný. Jeho záda byla mimořádně citlivá a cokoli jiného než pevný dotek způsobil, že se Harry svíjel smíchy. Kousnul se do spodního rtu dost silně na to, aby mu tekla krev. Nechtěl to zkazit. Přál si zůstat klidný. Ale když ho pero pohladilo mezi lopatkami, začalo se Harryho tělo navzdory všemu svíjet. Začal se hihňat a kroutil se, jak se snažil uniknout tomu mučení.

„Ne! Prosím. Já nemůžu…áááách!“

Snape umlčel Harryho protesty hrubým kousancem do krku. Bylo to podivně osvěžující. Rozpolcený mezi bolestí způsobenou zuby kousající jeho krk a mučivým lechtáním brku nemohl Harry dělat nic jiného než skuhrat do dveří.

Snape pokračoval v tření linie Harryho páteře. Když pero dosáhlo Harryho kříže, byl schopný se trochu uvolnit. Snape to musel vycítit, protože povolil stisk Harryho krku a nakonec přejel svým jazykem po zvolna vystupující modřině. Harryho soustředění, se soustředila na brk, který se posouval do rýhy mezi jeho půlkami – chvíle, která rozhodne. Dá mu Snape to, po čem touží?

Protože si uvědomoval nebezpečí očekávání, snažil se Harry nechtít péro přimět pokračovat dolů. Byl nejistý, co bude dál. Když pero zaváhalo na konci jeho kostrče, Harry zadržel dech a jeho zadek posedlý myšlenkou na to, se vyklenul nahoru v nevyřknuté prosbě.

Snape vtlačil nohu mezi Harryho stehna a nepatrně je rozevřel. Harry ucítil, jak brk balancuje na hranic kdy jeho blaženost znovu vytrácí. Vydal ze sebe zklamaný sten, který rychle přešel v nesouvislý výkřik souhlasu, když se pero otřelo ze zadu o jeho varlata a pak sklouzlo přes citlivou kůži směřujíce k vstupu do jeho těla. Harry dojemně zanaříkal. Vůbec si neuvědomil, že že Snape přestal tlačit jeho hlavu ke dveřím, dokud s ní netrhl dozadu. Harry využil výhody téhle svobody, otočil hlavu a na vlastní oči viděl profesora lektvarů, jak se poťouchle usmívá. Harry chtěl Snape informovat, že týrání je nelegální, ale pero přejelo po vstupu do jeho těla a jediné, na co se zmohl, bylo zmítat sebou a radostně křičet. Harry zapomněl, co chtěl říct.

„Lehněte si.“

Harry byl už na půl cesty k podlaze, když ho Snape zadržel.

„Na postel,“ objasnil Snape s lehce pobaveným úsměvem. Harry se s povzdechem zvednul. 

„Aha,“ hlesl Harry a zadíval se směrem k posteli, která se najedno zdála vzdlená celé kilometry. Než odpelášil poslechnout příkaz, lítostivě se zadíval na podlahu. Během sedmi let v Bradavicích měl na koleji jen velmi málo soukromí, takže se ve skutečnosti nikdy nemiloval na posteli. Nikdy ho nenapadlo, že jiným by se to mohlo zdát divné, ale měl raději podlahu. Bylo to něco jako jít na to hned, když přišla touha, a cítit kamennou podlahu tlačící ho do kolen, což dělalo tu zkušenost ještě více vzrušující.

Ale jestli ho Snape chtěl na posteli, Harry mu hodlal nadšeně vyhovět. Důležité bylo, že ho Snape chtěl.

Harry se zastavil u okraje postele a otočil se, aby spatřil Snapea, jak se k němu blíží, rozepíná si hábit, brk zručně sevřený mezi prsty. Harry využil chvíle, aby si vychutnal tu skutečnost této situace. Chystal se milovat se Snapem. Kolikrát si to představoval? Kolik nocí bořil tvář do polštáře, aby ztlumil zvuky svého oddechování, když si laskal a představoval si, že to Snapeova ruka se pohybuje po jemné kůži jeho penisu, že Snapeovy prsty neúprosně tahají za jeho bradavky, svírají jeho vlasy, pronikají do jeho zadku.

„Jak mě chcete?“ zeptal se Harry bez dechu.

„Křičícího,“ odpověděl Snape chladně a kráčel k němu. „Prosícího o slitování,“ dodal, shodil svůj hábit ze svých ramen a nechal do dopadnout na podlahu. „Zlomeného,“ zakončil, zůstal stát před Harrym v bílé košili s vysokým límečkem a volných černých kalhotách. Snape se sklonil, aby olízl celou délku Harryho krku.

Harry zavřel oči a vydechl: „Ó bože.“

Harry ani nestačil zaregistrovat, co se stalo, a už ležel tváří dolů na své posteli, s čímž byl ale naprosto spokojený. Zaslechl zvuk bot odkopnutých stranou a pak ucítil, jak se vedle něj matrace prohnula. Podíval se přes rameno a uviděl Snapea odšroubovávat víčko lahvičky, o které byl Harry přesvědčen, že to je červený inkoust. Napadlo, že by se měl zeptat odkud ten inkoust je a jestli to je ten samý, který použil minulou noc. Ale rychle došel k závěru, že na tom nezáleží. Záleželo jen na tom, že jedna z jeho fantazií se právě uskutečňovala.

Studená ruka spočinula mezi Harryho lopatkami a Harry se napnul, když ucítil, jak se dno skleněné lahvičku opřelo o jeho kůži. Uslyšel zvuk, jak stříbrná špička brku zazvonila o okraj. Zhluboka se nadechnul a připravil se, v duchu se modlil, aby to nelechtalo. Část dlaně blízko zápěstí Snapeovy pravé ruky se opřela o Harryho lopatku a o chvíli později se ostrý hrot brku dotknul jeho kůže napravo od míchy. Hrot zaváhal a Harry by přísahal, že slyšel Snapea zašeptat cosi předtím než přitlačil hrot dolů. Ruka držící lahvičku se o něj opřela a stala se pevným bodem Harryho sebeovládání. Bez té ruky 

Harry zavřel oči a snažil se soustředit na písmena, která cítil, jak jsou psána na jeho kůži podél jeho páteře. Dokázal rozpoznat akorát tečku nad „i“, přeškrtnutí „t“, ale celá písmena byla psána příliš rychle, aby je Harry zachytil. Každý přejezd přes jeho kůži vyvolávala v Harryho páteři vlny elektrizujících pocitů, které prostupovaly celý jeho nervový systém. Bez té ruky by se Harry nejspíš třásl podél linie psaného textu. Zdálo se mu, že slova podél jeho páteře žijí a šumí vzrušeným očekáváním. V očekávání čeho nedokázal Harry říct. Nechtěl čekat, aby to zjistil.

Když Snape dosáhl konce Harryho zad, Harry si byl jist, že ucítil, jak Snape na konec toho, co napsal, připsal své jméno. Harry se usmál nad tím pomyšlením, že byl právě podepsán svým profesorem lektvarů. Nečekaně ho ruka mezi jeho lopatkami tvrdě přitlačila dolů a Harry ucítil pero klouzající rychle podél linie slov, které byla právě vyryta. Ruka i brk se odtáhaly od Harryho zad a Harry se přetočil na stranu.

„Řekl jsem vám, abyste se hýbat?“ povytáhl Snape obočí. Harry uviděl, že si rozepíná košili a kousnul se do rtu než se přetočil zpátky na břicho.

„Omlouvám se,“ zamumlal. „Co jste napsal?“ Zvědavost a zlá předtucha vířili v jeho žaludku. Navzdory Snapeově přesvědčení, Harry poznal kouzlu, když ho viděl. Ale narozdíl noc předtím, kdy Harry cítil, jak jím proudí magie než s rychlostí světla vystřelila do jeho penisu, necítil teď Harry nic než lehké pálení mělkých škrábanců.

„Později,“ řekl Snape než se zvedl z postele.

Harry se zázračně ovládl, aby se neohlédl, když uslyšel zvuk svlékaných šatů. Chtěl vidět každý centimetr Snapeova těla, které bylo pomalu odkrýváno jako klíč k tajenství. Jenomže nedostal povolení. Harry se téměř rozesmál, když si uvědomil, že čeká na Snapeovo dovolení. Bylo v tom něco směšného. Copak Snapeovi neodporoval od té chvíle, kdy toho muže poprvé potkal? Ale nebyla to jen ve skutečnosti jeho role jako Harry Pottera?

Harryho z myšlenek vytrhlo, když cítil, jak mu někdo roztahuje nohy. Ochotně je roztáhl a zasténal, když ucítil Snapeovo tělo přikrývající to jeho, Snapeovy boky škádlivě se přitiskly k Harryho. Harry vnímal mužovu erekci otírající se o jeho zadek. Snapeovo dýchání bylo přerývavé. Představa vzrušeného Snape, slyšet Snapeovu rozkoš to všechno vyvolávalo v chlapci vlny ctižádostivé touhy. Přál si dostat se do bláznivé extáze, přál si vidět v ní Snapea. Chtěl slyšet Snapeovo povzbudivé sténání, přerývavý dech, orgasmický křik.

Možná kdyby hezky požádal. „Prosím, chtěl bych vás do pusy.“ Už jen říct ta slova skoro způsobilo, že se Harry udělal. Ta představa, která následovala jeho žádost, mu příliš při ovládnutí se, nepomohla. Když Harry ucítil mužův penis tlačící na jeho zadek, věděl, že Snape jeho nabídku zvažuje.

Snapeovy rty putovaly podél Harryho ramen, přes jeho krk a nakonec se přitiskl k jeho uchu. Harry téměř zapomněl, že se na něco ptal, doslova hořel, když byl takhle sladce trápen těmi uličnickými rty. Vyklenul zadek proti Snapeově penisu. Potřeboval toho muže v sobě – kdekoli v puse nebo v zadečku, o to se Harry nestaral. Snapeova ruka sjela dolů, aby uklidnila Harryho zmítající se boky. Harry zašeptal: „Prosím?“

„Tak netrpělivý, pane Pottere,“ vydechl Snape do Harryho ucha. Ruka držící Harryho bok začala klouzat zpátky nahoru. „Je fakt, že v mé třída jste byl jen průměrný student. Ale pokud se to nenaučíte správně, uděláte chyby a budete jen průměrný milenec.“ Snape sklouzl po Harryho těle dolů, ústy jen po Harryho páteři. „Sex, navzdory přesvědčení mnoha mladých, pošetilých kouzelníků, není zápas ve famfrpálu. Když strávíte všechen čas čekáním na Zlatonku, zapomenete si užívat hru.“

Zajímavá lekce, pomyslel si Harry. Byl si jist, že to promyslí později, až skončí tohle zvláštní utkání. Teď se rozhodl jen soustředit na rty, zuby a jazyk, který se pohyboval přes jeho kůži. Harry sténal a snažil se netřít se o postel.

Když ten prohnaný jazyk přejel přes vstup do Harryho těla, ztratil nad sebou Harry kontrolu. Jeho tělo se vzepjalo v témže okamžiku, kdy se stáhnul zpátky a Harryho mysl byla roztěkaná. Ještě nikdo před tím mu to takhle neudělal a Harry nyní chtěl vědět proč do pekel ne. Snapeův jazyk sebou na něm hladově mrskal. Nechybělo moc a Harry by vykřikl „Zlatonka“, ale rozhodl se jen nesmyslně blábolit: „Ach…ne… do prdele…ano…“

Zdálo se, že Snape rozumí a jeho jazyk přestal trápit vstup do Harryho těla a sklouzl podél vnitřní strany Harryho stehna. Snapeovy prsty kreslily po kůži Harryho kříže. Když Harry zadržel dech a soustředil se na své pocity, uvědomil si, že to jsou slova. Právě v okamžiku, kdy mu to došlo, prsty přestaly, ruce se přesunuly a jeho boky a Harry byl otočen na záda. Harry narovnal nohy, Snape přitiskl svá ústa na chlapcova, jeho jazyk vklouzl do Harryho úst. Harry ho hladově přijímal a využíval výhod téhle pozice, aby ruka klouzal po každičké části těla staršího muže, na něž dosáhl.

Snapeova kůže byla přesně taková, jak si ji představoval. Jemná a hebká. Harry cítil mužova žebra, když přejížděl prsty přes Snapeovy boky. Přál si, aby se Snape neodtáhl a naopak zdálo se, že si to vychutnává. Polibek nabýval na intenzitě a Harryho ret byl sevřený mezi zuby profesora lektvarů. Harry konečky prstů Snapea polechtal, aby se mu pomstil. Harry vnímal na svých rtech vibrace tlumeného zasténání a rozhodl se vyložit si to jako povzbuzení. Harry přejížděl nehty o kůži a cítil, jak se muž třese. Snapeova očividná rozkoš jen zvětšila Harryho vlastní vzrušení. Harryho zajímalo, jestli by to nemohl jeho bývalý profesor dělat bez té špetky potrestání jako obvykle.

Harry se odvrátil od Snapeových rtů, zajel jednou rukou do jeho vlasů a odstrčil mužovu hlavu na stranu, aby sevřel zuby světlou pleť na Snapeově krku. Vzdech přiměl Harryho pokračovat. Cítil, jak se muž nad ním napíná a snaží se odtáhnout, ale Harry se bleskurychle rozhodl, že to nedovolí. Využil svalů, které roky balancování na koštěti posílilo, obtočil nohy kolem zadku staršího muže a přitlačil ho na místě. Harry vnímal Snapeův tvrdý penis vlhký od kapky touhy, které se otíral o hebkou kůži za jeho varlaty. Harry zasténal opřený o Snapeův krk a natáhl se dolů ke Snapeovu penisu.

„Pottere,“ zavrčel Snape. Harry muže umlčel kousnutím a vzápětí se omluvil jemným jazykem. Ochutnával kůži na krku staršího muže, přejížděl po ní jazykem, občas potrápil zuby. Snapeovo přerývavé dýchání bylo pro Harryho uši rajskou hudbou.

Harry se natáhl ke Snapeovu uchu a zašeptal: „Myslím, že je na čase ukončit tu hru, profesore.“ Harry sklouzl rukama dolů po mužově zádech a sevřel v dlaních Snapeovo pozadí, čímž ho přitlačil k sobě. Pokud Zlatonka nehodlala přijít k Harrymu, Harry se pro ní vydal. A to bylo něco, v čem byl Harry zatraceně dobrý.

To, že Harry nedostal žádnou odpověď, bylo neočekávané, když v jednom svižném, ladném okamžiku se Harry dostal nad muže. Snape se zadíval na krátký okamžik ohromeně z nečekané výměny pozicí. Jeho užaslý výraz ale rychle ztvrdnul, jak ležel a hleděl na chlapce. Harry se široce usmál a pak přejel jazykem po celé délce zkřiveného horního rtu svého bývalého profesora, poté zahájil důkladný průzkum krku a hrudníku staršího muže.

Bylo vzrušující dělat Snapeovi něco příjemného. Harry se propracovával přes Snapeovu kůži, dával pozor na sebemenší změnu v mužově dýchání, vychutnával si ten sotva postřehnutelný třes, který procházel tím tělem, které Harry zkoumal. Uspokojovalo ho to ze všeho nejvíc, protože Snape měl co dělat, aby si zachoval tu svoji rezervovanost. Když Harry sevřel mezi zuby Snapeovu bradavku, tichounký sten, který staršímu muži unikl z hrdla rozbouřil Harryho penis. Zasténal taky.

Záměrně pomalu se Harry posouval dolů dokud nebyl přesně tam, kde chtěl být. Chvíli posečkal, aby si byl jist, že se Snape dívá, pak Harry přejel jazykem po celé délce Snapeova penisu. Snape pootevřel ústa a Harry nezkrotně usmál než hbitě sjel dolů a vzal Snapeova varlata do úst, prsty jemně přejížděl po Snapeově údu.

„Do prdele,“ zašeptal Snape a ostře se nadechl. Jeho dlouhé prsty se zabořily do Harryho vlasů. Harry vzhlédl, muž na něj soustředěně hleděl, černé oči mu plály. Ale žádný pohrdavý úšklebek si nepohrával s jeho rty. Harry by se usmál, kdyby neměl plnou pusu.

Jak cítil pod prsty Snapeův penis, probudila se v Harrym zvědavost, co by s ním mohl dělat pusou. Posunul se nahoru, uculil se, zvedl penis a rychle přejel jazykem po špičce. Snape se kousnul do spodního rtu a sledoval Harryho, jak se vrhnul na celou délku, hravě škádlí jazykem a zase se stahuje. Snape zasténal a stiskl rty. Harry svou hru zopakoval, přidal ale prst tlačící na místo za varlaty. Celé Snapeovo těle v tuhle chvíli zareagovalo a prsty v Harryho vlasech se sevřely a odtáhly ho.

„Ne,“ řekl Snape přísně a posadil se, naklonil se k Harrymu a dlouze ho políbil, což zanechalo Harryho skuhrajícího a se sladkou závratí. Harry téměř zapomněl být zklamný, že ho Snape zastavil.

„Chci vás udělat,“ vydechl Harry tisknouce se k mužovým rtům a otevřel doširoka oči, aby mu neunikla Snapeova reakce. Očekával cokoli, ale ne úšklebek. Harry zadržel dech.

„Udělám se, Pottere,“ řekl Snape sametovým hlasem, přičemž jako by chlapce udeřil jeho vlastním jménem. „Ale nejdřív udělám to, kvůli čemu jsem přišel.“

Než se Harry mohl zeptat, co přesně to má být, zjistil, že zírá do postele. Vnímal, jak muž opustil postel, Harry se ohlédl a uviděl Snape, jak vyndavá malou ampulku ze svého hábitu, pak se vrátil a kleknul si mezi Harryho roztažené nohy. Harry vykřikl, když ucítil, jak se zručný prst otřel o vstup do jeho těla. Bleskově roztáhl kolena a vystrčil zadek do vzduchu. Byl odměněn prstem pronikajícím hluboko do něj, pracoval pomalu. Harry štěstím vzdychal do polštáře. Přidal se druhý prst a oba vyhledaly Harryho prostatu, kterou jemně hladily.

Harry děkoval všem bohům za to, že se narodil jako kluk.

Nakonec se přidal ještě třetí prst. Harry těžce oddechoval, přirážel proti prstům, přál si, aby šly víc, hlouběji, byly větší. Ale Snape byl neoblomný a trval na přípravě. Brzy začal Harry prosit.

„Prosím…­profe-­do prdele…bože, nepřestávej…prosím…Ježiši…teď.“

Možná to nebylo smysluplné prosení, ale obsahovalo všechno. Prsty vyklouzly ven a Harry by skoro zakřičel, kdyby je téměř okamžitě nenahradilo něco mnohem většího, co tlačilo na jeho kluzkou dírku. Harry se pokusil to do sebe dostat, ale jeho boky byly sevřené a zklidněné. Penis se o něj škádlivě otírá, netlačil dost, aby Harry dostal, co potřeboval.

„Je tohle to, co chcete, Pottere?“ poškleboval se Snape a jemně pohupoval boky.

„Ano, pane. Prosím,“ zakňučel Harry.

Snape do něj pomalu pronikal a Harry mohl slyšet, jak muž zadržuje dech. Na druhou stranu Harry lapal po dechu a skoro si nemohl vzpomenout, jak popadnout dech, dokud se Snape nezačal líně kolébat.Jak mohl ten chlap zůstat tak klidný?

Harry se zakousnul do polštáře a snažil se uklidnit, zvyknout si na tu báječnou dotěrnost. Jedna ruka přestala svírat Harryho boky a jemně hladila Harryho záda, než pevně sevřela jeho rameno. Nakonec se Snape stáhnul a pronikl do Harry úplně. Harryho výkřik byl utlumen polštářem, které kousal.

Harry těžce oddechoval a pokoušel se pohnout boky, chtěl víc, chtěl, aby se v něm ten pták pohyboval. A opět ho Snape zklidnil a pochichtával se jeho zoufalství. Harry sevřel kolem mužovy erekce svaly. Snape pevně sevřel Harryho stažené boky, jak bojoval o kontrolu. Jako by smířený se situací se Snape stáhnul a pak tvrdě přirazil. K Harryho radosti se muž takhle pohyboval i dál. Penis projížděl jeho prdelku pod nepatrným úhlem a otíral se k Harryho prostatu, čímž vysílal do jeho těla vlny elektrizující slasti. Zručná ruka sevřela Harryho penis a rytmicky ho mačkala a třela.

Harry propadl vzrušení. Noc předtím Harry tvrdil, že už měl sex. Ale teď došel k závěru, že se mýlil. Nic, co v minulosti prožil, se s tímhle nedalo srovnávat. Nemotorné zmítání se puberťáckých projevů touhy nikdy nepřinášelo tuhle extatickou slast, které procházela celým jeho těle. Harry měl pocit, že vybuchne, protože měl pocit, že není možné, aby všechny ty pocity vyšly ven skrz jeho penis.

Když uslyšel, jak Snape zavrčel: „Do hajzlu. Udělej se. hned.“ Nemohl si Harry pomoct a musel poslechnout. Udělal se s křikem, když jeho tělo sevřely prudké křeče, penis se dál pohyboval přes jeho prostatu. Když ze sebe vydal poslední kapičku, Snape přirazil hluboko. Harry mohl cítit, jak v něm penis naběhl, horká tekutina plnila jeho vnitřnosti a pak se Snape stáhnul a zbytek postříkal Harryho záda. Muž zasténal a zaklel, opřel se o Harryho záda a jeho třesoucí se penis se otíral o Harryho zadek.

Ruka pustila Harryho penis, setřela zbytky semene ze špičky. Kdyby byl Harry schopný vnímat, asi by mu přišlo zvláštní, když za samá ruka začala smíchávat Harryho semeno se Snapeovým. Probralo ho pálení tekutiny plnící škrábance podél jeho páteře, tak si Harry uvědomil, že Snape mu něco dělá.

„Co děláte?“ zašeptal Harry.

„Šššš.“

Harry svraštil obočí úzkostí, ale nedovolil si muže přerušit. Místo toho se snažil rozpoznat znaky, které muž kreslil na jeho potřísněná záda. Snape na něj něco psal, ale Harry neodkázal rozeznat všechna slova. Měl pocit, že cítil „efemerida“ na svých zádech. „Korpus“ poznamenané na jeho kříži. Když ho Snapeova druhá ruka začala hladit tam, kde nebylo nic napsáno, ztratil nit. Harry se uvolnil a čekal. Konečně se Snape nahnul nad Harryho záda, dlouze ho políbil na krk a odtáhl se.

Harry se převrátil na břicho, zatřepal nohama, aby se mu v nich rozproudila krev. Podíval se na muže nataženého na zádech se zavřenýma očima. „Řeknete mi, co jste mi udělal?“ zeptal se Harry opatrně.

„Domnívám se, že jsme se právě pomilovali,“ odpověděl Snape. Harry zahlédl, jak muži cukly koutky v nepatrném úsměvu. Snape stiskl rty, aby to potlačil.

Harry odsekl: „To je jasné. Ale pak?“

„Ujistil jsem se, že na tuhle zkušenost jen tak nezapomenete.“ Snape otevřel oči a úsměv si prorazil cestu skrz jeho sevřené rty. Harry vydechl, když to uviděl. Skutečný úsměv. Harry si nebyl jist, který má raději: zlověstný úsměv, který používal, a který se za ty roky naučil oceňovat, nebo tenhle – jemný a upřímný. Byl pryč tak rychle, jak přišel.

„Měl bych se bát?“

 „Myslel jsem, že jste řekl, že mi důvěřujete,“ řekl Snape tiše.

„Věřím,“ řekl Harry rychle a pak dodal: „Trochu.“ Snape se uchichitl a Harry si povzdechl. Snape se posadil a pak odešel do koupelny. Harry slyšel zvuk tekoucí vody a rozhodl se k muži připojit. Když Harry otevřel koupelnu, Snape se na něj ohlédl a uculil se. Harry se letmo zahlédl v zrcadle a v šoku se zahleděl na svůj hrudník. Každičký kousek jeho trupu byl pokryt Snapeovým písmem. Text, který tam byl původně, byl nahrazen něčím, co vypadalo skoro jako esej. Harry by si to rád přečetl, ale nemohl si vzpomenout, kde jsou jeho brýle.

„Jak jste to udělal?“ zeptal se Harry nedůvěřivě a až šilhal, jak se snažil slova rozluštit – naneštěstí byl text příliš malý.

„Měl jsem pocit, že jsi byl u toho.“

„Co se tam píše?“ zajímal se Harry.

„Snad jsi neprošel celou svou školní docházkou negramotná?“ Snape se protáhl kolem Harryho ven z koupelny. Harry ještě chvíli zíral na svůj hrudník, pak se rychle umyl a pospíchal ven, aby vyslýchal staršího muže, který se uvelebil na posteli. Harry se zazubil, vděčný že muž neodešel. Svalil se vedle něj.

„Zůstáváte?“ zeptal se Harry pokoušeje se znít nenuceně. Odpovědí mu bylo nic neříkající zamručení. „Profesore - “

„Myslím, že je na čase, aby mi přestal takhle říkat, Pottere.“

Harry se zasmál. „Takže ti můžu říkat Snape?“

Snape do něj zabodl pohled a možná by se ušklíbl, kdyby ho Harry nepolíbil. Když Harry zvednul hlavu podruhé, Snape zavřel oči. „Severus?“ Harryho žaludek se vzrušeně stáhnul, když to jméno sklouzlo k jeho rtů.

Snape otevřel oko.

„Co jsi tam napsal?“

Oko se pomalu zavřelo. „Nic co si nemůže přečíst ráno.“

„Kde mám brýle?“

„Pottere - “

„Harry,“ opravil ho Harry.

Snape zmlknul a Harry se nasunul pod Snapeovo paži a hlavu si položil na mužův hrudník. „Severusi?“

Popuzené zavrčení.

„Proč jsme to nedělali už ten pátek? Proč jsi byl tak podlý a zlý?“ Harry to musel říct.

„Protože jsi byl pořád můj student. Byli jsme ještě v Bradavicích. A já už jsem měl s tebou své plány.“

„Aha,“ zazubil se Harry a nenuceně objal rukama Snapeův hrudník. Musel připustit, že Snapeovy plány byly mnohem propracovanější než jeho. I když ne o moc bizardnější. Harry znovu zatoužil vědět, co mu napsal na hrudník. Ale nechal to být. Vždyť si to může přečíst zítra. Ale bude tu ještě Snape? Harryho žaludek se stáhl obavami. „Severusi?“

„Copak nikdy nezavřeš zobák?“ zavrčel Snape. Harry sešpulil rty. Snape si povzdechl. „Co chceš?“

„No my – totiž jako mohli bychom….eeee mohli bychom to dělat znovu?“ A znovu. A znovu. Navždycky. Harry pevně sevřel víčka a čekal na odpověď.

„Jako teď?“

„No nebo zítra.“ A pak další den. A další. „Prostě znovu. Čas od času.“ Harry zadržel dech. Nedokázal si představit jaké by to bylo, kdyby toho muže už nikdy neměl vidět znovu. Po sedmi letech si tak nějak zvykl, že Snape je vždycky poblíž. Vždycky se odněkud vynořil, číhal. Harryho život by byl jaksi nekompletní bez profesora lektvarů, která ho sleduje. Nemluvě o tom, že ten mizera byl fantastický v posteli a Harry sotva tuhle část Snapea poznal. Byla by ostuda, kdyby to všechno důkladně neprozkoumal. Harry pokračoval: „Chtěl bych tě poznat. Lépe.“ Tohle znělo neuvěřitelně hloupě. Harry by si nejraději dal facku. Na druhou stranu nikdy předtím neměl přítele a nevěděl pořádně, jak se takový vztah navazuje. Draco nebyl nic víc než občasný partner na šoustání – mohli spolu buď šoustat nebo se zabít. To první bylo jednodušší.

Ale bude ho Snape chtít jako přítele? Zaplašil tu myšlenku dřív než hrozilo, že se začne chichotat. Nějak si prostě nedokázal představit, že by Snape byl něčí milenec. Ale co tedy chce?

„Proč? Máš nějaká další přání, která bys rád splnil?“ řekl Snape posměšně.

Harry se na moment zamyslel. „No jo…asi nemáš kotlík dost velký pro muže, co?“

Snape si odfrkl. „Radši spi, Pottere…Harry.“ Harryho jméno jím proniklo a prolétlo jeho tělem v tisících proklatých vlnách. Jestliže „Potter“ bylo jako kožený bič, „Harry“ bylo jemné hedvábné lano klouzající po jeho nahé kůži předtím než ho pevně svázalo.

Harry se přitiskl k muži těsněji, rozhodl se, že nebude myslet na to, co bude dál. Jeho poslední myšlenka než usnul byla o tom, že je vlastně krásné být po tom utahaný a držený v něčím náručí. Mohl by tak zůstat napořád.

*****

„Harry?“

Harry otevřel oči a uviděl Rona civícího na něj s dosti podivným výrazem. Za Ronem Harry spatřil hustou hřívu vlasů Hermiony. Byl vděčný, že její výraz nevidí. Postrádal hřejivé tělo vedle sebe. Snape musel v noci odejít. Možná to tak bylo lepší. Harry by nerad, aby jeho nejlepší přítel přišel a nachytal je spolu v posteli.

Harry se posadil. Slyšel jak Hermiona zalapal po dechu.

„Aha,“ řekl hlasitě a zadíval se na svůj hrudník. V obranném gestu zkřížil ruce na prsou a vážně si přál, aby věděl, kde má brýle. K čertu. Povzdechl si. „Co tam stojí?“ Lehnul si na záda a zakryl si tvář rukama.

„Harry. Já nemyslí, že…,“ Ronův hlas se postupně vytratil.

„Prostě to přečti. Já tam nevidím.“

Harry ucítil, jak se postel prohnula, když si jeho dva kamarádi přisedli, aby přečetli, co Snape napsal. Fajn…kdo ví jak napsal – Harry pořád netušil jak. Zaslechl, jak Hermiona zalapal po dechu po druhé.

Ron se zhluboka nadechl. „Tak jo…’Harry Potter, papírový chlapeček plný sil dobra‘… Harry, já nemůžu.“

„Rone, už jsem byl ponížen. Jak moc špatné to může být?“ řekl Harry.

Hermiona pokračovala. „’…papírový chlapeček plný sil dobra, nabídl opakovaně svoji nahou prdelku, prosil aby byl hlazen, lízán, zkažen a fňukal jako vzrušená fena.‘“ Harry hlasitě zasténal a zároveň se zasmál. Byl to směšný smích. Ale žádný smích, který by vydal, nebyl vhodný. „Chceš vážně abych pokračovala?“ řekla Hermiona tiše.

„Jasně,“ povzdechl si Harry.

„’Ochutnal jsem tvůj pot, cítil kouř z té hospody dole. Špína kontrastovala s čistou sladkostí tvých úst a tvého jazyka.‘ To je hezké.“

Ron si odfrkl a pokračoval, kde dívka skončila. „’Tvůj pták plakal po pozornosti…‘ Eee. ’Nedotaneš to, dokud budeš vzdorovat. Jak dlouho vydržíš ta muka dokud tvá citlivost nepřevládne? Ne dlouho, vsadím se. A mám pravdu. Získal jsi kontrolu. Nechal jsem tě. Ta ústa, růžová a čistá, si mě vzala zručně. Mokré horko mě obklopilo. Chtěl jsem se ti udělat v puse, potřísnit tvůj jazyk. Kolik lidí ti to už udělalo před mnou, Pottere?‘“ Ron si odkašlal, aby zaryl smích. 

Hermiona znovu pokračovala“ „’A byl jsi bezchybný. Tvoje zhýralost se neshoduje a tím, co si o tobě myslí veřejnost. Nebo jsou tak zalepeni tvoji neposkvrněnou reputací, že to nevidí? Já jsem našel tvoji nemravnost. Prosil jsi mě, abych tě zkazil.’ Páni. Eee…“ Hermiona si odkašlala než bez dechu pokračovala: „’Pronikl jsem do tebe těsného a horkého. Taky jsi dělal takové zvuky poprvé? Nebo byly výhradně mou zásluhou? Svíjel ses jako prostopášná coura…’” Hermioně přešel hlas do tichého smíchu. Ron se přidal.

„Hele, až se vy dva přestanete hihňat mému naprostému pokoření, mohli byste to dočíst?“

„Promiň,“ řekla Hermiona, zhluboka se nadechla. Ron schoval tvář do dlaní. Hermiona začala zase číst: „’Co řeknou tvoji fanoušci? Ponořil jsem se do tebe a tvé tlumené výkřiky stačily na to, abych se udělal. Ale odolal jsem a ty ses sevřel kolem mě, abys mě přinutil. Ztratil jsem svá předsevzetí. Šoustal jsem tě, znesvětil jsem idol kouzelnického světa. A moje vlastní úcta rostla s tím, jak jsem byl hlouběji v tobě. Každé zasténání, každá kletba, která vyšla ze tvých úst je nepsaný zákon. Nový zákon chlapce Spasitele – všechno musí dospět. Díky své nečistotě jsi čistší. V těch několika okamžicích jsem tě zbožňoval. Udělal ses na můj příkaz. Přišel jsem za určitým účelem. Můj dar tobě, pane Pottere. Můj vlastní deník. Efemerida korpus. Mohu teď říct, bez váhání a rozpaků, že mi bylo ctí, tě poznat. ’”

Po čtení nastalo ticho. Harry se nemohl cítit poníženě, když slyšel slova svého milence. Jenže si nemohl pomoct, navzdory chvále, kterou Snape nešetřil, byl zklamaný, protože ta zpráva zněla jako sbohem. Těžce si povzdechnul a uvědomil si svoji erekci poměrně dobře viditelnou pod tenkou látkou jeho boxerek. Rychle se otočil na břicho a zároveň si uvědomil, že Snape taky psal něco podél jeho páteře.

„A na zádech mám napsáno co?“ zeptal se s tváří zabořenou do polštáře.

„Nic,“ oznámila mu Hermiona. „Máš tam jen podél páteře škrábance, ale žádný inkoust. Ehm, Harry?“

„Hele, toužil jsem po Snapeovi celé roky. Prostě jsem spolu minulou noc souložili, no a. Akorát se omlouván, že jste tohle museli vidět,“ odvětil vynervovaný Harry. Neměl žaludek na nějaké dlouhé vysvětlování. Ale vlastně už na tom nezáleželo, bylo po všem.

„Fajn…já věděla, že máš rád Snapea. Myslím tím, jak jsi na něj zíral celé ty roky s tím pitomým úsměvem. A já…no…beru, že jste spolu souložili. Jo a jestli tě to zajímá, tak brýle máš hned vedle sebe vpravo. A vypadá to, že se vzkazem.“

Harry zvedl hlavu. Byl si zcela jistý, že jeho brýle leží tam, kde by měl být Snape. Zaklel. „To mi nikdo nemohl říct dřív?“ zanadával.

„Hele, nevšimla jsem si jich, dokud jsem nebyla v půlce čtení,“ odsekla Hermiona. „A tys nechtěl, abych přestávala. Co je na tom lístku?“

Harry otočil hlavu a zadíval se na ni než si nasadil brýle a rozložil pergamen. Hodlal jim to přečíst. Už takhle se do toho zapletli. Zhluboka se nadechnul a četl nahlas.

„’Jen neochotně jsem opustil pohodlí toho mučícího nástroje, kterého nazýváš postel, musím se porozhlédnout po někom kvůli tomu kotlíku. Očekávám tě ve sile Snapeů dnes o půlnoci. – S.‘“

Harry zíral na ta slova, v jednu jedinou chvíli přešel z naprosté deziluze do hotové extáze štěstí. Snape ho očekává. O půlnoci. Harry přemýšlel, co ten chlap myslel tím, že šel shánět někoho kvůli tomu kotlíku. Snape byl přece profesor lektvarů. Ale…

Harry se snažil vzpomenout, co se naučil o naději. Ale nevěděl, zda to překoná, nebyl si jist, jestli se poučil. No a pokud náhodou jeho kotlík fantazií nebude fungovat, Harry jich měl ještě mnohem, mnohem víc.

Hihňání ho vytrhlo z jeho snění. Ohlédl se. Ron, rudý jako rak, se dusil smíchy. Hermiona na tom nebyla lépe.

„Co je?“

Ron vyprskl: „Víš, co jsi? Prostopášná coura.“ A svalil se.

Ano, pomyslel si Harry s širokým úsměvem. Jsem.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský