Fantasmagorium

Autor: Světlushka
Hlavní postavy: Draco Malfoy/ Harry Potter
Shrnutí: Večírek, překvápko, láska.Dva lidé, kteří to dali dohromady. Jak prosté.
Poznámka: Věnováno Ištar Halabábě. Díky za všechno ;)

Harry & Draco - Meeting Point

Knoflíček po knoflíčku svádí tě má košile - jen pojď, rozevři mě a dívej se, co ukrývám… Bledé dlaně se třásly, když pohladily obnaženou hruď - a studily, jelikož bezedná sklenice whisky a ledu je do rána nechala zkřehnout. Noc pomalu přecházela v časné jitro, ale sen se teprve rodil, přicházel na svět, klubal se z kukly jako křehký motýl. Tvé prsty zlehka putovaly po hrudní kosti až na břicho, k pupíku, a zase zpátky, od bradavky k bradavce a každou z nich promnuly mezi svými bříšky… Ne, ty ruce nezůstanou dlouho chladné.
Košile se definitivně svezla z ramen a krátce zašustila. Ach… Jenom ten zvuk, když už víš, co bude následovat… Jemná husí kůže na těle jen zvyšuje citlivost.

Líbáš mě – poprvé! - a tvé rty plní se krví, žhavé i citlivé, jak žádný z nás nechce mít dost. Tvé ruce – ach! ruce! – už sklouzly k mým bokům a žádají víc; proč jim nevyhovět, když ani tvá košile už nám dávno nepřekáží? Čím míň je šatů, tím více to hřeje, hřeje i mrazí, z dotyku na dotek se chvěje má mysl a roztříštěné vědomí ve vlnách spojuje a rozpojuje vjemy, tisíc v jeden a jediný v tisíc…

Když náhle –

*****

Skoro už svítalo, když se Hermiona probudila. Kde to jsem? Matné obrysy pokoje, rozházené oblečení a nádobí, sklenice od vína, prázdné lahve a zbytky jídla… Přes bolest v hlavě pomalu skládala včerejší večer. Hlasitá hudba, spousta lidí a smích. Party u Harry Pottera, další z mnoha. Začínalo být těžké odlišit jednu od druhé. Hermiona se pomalu posadila a rozhlížela se dál. Kousek vedle ní ležel Ron a hlasitě chrápal, přehnal to jako většina ostatních. Na sračky, napadlo Hermionu spojení, které včera tolikrát padlo, doprovázené záchvaty smíchu. Kromě Rona už ale nikoho neviděla. Ostatní se asi odebrali domů pořádně vyspat. Nebo tak nějak. Alkohol vždycky dovedl zamíchat kartami.
Hermiona se tiše vymotala ze spacáku. Napít. Došla do kuchyně a nalila si do sklenice čistou vodu. Příjemně chladila a mírnila následky opilosti. Jak východ slunce pokročil, okolní předměty získávaly konkrétnější tvar a jasnější barvy. Zvenku se začínali ozývat ptáci, kteří dívku přilákali blíž k oknu – chvíli jen tak stála se sklenicí v ruce a mžourala do zahrady... Než ji něco přimělo se otočit. Docela tichý zvuk. Možná zašustění látky, možná pošeptané slůvko… Blízko, jen kousek od ní, za pootevřenými dveřmi jednoho z mnoha pokojů Harryho velkého domu. Stačilo pár kroků, aby nahlédla dovnitř – nahlédla a uviděla.
Uviděla jindy bledého Draca Malfoye, kterak svou zrůžovělou tvář sklání k postavě v křesle a znovu a znovu ji líbá, žádostivě, vášnivě, rty naběhlé a vlhké. Jeho dech se zachvívá a téměř se třpytí v drobných obláčcích páry, tak se zdá horký uprostřed zchladlého bytu. Jeho plavé vlasy pozbyly definitivně svou uhlazenost a spadaly mu do obličeje, slabé pramínky občas zastřely jeho oči barvy safírů, jako když ráno několik málo mráčků zbrázdí kotouč právě probuzeného slunce. Tak jiný… Tak… krásný…
Draco netušil, že jej někdo pozoruje, že úzkou mezerou nedovřených dveří sem hledí udivená dívka. Netušil to, když se zelená zmijozelská kravata svezla na zem, ani stín podezření mu nepřišel na mysl, když si nechal svléknout košili a odhalil tak svá bledá ramena.
Košile a kravata… Proč tak formálně? Nenápadná poznámka, která večer splynula z Harryho úst na adresu Dracova oblečení. Nenápadný záblesk v zelených očích, nenápadný dotyk bříšek prstů při nalévání vína… Tisíc nenápadných drobností nabylo významu v jediné vteřině úžasem rozšířených očí, když zelenou kravatu překryla další košile, zcela nezaměnitelná svou barevnou ležérností. Harry Potter… Hermiona si byla jistá už předtím, než muž vstal z křesla, aby objal Dracovo křehké tělo a políbil šíji. Byl to on. Její nejlepší kamarád. Ucouvla před výjevem, kterému najednou nerozuměla. Ucouvla, ale nestihla už se uhnout před Dracovým pohledem – v jeho očích poprvé nebyla žádná přezíravost, žádná pohotová odpověď. Poprvé. Jako by v nich Hermiona spatřila odraz vlastního zděšeného překvapení.
Utekla dřív, než stihl cokoliv říci; utekla dřív, než se Harry otočil.

*****

Slunce stálo vysoko na nebi a jeho paprsky skrze větve vysokého dubu kreslily blýskavé obrazce na obličeje dvou mužů ležících vedle sebe naznak v trávě. Klid, který tu panoval, mohl být stěží porušen oním sotva znatelným pohybem, když se dvě odlišné ruce po krátkém zaváhání setkaly a propletly.
„Nemáš ani tušení, kolik jsem musel uspořádat večírků, než ses uráčil na některý přijít,“ poznamenal měkce Harry a vložil si mezi zuby čerstvě utržené stéblo trávy.
„Nemáš ani tušení, kolik pozvání jsem musel odmítnout, aby to nevypadalo, že za tebou dolejzám,“ oplatil mu Draco stejnou mincí.
Harry se zasmál a jeho palec pohladil hřbet křehké bledé ruky. „Jak u blbejch.“
Blonďák se usmíval a neříkal nic. Jeho oči pokojně klouzaly po listnaté klenbě nad sebou, než náhle zvážněly a otočily se k druhému mladíkovi. „Mluvil jsi vlastně s Hermionou?“
„Říkala, že už ke mně Rona nebude pouštět,“ odpověděl Harry bezstarostně.
Jeden naoko samolibý úsměv. „Ještě neví, že tě nepustím já k němu.“
„My s Ronem k tomu asi nemáme právo cokoliv namítat, hm?“
„Deset bodů pro Nebelvír.“
Chvíli oba mlčeli, než se Harry vrátil k Dracově původní otázce.
„Hermiona… Ona… Zvládne to. Asi nejlíp ze všech, řekl bych. Ale byla vážně dost překvapená – šla se prý jenom do kuchyně napít…“
„A narazila na nás dva v situaci, do níž se dva nepřátelé obvykle nedostávají,“ doplnil ho Draco. „Stejně… že se někdo vzbudí takhle brzy.“
„Hermiona je holt ranní ptáče.“
„?“
Harry se mírně začervenal: „Tohle nebylo tak docela poprvé.“

*****

Noc. Tlumené světlo. Klid. Chceš?
Svádí tě má košile.
- jen mě rozevři!
Chceš.
Od hrudi -
bledé dlaně
a rty
a whisky
a kůže
a motýl –
pomalu
na břicho,
k pupíku
ne, zpátky.
Od bradavky
k bradavce,
svléknout
a políbit.
Víc
a blíž.
Ach!
Spolu.
Poprvé.
Konečně.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský