Fantasmagorium

Autor: kolektiv HSS
Hlavní postavy: Severus Snape/ Lucius Malfoy
Shrnutí: Dvakrát měř a jednou to tam srč - vyplatí se to.
Poznámka: Sepsáno na srazu HSS 23.2.2008

Luciusovi bílí pávi

Klišé je umění. Stvořme tedy povídku, která bude učebnicí klišé pro základní školy. Otřepané fráze, tisíckrát použité věty, přesladké či přesmutné okamžiky... vše je povoleno. Vzpomeňte si, které obraty už vám lezou ušima...

Severus Snape složil hlavu do dlaní. Melancholicky se zadíval do krbu, ve kterém plápolaly zářivé plameny. Seděl v pohodlném, koženém křesle, ale sotva pohodlí, které ho obklopovalo, vnímal. Myšlenky mu zabíhaly k plavovlasému bohovi, který mu všechno to pohodlí poskytl, a přesto jakoby mu na něm nezáleželo, jako by ho tu měl jen jako doplněk interiéru. Severus se nad tím zamyslel. Přestal vnímat čas.
Na stěně zabzučela moucha. Masařka jak noha. Vytrhla Severuse ze soustřední. Navztekaně po ní hodil botu a rozmázl ji po stěně. „Fuj..“ pozvedl znechuceně obočí. Při pohledu na muší krev a vnitřnosti rozmázlé po stěně se mu zvedl žaludek. Vstal z křesla, přistoupil k oknu a pohlédl do záře zapadajícího slunce.
Za jeho zády se otevřely dveře a srdce v Severusově hrudi poskočilo.
„Severusi“, ozval se medový hlas, při kterém mu naskočila husí kůže a v žaludku se mu začali třepotat motýlci. Polkl. Nechtěl se otočit. Nakonec sebral odvahu a stanul tváří v tvář pohledu ledových modrých očí. Jeho tvář byla jako kamenná maska. „Ano, Luciusi?“ zapředl jeho sytý baryton. Jeho oči přeletěly od západu slunce k antickému sošnému příkladu dokonalosti. Oči kalně šedé švýcarské oceli se mu vpíjely do duše, do kůže vonící po drahé kořeněné kolínské, do morku kostí, do značkové whisky na stole... Severus překonal myšlenky na počínající alkoholismus a zamával pláštěm, čistě proto, že už to dlouho nedělal a shledával toto gesto dramatickým.
Severus zapřemýšlel, zda motýli v jeho břiše jsou důsledkem promile (spíše procent) v jeho krvi či počátkem břišní koliky.
„Zkoušíš se mi vyhýbat, Severusi?“ zapředl Lucius a přistoupil blíže. Nepozval jsem tě sem, aby ses zavíral do pokoje a o samotě popíjel moji whisky,“ přešel do výhrůžného šepotu.

„A co s tím chceš dělat?“ zeptal se Severus. Jen díky strastiplným rokům, kdy na sobě pracoval, udržel svůj hlas v normálním tónu. chladný, beze špetky zájmu. Za chladnou maskou se však skrývala touha a vášeň.

Jen si byl dobře vědom toho, že by nikdy nedosáhl svého, kdyby byl pro Luciuse snadno k mání.

Otočil se zpět k oknu a zahleděl se k obzoru. Slunce už zapadlo, jen rudý pruh na obloze označoval místo, kde se uložilo ke spánku. Severus vnímal Luciusovu přítomnost všemi póry. Když ucítil mezi lopatkami kovový konec Luciusovy hůlky, zachvěl se. Jemný tlak mu sestupoval po páteři až k pasu, přejel přes pásek kalhot a zastavil se mezi Severusovými hýžděmi. Severus zadržel dech.
„Chceš něco, Luciusi?“ zeptal se Severus a jen s námahou udržel klidný tón. Musel se udržet. Musel, jinak bude ztracen a přijde o poslední výhodu, kterou má. A to nemohl dovolit... alespoň zatím.
Lucius k němu přistoupil, až se ho skoro dotýkal, chybělo jen několik centimetrů. „Tebe“, vydechl a horký dech ovanul Severusovo tělo. „A ty chceš mě, nemám pravdu“ zašeptal svůdně. „Ne,“ popřel to profesor lektvarů. Ale jeho tělo ho zradilo a když ucítil Luciusovu ruku ve svém rozkroku, nemohl už popírat svou touhu po blonďatém aristokratovi.

„Severusi“, usmál se Lucius a jemně se usmál. „Lhaní a přetvářka jsou bezesporu tvojí předností, ale na mě si nepřijdeš. Znám tě už tak dlouho..“ vydechl a odhrnul černé valsy stranou. „Tvé tělo mluví jasně,“ zavrněl a přitiskl rty na odhalenou kůži mužova krku.
Severus se zachvěl a sám sobě navzdory zvedl ruce a zapletl je do Luciusových vlasů. Lucius se spokojeně pousmál a přesunul svoje plné rty na Severusovy. Severus zasténal.
Severusovi černý (nikoli však mastný) pramen zaclonil obličej. Ne, drahý čtenáři, Severus Snape opravdu nebyl Gothic ani Emo, prostě mu jen černé vlasy padaly do ksichtu. Zdvihl levý koutek úst. Čtenáři, neptej se, jak se to dělá, Snape to prostě umí a basta...
Lucius počal líbat sametovou alabastrovou kůži Severusovy elegantní šíje. Severus si přál, aby to trvalo navždy. Samozřejmě mu nedošlo, že po dvou třech dnech by ho neustálé oslintávání omrzelo... Jak už to v takových okamžicích bývá, onyxové oči se zaleskly vzrušením (ne, neplakal, on nikdy neplakal, ačkoli mu nebylo souzeno být šťastný). Sametový baryton znovu zasténal.
„Promiň, Severusi. Musím jít. Narcissa čeká, že je dnes doprovodím na večírek k Macllainům. Ale neboj, teď, když vím, jak po mě toužíš, udělám si někdy čas.“
Severus se prudce otočil a chytil Luciuse okolo boků. „Ne, teď nikam nepůjdeš“, vydechl a přitiskl se k němu. Jejich ztvrdlé penisy se na sebe přitlačily a Severus pocítil horkou vlnu vzrušení. Štíhlými hbitými prsty rozepnul Luciusovi pásek i poklopec a než stačil Lucius zareagovat, ucítil svůj penis v horké Severusově ruce. Zasténal slastí. Severus si klekl a vzal Luciusův úd trčící kolmo od těla do úst.
Luciuse zalilo teplo. Doufejme, že tato věta není soudně napadnutelná, pokud vezmeme v úvahu, že se nalézá na stránkách, které rozhodně neaspirují na „zločin z nenávisti“. Teplo zalilo i Severuse. Už je tomu hodně dávno... Severus cítil Luciusovo mužství až na mandlích. Potlačil vratný reflex. Ne Lucius, Severus, který si uvědomil, že pozvracet antického poloboha není zrovna erotikou vibrující nápad. Tudíž Severus dál hltavě pokračoval, lačně bral celou Luciusovu délku do tvrdých a vlhkých úst, přejížděl poddajným jazykem po sametovém žaludu. Který jazyk by nebyl poddajný po učiněných hektolitrech whisky? Lucius zachraptěl (nikoli zachrápal): „Otoč se...“ Severus k němu vzhlédl. Lucius dodal na vysvětlenou: „Chci se vysmrkat...“
Severus se rozhořčeně odtáhl, zvedl se na nohy a udělal krok zpátky. Lucius si opravdu myslí, že si s ním může dělat, co se mu zachce, že si od něj nechá všechno líbit. Nedovolí, aby si s ním takhle zahrával.
„Tak si jdi, vezmi si tu svoji ženušku na ples. A až se vrátíš, ani se neobtěžuj mě tu hledat.“ V očích mu zaplálo, obrátil se na podpatku a s vlajícím hábitem a pachutí Luciusova údu v ústech vykráčel z pokoje.
Pravda, chvíli bojoval s dveřmi, které se zákeřně otevíraly „TAM“, což lehce ubralo jeho odchodu na grácii.. Snažil se vykompenzovat to alespoň výrazem „Obyvatelé planety Země, vidím to s vámi černě, inteligenčně podprůměrně, tak kurva Melin, neserte mě.“
Na chodbě zdobené malfoyovskými ksichty se rozevlál na maximální výkon. Jelikož Severus byl muž, a muž nedokáže dělat více věcí najednou – například jít a žvýkat, Severus nedokázal vlát a koukat. V plné vlavé rychlosti vrazil do čehosi, co teoreticky mohlo mít tep, otvor a malfoyovskou krev. Severus, plně vzrušen Luciusem, zmohl se jen na autoritativní „Nastavte prdel, Malfoyi“, a nastalo šmik...
Bohužel, výraz „teoreticky“ byl v tomto případě plně na místě. Pravda, ten tvor měl tep – byl živý a bušilo mu srdce – i když v tomto případě více překvapením než vzrušením, otvor měl také a i když mu v žilách nekolovala mafloyovská krev, rozhodně patřil do inventáře Malfoy Manoru. To, že poslušně nastavil příslušnou část těla, nebylo zapříčiněno tím, že by Severusovi rozuměl, ale tím, že byl momentálně k Severusovi otočen právě onou inkriminovanou částí. Severus slastně zasunul svůj úd do otvoru, který se před ním objevil, a vydechl rozkoší. Že něco není v pořádku si uvědomil, až když se tvor rozkřičel velmi nepříjemným vysokým hlasem, otočil hlavu a klovl ho do ruky. Severus sklopil oči a uviděl, že má prsty plné bílého peří.
„DO PRDELE“, zařval, ale ne proto, že zjistil, že právě ošukal páva, ale proto, že zjistil, že před nimi stojí Lucius s výrazem boha pomsty. Překvapený Severus vyrval z páva ještě tepající erekci.
„Severusi, toho páva mi zaplatíš,“ pronesl Lucius ledově naštvaným hlasem.
„Za kolik?“ otázal se Severus s povzdechem.
„Deset galeonů,“ nadhodil Lucius.
„Pět,“ pronesl ledově Severus.
„Tři,“ snížil Lucius, který se o finance nikdy nezajímal.
„Dobrá, ale... nemohl bych mít za každého třetího slevu?“ zabručel Severus.
„Máš to mít, dneska je to za galeon...“
Kouzelníci si s úsměvem plácli.
Severus zašátral v hábitu. „Kolik stojí permanentka?“

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský