Fantasmagorium

Autor: Eillen
Hlavní postavy: Severus Snape/ Oliver Wood
Shrnutí: Děj se odehrává v budoucnosti a ve vzpomínkách na Oliverův poslední rok v Bradavicích
Poznámka: Věnováno Sylvík
Děkujeme sssnake za beta read

Jedno nesplněné přání

Oliver Wood se procházel na Příčné ulici. Neměl co dělat a tak se rozhodl zajít si na malé nákupy. Bohužel pro něj, nemohl najít nic, co by si koupil a tak jen obcházel jeden obchod za druhým. Možná by se vrátil znovu do prvního, který navštívil před třemi hodinami. To by ale nesměl narazit na jednoho člověka. Muže, o kterém se mu už tolik let zdálo a kterého naposledy viděl při studiu v Bradavicích.

Stál před ním, otočen zády, a prohlížel si výkladní skříň Krucánků. Byl zaujatý novou knihou o lektvarech a tak si nevšiml, že jej někdo upřeně sleduje, ačkoliv jindy by se hned otočil. Oliver se lehce usmál. Vzpomněl si na jednu věc, kterou prožil v posledním roce studia.

*****

„Pane Woode, pojďte se mnou,“ ozval se naštvaně Snape a naznačil Oliverovi, aby ho následoval do jeho kabinetu. Oliver se smutně usmál na své kamarády a rychle doběhl profesora. Pokud něco provedl a měl dostat trest, tak si to nehodlal zhoršit tím, že by neuposlechl profesora. Navíc ho pohled na jeho tělo, zahalené do černého plášťě, přiváděl k šílenství. Tak strašně rád by se podíval, jak vypadá profesor bez toho kusu oblečení.

Oliver se v duchu okřikl. Teď na to nebyla ta správná chvíle. Svým představám se může oddávat až bude ve svém pokoji.

„Hodláte jít ještě dál a poté se vracet?“ vrátil ho do reality nabručený hlas. Oliver si uvědomil, že při snění přešel kolem dveří Snapeovi kanceláře a pokračoval dál v chůzi.

„Ehm, promiňte. Trochu jsem se zasnil,“ přiznal se Oliver, ačkoliv nehodlal prozradit o čem ten jeho „sen„ byl.

„Tak se proberte a pojďte dovnitř,“ ustoupil stranou a nechal Olivera projít prvního. Jakmile vešel i on, zavřel za sebou dveře a kouzlem je zapečetil. Oliver se na něj vyděšeně podíval. Začal litovat, že s ním vůbec šel. Teď, když u sebe navíc neměl hůlku, byl vydán Snapeovi na milost.

„Pane, proč jste dveře očaroval?“ zeptal se trochu vyděšeně.

„Měli bychom si promluvit o vašem zítřejším zápase ve famfrpálu. Jak jistě víte, pokud vaše kolej vyhraje, Zmijozel přijde o pohár a to bych nerad,“ pronesl vážně.

„Vy si myslíte, že mě dokážete přesvědčit, abych zápas sabotoval? To se pletete!“ vykřikl naštvaně Oliver a začal Snapea probodávat pohledem.

„Ano, myslím si to. Dokonce už vím, jak vás přesvědčit. Myslíte si, že jsem si nevšiml vašich pohledů a zasněného výrazu, který máte, kdykoliv se na mě díváte? Dělal jsem, že nic nevidím, ale to byla jen moje hra.“ Snape se nebezpečně přibližoval k Oliverovi, který však couval, až narazil na dveře.

„Pane, to, to není jak si myslíte,“ začal koktat Oliver.

„Ne? A jak to tedy je?“ zašeptal mu svůdně Snape do ucha. Oliverovi se začaly podlamovat kolena, v duchu byl vděčný za dveře, o které se mohl opřít.

„Došla vám slova?“ zeptal se a rty se lehce dotkl ušního lalůčku. Oliver si myslel, že se zblázní. Snapeovi rty se přesunuly na krk a lehce políbily Oliverův krk, ze kterého vyšlo slastné zakňučení. To byl pro Snapea podnět k poslednímu kroku. Rychle políbil Olivera, který se vůbec nebránil. Doslova si užíval tu vášnivou hru jazyků. Najednou však byl konec. Oliver nespokojeně zabručel. Snape se vítězoslavně usmál.

„Pokud chcete, abych pokračoval, musíte udělat jedinou věc. Prohrát zítřejší zápas. A nemusíte se bát, že bych zapomněl. Pokud prohrajete, užijete si noc plnou vášně,“ pronesl klidně Snape, zrušil kouzlo na dveřích a poslal Olivera pryč.

-*-

„Že já blbec raději neprohrál,“ pronesl zamyšleně Oliver. Tím upoutal pozornost muže hledícího do výkladní skříně.

„Pane Woode, od kdy trpíte samomluvou?“ pronesl ironicky.

„Ehm, pane. Já jí netrpím. Jen jsem si vzpomněl na jednu událost ze školy,“ odpověděl klidně Oliver.

„Mohu vědět jakou?“ zeptal se zvědavě, ačkoliv při pohledu do jeho očí muselo být jasné, že ví, kterou událost má Oliver na mysli.

„Na odpoledne před posledním zápasem ve Famfrpálu. Myslím tu část odpoledne, kdy jsem byl s vámi v kabinetu,“ pronesl klidně. Snape se pousmál. S chlapce, který by toto nikdy nedokázal vypustit z úst, aniž by se začervenal, se stal muž, který by byl schopen i jiných věcí.

„Bohužel netuším o čem to mluvíte. Je to už dlouhá doba a má paměť není, co bývala,“ vysmíval se mu Snape. Olivera tím vytočil. Bez rozmyslu uchopil Snapea za ruku a přemístil se s ním do svého pokoje.

„Mohu vědět, co tu děláme?“ zeptal se Snape. V jeho hlase zněl náznak svůdnosti a nedočkavosti. Oliver se pousmál. Dnes to bude on, kdo bude mít moc, ne Snape.

„Pokud nevíte, tak bych vám to měl asi naznačit, Severusi,“ odvážil se ho oslovit křestním jménem. Chvíli čekal na reakci. Bál se, že zašel moc daleko, ale Snape proti oslovení nic nenamítal. To dodalo Oliverovi odvahy. Naklonil se k Snapovi a lehce ho políbil. Pokud doufal v nějakou reakci, tak rozhodně ne v tu, které se mu dostalo.

Snape ho pevně uchopil za ramena a jazykem se dostal do jeho úst. Oliver, ačkoliv chtěl být tím, kdo bude rozhodovat, se rychle podvolil a nechal Snapea, aby si s ním dělal co chtěl. Utápěl se v tom nádherném polibku. Přál si, aby nikdy neskončil. Bohužel konec přišel záhy.

„Kde je ložnice,“ zašeptal Snape a Oliver pochopil, proč s polibkem přestal. Kývnutím hlavy naznačil, které dveře to jsou. Snape ho opět vášnivě políbil a lehce ho vmanévroval do dveří a poté položil na postel. Oliver v tu chvíli začal Snapea zbavovat oblečení. Připadal si děsně nemotorně. Knoflíčky mu nešly rozepnout. Po několika minutách marného snažení to vzdal a košili roztrhl.

Po chvíli oba leželi na posteli nazí. Oliver sebral veškerou svou sílu a donutil Snapea, aby si lehl na záda. Ten, jelikož byl zvědavý, co má Oliver v plánu, se nebránil. Oliver jej vášnivě políbil a rukou začal zkoumat jeho tělo. Chvíli ho hladil po břiše, poté uchopil jednu z bradavek a hrál si s ní tak dlouho, dokud neuslyšel Snapea lehce zasténat. Poté se přesunul níž. Uchopil naběhlý penis do ruky a začal ho jemně masírovat. Snape zaklonil hlavu a vydal slastně zachraptění.

Oliver vymněnil svou ruku za rty. Lehce olízl špičku penisu a poté jej celý vzal do úst. Snape zaťal ruce v pěst. Musel se hodně ovládat, aby nevykřikl slastí. Oliver jej pomalými dráždivými pohyby přivedl až k vyvrcholení. V tu chvíli se Snape neudržel a vykřikl a udělal se do Oliverových úst. Ten se pokusil vše spolykat, ale nepodařilo se mu to. Začal se trochu dusit a musel přestat. Omluvně se podíval na Snapea, který mu naznačil, že se vůbec nic neděje. Oliver si k němu lehl a nechal se obejmout.

„A jak bys to chtěl ty?“ zašeptal mu do ucha Snape a začal ho hladit ve vlasech.

„Pomalu a celý svůj život,“ odpověděl popravdě Oliver.

„Bohužel jedno z přání ti splnit nemohu,“ pronesl věcně Snape. Oliver se mu podíval do očí, sebral veškerou odvahu a zeptal se.

„A jaké to je?“ Srdce měl až v krku. Snape chvíli vypadal, že se nemá k odpovědi. Pak ho najednou vášnivě políbil, odtáhl se od něj a zašeptal mu: „Pomalu. To totiž nesnáším.“

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský