Fantasmagorium

Autor: Norsi
Hlavní postavy: Severus Snape / Harry Potter
Shrnutí: Harry se snaží dělat svému milenci jen a jen radost.

Hádka

11. prosince
Dnes jsme se se Severusem pohádali. Jen tenhle měsíc už po čtvrté.
Tentokrát to ale bylo horší. Opravdu jsme na sebe dost křičeli a padla i celkem…hrubá slova. Většinou na sebe vyjedeme kvůli úplným maličkostem. Jako třeba tehdy, když jsem chtěl Severusovi udělat radost a uvařit sám lektvar, který na další den potřeboval. Jenomže jsem ho vařil v jeho soukromé lektvarové laboratoři (mimochodem velice drahé laboratoři) a ten lektvar…no, jaksi vybuchl…

No dobrá, to nebyla zrovna maličkost, ovšem tehdy jsem stihnul většinu věcí opravit i dokoupit zničené přísady. Jen jsem to všechno asi neuložil na správné místo, proto to Severus zjistil. Ale byla to nakonec jen poměrně malá hádka.

A nebo tehdy, před pár týdny.
Zrovna jsem poklízel v bytě a chtěl jsem uložit do skříně pár Severusových hábitů. Tak jsem ji otevřel a chtěl hábity pověsit, když najednou na mě z horní police něco vypadlo. Při bližším zkoumání jsem byl celkem v šoku: Byla to tanga. Dobře, to by mě možná ani nepřekvapilo. Ovšem to, že měla vepředu sloní chobot a že byla v zářivé tyrkysové barvě…
Ihned mě napadlo, že má možná Severus nějaké…ehm…skryté touhy, které jsem ještě nestačil objevit. Tak jsem si je oblékl pod šaty. (abych mu udělal radost!)

Večer jsme se chtěli milovat, Severus mě svlékal…a pak ztuhl. Čekal jsem, že bude překvapený, ano, ale že bude mít vztek? Začal šíleně křičet, kde že jsem TOHLE sebral. A tak jsem se dozvěděl, že tahle elegantní tanga jsou starý dárek od Brumbála. Prý si z něj kdysi udělal vtípek. Severus ta tanga někam hodil a potom na ně zapomněl – skřítci je zřejmě pečlivě uložili do skříně.
No, jak říkám, naše hádky byly většinou kvůli samým maličkostem. Tedy, až do včerejšího dne. Asi jsem to trochu přehnal.

Než přišel Severus domů, rozprostřel jsem po celém obýváku kožešiny, zapálil svíčky a velice povedeně (podle mého) jsem se mu tam naaranžoval (samozřejmě jsem mu chtěl udělat radost, jak jinak). To jsem ovšem ještě netušil, že Severus nepřijde sám, ale s několika vysoce postavenými lektvaristy, aby s nimi projednal jakousi zakázku.
Ano, možná bych stihl běžet do ložnice a obléct se, když se z chodby ozvaly hlasy, to bych ale nesměl usnout.
Takhle vešlo do komnat pět uznávaných mužů a první, co viděli, byl nahý, spící Harry Potter, natažený v kožešinách.

Mám pocit, že jsem při probouzení zaslechl, jak jeden z mužů říká něco v tom smyslu, že "to se Severus nezmínil, že má doma takový skvost". Severus asi nebyl příliš polichocen. Hádali jsme se dlouho, dlouho do noci. Můj temný milenec mi vyčetl naprosto všechno, každý chlup. Všechny chyby, které jsem kdy udělal, všechny mé pokusy ho potěšit. A jak jsem prý mohl zapomenout na tu důležitou návštěvu. Copak nechápe, že jsem mu chtěl opravdu udělat radost? Vůbec moji snahu nevidí?

On je tak perfektní. Mistr a profesor lektvarů, přitažlivý, inteligentní, děsivý. Ano, já sice zabil Voldemorta a stále jsem braný jako nejuznávanější kouzelník (samozřejmě po Brumbálovi. Někdo sice tvrdí, že jsem dokonce lepší, ale to je směšné), ale… mě nezajímá obdiv ostatních. Já chci těšit JEHO. Ach jo.
Jak těžké je zavděčit se Severusovi Snapeovi.

Celý den jsme spolu nepromluvili. Asi bych za ním měl jít, udobřit si ho. Jenže pokaždé za ním chodím já. Neměl by se taky jednou snažit on? I když je pravda, že většinou za hádky můžu já…ale on zase reaguje příliš prudce!
No jo…ale já to nevydržím. Severus je někde pryč, asi zase vaří lektvary. Blíží se večer a ty obvykle trávíme spolu. Jsem zvyklý… nezvládnu tu sedět sám. Nebo ještě hůř, dívat se na něj a nemoct se ho dotknout, políbit ho, sednout si mu na klín a nechat se obejmout.

A kdybych za ním opravdu šel? Co bych mu měl říct?
Ne, neříkal bych nic. Raději bych vyzkoušel osvědčenější metody. Ano, úplně to vidím. Udělal bych to v noci, až by usnul.
Něžně bych ho hladil, pomalými, táhlými pohyby…Bradavky bych jemně polaskal jazykem, jen tak akorát, aby krásně ztvrdly. Ale jazyk by neskončil jen u nich. Malými kroužky bych ho vedl až k tomu stále se zvětšujícímu klínu, přímo k tomu už tak moc tvrdému penisu. A to bych přece nemohl nechat jen tak, musel bych dokončit dílo s veškerým umem a pečlivostí…ano, přesně tak.

Tak moc bych ho chtěl vzít do úst…
Sát naběhlý žalud, přejet jazykem po naběhlé žíle.
Cítit ten mužný pach …nasávat ho, vychutnávat si ho jako tu nesladší pochoutku. A v tu chvíli už by bylo jedno, kdyby se Severus probudil. Tu chvíli už by nemohl přerušit ani jeden z nás. A potom…

Severus se donutil přestat číst a skelný pohled odtrhl od koženého deníku, ležícího na Harryho stole.
Nechtěl ten deník číst, vážně ne. Ale tu koženou vazbu u nich v bytě ještě nikdy neviděl, tak ho překvapilo, že něco takového leží na stole. A když zjistil, že je to deník, už nešlo přestat číst.

Trochu roztřeseně se opřel o paže a pokoušel se zklidnit zrychlený dech. Merline. Ne, teď už ho nemohlo uklidnit nic. Jeho erekce byla silně naběhlá a on potřeboval jen to jediné.
Toho kluka. Hned.
Najednou se zastavilo šumění sprchy, které se až do teď rozléhalo bytem. A po chvíli vylezl z koupelny Harry, ručník kolem pasu.
Jakmile si všimnul Severuse, zastavil se v půli pohybu.

„Severusi?“ tvářil se trochu vyděšeně, protože se k němu jeho milovaný blížil s typicky nečitelným výrazem. „P-počkej…chtěl jsem s tebou -“ víc už říct nestihl, protože byl hrubě hozen na postel.
No a pak… (autorka se snaží najít vhodný výraz, který by následující scénu vystihoval)…pak ho Severus prostě znásilnil.

*****

„To bylo…naprosto úžasné, Severusi!“ Potter ležel na Snapeově hrudi, ve tváři přiblblý a zcela ukojený výraz. Severus ho jednou rukou objímal, druhou ruku pod hlavou. I on se tvářil neobvykle spokojeně.
Harry: Ano, věděl jsem, že v sobě Severus bude mít dost zvědavosti a ten deník si přečte.
Severus: Celkem povedený trik. Něco tak podlého bych od Nebelvíra nečekal.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský