Fantasmagorium

Autor: libik
Hlavní postavy: Severus Snape/Albus Brumbál
Shrnutí: Brumbál se Snapem celkem nečekaně utne sexuální hrátky. Snape se však brzo dozví, proč se tak stalo a jaké zvrhlé tajemství skrývá Albus Brumbál.
Poznámka: Děkuji Hellen za beta-read a mé přítelkyni za alpha-read.

Brumbálovo tajemství

„Severusi, jaké milé překvapení,“ prohlásil lakonicky Albus Brumbál a otočil se k mlčky stojícímu Snapeovi, který před chvíli vešel do jeho pracovny.
„Co tě za mnou přivádí?“ dodal a na tváři se mu rozhostil široký, lehce ironický úsměv.
Snape zasunul ruku do svého pláště. Brumbál si mezitím zamyšleně a trochu nedočkavě promnul vousy. Snapeova ruka se pomalu zvedla a na jejím ukazováčku se houpala kožená pouta.
Snape pomalu zvedl oči a velice výmluvně se na Brumbála podíval. Sotva neznatelně se pousmál a kývl směrem k jeho ložnici. Brumbál si olízl rty a pak se pomalou chůzí vydal ke Snapeovi. Ten se ani nepohnul a stále mu se stejným výrazem hleděl do očí.
Brumbál došel až ke Snapeovi a natáhl ruku směrem k poutům. Dotkl se jich a pak nechal ruku volně sklouznout po jeho ruce. Snape slastně přivřel oči, udělal krok směrem k Brumbálovi a velice rychlým pohybem chytil volnou rukou Brumbála za zadek. Stiskl ho a přitáhl si jeho tělo k sobě. Ve vzduchu viselo napětí. Dech obou zúčastněných se zrychloval. Dívali se teď navzájem sobě do očí ze vzdálenosti několika centimetrů. „Miluji tě,“ zašeptal Albus Brumbál a políbil Snapea na tvář. Snape na to nic neříkal, nechal spadnout pouta na zem, druhou ruku položil Brumbálovi na záda, hlavu mu opřel o rameno a s vydechnutím se k němu přitiskl. Takto zůstali několik vteřin.
„Víš Severusi,“ začal opatrně Brumbál a trochu se odtáhl „Nejsem už nejmladší.“
Snape se na něj dlouze zadíval.
„Poslední dobou toho na mě bylo trochu moc,“ pokračoval Brumbál a nervózně hladil ukazováčkem Snapea po zádech.
„Chceš tím snad říct, že je konec?“ zašeptal pomalu Snape a proti jeho vůli mu u slova konec přeskočil hlas.
„Ne, to rozhodně říct nechci,“ konejšil ho Brumbál „jenom jsem myslel, že bychom teď nějakou dobu, víš... si dali v oněch věcech... pauzu.“
Snape se odtáhl a zahleděl se Brumbálovi do očí. Brumbál vypadal, že je rozhodnutý, ale tajemný výraz ředitele školy Snapea značně zneklidňoval.
„To ale neznamená, že se nemůžeme vídat.“ dodal spěšně Brumbál k očividně zklamanému Snapeovi.
Severus jenom zavrčel, rukou rozhodil plášť, odtrhl se od Brumbála a odkráčel pryč z kanceláře.

Celý další den byl Snape nevrlý, tedy alespoň více než je obvykle. Přemýšlel o tom, co se stalo a o tom, jestli to s ním Brumbál opravdu nechce skončit, ale bojí se mu to říct. Proč by mu však potom říkal, že ho miluje? Byl vcelku zmatený.
Chýlilo se k večeru, byl již čas na večeři a Velká síň se začala plnit studenty a učiteli. Hlavní chod byla opravdu delikatesa. Propečená kachnička politá neuvěřitelně dobrou smetanovou omáčkou. Snape ovšem pořád nemohl dostat z hlavy včerejšek a tak, jednou rukou podepřenou hlavu, se druhou rukou, ve které držel vidličku, v jídle jenom nimral. Zahleděl se na Albuse Brumbála, který s úsměvem od ucha k uchu sledoval studenty.
Rozhodně nevypadá, že by toho na něj bylo moc, pomyslel si Snape.
A opravdu – Brumbál těkal ohnivýma očima ze studenta na studenta, úsměv měl pořád od ucha k uchu a vypadal naprosto spokojeně.
Takhle živého jsem ho neviděl už roky, přemýšlel dál Snape.

Další dny se nic nezlepšilo. Snape si zkusil s Brumbálem několikrát promluvit, zkusil ho přemlouvat, ale výsledek žádný. Brumbál ho vždy konejšil, že ho má rád, ale že si teď potřebuje dát pauzu. Údajně ne napořád, a že už to bude zase jako dřív.
Stejně tak si během příštích dnů Snape povšiml, jak je vždy při večeři Brumbál neuvěřitelně živý. Nedává si hlavní chod, ale pouze zákusky či předkrmy.
Asi za týden od onoho odmítnutí potkal Brumbál Snapea na chodbě a zašeptal mu: „Přijď dvacet minut před večeří ke mně do pracovny.“
Než stihl Snape cokoli říct, Brumbál už se vzdaloval pryč vstříc svým povinnostem.
Snape tedy ve smluvenou dobu dorazil k Brumbálovi. Brumbál se mu neobtěžoval nic vysvětlovat, hodil na něj zvláštní plášť a řekl mu : „Přehoď si to přes sebe a pojď za mnou.“
Snape tedy dlouho neváhal, přehodil si přes sebe onen plášť a vydal se za Brumbálem, který si to rázoval směrem k Velké síni. Když došli až k učitelskému stupínku, pošeptal mu Brumbál „chovej se nenápadně a nesundávej ze sebe ten plášť.“
Snape tak učinil. K jeho údivu se nikdo z učitelského sboru nepodivil nad tím, že se za Brumbálem krčí jiná postava. Ba co více, nikdo z učitelského sboru ho ani nepozdravil, zatímco Brumbála pozdravili všichni. Než si Brumbál sedl, stihl Snapeovi pošeptat : „Pod tím pláštěm jsi neviditelný. Zůstaň vedle mě a dej pozor, ať tě nikdo nezpozoruje.“
Objevila se večeře. Snape poslechl příkaz, pomalu se však začal nudit a přemýšlel, jestli přece jenom neodejde. Brumbál se s ním bavit nemohl, protože by to bylo nápadné a nikdo jiný o něm nevěděl. Řekl si ale, že jestli Brumbál něco potřebuje, tak to může být opravdu naléhavé a nesmí zradit jeho důvěru.
Ve chvíli, kdy se ale na stole objevil hlavní chod a studenti začali hodovat, Brumbál jako obvykle, jak si už dřív Snape všiml, zpozorněl. Těkal očima mezi studenty a pozoroval je. Pak velmi pomalu a nenápadně, jakoby se jenom potřeboval protáhnout, chytil Snapeovu ruku a přendal si jí do svého klína. Snape jí tam nechal a ani se nehl. Brumbál vzal znovu Snapeovu ruku a vsunul si jí ke spodnímu prádlu. Snape byl natolik rozčarovaný, že se na nic nezmohl. Brumbál si jakoby přesedl, u toho několikrát zahýbal pánví. Snape pochopil, co se po něm chce a začal velice pomalu masírovat úd pana ředitele. Brumbál vypadal spokojeně, občas si pomlasknul a nepřestával hledět na studenty. Asi po pěti minutách nenápadně strčil Snapeovi do volné ruky pod kabát kelímek s papírkem. Na papírku stálo „Chyť to do kelímku, ať od toho nemám oblečení.“ Snape znal Brumbála velice dobře. Poznal tedy, kdy se blíží k orgasmu. Vložil jeho penis do kelímku a pár vteřin na to Brumbál ejakuloval. Brumbál se pak poškrábal „na stehně“, přičemž si vzal kelímek od Snapea a zavřel ho víčkem. Zdálo se, že nikdo z učitelského sboru si ničeho nevšiml.
Snape po této události odešel pryč, kde ze sebe, když nikdo nebyl kolem, sejmul plášť. Chvíli o tom všem přemýšlel, načež se mu v hlavě zrodilo strašlivé podezření. Znovu si přes sebe přehodil plášť a rozhodl se, že bude Brumbála sledovat. Nebyl si jistý, jestli Brumbál tento plášť neprohlédne, takže se rozhodl, že se bude držet dál, a maskování využije především proto, aby nebyl nápadný ostatním studentům nebo učitelům.
Když došli k Brumbálově pracovně, objevil se domácí skřítek. Brumbál mu podal inkriminovaný kelímek, načež domácí skřítek zase spěšně zmizel pryč. Snape se proto rychle vydal do kuchyně, kde byla většina domácích skřítků.
Učitel lektvarů se plížil s neviditelným pláštěm přes sebe kuchyní a hledal inkriminovaný kelímek. Měl štěstí a brzy našel skřítka, který šel s kelímkem směrem ke kotli, kde se vařila omáčka pro hlavní jídlo následujícího dne. Bez jakéhokoliv zaváhání obsah kelímku do této omáčky vylil a dle konzistence nemohl být pochyb o tom, co tento kelímek obsahoval. Snape již viděl dost a tak se urychleně vydal do svého pokoje.

Následující den u večeře se Snape vyhnul hlavnímu jídlu a po vzoru Brumbála jedl pouze předkrmy a zákusky. Ne že by měl s Brumbálovým produktem jako takovým problém, ale nepřipadalo mu důstojné mít ho k večeři. Díval se docela znechuceně na Brumbála, který se slastným úsměvem pozoroval studenty a jeho oči opět radostně těkaly po Velké síni.
Prakticky celou večeři se Snape tvářil nezúčastněně, pak se ovšem jeho zamyšlený pohled zaměřil na jednu osobu, která do sebe s velkou chutí ládovala jednu porci za druhou. Snapeova tvář se zformovala do potutelného úsměvu.
Otočil se k vedle sedícímu Kratiknotovi a pobaveně nadhodil : „On ten Potter byl vždycky takový … plný života, že?“

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský