Fantasmagorium

originál
Autor: Minx
Překlad: Mája
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: Nebelvírští uspořádali dražbu otroků. Zkuste hádat, kdo si koupí Harryho?

Dobrá koupě

Zabije Seamuse. A Hermionu. A Ginny. A – a Nevilla. No, dobře, Nevilla možná ne. Ale rozhodně zabije Seamuse. Hned, jakmile skončí ty zatracené dny. Seamus měl na začátku geniální nápad. Byli ve společenské místnosti, kde diskutovali o různých způsobech, jak vydělat peníze pro jejich výlet sedmého ročníku do Edinburgu, když Seamus navrhnul dražbu otroků. „Ne, to je fantastické," řekl. „Vydražíme se. Můj bratr tohle udělal ve svý škole. Je to zábava a budeme mít hodně peněz." Zábava byla kouzelné slovo, tak říkajíc. Všichni byli zoufalí pro nějaké chvilkové rozptýlení, teď, když se válka proti Voldemortovi vystupňovala. Pak se Hermiona zmocnila toho nápadu na dražbu a přesvědčovala – naléhala – dobře, vydírala – Harryho a Rona, aby se nechali prodat. Harry věděl, že měl být více podezřívavý, když zaslechl v knihovně Hermionu, jak říká, "Dáme ho tam někde v polovině. To už se lidi zahřejí a budou připraveni nabídnout hodně."

"Proč ho tam nedáme až na konec?" To byla Ginny.

"Nechci, aby si všichni šetřili peníze pro něj. Takhle aspoň ti, co Harryho nedostanou, si budou moct koupit někoho jiného."

Ano, Hermiona byla rozhodně na seznamu lidí čelících bezprostředně hrozící smrti.

McGonagallová vypadala trochu na pochybách, když tu dražbu navrhovali, ale přestala s tím, potom co jí ujistili, že kupující budou vědět, kde jsou hranice a co budou moct se svými otroky dělat. Možná, že byla ukolébaná tím slovem "legrace" jako oni. Teď, když se tak rozhlížel po přeplněné Velké síni, si Harry pomyslel, že možná nepředepsali dost hranic. Například, měli jistě zakázat skupinové nabídky.

Dražba začala dost krotce. Rona si koupil jeden mrzimorský z prvního ročníku, který vypadal překvapeně; Levandule způsobila malou předhazovací válku mezi Nevillem a jedním klukem z Havraspáru, ze které vyšel vítězně Neville; Neville sám získal soucitnou nabídku od Colina Creeveyho; Hermionu si koupila skupinka čtvrtých ročníků Mrzimoru, kteří se prodírali Přeměňováním a Formulemi a chtěli soukromého učitele. Ještě několik malých kol a najednou Harry stál na stupínku s Ginny, která vypěvovala jeho cenu.

"Vezměte si domů Chlapce, který zůstal na živu! Vynikající famfrpálový chytač! A vcelku fešák!"

Harry trhnul hlavou. To bylo opravdu bezcitné. Od minulého roku nosil kontaktní čočky, což zlepšilo jeho vzhled, ale jeho zrcadlo mu stále říkalo, že na něm nebylo nic zvláštního. Ginny, která se už dávno vzpamatovala ze svého nevysvětlitelného pobláznění k němu, se na něj ze široka usmála. A nabízení začalo. Na deseti galeonech. Harry se znovu rozhlédl kolem a pak zpátky, když bez váhání zvedl ruku jeden Havraspárec. Bolel ho krk. Jedenáct galeonů. Třináct. Sedmnáct. Harry odvrátil zrak od nakupujících a podíval se ke zmijozelskému stolu. Všichni na něj zírali s podezřele známým afektovaným úsměvem. A nikdo nenakupoval.

"Mám 25 galeonů, 25! Slyším 26? Lidi, to je krádež, přímo svatokrádež! Přece nechcete nechat odejít Harryho Pottera jen za 25 odporných galeonů, když byste mohli mít tuhle mladou hvězdu kouzelnického světa jako vašeho osobního sluhu po celý týden!" Ginny přestala, aby nabrala dech. Byla v tom překvapivě dobrá.

Malfoyův hlas protrhl ticho. "35 galeonů." Mrknul na Harryho. "Už se těšíme na osobní službu, Pottere."

A sakra. SAKRA. Zmijozelští na něčem pro jednou zase spolupracovali. Proč se vždycky seskupí dohromady, když přijde čas potrápit Harryho? Harry se podíval na Hermionu. Svázala si vlasy dohromady, jako to dělala, když byla nervózní. Předklonila se a něco pošeptala Levanduli, a pak Parvati. "36!" Vykřikla.

Další Malfoyův úšklebek. "40." A to byl pravděpodobně jeho příjem za jeden týden. "Ano, Pottere, rádi bychom tě měli u nohou po celý týden. Sedm dní služby." Sykot. Ostatní Zmijozelští zasyčeli v souhlas.

"41!" Řekla Hermiona zoufale. Potřásl nesouhlasně hlavou. To bylo plýtvání peněz pro výlet.

Malfoy si sednul zpátky a nechal Pansy Parkinsonovou nabídnout. "50," řekl její stříbrný hlásek. Přinejmenším budou mít Nebelvírští hodně peněz pro jejich výlet do Edinburgu. I když na něm Harry asi nebude. Možná bude zabit Zmijozelskými nebo poslán do Azkabanu pro škrcení a zmlácení Malfoye. To byl ten důvod, proč chtěl zabít Seamuse. A Hermionu. A Ginny, která stále naléhala na zvýšení nabídky. Po tom všem, do Azkabanu půjde tak jako tak.

Najednou bylo v síni ticho. Ginny se zoufale rozhlížela kolem. Seamus, Colin and Hermiona se zběsile radili. Nakonec klesli zpátky do svých křesel. Nepodívali se na Harryho. No a co, stejně budou brzo mrtví. Pokoušel se nedívat se na Malfoye, který se líně mazlil s Parkinsonovou a něco šeptal Crabbeovi. Nebo Goyleovi. Ani po sedmi letech je Harry nedokázal rozlišit.

"Klidně ještě můžeme přihazovat, Weasley," řekl Malfoy. Podíval se na Harryho a bezděčně si olízl rty.

Ginny se zhluboka nadechla. "Mám 50. Slyším 51? Nikdo? Vůbec nikdo? 50 a srpec? 50 a – a svrček?"

Tohle bylo mučení. Harry se předklonil a zamumlal, "Tak už s tím skonči."

Ginny se zarazila a přikývla. "Mám 50. Poprvé – podruhé –"

A pak byl Harry zachráněný. Nový hlas řekl, "60."

A teď byl v čudu. "Mám nabídku – 60 od, ehm, od profesora Snapea."

Místnost explodovala. Mrzimorští a Havraspárští, kteří si to tu už ohromně užívali, byli nadšeni, jak se to nakonec vyvinulo. Zmijozelští zírali v šoku na ředitele své koleje. Podíval se na ně chladně. Hermiona byla zřejmě přeměněná do vichřice. Otočila se na McGonagallovou a vyjekla na ní. McGonagallová udělala bezmocné heslo. Harry jí slyšel, jak říká, "Nic ve vašich pravidlech neříká, že můžou podávat nabídky jen studenti –" Bál se podívat na Snapea.

"Mám 60," třásla se Ginny. "Slyším 61?"

Ticho. Zmijozelští se zřejmě zdráhali přihazovat proti řediteli své koleje. Aspoň ušetřili své peníze, pomyslel si Harry. K čertu, Snape pravděpodobně plánoval udržovat si Harryho po ruce, když budou dělat nějaké neobvyklé experimenty v lektvarech.

"Poprvé, podruhé, potřetí." Ginny ztratila své dřívější nadšení. Řekla dutě, "Prodán profesoru Snapeovi za 60 galeonů."

Harry se vyřítil ze stupínku. Někdo – asi Parvati – zaujala jeho místo. Pustil se do Seamuse, tak, že mu dal ruce kolem krku předtím, než ho Hermiona s Ronem čapli a odtáhli ho z místnosti. Když odcházeli, cítil na sobě pár temných očí, jak ho pozorují.

Vlekli ho pryč, protestujícího, do jedné z mnoha malých místností, které se snadno objevily, když je někdo potřeboval.

"Jsem v prdeli." Složil tvář do dlaní. "Myslel jsem, že být otrokem Zmijozelské společenské místnosti bude peklo. Ale SNAPE? To si neumím představit. Bože, možná – možná budu zaživa pohřben v očích žab. Ne, utopený v hnisu z dýmnějových hlíz. Ne, přinutí mě pít hnis z těch hlíz. Ne, on mi –"

"Harry! Ovládej se!" zatřásla Hermiona jeho ramenem.

"Dobře," řekl nepřítomně. "Ovládat se. Jak se mám ovládat, když JSTE MĚ PRODALI SNAPEOVI!"

Hermiona uskočila. Ron se natáhnul a opatrně vypáčil Harrymu hůlku z rukou. "Jen si to na chvilku ponechám." Pak se odmlčel. "Víš, nemusí to bejt tak špatný. Mám na mysli to, že tě nemůže doopravdy zabít, když je to tvůj učitel."

Hermiona ostře do Rona kopla. "Opravdu, Harry, když se nad tím zamyslíš, 60 galeonů je hodně peněz, abys jenom – no, někoho mučil. A on to navíc může dělat pokaždý, když bude chtít."

Ačkoliv Snape nefackoval Harryho při každém školním trestu, kterým prošel tento rok. Nebo dokonce v průběhu většiny loňského roku. "Tak proč si..." Harry to sotva mohl vyslovit. "Proč si mě teda koupil? Co mi chce sakra udělat?"

Ron se najednou začal hihňat. Hermiona a Harry na něj zírali, jako by byl cvok. Nikdy nevíte, co za věc na něm dvojčata vyzkoušela. "Omlouvám se, to jen – no, víte, jak jsme před několika týdny mluvili o tom, jak Snape pořád kouká? Po Harrym? No, já –" znovu se začal smát. "Omlouvám se, tohle je šílený." Smál se. Harry chňapnul znovu po své hůlce a zkontroloval, jestli náhodou není Ron pod nějakým vlivem Povzbuzovacího kouzla. Nic takového. Tohle zvláštní chování bylo přirozené. "Beztak, jen jsem myslel, víte, jedině ostatní lidi zírají na Harryho, jako by si to s ním chtěli rozdat!" Divoké výkřiky smíchu.

"I kdyby, Rone. Vždyť víš, že stav pravidel nedovoluje dotknout se otroků tělesně…" Báječně, tak Hermiona ho bere vážně.

Harry to vzdal. "Jdu zpátky. Musím ještě sestavit tu smlouvu se Snapem, že?"

Hermiona mu opatrně poklepala na rameno. "Ano. Půjdu s tebou."

"Ne, nechoď. Nechci, aby si myslel, že potřebuju bodyguarda." Odešel ještě předtím, než se mohl Ron znovu začít smát.

Znovu vstoupil do Velké síně. Probíhala poslední dražba, ale všichni přestali a zírali na něj, když vstoupil. Stisknul zuby a zamířil ke Snapeovi, který seděl díkybohu u učitelského stolu a ne u zmijozelského.

"Výborně, pane Pottere. Už jste se vzpamatoval ze svého malého výbuchu vzteku?" Mluvil líně a pomalu.

V pozadí mohl slyšet, jak Malfoy přihazoval na Seamuse. Zaslouží si to. "Ano, děkuji." Podíval se zpátky na Snapea. "Měli bychom teď sestavit tu smlouvu. Ehm, podmínky s-služby." Zatraceně. Vedl si dobře až do toho posledního slova. Vytáhnul smlouvu.

Snape si to prohlédl. "Jestli jsem to dobře pochopil, tak mám všechen váš volný čas po dobu sedmi školních dní. Buďte ujištěn, mám v plánu…toho využít."

Byl to tedy hnis z dýmějových hlíz. Harry přikývl. Rozvinul pergamen společně se svým rozvrhem a podstrčil to Snapeovi. Snape to odmítl. "Připojíte se ke mně na snídani v sedm hodin, a pak se mnou budete pracovat v mém kabinetu dokud vám nezačne první hodina. Budeme spolu také obědvat. Dovolím vám navštěvovat po odpoledních hodinách tu úplnou ztrátu času, která se jmenuje Famfrpál." Chm, děkuju mockrát. "Po tréninku – a po sprše – přijdete do sklepení. Budeme spolu večeřet. Propustím vás po jedenácté hodině." Když mluvil, tak se začaly vyplňovat prázdné kolonky ve smlouvě.

Snape to všechno naplánoval. "Ehm, kdy budu dělat domácí úkoly?"

"Fascinující otázka, Pottere. Věřím, že tohle bylo poprvé po dobu vaší studentské kariéry, co jste vyjádřil sebemenší zájem o vaše školní povinnosti."

Harry slyšel, jak Ginny říká, "Prodán Malfoyovi za 13 galeonů." Ha! To by Seamusovi mělo stačit; Harry ho nakonec nebude muset zabít. První laskavost, kterou pro něj Malfoy kdy udělal.

"Můžete si je po večeři přinést s sebou do sklepení. Jestliže se budete slušně chovat, možná vám je dovolím vypracovat." Snape mávnutím podepsal smlouvu a předal svůj brk Harrymu. Když si ho Harry vzal, tak se o něj otřely překvapivě hřejivé prsty. Podepsal se elegantně; smlouva se sama zkopírovala. "Začneme zítra."

Den první

Nějak to šlo skvěle. Harry vstoupil do Velké síně s pětiminutovou rezervou. Snape už tam byl a díval se chladně a klidně jako vždycky.

"Spal jste dobře, Pottere?" Jak může jenom taková nevinná otázka vypadat tak hrozně?

"Fajn, děkuji." Ve skutečnosti zůstal vzhůru asi polovinu noci a odrážel své spolužáky od čím dál tím více zvláštních myšlenek o tom, co by mu mohl Snape udělat. Když nakonec navrhli "panenské obětování obří chobotnici!" musel umístit kolem postele umlčující kouzlo. "A vy?" dodal směle.

Jen na něj zíral. No, dobrá. Vypil si čaj. Zbytek jídla proběhl v tichu.

Ron po něm skočil po jejich první hodině Kouzelných formulí. "Tak? Jaký byl hnis? Přinejmenším tě neuvázal v Zakázaném lese a nenechal tě tam napospas akromantulím."

"Chm, ha ha. Ne, myslím si, že tohle chystá Malfoy pro Seamuse," řekl Harry zlomyslně. Seamusovi se dařilo vypadat červeně a bíle najednou. Bylo to znepokojující. "Vlastně jsme jenom šli do jeho kabinetu a zatímco já jsem stahoval z kůže nějaké ještěrky, on známkoval."

"Aha." Ron zněl zklamaně. Ten večer byl zklamaný znovu, když se Harry vrátil krátce po jedenácté a řekl, že ho Snape nechal drhnout pár kotlíků a pak mu dovolil udělat si domácí úkoly.

Den druhý

Harry se vlekl za Snapem, když vstoupili do Velké síně na večeři. Najednou Snape změnil pokyny. Předtím jedli u zmijozelského stolu v napjatém tichu. Zmijozelští si zřejmě chtěli prosadit svou zástupní nadvládu nad Harrym, ale Snapeův pohled jim zavřel huby. Teď Snape mířil na neutrální pásmo, čímž byla skupina menších stolků bez studentů. Brumbál je tam dal, aby "povzbudily přátelství mimo koleje." Byly skoro výhradně užívány pro páry, které si daly rande a chtěly mít soukromí. Snape to musel vědět, tak proč tam Harryho vedl? A proč to k čertu všechny tak zajímalo? I Havraspárští si nejspíš všimli.

Snape ukázal na nezabraný stolek. "Sedněte si, Pottere." To byla jediná slova, kterou za večeři pronesl. Harry se přistihl, jak pozoruje ty dlouhé elegantní ruce na příboru a držely nůž a vidličku se stejnou jemností s jakou se dotýkaly přísad do lektvarů – s vypětím sil od toho odtrhnul svůj pohled. Jejich oči se krátce setkaly. Tentokrát uhnul pohledem Snape.

Ve sklepení, když byl Harry uvolněn ze škrábání kůže slimáků a psal esej pro astronomii, sebral všechnu svou odvahu. "Profesore?"

"Mm?" řekl Snape nepřítomně. Četl obrovskou knihu, která se neustále snažila zavřít na jeho rukou, na těch dlouhých prstech…

"No? Co chcete, Pottere?"

Harry se s trhnutím vrátil do reality. "Proč jste si mě koupil?"

Tmavé oči na něj zíraly.

"Totiž, 60 galeonů je hodně peněz na to, abych tu jen seděl a dělal domácí úkoly."

Stále jen ten pohled.

"Já jen, že je tu hodně věcí, které bych mohl – vy byste mohl – no," zakoktal Harry a přestal. "To nic. Omlouvám se, že jsem vás vyrušil od čtení." Nakonec se černé oči vrátily zpět ke čtení.

Den třetí

Harry roztáhnul Seamusovy závěsy u postele. "Vstávej! Musíš do dalšího dne s Malfoyem!"

"Áááááááá," vyjekl Seamus. Naplánoval to na čtyři hodiny ráno. Něco o tom, že musí vyleštit všechny Malfoyovy klenoty a to včetně náhrdelníku s drakem, který byl udělán velice detailně a měl tendenci chrlit malé plamínky na každého, kdo nebyl mocným Pánem Zla. "Jen proto, že si u Snapea útulně hovíš –" zazíval.

"Útulně! Tam to není útulný!" Ale nebyla minulá noc tak trochu, no, ne nepohodlná? Sedět s ním u ohně a tiše si číst? "Víš, Seamusi, chtěl jsem ti nabídnout, že ti ošetřím tvý zranění, ale teď nechám Nevilla, aby se tím na tobě procvičil." Odcupital na snídani.

Seamus za ním křikl, "Dej si pozor, Harry! Začínáš bejt pěknej kretén!" Blbec. Spolužáko-prodávačský blbec.

Snídani, oběd a večeři jedli na tom neutrálním místě. Nikdo se neodvážil se k nim přidat. Po Seamusově komentáři si byl Harry o dost více vědom těch očí, které je pozorovaly. Nevzhlédl od jídla, s výjimkou toho, že si vychutnal ten pohled, jak Seamus klečí vedle Malfoyovy židle a drží talíř druhého chlapce, aby mohl jíst. Poslušně následoval Snapea do sklepení.

"Pottere." Hladký hlas ho srazil pryč ze snění – dobře, lehkého zdřímnutí – usnul nad Dějinami čar a kouzel.

"Ano?" Harry držel své oči pořád na knize.

Moment zaváhání. Pak se před ním objevila sklenka jantarově zbarvené tekutiny. "Pijte."

Harry k tomu opatrně přičichnul.

"Probo – to je skotská." Snape trochu upil ze svého vlastního pití.

Snape. Mu dával alkohol. Jeho oči se rozšířily. "Ale, ehm..." Spěšně se ale napil, aby náhodou Snape nezměnil svůj názor. "No páni." Hladce to sklouzlo dolů jeho hrdlem a ohřálo mu to žaludek. "Díky."

"Není zač." Běžná zdvořilá výměna. Harry se rozhlédl. Pořád byl ve sklepení. Tak to nakonec nebyl konec světa. "To nejmenší, co mohu udělat pro mladou hvězdu kouzelnického světa," zacitoval Snape suše.

Harry se začervenal. Pak ho udeřila myšlenka. "Proto jste si mě ale nekoupil, že?"

Zvednul obočí. "Kvůli živému popisu slečny Weasleyové? Těžko."

Harry se začervenal ještě víc. "Bylo to trochu přehnané, že?"

"No, já nevím." Trocha humoru, ale žádný obvyklý kousavý sarkasmus. "Ovšem některé části byly docela přesné, si myslím."

COŽE? "Cože?" zeptal se Harry hloupě. "Které části?" Dobrý bože, Snape mu dával dvojsmyslný kompliment. Znovu zkontroloval své okolí. Ne, svět tu pořád byl.

Suchý skoro-smích. "To je jiné téma, Pottere."

Harry se, povzbuzen, zeptal, "Tak proč jste si mě koupil?" A proč mu Snape dával skotskou? Znovu se napil. Mnohem, mnohem lepší než ta domácí slátanina, kterou ho krmil Hagrid.

Ticho.

"Já jen, že, no, jsem trochu nervózní." Byl zděšen, jak poslouchal svá slova, která vykoktal ze svých úst. "Víte. Co za to chcete?" Tohle vyznělo špatně. "Ne, mám na mysli –" Mohl cítit Snapeův upřený pohled jako těžkou tmu. "Teda, chcete, aby za to vaše peníze stály, ne?" Ale ne. To bylo horší. "Radši zavřu hubu," zamumlal do sklenice.

"Rozumné." Harry byl téměř vděčný za ten známý sarkasmus. "Je čas, abyste odešel."

Bylo teprve deset. "Ale—" Co to říká? Přece tu nechce zůstat. Se Snapem. V tomhle útulném místě. Zatracený Seamus, v každém případě.

"Dobrou noc, Harry."

Harry? Dobrou noc, Harry? Musí mít halucinace. Nebo bylo něco v té skotské.

Snape mu přidržoval dveře otevřené. Když Harry procházel kolem něj, jeho tvář byla zadržena silnými prsty, teplými na jeho čelisti. Jeho srdce se rozbušilo.

"Otevřete pusu."

Harryho rty se poslušně oddělily. Zavřel oči. Čekal. Náhle se ozval praskavý zvuk kouzla a ty prsty opustily jeho obličej. Znovu otevřel oči. Snape, který byl velmi blízko u něj, se tvářil tak, že to skoro připomínalo úsměv. Možná, že tohle byla jenom velice dobrá náhražka skutečného světa. Možná, že byl posmrtný život přesně takový, jako jeho svět… Harry koumal nad tímhle filozofickým hlavolamem. Snapeův hlas uslyšel jen slabě. "Moje pověst by se nezvýšila, kdybych vám dovolil vrátit se do vaší ložnice a táhnul by z vás alkohol."

Aha. Kouzlo na osvěžení dechu. A on si myslel…chtěl…vlastně nevěděl co, opravdu.

"Dobrou noc, Harry." Snape pořád přidržoval dveře otevřené.

"Dobrou noc, profesore." Vyšel ze dveří. "Sladké sny." Ta skotská mu vážně musela stoupnout do hlavy.

Den čtvrtý

"Hermiono, můžu s tebou na chvilku mluvit?" Přivstal si, aby jí stihnul před snídaní. Ráda studovala v ranních hodinách. To taky dobře vyhovovalo Harryho účelům, když byla knihovna opuštěná.

"Dobře, ale jen na chvilku. Jsem opravdu pozadu s tím doučováním Mrzimorských. "Tohle znamenalo, že byla Hermiona jenom týden napřed, místo dvou. Odložila brk. "Je to Snape, že?"

Hleděl na ni s otevřenými ústy. Měla snad v nějaké z těch knížek kouzlo na čtení mysli?

"Ale, Harry. Co jinýho by to bylo?"

Složil hlavu do svých rukou. Možná že mít tuhle debatu před kofeinem nebyl nejlepší nápad.

"Snad – snad tě neobtěžuje?" začervenala se Hermiona náhle.

"Pane bože. Tys – tys to myslela vážně. Když to Ron řekl. Myslíš, že chce –" Harry náhle zalitoval svého unáhleného jednání promluvit si s Hermionou. "Pane bože. Myslíš?" Byl najednou neobyčejně zvědavý.

"No, vlastně. Na chvilku jsem si to myslela." Zmlkla. "Nemyslím si, že ta dražba byla dobrej nápad."

To mu říká až teď. "Bez legrace." Ale –"Proč si myslíš, že by…no."

"Proč si myslím, že by – nebo proč by měl chtít –" Hermiona to taky nemohla říct.

"Obojí nejspíš."

Hermiona se kolem pečlivě rozhlédla. Pak náhle nasadila kolem nich umlčující kouzlo. "Jen v případě, že by ti Mrzimorští přišli. Ve skutečnosti z kouzel propadají, no věřil bys tomu?"

"Hermiono!" Měl být na snídani během patnácti minut.

"Dobře. No, zaprvé, dívá se po tobě. Skoro pokaždý." Zmlkla. "To bude nejspíš ta jediná věc, opravdu. Vypadá, jako by to dělal – záměrně."

Ta váha černého upřeného pohledu…přikývnul.

"A proč by chtěl?" Najednou se zachichotala. "Harry, ty jsi tak skromný. To je tak rozkošný. Spíš proč by nechtěl?"

Zamrkal. "Takže je to celý o té záležitosti chystám-se-zabít-Voldemorta?"

Nahlas se rozesmála. "Ne, to ta záležitost jsi-fešák." Pak vystřízlivěla. "A k tomu, víš, myslím si – dobře. Víš, cením si teď Snapea víc, než když jsme byly děti. A nevidím ho ohlížet se na někoho jinýho tak, jak se ohlíží po tobě. Takže to není – nemyslím si – není to jen fyzické," zamumlala. "Myslím si, že tě tak trochu. Má rád."

Jeho hlava se navíjela. "Má mě rád." Snape ho má rád? Snape ho zachránil od Malfoye. Snape mu nabízel pití. Snape mu dával kompliment. Nepřímý Snapeovský kompliment a Harry si pořád není jistý, o čem ten kompliment byl, ale je si jist, že to byl kompliment. Snape mu říkal jeho křestním jménem. Snape ho má rád. "Musím jít." Má rád Snapea? Snape byl statečný. Snape šel krok za krokem s Voldemortem, opakovaně a bez ústupu. Snape měl kousavý sarkasmus a malou trpělivost k lidem, kteří selhávali, ale byl k sobě tvrdší, než ke komu jinému. A je sexy. A odkud se tohle vzalo? Nebo snad Harry viděl tyhle věci vždycky, ale odmítal si je připustit?

A Hermiona si myslí, že je fešák. Možná, že by si měl vážně promluvit se svým zrcadlem.

Doklopýtal do Velké síně a divoce se začervenal, když se podíval Snapeovi do očí. Bylo dobře, že byla ta místnost po ránu relativně prázdná.

Den pátý

Po večeři ho zarazilo, že už mu zbývají pouhé dva dny se Snapem. Položil ropuchu, kterou kuchal ve zjištění, že ho to hodně rozrušilo.

"No, dobře tedy, Pottere. Můžete přestat." Snape mu ukázal do svého obýváku.

Harry uklidil pomůcky, umyl si ruce a poslechl. Ani už nebyl překvapený, když mu Snape nabídl další pití. "Díky." Sednul si na gauč. "Tak, už jenom pár dní." Pane bože, opravdu to řekl?

"Ano, a potom budete uvolněn z tohoto děsivého mučení."

"To není –" zmlkl. Byl to snad jen – ne, to by bylo přespříliš, kdyby řekl, že se Snapeovy oči zablýskly. Ale jeho výraz nebyl tak kamenný jako vždycky. Škádlil Harryho. "Ha ha." Upil ze svého pití. "Tohle je opravdu dobrý." Uvědomil si, že jeho poznámka by se dala vyjádřit několika způsoby. "No, ta skotská. Ale, no –" vyhrknul náhle, "bejt vaším otrokem není tak hrozný." To ne, to znělo opravdu, opravdu špatně. Zčervenal.

Snape se skoro usmíval. "Měl bych si to napsat, Pottere?"

Čas vytáhnout něco ze svého. "A já si myslím, že si užíváte mít mě tu, ne?"

Nastalo náhlé ledové ticho. Zřejmě tohle neměl říkat. "Teda. Myslel jsem to, že není hrozný mít mě tu kolem. Svlékání ještěrek. Drhnutí –" váhal ve výrazu, nebo spíš v nevýrazu na tváři druhého muže. "Ehm, drhnutí věcí." Sklopil oči. "Dobře. Možná je to hrozný." Položil stranou pití, vzal si čtení o Obraně proti černé magii a schoval v ní svůj obličej. Uběhlo několik napjatých minut.

"Není," řekl Snape tiše.

Harryho hlava vzlétla nahoru. "Promiňte?" Slyšel to, ale chtěl to slyšet znovu.

"Není to hrozné." Snape se na něj záměrně díval. Bože. To byl ten pohled, který myslela Hermiona. Harry cítil, jak se mu zrychlil tep.

"No, výborně." Zašklebil se, zvláštně ulehčen.

Snape obrátil svou pozornost zpět ke knize. Teď jí držel, aby se mu sama nezavřela v rukou. Harry si v hlavě neočekáváně představil, jaké by ty ruce byly na jeho vlastní kůži. Popadl pití, pořádně se napil a rozhodl se ponořit zpátky ke svému čtení. Po několika minutách se zasmál. "Poslechněte si tohle." Nahlas ten úsek přečetl. "Zní to divně, ne jako černá magie. Kde je háček?"

Snape se na chvilku pozastavil nad otázkou. Jemně zavřel svou knihu. "No, já myslím, že –"

Po dvou hodinách se tím stále zabývali. Snape vytáhl něco ze svých vlastních poznámek a ukazoval je Harrymu. Zašli úplně někam jinam od původní otázky a byli zapletení v debatě o používání úmyslnosti při kouzlení. Snape chodil tam a zpátky a gestikuloval rukama. Pak se ostře zastavil. "Čas!" Hodiny na krbové římse ukazovaly, "Čas jít do postele."

Harry se začervenal a ani nevěděl proč. Podíval se na své vlastní hodinky. "Je půlnoc. Nejspíš bych měl jít." Vůbec nechtěl ukončit tu živou konverzaci.

"Nejspíš. Nerad bych vás chtěl připravit o váš krásný spánek." Ten tón byl znovu škádlivý, žádný kousavý sarkasmus.

Harry se přesunul ke dveřím. "No, tak tedy dobrou noc."

Když odcházel, slyšel, jak hluboký hlas velice tiše řekl, "Dobrou noc, Harry."

Den šestý

"Tak proč jste si mě koupil?"

"To vám řeknu jindy, Pottere. A teď nakrájejte tyhle pijavky. Jemně, pokud to zvládnete." Ta otevřená nálada předchozího dne byla zřejmě pryč. Harry strávil celý večer krájením, drcením a sekáním různých slizských věcí. Vřítil se do nebelvírské společenské místnosti v jedenáct, naštvaný a byl si vědom, že pro svůj vztek nemá žádný důvod. Nepomohlo ani to, že když přišel zamračený, začal se Ron smát a řekl, "Co je ti, Harry? Tvůj miláček zkysnul?"

Harry se přinutil smát se s ostatními a udělat si své zanedbané úkoly. Ale tu noc ležel vzhůru a dlouho přemýšlel. Dospěl k několika důležitým závěrům, než konečně usnul.

Den sedmý

Když vešel do Snapeových komnat, všimnul si otevřené smlouvy ležící na stole. "Je poslední den," řekl tiše.

"Ano." Jejich oči se setkaly.

"Děkuju vám," zjistil, že říká. Tmavá obočí se zvedla. "Za to, že, hm, jste nenechal Malfoye, aby si mě koupil. Cokoli vás k tomu vedlo. A děkuju za – za vaši pomoc, opravdu." Ošil se. "Mám rozdrtit tyhle brouky?"

Snape na něj jen zíral.

"Profesore?"

"Jo. Ano. Pomůžu vám." To bylo divné. Snape mu nikdy předtím nepomohl. Tiše spolu chvíli pracovali. "Máte domácí úkoly?"

"Zítra je sobota."

"Aha. Máte pravdu." Snape dal pryč ty housenky, které krájel. "Myslím, že to stačí."

Harry přikývl. Připravil dost přísad na to, aby Snape mohl vyrobit tolik lektvarů, kolik by chtěl. Což ho znovu přimělo zamyslet se… "Proč jste si mě koupil?"

"Přestaňte, Pottere!" vybuchl Snape náhle. "Kdybych chtěl, abyste to věděl, řekl bych vám to!"

Harry se lekl a ustoupil o krok dozadu. "Omlouvám se." Nasměroval svou pozornost k čištění pijavek. Zavládlo napjaté ticho. Položil poslední pijavku do sklenice a šel si umýt ruce.

"Pottere. Pojďte sem a napijte se."

Ticho bylo teď už mnohem příjemnější. Seděli u ohně; Snapeova tvář byla ukryta ve stínu. Pochvilce ticha Snape pronesl. "Měl byste jít."

Harry se upevnil. "Nechci."

"Co, chcete zůstat tady a vypít mi všechnu mou dobrou skotskou?"

"Ne, chci – chci tu jen zůstat s vámi." Jeho srdce se rozbušilo.

Ukrytá tvář se nezměnila. "To není dobrý nápad."

"Proč ne?" Nemohl uvěřit, že tu otázku položil, ale opravdu chtěl vědět proč.

"Mohlo by se to považovat za nevhodné." Řekl na rovinu. "Bylo by to nevhodné."

"Ale já –"

"Pottere. Už teď je to nevhodné. Neslyšel jste o čem si ti vaši takzvaní kamarádi povídají?" V chladném hlase zazněla hořkost.

"Ne. Proč? Co říkají?" Ztrácel v této konverzaci svou oporu.

"Tak jděte, Pottere. Zeptejte se jich." Příkaz.

Harry vstal. "Dobře, ale –"

"Běžte. Pryč."

Harry zamířil ven ze dveří a přímo do společenské místnosti. Měl štěstí: byl tam Neville.

"Jé, ahoj Harry." Neville se zdál být nervózní, ale to bylo běžné.

"Neville, musíš mi něco říct. Co si tu všichni povídají?"

"A o čem?" Neville odvrátil oči. Harry se nemohl vinit za to, že na toho chlapce tlačil.

"Ty víš. O Snapeovi – Snapeovi a mně." Nikdy se nepropojil s tím druhým mužem. Líbilo se mu to. "Snapeovi a mně. Co říkají?"

Neville se podíval dolů. "Tak různě. Zmijozelští říkají, že tě, ehm. Ty víš. Udělal… Ehm. Svou hračkou." Harryho obličej zrudnul skoro stejně jako Nevillův. "Havraspárští říkají, že on – že ty – že se máte rádi. Mrzimorští nevědí."

"A co Nebelvírští?"

Ticho.

"Neville?"

"Harry, je mi to líto. Všichni si myslíme, že jsi – že, kdybys to neudělal, tak. No…Seamus bere sázky."

"COŽE!" Seamus je mrtvý. Mrtvý, mrtvý, mrtvý. "KDE JE!"

"Nevím!" Neville vážně nevěděl. Nemělo cenu to z něj páčit.

Harry vtrhnul jako bouřka do ložnice. Seamus nikde. Vlastně nikdo. Tak dobře, pátek večer. Všichni měli schůzky. Ne jako jeho večer se Snapem, který je zničený kvůli nějakým stupidním pomluvám. Chodil po pokoji bezmocně vzteklý, dokud to už nemohl vydržet a přinutil se jít do postele. Měl plán.

Čtyři hodiny ráno. "ÁÁÁÁÁÁÁ!"

Rozsvítila se světla. Ozvaly se blábolající hlasy. Harry seděl na Seamusovi. "Harry! Slez ze mě!" Ron se snažil Harryho sundat, ale bezmocně narazil do ochranné bubliny, kterou Harry vyčaroval kolem sebe a Seamuse.

"Takže ty bereš SÁZKY, ty neuvěřitelnej bastarde!" Připoutal Seamuse k posteli pomocí svazovacího kouzla.

"Neville, ty idiote!" zaječel Seamus. "Řekl jsem ti, abys byl zticha!"

"Uklidni se, Harry." Pokoušel mu domlouvat Ron. "Je to jenom – jenom –"

"Je to můj ŽIVOT, Rone." Povzdechl si Harry. "Vždyť víš, že není žádné – žádné děcko. Nemůžu se jenom pachtit kolem. Ne, jestliže chci, aby mě bral vážně."

Všichni na něj momentálně zírali.

"Jestliže – co?" zeptal se Ron nevěřícně.

"Nikomu to neřeknete." Podíval se na ně. "A víte proč to nikomu neřeknete? Protože vás začaruju, jestli to řeknete jediné živé duši, jestli se mě na to jenom zeptáte, jestli to napíšete na papír a někomu to pošlete, jestli se o tom mezi sebou zmíníte, jestli budete o tom mluvit sami k sobě – třeba jen na chvilku. Jestli se o tom jakkoliv zmíníte. Jestli se na mě jenom PODÍVÁTE a zapřemýšlíte o tom. Ochabnou vám koule." Všichni sebou naráz trhli. Ta zvláštní kniha na obranu proti černé magii, kterou minulou noc četl se mu teď náramně hodila. Kouzlo provedl rychle. Podle knihy to způsobuje v postižené oblasti bolestné "bodnutí". Z jejich výrazů usoudil, že asi víc, než jen bodnutí. Vůbec mu to nebylo líto. No, možná u Nevilla.

"A teď," řekl Harry pevně, když se vzpamatovali. "Přestanete brát sázky. Seamusi, sázky jsou zrušené. Dej všem jejich peníze zpátky. NE," když viděl, jak Seamus otevírá pusu. "Pamatuj si, znám hodně zaklínadel." Seamus pokorně kývnul. "Když se lidi budou ptát, řekni jim, že to rušíš proto, že mezi Snapem a mnou nic není. A nikdy nebude." Seamus znovu otevřel pusu. "Řekni to a můžeš jít rovnou na kastraci." Pusa sklapla. Výborně. "Teď můžete jít všichni spát. Tohle se nikdy nestalo. Rozuměli jste?" Přikývli. "Dobře." Zrušil bublinu a slezl ze Seamuse. Šel zpátky do své vlastní postele.

"Harry? Já jsem tu pořád svázaný."

"Dobře ti tak." Harry zatáhl závěsy kolem své postele. Ta lana byla vykouzlena jenom na patnáct minut, ale Seamusovi by prospělo trošku trpět.

Den osmý

Po večeři sešel dolů do sklepení a zaťukal na Snapeovy dveře. Čekal. Zaťukal znovu. Dveře se náhle rozletěly. "Co se – aha. Pottere. Už nejste mým otrokem, nebo jste zapomněl?"

"Taky vás rád vidím. Mohu jít dál? Nabídnete mi něco k pití?" Prošel kolem Snapea.

Ten druhý muž zavřel dveře a otočil se k němu. "Co tu děláte?"

"No, vlastně nic. Jen mi chyběly naše malý rozhovory."

Snape vypadal trochu zaraženě. Stál u dveří a díval se na Harryho.

"Vážně. Já – chtěl jsem vás vidět." Harrymu se potily ruce. Utřel si je do hábitu.

"Tohle je –"

Pokračoval. Už to musel říct. "Chyběl jste mi dneska ráno. Na obědě jsem s vámi nejedl. A ani jsem sem nepřišel odpoledne. A na večeři taky ne. Tak tu jsem. A chci – chci zůstat." Vzhlédnul od podlahy. Jeho nohy se třásly. "Se školou budu hotov za pět týdnů. Asi byste mi nejspíš řekl, že mám do té doby se vším tímhle počkat. Ale – ale nevím, co přijde. Můžu být během pěti týdnů mrtvý." Zašeptal, "Nebo vy." Olíznul si nervózně rty a čekal. Pořád se třásl.

"Harry. Víš co – jsi si vědom toho, co nabízíš?" Snape postoupil o krok dopředu. "A všech těch následků?"

Harry věděl, že Snape nemluví jen o školních drbech. "Ano," řekl pevně. "Vaše práce – můžeme to tajit dokud nedokončím školu. Zůstanu v Prasinkách po tu dobu anti-Voldemortovského úkolu, takže můžeme být spolu. Jestli teda chcete?" Do jeho hlasu se vkradla naděje.

"Harry." Jen jeho jméno, ale vysloveno v takovém tónu, po kterém se jeho nohy okamžitě přestaly třást. Snape k němu přistoupil zase o krok blíž.

Jeho srdce se rozbušilo. Snape se na něj zase díval jedním ze svých upřených temných pohledů. Jedna elegantní ruka se zvedla, pohladila ho po tváři a sklouzla na jeho krk. Harry se pod tím dotykem zachvěl. Zvedl svou tvář, aby se setkal se Snapeovými ústy, do kterých se ponořil. Překvapivě jemný polibek; a pak špička Snapeova jazyka přejela přes jeho rty, pootevřela je a prozkoumávala jeho ústa. Harryho ruce se nějak omotaly kolem Snapeova krku. Sklouznul svým jazykem k jazyku druhého muže. Ruka na jeho krku se přesunula za jeho hlavu, zatímco Snapeova druhá ruka se omotala kolem Harryho pasu. Přejel svými zuby po Snapeově dolním rtu. Potom Snape položil obě ruce na Harryho zadek a přitáhl si ho k sobě. Harry cítil hubené stehno proti své erekci, podobnou tvrdost na svém břiše a zasténal. Najednou byl zvednutý do vzduchu; omotal své nohy kolem Snapea pro rovnováhu. Snape přešel několika kroky k pohovce a sedl si tak, že mu Harry seděl obkročmo na klíně.

Ta horká ústa dělala jeho krku a uchu úžasné věci, lízala, sála. Ty silné ruce, stále na jeho zadku, ho dráždily a laskaly. Začal rozepínat Snapeův hábit. Až doteď byla Snapeova reakce docela uspokojivá. Žhavě ho políbil. Tak to uděláme vysoce uspokojivé. Začala pracovat na knoflících košile a potom nakonec odhalil nějakou kůži. Dotknul se holého hrudníku toho druhého muže; Snape ho kousnul do krku, a pak se náhle odtáhnul.

"Harry." Snape se lehce opřel dozadu. Jeho rty byly oteklé a jeho tvář jemně červená. "Ne. Měli bychom počkat. Tohle není správné." Ale jeho ruce pořád pevně držely Harryho zadek.

Harry chtěl křičet. K čertu s jeho zábranami. "Myslel jsem, že tohle už jsme vyřešili." Žádná odpověď. Čas vytáhnout silné zbraně. Všechny ty věci, o kterých přemýšlel celý minulý týden, když ležel po nocích vzhůru. "Tak dobře, přemýšlejte o tomhle. Co když Voldemort příští týden napadne školu?" Ne, že by to bylo v rámci možností, vzhledem k tomu, že útoky Smrtijedů se týkají hlavně okolí Prasinek. " Co když zkusíte jednu z vašich typických senzací, jak se ubránit smrti ale –" Upevnil se. "Ale nezvládnete to? Vždycky bych litoval toho, co jsem neměl, když jsem mohl. Nebo co kdyby mě zabili?" Snapeovy oči byly velmi temné. "Chci být s vámi tak dlouho, jak jen můžu. Mohly by to být roky. Desetiletí. Aspoň v to doufám. Ale můžou to být i dny." Opřel se čelem o Snapeovo. "Jakkoliv dlouho to je, chci to." Políbil zlehka ta teplá ústa. Proti jeho rtům se uvolnila.

"Carpe diem*," zamumlal Snape. Políbil divoce Harryho. "Nemysli si, že vyhraješ všechny naše argumenty, Pottere. Ale –" další polibek. "Nemůžu se hádat s tvou logikou. Takovou jaká je."

"Tak se mnou přestaň diskutovat a přejdi k věci!" Harry se přitiskl blíž. Jeho ruce vklouzly pod Snapův hábit a našly jeho ztvrdlé bradavky. Lehce je štípnul.

Snape se znovu odtáhl. "Je to moc rychle?"

"Bože, NE." Znovu ty bradavky štípnul. Snape vzdychnul. "A ani ne dost rychle, kdyby ses ptal."

Ozvalo se zamumlání, které znělo dost jako, "Tohohle budu litovat."

Harry ho umlčel polibkem. Snape dal ruce znovu za Harryho nohy a vstal. Sakra, ten je silnej. Vzal Harryho do ložnice a opatrně ho položil na postel, pak ze sebe sundal hábit a košili a vlezl si k Harrymu. Hary spokojeně jezdil rukama všude po jeho hrudníku a prozkoumával jeho svalnaté paže, záda, hruď a bradavky. Odtáhl se a shodil ze sebe svůj vlastní hábit.

"No, pane Pottere, koukám, že jste nepřišel vhodně oblečen na svádění."

Co zas? Harry se podíval dolů. A sakra. Měl na sobě své famfrpálové tričko s nahými hráči. Rychle ho ze sebe svléknul. "Prostě to budeme ignorovat, jo?" Snape si sundaval boty a ponožky; Harry následoval příkladem.

Snape si ho přitáhnul do náruče. Kůže na kůži, konečně; Harry vzdychl potěšením. Sklouznul svým tělem proti Snapeovu, dokud nezasténal. "Harry..." Snape ho držel v klidu. "Už jsi to někdy předtím dělal?"

"Samozřejmě!" Zarazil se. "Um, mohl bys definovat 'to'?"

Další chechtot. "Byl jsi někdy s mužem? Nebo klukem?"

"No..." Tohle bude hodně trapné. Rychle přemýšlel. "Řeknu ti to, když mi ty řekneš, proč sis mě koupil."

Snape se na něj uznale podíval. "Expert přes vyjednávání, Pottere. Tak dobrá. Ty první."

Sakra, doufal, že tím získá čas. "No, ano. Tak trochu."

"Tak trochu? Odpověď je obvykle buď ano nebo ne." Snape posunul Harryho na stranu a začal ho hladit po vlasech. "Tak jemný..." Řekl to tak tiše, že to Harry téměř neslyšel. Hlasitěji: "Kdo to byl?"

Opravdu, opravdu trapné. "Er. Jedno z dvojčat."

"Weasleyových? Které?"

Harry si uvědomil, že má rád, když si mu někdo hraje s vlasy. Ještě víc se do toho dotyku položil. "Er. Nejsem si jist. No, byli to oba." Ohromně trapné.

Snape na něj zíral. "Myslím, že bys mi měl říct celý příběh."

Harry se začervenal. "Je to trochu osobní."

"Harry." Špetka pobavení. "Za chvilku budeme oba úplně nazí a budeme vykonávat aktivity, které nespadají pod rozsah Příručky bradavického studenta ani pod Průvodce personálu. Můžeš mi to říct."

Na to neměl co říct. "Tak jo. Bylo to na Silvestra. Trávil jsem prázdniny s Weasleyovými. Dvojčata vzali mě i Rona na párty. A byl jsem – hodně jsem pil. A oni, no, byli trošku přátelští. Um. Hodně přátelští." Zaklepali mu na rameno a nechali tam tu ruku o trochu déle. Skláněli se, aby mu něco řekli do ucha, rty téměř těsně u kůže. "Tak jsme šli zpátky do Doupěte a Ron zkolaboval v obýváku." Byl to opravdu odporný opilec. "A já jsem šel spát do našeho pokoje. A vzbudil jsem se a někdo byl se mnou v posteli. Um...dotýkal se mě." Ruce vyhrnuly jeho pyžamo, hladily ho po hrudi, po břiše, po rukou; sundaly pyžamo úplně a dotýkaly se jeho nohou. "Líbal mě. A tak podobně." Lízali jeho odhalenou kůži, sáli jeho bradavky.

Snape byl úplně v klidu, až na jeho ruku, která hladila Harryho po vlasech. Harry polknul a pokračoval. "Trvalo mi chvíli, než jsem si uvědomil, že tam byli oba." Cítil ruce skoro všude po svém těle; dvě ústa líbala jeho krk a břicho; čtyři nohy propletené kolem něj; dva penisy přitisknuté na něj. "Oni potom…vždyť víš." Odvážil se podívat tomu muži do tváře. Jeho rysy byly tvrdé.

"Ty sprostý malý zbytečnosti kouzelnickýho světa." Snapeův hlas byl chladný. "Jestli mi ještě někdy přijdou do cesty, tak je zabiju." Faktické sdělení.

"Ne, to je – myslel jsem, já – mohl jsem je zastavit." Možná. "Ale neudělali – oni jen –" Jestli se jeho obličej ještě víc rozpálí, tak samovolně shoří. "Jen se na mě udělali. Vůbec se mnou…nesouložili." Přitisknutý mezi dvěma klukama, zatímco se o něj otírali; ruka, která se ho dotýkala; lepkavá kapalina stříkající na jeho tělo. "A mě – mě se to líbilo," vyhrknul. Zdálo se mu důležité to vyjasnit.

"Stejně je zabiju." Snape jeho vlasy hladil teď velmi jemně. "Bylo to tvé úplně – poprvé?"

Co to je, pravdivá doznání? "Ne, byl jsem s holkou. No, dvěma. Tak různě."

"Kdo?"

"Ne, nechci, abys je zabil. Jsou pořád tady." Slabě se usmál. "A byl jsem střízlivý."

Snape omotal své ruce kolem Harryho. "Já – neměl bys dělat něco, co nechceš. Se mnou. Nebo s kýmkoli."

Téhle reakce na svůj příběh se obával. "Nechci dělat nic s nikým jiným. Jen s tebou." Tělo v jeho rukou lehce povolilo. "A chci s tebou dělat všechno." Políbil muže na tvář, na pusu. "Teď."

Snape ho políbil zpátky. "Zastav mě, jestli se budeš cítit nepříjemně. Nechci – pořád budu –"

Harry ho chvilku nechal trápit, ale pak se nad ním slitoval. "Já vím." Další polibek, naléhavější. "A můžeme už teď konečně přejít k věci?"

Jemný chechtot. "Jistě." Teplá ústa vyhledala citlivé místo na Harryho krku, které bylo dřív kousnuto a sáno. Prohnul se v potěšení a přitlačil tak svou erekci proti tomu muži. Harry hladil každou část Snapea, na kterou dosáhnul: vlasy, ramena, ruce, záda, hrudník. Ústa si to zamířila níž na Harryho hrudník, kde kousla jeho bradavky. Níž, na jeho břichu; se jazyk vsunul do jeho pupíku. Níž; horký dech přes jeho v kalhotech uvězněný penis. Zasténal. Buď teď vyletí z džínů, nebo se v nich udělá. Ruka se pokusně přesunula k jeho pásku, kde se vznášela.

"Bože!" Harry se odtáhnul a bleskově si rozepnul džíny. Odkopnul je spolu s boxerkami a překulil se zpátky k těm fantastickým ústům. To teplo a vlhký závan vzduchu na jeho erekci ho přinutil škubnout očekáváním. Snapeův jazyk se mihotal po Harryho žaludu. Opatrný tlak ho přinutil lehnout si na záda; vzápětí si Snape kleknul mezi Harryho nohy. Dlouhé prsty ho zkušeně hladily. "Oh, ano." Harry se dotknul Snapeovy hlavy a nějak se mu podařilo ho nestrčil k sobě dolů. Snape pochopil a ten živý jazyk začal znovu kouzlit. Jako hadí jazyk, pomyslel si Harry nesouvisle, teplý mokrý hadí… Byl nečekaně vsán do přívětivého tepla Snapeových úst a jeho poslední útržky souvislých myšlenek zmizely. Ruka s ústy se na něm pohybovala v unisonu a zdržovala se na jeho žaludu.

Harry odstrčil Snapeovy vlasy dozadu, aby se mohl dívat, jak se pohybuje dovnitř a ven z těch božských úst. Nemyslel si, že by ho mohlo v tuhle chvíli něco vzrušit ještě víc. Mýlil se. Snapeova druhá ruka si začala hrát s jeho varlaty a jemně se dotýkala té citlivé kůže za nimi. Celou tu dobu pokračovaly pevné pohyby na jeho erekci, a ten jazyk – bože, vypadalo to, jako kdyby byl dvanáct centimetrů dlouhý – se po něm pořád klouzal. Harry lapal po dechu. Přinutil se otevřít pěst ve Snapeových vlasech a místo toho sevřel prostěradlo. Snape trochu zrychlil své pohyby. Jazyk začal přejíždět po jeho žaludu s každým pohybem nahoru. "Oh – já už –" Každý kousek jeho kůže se chvěl. Jeho varlata se ve Snapeově teplé ruce stáhla a ta horká ústa začala sát ještě víc. "AH!" Čirá extáze ho přemohla a on se mocně udělal do Snapeových úst, kde opakovaně pulzoval. Nakonec ho ta ústa jemně opustila.

Snape se posunul v posteli výš a vzal Harryho ochablé tělo do náruče. Harry zvedl tvář pro polibek a ochutnal se na těch talentovaných rtech. Snape ho znovu hladil po vlasech. "V pořádku?"

"Musíš. Se. Ptát?" Ještě pořád těžce oddychoval. Po chvilce si všimnul, že si Snape ještě nesundal kalhoty. Další vášnivý polibek. "Mm..." Přejížděl rukou po Snapeově pasu, jeho boku, sevřel mu pevně zadek a přitáhl si ho k sobě. "Měl bys být taky nahý. Jen aby to bylo fér.."

Snape se zlehka dotknul jeho tváře. "Můžu počkat."

"Já ne. Dej je pryč. Hned." Nechtěl, aby Snape byl pořád tak vznešený a zdrženlivý. Ve skutečnosti chtěl úplný opak, chtěl, aby všechna ta síla a moc – a krása, pomyslel si náhle – ho přemohly. Slyšel, jak sám říká, "Chci, abys ztratil kontrolu." Nejspíš by to bylo účinnější, kdyby se nečervenal. Ale ten způsob, jakým Snape tiše zasténal a přitiskl se na něj naznačoval, že Harry řekl správnou věc. Začal mu rozepínat kalhoty. Další sten. Jeho prsty neúmyslně škádlily tu napínající se bouli v omezující látce. Nakonec je rozepnul a sundal Snapeovo oblečení úplně a vzal do ruky uvolněnou erekci. Špička už prosakovala; Harry po ní lehce přejel palcem.

Snape se začal dotýkat Harryho zadku. Harry úmyslně pokračoval ve zpracování té tvrdé délky. Snape ho hladil po půlkách zadku; Harry se snažil vrtět proti těm silným rukám, ale ty ho pevně svíraly. Zdálo se, že bude třeba trochu více povzbuzení. Natáhnul se dozadu, chopil se jedné Snapeovy ruky a přitáhl si jí ke své štěrbině. Snape zalapal po dechu.

"Harry. Jsi si – chceš –" Další intenzivní pohled těch temných očí.

Harry jemně sevřel jeho erekci. "Ano. Chci to." Jestli na tuhle celou záležitost Snape změní zítra názor, tak to Harry chce všechno nebo aspoň tolik, kolik může. Dlouhé prsty se jemně dotkly jeho otvoru a tentokrát po dechu zalapal Harry. "Ano."

"Už jsi – máš představu o tom, jaké to bude?" políbil ho Snape.

No výborně. Jestli nezemře z nějaké zvrácené kombinace sexuální frustrace a uspokojení, rozhodně to bude hanbou. "Měl jsem sexuální výchovu s Pomfreyovou. A já – vždyť víš. To."

Další polibek. "Ta dvojčata –" Mírné vrčení v jeho chladném hlase.

"Ne, myslel jsem, já – já sám." Jednou se naučí nějaké kouzlo proti červenání se. "Mými prsty."

Prsty, které odpočívali na jeho boku se do něj najednou zaryly. Vykřikl. Prsty se uvolnily. "To je nesmírně…provokativní představa." Snape ho tvrdě políbil. "Dobrá. Přestaneme, když budeš –"

"Nebudu." Harry zjistil, že je sám v posteli. Mírně zaprotestoval.

"Potřebuju si pro něco dojít." Zvedl obočí. "Počkej tady." Snape přešel do jiného pokoje.

"Ha ha. Jako kdybych někam šel." Připadal si trochu sebejistě, jak takhle ležel nahý na Snapeově posteli, ale odolal touze zalézt pod přikrývky. Konec konců, právě se mu udělal do úst. Začal znovu tvrdnout jenom při pomyšlení na ten neuvěřitelný orální sex. Ode dveří se ozvalo lapání po dechu.

"Kdybys jenom věděl, jak dlouho jsem tě chtěl takhle vidět. V mé posteli, jak na mě čekáš." Ten hladký hlas zněl velmi hluboce. Ve dvou krocích byl Snape vedle postele a díval se na něj.

Harry byl teď rád, že se nepřikryl. Snape si lehnul dolů, objal Harryho a posadil ho tak, že klečel obkročmo na Snapeově pružném těle. Snape otevřel tu skleničku, kterou si přinesl. Naolejované prsty se dotkly Harryho otvoru a jemně třely. Natlačil se zpátky na ně. Jedna špička prstu do něj jemně vnikla, vysunula se a vrátila se zpět hlouběji a pořád dál, dokud nebyl uvnitř celý prst. Černé oči byly upnuté na Harryho tváři. Předklonil se a políbil Snapeova svádivá ústa, jeho dlouhý krk. Prst se vysunul a vklouznul zpátky a mučil ho. Jeho penis byl znovu tvrdý jako kámen. Snapeova druhá ruka si hrála s jeho bradavkami, štípala je a jemně kroutila. K prvnímu prstu se přidal další; dostavil se stejný mučící proces pomalého roztahování. Harry vzdychl a sténal, když jím začal pronikat i třetí prst. Prsty uvnitř něj přejely po citlivém malém místě a on vykřikl. Schoval svůj hořící obličej do ohybu Snapeova krku, když do něj prsty pomalu pronikaly dovnitř a ven, roztahovaly a povolovaly ho. Vypadalo to, že to Snape dělá několik hodin. Za chvilku umře. Snape byl pořád ve Voldemortových službách a tohle byla nějaká šílená zápletka zabít ho rozkoší. Zasténal.

Snape ho chytil za hlavu a přitáhl si ho k polibku. Chladné rty se dotkly jeho hořící tváře. "Mm?"

"Oh ano. Teď."

Ty báječné prsty byly pomalu vytaženy. Snape zatlačil Harryho tak, že se posadil. Drobná pauza; Harry viděl, jak Snape roztírá více gelu po své erekci. Pak do něj ta kluzká tvrdost šťouchla. Snape položil ruce na Harryho boky. Harry pevně zatlačil dolů. Bolelo to víc, než si myslel; nemohl potlačit bolestný výkřik. Snape okamžitě začal Harryho táhnout nahoru, pryč z jeho erekce; ten se ale udržel, zapřel se stehny o strany druhého muže a znovu přitlačil dolů.

"Harry –" Pořád se ho snažil vytáhnout nahoru.

"Ne! Chci –" Bylo dobře, že byly jeho nohy tak silné z Famfrpálu. Ale na bocích bude mít modřiny od Snapeových rukou. "Prosím."

"Dobře. Dobře. Nebojuj se mnou." Stisk povolil. "Zpomal." Jedna ruka se přesunula na Harryho ochabující erekci a začala ji zpracovávat. "Zaměř se na tohle. Uvolni se. "

Harry poslechl. Mírně zatlačil dolů o trochu více. Pálivý pocit ustával a Snape střídavě svíral jeho varlata a pokračoval v práci na jeho erekci. Trochu víc dolů; nahoru a zase jednou dolů. Snape se díval na Harryho tvář; malá kapka potu se spustila po tváři druhého muže. Zřejmě se pevně kontroloval. Ten pronikající penis ho uvnitř pořád pálil. Další zatlačení, mírné zdvihnutí, zatlačení a znovu a znovu a znovu. Teď už to vůbec nebolelo. Snape sevřel jeho boky, trochu ho natočil a pak poprvé vnikl do Harryho. Proběhl jím malý šok rozkoše. "Oh!" Pohnul se nahoru a dolů, aby to znovu zkusil. "Seve…" Slova ho opustila, když do něj Snape znovu vnikl. Takže místo toho zasténal a kolébal se rychleji nahoru a dolů. Ruka na jeho erekci zrychlila. Harry se naklonil přes Snapeovu hlavu a chytl se rukama za čelo postele. Mnohem lepší; teď měl větší kontrolu nad svými pohyby. A ten neuvěřitelný pocit uvnitř, ty malé výbuchy a teplá ruka tahající za jeho erekci, palec, který opakovaně přejíždí po jeho prosakující špičce a bože ten pohled na Snapeův obličej a pocity, které Harrym proudily jím zatočily a pak zamířily zpátky do jeho penisu, jeho varlat, jeho zadku a vybuchly znovu. Slyšel sám sebe, jak nesrozumitelně křičí, když jím prolétla vlna rozkoše. Sevřel čelo postele, až mu zbělaly klouby, jak jím otřásly křeče. Tělo pod ním bylo napjaté a v klidu.

Najednou byl Harry zvednut. Snape ho položil obličejem dolů na postel, překulil se na něj a prudce do něj vnikl. Tady byla ta ztráta kontroly, o kterou Harry žádal. Snape ho teď šukal, žádné jiné slovo se nehodilo; s každým přírazem se úplně vytáhnul a vrátil se zpátky, ne prudce, ale bylo to blízko. A ten drsný sametový hlas byl těsně u Harryho ucha a šeptal mu všelijaké nádherně nechutné věci, při kterých se Harry znovu červenal. "Jsi tak sexy, tak úžasně sexy. Chci s tebou šukat celou noc, vzít si tenhle zadek a přimět tě udělat se znovu a znovu." Každá fráze byla přerušená překvapivě něžným polibkem. Harry vědomě stiskl kolem napadajícího penisu. "Oh, ty –" Snape ho kousnul do ramene. Poslední mocný příraz a Harry cítil, jak se proti němu jeho milenec otřásl. Proti jeho krku se ozval tlumený výkřik, jak Snape zůstal chvíli v něm. Snape se na něj spustil, políbil ho na krk a na rameno téměř omluvně.

Harry zvládl otočit hlavou na stranu. Cítil se vykostěný, vyčerpaný.

Snape vyklouzl. Otočil Harryho a objal ho. "Neměl jsem v úmyslu být tak drsný."

"Bože, miloval jsem to." Políbil ta vábící ústa. "Miloval." Další polibek. "Nezranil jsi mě, jestli tě to trápí." Čas změnit téma. "Tak, proč sis mě koupil?"

Snape se opravdu zasmál. "Neodbytný malý prevít, že?"

"Mm, ano. Ale díky tomu jsme skončili tady, tak si nestěžuj." Uvolnil ruku a pohladil Snapeovy lesklé vlasy, prsty se jimi probíral. Bylo hezké hrát si s vlasy někoho jiného – se Snapeovými vlasy – jako když si někdo hrál s jeho.

Snape se překulil a vstal z postele.

"Hej!"

"Nechci být k tobě přilepený napořád, Pottere. S tebou, ano; k tobě, ne. Vrátim se." Krátce na to se vrátil s vlhkou látkou, opatrně utřel Harryho a pak ho znovu objal. "V pořádku?"

"Ano, ale nejspíš tu umřu zvědavostí." Vrátil svou ruku zpátky do jeho hebkých vlasů. "Koupil sis mě, protože…"

Snape položil ruku na Harryho záda. "Koupil jsem si tě, protože Draco Malfoy je arogantní malý hlupák, který se potřebuje naučit, že nemůže mít všechno, co chce. A protože měl pro tebe naplánované velice odporné věci."

Nebyla to odpověď, kterou očekával, ale nebyl si ani docela jist, co očekával. "Proč by ti to mělo vadit?"

"Mm." Dlouhá pauza. "Myslím, že víš proč."

Harry to zvážil. Ano, věděl. Snape mu to řekl způsobem, když si stěžoval o tom být k němu přilepený. To bylo nejspíš to nejbližší vyznání, které od něj může dostat. A vzhledem ke Snapeovi to bylo vcelku dobré vyznání. Zašklebil se. "Dobře. A ty víš, co cítím k tobě."

"Ano." Uvolnil se Snape a dal mu polibek.

Harry se položil do toho objetí. "Takže, tohle je ta část, kdy mi řekneš všechny věci, které na mě zbožňuješ?"

Snape přes ně natáhl přikrývky. "Ne, ty drzej spratku, tohle je ta část, kde tě hodinu nechám spát a pak tě pošlu zpátky do tvé ložnice."

Harry zívnul. To musí být ten nápad o spaní. "Můžu tu zůstat dýl, než jen hodinu. Začaroval jsem své spolubydlící."

"Cože!" Snape se odtáhl a podíval se na něj.

"Jestli o nás budou mluvit, tak jim nebudou fungovat koule." Usmál se. "Nebo to je to, co jsem jim řekl. Pamatuješ si, když jsem tě žádal jednu noc o zaklínadlo na brnící varlata? Našel jsem pro to použití."

Snape se zachechtal. "Pottere, to je od tebe téměř zmijozelské. Věděl jsem, že tu musí být důvod, proč tě mám rád." Polibek na jeho tvář. "Teď pojď spát."

Harry obejmul svého milence a poslechnul. Přinutí Snapea zítra, aby mu řekl ty další důvody.

Konec

Poznámka:
* Carpe diem - užívej dne, využij dne

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský