Fantasmagorium

Autor: Corny
Hlavní Hlavní postavy: Severus Snape/ Hermiona Grangerová
Shrnutí: Romantická povídka vypovídající o krásném a opětovaném vztahu.
Poznámka: Děkuji za beta-read a za pochopení Lady S.
V povídce je použita píseň Dobrák od kosti od skupiny Chinaski.

Dobrák od kosti

„Kam zase jdeš?“ zabručel Harry, když Hermiona po vyučování zahnula ke sklepení.
„Do knihovny, kam jinam,“ zamumlal Ron jízlivou odpověď, která Harryho s Ronem i přes fakt, že knihovna se nacházela na druhé straně hradu, uspokojila.
Hermiona si oddechla, když oba zmizeli u vchodu do Velké síně. Byli to sice její nejlepší a, pravda, jediní přátelé, ale ani oni nemuseli vědět všechno…
Když scházela po kamenných schodech do sklepení, zaposlouchala se do pravidelného rytmu klapotu vlastních bot. Ten zvuk se jí líbil a uklidňoval ji. Chvíli se rozmýšlela nad možností schody vyběhnout a znovu je sejít, čistě kvůli tomu klapotu, ale pak si připomněla jeho tvář spolu s ostatními partiemi jeho těla a to ji přimělo téměř k běhu.
Zastavila se před dveřmi do jeho osobních komnat a vyndala ze školní brašny kapesní zrcátko. Zděsila se, když uviděla malou červenou tečku na levé tváři. Přemýšlela, jestli to není dostatečný důvod pro odložení oné návštěvy, ale zrovna když si nasliněnou rukou upravovala husté hnědé vlasy, uslyšela ozvěnu kroků ze schodiště. Škodolibě pomyslela na to, že klapot jejích bot byl rytmičtější.

Severus Snape při scházení ze schodů opravdu nemyslel na to, že by si je vyběhl a znovu sešel, ačkoli by to jeho zdravotnímu stavu jistě prospělo. Namísto toho vykročil ke své komnatě. Těšil se, že dnes bude sám. Konečně. Nakrájí si pár scvrklofíků, zkontroluje etikety na svých lektvarech, které studenti i pod hrozbou nejrůznějších trestů (Snape netušil, že některé studentky právě proto) rádi prohazovali a k dovršení všeho si přečte knihu Borise Hrabala „Pomalá a bolestivá smrt tisíckrát jinak.“

Sejde z očí, sejde z mysli
Jenom blázen věří na nesmysly
Láska je čaroděj a ticho prý léčí
Ale zákon hovoří jasnou řečí

Zrovna když přemýšlel, jestli by Longbottoma raději zalil do vosku či ho horkým voskem zadusil, uslyšel za sebou hlasité a nepochybně mnohokrát nacvičované „Jé, pane profesore jste to vy?“
Grangerová, kdo jiný. Neměl si s ní nic začínat. Ano, byla dobrá, v určitých věcech excelentní (například v dějinách čar a kouzel nebo v disciplíně: doveďte svého profesora k šílenství), ale občas by si mohla otevřít výkladový slovník a najít si heslo „na jednu noc“.
„Ne, toto nejsem já, slečno Grangerová. Ale pokud si sednete do knihovny, určitě mě tam najdete. Zrovna si půjčuji knihu o tom, jak ukončit vztah, který nikdy nezačal…„ zavrčel Snape a doufal, že ta pubertální holka pochopí, že ho už nemá obtěžovat.
K jeho překvapení se jen pobaveně usmála, zaklonila hlavu a zatímco se nuceně smála, pozoroval ji starostlivým pohledem. Pak ho napadlo, že by mohl tuto trapnou chvíli využít k co nejrychlejšímu ústupu do vlastních - nyní okupovaných- komnat.
Vykročil, ale v tu chvíli (opravdu netušil, jak to udělala) byla před ním. Otočil se a přemýšlel, jak tu kudlanku nábožnou co nejjasněji odpálkovat. Kdesi vzadu v hlavě mu jeho vlastní hlas napovídal „No tak, ty si tu formulku pamatuješ…No dobře, začíná to na A… Pořád nevíš? Avada…Avada…“.

Má milá, jak ti je, tak jak ti je?
Jsem ten, kdo jednou tvý tělo zakryje.

Ačkoli musel sám Snape uznat, že jeho vnitřní hlas vymyslel skvělý plán, nedomyslel, kam by asi schoval tělo. A také nedomyslel, že pokud mu Brumbál strhne prémie, nebude si moci koupit novou várku kotlíků, kterých nebylo nikdy dost, alespoň pokud jste učili (no dobrá, učili je nadsazené, pokoušeli se učit) Nevilla Longbottoma.
Hermiona mezitím využila toho, že Snape je k ní otočen čelem a vtiskla mu polibek. A další. Snape vyděšeně couval vzad a přitom omylem napochodoval se slečnou Grangerovou na rtech do své komnaty. Ta pohotově zavřela dveře a konečně se odtrhla od svého profesora.
Ten si s odporem otřel rty a jejich okolí od cizích slin. Z představy, že má na obličeji něco takového, se mu udělalo trochu (trochu víc) nevolno.

Jsem ten, kdo tě jednou oddělá.
Potkala zkrátka kohos neměla.

Hermiona se otočila a zkusila napodobit svůdný tón, který znala z mudlovských telenovel. „Nalijete mi víno?“ popravdě, Hermionin svůdný tón působil spíše jako zpěv silného kuřáka po padesáti letech.
„Nezletilým nenalíváme,“ zarecitoval Snape vtipnou a nikým nedodržovanou tabulku na dveřích restauračního zařízení U Tří košťat.
„Ale já mám žízeň,“ zašeptala Hermiona a ačkoli to podle všeho měl být dvojsmysl, Severus Snape jaksi nereagoval.
„V nebelvírské věži je pití až až. Nebo na večeři… Dojděte se navečeřet a pak se vraťte, ano?“ zkoušel to Snape zoufale. V duchu už si dělal seznam nábytku, kterým by mohl dveře zatarasit.
„Nalijte mi něco. Cokoli…„ zkoušela Hermiona štěstí a doufala, že Snape sáhne po pověstné whisky značky Miloš Zeman, jejíž se stal tváří.
„Mám tady pár jedů. Slibuji, že to bude chutnat jako limonáda,“ ucedil Snape skrz zaťaté zuby.

Jsi budoucí krev v mojí posteli
Jsem ten, kdo tě jednou jistojistě zastřelí

„Dobře. Nebudeme si na nic hrát, pane profesore. Řekněte mi, co byste chtěl,“ zašvitořila opět hlasem reklamy na Marlboro.
„Chtěl bych si konečně dočíst kapitolu o vyříznutí jazyka a konečně bych si rád přerovnal ty etikety. Taky toužím po tom, abyste vypadla, ale jelikož vy se k odchodu zjevně nemáte a chcete se se mnou vyspat, tak se laskavě svlékněte, ať to máme rychle za sebou, nemám čas na hlouposti.“

Jsem ten, kdo ty tvoje krásný oči jednou zatlačí
Jsi moje všechno a mně to nestačí

Hermiona si pomyslela, že se jí zjevně splní nejtajnější sny jejího života. Severus Snape, který nad ní bude mít absolutní moc. Teď konečně nepochybovala, že i on to tak chce.
„Řekl jsem dělejte,“ pokračoval znuděně Snape.
„No tak, lektvary vám neutečou, můj pane,“ ignorovala, že Snape za ni dodal „profesore„. „Já bych mohla,“ řekla rádoby nevinným hlasem pornoherečky.
„Vážně?“ otázal se s nadějí v hlase.
V tu chvíli před ním stála nahá a tak se nestačil zeptat, za jakých podmínek by utekla. Ano, měla pěkné tělo. Ale bylo na něm na jeho vkus trochu moc různých terénních nerovností.
S utrápeným vzdechem si začal rozpínat poklopec. „Zatím si udělejte pohodlí,“ kývnul směrem k jednolůžkové posteli. Konečně se přesunul nad ni.
„Žádná předehra nebude?“ zeptala se už trochu zklamaně.
„Pokud chcete, tak se předehrajte, já si zatím dojdu přerovnat ty etikety,“ nabídl vstřícně Snape.

Je to vážně silná káva, pláč anebo vztek
Nic už s tím nenaděláš

Když místo odpovědi ucítil její ruku ve svých slabinách, netrpělivě mlaskl. „Myslíte si, že jsem tak neschopný?“ Sevřel její zápěstí a přidržel jí je na polštáři za hlavou. Když poprvé přirazil, vydral se z jejích úst nepříliš tichý sten. Myslel, že po vražedném pohledu č. 9 (vražda, smrt, zabití, Longbottom) toho divadélka nechá. Nenechala. Několikrát ji musel okřikovat („Musíte řvát směr můj ušní bubínek?“). Pak si těch nepříjemných zvuků, které mu vydávala do ucha, přestal všímat.
Přemýšlel, zda stihne večeři a jestli má opravit práce prváků už dnes, nebo si je nechá na zítřek. Přikláněl se k zítřku. Dneska bude muset dodělat ty etikety…

Nech mě jenom hádat, jak jsi hebká na dotek
Krásná a nedospělá

Konečně zařvala asi o padesát decibelů hlasitěji. Konec byl na dohled.
„Severusi,“ zakňourala a přitom ho kousla do ucha. Severus uhnul a promnul si bolavý lalůček.
„Neříkal jsem vám, abyste držela hubu? A netykejte mi. Kozy jsme spolu nepásli.“
Severus se zvedl a urovnal si šatstvo.

Víš, všechno má aspoň malý kaz
Jsem ten, kdo ti jednou zlomí vaz

Hermiona se pracně oblékala, zatímco Snape jí snaživě házel kusy oděvu ze země. Rozhodně to nebylo gentlemanské gesto. Právě naopak. Nemohl se dočkat, až ta nebelvírská šprtka vypadne.
„Děkuji, pane profesore,“ zašeptala.
„Říkala jste něco hodnotného, nebo jako obvykle?“ zeptal se zcela neromanticky Snape.
„Nic,“ usmála se.
„Chcete říct, že mám slyšiny? Strhávám nebelvíru deset bodů.“
„Uvidíme se ještě někdy?“ zeptala se po vzoru literárních hrdinek, prožívajících milostné dobrodružství.
„Obávám se, že ano,“ nasadil svůj obvyklý úšklebek profesor. Dnes měl tedy pěkné zkaženou náladu a ona mu ještě připomíná, že ji bude vídat na chodbě.
Přistoupila k němu se zavřenýma očima a našpulila rty.
Řekl jí už někdo, jak vypadá hloupě? Severus odstoupil a nechal ji samotnou uprostřed místnosti.
„Odebírám nebelvíru dvacet bodů a další budou následovat…“

Má milá vždyť mě znáš, jsem dobrák od kosti
A ty jsi ta, co mi to jednou všechno odpustí

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský