Fantasmagorium

originál
Autor: RaeC
Překlad: sssnake
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: Jak je krása relativní

Krásný

Krásný…

Harry přejel hřbetem ruky po Severusově čelisti a dovolil svým prstům, aby se rozběhly po mužově spící tváři. Severus spal a nemohl ho zastavit.

Takový účinek měl Bezesný lektvar.

Noc byla časem, kdy se ho Harry mohl dotýkat, ochutnávat a prostě být s ním. Žádná jedovatá slova nebo kruté výrazy, které se člověku dostaly pod kůži jako svrab a nehodlaly zmizet. To bylo jedno z nepsaných pravidel jejich vzájemného vztahu. Severus nenáviděl, když se ho někdo dotýkal. Probouzelo to v něm hrůzu nahánějícího muže.

Tenhle týden byly noční můry obzvláště zlé a Severus se potřeboval vyspat. Tím si byl Harry jistý. Nalil tedy lektvar do Severusova čaje. Severus věnoval Harrymu jízlivý úsměv, ale stejně čaj vypil. Celou dobu si však něco brblal o nesnesitelném spratkovi, který si myslí, že mu všechno projde.

Skoro se tomu zasmál. Skoro. Harry se však nesmál. Harry prozkoumával každý milimetr kůže. Kůže byla hrubá, se známkami stárnutí. Přejel přes tmavé řasy, které rámovaly stejně tmavé oči. Pokračoval přes obočí, které jako by si žilo svým vlastním životem a širokou škálou výrazů zarazilo jakoukoliv lež, aniž by Severus musel promluvit. Pokud tohle vše zkombinoval s jízlivým úšklebkem, Severus mohl působit vražedně a taky tak často působil.

Po pravdě, Harry si nemohl vzpomenout, že by ho kdy viděl se usmívat. Jeho rty vždy byly zkroucené nelibostí, znechucením nebo rozčarováním. Harry tomu nerozuměl a ani se o to nesnažil. Jeho vlasy nikdy nevypadaly umyté a hřeben se jich nedotkl taky hezky dlouho. Trochu jako Harryho vlastní, ale ne tak čisté. No, možná takové kdysi byly.

Opravdu to byla tvář, kterou mohla milovat jen matka. Harry jí byl fascinován. Krása je otázkou vkusu. Pro Harryho znamenala více osobnost, ne vizáž. Láska je slepá.

Harry si odfrkl. Na Severusi Snapeovi nebylo nic krásného. Jeho osobnost byla stejně drsná a kousavá jako jeho vzezření. Na Severusovi nebylo nic skrytého. A pak, že je láska slepá! To byl ten nejlepší vtip, jaký kdy slyšel. Milovat neznamená nedostatky druhého nevidět. Je to pouze rozhodnutí je ignorovat nebo na ně zapomenout.

To, co obzvláště dělalo Severuse Snapea hrdinou bitvy o Gryfelden Glen bylo to, že miloval Harryho Pottera. Harry nikdy nepochopil, že ho přijal. Nebyl přece o nic víc krásný, než muž, který spal vedle něj.

Podél jeho lícní kosti se táhla ošklivá spálenina, která hyzdila jeho tvář. Byla zarudlá a zkrabacená. Pořád byla hodně citlivá. Nedokázal se usmát, aniž by jizva nepraskla a nekrvácela. Harry se proto už nesmál. Ruka, ve které držel hůlku, ztratila cit. Nebyla ničím víc, než přívěskem. Zohyzděná věc, která ochable splývala podél jeho boku.

Kdyby Harry mohl, tak by se nad tou ironií zasmál. Jeho zranění nepocházelo z bitvy, ale bylo způsobeno očarovanými hrozny. Harry se tedy naučil používat druhou paži. Ovšem ani ta, v důsledku toho, že byla mnohokrát zlomená, nebyla zcela v pořádku. Harryho děsilo, že by v příštích letech mohl ztratit cit i v téhle paži.

Proto se Harry snažil využít každé chvíle během noci, kdy Severus ležel tiše a bez hnutí. Snažil se zapamatovat si toho muže pomocí doteků předtím, než úplně ztratí schopnost se ho dotýkat. Nejhorší bylo, že mu nedokázal poskytnout stejné potěšení, jakým ho ochotně zahrnoval Severus. Od té doby, co byl zachráněn, měl však Harry problémy s erekcí. Voldemort to věděl. Bylo frustrující předstírat před Severusem, že si to užívá, když se druhý muž pohyboval hluboko v něm. Chtěl to a potřeboval to často. Kdykoliv, kdy mohl být blízko Severuse, byl v sedmém nebi. Co když je jedním z těch, které nikdy nepřijmou do vybrané společnosti. Bylo mu to jedno. On měl Severuse.

„Pottere.“

„Ano, Severusi?“

„Musíš mě noc co noc bez přestání osahávat, když spím?“

„Ano, Severusi.“

„Kdybys radši svoje prsty použil k něčemu lepšímu.“

Harry vzhlédl a vpil se do těch tmavých očí, které tolik miloval. Převalil se na bok. Ve své zdeformované paži ucítil tlak. Bolelo to. On se o to však nestaral. Pomalu posouval paži dolů po Severusově břiše. I ten sebenepatrnější pohyb mu působil bolest. Bolest se ještě vystupňovala, když Harry sevřel Severusův penis. Harrymu uniklo tiché zasyčení. Přitulil se k Severusovi víc, aby tolik paži nenapínal, a začal zpracovávat Severusův penis v tempu, které měl jeho partner nejradši.

Ten muž byl i v tom nejlepším tichý jako smrt. Každé zasténání, každý nepatrný povzdech byl vysoce ceněný, jak by měl být tím posledním. Severus už skoro dosáhl vrcholu. Bylo to patrné z jeho zdrsnělých rysů, z napětí jeho těla nebo z přerývaného dechu, který se mu dral mezi rty.

Harry si vychutnával každou minutu.

Harry do toho vložil každé vlákno své bytosti. Severus se tomu plně poddal a šeptal Harryho jméno s takovou úctou, která vzbuzovala v Harrym respekt, kdykoliv to slyšel. Nezáleželo na tom, jestli si ho Severus vzal, nebo ho Harry hladil a sál, aby dosáhl vrcholu. Stěží si všiml narážky, aby vzhlédl a zachytil tu část Severusovi bytosti, která ho nekonečně zbožňovala.

„Harry…“

V posteli, v té nejtemnější temnotě noci, mohla být vyslovena pouze jejich jména. Žádné štíty. Žádné masky. Nic víc než syrová žádost. Severus nebyl pouze krásný.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský