Fantasmagorium

originál
Kapitoly: 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34
Autor: Aradia
Překlad: D.J. Orlovský, Mája
Hlavní Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Vedlejší Pár: Severus Snape/ Remus Lupin, Severus Snape/ Lucius Malfoy
Shrnutí: Harry a Snape konečně pohlédnou do tváře svého osudu a objeví, že jim je předurčeno být spolu

Milovat tě je nevděčná věc (ale někdo to dělat musí)

Kapitola první

When the sky is falling and you're looking ‘round for somewhere to hide,
Did you ever call out to someone?
Did you ever call out to me?
I've never been gone-
I've been right here by your side
There ain't nothin' but clouds
There ain't nothin' but clouds in your eyes
Why don't you believe it when you’ve finally found the truth?
You've been drinking poison water from the fountain of youth.
Why don't you stop tearing up everyone you need the most?
You're so busy trying to get even
You never even try to get close…
I can't explain it away,
It doesn't make any sense,
To know what it's like
I guess you gotta go through it.
It doesn't matter baby…
Loving you's a dirty job
But somebody's gotta do it
There were times when we'd never fake it
There were times when we'd always make it
There were times when we'd take it to the limit
And we'd never, never, ever leave each other alone.
We were flesh and blood and bone
There were times we had it all
There were times we had it all
There were times when we fought like tigers
There were times we were damn good liars
There were times when our bodies glistened
There were times that we can't stop missing
There were times that we'd lay in bed and listen
To the pounding, pounding chorus of our desperate hearts
Nothing could have torn us apart
There were times we had it all
There were times we had it all
----Jim Steinman

Harry Potter nedokázal přesně určit ten moment, kdy si poprvé uvědomil, že chce Snapea

Bylo to někdy v šestém ročníku na konci dvouhodinovky lektvarů. Skoro všichnistudenti měli problémy se složitým lektvarem proti bolesti, který Snape to ránozadal. To pochopitelně profesora lektvarů nepotěšilo. Rychle procházel uličkamimezi lavicemi a znechuceně nahlížel do kotlíků trousíce kritiku a zjednávaje nápravu

Neville Longbottom byl hotový uzlíček nervů, když Snape pohlédl do jeho kotlíkua poznamenal: „ Longbottome…nejenom že by to tohle bolest neutišilo, garantujivám, že by ji to způsobilo! Jen z pohledu na to mě bolí hlava!“ Neville jenzíral, oči rozšířené a Snape pokračoval : „ Odstraňte tuhle žalostnou břečku,pane Longbottome, a zmizte z mé třídy dokud se nenaučíte pracovat krok za krokempodle jednoduchých instrukcí z tabule!“ chystal se odejít, najednou se ale otočil zpátky a ostře dodal: „ Přestaňte s tím vaším příšerným fňukáním!“

Tohle nebylo nic neobvyklého. Nevillova nešikovnost v hodinách lektvarů bylamezi šestými ročníky už legendární, většinou hodina probíhala obdobně a končilatím, že mu Snape nařídil, aby šel pracovat na zlepšení a opustil třídu.Častokrát Nevilla ještě doprovázelo Snapeovo zasyčení na rozloučenou „ než někoho zraníte!“

Když Snape vykázal Longbottoma pro neschopnost, přesunul se k Ronově kotlíku. Pokrátkém zhodnocení výtvoru rudovlasého chlapce Snape prohlásil: „ PaneWeasley…mohu jen konstatovat, že jste strávil příliš mnoho času v Longbottomověspolečnosti,“ Snape vzal Ronovi měchačku, podržel ji nad kotlíkem a nechal odkapávat fialovou směs dolů.

„ Povězte mi, pane Weasley…co stojí v druhém pokynu kroku pět?“ otázal se Snapechladně.

Ron zaváhal: „ É…ehm…’směs by se měla v této fázi jevit jako modrá a vyskočit’.“

V třídě bylo slyšet chichotání, obzvláště z místa, kde pracovali Draco Malfoy a jeho dva kumpáni, Goyle a Crabbe

Snape nechal spadnout měchačku do kotlíku a pohlédl přes svůj orlí nos na nešťastného Rona.

„ Pane Weasley, slovo viskózní­…znamená hustý nebo až lepkavý. Až si poopravíteváš slovník, ihned uvidíte, že ta hrůza, kterou jste vyrobil ve svém kotlíku, seani v nejmenším nepodobá směsy požadované v tomto kroku,“ Snape poklepal hůlkou na Ronův kotlík a nechal jeho hodinu a deset minut práce zmizet.

„ Fakt, že jste složil vaše NKÚ z lektvarů, není jistě nic menšího než nějakýdruh božího zásahu, Weasley,“ s tím se Snape vydal k Hermioně, která by si mohlaklidně sbalit věci a jít strávit zbytek hodiny do nebelvírské společenské místnosti.

Avšak tohle ráno ani pečlivá Hermiona neunikla Snapeově kritice. Prozkoumalobsah jejího kotlíku, pak měchačkou vyzkoušel konzistenci lektvaru. Hermiona čekala na jeho komentář, její ruce nervózně žmoulaly její hábit.

„ Velmi dobře, slečno Grangerová,“ poznamenal Snape, „ možná by to ale byloještě lepší, kdybyste dodržela úvodní pokyny v kroku jedna a zahřála kotlík předtím než jste začala s přípravou lektvaru.“

Hermionin obličej náhle zbledl, pohlédla na tabuli, kde uviděla slova „předtímnež začnete s přípravou, kotlík zahřejte“ zařazená hned za poslední pokyn kroku jedna.

„ Ale ne…,“ vydechla, „ jak jsem mohla být tak nepozorná?“

Se zdviženým obočím Snape odpověděl: „ Přesně tak, slečno Grangerová.Nicméně…zbytek vašeho snažení se zdá být proveden správně, můžete po dokončeníkroku osm směs na deset minut zahřát. To by mělo napravit, co jste odbyla na začátku.“

„ Děkuji, pane profesore,“ zamumlala Hermiona poníženě a vrátila se ke svému kotlíku.

Snape se přiblížil k Harryho pracovní ploše. Nepodíval se do kotlíku, ale zůstal stát kousek za mladým kouzelníkem, ruce sevřené před sebou.

„ Á…,pan Potter. Kontrolovat vaši přípravu lektvaru je vždycky zajímavé dobrodružství. Jsem zvědav, co pro mě máte dnes.“

Harry se už chystal odpovědět, ale Snape ho gestem ruky přerušil.

„ Ne…nechte mě hádat…nějaký nový typ zářivého leštidla na nábytek?“ třída setiše zasmála, „ nebo třeba nějaká vylepšená forma prostředku na mytí rukou?Nějaký ve tmě svítící balzám?“ posměšný pohled jeho černých očí se setkals Harryho zelenýma očima, „ co by to tak mohlo dneska být, co pane Pottere?“ A nebo se mám jako vždy nechat překvapit?“

Harry už věděl, že jako snaha bude okamžitě zavržena. Vzal svoji hůlku a namířil ji na obsah kotlíku.

Snape přistoupil k chlapci a chytil ho rukou s dlouhými prsty za zápěstí.

„ Ale…ne, ne, pane Pottere. Ne dokud nebudu mít to potěšení, uvidět to na vlastní oči.“

Jedním pohybem vzal Harrymu hůlku z ruky a položil ji na stůl.

Snape Harryho obešel, pak se nahnul před chlapcovo rameno a podíval se do kotlíku.

„ Ale, ale…,“ poznamenal Snape měkce, jeho ústa byla jen kousíček od Harryhoucha, „ to není tak úplně v pořádku, že Pottere? My jsme svůj lektvar vařili,ačkoli v kroku tři jasně stojí ‘ v žádném případě nedovolte směsy dosáhnout varu’.“
Snape se přiblížil ještě blíž a pokračoval : „ Řeknete mi, Pottere…myslíte si, že trávím čas psaním těch instrukcí jenom proto, aby měl, co dělat?“

Harry si až příliš jasně uvědomoval blízkost profesora lektvarů a ten medověsladký hlas u svého ucha. A taky si uvědomoval, jak ve svých kalhotách tvrdne.

Co se to se mnou k čertu děje?

„ Na něco jsem se vás ptal, Pottere…buď odpovíte nebo bude následovat trest.

„ Já…ne,pane…nemyslím si to,“ zamumlal Harry

Ale Snape ještě zdaleka neskončil se svojí kritikou a Harry mohl cítit jehohorký dech na svém krku, když říkal: „ Myslím, že jste tento školní rok dokázalodevzdat jen osm stěží uspokojivých vzorků, Pottere. To není zrovna výsledek proněkoho, koho obdivuje celý kouzelnický svět, že ano? A to, co vidím ve vašemkotlíku, je břečka, pane Pottere…čistě nefalšovaná břečka. Ale nedopřeji vám touspokojení z likvidace té hrůzy a nenechám vás odejít hýčkat si své raněné ego.Ne, pane Pottere…vy začnete pěkně znovu…od kroku jedna… a budete v této třídětak dlouho, dokud svůj úkol úspěšně nedokončíte…i kdyby to mělo zabít nás oba.“

Snape se natáhl kolem chlapce a poklepal hůlkou na kotlík. Jeho ústa byla veliceblízko Harryho ucha, když měkce pronesl: „ Nevím, jak vy, Pottere…ale já nemámchuť strávit tu s vámi zbytek dne. Po obědě mám hodinu, ale slibuji vám, že tuzůstanete tak dlouho, jak bude potřeba, pokud pro mě nepřipravíte oznámkovatelnývzorek.“ Stáhl se zpátky. „ Doporučuji vám, abyste si pospíšil, Pottere,“ řeklúsečně a odešel pryč zanechávajíc Harryho s nejtrapnější erekcí, jakou kdy měl.

Zbytek třídy na vyzvání odevzdal své vzorky a směl odejít. Jen Harry zůstalseděl v podzemní učebně. Snažil se soustředit na přípravu správného lektvaru,když překvapila neodbytná vyboulenina v kalhotách. Byl, aspoň pro tentokrát, rád, že v Bradavicích je předepsáno nosit hábit.

Snape seděl za svým stolem a opravoval domácí úkoly. Občas vzhlédl k Harrymu a znovu se vrátil ke své práci.

S tichým stenem odložil Harry měchačku a vydal se ke Snapeovu stolu. Nemohldokončit lektvar, když byl takhle vzrušený…a pohled na Snape opravujícího práce ani nepomáhal.

Profesor lektvarů měl ve zvyku si přejíždět kolečkem dlouhého prstu po koutkuúst, když se na něco soustředil. A právě tahle docela neškodná věc postrkovalaHarryho k vyvrcholení. Bože…myslel si Harry, ví vůbec ten chlap, co to se mnou dělá?

„ Ehm…pane?“ odvážil se Harry.

Snape vzhlédl.

„ Co chcete, Pottere? Ještě ani zdaleka nemůžete být hotov.“
„ Ne…ne…já…já bych potřeboval na toaletu.“

Snape se díval poněkud naštvaně. „ A to…to nemůže počkat?“

Bože ne!

„ Ehm…ne, pane…“

Snape mávl rukou ke dveřím a sledoval, jak Harry uhání ven.

„ Máte pět minut, Pottere…,“ štěkl za ním a vrátil se k opravování.

Nejbližší chlapecké záchody byly směrem dolů halou a Harry si téměř myslel, žetam nedostane. Byl rád, že jsou všichni na obědě. Harry zapadl do první kabinky,rozepnul si poklopec a vyndal ven svoji vlhkou erekci. Aby dosáhl orgasmu stačiljeden stisk ruky a dva pohyby. Opřel se o stěnu kabinky a vydechl: „ Do prdele!Do prdeledoprdeledoprdeledoprdele!“ Přišlo mu to tak divoce, že měl před očima mžitky. Hlava se mu motala a skoro zapomněl dýchat.

Co to s ním do prdele ten Snape dělá?

Teprve když se kolem něj svět přestal točit, začal se Harry cítit zase sámsebou. Jeho ruka byla mokrá a stále se laskal, zatímco přemýšlel o Snapeověpřednášce nad jeho kotlíkem. Byl tak blízko. Harry mohl cítit, jak se ho mužovotělo zezadu téměř dotýká. Snapeův hlas byl neuvěřitelný…o tom nebylo pochyb…Harry znovu tvrdnul a bylo mu jasné, že zpátky do třídy ještě nemůže.

Když masturboval podruhé, myslel Harry pořád na profesora lektvarů. Nebylo proněj velkým překvapením, když v chvíli kdy znovu dosáhl orgasmu, zasténal Snapeovo jméno.

Když se o sebe znovu postaral, čistou rukou vrátil Harry svůj penis zpátky dokalhot a zapnul se. Otevřel dveře kabinky a vylezl ven, aby se umyl. Přivítalaho impozantní postava Severuse Snapea stojící jen kousek od kabinky, kterou Harry využil…ruce měl složené na prsou a ve tváři nečitelný výraz.

„ Jsme hotovy, Pottere?“ zeptal se Snape významně.

Harry cítil, jak pod kouzelníkovým neúprosným pohledem rudne.

„ A…ano, pane,“ odpověděl šeptem.

Harry nebyl schopen podívat se Snapeovi do očí, a tak jen stál a díval se na svoje boty

„ Je nejvyšší čas vrátit se do třídy, Pottere,“ řekl Snape a pak dodal, rtystažené: „ Ó…a umyjete se, potřísnil jste se.“ Snape se otočil na podpatku a odešel ze záchodů.

Harry byl ponížený. Rychle smyl semeno ze svých prstů a zápěstí, utřel si ruce apospíchal zpátky do Snapeovy třídy. Bylo mu jasné, že tohle mu u profesora lektvarů neprojde tak snadno.

Když se vracel ke své práci na směsy, přemýšlel Harry, jak dlouho tam Snape asi stál. Dost dlouho na to, aby ho slyšel zasténat jeho jméno, když se udělal?

Trvalo dalších třicet minut, než Harry dokončil lektvar. Velice pečlivě sledovalpokyny. Naplnil lahvičku, zazátkoval ji a napsal na ni svoje jméno. Byl přesvědčený, že přinejmenším tentokrát uspěl.

Teď ale přišlo to nejtěžší…odevzdat to Snapeovi.

Harry posbíral svoje knihy, vzal vzorek a vydal se ke Snapeově stolu. Položil lahvičku na stůl a odkašlal si. Snape zvedl oči od své práce.

„ Dobře, máme dneska slavný den, že Pottere. Zvládli jsme splnit úkol…apotřebovali jsme jenom hodinu času navíc,“ Snape vzal lahvičku, odzátkoval ji,aby ohodnotil obsah, „ no podívejme…zdá se, že jsme se přiblížili požadovanémuvýsledku,“ Snape vrátil zátku a podíval se na Harryho, který se stále neodvažoval setkat s jeho pohledem.

„ V pořádku, pane Pottere…můžete jít.“

Harry pocítil obrovskou úlevu a zamířil ke dveřím. Je možné, že Snape přejde tenincident na záchodech bez poznámky? Třeba Snape neslyšel, jak Harry vyřkl jeho jméno.

„ Oh…Pottere…“

Ta slova způsobila, že Harry ztuhl na místě. Pomalu se otočil a jeho pohled se setkal se Snapeovým.

„ Ještě…jedna věc. Když cítíte potřebu…uspokojit se, dělejte to laskavěv soukromí své vlastní postele a ne na školních záchodech…obzvláště, pokud máteve zvyku do toho zapojovat moje jméno. Nikdy nemůžete vědět, KDO vás může slyšet…,“ Snape skončil a v koutku jeho úst to cukalo jízlivým úšklebkem.

Harry se přestal ovládat

„ No…výborně! Musíte být teď opravdu šťastný, že ano? Čekal jste na něcotakového, abyste to mohl využít k mému ponížení a já vám to právě dnesnaservíroval na stříbrném tácu! Co kdybyste to řekl všem ještě dnes večer než bude večeře!“ zakřičel chlapec.

Snape vstal ze své židle. „ Pane Pottere…okamžitě ztište svůj hlas a dejte si pozor na to, jakým tónem se mnou mluvíte!“

„ A proč?“ odsekl Harry, „ co můžu sakra ještě ztratit? Máte teď zbraň…tak si toužijte! Ty nekončící možnosti, jak mě ponížit před celou školou, že? Je mi naprosto jasné, že si to budete vychutnávat!“

„ Pokud si nezačnete dávat pozor na pusu, Pottere, budete si vy užívat trest po celý příští týden!“ Snapeovi černé oči jen podtrhovaly tu hrozbu.

Harry pokrčil rameny. „ Jen mi ho dejte! Klidně budu trávit večery s Filchem ajeho kočkou. Nebude to tak špatné. Při nejmenším se dostanu pryč od ostatních,kteří se mi budou smát…a od VÁS… využijete každou příležitost ZNIČIT MŮJ ŽIVOT!“

Snape sestoupil ze stupínku a došel až k Harrymu. Samolibě se na chlapce usmál.

„ Obávám se jste mě nepochopil, Pottere. Váš týdenní trest nebude s Filchem. Ne…ve skutečnosti…budete se mnou, pane Pottere…přesně tady v téhle třídě.“

Harryho oči se rozšířily. „ Ale…ale…“

„ Ale?“ zopakoval Snape zlehka, „ Od teď, Pottere…připravil jste nebelvírskoukolej o deset bodů…za nedostatek sebeovládání a vaše drzé chování…a BUDETE mítcelý příští týden školní trest…se mnou.“ Zahleděl se na chlapce s povýšeným uspokojením.

„ Do prdele!“ ulevil si Harry.

„ Teď už to jsou dva týdny, pane Pottere,“ poznamenal Snape nevzrušeně, „ chcete se pokusit o měsíc?“

Harry se zlostně díval na profesora lektvarů, ale mlčel. Pak…nečekaně…Snapepoložil dva své dlouhé elegantní prsty pod Harryho bradu, trochu chlapcůvobličej zdvihl a zašeptal hlasem, který rozbouřil Harryho penis: „ Musíte senaučit kontrolovat se, pane Pottere. Možná bychom na tom problému mohli pracovat během našeho společného času, hmmm?“

Harry byl rozrušený. Jen pouhý dotyk Snapeových prstů způsobil, že se žaludekznepokojivě svíral. Harry si přál vědět, co se to sním děje. Ustoupil od Snapea( což bylo přesným opakem toho, co si Harry přál udělat ) a chvatně opustil místnost.

*****

Když se Harry vrátil zpátky do společenské místnosti, potkal se tam s Ronem a Hermionou.

„ Všechno v pořádku?“ zeptala se Hermiona, když uviděla Harryho výraz ve tváři.

„ Snape mi právě dal dva týdny školního trestu…s NÍM!“ ušklíbl se Harry a sesunul se do jednoho z křesel, která tu stála.

„ Dva TÝDNY?“ vydechla Hermiona.

„ S NÍM?“ vpadl jí do řeči Ron.

Harry přikývl.

„ To ten lektvar dopadl tak špatně?“ zeptala se Hermiona.

„ Ne,“ zaváhal Harry, „ dostal jsem se do průšvihu kvůli odmlouvání.“

Ron vykulil oči. „ To sis musel tedy pořádně pustit pusu na špacír, když ti napařil dva týdny!“

Harry, který se především nechtěl dostat k tomu, jak ten malér vlastně začal, je přikývl a řekl: „ Jo…hádám, že jo.“

„ Takže? Co jsi mu řekl? Nazval jsi ho umaštěným parchantem?“ Ron natahoval uši, aby mu nic neuniklo.

Harry se najednou cítil strašně unavený a tak jen otráveně odpověděl: „ Já si už vážně nepamatuji, co jsem řekl…a…a on není umaštěný.“

Ronovy oči se rozšířily nevírou. „ Co jsi to řekl? Ty jsi řekl, že Snape není UMAŠTĚNÝ?“

„ Harry má pravdu,“ vložila se do toho Hermiona nejistě.

Ron pohlédl dívce do tváře a potřásl hlavou. „ Tak vy oba? Jste snad vážně oba postižení?“

„ Nikdy jsem nic takového neřekla,“ začala Hermiona vysvětlovat, „ protože mibylo jasné, že bys reagoval přesně tak, jak reaguješ. Ale Snapeovy vlasy nejsoumastné. Jen…lesklé. Jeho vlasy se lehce pohybují…mastné vlasy jsou těžké azůstávají na místě. Je to jen lesk, který světlo pochodní a svíček zdůrazňuje,takže to vypadá, že by mohly být mastné…dokud si nevšimneš, jak se pohybují,“pokrčila rameny, když viděla, jak na ní Ron zírá s otevřenou pusou, „ to jsou holčičí záležitosti všímat si věcí jako tyhle,“ dodala Hermiona.

„ No fajn…tak jo…možná to pro TEBE jsou „holčičí záležitosti“, Hermiono,…ale jakto vysvětlí Harry?“ Ron se vyčítavě podíval na svého nejlepšího kamaráda, který si sundal brýle a masíroval si kořen nosu.

„ Všimnul jsem si toho, když Snape kontroloval dneska ráno moji práci, to je celé,“ řekl Harry. Začínala ho bolet hlava a od jizvy to rozhodně nebylo.

Ron nevěřícně zavrtěl hlavou. „ Já si myslím, že jste oba naprosto praštění!“

„ Musím jít dodělat úkol na jasnovidectví,“ zamumlal Harry, zvedl se z křesla a zamířil do chlapecké části koleje.

„ Co si myslíš, že mu je?“ zeptal se Ron Hermiony.

„ Právě strávil navíc další hodinu se Snapem…co si asi MYSLÍŠ, že mu může být,“ušklíbla se dívka, otevřela svoji učebnici věštění z čísel a začala se připravovat na příští hodinu.

*****

Harry sešel do prázdného pokoje a posadil se na svoji postel. Složil hlavu do dlaní…přál si, aby to bolest hlav přešla.

Jestli pak by dneska mohlo být ještě hůř? přemýšlel utrápeně.

Harry se rozhlédl a zpozoroval, že něco leží uprostřed jeho postele. Sklonil sek tomu a zvedl ten malý, skleněný předmět. Byla to modrá lahvička…taková jakoujim Snape vždycky dával na jejich vzorky. Na lahvičce byla nálepka, na kterébylo napsáno: „Blahopřeji, Pottere. Získal jste vaše první „výborné“ z přezkoušení z lektvarů. Vypijte to…pomůže vám to zbavit se bolesti hlavy.“

Harry zalapal po dechu. Položil lahvičku zpátky na postel a postavil se.Rozhlížel se po místnosti. Kromě něho tu nikdo nebyl. (byl by ale vůbec schopennajít Snapea uculujícího se na něj ze stínů?) Pokrčil rameny a otočil se zpátkyk posteli a zvedl lahvičku. Šel sem rovnou ze Snapeovy učebny. Ron a Hermiona tubyli jediní. Jak by mohl Snape mít dost času – nebo příležitost – sem přijít,nechat tu tuhle lahvičku a zase se odplížit? Mohl se přemístit? Taky…Harrypřemýšlel…jak mohl Snape vědět, že ho bolí hlava, když to začalo, až když přišel do společenské místnosti?

A není jedno jak? Prostě to udělal. Harry věděl, že tohle je jeho lahvička a topísmo na nálepce je zcela určitě Snapeovo. Připomněl si, že Snape je přecevelice silný kouzelník…lepší jsou už snad jen Voldemort a Brumbál. Naaranžovat něco takového jako tohle je pro něj nejspíš hračka.

Harry odzátkoval lahvičku a vypil její obsah. Nechutnalo to špatně. Téměř okamžitě chlapec cítil, jako bolest polevuje.

Harry se posadil na okraj postele a přemítal, co asi za trest od Snapea dostane v průběhu těch dvou týdnů.

Proč jsem se vlastně vzrušil?

Byla ale nejvyšší čas na jasnovidectví. Harry se rozhodl, že nebude marnit čassvou posedlostí Snapem. Vstal, upravil si svoji erekci dole v kalhotách akonstatoval, že bolest je konečně pryč. Dobře…to činilo věci o něco snadnější.

Harry vzal lahvičku a chtěl ji strčit do zásuvky nočního stolku, ale všiml si,že se nálepka změnila. Už tam nebyl rukopis profesora Snapea. Bylo tam Harryhojméno a slova „ lektvary šestý ročník“ psaná Harryho vlastní rukou.…napsal je tam, než to odevzdal.

„ Jak to sakra dělá?“ vydechl Harry.

„ Harry!“ dolehl sem Ronův hlas ze společenské místnosti, „ jdeš?“

„ Jo. Jsem tam za chvilku.“

Uložil lahvičku do nočního stolku a šel za svým kamarádem.

*****

Když po večeři přišel Harry dolů do sklepení ke Snapeově třídě, našel pouze na dveřích vzkaz psaná tím známým písmem:

Pottere…musel jsem na schůzku. Omlouvám se, že zmeškám náš společný čas. (Harrysi dokázal představit ten potměšilý úšklebek na Snapeově tvář, když tohle psal.)Vydrhněte pracovní plochy a umyjte všechny lahvičky. Ujistěte se, že jsouopravdu čisté a pamatujte…žádná kouzla! Odbytí práce bude potrestaná dalšímškolním trestem. Až budete hotov ukliďte po sobě a zavřete dveře. Na dveřích je zámkové kouzlo a zamkne za váni.

Bylo to podepsáno S.S.

Harry strhnul vzkaz ze dveří a vstoupil do třídy. Nemohl popřít, že bylzklamaný. Celé odpoledne si představoval, co si Snape pro něj připraví…a jak (co nejtišeji říkal si Harry) bude čelit tváří v tvář trestu profesora lektvarů.

Teď čelil jen špinavým stolům a lahvičkám.

Harry se s povzdechem dal do práce.

Skončil za hodinu, uklidil po sobě dřez a odešel…ještě se ujistil, že se za ním skutečně zamklo.

Tak proběhla první noc.

Zbytek těch dvou týdnu proběhl bez problému. Snape většinou v učebně vůbec nebyla jen nechával vzkazy s pokyny. A nebo opravoval práce a – s výjimkou sdělení,kdy chlapec může jít – Harryho naprosto ignoroval. Během dvou týdnů došlo jen k jednomu incidentu a to tu poslední noc.

Jako obvykle drhnul Harry pracovní plochy a myl lahvičky. Snape mu nedovolilpoužít magii, aby dosáhl toho, že tahle otročina bude trestem. Harry zrovna myljednu lahvičku, když si všiml něčeho za sebou a vzápětí uslyšel Snapeův hlas usvého ucha…tím samým nesnesitelně smyslným způsobem jako to ráno na dvouhodinovce lektvarů.

„ Ujistěte se, že jsou ty lahvičky opravdu čisté, Pottere. Pokud nebudou,cokoli, co se do toho dá, bude kontaminované. A to přeci nechceme, že pane Pottere? Mm?“

Harry zavřel oči a jediné, na co dokázal jeho mozek myslet, bylo, že zoufale chce, aby se ho Snape dotknul…KDEKOLI.

Jako by Snape čel chlapci myšlenky, jeho ruce sklouzly po Harryho pasu na jeho napjaté břicho. Harry se musel chytit stolu, aby se nezhroutil na podlahu.

„ Nestůjte tak blízko dřezu, Potter,“ zamumlal Snape, „ nechcete si přece namočit hábit.“

Na kratičký okamžik masírovala Snapeova ruka Harryho břicho…pomalu…provokativně…A pak…byla ruka pryč.

Harry slyšitelně vydechl zklamáním, stál stále u stolu, aby měl oporu…nevěřil,že by ho nohy udržely. Stál tam a držel se ještě dlouho než byl vyzván, aby odešel.

„ V pořádku, Pottere, skončili jsme,“ úsečný hlas vrátil Harryho zpátky na zem.Podíval se přes rameno a viděl, že Snape už zase sedí za svým stole, brk v těchsvých dlouhých prstech…prstech, které ještě před chvílí vzbuzovaly v Harrym pocity, které chlapec nikdy předtím necítil.

„ Pa…pane,“ začal Harry.

„ Ještě ukliďte dřez a jděte zpátky na kolej,“ dodal Snape chladně. Jeho černé oči se setkaly s Harryho.

„ Je nejvyšší čas, aby všichni hodní, malý nebelvíři byli v posteli,“ poznamenal Snape.

K čertu s ním!

„ A…ano,pane…,“ šeptl Harry.

Když uklidil dřez, pulzovala v omezeném prostoru jeho kalhot jeho erekce. Harry došel ke Snapeově stolu. Profesor lektvarů vzhlédl.

„ Ano…Pottere? Co je?“ mluvil lhostejně s náznakem netrpělivosti ve svém hlubokém hlase.

Harry si olízl rty, polknul a pak řekl: „ Pane…tohle je poslední noc mého trest…“

Snape se pohrdavě, krátce usmál. „ Co byste chtěl, Pottere…pusu na rozloučenou?“

Harryho oči se rozšířily.

Snape pozoroval chlapce s očividně výsměšným pobavením.

Náhle Harry vyrazil ze třídy pryč.

„ Dobrou noc, pane Pottere.“

Harry sebou trhl, když ho Snapeův hlas vyprovázel ze třídy. Spolknul odpověď,která ho pálila na jazyku Odprejskni ty sadistický bastarde! Chlapec pospíchal z místnosti a pak dolů halou.

*****

Severus Snape za svým stolem ve třídě lektvarů zajel do svého hábitu, dlouhéprsty jeho pravé ruky se sevřely kolem jeho erekce v jeho kalhotách a pomalu ji hladily.

„ Ještě jeden rok, Pottere…,“ zamumlal černovlasý kouzelník, „ jen jeden další rok a pak věci možná začnou být…velmi zajímavé.“

Kapitola druhá

Šestý ročník skončil a ten sedmý začal.

Poslední rok v Bradavicích se pro Harryho byl naplněn výzvami, neustálýmohrožením ze strany Voldemorta a jeho Smrtijedů a zážitků s Ronem a Hermionou.

Vlastně poté, co v sobě našli Ron a Hermiona zalíbení, byl Harry z většinyjejich zážitků jaksi vyloučen…a ačkoli mu chyběla jejich společnost, byl rád za ně za oba.

Harryho stále trápil profesor lektvarů, ale faktem bylo, že blízkost Snapea sestávala něčím daleko víc než jen problémem. A Snape mu to rozhodně neulehčoval…v ničem.

Navenek dával profesor lektvarů najevo stále to samé nepolevující opovržení…aještě…pokaždé znovu a znovu…dělal docela nenápadné věci, které chlapci braly dech.

Během jedné hodiny lektvarů pracoval Harry na svém lektvaru vitálnosti, když za sebou ucítil Snapea.

„ Vy mě nikdy nezklamete, Pottere,“ řekl Snape se stopou sarkasmu v hlase, „ opět jste namáhal a výsledkem je opět…katastrofa.“

„ Pane…já opravdu…“

„ Mlčte! Dívejte se a učte se, pane Pottere…“

A Snape začal Harryho pedantsky poučovat ohledně správného postupu u tohotokonkrétního lektvaru. Harry cítil, jak se tělo profesora lektvarů tiskne k jehozádům…a až bolestně si uvědomoval Snapeovu erekci u svého zadku. Snažil sezhluboka dýchat a nijak se neznemožnit. Harry se kousal do dolního rtu, ažucítil chuť krve. Kousnul se ještě silněji, když se Snape začal pohybovat protiněmu…pomalu…jen tak nepatrně. Jen stěží by si přihlížející všiml toho pohybu, který byl tak rafinovaný.

A jako by toho nebylo dost, Snape položil svoji ruku na Harryho a vedl ji podHarryho hábit, tam dolů až k Harryho rozvíjející se erekci vně jeho kalhot. Kdyžto udělal, zamumlal Snape do Harryho ucha: „ Musíte tyhle věci dělat pomalu,Pottere…nikdy je neuspěchejte. Dejte si na čas. Trpělivost je odpověď a taky jediný způsob, jímž můžete… dosáhnout, čeho si budete přát.

„ Ó…Bože!“ vydechl Harry tiše, když Snape přitlačil svoji ruku na Harryho.

„ Ano…už začínáte rozumět, Pottere…už jste téměř tam…“

Harry sevřel zuby, na čele a tvářích mu vyrazil studený pot a pak pod svou rukou explodoval…pod vedením velmi talentované ruky Severuse Snapea.

„ Ale, drahý Pottere…vypadá to, že jste se polil nějakým lektvarem,“ řekl Snapea ustoupil od chlapce, „ bylo by nejlepší, kdybyste šel na toalety a něco s tím udělal, dřív než budete mít na kalhotách lepkavý flek.“

Draco Malfoy se vděčně rozesmál.

„ No jo…Pottere,“ zasmál se, aniž by tušil – pochopitelně – že ta `lepkaváskvrna` je stejného druhu jako to, s čím on sám koketoval, „ určitě nechceš chodit celý den s `lepkavou skvrnou` na kalhotách…nebo jo?“

Harry věnoval Dracovi nenávistný pohled a vyšel ze třídy, aby se očistil.

A pak ten večer kdy se podávaly k večeři špagety. Během hostiny se také podávalyšpízy. Harry se jen náhodou podíval na Snapea a zastihl ho, jak se na něj dívá,zatímco koncem špízu si nenuceně přejíždí po dolním rtu. Nikdo jiný ve Velkésíni si nevšiml ničeho zajímavého, ale Harry věděl velice dobře, co Snape dělá.

A ono to fungovalo.

Pokračovalo to několik minut a nikdo jiný, kdokoli, kdo by Snapea pozoroval, bysi myslel, že jen o něčem přemýšlí a hraje si bezmyšlenkovitě se špízem. Harryvěděl víc a nejhorší bylo, že nedokázal odtrhnout oči od úst profesora lektvarů.Když Snape konečně strčil konec špízu mezi rty, vzal pomalu do pusy co nejvíce z jeho délky. Harry musel odejít a najít nějaké místo, kde by se uspokojil.

Ten chlap byl rafinovaný!

Ta věc Harryho naprosto odrovnala, ačkoli došlo před konce sedmého ročníku ještě k něčemu.

Stalo se to jedné noci, kdy se Harry vrátil ze zápasu ve famfrpálu. Měl chuťzhroutit se do postele a spát celý týden. Hráli proti Zmijozelu a Malfoy poněkudnečekaně zlepšil své schopnosti chytače. Harry musel hrát tvrději než kdy předtím a byl k smrti unavený. Hra trvala navíc hrozně dlouho. Musel prostě odstavit Malfoye od Zlatonky, aby Nebelvír vyhrál.

Harry zatáhl kolem své postele závěsy. Najednou si všiml, že na polštáři něcoje. Natáhl se pro to a zjistil, že to je pergamen, srolovaný a zajištěný černoustuhou. Harry rozvázal stuhu a rozbalil pergamen a žaludek se mu stáhnul, když poznal to známé písmo.

Dobrý večer, Pottere. Shlédnul jsem konec hry, ačkoli mě to bolí, musím přiznat,že jste hrál skvěle. V průběhu první části jsem byl…v Nebelvírské věži, ve vaší posteli…

Harry se zarazil…polknul a přečetl si znovu poslední část.

…jsem byl…v Nebelvírské věži, ve vaší posteli…

„ Ó…do prdele!“ vydechl Harry a jeho ruka bezděčně sklouzla k rychle seformující bouli v jeho kalhotách pyžama. Jak četl dál, jeho dech se zrychloval.

Když jsem tam ležel, myslel jsem na vás a na to, co se sebou nejspíš dělátev noci…sám v posteli. Musím se přiznat, že ta myšlenka ve mně vyvolala potřebuuspokojit se v tom samém stylu. Pořád ještě na mě myslíte, když se ukájíte,Pottere? Vyslovují ty vaše svůdné rty moje jméno ve chvíli nejvyšší slasti a uspokojení?

„ Do prdele! DO PRDELE!“ sténal Harry, jeho ruka teď už uvnitř dolního dílu pyžama ho intenzivně dráždila.

Dotýkáte se sebe, Pottere…když tohle čtete? Já vím, že myslíte na mě. Když jsemse udělal, ujistil jsem se, že to bylo přímo na vašem prostěradle. Mělo by to tam ještě být vlhké. Jděte, Pottere…přesvědčte se a uvidíte. Já můžu počkat…

Harry, rozpolcený mezi touhou udělat se a zjistit, zda Snape opravdu mluvípravdu, odhrnul přikrývku, vzal svíčku ze svého nočního stolku a podržel ji nad prostěradlem.

Uprostřed prostěradla byla skutečně vlhce vyhlížejí skvrna. Harry se třesoucímiprsty váhavě dotknul skvrny. Vydechl, když zjistil, že je na dotek lepkavá a studená.

Chlapec pomalu přiblížil svoje prsty blíž ke svému obličeji. Jasně poznal tenpižmový pach semene…nemohlo být pochyb. Olízl si rty, na chvíli zaváhal a pakvyplázl jazyk a olízl si jeden prst. Jeho už takhle vzrušeným tělem proběhlzáchvěv. Bez dalšího zaváhání strčil Harry prsty do pusy, důkladně je cucal…snažil se dostat všechno ze Snapea, co tam po něm zbylo.

Vychutnával si tu jeho chuť…a chtěl víc…

Harry se znovu soustředil na chtění, jeho ruka se vrátila do jeho pyžama.

Vy mě překvapujete, Pottere…to bylo od vás poměrně provokativní. Líbilo se vám to? Zanechalo vás to toužícího po něčem víc?

Harry se otřásl, vzduch mu vázl v hrdle. Jak k čertu mohl Snape vědět, co dělal?

Když si sundáte to směšné pyžamo, můžete si lehnout a třít svůj penis tam, kdejsem se udělal. Mohl by to být velice uspokojující orgasmus, nemyslíte? Smísit vaše s mým…

Harry odložil pergamen, stáhnul si kalhoty od pyžama a položil se na postel tak,aby jeho erekce byla přímo na tom lepkavém místě, kde před ním ležel Snape.Začal pomalu pohybovat boky…tak aby se nedostal mimo tu jistou oblast a myslelna Snapea, jak tu ležel v jeho posteli a laskal se dokud nedosáhl orgasmu přímo na prostěradle, tak aby si byl jist, že to Harry najde a…

„ Ó…Bože!“

„ Pottere…nemůžeš se trochu ztišit? Mohl bys třeba použít svůj polštář, ne? Někteří z nás se snaží spát!“ zavolal na něj Seamus přes pokoj.

„ Jo, Pottere…když už si ho musíš honit, tak to dělej potichu,“ ozval se jiný hlas.

Harry se ani v nejmenším nestaral o to, jestli ho slyší třeba celý svět. Jehoukojení byla jako agónie rozkoše…Kromě toho…nemohl by se chovat potichu, ani kdyby chtěl.

Dlouhou chvíli jen Harry ležel a snažil se dostat pod kontrolu svoje dýchání azběsilý tlukot srdce. Našel pergamem, který odložil na postel a zvedl ho, aby si mohl přečíst poslední část.

Bylo to dobré, Pottere? Otřáslo to vaším nevinným mladistvým světem? Sladké sny…Ó…a dobře se vyspěte…zítra ráno máte dvouhodinovku lektvarů.

Harry zmačkal pergamen. Byl rozhodnutý ho spálit a ne ho nechat někde, kde bymohl někdo najít. Ve chvíli kdy se k tomu odhodlal, pergamen vzplál plamenem.Harry ho odhodil na podlahu, kde shořel a zanechal po sobě jen malou hromádku popela

Harry vstal, natáhl si dolní díl pyžama a vyrazil na záchod. Když se vrátilvypadal jeho postel čerstvě povlečené. Harry odhodil přikrývku a uviděl, že prostěradlo je čisté.

No fajn…tohle bylo pěkně tajuplné.

Tak podivné jak jen mohlo, ale Harry byl unavený. Vklouzl do postele, stočil se do klubíčka a okamžitě usnul.

*****

Následující ráno nebyl Snape na snídani ve Velké síni. To ale nebylo nic neobvyklého. Jen zřídka kdy snídal se studenty.

Ron a Hermiona se připojili k Harrymu a povídali si o famfrpálu a dalšíchtakových tématech, která Harryho momentálně vůbec nezajímala. Všechno na co byl schopen myslet, bylo co si Snape vymyslí dnes, aby ho potrápil.

Až do teď profesor lektvarů naprosto skvělý…využíval magii, vychytralost, svůjsuchý smysl pro humor a výborné načasování, aby získal převahu. Úspěšně udržovalHarryho naprosto vyvedeného z rovnováhy a téměř neustále ve stavu sexuálního neklidu a to bylo víc než znepokojivé.

„ Ty vůbec nejíš,“ prohodil Ron, když sledoval, jak Harry honí vidličkou po talíři svoje vejce, „ myslel bych, že po včerejším zápase budeš mít hlad.“

„ Ne tak docela,“ řekl Harry, „ Já…nějak jsem se špatně vyspal.“

„ Nejspíš jsi utahaný ze zápasu,“ poznamenal Ron, ale Hermionin zkoumavý pohled viděl víc než jeho.

„ Harry…jsi v pořádku?“ zeptala se starostlivě.

Harry se pokusil o úsměv. „ Je mi fajn…jen mám spoustu práce. Závěrečné zkouškyse blíží a já bych chtěl uspět lépe než minule, vždyť je to náš poslední rok.“

Hermiona se ale nedala tak snadno odbýt. „ Jsi si jistý, že jde jen o tohle? Napadlo mě, jestli to nesouvisí s tebou a Snapem.“

Harry strnul a pak se zeptal: „ Co myslíš tím Snape a já?“

Hermiona pokrčila rameny. „ Já nevím, jak bych to řekla…ale…no prostě…v poslední době se chováš v jeho hodinách nějak jinak.“

„ No tak, Hermiono,“ vysmál se jí Ron, „ Snape si neodpustí nějakou narážku na Harryho, kdykoli je to možné. Harry občas něco zvorá skoro jako Longbottom…“

„ Ne,“ zavrtěla Hermiona hlavou, „ je v tom něco jiného…“

„ Ron má pravdu, Hermiono,“ odpověděl Harry, „ každou chvíli něco zvorám a on se po mě stále vozí. Nic nového pod sluncem.“

„ Hele…koukejte,“ řekl Ron nečekaně a ukázal na nově příchozího. Byla to ta panovačná, impozantní postava Luciuse Malfoye, „ co ten tu sakra dělá?“

„ Jeho syn zde studuje,“ odpověděla Hermiona, „ a navíc je členem školní správní rady.“

Všichni tři sledovali, jak Lucius Malfoy přešel Velkou síň, zastavil se na chvíli u zmijozelského stolu, aby něco řekl svému synovi a zase odešel.

Harryho oči se zúžily. „ Jo…taky bych rád věděl, co tu chce.“

*****

Lucius sešel po schodech vedoucích do sklepení a pokračoval dál, dokud nedorazilk učebně lektvarů. Otevřel dveře a vstoupil do třídy. Rozhlédl se po nějakých známkách, že tu někdo je.

„ Ale, ale…podívejme, kdo přišel na návštěvu…,“ Snape se vynořil ze stínu odpoliček. Nesl dvě nádoby, v každé z nich byl jiný druh sušených přísad. Zastavilse těsně u Malfoye a lehce výsměšně se usmíval, „ Co se děje, Luciusi? Ztratil jsi se?“

„ Nech si ty své uštěpačné poznámky,“ odpověděl Lucius.

„ Obvykle nechodíš sem dolů. Vyrazil jsi dneska exkurzi do níže společenskypostaveného prostředí? odsekl Snape, přešel ke svému stolu a opatrně na něj obě nádoby položil.

Lucius došel ke svému kamarádovi z dětství a položil mu ruku na rameno. „ Víš, že umíš být pěkně krutý?“ zavrčel.

„ Ó…v to doufám…,“ odpověděl Snape, vysmekl se z pod blonďákova dotyku. Povídalse Malfoyovi do tváře. „ Tak co se děje, Lucius? Neděláš návštěvy pokud něconechceš. Jen se nudíš…nebo si Narcissa zase odjela užívat do jižní Francie?Nechala tě samotného, co? Nemáš ho kam strčit a jsi…nadržený…hmmmm?“ zvedl tázavě obočí.

Lucius si prohlížel stříbrného hada na konci své vycházkové hole. „ Klidně si můžeš hrát na bastarda, když chceš, to víš.“

„ Za půl hodiny mám vyučování, Luciusi. Tak přestaň chodit kolem horké kaše a vyklop, proč jsi tady,“ zavrčel Snape netrpělivě.

„ V pořádku…když jsi se zmiňoval o té nudě…,“ protáhl Lucius.

„ Ó…to že jsem udělal?“ Severus zkřížil ruce na prsou a opřel se o svůj stůl.

Lucius nenuceně pokrčil rameny, ale v jeho hlase zaznívalo napětí. „ Chyběl jsi mi. Chtěl jsem jen přijít a vidět tě. Jen na chvilku a…“

„ Můj čas je velmi vzácný, Luciusi. Tak se už vyjádři.“

Lucius se nepohodlně pousmál. „ Jak chceš…přišel jsem, aby byl s tebou… zašoustat si. Je to dostatečně strohé?“

Severus naklonil hlavu na stranu a stáhnul rty. „ Jak jsem si myslel.“ Otočil se k Luciusovi zády a začal se probírat stohem papírů na svém stole.

Luciuse se bouchnul vycházkovou holí do dlaně a sevřel kolem ní prsty. „ Takže?“ naléhal tak nenuceně, jak to jen šlo.

Severus se podíval přes rameno na blonďáka a otázal se: „ Promiň…ptal ses na něco?“

„ Nepotřebuji TO…nebo TEBE…tak moc, abych musel tohle snášet…,“ zavrčel Lucius.

Severus došel k Malfoyovi. „ Ano, opravdu, Luciusi…potřebuješ…,“ zamumlal. Jehorty pomalu přejely po Luciusových, „ a…tak to udělám…,“ ještě jednou přejelyjeho rty přes Malfoyovy. S tichým stenem objal Lucius jednou rukou Severusův krk a přitáhl si ústa černovlasého profesora lektvarů víc proti svým.

Severus se nechal políbit…nechal se stáhnout tou Luciusovou překvapujícípotřebou. Když to skončilo, stáhnul se Severus zpátky, jejich ústa se s jemným zvukem oddělila.

„ Není čas,“ prohlásil Severus chladně a Lucius zareagoval, jako by do polil studenou vodou.

„ Co?“

Snape pokrčil rameny a odpověděl: „ Řekl jsem ti…že mám hodinu.

Lucius úplně ztratil své chladné vystupování. „ Zruš ji!“

S pohledem, který jasně říkal nezbláznil jsi se? Snape rozhodně odpověděl: „ Velmi dobře víš, že to nemůžu udělat.“

Šedé oči se zaleskly vztekem. „ A ty víš, že tu nejsem proto, abych ti dovolil nechat mě v TOMHLE stavu!“ zasyčel Lucius.

Snape znovu pozvedl obočí. „ Ale tvoje pravá ruka je v pořádku…ne? Navrhuji abysse vrátil zpátky na malfoyské panství a…použil ji…Nebo třeba domácí skřítek…?“

Luciusovy oči se zúžily. „ Ty sadistický zkurvysynu!“

„ No jo. Luciusi…vždyť mě znáš…Mimo to skutečnost je taková, že jsem se tonaučil od tebe,“ Severus sledoval, jak si Luciusovy prsty pohrávají s jehovycházkovou holí, „ á…vytáhneme hůlky? Chystáš se na mě seslat kletbu Cruciatusa dívat se, jak se zmítám v záchvatu bolesti u tvých nohou?“ v jeho medově sladkém hlase zazníval výsměch.

Lucius se otočil na podpatku a zamířil ke dveřím.

„ Accio, Lucius…,“ protáhl Snape a Malfoy se nečekaně zastavil a podíval se přes rameno.

Snape nedržel hůlku.

Snape došel k Luciusovi, obrátil jeho tvář k sobě, jednu ruku mu obtočil kolempasu, druhou rukou shrnul stranou hřívu blond vlasů a přitáhl si Luciusova ústa ke svým v drsném polibku.

Když Snape ucítil, že se Malfoy v jeho objetí konečně uvolnil, vsunul jazyk meziLuciusovy rty, provokoval ho, vnímal jeho zrychlený puls. Tohle dělal s Luciusemvždycky rád…už když byli oba studenti v Bradavicích. Věděl, že Lucius cítí to samé a to byl ten důvod, proč ho Malfoy vyhledával. Sex byl až příliš dobrý.

Zcela určitě mezi těmito dvěma kouzelníky nepanovala žádná náklonnost. Byla toprostě nefalšovaná zvířecí touha. Znali jeden druhého – po sexuální stránce –lépe než kohokoli jiného. Luciusův vztah s jeho manželkou Narcissou nebyl výjimkou.

Pro Severuse bylo výhodné udržovat kontakty s Luciusem. Zachovávalo to jehopozici vůči Voldemortovi zdání loajality. – Smrtijed snažící se jen věrněvyužívat své práce v Bradavicích, aby mohl sledovat, co má Brumbál zalubem…Harryho Pottera nevyjímaje. Ačkoli tohle nebyl jediný důvod, proč seSeverus dál stýkal s Luciusem. Pravdou bylo, že sex s Luciuse byl jako droga…a Severus se zdaleka nehodlal svého zvyku vzdát.

Severus přejel rty po Luciusově krku a pak se konečně stáhnul a zeptal se: „Chceš to teď hned, rychle a divoce na mém stole, nebo chceš přijít později…poobědě…nebo po třeba večeři …pokud zůstaneš tak dlouho. Pak nás nikdo nebuderušit. Můžeme být spolu v posteli velmi, velmi dlouho,“ přejel svými dlouhými prsty po Luciusově chladně krásné tváři, „ vyber si,“ řekl Snape měkce.

Šedé oči se střetly s černými.

„ Obojí…,“ zněla vzrušená odpověď.

Snape ustoupil od Luciuse s nepatrným úsměvem a jemně pokrčil rameny, kývnulsměrem ke stolu. „ Já? Ty? Jak?“ zeptal se. Snape by vsadil všechno na to, že tobude nakonec on, kdo se bude sklánět nad stolem. S Luciusem to byla vždycky otázka síly. Byla to prostě součást jejich sexu.

V Luciusových očích se mihlo cosi podivného.

„ Já…,“ odpověděl, sundal si svoje černé rukavice a začal si sundávat plášť.

Severus beze slova přešel ke skříni a vyndal malou nádobku. Položil ji na stůl,kde Lucius odkládal nezbytné části oblečení. Pak se Lucius podíval na Severuse asledoval, jak prsty vysokého, tmavovlasého profesora lektvarů rozepínají knoflíky, aby konečně vytáhly jeho působivou erekci z jeho kalhot.

Lucius se otočil, položil ruce na stůl a roztáhnul nohy. Ucítil, jak se Severus přiblížil těsně k jeho zádům.

„ Dneska jsi samé překvapení, Luciusi,“ zamumlal Snape, natáhnul se a začalMalfoyovi rozepínat jeho hedvábnou košili. Když to udělal, vklouzl rukama podní. Roztáhl prsty a lehce hladil Luciusův hrudník, laskal bradavky dokud neztvrdly, pak sklouznul dolů k plochému břichu.

„ Já myslel, že pospícháme,“ utrousil Lucius, jeho hlas by zastřený chtíčem.

„ Prostě nedokážu odolat…,“ odpověděl Snape, „ jsi perfektní, Luciusi…každýcentimetr tebe,“ shrnul blond vlasy stranou a políbil ho na krk, pak přejel rty po pulzující tepně kousek od ucha.

„ Severusi…proboha! Udělej to!“ vydechl Lucius, jeho ruce sevřely okraj stolu.

„ Co? Žádná předehra, Luciusi? Žádná žhavá slova do tvého ouška? Škoda…Musíš býtopravdu zoufalý,“ prohodil Severus. Ani se nesnažil zakrýt pobavení ve svémhlase. Natáhnul se a nabral obsah nádobky na prst. Pak Severus pomalu vsunul prsty mezi půlky Luciusova pozadí.

Lucius se netrpělivě svíjel. „ K čertu, Severusi!“ ucedil skrz sevřené zuby, „ tak už dělej!“

„ Potřebuješ trochu připravit,“ odpověděl Severus, „ nechci tě zranit…tak moc.“

„ Zraň mě sakra! Třeba mě roztrhni! Ale už to udělej!“ zuřil Lucius,

Severus přikývnul. Pak si uvědomil, že to Lucius nemůže viděl. „ Jak chceš…“

Severus nabral ještě trochu masti a na nesl ji na svoji erekci. Pak se přitisklk Luciusovi. Jednou rukou sevřel blonďákovo rameno, aby udržel rovnováhu, druhouzajel mezi dolů mezi jejich těla a navedl svůj penis k úzkému vstupu doMalfoyova těla. Vydechnul a na jeden příraz nemilosrdně pronikl do Luciuse, unikl mu ostrý výkřik spojený se slastí a pocitem převahy.

Lucius křičel taky, když byl neúprosně otevřen a naplněn. Kousnul se do dolního rtu, až mu začala téct krev…což jenom vybičovalo jeho chtíč.

Když se Severus s Luciusem miloval, nemluvili…nedržel se vůbec zpátky.Vychutnával si, když slyšel blonďáka intenzivně vzdychat rozkoší nebo ještě lépebolestí. Severus otočil Luciusovi hlavu a sklonil se k jeho ústům. Ochutnalz jeho rtů krev, pak vzal Luciusův lehce oteklý ret do svých zubů a kousnul ho, krev začala téct trochu víc…vychutnával si to.

Severusova ruka našla Luciusovu erekci a sevřela ji. Pomalu ji začal laskat, pak zrychlili, sladil blonďákův rytmus se svým

Když Snape znovu zkoumal Luciusovy zhmožděné rty, Malfoyův penis sebou v jeho ruce zacukal a v sérii mohutných výstřiků potřísnil stůl.

Výška stolu byla pro takové věci perfektní. Severus pustil Luciusův pomaluochabující penis a soustředil se jen na vlastní uspokojení, které na sebe nedalo dlouho čekat.

„ Můj Bože!“ vydechl Malfoy, když ucítil, jak do něj Snape hluboko proniká.Severus ho nijak nešetřil…pak mu to konečně přišlo. A i když jeho erekce opadla, zůstával v Luciusovi.

„ Já jen doufám, že jsou zamčené dveře,“ řekl Lucius a snažil se vyprostit.

„ Neházej sebou,“ pokáral ho Snape a opatrně ho vytáhnul, „ na dveřích je zámkové kouzlo,“ odpověděl.

„ Kde máš k čertu hůlku, Severusi? Jsem jako čuně,“ stěžoval si Malfoy.

Snape vzal ze stolu svoji hůlku a pronesl čistící zaklínadlo, aby odstranil všechny stopy po jejich předchozí aktivitě. Mlčky se oblékli.

Lucius, znovu chladně odměřený, se zahleděl na Snapea. „ Nechám tě tvé hodině,“ řekl nenuceně.

„ Cítíš se lépe?“ otázal se Snape, jeho tón byl znovu lehce výsměšný.

Lucius se na svého kamaráda pohrdavě zadíval.

„ No? Tak jak?“ naléhal Snape.

„ Co chceš, Severusi? Písemné doznání?“ vysmál se mu Lucius.

Severus vzal do prstů jedné ruky Luciusovu bradu. „ Jsi skvělý,“ zamumlal a naposledy ho políbil, „ později?“

„ Dejme tomu,“ odpověděl Lucius a upravil si plášť, „ tvoje komnaty? Po večeři?“

„ Přijď později…řekněme v devět,“ řekl Snape, „ a, Luciusi…počítej s celou nocí.“

„ Uvidíme se,“ odpověděl Lucius a otevřel dveře.

„ To rozhodně,“ vyprovázel Malfoye Snapeův úsměv. Otočil se a podíval se nastůl. Produkt Luciusovy slasti tam ještě viditelně byl. Severus vytáhl hůlku a odstranil semeno ještě dřív, než dorazili studenti.

*****

Harry se to ráno nedokázal přinutit podívat na Snapea během hodiny lektvarů.Potom, co se stalo minulou noc, měl strach, co by takový jeden pohled mohlzpůsobit. Ale Snape vyučoval stejným způsobem jako vždycky a brzy byl Harryskloněný nad lektvarem pro potlačení deprese. Všechny jeho myšlenky sesoustředily na vytvoření – přesného a perfektního – lektvaru, který Snape zadal.

Snape přecházel pomalu po třídě a kontroloval studenty při práci. Jen letmopohlédl k Harrymu a byl rád za to setkání s Luciusem ráno. Dobře věděl, že sedostal nebezpečně blízko k překročení hranice mezi studentem a učitelem. Věděl, že by bylo nejlepší stáhnout se, dokud nebude už jeho studentem.

Ale když se Snape k Harrymu přiblížil, zjistil, že se soustředí na chlapcovunepopiratelnou krásu. Chtěl ho, to bylo jasné. Ten malý mizera se mu dostal podkůži od prvního dne, co přijel do Bradavic. Snape si znovu vybavil, jak si hoprohlížel, když chlapec stál a čekal na zařazení a myslel si, má brýle a vlasy jako Potter, ale vypadá jako Lily.

Jistě snažil se Harryho nenávidět…a na čas téměř uspěl. Část toho chlapce mubyla odporná. Rozený chytač, zařazený do Nebelvíru…v mnoha věcech byl Harry jakoJames Potter. Jenže teď Snape nacházel v tom chlapci i Lilynu starostlivost a soucit…věci, kterých James Potter měl poskrovnu.

A teď se zdálo, že chlapec našel jistý druh zalíbení v jeho osobě. To Snapeshledal příliš rozkošným, než aby to ignoroval. Věděl, že jeho malé provokace naHarryho působí a tohle vědomí bylo ještě rozkošnější. Ale nebyla ta poslední hrauž trochu za hranicemi? Bože…ten kluk se na něj dnes ráno ještě ani nepodíval.

Potterovi bylo 17…těžko se dal považovat za dítě. Snape by moc rád věděl kolikzkušeností chlapec ve věcech sexu má – mimo těch jeho dostaveníček s Dracempozdě v noci – pohrával si s myšlenkou zda Harry Potter stojí za ten čas a námahu.

Snape došel k Harryho stolu, stoupnul si za chlapce a pohlédl přes jeho ramenona směs v jeho kotlíku. Byl si vědom Harryho napětí, když se přitisknul blíž. Jeho zjevné rozrušení způsobilo, že se Snape trošku vzrušil.

Rozhodnul se, že Harry rozhodně STOJÍ za ten čas a námahu.

„ Spal jste dobře, Pottere?“ zamumlal Snape Harrymu do ucha. Profesor lektvarůse musel usmát, když chlapec upustil měchačku do kotlíku a teď se ji snažil vylovit. Ne…trápit Harryho Pottera bylo příliš zábavné, než aby odolal.

„ Tak se, Pottere, podíváme…copak jste to vytvořil,“ Snape sundal Harryho prsty z měchačky a zamíchal tekutinu v kotlíku.

„ Vypadá to, že byste mohl i dostat známku, pane Pottere,“ zhodnotil to Snape, „kdybych byl k takovým věcem náchylný, mohl by mi šok z taková události přivoditsrdeční infarkt,“ ušklíbl se sarkasticky, „ ale nemusíte být tak rozrušený,Pottere…ujišťuji vás…že k takovýmto věcem náchylný nejsem,“ Snape se přitisklk Harrym a Harryho oči se rozšířily, když ucítil ruku profesora lektvarů klouzající po jeho zádech, když ho míjel.

Harry nebyl jen ohromený, ale také si byl jist, že nepřečká hodinu bez výletu nachlapecké záchody. Ne…rád by přečkal hodinu…nebo třeba i dokončil práci a odevzdal vzorek.

Snape ho znovu minul na své cestě k Hermioně, která se urputně hlásila. Některé věci se nikdy nezmění.

„ Potřebujete si odskočit, Pottere?“ otázal se Snape měkce, tak aby to slyšel jen Harry.

„ Je mi fajn…děkuji…,“ odvětil Harry. Snape mu věnoval chápavý pohled, než odešel.

Harry se rozzuřeně vrátil ke svému lektvaru. Ano…byla to JEHO chyba – jehonestřežený okamžik bezbřehé blbosti – ten chlap věděl, jak se cítí, ale Snape siho ještě vychutná, k čertu! No, aspoň, že to nedal ve veřejnou známost. To už bylo něco.

Když Harry dokončil svoji práci, ujistil se, že všechny instrukce splnil, conejlépe. Pak opatrně dal do lahve vzorek lektvaru. Zazátkoval ji a odnesl vzorek ke Snapeově stolu, položil ho vedle dvou dalších, které tam už ležely.

Snape seděl za stolem.

„ To jste tak brzy hotový? otázal se lhostejně, aniž by vzhlédnul od knihy, kterou pročítal.

„ Ano, pane,“ odpověděl Harry pevně.

Snape neurčitě mávl rukou a řekl: „ V pořádku, Pottere…jděte na místo a ukliďte svoji pracovní plochu.“

„ Já bych potřeboval na toalety, pane,“ řekl odvážně. Snape na něj zamžoural.

„ To je to tak naléhavé, Pottere?“ zeptal se.

„ Ano, pane…“

„ No, v tom případě byste asi raději měl,“ zněla lehce úlisná odpověď a Harrymuse zúžily oči vztekem, „ ano…běžte na toalety, Pottere…nechceme tu žádnénehody…,“ Snapeova poznámka byla dost hlasitá, aby ji slyšel zbytek třídy. Učebnou otřásl smích.

Harry se otočil a pospíchal ven ze třídy. Tváře mu hořely ponížením.

Kapitola třetí

Odpoledne měl Harry famfrpálový trénink. Doufal, že mu to pomůže zbavit se svéfrustrace a vzteku. Zmijozelští na něj pokřikovali díky Snapeově poznámce ránopři lektvarech Harry Počůřánek. Pro Harryho byl život v téhle chvíli nesnesitelný!

Ve stínu na jedné z hlavních tribun byl Severus Snape. Měl volnou hodinu a přišel se podívat na trénink

Ten kluk byl vážně dobrý a Snape si vychutnával ten pohled, jak se řítil azatáčel stovky metrů nad zemí. Snape nikdy nebyl nijak zvlášť dobrý nakoštěti…jeho umění bylo přiměřené, ale nestačilo na to, aby se dostal dokolejního famfrpálového mužstva. Lucius byl na druhé straně vynikající hráč…abyl považován za nejlepšího chytače, jakého kdy Zmijozel měl. Mnohokrát porazili slavného Jamese Pottera – po pravdě víckrát než Potter jeho. To pak Severuss radostí sledoval famfrpál…aby viděl, jak se Malfoy vznáší v neuvěřitelnýchvýškách i rychlostech, jeho blonďaté vlasy – svázané na šíji jeho krku stužkou – povlávají nad jeho vzdouvající se zelenou kápí.

Byl to tehdy nádherný pohled a sledování Pottera v něm ty vzpomínky probouzelo.

Chlapec očividně vyspěl, obzvláště během posledního roku, pomyslel si Snape.Pořád byl tak nějak „samá nohy“, ale měl vypracovanější ruce a hrudník a hodinystrávené na koštěti mu pěkně zpevnily svaly na stehnech. Po několik letzaostávat Potter ve výšce za ostatními spolužáky, ale za poslední rok pořádněvyrostl a byl teď skoro tak vysoký jako Draco…který byl nejvyšší z chlapců ze sedmých ročníků.

Snapeovy černé oči sledovaly Harryho, sáhodlouze chlapce studoval…cítil, že jehotělo jemně reaguje. Přitahoval ho…to bylo něco, co nemohl popřít. A teď, kdyžvěděl, že by ho mohl mít, bylo jen o to víc zajímavé uvažovat o jeho přitažlivosti…dávalo to tomu nový rozměr.

Ano…byl někdy až krutě na chlapce tvrdý…obzvláště minulou noc a to ráno ve třídě. Ale bylo tak příjemné Pottera provokovat.

„ Od kdy se zajímáš o famfrpál?“

Severus se otočil a uviděl, že za ním stojí Lucius.

„ Potřebuji taky občas trochu čerstvého vzduchu,“ odpověděl černovlasý kouzelník úsečně.

Lucius se posadil vedle Snapea. „ Ten spratek je zatraceně dobrý,“ řekl, jeho šedo-stříbrné oči se zaměřily na Harryho.

„ Není špatný, řekl bych.“

Lucius si povzdechnul a poznamenal. „ Přál bych si, aby si Draco vedl jako on.Obávám se, že ovoce nepadlo na úrodnou půdu pokud jde o nadání pro famfrpál.“

Severus pokrčil rameny. „ Draco hraje tvrdě, Luciusi. Dobře no…není tak dobrý jako jsi býval ty…ale snaží se…“

„ Je celý po své matce,“ prohlásil Lucius, „ moc se bojí, aby nepřišel k úrazu.Má rád, když teče krev, ale sám se drží v zadu. Úspěch ve famfrpálu je spojen s ochotou jít do toho čelem.“

„ Možná jsi na něj moc tvrdý,“ navrhl Snape. Věděl, že Lucius má pravdu. Dracoměl instinkt zabijáka, ale jen když nemusel nasazovat vlastní krk. Ne jako Lucius…kdepak.

Lucius se na svého kamaráda povídal. „ Tomu opravdu nevěříš, že ne?“

„ Já jen vím, že ten kluk k tobě vzhlíží a touží po tvé chvále víc než po čemkoli jiném. Přiznej to, Luciusi…zřídka kdy Draca chválíš.“

„ Chválím ho, když si to zaslouží,“ zavrčel Lucius. Na chvíli byl zticha, pak se ale zeptal: „ Jaký je v posteli, Severusi?“

Snapeovy černé oči potemněly. „ Nemám zdání. Nedělám to se svými studenty,“zasyčel, „ jak si vůbec můžeš myslet, že bych…,“ zmlknul a potřásl hlavou, „ ikdybych byl v tomhle směru zapletený se svými studenty, Draco by nepřipadl v úvahu už jen proto, že je to tvůj syn!“

„ Můj syn už dávno není dítě, Severusi. Pokud by souhlasil…navázat s tebousexuální vztah, nebyl bych nijak zvlášť pohoršený,“ řekl Lucius odměřeně, „kromě toho…kdo by to mohl chápat lépe než já?“ na chvíli se znovu odmlčel, „ přijde ti přitažlivý?

Snapeovy černé oči se zabodly do Malfoyových a zavrčel: „ Nejspíš jsi nerozuměl, co jsem říkal o mých vztazích k mým studentům v tomto ohledu.“

„ Ale rozuměl…jen se ptám, jestli ti přijde přitažlivý.“

Snape se zahleděl zpátky na hřiště. „ Není jako ty, pokud mě chápeš.“

„ Přitahuje tě Potter?“

„ Blázníš?“

„ Ne mluvím vážně. Tělo toho kluka je ve všech ohledech pěkné. Pokušení zmocnitse ho, mi už přišlo na mysl, je to skoro neodolatelné,“ zamumlal Lucius, „ rádbych s ním byl chvíli sám, jenže jsem se ho ve druhém ročníku pokusil zabít…raději se ode mne drží dál,“ zakončil svá slova ironickým úšklebkem.

„ Musím připustit, že myšlenka na poskvrnění jeho nevinnosti je zajímavá,“ připustil Snape, jeho oči sledovaly hru.

„ On a Draco …měli dostaveníčka, víš to?“ pokračoval Lucius.

Severus pozvedl nepatrně obočí řekl: „ Když to říkáš…,“ jako ředitel Zmijozelu Snape pochopitelně tohle vědět. Ale nechal Luciuse pokračovat.

„ Jen takové puberťácké, neohrabané a utajované setkání. Ruce a ústa…nic víc.“

„ A jak jsi se dostal k téhle… delikátní informaci?“ zeptal se Snape.

„ Draco mi to řekl,“ odpověděl Lucius.

„ Pochopitelně.“

„ Budeš mít s tím klukem štěstí? Co si myslíš?“ zeptal se Lucius.

Snape složil ruce na kolena a dál pozoroval Harryho, který na svém Kulovém blesku vévodil vzduchu. „ Nic…,“ zněla odpověď.

„ Hádám, že tě nenávidí téměř tolik jako mě,“ prohodil Lucius odměřeně a sledoval Severusovu reakci.

V jeho tváři se nehnul ani sval. „ Řekl bych, že to bylo docela přesné…ano.“

„ Tak…jak dosáhneš toho uspokojivého znesvěcení té svaté modly, kterou je HarryPotter?“ Lucius by se vsadil, že na kratičký moment Severus stiskl čelisti, ale událo se to tak rychle, že si nemohl být jistý

„ Neřekl jsem, že mám plán, Luciusi…jen jsem připustil, že ta myšlenka je pro mě zajímavá,“ odpověděl Severus.

„ Nechceš – když bude příležitost – si ho plně vzít? Nebo jen rychlý orální sex,možná vzájemná masturbace?“ Lucius stále sledoval kamarádův obličej a hledal něco…nebyl si přesně jist co.

Severus pohlédl Malfoyovi do očí. „ Nemůžeš někoho plně zneužít, ledaže ho zcela ovládneš, nebo ano Luciusi?“

„ Asi ne,“ pousmál se Lucius lehce.

Severus vstal. „ V každém případě to není nic víc než domněnka. Ten kluk brzyv Bradavicích skončí a jeho neposkvrněné tělo půjde jinam… pokud je to jeho osud,“ podíval se na Luciuse, „ zůstaneš na večeři?“

„ Mám to v plánu. Máme přece…schůzku v devět, ne?“

„ To dnešní ráno bylo trochu nejasné,“ odsekl Snape, když scházel po dřevěných schodech uvnitř hlavní tribuny.

Lucius chytil Severuse za ruku, bránil mu pokračovat…až ho donutil zastavit. „Kdy jsem odolal mě a tobě v posteli?“ zeptal se, jeho hlas byl napjatý. Jeho ruka zajela pod Snapeův hábit a našla tam jeho erekci.

Severus jeho ruku odstrčil od své erekce a stáhnul se. „ Tohle není zrovna vhodné místo!“ zasyčel.

„ Nikdo nás tu nemůže vidět,“ odpověděl Lucius, „ a nikdo jiný na tribunách není.“

Snape začal znovu scházet po schodech. „ O tohle zájem nemám.“

Lucius zůstal stát na místě. „ Pak…možná bys byl raději kdybych večer nepřišel?“

Teď se zarazil Snape. Zavřel oči a polknul. Dlouze vydechnul a měkce řekl: „ Dobře víš, že…chci abys přišel.“

„ Tak to dokaž. Polib mě,“ Lucius pomalu sešel k Snapeovi

Snape stále váhal.

„ Tady a teď,“ dodal Lucius důrazně.

Severus se naklonil, aby Malfoye políbil. Jeho tep se zrychlil. Líbání s Luciusem bylo něco nesmírně smyslného.

Snape téměř překonal vzdálenost mezi svými rty a Luciusovými, když blonďákustoupil a lehce se uculil. „ Jen jsem chtěl vidět, jestli se přinutíš ke kompromisu,“ řekl chladně.

„ Jako vždy…,“ zamumlal Snape, otočil se a pokračoval dolů po schodech. Luciuse nechal za sebou.

*****

Harry stál pod sprchou a nechal uklidňující proud vody dopadat na své tělo.

Dobře si všimnul Snapea odpoledne na tribunách. Harry přemýšlel, zda přišelproto, aby se podíval na ně. Zmijozel na hřišti nebyl…takže profesor lektvarů neměl žádný důvod tam být.

Jisté bylo, že mu to dost ztěžovalo ovládání koštěte. Létání samo o sobě bylodost složité umění i bez erekce…poslední už jen to, že se na něj Snape díval, ho vzrušilo.

Stejně jako byl vzrušený teď.

Do prdele!

Sprchy byly prázdné. Všichni ostatní si pospíšili, oblékli se a šli na večeři.nechali tak Harryho samotného. Pečlivě se rozhlédl, aby se ujistil, že se nikdoještě nezdržuje ve stínech. Pak se pomalu, ale účelně přivedl k orgasmu, zatímco horká voda dopadala na jeho tělo.

Když mu to přišlo, kousnul se do spodního rtu, takže nemohl vykřiknout Snapeovo jméno. Poučil se.

Když se Harry utřel a obléknul, zamířil do Velké síně na večeři. Ale ani nemělhlad. Jeho žaludek byl téměř neustále stažený znepokojivým očekávání, jak přemýšlel, čeho se ještě od Snapea dočká.

Po večeři se Harry rozhodnul, že si někde stranou promluví s profesoremlektvarů. Řekne mu, jak přesně se cítí kvůli těm nepatrným vtípkům na jehoadresu. Třeba když bude mít štěstí, tak ho Snape nevyloučí ze školy…nebo uškrtí či rozčtvrtí.

Zarazil se. Takhle o tom nesmí přemýšlet.

*****

Fakt, že Snape nepřišel tenhle večer do Velké síně na večeři, Harryho zklamal.Ron a Hermiona se živě bavili o plesu absolventů, ke kterému se schylovalo užpříští sobotu. Ani si nevšimli, že Harry nejí, ani že se nezapojuje do hovoru.

Po jídle se Harry Hermioně a Ronovi omluvil a šel někam, kde by mohl o samotěpřemýšlet. Našel si tichý koutek ve třetím poschodí za sochou Roweny z Havraspáru a sednu si.

Znovu přemýšlel, co na něj má Snape přichystaného pro nějakou další noc. Chlapcenapadlo, že by to bylo úplně o něčem jiném, kdyby starší kouzelník skutečnězamýšlel dát mu nějaký zajímavý návrh. Harry se nad tou myšlenkou pozastavil.

Co když se Snape jen snažil s ním navázat kontakt a říct mu tak, že ho chce?Jeho myšlenky to jen ztěží mohly obsáhnout. Vzal by Harryho do svým komnat…nebo na nějaké jiné místo, kde by byli sami…možná pokoj v hospodě v Prasinkách?

Jaká je asi Snape milenec? Přemýšlel Harry.

Nějak si nedokázal představit, že Snape je jedním z těch, kteří na věciv posteli spěchají. Ne…spíš pěkně mučivě pomalu…až se člověk svíjí… Harrynepochyboval, že Snape musí být skvělý milenec. S těmi rozkošnými, hříšnými rtya rukama s dlouhými prsty to ani nemohlo být jinak. Předpokládal, že Snape mázkušenosti…ale s muži nebo se ženami? Snape na něj sice nepůsobil dojmem gaye,ale taky si nedokázal černovlasého profesora lektvarů představit se ženou. Ale zřejmě měl nějaký zájem o muže…proč by jinak dělal na Harryho ty narážky.

Co Harry věděl bylo, že chce odpovědi na své otázky…a že chce Snapeovi do očíříct, aby si přestal pohrávat s jeho myslí…a dalšími partiemi! Proč čekat, kdyžto má rozmyšleno? Věděl, kde přibližně jsou Snapeovy komnaty…a rozhodnul se, že tam půjde a řekne, co musí říct.

Ale nejdřív…se musí o sebe postarat…už zase.

Zatracený Snape…

Je dobré vědět, že masturbace opravdu nemůže způsobit slepotu. Pomyslel siHarry, když si rozpínal poklopec. Při tom všem sebeukájení, které v poslední době provozoval, by brzy potřeboval slepeckého psa a bílou hůl.

Když na záchodech ve třetím patře vyřídil svoji věc, zamířil Harry dolů do podzemí.

*****

Snape vylezl ze sprchy a utřel se. Zastavil se před velkým zrcadlem na zadní straně dveří koupelny a kriticky se zadíval na odraz svého nahého těla.

Štíhlý a dlouhonohý Severus Snape neměl takovou postavu dobře trénovaného atletajako Lucius Malfoy…ale přesto měl pevné svaly a vypracovaná lýtka od toho svéhocílevědomého kroku. Pomalu přejel jedním prstem po linii černých chlupů táhnoucíse od jeho pupíku dolů k hustému porostu chlupů pokrývající jeho intimní místa. Neměl se za co v těchto místech stydět, říkal si

Vzpomněl si na dny, kdy on a Lucius byly studenty v Bradavicích a měřili sipenisy, aby zjistili, kdo je větší. Luciuse vždycky štvalo, že Severus jevětší…po pravdě…STÁLE ho to štvalo. Samosebou se Severus časem naučil, ženezáleží tak na to, jak je někdo vybaven, ale na tom, jak to umí používat.Bezděčně si pohladil penis a díval se, jak se trochu zvedl a zvětšil se. Severusbyl přesvědčen, že nemá nedostatky ve schopnostech tohoto druhu. Byl dobrýv posteli a Luciusovo spokojený vzdychání, když byli spolu, toho bylo jasným důkazem

Přešel do hlavní místnosti své komnaty stále nahý. Došel ke skříni se spodnímprádlem a vytáhl ven z druhého šuplíku černé, hedvábné boxerky. Ne, tohle bylopříliš nepřirozené, aby to Luciuse zaujalo…možná raději něco, co nosil běžně.Snape miloval ten pocit hedvábí na nahé kůži. A praní a žehlení konec konců byl problém skřítků a ne jeho.

Vytáhl nezdobený, černý, hedvábný župan ve stylu kimona, který mu sahal kekolenům. Snape se rozhodl, že nepoužije pásek a nechal ho otevřený. Z velkéknihovny si vybral tlustou, naučnou knihu, odnesl si ji do ložnice a položil ji na noční stolek.

Černé, hedvábné povlečení na jeho posteli byla jedenou z mála slabostí, které si Snape dovolil. v kontrastu s tím byl bavlněný přehoz v barvách Zmijozelu.

Snape si sednul na kraj postele, položil nohy na matraci a opřel se zády opolštáře opřené o čelo postele. Otevřel knihu u kapitoly, kterou chtěl a začal číst…a jako vždy, když se ponořil do četby…přestal vnímat okolní svět.

Rozsáhlá část knihy se věnovala kontrole živlů a Snape se probíral kapitolouzabývající se ohněm…tahle stránka ho obzvláště zajímala. Během četby skrčilnohy, chodidla nechal na matraci a nechal stehna nenuceně spadnout do stran.Jeho župan byl stále otevřený, ale Severus si vůbec neuvědomoval, jak provokativní pohled se tak nabízí.

Někdo zaklepal na dveře. Snape vzhlédl od čtení.

Lucius tu byl brzy. No… nevadí. Snape byl rád, když byl Malfoy dychtivý.

„ Pojď dál,“ zavolal Severus úsečně.

Klepání se ozvalo znovu.

„ Proboha tak pojď dál,“ zavrčel Snape podruhé, do jeho hlasu prosáklo nepatrná rozmrzelost. Lucius uměl mnohdy jít na nervy.

Černý závěs zakrýval výhled z postele do hlavní místnosti komnaty a z postele setak nedalo dohlédnout ke dveřím. Snape slyšel jak se dveře otevřely a tiše zavřely.

„ Jsem tady,“ řekl Snape dost hlasitě, aby to bylo slyšet i vedle. Založil sistránku v knize záložkou, kterou měl na nočním stolku. Když to udělal, odložilknihu na noční stolek a podíval se k nohám postele, kde osoba, která vešla do jeho komnaty stála, pusu otevřenou a zírala na jeho odhalený rozkrok.

Nebyl to Lucius Malfoy.

Byl to Harry Potter.

Kapitola čtvrtá

Zpočátku Snape jen nevěřícně na užaslého chlapce zíral

„ Pottere!“ zavrčel, vyskočil na nohy, trhnutím zavřel svůj župan a tápavě našel pásek, „ co k ČERTU děláte v mé komnatě? Laskavě mi to vysvětlete!

Harry, oči stále rozšířené a pusu dokořán, nebyl schopen odpovědět.

„ Odejděte!“ nařídil Snape.

Harry polknul a řekl: „ Ne, pane…“

Snape probodával svýma černýma očima toho nepohodlného kluka. „ Co…jste…to…řekl?“ zeptal se, hlas vztekem ledový.

Harry si dodal odvahy. „ Já…řekl jsem ne, pane.“

Snape udělal krok směrem k Harrymu. „ Vy malý drzý hlupáku! Toho jsou MOJEkomnaty, do kterých jste nezván vpadnul, a já jsem vám řekl, abysteVYPADNUL…dřív než se dostanete do takového maléru, jehož existenci si ani neumíte představit!“

Harry se proti své vůli rozklepal strachem a rozčilením, ale dokázal odpovědět.

„ Já…musím s vámi mluvit.“

„ To vás neopravňuje k tomu, abyste mě přepadl v mé ložnici!“ zavrčel Snape.

„ Vy jste přepadl mě,“ odsekl Harry neohroženě a zahlédl nepatrnou změnu ve výrazu černovlasého kouzelníka, když tu poznámku zaslechl.

Snape vypadal, že se snaží uklidnit. „ Pottere…moje oficiální návštěvní hodiny jsou koncem týdne. Přijď v tu dobu. Pak mi můžete říct, to co mi chcete teď.“

Chlapec zavrtěl hlavou. „ Ne…nemůžu to říct pak. Nemusel by být čas…nebo místo.“

Černé oči se znovu rozzuřily. „ Dovolte, Pottere, abych vás ujistil, že TEĎ není ČAS ani MÍSTO. A teď…naposledy…JDĚTE PRYČ!“

„ Kdo jste si myslel, že jsem?“ otázal se Harry.

„ Co?“

„ Zjevně jste očekával někoho jiného, když jsem klepal…někoho u koho by vám nevadilo, kdyby vás viděl.…,“ Harry kývnul ke Snapeově ležérnímu oblečení.

Snape sevřel rty, vzal chlapce za rameno, otočil ho a začal ho strkat ke dveřím do svých komnat. „ Jděte odtud, vy malý, drzý mizero,“ zasyčel výhružně.

A přesně v tom okamžiku se otevřely dveře a do komnaty vstoupil Lucius Malfoy. Okamžitě pohledem zhodnotil situaci.

„ No, podívejme…,“ zavrněl měkce a pozvedl obočí v pobaveném gestu, „ vyprovázíšprvní směnu, Severusi? Teď je mi jasné, proč jsi mě požádal, abych přišel později.“

„ Malfoy?“ vydechl Harry a podíval se na Snapea, „ vy a…a MALFOY?“

„ Co se děje, Pottere?“ uculil se Lucius, „ nemyslíte si, že tvoříme rozkošný pár?“

Harry dál zíral na Snapea. „ Jak MŮŽETE? Je jedním z Voldemortových Smrtijedů!“

Lucius nepatrně naklonil hlavu ke straně. „ Ó drahý…ale…něco asi nevíte…?“ začalklidně, došel k Severusovi, vzal černovlasého kouzelníka za levou ruku a vyhrnulmu rukáv županu. Odhalil Znamení zla, které tam bylo vypálené, aby ho Harry viděl.

Harry věděl, že Snape dělal Brumbálovi špeha proti Voldemortovi. Věděl, že kdysibýval Snape jedním z Voldemortových následovníků…a když o tom později přemýšlel,nejspíš to byl důvod, proč byl tento muž na černé listině. Ale až do této chvílenikdy neviděl to Znamení Zla Smrtijedů na Snapeově těle. Na chvíli ho z tohopohledu zamrazilo pak… z nějakého podivného důvodu…ho napadlo, že v Snapeovi jedaleko víc než se zdá, když den co den riskuje svůj život, aby pomohl Brumbálovi v boji proti zlu, jakým je Voldemort.

Jakou odvahu a sebevědomí musel Snape mít, aby se odvrátil od temné strany apřešel zpátky k dobru, pomyslel si chlapec. Pohled na Znamení zla na Snapeověruce to jen zdůrazňoval. Teď už se neodvážil nechat proniknout do svého hlasu,co cítí. Lucius Malfoy NEBYL na jejich straně. Lucius Malfoy byl ztělesněné nebezpečí. Musí být opatrný.

Severus vyškubl ruku z Luciusova sevření a řekl: „ Potter se chybně domníval, žemoje návštěvní hodiny platí i pozdě do noci a sháněl se po mě…právě odchází,“ vysvětloval a když dokončoval větu, významně se na Harryho zadíval.

„ Ano…Já jsem vlastně…,“ přisvědčil Harry, když viděl ve Snapeových očích jasné varování a otočil se, aby šel.

Lucius vytáhl hůlku, namířil ji na Harryho a mávl s ní. „ Accio!“ řekl a Harrymu pozpátku vklouzl do náručí. Chlapec se okamžitě snažil divoce vytrhnout, aleLucius ho držel pevně. „ Není třeba spěchat, pane Pottere. Vlastně…trvám na tom, abyste tu chvíli zůstal.“

Severus udělal krok dopředu. „ Luciusi…není žádný důvod, aby…“

„ Ts,ts Severusi…ten chlapec si přišel pro radu…znalosti od svého profesora lektvarů. Jak ho můžeš nechat odejít… nevzdělaného?“

„ Luciusi…,“ ve Snapeově hlase byl jasný náznak varování.

Malfoyovy šedo-stříbrné oči se setkali se Snapeovýma. „ Chlapec zůstává. Myslím, že bude hezké ho poučit v…jistých věcech.“

Harrymu unikl ze rtů tichý vzlyk. Zdálo se, že všechny jeho snahy osvobodit, budou zmařeny. Jeho oči se prosebně obrátily ke Snapeovi, který vykročil k Luciusovi.

„ Nech ho jít, Luciusi,“ řekl Snape tím nejnenucenějším tónem jakého byl schopen, „ tohle je naše chvíle. On to jenom zkazí.“

Lucius vypadal, že chvíli uvažuje o možnostech, pak zavrtěl hlavou. „ Právěnaopak, Severusi…myslím, že když tu mladý Harry zůstane, bude to inspirovat násoba. A myslím, že se může něco přiučit, když bude pozorovat nás dva,“ zabořil prsty jedné ruky do Harryho vlasů, „ ne…Potter tu zůstane.“

Lucius jednou rukou stále držel chlapce za paži, vytáhl svoji hůlku ze svévycházkové hole a přiložil ji k Harryho hrudníku. „ Imperio!“ zasyčel a Snapeovosrdce se sevřelo. Harry byl teď pod Malfoyovou nadvládou. Snape věděl, že jediný způsob, jak pomoci chlapci je, že bude zcela s Luciusem spolupracovat.

Lucius zatím dovlekl Harryho k židli, která byla kousek od postele. „ Sednout,“nařídil a chlapec strnule poslechnul. Lucius se na Severuse usmál. „ To jedaleko lepší, nemyslíš, Severusi? Nepřál bys si, abys mohl tuhle kletbu používati ve třídě?“ obrátil svojí pozornost zpátky k Harrymu, „ budete sedět pěkněpotichu a dívat se na nás, Harry Pottere. A zapamatujte si vše, co uvidíte.Budete ještě vděčný, až si na tohle vzpomenete. Tohle je skvělá příležitost.NEBUDETE mluvit…NEBUDETE se hýbat…ale BUDETE se dívat na mě a svého profesora lektvarů.“

Lucius spokojený s výsledkem nechal Harryho na jeho židli a přešel k Severusovi.Jeho oči pomalu klouzaly po vysokém černovlasém kouzelníkovi a v koutku jeho úst mu pohrával úsměv.

„ Jsi na mě připravený,“ vydechl a rozvázal ten kousek hedvábí, který držetžupan zavřený. Pak svůdně přejel rukou po Snapeově nahé hrudi, „ nic mě od tebednes večer neodtrhne,“ jeho druhá ruka se přesunula za Snapeův krk a přitáhl si jeho ústa ke svým.

Severus se polibku nebránil. Nemohl v tuto chvíli udělat nic, co by Harrymupomohlo a taky…se nechtěl bránit. Chlapec bude svědkem všeho, co se stane meziním a Luciusem. Snape mohl jenom doufat, že to bude tuhle noc jediný Luciusův rozmar, který se bude týkat Harryho Pottera.

Bylo na něm, aby udržoval Luciusovu mysl co nejdál od Harryho zcela výhradně zaměřenou na něj. Mohl to udělat.

Kdy jsem přestal být útočníkem a začal být ochráncem?

„ Máš toho na sobě moc,“ vydechl Severus a blonďák – přikyvujíce – odstoupil, aby to napravil.

Za chvíli Luciusův plášť, kabát, boty, hedvábná košile a ponožky ležely hozenépřes druhé křeslo, které bylo v ložnici. Malfoy zůstal jen ve svých černýchkalhotách. Na okamžik tam jen prostě stál, plně si vědom své krásy, a nechávalSeveruse kochat se tím pohledem…sledoval, jak Severusovi pomalu v jeho hedvábných trenýrkách roste erekce.

„ Teď ty,“ napověděl mu Lucius měkce, „ všechno…“ Severus mu vyhověl. Vyklouzlze županu a trenek a zůstal stát – ruce podél boků – tak aby si Lucius mohl vychutnat stejný pohled jako on na něj.

Aniž by spustil oči ze Severusova štíhlého těla, promluvil Lucius k chlapci nažidli: „ Dobře se dívejte, Potter. Váš profesor lektvarů je stavěn dokonalek tomu, aby uspokojil muže…ženu…chlapce,“ obešel Snapea a přitiskl se k němu.Objal ho rukama a získal tak přístup ke všemu, co Severus měl, „ vidíte, jakreaguje, když se dotýkám jeho bradavek, Pottere? Slyšel jste jak sténá.Nemyslete si, že muž nedokáže ocenit, když se ho dotýkáte v této oblasti…protožeto dokáže velice ocenit. Není to tak, Severusi?“ zamumlal a hrál si se Snapeovými ztvrdlými bradavkami, tak aby to Harry viděl.

Snape byl bez pochyb vzrušený a v duchu Luciuse proklínal za to, že jeho vlastní tělo zná tak dobře…jeho slabiny…jeho erotogenní zóny…

Lucius se přestal věnovat Severusovým bradavkám a přesunul ruce ladně dolů najeho ploché břicho, dělal pomalé krouživé pohyby. věděl, že tohle Severuszbožňuje…toužící po další stimulaci. Lucius políbil Severuse na krk, kousnul ho do ušního lalůčku a pak putoval jazykem po celé délce čelisti.

Luciusovy prsty pokračovaly ve své cestě dolů, dokud nenarazily na okraj hustéhoporostu černých chlupů, které obklopovaly Snapeův penis. Pak Malfoy oběma rukama sevřel kořen erekce a podíval se znovu na Harryho.

„ Ó…ano…jen se pořádně podívejte, Pottere. Je to stejně dobré jako to mít…jakvám později dovolím zjistit…až dostanu svoje uspokojení.“ Lucius pomalumasíroval Snapeův penis, cílevědomě…jeho prsty našly to nepatrné množstvítekutiny, které uniklo z otvoru ve špičce, roztíraly ho po celém sametovémpovrchu. „ To není kvůli jeho velikosti, Pottere – ačkoli Merlin ví, že jsemmnohokrát děkoval Bohu za tyhle impozantní rozměry. Ne…je to v tom, jak s tímumí zacházet, jak dokáže způsobit, že si absolutně vychutnáte…,“ Luciusovy ruce se nyní posouvaly po Severusových stehnech a Snape slastně zasykl.

Lucius se opět podíval na Harryho a zarazil se. „ Severusi,…podívej se na toho chlapce…je vzrušený.“
Snape se podíval na Harryho a uviděl nepřehlédnutelnou bouli v chlapcových kalhotách.

„ Rozepněte si kalhoty, Harry,“ nařizoval Lucius a chlapec pomalu rozepnul svojekalhoty, „ teď…vyndejte svůj penis…to je ale hodný chlapec. Můžete se uspokojit,pokud budete cítit potřebu,“ řekl a dodal, „ nebo…možná bys ho raději tomu chlapci vykouřil, Severusi? Myslím, že to potřebuje.“

Snape nechtěl Harryho takhle…pod kletbou Imperius. Ačkoli věděl, že chlapcovovzrušená není důsledkem Malfoyova rozkazu, tohle nebylo to, jak chtěl Harryho Pottera.

„ Dobře, ale teď jsi to ty, koho chci,“ řekl Severus naléhavě a otočil k soběLuciusův obličej. Velice drsně ho políbil…kousl ho a pak přejížděl jazykem po té pohmožděnině. „ Zapomeň na toho kluka, Luciusi…pojď do postele…“

Lucius dovolil Severusovi, aby mu rozepnul kalhoty a stáhnul mu je dolů přes bokya stehna. Položil ruce na Severusova ramena, aby udržel rovnováhu, když z nichvystoupil a pak následovaly trenky, které měl pod kalhotami. Lucius to všechnoodkopl stranou a znovu políbil Severuse v dalším vášnivém polibku. A svalil se s černovlasým kouzelníkem dolů na postel.

Dlouhou chvíli se ti dva jen vášnivě líbali…vychutnávali si kontakt a chuť tohodruhého. Dobře věděli kde se mají laskat, aby dosáhli ještě větší stimulace a dostali se na vyšší úroveň vzrušení.

Lucius se odtáhl a těžce oddechujíc řekl: „ Vykuř mi ho…“

„ Za chvíli…,“ zamumlal Severus tím svým hlubokým sametovým hlasem a začalsystematicky zasypávat polibky blonďákovo tělo na cestě dolů. Užíval si to.Používal svůj jazyk. Škádlil, provokoval…díky tomu se pod jeho ústy Lucius svíjel slastí a očekáváním.

Severus úplně zapomněl, že Harry Potter sedí tiše, ale naprosto zřetelně si všeuvědomující na své řidli jen pár stop od postele…zapomněl na všechno, postupovalpo mimořádném těle Luciuse Malfoy a líbal každý kousek na své cestě k blonďatému houští pod jeho pupíkem.

U Luciusova pupíku se Severus zastavil, obkroužil ho jazykem a vklouznu špičkoudovnitř. Cítil, jak ho Malfoyovy prsty tahají za vlasy… a věděl, že je víc něždychtivý dostat Snapeova ústa do té části svého těla, kde si to žádal. Ale Severus to dělal po svém a Lucius bude tudíž muset počkat ještě o trochu déle.

„ Snažíš se mě mučit?“ ucedil Lucius skrz zaťaté zuby.

„ Ještě chvilku, Luciusi…už to skoro bude,“ zamumlal Severuse, zatímco mluvil,jeho rty šmejdily pod Malfoyovým pupíkem. Sevřel Luciusovy boky ve snazezabránit mu v tom neklidném svíjení se, „ obvykle máš víc trpělivosti,“ poznamenal.

„ Ne…dnes večer!“ zavrčel Malfoy, „ Sakra, Severusi!“ jeho prsty zatahaly Snapeza modro-černé vlasy, jak se snažil řídit jeho hlavu – jeho ústy­ – tam kde je nejvíc potřeboval.

Snape potřásl hlavou a vymanil se z Luciusova sevření. Zvedl hlavu a podíval se Malfoyovi do planoucích očí.
„ Posuň se výš…zády proti čelu postel,“ nařídil Severus.

Malfoy poslechl. Pohodlně se usadil a roztáhl stehna. Natáhl se dolů mezi svénohy pro Severuse, položil mu ruce vzadu na hlavě a jemně ho přitáhl mezi svojenohy. Ano…to bylo lepší…to bylo dobré! Lucius se mohl dívat, jak Severus olizujepo celé délce jeho naběhlý penis, v jedné ruce svírá jeho šourek a škádlí citlivou špičku jeho penisu svými zuby.

A Severus rozhodně nezklamal.

Využil svých úst, zubů, rukou, jazyka. Laskal, škádlil, provokoval, lízal asál…užíval si to, střídal metody. Dokud Lucius nad sebou úplně neztratilkontrolu. Jediné co si uvědomoval, byla jeho touha po Severusovi a to, co s ním Severus dělal.

A zatím na židli Harry sledoval Snapea a Malfoye spolu…intenzivně si masírovalerekci a přál si vyměnit místo s Luciusem, který se opíral zády a čelo Snapeovy postele a užíval si péče Snapeových zjevně velice talentovaných úst.

Harry toužil, aby s ním Snape dělal, co dělal s Malfoyem…Slyšel Luciuse sténat avzdychat slastí. Chlapci bylo jasné, že jeho profesor dělá všechno fantasticky.Měl vztek – ne spíš záviděl – světlovlasému Malfoyovi, který právě bořil prstydo tmavých černo.modrých vlasů, nabádal ho, aby vzal ještě o trochu víc jehopulzujícího macka do svých teploučkých úst a věnoval se mu…lízal ho, sál ho, dokud nedosáhne orgasmu.

„ Severusi!“ zasyčel Malfoy naléhavě, „ Bože…udělej mě!“

Normálně by Severus věci ještě trochu oddaloval, ale byl si vědom, že Luciusnení ve stavu, aby čekal a začal usilovat o to, aby mu dal uspokojení, kteréžádal. Měli přece celou noc na to, aby se oddávali tomuto umění sexu…umění, v kterém byli oba muži vynikající.

Severus vzal Luciuse do pusy a rozehrál svoje umění. Harry ze židle vše sledoval a ukájel se, až dosáhl mohutného orgasmu, ještě dřív než to přišlo Luciusovi.

Lucius pevně držel Snapeovu hlavu na místě a divoce pronikal do jeho úst. Konečně s vítězoslavným výkřikem dosáhl uspokojení.

„ Nepolykej…,“ přál si Lucius a Severus velice dobře věděl, co Malfoy od něj chce…Co chtěl taky…

Severus se nadzvedl a přitiskl svoje ústa na Luciusova a blonďákův jazyk vklouzlmezi Snapeovy rty pro svůj podíl produktu svého vlastního chtíče. Ten polibekbyl horký a dlouhý a Harry – stále se dívající – cítil, jak znovu tvrdne při pohledu na ten dráždivý akt…a představoval si.

O několik okamžiků později…se Lucius posadil a podíval se na Severuse, který ležel za ním.

„ A teď…jak můžu pomoct já tobě?“ zeptal se Lucius a posunul se trochu níž.Severus si lenivě masíroval svoji vlastní erekci. Lucius nahradil Snapeovu ruku svojí vlastní, „ To je to jak to chceš, Severusi?“

„ Ne…,“ řekl černovlasý kouzelník.

„ Dobrá…tak mi pověz, co chceš, abych ti mohl pomoct. Taková erekce není jen tak,“ poznamenal Lucius.

Severus se přesunul na posteli tak, aby se zády opíral o čelo postele – zaujalstejnou pozici jako Lucius před chvílí – podíval se na blonďáka a jeho stehna se nenuceně rozevřela.

Lucius pomalu pozvedl obočí, čekal až Severus vyjádří po čem touží. Jistě Lucius věděl, co Snape chce…ale chtěl slyšet, jak ho o to požádá.

„ Vykuř mi ho, Luciusi,“ zamumlal Snape a naprosto neodolatelně vyslovoval každé slovo…

Harry byl blízko zasténání, kdyby mohl…ale zvuk jeho touhy byl zablokován kletbou, kterou na něj Lucius uvalil.

Malfoy se přesunul mezi Snapeovy nohy, natáhl se a jednou rukou vzal Severusekolem krku, přitáhl si dolů jeho ústa, aby na ně mohl přitisknout ta své. Pak seLucius pomalu odtáhl a řekl: „ Mám nápad, Severusi…Proč toho kluka pod kletbou Imperius nepřivedu a pak bych se díval, jak si ho vezmeš?“

Snape zaváhal. Nechtěl aby bylo vidět, že přímo dychtí po tom, co Malfoy navrhl.

„ Nemám náladu na Pottera, Lucius,“ prohlásil vážně. Zajel oběma rukama doLuciusových dlouhých, blond vlasů. Snape vedl Malfoye dolů do svéhorozkroku…dolů, kde nedočkavě čekal na uspokojení, „ co chci teď…co potřebuji…jsi ty…a tvoje ústa…Udělej mě, Luciusi…nenech mě už déle čekat…“

Luciuse to svádělo, ale znovu se zarazil. „ Myslel jsem, že to pro tebe buderozkošné, Severusi. Od Draca vím, že Potter je v podstatě panic…nikdy do nikohonevstoupil…nikdo do něj. Nebylo by to příjemné být prvním v té těsné, panenské zadnici?“

„ To můžeme udělat později,“ řekl Severus a vzal Luciusovu tvář do svých rukou.

„ Ale, Severusi,…je to čerstvé, mladé masíčko. Jak tomu můžeš odolat?“ dotíral Lucius.

„ Podívej, Luciusi…nestojím o nějakého zelenáče…potřebuji tebe,“ ve Snapeově hlase byla naléhavá potřeba.
Tomu Lucius nedokázal odolat, sevřel Severusův penis a začal pracovat na tom, cosi černovlasý kouzelník přál. Severus se slastným vzdechem zaklonil hlavu avychutnával si Luciusovu pozornost. Ještě ho krátce napadlo, než ho obestřelamlha rostoucí slasti, že poskytl chlapci trochu víc času. Až si bude chtít užíts Potterem, jeho plány budou jiné než Luciusovy…tím si byl jist. Chlapec,třebaže sedmnáctiletý, byl nezkušený a rozhodně nebyl připraven být v trojce zahrnující Luciuse Malfoye.

Lucius…ó Bože…co ten chlap dokázal se svými zuby a jazykem! Našel erotogennízóny, o jejichž existenci Severus vůbec nevěděl, a využíval jich a všehoostatního, aby mu přivodil mučivou slast…Jeho prsty se bořily do husté hřívyblonďatých vlasů. Severus si přitáhl Malfoye blíž, dokud neviděl každý kousekvlastního penisu zmizet mezi rty blonďatého kouzelníka…a už jen ten pohled stačil k rozpoutání Severusova orgasmu.

Harry ze své židle sledoval, jak se Snape blíží k vyvrcholení. Jeho rty bylylehce pootevřené, jeho hlava zvrácená dozadu, jeho boky se pomalu svíjely naposteli, černé oči měl zavřené v naprostém uspokojení. A Harrymu to přišlotaky…podruhé…zuřivě si ho masíroval a přál si v tuhle chvíli být LuciusemMalfoyem, který dostával hluboko do úst mohutné výstřiky Snapeova semene. Chlapec ho už ochutnal a chtěl víc. Chtěl to, co se teď dostávalo Luciusi…a víc.

Když Severus konečně zasténal a opřel se zády o čelo postele, Lucius pustil jehostále tepající penis a posunul se nahoru, aby se podělil o to, co právě dostalse Severusem, který dychtivě vsunul jazyk do Luciusových úst, aby okusil svévlastní semeno. Jak polibek nabýval na intenzitě, stáhl Lucius Snapea dolů na postel, kde se ti dva hýčkali vzájemně ústy, jazyky a rukama.

Nakonec se Lucius posadil, jeho oči se leskly vzrušením a stále se těžce oddechoval. Podíval se na Harryho.
„ Ó, Severusi…to je perfektní! Pomysli jak bude naprosto božské vzít si Chlapce,který zůstal naživu a ovládat ho, aby se věnoval tobě. A…pod kletbou Imperius s ním můžeš dělat všechno, co si jen představíš!“

„ No právě!“ zavrčel Severus, „ nechci toho kluka pod kletbou Imperius.“

Lucius pokrčil rameny. „ Tak ji můžu zrušit. Stačí říct a já ho vrátím donormálního stavu. Jen jsem myslel, že…ti to ulehčím. Sám dobře víš, že pro tebe nic neudělá ochotně.“

Snape si povzdechnul. „ Lucius, nemůžeš už konečně zapomenout, že tu ten kluk je a…“

„ Severusi…mám nepopsatelnou chuť sledovat, jak si ho vezmeš,“ řekl Luciusnaléhavě, pak dodal svým obvyklým posměšným tónem: „ Ale…jestli ho nechceš. Můžu ho samosebou zneužít sám…“

Snape věděl, že Lucius to myslí přesně tak, jak to říká a kdyby ho nechalLuciusovi, neměl by Potter žádnou šanci. Mohl udělat jen jedinou věc a bylo toněco, co si rozhodně Snape na dnešní večer neplánoval. Tohle nebylo to správnémísto…ale bylo to to nejmenší zlo, protože Malfoy byl pevně rozhodnut „hrát“ si s Potterem.

„ Tak dobře,“ souhlasil Snape, „ zruš tu kletbu a jdi mi z cesty. Netoužím po nějaké trojce. Vyjadřuji se jasně, Luciusi?“

Lucius pozvedl své aristokratické obočí a lehce naklonil hlavu. „ Velmi. Je mijasné, že tohle je chvíle, kdy čekáš, že řeknu, jak miluji, když jsi takhle panovačný…ale to neudělám,“ dodal, hlas zabarvený podrážděnou jízlivostí.
Lucius vstal z postele a došel před sedícího Harryho. Potom, co se dvakrát udělal, byla chlapcova pěst a rozkrok upatlané od semene.

„ Je špinavý, Severusi. Myslím, že ho pro tebe trochu očistím,“ řekl Lucius,vzal hůlku a mávl s ní nad Harrym, „ No…to je lepší. Teď…zruším tuhle malou, otravnou kletbu, eh, Pottere…a budete připravený pro svého profesora.“

Lucius namířil hůlka a zamumlal nějaká slova. Harry zamrkal a zhluboka senadechl, jako by celý čas pod kletbou vůbec nedýchal. V příští vteřině vyskočilna nohy, nacpal svůj penis zpátky do kalhot a neobratně se snažil zapnout poklopec.

„ Ale…tohle nebudeme potřebovat…,“ řekl Lucius a odčaroval Harryho šaty.

Chvíli si vychutnával pohled na nahého chlapce před ním. Pak Lucius obrátilsvoji pozornost k Severusovi. „ Tak, tady ho máš, Severusi…přesně jak jsi žádal. Já si teď pěkně sednu do křesla a budu…se dívat.“

Severus vstal, županem zakryl svoji nahotu a převázal ho páskem.

Harry se prosebně na Snapea zadíval.

„ Pane…,“ zamumlal slabě a Snape si všiml, že se třese. Být pod vlivem kletbyImperius mohlo být přece jen poněkud stresující. Snape to věděl a chtěl nejprvedát chlapci čas, aby se vzpamatoval. Ačkoli nemohl dávat příliš najevo sympatie nebo soucit, když byl Lucius připraven vzít si kdykoli Harryho sám.

„ Pojďte sem, Pottere,“ řekl Snape chladně a chlapec poslechl. Posadil Harryhona postel a zabalil ho do deky. „ Dám vám něco, co vám pomůže,“ řekl měkce, takže to slyšel jen Harry. Přešel k policím s baňkami a lahvičkami. Vybral dvělahvičky a vrátil se k místu, kde Harry stále seděl a třásl se pod dekouomotanou kolem ramen. Snape otevřel jednu lahvičku a podal ji chlapci. „ Tohle vás uklidní,“ řekl.

Harry si lahvičku nedůvěřivě prohlížel.

„ Pottere…kdybych vás chtěl otrávit, udělal bych to DÁVNO a ušetřil bych si těch sedm let rozčilování,“ ušklíbnul se Snape netrpělivě.

Harry váhavě smočil špičku jazyka v otevřené lahvičce a nakonec její obsahspolknul. Během chvíle ucítil teplo v žaludku, které se šířilo do celého těla. Třas ustal a strach se zmenšil.

„ Lepší?“ zeptal se Snape a Harry jen přikývl.

Snape si sedl na postel vedle chlapce, sundal z něj deku a obtočil ruce kolemHarryho ramen, přitáhl si ho blíž k vlastnímu tělu, až se přitiskl k chlapcověštíhlé linii krku. Pak zamumlal tak, aby to slyšel jen Harry: „ Spolupracujte ajá vás snad budu moci ochránit před Malfoyem.“ Zasunul volnou ruku do kapsysvého županu a podal Harrymu jinou lahvičku. „ Dejte si jen malý doušek…hlavně to proboha nevypijte všechno…je to afrodiziakum…ulehčí nám to.“

„ Já…nepotřebuji to, pane…,“ vydechl Harry a zrudnul, „ měl byste to vědět.“

„ Nebuďte blázen, Pottere! Pravidla hry se mění, když v tom jede Malfoy. Jedennikdy neví, kdy se rozhodne do toho vložit…nebo jak. Snažím se vás udržet umě…ale Malfoy má jen omezenou trpělivost. Když se vás bude chtít zmocnit, tohlevám pomůže to vydržet. Tak už se napijte sakra. Aspoň jednou udělejte, Pottere, co vám říkám. Je to pro vaše vlastní dobro.“

Harry neochotně usrkl lektvar a vrátil lahvičku Snapeovi, který ji strčil zpátky do kapsy.

„ Jak dlouho se s tím klukem budeš ještě vybavovat, Severusi?“ zavrčel Lucius netrpělivě.

Snape zpražil blonďáka hovící ho si v křesle s nohama opřenýma o okraj postel pohledem. „ Řekl jsem ti, aby se do toho nepletl, Luciusi!“ zavrčel.

„ Ale to jsem netušil, že to bude takové. Neměl bych navodit romantickou atmosféru hudbou a květinami?“ vysmíval se Malfoy.

„ Ó…Bože!“ vydechl Harry nečekaně, měl pocit, že hoří. Jeho tělo doslovapulzovalo a cítil, jak horká tekutina proudí jeho žilami…prostupuje jeho svaly ajeho orgány. Srdce mu zběsile bušilo. Zasténal, když dostal takovou erekci jakoještě nikdy v životě. „ Bože…ódoprdeledoprdeledoprdele!“ zavzlykal a otočil se tak, aby mohl přitisknout svůj obličej na Snapeův hrudník.

„ Moje slova, Severusi,“ pochichtával se Lucius, „ co jsi tomu klukovi udělal?“

„ Jen afrodiziakum…bude povolnější,“ odpověděl Snape a Harry znovu zasténal. „Já vím…,“ zašeptal Severus Harrymu do ucha, „ ta potřeba je velká, ale touha vám neublíží. Věřte mi, Pottere…tohle není to, co jsem zamýšlel pro vás a mě.“

Harryho mozek mohl jen ztěží vnímat něžná slova, která mu Snape šeptal do ucha.Všechno, co věděl bylo, že jeho tělo strašlivě touží být objímáno, lízáno,sáno…cokoli a vůbec všechno…a on byl s tou jedinou osobou, od které si tyhle věci přál.

Přitiskl se ještě víc k Severusovi, jeho ruka bezděčně zavadila o penis profesoralektvarů. Harry zasténal, když ucítil jeho tvrdost pod hedvábným oděvem, kterýho zakrýval. Jedna jeho část chtěla rozevřít ten župan a vsunout tvář doSnapeova klína, aby se mu dostalo té samé cti jako Malfoyovi… a teď i profesor lektvarů cítil svoji vlastní naléhavou touhu…

Pak…nečekaně…Snapeova ústa našla jeho.

Ó…BožeBožeBoře…ANOOOOO!!!!

Tohle bylo něco o čem snil…byl tím posedlý, obzvláště poslední rok. Často sipředstavoval jaký by byl Snapeův polibek. Představoval si to různě, ale všechnyjeho představy se nemohly rovnat realitě, které bylo nádherně lačná…horká a zdlouhavá.

Zatímco líbal Harryho, položil Snape chlapce na postel a malátně se přesunul nadněj, takže ho částečně zakrýval. Polibek pokračoval, jeden přecházel v druhý ažse Harrymu z toho točila hlava. Zoufale naříkal neschopný uspokojit ten chtíč, kterého jeho tělo dosáhlo.

„ Trochu to vylepšíme, Pottere,“ zamumlal Snape. Černovlasý kouzelník nechal svérty klouzat dolů po Harryho tváři až na hrdlo, kde jemně sál a lízal chlapcův ohryzek.

Harry vyrazil dolů, aby obtočil prsty kolem jeho penisu, ale Snape jeho rukuodtáhl. „ Nedočkavý malý nebelvíre,“ mluvil tichým, přívětivým hlasem, „ nechte mě ať se o vás postarám.“

Snape pokračoval v líbání Harryho těla, ochutnával jeho chuť…tu sladkoupronikavou vůni extrémně vzrušeného teenagera…nic nemohlo být lepší a Harry bylobzvláště opojný. Snape nedovolil Luciusovi poznat, že Harry dostal afrodiziukumjen proto, aby se zakryl fakt, že ho chce. Nechtěl aby měl Lucius jakékolipodezření. Věděl že Malfoy by to jakkoli využil proti chlapci. Ne…lepší bylo,když si Lucius myslel, že všechna Harryho dychtivost a vzrušení je následkem požití lektvaru.

Mezitím Harryho prsty se zabořily do Snapeových modro-černých vlasů, snažil se vést jeho ústa dolů po svém těle, tak kde ho zoufale chtěl…MUSEL mít…

Lucius se vděčně pochichával ze svého výhodného místa. „ Musel jsi mu dátdvojitou dávku toho lektvaru, Severusi,“ poznamenal, „ ten kluk je po tobě jako šílený.“

Kdybys tak věděl kolik měsíců předehry předcházelo tomuto setkání, chápal bys jeho zoufalství, pomyslel si Snape…a moje…

Severus dosáhl Harryho plochého břicha, olízal ho jazykem a pak pokračoval svýmihorkými, velmi zvláštními polibky. Jeho prsty se něžně prohrabovaly malýmchomáčem černých hedvábných chloupků obklopující chlapcovu erekci. Harrynestydatě nadzvedl boky ve snaze dostat svůj penis blíž ke Snapeovým ústům. ASeverus věděl, že chlapec nevydrží víc dráždění. Ale, ó, jak si to užíval! Tenchlapec byl úžasný. Chtěl ho lízat, sát, mazlit se sním, dráždit ho, dotýkat sekaždého centimetrů jeho těla a dělat to všechno znovu a znovu. Ale Harryho dech začínal být přerývavý a přecházet ve vzdechy a Snape věděl, že víc už nesnese.

„ Prosím!“ zavzlykal chlapec, „ óBožeprosím!“

Snape položil jednu ruku na břicho mladého kouzelníka, konejšivě ho masíroval a mumlal: „ Ano, Harry…teď…,“ a sehnul hlavu k chlapcovým slabinám.

První co Harry ucítil byl vlhký, horký Snapeův jazyk pomalu přejíždějící přeslesklou, zarudlou špičku jeho ztopořeného penisu. Jazyk líně zakroužil poHarryho od semene lepkavého žaludu a chlapec vydal horečný výkřik. Snape zkoumalmalý otvor špičkou svého jazyka a chlapec znovu vykřikl, jeho křik byl teď chraplavý a ještě více naléhavý.

Severus vzal Harryho penis do pusy…vzal ho celý až po kořen. Snape nemělpříležitost udělat pro chlapce víc, ve chvíli kdy Harry ucítil svoji erekci uvnitř, začal se svíjet a nakonec dospěl k orgasmu.

Když chlapec pumpoval svůj ejakulát do Snapeových úst, Snape pokračoval v sánícelé jeho délky, snažil se dostat každou kapku z toho stále pulzujícíhopenisu…cítil jak jeho vlastní nestydaté vzrušení začíná být příliš naléhavé, ale nikdy by nedovolil přerušit chvíli, kdy se chlapec udělal v jeho ústech.

Když Severus konečně ucítil, že Harry skončil, neochotně nechal vyklouznout jehoochabující penis ze svých rtů, ale dál si užíval chuť chlapce ve svých ústech.Bylo toho víc než očekával, i když se to stalo tak rychle. Teď byl čas užít si ho naplno…kdyby tak mohl Malfoye nějak vyhodit.

„ Už hotový?“ dotázal se Lucius lakonicky.

„ To afrodiziakum má své nedostatky…ale mám v plánu vyzkoušet s ním víc,“ odpověděl Severus jedovatě.
Lucius pokrčil rameny. „ Normálně bych protestoval…ale docela si užívám ten pohled na tebe s tím chlapcem. Vypadá to skoro jako by to opravdu chtěl.“

„ To ten lektvar,“ opáčil Severus, „ v tomhle stavu by spolupracoval is ďáblem.“ Snape políbil něžně Harryho na vnitřní stranu stehen – stejně něžně –na břicho a přesunul se vedle něj na postel. „ Je čas abyste pomohl vy mě,Pottere,“ řekl a Harryho oči se dychtivě setkaly s jeho. Severus si všiml, žechlapec je znovu tvrdý a ukázal, že to ví, když měkce pohladil rukou Harryho obnovenou erekci.

„ A…ano…,“ vydechl Harry v odpověď a upíral pohled na Snapeova ústa. Přál si, aby sebral dost odvahy, aby toho muže požádal o další polibek.

A jako by Severus četl Harrymu myšlenky, zvedl chlapcovu tvář, sklonil hlavu ajejich rty se znovu pomalu setkaly. Harryho žaludek se stáhl. Každý centimetrjeho úst byl hypercitlivý a Snape vypadal, že si to uvědomuje. Polibek bylhorký, ale ještě ne příliš, dovoloval chlapci vychutnávat každičkou část tétozkušenosti, věděl, že víc než uspěl, když Harry zasténal a snažil se Snapea přesvědčit, aby pokračoval.

Což udělal…

…jeho ústa otevřela chlapcova, připravoval je pro svůj jazyk, který pomaluzasunul mezi Harryho rty. Nebylo třeba pospíchat, nic nebylo zbrklé…bylo touvolněné jako by to byl sen…ale bylo to skutečnější a lepší, než jakýkoli sen,který Harry kdy měl. Snape přerušil polibek jen na tak dlouhou chvíli, aby zašeptal dvě slova:
„ Konečně, Harry…“

Harry se zachvěl v odpověď a to samo o sobě bylo Severusovi dostatečnou odpovědí.

Jeho mozek se rozpadl v kaleidoskop střípků. Jedinou věcí, kterou si Harry byljist, kromě toho, že nechce, aby to skončilo, bylo, že si přál být se Snapemsám. i přes lektvar cítil byl znepokojený, že Lucius Malfoy sleduje každý pohyb,který udělají…víc než cokoli jiného si přál, aby ten arogantní Malfoyský dědic vypadl a nechal ho se Snapem samotného.

Vyhoď ho! Myslel si Harry. Nebyl schopen zašeptat své přání.

„ Kdybych tak mohl, malý nebelvíre,“ vydechl Snape v odpověď, „ zapomeň na něj, Harry…zapomeň na všechno kromě mě a toho, co děláme.“

„ Je neslušné šuškat si, Severusi,“ Lucius zněl víc než lehce podrážděně,Snape se podíval přes rameno a zahleděl se na blonďáka. „ Promiň, Luciusi, ale je dost těžké dělat to divácky zábavné,“ zavrčel podrážděně.

Lucius pozvedl jedno obočí. „ Snažíš se mi snad říct, že bys chtěl být s tím chlapcem sám, Severusi? Dal bys přednost tomu, abych se nedíval?“

„ Ano, opravdu, Luciusi…nemohl bys jít, prosím…,“ byla Snapeova naštvaná a úsečná odpověď.

Lucius se uchichtl. „ Ale no tak, Severusi…to nemůžeš myslet vážně…“

„ Velmi…“

Luciusův úsměv povadl. „ Nezapomeň, Severusi…kdyby nebylo mě, tak by tu ten kluk vůbec nebyl.“

„ Luciusi…je mladý…je to jeho poprvé se mnou…se vším všudy…když jsi tady jeto…je to strašně komplikované. Není snad smysl toho všeho dosáhnout conejvětšího uspokojení?“ stěžoval si Severus, „ no…myslím, že si Pottera plně neužiju, když se budeš dívat.“

„ To je sice možné, Severusi…ale já neodejdu,“ zněla odpověď, „ vezmi si tohochlapce nebo ne…pro mě je to to samé…ale jestli jsi s ním skončil, je můj. Teďti chci dát přednost v tomhle. Jak mě tedy můžeš o něco takového žádat,obzvláště po tom, co jsem ti to umožnil?“ Lucius si shrnul hřívu vlasů za nahé rameno.

Snape se podíval na Harryho. „ Je mi líto, že události nabraly taková směr, malýnebelvíre,“ řekl měkce, znovu příliš tiše na to, aby to Lucius mohl slyšet. „Byl jsem na tebe tenhle rok tvrdý, já vím. Doufal jsem, že bysme mohli být spolu– po tvém absolvování školy, když už bys nebyl mým studentem – za poněkud jiných okolností a možná navázat poněkud jiný druh… vztahu.

„ Proto…proto jsem vás chtěl dnes vidět,“ svěřil se Harry, „ pohrával jste sis mojí myslí od toho dne na chlapeckých záchodech loni. Nebylo to snadné…obzvláště, když jste věděl, že já…jak já…na co myslím…“

Snape si povzdechl a řekl: „ Zamýšlel jsem dostat se k tobě blíž, víš. Považovaljsem to všechno, co jsem dělal za duševní předehru, která by vyvrcholila tím, žebychom skutečně byli schopni být spolu…bez přetvářky…žádné hry…,“ potřásl hlavou, „ teď je to buď tohle se mnou…nebo s Luciusem.“

Harry se přitiskl blíž ke Snapeovi, jeho prsty rozvázaly pásek, který drželžupan staršího kouzelníka zavřený. „ Vám…se tohle líbí,“ vydechl, „ a…teď, prosím…“

Lucius vstal a netrpělivě zavrčel: „ Severusi…tohle je vážně…“

„ Luciusi…zůstaň jestli musíš, ale dřepni si a drž hubu!“ zasyčel Snape.

Lucius na okamžik zaváhal, oči se mu zúžily, ale nakonec si znovu sednul.

Snape obrátil svoji pozornost zpátky k Harrymu. Opatrně mu sundal brýle apoložil je na noční stolek. Pak vyklouzl ze svého županu. Když to udělal, vzalHarryho tvář do svých rukou a přitáhl si chlapcova ústa k dalšímu dlouhému a nádhernému polibku.

Po polibku Snape řekl: „ Harry…nerad bych ti ublížil víc, než ti můžu pomoct,“Harry nikdy předtím neslyšel Snapea použít s nikým takový tón. Bože! Bylo to skoro něžné!

„ Já to vím…,“ odpověděl chlapec upřímně, „ chci vás.“

„ Jak jen to můžeš nabídnout…,“ posmíval se Snape, „ …po tom lektvaru.“

„ Vy víte, že jsem vás chtěl dávno před tím, než jsem si vzal ten lektvar,“ zněla jemná odpověď.

Jeden z koutků Snapeových úst sebou cukl v malém úsměvu. „ Já si nejsem tak jistý, že pořád chceš…po tom všem, co jsem ti způsobil,“ přiznal se.

„ Pořád chci…i po tom všem, co se stalo. Doháněl jste mě k šílenství, ale pořádvás chci. Jednou mi možná prozradíte, jak jste to udělal s tím pergamenem…po tom famfrpálovém zápase…ten den, co jste byl…v mé posteli…,“ řekl Harry.

Snape zavrtěl hlavou. „ Dobrý kouzelník neprozrazuje nikdy svoje tajemství.“

„ Ale…vypadalo to jako byste se neustále díval, co dělám. Ale to jste nemohl…“

„ Nemohl?“ reagoval Snape. Ještě jednou uchvátil chlapcovy svůdné rty, kousnulho jemně do spodního rtu, který pro něj byl tak neodolatelný. Znovu cítil, jak se Harry v jeho náručí roztřásl.

Snape se pomalu odtáhnul a otočil Harryho na břicho. Dovolil si chvíli se nachlapce jen dívat. Jednou rukou s dlouhými prsty hladil jeho ramena, pak dolů pohebké linii jeho beder, až ke křivce jeho kříže a konečně na jednu pevnou půlku jeho zadku. Harry zasténal slyšitelně slastí.

„ No…konečně,“ culil se Lucius, „ už jsi se k tomu dostal, co?“ Ale ti dva na posteli vůbec nevěnovali pozornost tomu, co říká.

Snape se sklonil nechal své rty sledovat stejnou cestu jako jeho ruce. Lačné,pronikavé, horké polibky na Harryho hypercitlivém těle…vyvolaly sériichlapcových vzdechů, když se jeho tělo svíjelo pod Snapeovými ústy. Severusovyrty dosáhly svůdných půlek jeho zadku, zlehka přejel konečky prstů v zářezu mezi nimi.

„ Ó…­BOŽE!“ vykřikl Harry a škubnul sebou.

„ Uvolni se, Harry…,“ řekl Snape tlumeně, když začal pomalu a podmanivě masírovat spodní část chlapcových zad, „ uvolni se…“

Harry se velice rychle naučil, že to není jen kouzlo Snapeova konejšivého,okouzlujícího hlasu, ale také jeho úst a prstů. Ten muž zjevně velmi dobře znalumění uklidňující masáže a Harry, který cítil, jak jeho svaly uvolňují, vydal jemný, chraplavý zvuk uspokojení.

Snape věnoval masáži hodně času a Harry si přál, aby nikdy nepřestal. Když Snape nakonec stáhl svoje ruce z Harryho těla, chlapec zasténal v protestu.

„ Jen si potřebuji něco vzít z nočního stolku,“ řekl mu Snape.

Harry slyšel zvuk otvírající se zásuvky, pak uslyšel něco, co znělo jako cosiskleněného – nádobka nebo lahvička – pokládaná na stolek. Pak byla zásuvkazavřena. Zadržoval dech a čekal, co přijde. Brzy to Harry zjistil, když znovuucítil konečky Snapeových prstů jako pomalu přejíždějí mezi půlkami jeho zadku. Harry sténaje slastí se svíjel, aby dosáhl ještě většího tlaku.

„ Použít afrodiziakum byl velice dobrý nápad, Severusi…Znásilnění je vždycky takhnusné, ale v tomhle případě on skutečně spolupracuje…,“ poznamenal Lucius lascivně, ale jeho komentář zůstal znovu bez povšimnutí.

V příštím okamžiku Severusovy prsty zajely mezi půlky Harryho zadku. Chlapecucítil jak jeden opatrně pomalu klouže dolů, až našel úzký, svraštělý vstup dojeho těla. Prst byl zjevně potřen něčím, co napomáhalo vniknutí. Harry zalapalpo dechu, když špička toho prstu přitlačila naproti úzkému análnímu otvoru a vsunula se do něj. o chvíli později vykřikl.

Severusova ústa se otřela o Harryho ucho. „ Ublížil jsem ti?“

„ N…ne…,“ to bylo vše, na co se Harry zmohl, když se dlouhý prst dál zasouval doněj. bylo to skvělé…lepší než chlapec očekával, dalece, nadzvedl se, aby usnadnil proniknutí.

Snape volnou rukou přitlačil na jeho kříž. „ Ne…,“ vydechl, „ nech mě to udělat.“

To se snadno řeklo, ale hůř udělalo. Harryho touha po Snapeovi zvětšená o afrodiziakum, třebaže malý lok, dělala své.

Když Severusův prst zajel dovnitř úplně celý, začal s ním pomalu otáčet, otevíral chlapce a uvolňoval jeho vnitřní svaly.

„ Nic není lepší než zadnice panice, co Severusi?“ vtipkoval Lucius, „ závidím ti to, chtěl bych vědět…obzvláště s Potterem. Měl bys mi být vděčný.“

Ale Severusova pozornost byla plně upřená na Harryho, takže Lucius nedostal žádnou odpověď.

Zato Harry skoro už úplně přišel o rozum. Byl tak strašně tvrdý a co s nímSeverus dělal bylo tak vzrušující, že to už nemohl zvládnout. Byl rozpolcenýmezi neúprosným nutkáním přirážet proti prstům, které ho otvíraly, a touhou třít se o matraci.

A pak Severus začal vsouvat dovnitř další prst, aby se připojil k tomu prvnímu.

„ Klidně…,“ konejšil ho, když sebou Harry znovu trhl, „ přece to nechceš uspěchat, Harry…věř mi…věř mi…,“ jeho hlas do určité míry nedočkavého chlapcezklidnil. Harry mačkal přehoz přes lůžko, jak se snažil být v klidu, když si to Severus přál.

( z anglického originálu přeložil D.J. Orlovský )

Nakonec byl plně vsunutý i druhý prst a Severus pokračoval v pomalémotáčení...občas trochu ty prsty roztahoval...aby připravil Harryho na to, co mělo přijít.

Harry se s křikem otřásl a přišlo mu to...jeho svěrače se svíraly kolem Snapeových prstů, boky vrážel do matrace.

Lucius vstal a přešel k posteli, kde mohl mít lepší výhled na to, co se děje. "Už je připravený, Severusi. Přestaň s hraním a vezmi si ho."

Snape trhnul hlavou a jeho temný pohled se upřel na Luciuse. Skrz délkučernomodrých vlasů ten pohled, který dal blonďákovi, obsahoval výhružku, která nebyla o nic horší, než mučivá smrt.

Lucius o krok ustoupil.

Od prvního okamžiku, co znal Severuse, Malfoy cítil, že by mu mohl tmavovlasýkouzelník ublížit. Bylo to neklidné zjištění. Nebylo to jenom proto, že bylSeverus ve starých kolejích...nespočetněkrát ho viděl, ještě to v něm ale nikdynevzbudilo takovou reakci jako teď. Lucius byl vždycky objektem Severusovy touhy...ne někdo jiný, s Luciusem jako divákem.

"Myslím, že potřebuješ uklidnit, můj příteli," oddechoval Lucius. "V mýchstájích mám cenného hřebce...Nekromancera...a když máme klisnu v říji, dáme hodo výběhu, aby ji udělal...a jestliže přijde jiný hřebec...to je ten pohled,který vidím v jeho očích," ukázal na Severuse," PRÁVĚ tenhle pohled...a jestližese ten jiný hřebec odtamtud rychle nedostane, Nekromancer mu vyrve maso přímo ztěla svými kopyty a zuby. Od svých hřebců očekávám takové chování...nicméně ne, od svého přítele...nad nějakým...klukem."

Severus rychle odhodil dozadu vlasy ze svého obličeje, ale neřekl nic.

"P...pane..." dovolil si Harry, jeho zamlžená mysl zaregistrovala, že něco bylo špatně, ale nebyla si tak docela jistá, co.

Snape položil konejšivě jeho volnou ruku na Harryho rameno.

Lucius dokráčel k nohám postele. Také neměl co říct...ale vyměňoval si se Snapem pronikavé pohledy.

Konečně Severus vrátil plnou pozornost k Harrymu.

Třetí prst se začal připojovat k prvním dvěma a Harry se cítil sám úplněroztažený. Nicméně to ale bylo uděláno tak pečlivě a tak metodicky, že tam veskutečnosti nebylo žádné nepohodlí. Viděl Snapea a věděl, že ty přípravy, které dělal, byly absolutně nezbytné...O to víc, že Harry to takhle nikdy nedělal.

A když byl i třetí prst celý uvnitř, Severus začal pracovat všemi třemi kolem,roztahoval je různým způsobem, dovolil tak chlapci přizpůsobit se a zvyknout sina ten pocit být takhle plný. Od té doby, co byl Harry nedočkavý a poněkud seuvolnil, se úkol stal snadnějším, a Severus brzo chlapce začal prsty rytmicky zpracovávat.

V jednu chvíli Severus dovolil jeho špičkám prstu lehce se otřít přes chlapcovuprostatu. Harry se tentokrát divoce vzepjal a to bylo všechno, co mohl Severus udělat, aby ho udržel v klidu, když takhle reagoval.

Severus se posunul tak, že byl znovu zpoloviny na Harrym. Políbil chlapce narameno a pomalu řekl, „Jste připraven, Pottere.“ Snape stáhl svoje prsty azabralo jen minutu, aby si plně pokryl svou erekci s mazadlem ve sklenici, kterábyla na nočním stolku. Když skončil, rozkročil se nad chlapcem, znovu mu masíroval kříž a slyšel chlapcovo vzdychání s potřebou.

Popadnuv polštář Snape zahákoval jednu ruku pod Harryho, zvednul jeho boky a vklouznul polštářem pod ně, nadzvednuv tak chlapce, aby usnadnil pronikání.

Lucius sledoval, jak Severus zpracoval svůj silný žalud do trhlinky Harryhozadku a podle chlapcovy reakce mohl říct, že udělal kontakt s těsným vstupem dojeho těla a začal do něj pronikat. On a Severus byli sexuálními partnery roky astále Lucius žasnul nad nádherným vzrušením být neúprosně roztažen a naplněn,když si ho Severus vzal. Co to pro Pottera musí být, zajímal se po krátkou dobu, když si ho vezme poprvé Severus?
Snape stále držel Harryho boky, když jím pronikal. Harry se pokoušel vrážetproti bodající tvrdosti lehce pronikající do jeho zadku a Severus nechtěl, aby si chlapec sám ublížil.

Malfoy se posadil naproti nim na postel, jednu ruku přesunul ke své erekci,pevně uchopil svůj naběhlý úd a s pomalým přemýšlením ho hladil. Ten pohled naSeveruse nad Harrym Potterem, jeho erekce pomalu pohlcována chlapcovým zadkem,měl cenu za to čekání a rozčilování, pomyslel si Malfoy. A k jeho zásluze Snape udělal důkladnou práci přípravy Pottera.

“Nikdy ho celého nevezme,” mumlal Lucius. “Možná nemůže…”

Ale mohl.

S měkkým vzdechem potěšení Severus dokončil pronikání, posunul se tak, že jeho šourek byl přímo proti dolní části půlek Harryho zadku.

“Ne…ne, Harry…nehýbej se…” pokynul ztuha, stále nechal váhu své spodní částitěla na chlapci. “Potřebuješ chvilku na to, aby sis zvyknul… Trpělivost!” Poslední slovo nebylo nic víc, než zasyčení.

Zavíraje oči Snape polknul a bojoval se svým vlastním soustředěním. Ten chlapecbyl neuvěřitelně těsný a přiměl své tělo silou vůle neskončit věci ještěpředtím, než začaly. Harry trpělivě přečkal přípravu a zaslouží si dobrévýsledky. Snape byl rád, že mu to přišlo předtím. Mohlo by to být mnohem obtížnější zdržet věci, které se nedaly.
Oba Harry a Snape těžce dýchali…i Lucius, který se rychle blížil ke konci jenněkolik metrů od nich. Harry znovu stál a jedna Snapeova ruka se posunula podněj, aby našla jeho penis – který byl lepkavý z jeho posledního orgasmu – jemně ho zpracovával.

Konečně, Snape se začal stahovat z Harryho, jenom proto, aby vtlačil svojitvrdost zpátky do chlapce. Křik vycházející z Harryho poslal Luciuse na vrchol, přišlo mu to s povzdechem, kousaje si svůj dolní ret, když se udělal.

Znovu a znovu se Severus stahoval tak, že jenom jeho žalud zůstal uvnitř, pakpřirazil úplně do chlapce zpátky. Konečně si ho bral…zcela ho vlastnil…vyplňovalho…dělal to, na co myslel od první noci, kdy viděl Harryho Pottera stát předstupínkem schopností ve Velké síni, oči rozšířené překvapením, mírně váhavývýraz na jeho jedenácti letém obličeji. Snape okamžitě ztvrdl pod svým hábitem anenáviděl tu reakci. A ještě nemohl nikdy – od té noci – vidět Pottera bez té odezvy.

Věci rychle dosáhly kritické hranice na posteli. Snapeovi údery se stávalyrychlejší a kratší a Harry se také pohyboval na pokraji orgasmu, když Severusovaruka na něm dále pracovala, teď naléhavěji, přinášeje chlapcovu úroveň potřebyk jeho vlastní. Uvolňujíc chlapcův penis, Snape zvedl horní část těla, takže sevzpíral jen na rukou – jeho dýchání bylo mělké a namáhavé – konečně dosahujícorgasmu, lapal po dechu uspokojením, když ejakuloval uvnitř Harryho. Chlapec –když ucítil Snapeovo semeno, jak se uvolňuje do hlubin jeho těla – potřísnil svým vlastním pokrývku.

Snape klesnul dolů tak, že pokryl chlapcova záda, když se vyprázdnil a snažil sevzpamatovat. Harry ležel líně a vyčerpaně pod Snapem a Severus sklouzl svourukou podél délky Harryho paže, posunul se tak, že se jejich těla zrcadlila, a pak spletl své prsty s prsty mladšího kouzelníka.

Severus počkal, dokud nebyl jeho penis měkčí, a pak se pomalu stáhnul, šeptal chlapci do ucha, „Jsi v pořádku, Harry?”

Nečekaje na odpověď, Snape se posunul z Harryho, dovolujíc chlapci otočit sekolem tak, že se k němu tiskl, jeho hlavu zastrčil pod Severusovu bradu a ruce omotal kolem Severusova pasu.

“Je mi fajn…” zvládl nakonec chlapec.

Dovolujíc prstům jedné ruky potulovat se skrz Harryho jemné tmavé vlasy, se Severus jen mírně usmál.

“Pane?”

“Harry…právě jsme si užili nejdůvěrnější zážitek, který spolu můžou dva lidé sdílet. Myslím, že bys mi měl raději říkat Severus….”

Harry si navlhčil rty. “Na co jsem se chtěl zeptat, pane…Severusi…bylo…mohli…bychom si to zopakovat?”

Snape mu dal krátký radostný smích. “Nemyslíš si, žes měl už dost vzrušení na jednu noc?” zeptal se jemně.
Harry se posunul zpátky, takže se díval přímo na Snapea, když odpověděl. “Ne… Chci víc, prosím.”

“Proto nastupuji já,” ozval se Luciusův hlas z druhé strany postele.

Snape rychle zareagoval. “Promiň, ale ještě jsem neskončil,” řekl rovnou.

Lucius vstal. “Ó…no tak, Severusi! Toho kluka jsi měl každým možným způsobem, jakým byl k dostání! Na řadě jsem s nim já, teď.”

“Oproti tomu, co si myslíš, Luciusi,” Snape vrčel, “ten kluk není nějaká zábavná laskavost, která může kolovat mezi námi!”

“Podmínky naší dohody, Severusi, BYLY, že si ho vezmeš ty, a pak si ho vezmu já. Ty jsi skončil…tak odtáhni.”

V Malfoyově hlase bylo napětí a také trocha výhrůžky.

Harry cítil Snapeovo napětí…jeho tělo se stočilo do klubíčka…byl připraven na cokoli.

“Nebuď chamtivý…” Lucius pokračoval, přibližoval se k Severusově straně postele.

V jednom plynulém pohybu se Snape natáhl k nočnímu stolku, popadl svou hůlku, ukázal s ní na Luciuse a zaskřípal, “Imperio!”

Harry polknul. Moc toho nemohl bez brýlí vidět, ale viděl Severuse vstát z postele a přejít k místu, kde stál Malfoy.

“Přinutil si mě k tomu, Luciusi. Jdi a sedni si na tu židli, která je tam dalekopod oknem.” Severus instruoval a Lucius jednou poslouchal. “Sedni si apřemýšlej o nejpříjemnějším dni, který jsi kdy prožil. Poslouchej jenom to, coslyšíš v tom dni, sleduj jenom to, co si viděl v tom dni…užij si znovu prožití toho dne. Bude to velmi pozitivní zážitek.”

Prázdný úsměv se dotknul Luciusových úst a v jeho stříbrných očích byl vzdálený pohled.

S povzdechem, Severus šel zpátky do postele, položil svou hůlku na noční stolek a lehnul si k Harrymu. Opíraje se na jedné ruce, díval se na Harryho.

“Řekni mi…jsi v pořádku? Vážně? Lucius tě teď nemůže slyšet…teď jsme tu jen ty a já, takže můžeš klidně mluvit.

Chlapec se posunul zpátky proti Snapeovu tělu a vydal zvuk uspokojení, když ho starší kouzelník objal.

“Je mi fajn, Severusi…” potřásl hlavou. “Je…to zvláštní říkat ti takhle.

“No, ať chceš nebo ne, je to moje jméno…a oslovení ‘pane’ dost dobře nejde za těchto okolností,” odpověděl Snape křivě.

“Co se stane s Malfoyem?” zeptal se Harry, dívaje se přes rameno tam, kde blonďák seděl a slastně prožíval nějaký bývalý den.

Severus mírně pokrčil rameny. “Až odsuď odejdeš, dám ho do postele, použijipaměťové kouzlo a probudim ho s dojmem, že jsme byli celou noc spolu. Uvidím, jestli zapomene, že jsi tu vůbec byl.”

“A to můžeš?” zeptal se Harry, a pak zakroutil vyčítavě hlavou. “Že se ptám…jistě, že můžeš.”

Severus vypadal pořád starostlivě. “Pottere…řekni mi upřímně…zranil jsem tě? Snažil jsem se, aby ne…ale…tohle bylo tvé poprvé…”

Harry se natáhnul a přitiskl svá ústa na učitele lektvarů, účinně ho umlčet.Když polibek skončil, Harry odpověděl, “Co jsi UDĚLAL, bylo, že jsi mi dal to,co jsem od tebe chtěl strašně, strašně dlouho...a v co jsem nikdy nedoufal, že bych dostal, protože jsi mě tak zatraceně moc nenáviděl.”

“To je jen část příběhu,” řekl pak Severus. “Ano…odmítal jsem tě…chtěl jsem těplně nenávidět kvůli tomu, čím mě tvůj otec a tvůj drahý kmotr, Sirius, nechaliprojít ve škole. Ale…podobáš se své matce…v tolika věcech…” Na okamžik přestal,a pak pokračoval, “Viděl jsem je, čím dál víc, když jsi vyrůstal, a nemohl jsem si pomoct…mám rád tu část Harryho Pottera.”

“O to víc jsi na mě musel být naštvaný,” Harry přikývnul.

“Ach…vnímavý malý Nebelvír. Přesně tak. A ještě k tomu, samozřejmě, byl tenfakt, že jsem…po tobě toužil. Teď si to mohu připustit, ale dlouho jsem to popíral… Bylo to čiré peklo.”

Harryho oči se rozšířily. “TY…jsi MĚ chtěl?” nevěřícně dýchal.

“Ano,” připustil Severus. “Ale nezačínám si se studenty…takže jsi vůbec nepřicházel v úvahu.”

“Ale…všechny ty věci, které jsi dělal…ve třídě…v mé posteli…ten pergamen, dotýkání se mě ve třídě…”

“Mm…ano. Byl jsem s tebou velice blízko k překročení hranice,” připustilSeverus. “A předpokládám že, ve vší upřímnosti, jsem ji překročil. Ten tvůj malývýklad na záchodech v minulém roce, když jsem tě slyšel říct moje jméno, kdyžses…no…obávám se, že jsem dost ztratil svůj úsudek. A za to se omlouvám,Pottere. Vím, že jsem tě nechal projít peklem.” Ta omluva byla upřímná a Harryho překvapila…ale tohle byla noc plná překvapení.

“Byl to vzrušující druh pekla, kterým jsem prošel,” připustil chlapec. “Zjistil jsem, že se těším na to, co pro mě chystáš dalšího.”

“No…teď víš,” Snape vtipkoval.

Harry si navlhčil rty. “Víš, že jsem pomalý žák,” řekl chytře Harry. “Musíš mičasto opakovat věci několikrát, než je pochytím. Víš to už od mého prvního ročníku, kdy jsem nastoupil do Bradavic.”

“Ano…?.” Ve Snapeově pomalé odpovědi bylo pobavení.

Harry pokrčil rameny. “No, mám na mysli…jako mám pochytit tohle bez toho, že bys mi to ukázal znovu…a znovu…a…možná dokonce ještě jednou?”

Snape se krátce pochichtával. “Nenasytný malý Nebelvír. T y jsi ten, kdo si vzalafrodiziakum…ne já. A, rovnou řikám, mezi tebou a Luciusem jsem měl velice rušnou noc.”

“V té lahvičce je toho lektvaru ještě hodně, jak jistě víš,” poukázal Harry. “Udělal jsem, jak jsi mi řekl a vzal jsem si jen malou dávku. Kdyby sis ty…”

Skloniv hlavu, Snape přitiskl svá ústa na Harryho. Polibek se měnil ve víceintenzivní a hřejivý a když se Severus konečně stáhl zpátky, řekl hustě,“Nemyslím si, že budu potřebovat nějaké ‘výkonné povzbuzení’, Pottere…ještě ne, v žádném případě.”

Chlapec byl fyzicky dost blízko u svého profesora, aby věděl, že jeho odhad byl zřejmě správný. “Tedy…to můžeme zopakovat,” řekl Harry nadějně.

“Ano…ale ty, malý Nebelvíre, se musíš naučit se krotit. Tohle všechno je protebe nové a tady JE taková věc jako přehnání toho…ačkoli vím, že návrh nenízpravidla přijat sedmnáctiletým chlapcem pod vlivem hormonů,“ posmíval se Snape.

“Můžu tu spát…s tebou…potom?” zeptal se ho pak Harry.

Snape zakroutil hlavou. “Ne dnes, Harry. Ještě mám co dočinění s Luciusem, jak si jistě vzpomínáš.”

“Chystáš…chystáš se…dělat – to -- s NÍM, až odejdu?” zeptal se chlapec, téměř nevrle.

Snape mírně nadzvedl obočí v pobavení. “Proč, Pottere…je to snad známka žárlivosti, kterou slyším?”

Chlapec se začal okamžitě bránit a stáhnul se zpátky. “A co když jo?” vyzval.

Beroucí si další polibek z Harryho hebkých rtů, Snape odpověděl, “Jestliže je, tak to shledávám…velmi zajímavým.”

“Děláš si ze mě legraci,” obvinil ho Harry.

Severus vzal chlapce do rukou, přinášel jeho tělo znovu blíže ke svému. “Vůbec ne, Harry…čestně. Shledávám to…dojemným.”

Ale Harry se neuklidnil. “Jak by ses sakra cítil, kdyby si mě vzal takhle Draco? Jak by ses potom cítil?”

Bojujíc s úsměvem, Snape jemně odpověděl, “Myslím, že bys byl veliceneuspokojený kluk po dnešní noci. Je tu obrovský rozdíl mezi tím, mít sex sklukem – a Draco Malfoy je kluk – a mít sex s mužem, který má v těchhle ohledech zkušenosti.”

“V tom případě se se mnou musíš zatraceně nudit…protože já jsem jenom kluk, TAKY…právě jako Draco!” ohrnul rty Harry.

Berouc chlapcův obličej do svých rukou, Snape přinutil Harryho, aby se na nějpodíval. “Ano…stále si kluk v určitých věcech…ale ujišťuji tě…ty NEJSI jakoDraco…a já se s tebou VŮBEC NENUDÍM. Co se mezi námi dnes v noci stalo, Harry,bylo tak dobré jako – ne-li lepší než – cokoli, co jsem v sexu zažil. Nemám žádný důvod ti lhát, ani nechci…tohle bys teď o mě měl vědět.”

“Ale pořád chceš Luciuse,” Harry zamračeně pokračoval.

“Lucius a já jsme mezi sebou měli vždycky jen jednu věc…sex,” Snape vysvětlilnarovinu. “Dokonce nemáme rádi jeden druhého, Harry. Pravděpodobně bych se anineobtěžoval, kromě toho, že jsem se chránil…víš…a naše příležitostní schůzkyk tomu byly vhodné. Na druhé straně…jsem velmi zamilovaný do tebe…a to dělá věci trochu rozdílnější, když jdou spolu dva lidé do postele.”

Harry vzhlédl. “Vážně…jsi? Zamilovaný do mě, myslím.

Přikyvujíc, Snape odpověděl, “Ano…jsem...”

“Znamená to…no…že se můžeme vidět po tom, co skončí škola?” naléhal Harry.

“Chtěl bys?” zeptal se Snape, jemně shrnul ukazováčkem Harrymu ofinu z čela.Špičkou ukazováčku přejel po jizvě. Bylo to překvapivě důvěrné gesto…vůbec ne snapeovské.

“ANO!” rozplýval se Harry.

Jeho nadšení ze Snapea dostalo jemný chichot. “Chtěl bys strávit se mnou léto na Snapeovském panství?”

“Myslíš to vážně? Neděláš si legraci?”

S vynuceným zamračeným pohledem, Snape řekl, “Harry…ty víš lépe, že ne. A, jestliže to vyjde pro nás oba…kdo ví…možná…”

“Možná?” prosil Harry.

Jeden kout Snapeových úst se stočil do úsměvu. “Nechme se překvapit, co léto přinese, ano?”

“Ano!” souhlasil horlivě Harry. “Ale…Severusi…”

“Ano…?”

“Řekl jsi, že bychom mohli…si to znovu zopakovat, předtím, než budu muset jít.”

“A taky to uděláme, malý Nebelvíre…a taky to uděláme.”

Kapitola pátá

Byl skoro úsvit, počítal Harry. On a Snape si znovu užili jeden druhého…a znovu…a bylo to neuvěřitelné.

Chlapec seděl nahý na Snapeově posteli, sledoval, jak profesor lektvarů lilnějakou žlutavou tekutinu z láhve do dvou křišťálových sklenic, které pakpřinesl do postele. Jednu podal Harrymu a posadil se vedle něj se svou vlastní sklenkou.

“Na…zajímavé časy,” navrhnul a přidržel skleničku směrem k Harrymu.

Harry se podíval na obsah své sklenice.

“To je skotská, Pottere…dvakrát tvůj věk. Užij si to.”

“Na nás,” Harry se široce usmál a loknul si. “Páni! Tohle je o dost lepší, nežOhnivá whisky!” vykřikl, jak ho tekutina příjemně a hladce pálila na cestě hrdlem dolů.

“Bez legrace,” vtipkoval suše Snape a usrkl malý doušek ze svého nápoje.“Usrkávej to, Pottere. Něco takhle starého se nepije na ex…to se vychutnává.”Sledoval chlapce usrknout ze své sklenice a potřásl hlavou, mumlaje, “Další zkažení nezletilce. Severusi…můj bože, ty ŽIJEŠ nebezpečně.”

“Nebudu mluvit,” řekl Harry, pociťoval hřejivé efekty alkoholu téměř ihned. “Mimochodem…smíchá se to s afrodiziakem?” chechtal se.

“Bezesporu…” mumlal Snape.

“Mohu mít další?”

“Myslím, žes měl pro dnešní noc dost, malý Nebelvíre,” odpověděl Snape, “v MNOHAvěcech. A je na čase, aby ses oblékl a šel zpět do své ložnice. A pokud jde o mě…stále ještě musím zápolit s Luciusem.”

Snape sledoval chlapce při oblékání, pomalu otáčeje sklenicí mezi svýma rukama.Když byl Harry připravený, Snape vstal a přetáhnul svůj župan přes svou nahotu.

“Uvidíme se venku,” řekl.

Harry se podíval dolů. “Já…nechci odejít,” řekl nevinně.

“Jenom pár týdnů školy, a pak na léto přijedeš na Snapeovské panství,” připomněl mu Snape. “Myslíš, že ti to tvá teta a strýc dovolí?”

Harry přikývl. “Budou rádi, když se mě zbaví! Ano…jsem si jist, že dovolí.”

“Dobře…tedy, máme se na co těšit.”

“Ale…” protestoval Harry, “…to znamená, že…dokud neskončí škola, tohle nemůžeme dělat?”

Snape si povzdechnul a odpověděl, “To by bylo pravděpodobně nejrozumnější řešení.”

“Ale…já nechci čekat! Chci být znovu s tebou…zítra a další den. Ty mě snadnechceš? To je pro tebe tak jednoduché dát to všechno stranou?” zeptal se Harry bídně.

“Harry…přemýšlej o tom rozumně. Tohle nás oba staví do dost nešikovné pozice,jestli nás odhalí. Mohl bych přijít o práci a ty bys musel čelit svým kamarádům,kteří by se dozvěděli, že jsi se mnou spal. Pochybuji, že by to zvýšilo tvou popularitu…”

Klouzaje svýma rukama pevně kolem Snapeova pasu, Harry tiskl svůj obličej proti Snapeovu ramenu. “Nestarám se o sebe…ale nechci, abys přišel o práci.”

“Tedy…buďme chytří a počkejme, až dokončíš studium. Je to jen otázkou týdnů,” utišil ho Snape, když hladil Harryho rozcuchané vlasy.

“A…co když budu vzrušený během příštího týdne…a budu tě opravdu hrozně potřebovat?” naléhal chlapec.

“Použij svou ruku…mysli na mě…a tohle si zapamatuj…” dýchal Snape, skláněje sedo pálivého polibku, který trval po několik chvil. Nebyl to stejný polibek,který sdíleli tu noc a Harry cítil, jako kdyby Snape prakticky vtiskal svá ústa na jeho. Na okamžik přemýšlel, jestli použil nějaké kouzlo.

Jejich ústa se pomalu rozdělila a Severus odtáhnul chlapcovy ruce od jeho pasu.“Už běž, Harry…rychle…přece nechceš riskovat to, že by tě viděl někdo, kdo si přivstal…”

Harry se podíval na Snapea posledním smutným pohledem, vyšel ze dveří a zavřel za sebou.

“Dobrou noc, malý Nebelvíre,” zamumlal Severus a otočil se na Luciuse, kterýseděl v klidu na židli napříč komnatou. Snape přenesl Luciuse na postel, a pakMalfoyovi vymazal z paměti všechno o Harry Potterovi a téhle noci…a nahradil to domněnkou, že oba strávili noc spolu…slastně…a že Lucius usnul.

Snape všechno zabezpečil, svléknul si župan, odstranil kouzlo Imperius z Luciuse a blonďák se probudil jakoby z transu a zmateně zamrkal.

“C…co?” zamumlal, posadil se a divoce se rozhlížel kolem.

Severus položil ruku na jeho rameno. “Co se děje, Luciusi? Měl jsi špatný sen?“ zeptal se, jeho hlas byl přesvědčivě rozespalý…jako kdyby se právě probudil.

Lucius se podíval na Severuse. “Já jsem usnul?” zeptal se, stále se snažil uchovat si časový přehled spletených událostí v jeho mozku.

“Ano…a to bylo naposled, co se o mě někdo postaral,” odpověděl Severus adovolil, aby trocha hněvu vnikla do jeho hlasu (myslel si, že by to mohlo zabrat).

“Já…obvykle takhle neodpadnu,” Lucius byl zmatený.

Severus přikývnul a řekl, “Já vím…ale pokaždé je něco poprvé.”

Lucius vypadal, že o něčem přemýšlí. “Mluvili…jsme minulou noc o Potterovi?”

Severus zakroutil hlavou. “Jediný rozhovor, který jsme vedli o Potterovi, bylvčera odpoledne na famfrpálovém tréninku,” odpověděl chladně… a pak křivě dodal,“Možná se ti o něm zdálo. Snadno pochopitelné po tom, co byl začátkem dnepředmětem naší konverzace.” Snapeův pohled přelétl na dvě sklenky postavené nanočním stolku. “No, od té doby, co jsme zvládli vypít tu větší část láhve mé nejlepší skotské, je trochu div, že jsi usnul,” dodal.

Lucius se také podíval na ty dvě sklenky. “Nemám kocovinu,” odpověděl.

“U kvalitní skotské to jde těžko poznat,” odpověděl Severus uvolněně.“Nicméně…taky jsem tomu trošku pomohl.” Snape sáhnul do kapsy a vytáhl lahvičkus afrodiziakem, kterou si Harry vzal. “Trochu lektvaru proti kocovině…dovoliljsem si, chvilku před tím, dát ti několik kapek…jen pro případ. Myslel jsem si,že bys to mohl potřebovat…a mám teď ráno taky hodinu. Tihle spratci jsou nočnímůrou i bez toho, že bych jim musel čelit s kocovinou.” Posadil se, přehodil své nohy přes kraj postele, pak vstal a líně se protáhnul.

“Kam jdeš?” zeptal se Lucius, jeho oči se vnímavě pohybovaly po Snapeově dobře stavěném těle. “Nemůže být víc, než…cože?...pět RÁNO?”

“Potřebuju sprchu,” byla odpověď.

Lucius se postavil taky a lehce se usmál. “Možná bych se mohl připojit. Není nic lepšího, něž sex ve sprše,” zavrněl a oba zamířili do koupelny.

*****

Harry došel až ke vchodu do Nebelvírské společenské místnosti a snažil se vzpomenout si na heslo.

“Ehm…protislužba…řekl nakonec a s nepohodlným zavrčením mu Buclatá dáma dovolila vstoupit.

Jakmile byl v ložnici, shodil ze sebe oblečení, vlezl do postele, zatáhnul kolem postele závěsy a zachumlal se do přikrývky.

Byla to úžasná noc. Očekával trochu, když šel dolů promluvit si se Snapem o jehochytrých malých “žertech”, že by mohl nakonec skončit s učitelem lektvarů v posteli a že ten zážitek by mohl překonat jeho nejvíce erotické myšlenky.

Přemýšlel, co Snape může dělat každou minutu a v duchu se mu do hlavy dostalobraz Luciuse Malfoye. Viděl, jak se stříbřitě blonďatá hlava posunuje dolů pocelé délce Snapeova těla, jak ho líbal na cestě dolů až tam, kde rostla Snapeova erekce…čekala bolavě na Malfoyova ústa, která by přinesla uvolnění.

Do jeho tváře se dostalo horko…mohla to být žárlivost (?)…Harry zavřel oči asnažil se vyhnat ten obraz. Ne! Neměl by o tom přemýšlet…a k tomu…viděl společně ty dva muže a pochyboval, že by to ráno strávili bez…

“Zatraceně!” vydechl a praštil pěstí do polštáře. Jak mohl někdy doufat, že sevyrovná Malfoyovi jako milenci? Malfoy měl výhodu ve zralosti, zkušenosti a co chtít víc, než sdílet jeho přirozenou krásu a schopnost.

A…Malfoy měl nepřerušený, neomezený přístup ke Snapeovi…něco, co Harry nemohl mít ještě po několik týdnů.

To nebylo fér!

Chtěl být se Snapem…moct jít po večeři do jeho komnaty a strávit s ním noc. Kčertu se školními pravidly…k čertu s tím, co si myslí ostatní! To prostě nebylo fér.

Byl vyčerpaný a měl brzo vstávat a jít na vyučování. A v neposlední řadě vůbecten den neměl lektvary…to mohlo zachránit jeho utrpení z toho sedět během hodinyv mukách, sledovat Snapea, poslouchat jeho hlas, vědět, že je jen několik kroků od něj a nebýt schopen ho políbit nebo ho obejmout…nebo…

Harry zasténal a přetáhl si polštář přes hlavu.

To nebylo dobré. Nemohl dostat z hlavy ten obrázek Snapea společně s Malfoyem –tak, jak je viděl minulou noc. Viděl, co mohl Lucius udělat pro Snapea. Byl jenteenager, bez žádné techniky nebo požadované zkušenosti potřebné pro uspokojení Snapea jako milence… A už vůbec ne, když byl Severus zvyklý na Luciuse.

Snažil si vzpomenout, co mu Snape řekl…o tom, že jediná věc, kterou měls Luciusem společnou byl sex. Jo…dobře, ten sex byl VÁŠNIVÝ…mohl se přesvědčitna vlastní oči. Ale Snape Harrymu řekl ještě něco jiného a chlapec se to snažilvybavit si doslova… “Na druhé straně…jsem velmi zamilovaný do tebe…a to dělá věci trochu rozdílnější, když jdou spolu dva lidé do postele.”

Harry hodil polštář stranou a posadil se.

Ano…všechny ty zamilované věci byly krásné a dobré, ale když na to přijde…kdobyl se Snapem právě teď v posteli? Kdo dostával potěšení těch rukou …těch úst…toho…

“Ne!” zasyčel Harry, vstal z postele, obléknul se a zamířil ven z ložnice.

Brzo byl dole ve sklepení na své cestě do Snapeovy komnaty. Věděl, že by toneměl pokoušet, ale nějak se nemohl zastavit. Co by měl udělat, kdyby tam byl pořád Malfoy?

Za posledním rohem v hale, kde byl výklenek s dveřmi do Snapeovy komnaty, seHarry zastavil. Z toho místa mohl vidět, že jsou Snapeovy dveře otevřené, aLuciuse, který stál na chodbě a mluvil se Snapem, který stál ve dveřích. Chlapecnemohl přijít na to, o čem si povídali, ale viděl, jak Lucius svou rukou chytilvzadu Snapea za krkem, přinášeje mužova ústa ke svým pro pálivý polibek. Harrypocítil v čelisti náhlou bolest a uvědomil si, že to bylo proto, že tisknul zuby.

Pak ho napadlo, že by bylo nejlepší najít si rychle nějaký úkryt, protože bymohl Lucius každou chvíli zamířit jeho směrem. Harry vyrazil dolů chodbou,kterou přišel, našel chrlič a vklouznul za něj, stěží šikovně. Bylo to těsně,když chlapec zaslechl zvuk Luciusových bot, jak míří jeho směrem a šustnutí blonďákova smrtijedského hábitu, jak prošel kolem jeho úkrytu.

Když už jen slabě slyšel Luciusovy kroky, vytáhl se Harry zpoza chrliče a šel keSnapeovým dveřím. Zastavil se. Snape by nebyl moc potěšený, pomyslel si. Řeklchlapci, že nemůže riskovat setkání do té doby, než skončí škola a tady to byla přinejlepším jen otázka hodin.

Nemohl si pomoct.

Musel ho vidět.

Odvážně, Harry zaklepal na dveře.

Dveře se otevřely.

Zatímco chvilku předtím Snape měl jen svůj župan – jak se loučil s Luciusem –byl teď úplně oblečený. Zřejmě na sebe použil nějaké kouzlo pro oblečení, kdyžuslyšel to zaklepání. V jeho obličeji se zračil pohled opravdového překvapení, když tam viděl stát Harryho.

“Harry?” dovolil si a ohlédnul se po celé chodbě, jestli tam někdo není.

“Prosím…mohu vejít?” zeptal se Harry bídně.

Snape zaváhal, ale ten pohled hlubokého neštěstí v chlapcově obličeji pronikl až do jeho srdce a ustoupil zpátky, aby mohl vejít.

Snape zavřel dveře a otočil se k Harrymu. “Dobře…co má tohle znamenat?”

Chlapec potřásl hlavou a šel ke Snapeovi, sklouznul rukama kolem staršíhokouzelníka a pevně ho objal. Bylo to velmi hezké a Severus si nemohl pomoct, ale dojalo ho to.

“Nemohu tě nevidět,” vydechl chlapec. “Dokonce ta doba mezi tím, když jsem odsudodešel a teď jsem tady byla peklo. Vím, co jsi řekl…a budu opatrný ve všem, ale prosím…dovol mi být s tebou. Já…já si nemyslím, že to jinak zvládnu.”

“Harry…” povzdechl si Snape. “Je to velmi nebezpečné…pro nás oba…riskovat, ženás spolu někdo uvidí…nebo kdyby dokonce někdo podezříval cokoli nevhodného.Ano, pro mě by to byl konec učení, ale bylo by to těžké také pro tebe. Myslím na nás oba, Harry. To je situace plná možností katastrofálních následků.”

Harry si utřel slzu – doufal, že to Snape neviděl – a odpověděl, “Předpokládám,že to je pro tebe jednoduché. Ty máš Luciuse Malfoye, který může přijít apostarat se o tebe…a on je o dost lepší než já, že jo? Vsadím se, že vy dva jste si to užili potom, co jsem tohle ráno odešel a tys odstranil to kouzlo.”

“Ó, Harry…” řekl Severus jemně, ale chlapec právě začal.

“Kolikrát tě udělal, potom, co jsem odešel? Kolikrát jsi to udělal jemu? Tohleje to, co mi prochází hlavou každou minutu! A…on k tobě může přijít v jakýkolipitomý čas bude chtít! Každou hodinu…když tě bude chtít, může prostě přijít abýt s tebou! Když bude potřebovat, abys ho objal, prostě jen…se semPŘEMÍSTÍ…a…a…” Z chlapcových rtů unikl vzlyk a skryl svůj obličej proti Snapeovuramenu. “Asi mě teď nenávidíš,” zamumlal. “Jsem žárlivá paranoidní osina v zadku a asi lituješ toho, že ses se mnou vůbec zapletl.”

Severus zaháknul svůj dlouhý prst pod chlapcovu bradu a zvedl jeho obličej tak, že se jejich oči setkaly.

“Zaprvé…NELITUJI, že jsem si s tebou začal,” řekl pevně, ale s nepopiratelnoujemností. “Ten čas, kdy jsme byli minulou noc spolu, pro mě znamenal víc, než siasi uvědomuješ…nebo zkoušíš uvěřit. A co se týče Luciuse…řekl jsem ti, že to jejen o sexu…tohle a neprozradím se mu s tím, kde je má skutečná oddanost. Luciussi myslí, že jsem tady jako Voldemortův špion. Nemá žádné ponětí o pravdě av tom se ho snažím držet. Kdyby se moje chování k němu náhle změnilo, mohl by něco podezřívat. Lucius je v tomto směru velice chytrý.”

“Nesnaž se mi říct, že si to s ním neužíváš,” řekl Harry vyčítavě. “Vzpomeňsi…seděl jsem tam pod kletbou Imperius a viděl jsem vás dva spolu minulou noc.Viděl jsem, jak reaguješ. To nebylo předstírané! Tys ho chtěl…CHTĚL jsi ho…a on…může tě mít kdykoli, kdy bude chtít!”

“Jsi přetažený, malý Nebelvíre,” řekl Severus. “Měl jsi rušnou noc a vůbec sesnevyspal. Myslím si, že by bylo dobré, kdybys mě nechal napsat ti omluvenku, žeti není dobře a šel bys na ošetřovnu a prospal by ses. Mohu ti dát něco, co tě zklidní…a…”

“I když budu spát padesát hodin, pořád se takhle budu cítit!” protestoval Harry.

“Ano…ale mohl by ses lépe ovládat,” opáčil Severus, svým ukazováčkem přejel po mokré cestě, která vedla dolů na jedné Harryho tváři.

“Nenávidím Luciuse Malfoye,” řekl Harry a uhnul pryč od Severusova dotyku.

“Já ho nemám rád o nic víc,” odpověděl Severus křivě.

“Může pro tebe dělat věci, kterých já nikdy nebudu schopen!”

“To není pravda, Harry. Podívej…opravdu se potřebuješ vyspat….”

“Ano! To JE pravda!” pokračoval Harry. “ŘEKNI mi, žes to s ním nedělal, když jsem odešel! DĚLEJ!”

Severus se odlepil od chlapce a přešel k jedné ze skříní a vrátil se zpátky slahvičkou. “Vypij to…všechno,” řekl tím přísným tónem, který používal ve třídě.

“Nic nechci!” odmítl Harry.

“Promiň mi, Harry…ale nedáváš mi jinou šanci,” řekl Snape, vytáhl hůlku, řekl, “Immobilis,”a zanechal Harryho, který nebyl schopen se pohnout. S chlapcem v tomhle stavubylo jednoduché dát mu lektvar do úst a vést ho hrdlem dolů. Severus pak obnovilHarryho pohyb. “Omlouvám se, malý Nebelvíre…ale potřebuješ si odpočinout. Každou chvíli se začneš cítit ospalý a já tě pak vezmu na ošetřovnu.”

Harry, který byl zatím úplně grogy, chtěl protestovat…ale místo toho klesnul proti Snapeovi, který ho uchopil bez námahy do náruče.

Kapitola šestá

Madam Pomfreyová potkala Snapea u vchodu do nemocničního křídla, jako by ho už čekala.

“Co tu máme, profesore?“ zeptala se.

“Pottera,” řekl Snape. “Zdá se, že studoval až moc pilně. Minulou noc se vůbecnevyspal a vypadal dnes ráno trochu rozrušeně. Dal jsem mu uspávací lektvar a měl by být po několika hodinách v pořádku.”

“Dejte toho chlapce sem,” řekla Pomfreyová a ukázala na čerstvě ustlanou postel.“Je tu ticho…nikdo tu není. Chlapec si tu může odpočinout. Můžu to oznámit jeho profesorům, jestli chcete.”

“Ano…děkuji. To by bylo hezké,” přikývnul Snape. “Musím jít do třídy…ale…až sechlapec probudí, řekněte mu, ať ke mně po večeři přijde,” dodal. “Nedávno mělv lektvarech trochu potíže, tak si myslím, že by mu nějaké učení mohlo pomoct.”

Pomfreyová přikývla. “Řeknu mu to…ale pamatujte si, profesore Snape…ne tak pozdě! Nemůžeme mít mladého pana Pottera vyčerpaného.”

Snape přikývnul. “Pokusím se ho nevyčerpat, madam Pomfreyová,” řekl a s posledním pohledem na Harryho opustil nemocniční křídlo.

*****

Harry otevřel oči a byl okamžitě dezorientovaný. Kde je? Posadil se, promnul sioči a tápal kolem nočního stolku po svých brýlích. Když je našel a nasadil si je, zjistil, že se nachází na ošetřovně.

Co tu k čertu dělá?

Pak si vzpomněl na svou ranní návštěvu ve Snapeově komnatě a Snapeovo naléhání,že byl přetažený z nedostatku spánku. Zřejmě ho sem dal pod nějakým kouzlem --nebo našel nějaký způsob dát mu lektvar, který ho uspí – pak ho nějak dostal do nemocničního křídla.

“Koukám, že jsme vzhůru?” hlas madam Pomfreyové způsobil, že Harry trochunadskočil. “Omlouvám se, Pottere…nechtěla jsem vás vylekat,” řekla jemně. Prozkoumala svého pacienta. “No, vypadáte už odpočatě. Jak se cítíte?”

Chlapec nevěděl, jak na to odpovědět. Na jedné straně mu spánek pomohl. Snapeměl pravdu. Na druhé straně…co Snape udělal bylo lstivé a přemýšlel, jestli hoto mělo jenom odstranit z jeho cesty. Tahle možnost způsobila, že Harryho žaludek klesnul a zachytil zpátky tu bolest…nebo to zkoušel.

“Lépe…” zamumlal.

“Profesor Snape byl velmi znepokojený, co se vás týče,” pokračovala Pomfreyová.“Donesl vás sem a požádal mě, aby se ujistil, že si pořádně odpočinete.”Odmlčela se a pak dodala, “Ó…a řekl, že vás chce určitě vidět po večeři…v jehokomnatě…pro doučování. Je to od něj strašně hezké, že vás chce soukromě doučovat, Pottere…ale řekla jsem mu, aby vás znovu nevyčerpal.”

Nad touto zprávou, Harry málem vyskočil z postele a objal madam Pomfreyovou!Nemohl uvěřit svým uším. Že by Snape opravdu ustoupil? Nebo…možná mu jenomřekne, že kvůli tomu, co prováděl, už ho nikdy nebude chtít vidět. Chlapcova radost opadla.

“Kolik je hodin?” zeptal se madam Pomfreyové.

Podívala se na hodinky, které měla připevněné ke své bílé zástěře. “Čtvrt napět,” odpověděla. “Jenom si změřím vaší teplotu, než odejdete, Pottere…jenom abych se ujistila, že můžete odejít.”

“Je mi dobře,” ujistil jí a vstal.

“Ano…jenže sestřička jsem já a já o tom rozhodnu. Sedněte si, Pottere.”

Po pětiminutové prohlídce, madam Pomfreyová nenašla jediný důvod k tomu, aby si tam Harryho nechala, takže ho musela propustit.

Harry uháněl z nemocničního křídla rovnou do Nebelvírské společenské místnosti. Ron tam už byl.

“Kde si sakra BYL?” zeptal se Ron svého kamaráda.

Harry si uvědomil, že Ronovi, ze všech lidí, asi chyběl. “No…byl jsem na ošetřovně. Měl jsem něco…já nevím…něco se mi stalo v hale.”

Ronovi oči se zúžily. “No, naposledy jsme tě viděli na večeři, a pak jsem tě už nemohl najít. Celou noc si nebyl v ložnici, to vím.

“Ehm…ne,” odpověděl Harry. “Byl jsem na ošetřovně celou noc. Pomfreyová mě ve skutečnosti až teď propustila.” poslední větu zdůraznil.

“Krucinál, Harry…říká se, že tě tam přinesl Snape!” vykřikl Ron.

Harry pokrčil rameny a odsekl, “A co na tom? On byl ten, kdo mě našel v hale. Co měl udělat? Nechat mě tam ležet?”

Ron se zasmál. “Já bych tam toho mizernýho parchanta nechal.”

Harry se ovládl, aby Ronovi jednu nevrazil a řekl, “No…teď jsem v pořádku…zítra půjdu normálně a vyučování. Co takhle mi říct, co jsem dneska zameškal?”

Dva chlapci strávili čas celou večeří nad tím, co Harry ten den promeškal,zatímco spal v nemocničním křídle. Hermiona se k nim přidala a její poznámky daly Harrymu kompletní představu.

Snape nebyl na večeři a Harry se více obával toho, jestli si madam Pomfreyováopravdu nepopletla tu zprávu. Pořád chtěl, aby Harry přišel po večeři k němu dokomnaty? Co jestli ne? Nebo co když si to rozmyslel a pošle ho pryč, přemýšlel Harry, položil svou vidličku, která obsahovala šťavnatý kus hovězí pečeně.

“Harry…proč nejíš?” zeptala se Hermiona. “Pořád je ti špatně?”

Harry pokrčil rameny, “Jenom dneska nemám chuť.”

Dívka se zamračila. “Vypadá to, že se něco děje, Harry. Za posledních několik měsíců si zhubnul.”

“Je jenom ve vývinu, to je všechno,” řekl Ron s pusou plnou hrášku a bramborové kaše.

“Milé…” posmívala se Hermiona nepřesvědčivě.

Ron polknul. “Promiň…ale je. Ty sis ještě nevšimla? Je teď stejně vysoký jakoMalfoy… a to všechno se stalo za poslední rok. Jeho váha to za chvilku dohoní. To se stalo taky dvojčatům…a mému jinému bratrovi.”

Hermiona odporovala, “Ale měl by hodně jíst, jestli je to tenhle případ. Mladíkluci ve vývinu mají různé chutě…určitého druhu nebo jiného,” obdařila Ronasmyslným pohledem, a Ron se začervenal a věnoval svou pozornost zpět svému jídlu.

“Jestli oba budete pořád mluvit o mě, jako kdybych tady nebyl…” posmíval se Harry.

“Promiň, Harry…” omluvila se Hermiona upřímně.

Harry vstal a řekl, “Myslím, že se vrátím zpátky do svého pokoje a doženu nějaké úkoly, takže mám do zítřka co dělat.”

Ron se zamračil. “Kruci! On JE nemocný!”

“Budeme pak ve společenské místnosti, když budeš chtít pomoct,” řekla Hermiona Harrymu.

“Díky, Hermi. Ale asi se jen budu učit a pak půjdu spát…takže se nebojte, když mě neuvidíte,” dodal Harry.

Hermiona sledovala, jak Harry opouští Velkou síň. “Chová se nějak divně,” poznamenala

“Jak to můžeš říct?” chechtal se Ron a Hermiona Rona laškovně plácla do ramene.

*****

Harry se cítil strašně nervózní, když šel směrem do Snapeovy komnaty. Pořád sinebyl dost jistý, jak ho náladový profesor lektvarů přijme…a jestli bude chladný nebo rezervovaný, chlapec by si nemyslel, že by to snesl.

Ne po poslední noci.

A…co když přijde a bude tam Lucius?

Ne! Nemůže si dovolit takhle uvažovat!

Harry ještě pořád přemýšlel, když se najednou ocitl před Snapeovými dveřmi.Sebral všechnu svou sílu a zaklepal. Asi po minutě Snape otevřel dveře a uviděl Harryho zírat s otevřenou pusou v naprostém šoku.

Před ním stál profesor lektvarů, bos, měl na sobě obnošené modré džíny a bílé tričko s dlouhými rukávy, které měl volně ohrnuté do poloviny předloktí.

Vypadal senzačně…ale úplně mimo kontext!

“Jdeš dovnitř, Pottere…nebo chceš strávit celý večer na chodbě?” protáhnul muž chladně.

Stále neschopen mluvit, Harry vstoupil do místnosti a Snape za ním zavřel dveře.

“Zavři pusu, Harry. Není slušné na někoho civět.”

“Omlouvám se,” zaváhal Harry. “To jen, že…ty…vypadáš takhle…” chlapec ukázal na Snapeovo oblečení.

“Chtěl bys mě snad v mém obvyklém hábitu?” zeptal se Snape křivě. “Ten nosímhlavně k zastrašení vás studentů. Po školních hodinách, nicméně…si užívámpohodlnější oblečení víc, než kdo jiný. Opravdu sis myslel, že bych chodil v tomkabátě a kalhotech – se všemi těmi zatracenými knoflíky – celou dobu? Jistě jsemto neměl na sobě, když jsi přišel do mé komnaty minulou noc…” Mírné pozvednul jedno tmavé obočí.

“Ty…vypadáš úžasně…” řekl nakonec Harry. “Je to jen…no…jak jsi říkal…jsem zvyklý tě vidět oblečeného…no…tak, jak vyučuješ třídy.”

Snape se usmál a nebylo to sarkastické. “Tak…řekni mi, Harry…Jak se cítíš?Omlouvám se, že jsem použil kouzlo, abych tě dostal na ošetřovnu, ale opravdu si začínal být nesvůj. Pomohl ten spánek?”

Harry přikývl. “Omlouvám se. Vím, že jsem byl mimo…ale pořád si nemyslím, že jefér nechat mě čekat do té doby, než škola skončí, abych mohl být zase s tebou…a pořád žárlím na Malfoye.”

Snape přikývl. “Přemýšlel jsem o tom, co jsi řekl, Harry…a, popravdě, taky sinejsem jist, jestli to vydržím do té doby, než skončí škola,” přiznal kouzelník.

“Opravdu?” přitlačil Harry.

“Opravdu.”

Chlapec nedokázal skrýt své vzrušení. “Tedy…dnes večer…můžeme…?

“Jestli chceš,” odpověděl Snape.

Harry nemohl odpovědět dost rychle. “Ó…ano…CHCI.”

“Dost jsem zalhal, když jsem řekl, že vás dnes budu doučovat lektvary,” pokračoval Snape. “Mělo by to stačit…při nejmenším pro většinu lidí.”

“A co profesor Brumbál?” zeptal se Harry.

“Co tím myslíš?” dovolil si Snape.

Harry nepohodlně přešlápl. “On nějak ví všechno, co se děje se všema…dokonce i když nejsme v Bradavicích.”

“A…vadí ti to?”

“No…možná…ale…nestydím se za to, co jsme spolu dělali. To taky musí vědět,” byla chlapcova přímá odpověď.

“On ví, že jsem pořád tvůj učitel,” povzdychl si Snape a šel nalít skotskou.“Nabídl bych ti jednu, Pottere…ale myslím, že ne ve škole. Minulá noc byla výjimka”

“Teď je pátek,” připomněl mu Harry.

Snape přikývnul a vzal další sklenku. “Máš pravdu.” Když měl plné sklenky,přinesl je k Harrymu a jednu mu podal. “Můžeme si sednou k ohni, jestli chceš”nabídl a oba se usadili pohodlně ve dvou židlích, které obě směřovaly k obrovskému krbu.

Snape se podíval na Harryho, který zíral do ohně. Světlo si pohrávalo s jehohezkými rysy a zvýrazňovalo je atraktivně. Chlapec vyrostl dokonce víc,ohromoval ho jeho zralostí., pomyslel si Snape když si prohlížel ty rysy, bohatéřasy, které lemovaly smaragdové oči, a jeho smyslná ústa. Jeho tělo už také dozrálo…ramena měl širší, boky hubenější a jeho stehna svalnatější.

“Ehm…Severusi…” začal Harry nešikovně.

“Mm?”

“Já…no…spíš…přemýšlel jsem. Víš, to afrodiziakum, co jsi mi dal minulou noc?”

“Ano…” odpověděl Snape opatrně a hned přemýšlel, proč se na to ten chlapec ptal.

“No…já…ehm…přemýšlel jsem…Co kdybychom si oba dneska trošku vzali? Ne víc, než jsem měl poslední noc…jen kapku nebo dvě…”

Severus zamyšleně spletl prsty do sebe. “Nemyslíš si, že bych ti mohl dát stejnépotěšení, které jsem ti dal minulou noc, bez nějaké…asistence?” dovolil si příležitostně.

“Ne…já myslím…to není to!” urychlil Harry. “Já…já…”

“Ano?”

“Chci tě vidět, jak ztratíš nad sebou kontrolu,” přiznal jemně. “Chci, abys mě oto požádal, jako jsi o to žádal Luciuse minulou noc. Vím, že mě můžeš dohnatk potřebě bez jakéhokoli povzbuzení…ale nejsem tak zkušený milenec jako Malfoy.Není žádná cesta, kterou bych mohl mít tebe tak, abys mě chtěl stejnou cestou, jakou tě chci já…pokud si nevezmeš to, co jsem si vzal včera.”

Severus trochu usrknul ze své sklenice, spolknul a dovolil špičce jazykuponechat si trochu whisky a roztíral ji po rtech. “Podceňuješ způsob, kterým tě chci, Pottere,” pak řekl a jeho tmavé oči se neohroženě setkali s Harryho.

Chlapec se zachvěl, když slyšel ta slova a sklenka, kterou držel mezi prsty, spadla na zem.

“Nech to,” řekl Severus pevně a vstal, když se Harry ohnul posbírat sklenici.Chytil ho za zápěstí vytáhnul ho nahoru a přinesl jeho tělo blízko ke svému.“Jestliže minulá noc ti nedala vodítko o tom, co k tobě cítím…jak po tobětoužím…hádám, že bych měl udělat důkladnější práci a ukázat ti to dnes v noci.”Severus umístil ukazováček jedné ruky pod Harryho bradu a zvednul jeho obličej.“Začneme s tímhle…ano?” Pomalu, Snape sehnul svou hlavu a přivlastnil si Harryhorty. Polibek začal jako pouhé laskání…jen jako ochutnávka toho, co mělopřijít…ale bylo to dost, aby to Harryho rozechvělo. Zoufale, chlapec se snažilzintenzivnit polibek, ale Severus se odtáhl, udržoval jen lehký kontakt, stále velmi smyslný

“Severusi!” lapal Harry zběsile, “Prosím!”

“Je čas, aby ses naučil umění sexu, Harry. Je to víc, než jen exploze, okamžitéuspokojení fyzické potřeby,” mumlal Snape v jeho hebkém sametovém tónu. “Mábarvy a odstíny…může být hrubé a brutální nebo něžné a bolestivě sladké. Chci ti ukázat všechno z toho…všechny odstíny…”

“Anoooo,” zasyčel Harry, “ale…nemůžeme začít s tou hrubou částí…něco, kde mě hodíš na postel a uděláš mě do bezvědomí?”

Pomalý úsměv přehrál přes Snapeova ústa. Bez námahy zvedl chlapce do náruče,držel ho u hrudníku, když přešel k posteli. Snape se nezastavil, když hodilHarryho na postel a díval se na něj se vzrušeným výrazem, když si rozepínal svoukošili a hodil ji pryč, potom si rozepnul poklopec svých džín, přetáhl si jepřes boky a dlouhé nohy, dokud z nich nevystoupil. Spodky byly další na řadě a Harry polknul, když uviděl Snapeův stav vzrušení.

“Tedy drsně, rychle a hrubě…pro mého potřebného malého Nebelvíra,” zanotovalSnape. Dostal se do postele a Harry se natáhnul, aby se dotknul té působivé erekce, která rostla mezi Snapeovými stehny.

Snape odstrčil Harryho ruku ze svého penisu. “Nejdříve to nejdůležitější,Pottere,” řekl, svlékl chlapcovu vestu a pak začal rozepínat knoflíky jeho košile, zatímco Harry tahal za uzel v jeho kravatě.

“Nutěj nás toho nosit zatraceně moc,” naříkal Harry, když škubal za svou kravatu, která se utahovala o to víc.

“Trpělivost zřejmě není jednou z tvých předností, že?” povzdychl si Snape,odstrčil Harryho frustrované prsty stranou a převzal kontrolu nad tou postiženouoblastí na jeho hrdle. Dlouhé obratné prsty krátce zapracovaly na tom uzlu akravata se brzy přidala na rostoucí hromadu oblečení na podlaze vedle postele.

Snape dál začal sundávat Harrymu kalhoty, rychle zvládnul zip a svlékl je bezobtíží. To si právě Harry uvědomil, že nosil své boxerky s Mickey Mousem –zrovna ty, které mu dal Ron jako legrační dárek k jeho posledním narozeninám –s přesně vykreslenými a barevnými rysy té Disneyho kreslené postavičky. Harry sebou trhnul a viděl Severuse, jak se na ně dívá.

“Moje…ostatní byly špinavé,” zaváhal s vysvětlováním. “Ron mi je dal k narozeninám…jako legrační dárek,” dodal.

“Vlastně myslím, že ti sluší,” poznamenal Severus komicky. “Ale musejí jít pryč…” a zbavil chlapce těch trenýrek.

Harry už si sundal i své ponožky a boty, takže když Severus odstranil jehospodní prádlo, byl úplně nahý v prostředku postele. Horlivě se natáhl pro Snapea, který zaváhal.

“Harry…možná by bylo lepší, kdybych přišel předtím, než…ti to udělám, jak chceš,” navrhnul.

Harry se zastavil a uvažoval nad tím. “Dělal jsi to takhle s Malfoyem?” zeptal se.

“Malfoy tohle už zná. Ale minule bylo tvé poprvé….” Poukázal Severus.

“Ty nad sebou neztratíš kontrolu úplně i vzhledem k tvé divoké touze po mě…že jo?” pozoroval chlapec nedůtklivě.

Snape se zamračil. “To proto, že mi na tobě ZÁLEŽÍ, ty nevděčný hlupáku!”puknul…ale Harry v jeho hlase mohl slyšet ustaranost. “Myslíš si, že bych nedokázal roztrhnout ten tvůj rozkošný zadeček, kdyby mi to bylo jedno?”

Přesvědčený, že nedostane o nic míň od Snapea, než měl Malfoy, Harry sklouznuljednou rukou kolem Snapeova krku, přidržel si vzadu hlavu tmavovlaséhokouzelníka a přitáhl si jeho ústa ke svým. A brzy vyplňoval Snapeova ústa svým jazykem. Severusův lehký sten potěšení řekl Harrymu, že byl úspěšný.

Harry zůstal útočníkem, pustošil neoblomně Snapeova ústa a ještě si pamatoval, co Severus řekl o odstínech a zapojil k jazyku i zuby.

Když byli oba už napůl šílení jenom z polibků, Harry zatlačil na Snapea adonutil ho lehnout si na záda, pak se dostal na kolena a rozkročil se nad jehoboky. V této pozici mohl běžet rukama po Snapeově hrudníku, škádlit jehobradavky, probírat se prsty dolů jeho žebry, zatímco vrážel svou erekcí do Snapeových slabin

Severus zavřel oči a pomalu se svíjel pod Harrym, vzdychal chlapcovo jméno, když se natáhl pro Harryho tělo, aby si ho položil na své.

Severus byl omráčený. Chlapec snadno převzal kontrolu muže, který měl už létazkušeností jako milenec. Muselo to být jeho naprostým rozhodnutím…a nějakápřirozená schopnost…ale cokoli to bylo, Snape byl překvapený… a Snape byl hlavněnažhavený. Jestliže se Harry rozhodl nechat ho ztratit kontrolu, byl úspěšný s tím, co bylo, nejpravděpodobněji, nejdivočejší očekávání.

“Tvoje tělo je neuvěřitelné,” dýchal Harry, jeho ruce se teď posunovaly na každýkousek Severuse, na který mohl dosáhnout. “Miluju to, jak vypadáš…ten pocit, když se tě dotýkám.”

A znovu se Harryho špičky prstů vrátily na ty Severusovy citlivé bradavky, kdeje škádlil a jemně štípal teď už plně vztyčené. “Severusi!” zašeptal apředklonil se, aby olíznul jednu bradavku svým jazykem a zatahal za ni, pakudělal to samé té druhé. Když to udělal, běžel Harry svýma rukama pomalu podélSeverusovy strany nahoru, pak zase dolů a dovolil svým rukou jít ještě níž, ažk jeho bokům, zvednul ho, když se trochu nadzvedl a o chvilku později třel svéslabiny přes Severusovy, sténal, když se jejich erekce otíraly jedna o druhou.

Harry zlehka zalapal. “Bože…to je dobré! Chci tě strašně moc…chci tě!”

S divokým zabručením Snape vyměnil jejich pozice, chytil chlapce pod váhu svéhotěla, vzal si jeho ústa tak tvrdě, že ucítil krev. Byla jeho nebo Harryho…?Nevěděl… Bylo mu to jedno… Nikdy to takhle nechtěl… Někde – ve fungující částijeho mysli…část, která byla právě teď při vědomí – tenhle stupeň hladu ho zmátl,ale jeho potřeba ho řídila… A Harry měl pravdu…jeho touha se vznášela ve stejnémohromném poměru, jeho potřeba úplně hrubá…tak hrubá, že si Severus krátcepomyslel, že byl v posteli s plnohodnotným démonem…ne s nezralým sedmnáctiletým chlapcem.

Severus hladil délku Harryho široce rozprostřených stehen a cítil chlapcovy zuby, jak ho kously do ramene…nedržel se zpátky…

Harryho nohy se zvedly, zaháknuly se kolem Snapeových boků a oba dva sepřevalovali po posteli, líbali se, kousali se, vráželi do sebe, vykřikovali vtouze. Snapeova ruka chytila Harryho pulzující erekci, nemilosrdně ji začalazpracovávat, chlapec toho vypustil hodně a sténal, jako kdyby měl vypustit duši.

Severus měl chlapcovo semeno v ruce, zastavil, aby ho otočil na břicho a strčiltři prsty potřené jeho semenem do Harryho análního otvoru. Kroužil jimi kolemjen na chvilku, pak se rozkročil nad chlapcem a strčil svůj krví naběhlý žaluddo vstupu do Harryho těla a – když ho vložil do toho těsného otvoru – plně jím pronikl s jedním úderem.

Harry vykřikl ve směsici bolesti a potěšení tak hrozně intenzivně, že muselbojovat, aby se udržel při vědomí. Měl černo před očima a snažil se nabrat vzduch do plic.

Severus začal okamžitě do Harryho vrážet tam a zpátky…vůbec ho nešetřil, pokaždévrčel s námahou, když šel boky zpátky do chlapce. Znovu našel Harryho penis,znovu plně postavený, a začal na něm pracovat – napřed pomalu – potom zvýšil rytmus.

“R…rychleji! Prudčeji!!!” skřípal Harry. “Dělej….bože…ódělej!”

Modročerné vlasy se houpaly přes Snapeův obličej, když se pohyboval v chlapci,dýchal přerývaně skrz zaťaté zuby, jeho hubené tělo se lesklo v tenkýchproužcích potu. Rytmus byl rychlejší, údery kratší, ale neméně brutálnější, kdyžse Snape blížil ke svému vlastnímu vyvrcholení. Chlapec divoce uchopilprostěradlo pod sebou a vyklenul se pokaždé, když se setkal s úderem do Snapea, který do něj vrážel tak tvrdě a divoce, jak jenom mohl.

A pak Severus jako by zmrznul. Zavřel oči, rty oddělené a jeho hlava zakloněná.“Ó…můj BOŽE…” Ta slova byla napůl lapáním po dechu, napůl vzdech a Snapeovy boky začaly rychle svírat Harryho, když se jeho semeno rozlévalo uvnitř chlapce.

Jeho orgasmus nakonec ustal a Severus se svezl dolů z Harryho a snažil seovládnout svůj dech. Po chvilce, nicméně, když Harry cítil Snapeovu erekcizměknout a Severus se pečlivě odtáhl z Harryho zadku, chlapec znovu obrátiljejich pozice, rozkročil se nad Snapeovým hrudníkem, takže když přitlačil svouerekci, tak vlhká špička se dostala do kontaktu s ústy tmavovlasého kouzelníka.S pomalu úvahou Harry přejel lesklou špičkou svého penisu přes Snapeovy rty,nechal na nich své původní semeno a sledoval špičku Snapeova jazyku sesbírat, co se mu nedostalo.

Potom Harry vsunul svůj žalud mezi Snapeovy čekající rty a jeho boky se začalypodnětně pohybovat, když se předklonil a přejel jednou rukou po obou stranách Snapeovy hlavy.

“Nic…nedělej…” funěl chlapec, “jen mě nech udělat se ti do pusy.” Harry pokračoval jenom v tomhle až nakonec zavrčel, “Teď…slízej to ze mě! TEĎ!”

S ústy, která věděla přesně, jak způsobit penisu to největší potěšení, SnapeHarrymu vyhověl…a netrvalo dlouho, než se chlapec začal svíjet a bláznivě sevyprázdnil. Harry vytáhnul svůj penis, stále ještě pulzující, ze Snapeových rtůa přesunul se na svou stranu, vklouznul jednou rukou za Snapeův krk a přitáhl si jeho ústa ke svým, která se otevřela k přijetí toho, co měl ten druhý.

Snape, který nespolknul, když Harryho přišel, teď vrazil svůj semenem pokrytýjazyk do chlapcových nedočkavých rtů. Harry se znovu roztřásl, když vtahovalSnapeův jazyk hluboko do svých úst a vychutnával si tu zkušenost dokonce víc, než si myslel, že by mohl.

To okamžité šílenství ustupovalo a Harry hledal bezpečí a pohodlí ve Snapeověobjetí a byl okamžitě objat Snapeovýma rukama, jejich těla do sebe zapadla.Chlapec spokojeně vzdychnul a políbil jednu jamku zformovanou jednou stranou Snapeovy klíční kosti.

“Vypustil jsem monstrum,” Severusův sametově hladký hlas mumlal Harrymu do ucha.“Nikdy nepodceňuj svou schopnost někoho rozpálit, Pottere. Dokonce jsi mě rozpálil víc, než kdy dokázal Malfoy.”

“Já jsem tě rozpálil? Opravdu?” zeptal se Harry, neschopen skrýt, jak ho takhle skutečnost potěšila. “A…ztratil si kontrolu?” dovolil si teď skoro stydlivě.

“Víc, než jsem chtěl …dokonce víc, než jsem myslel, že bych mohl,” přiznal Snape. “Jsi v pořádku? Moc jsem tě nešetřil.”

“Je mi fajn,” řekl Harry důrazně. “Severusi?”

“Mmmm?”

“Líbilo…se ti, co jsme teď dělali?”

“Musíš se ptát?” odsekl Snape. “Myslel bych si, že je to jasné.”

Harry pokrčil rameny. “Asi to potřebuju slyšet.”

“Harry…bylo to neuvěřitelné. Moje jediná starost je, že jsem tě během toho mohl zranit.” Vysvětlil Severus.

“Líbilo se mi to,” řekl Harry. “Ne, že bych chtěl, aby to takhle bylo pořád …chci se naučit to, čemu říkáš ‘umění sexu’…ale…někdy…”

“Chceš se ujistit, že dostaneš všechno co měl Lucius Malfoy,” peskoval Severus.

“Možná…” svolil Harry, “…částečně. Ale takhle to mám rád. Mám rád to, že vím, že tě můžu …no…”

“Máš rád tu moc, že mě můžeš ovládat. Ačkoliv…je to těžká věc, Pottere. Předchvílí si mě měl ve své milosti, když po sedm let jsi byl jediný, kdo byl neúprosně můj. Tomu rozumím,” řekl Snape.

“To je taky další věc…” přiznal chlapec. “Ale mám rád, když jsem s tebou …Mámrád TEBE, když jsi se MNOU …a…tohle mám rád taky …když mě takhle držíš. Nikdo měpředtím nikdy takhle neobjal…nebo se o mě takhle nestaral... ne od té doby co moje mamka…a, naneštěstí, si to ani nepamatuju…”

Tahle chlapcova poznámka se Snapea hluboce dotkla. To je pravda, pomyslel si.Harry ztratil oba své rodiče, když byl ještě dítě a byl vychováván svou krutou anestarající se mudlovskou tetou a strýcem. Celý jeho život nezažil lásku, teplo nebo laskavost.

“Severusi…máš mě rád?” zeptal se potom Harry a to znepokojení v jeho hlase bylo pro Snapea skoro bolestné.

“Víc, než bych si myslel, že bych měl, malý Nebelvíre, tohle jsem už přiznal ”zamumlal, dotýkal se lehce svými rty Harryho spánku …to co dělal, bylo více překvapující, než byla jeho slova.

Harry se usmál. “To jsem rád,” řekl. “A…ukážeš mi dnes v noci víc?” zeptal se Harry.

Severus se krátce zasmál. “Kde je ta tvá útěcha v objetí?”

“Bože, Severusi…” odpověděl Harry, “bude trvat dost dlouho, než budeme zasespolu v posteli …prostě to chci VŠECHNO…chci s tebou dělat VŠECHNO…CÍTITvšechno, co pro mě můžeš udělat …naučit se všechno, co mě naučit můžeš. A…chci abys mě objal…takhle.”

“Všechno najednou,” dovolil si Severus s lehkou poznámkou ve svém hlase.

“Ano…všechno najednou.”

A znovu se Severus lehce zasmál. “Horlivý malý Nebelvír. Jak mám asi zvládnout všechno, co ode mě chceš?”

“Nejsem ‘malý Nebelvír’…a nebudu už dlouho ani Nebelvír,” namítnul Harry.

“Věř mi, Harry,” řekl Severus, “Vždycky budeš Nebelvír.”

“Taky tě neoznačuju jako Zmijozela,” protestoval chlapec. “Ve skutečnosti…Myslímsi, že Moudrý klobouk udělal chybu, když tě umístil do Zmijozelu. Měl bys být v Havraspáru.”

“To si myslíš?” zeptal se Snape, pobaven.

“Jo…myslím.” Harry byl důrazný.

“No, je docela pozdě jít a nasadit si Moudrý klobouk, aby mě přeřadil. Takový je můj osud. Už se nemůžeme vrátit.”

Byla to lítost, co Harry slyšel ve Snapeově hlasu?

“Severusi?”

“Ano…malý kouzelníku…”

“Byl…Byl jsi někdy zamilovaný?”

Snape byl na dlouhou dobu zticha, a pak konečně odpověděl. “Ano… vlastně dvakrát.”

Harry si navlhčil rty, když sesbíral odvahu zeptat se na další jeho otázku. “Řekneš mi o tom?”

“Obě záležitosti byly bolestivé, Harry…a obě byly – z větší části – neopětované.Láska mi neposkytuje žádné šťastné vzpomínky.” Severusův hlas byl jemný, ale i přesto Harry mohl slyšet bolest, která v něm byla.

“Nemusíš mi to říkat. Já…byl jsem jen zvědavý… nechci, abys vytahoval nějakébolestivé vzpomínky,” řekl chlapec spěšně. “Jen mi řekni jednu věc…byli oba muži…nebo…”

“Jeden byl muž…druhá žena,” odpověděl Snape, zněl, jako by se probral z nějakého snu. “Jeden z nich věděl, co jsem k němu cítil…druhý nikdy.”

“Je…je tím mužem…Lucius Malfoy?” zeptal se Harry spěšně.

Snape se mírně stáhnul zpátky tak, že se mohl Harrymu dívat do očí a posmívalse, “Malfoy? Už jsem ti říkal, jak je to mezi námi dvěma. Ten bastard se mi hnusí!”

Pocit radosti explodoval v Harryho hrudníku. Myslel si, že by nikdy neměl šancizískat si Snapeovy city s Luciusem v zádech. Prostě se mu to zdálo přirozenédojít k tomu závěru, když byli milenci – přes Snapeova prohlášením že je tonaopak -- v každém smyslu toho slova. Nakonec z něj vypadlo uvolněné “Aha….” Místo skákání po posteli rozplývající se, “Není to Malfoy! Není to Malfoy!”

Ale potom…jestliže ne Malfoy…tak kdo? Kdo byli ti dva, kteří se zmocnili Severusova srdce? Harryho mysl byla jako o závod.

“Severusi? Byl tím mužem…Draco?”

Snape se posadil, vytáhnul své dlouhé nohy nahoru tak, že jeho kolena byla protijeho hrudníku. Zalomil své ruce kolem svých kolen a vzhlédnul na Harryho. “Jsidalší člověk ve dvou dnech, kdo to předpokládá,” zamumlal, “A jeden z těchpředpokladů přišel od otce toho chlapce! Předtím, než jsem si začal s tebou,Pottere, a tehdy – úplně to připouštím – se celý můj svět otočil vzhůru nohama,nikdy jsem si nic nezačal se studentem …ani jsem si to nepřál! Ne, Harry…nebylto Draco.” Mírně se zamračil. “Jak vidím, tak nebudu mít chvilku klidu, dokud ti to neřeknu …co?”

Harry potřásl hlavou. “Nechci to z tebe páčit…”

“Ano, chceš,” vrátil mu to Severus zpátky, a pak si povzdychl.“Dobře…nepředpokládám, že to bude bolet, když ti to řeknu. Nebudeš tak hloupý,abys to nechal opustit tuhle místnost.” Tohle bylo řečeno jako varování a Harry to věděl.

“Ne…nebudu,” ujistil ho chlapec.

Severus vstal a nestydatě se protáhl. “Potřebuju něco na posilnění, jestliže sedo toho mám pustit,” řekl a vzal svou prázdnou sklenici, přešel k místu, kde mělskotskou a naplnil ji. “Můžu tě taky zkazit?” zeptal se Harryho, který vstal avzal si zpátky svou sklenici ze země, kde dřív spadla a přinesl ji k Severusovi, aby ji znovu naplnil.

Severus odložil tu skleničku a vzal čistou. Nalil do sklenky trochu žlutavétekutiny a předal ji Harrymu. Když to Snape udělal, vzal své pití zpátky dopostele a opřel se zády o čelo postele. Harry udělal to samé a tiše seděl a čekal, až Severus začne.

“Bylo to v té době, co jsem tu byl … v Bradavicích…jako student. Víš o všem, jak tvůj otec a jeho kamarádi bývali …no…víš o tom všechno.”

Harry přikývl a usrkl si ze své sklenky a cítil, jak teplo skotské klouže hladce jeho hrdlem.

“Zatímco se tohle všechno odehrávalo…měl jsem dva spojence…jeden byl spíše tichýspojenec …a to byl Remy…Remus Lupin.” Snape si navlhčil rty a pokračoval.“Jednou, potom co tvůj otec a Sirius byli ke mně dost hnusní, jsem šel do svéhotajného úkrytu, abych se z toho vzpamatoval. Byla to stará lovecká chata,hluboko v lese. Bylo to opuštěné po desetiletí, ale narazil jsem na to běhemjedné dlouhé procházky odpoledne, uklidil jsem to trochu a používal to jakoúnik. Právě jsem rozdělával oheň, seděl jsem na podlaze a litoval jsem se, nenáviděl jsem Pottera a Blacka, když se otevřely dveře a…vstoupil Remy.

“Zřejmě mě sledoval. Zavřel za sebou dveře a já jsem vyskočil na nohy, připraven k boji…nevěděl jsem, že s ním ostatní nejsou …”

Kapitola sedmá

“Klid, Severusi,” řekl Remus rychle. “Ostatní se mnou nejsou.”

Severus stál a díval se na Lupina, jeho tmavé oči elektrizovaly s nechutí a hněvem, když zjistil, že jeho skrýš objevil někdo z Potterova gangu.

“Proč jsi sem přišel?”dožadoval potom Severus.

Remy pokrčil rameny. “Já…viděl jsem, jak tě dnes odpoledne zranili. Nebylo to fér…já…chtěl jsem vidět, jestli jsi v pořádku …”

Severusovy oči se nedůvěřivě zúžily a prskal, “A proč se najednou staráš o můj prospěch, Lupine?”

Remus přešel blíž ke Snapeovi. “Podívej se…můžu být Potterův a Blackův přítel,ale to neznamená, že souhlasím se vším, co ti dělají. Už s tebou překročilihranici, hodně krát. Vím, že jsem se za tebe nepostavil …a připouštím, žemlčením dávám tichý souhlas k tomu, co dělají. Přišel jsem se ti omluvit za mé mlčení a…podívat se, jestli jsi v pořádku.”

Snape se otočil zpět k ohni a zamumlal, “Je mi fajn. Jen…vypadni odsud, Lupine. Nepotřebuju tvůj soucit.”

“Co dostáváš, Severusi, je má omluva…ne můj soucit,”řekl druhý chlapec a odhrnulpár tmavě blonďatých vlasů pryč z obličeje. “To říznutí vypadá dost špatně. Nechmě, ať se na to podívám…” Remus se natáhl, aby dosáhl té odporné sečné rány naSeverusově pravé tváři, ale tmavovlasý chlapec trhnul hlavou pryč. “Opravdu, Severusi…potřebuješ to ošetřit.”

“Jdi do prdele, Lupine,”vrčel Snape zlomyslně.

Ten pohled v Lupinově tváři byl smutný a lítostivý. “To mě tak moc nenávidíš, Severusi?” vydechnul.

“Proč bych neměl?”vrátil mu to chlapec ostře zpátky. “Jsi jedním z NICH, ne?”

Lupin smutně zakroutil hlavou. “Tak to není, Severusi,” řekl, jeho hlas podivně klidný.

Snape odpověděl s posměšným úšklebkem,“Ty OPRAVDU očekáváš, že tomu uvěřím, Remusi?”

“Je to pravda.”

“Hovno to je! Jak pitomý a lehkověrný si myslíš, že jsem?” kypěl Snape.

Remus se pohnul blíž a řekl,“Myslím si, že jsi úžasný…jen opatrný a hroznězraněný. Nemůžu tě vinit za to, jak se cítíš, předpokládám. Měl jsem být víceprůbojný, abych zastavil to, co ti Sirius a James prováděli …ale…to že tě nenávidím, NENÍ pravda …”

“Dobře,” zasyčel Snape. “A jsi tady, abys prohlásil svou nehynoucí oddanost a žádáš mě, abych byl otcem tvého dítěte,”

“Jestliže ti dokážu, že mi na tobě záleží, přijmeš mou omluvu?” zeptal se Lupin.

“Dokázat? Pochybuji, že to může být dokázáno k mému uspokojení!”

Remusova ruka chytla zadní část Snapeova krku a v dalším momentě se jeho ústa zmocnila Snapeových v něčem, co mohlo být cokoli, jen ne prozatímní polibek.

Severusovy oči se rozšířily v naprostém šoku, pak se pomalu zavřely, jakpodléhával tomu efektu polibku a těm jemným a přesvědčivým pohybům Remusovýchrtů na jeho. Když líbal Severuse, Remusovy ruce se svůdně posunuly na chlapcova záda, konejšivě …masírující to napětí v utažených svalech.

Nakonec Remus nechal jejich rty oddělit s měkkým zvukem.

“Kdybych tě nenáviděl, Severus…myslíš, že bych tohle udělal?” vyzval Remus.

Severus byl úplně mimo. Polibek byl ta poslední věc, kterou očekával od RemuseLupina a pořád se z toho nemohl vzpamatovat. Bojoval, aby ustálil své přerývanédýchání a nakonec řekl, “Ostatní se pravděpodobně dívají skrz okna …”(divoce serozhlédl kolem) “nebo se jen venku válejí smíchy!” Jeho pohled se vrátil zpátkyk Lupinovi. “Tohle je nějaký druh pokuty, kterou musíš splatit, protože si prohrál nějakou mizernou sázku, Remusi?”

Remus stál na místě. “Neprohrál jsem žádnou sázku a ostatní nemají ani ponětí,že jsem tě sledoval a že se ti chci omluvit.” Otřel si dlaň jedné ruky o stehno.“Políbil jsem tě ze dvou důvodů. Zaprvé jsem ti chtěl dokázat, že NENÍ pravda, že tě nenávidím. Zadruhé…zadruhé proto…že jsem to chtěl…že to pořád chci.”

Severus zakroutil nevěřícně očima a pukl,“No…JASNĚ! Jsem si jist, že to byla tváohromná touha políbit mě. Předčilo to všechna tvá očekávání, Remy? Vzrušilo tě to?”

Remus popadl Snapeovo zápěstí a vedl ruku tmavovlasého kouzelníka ke své neústupné bouli ve svých kalhotách.

“Ano, Severusi…jak vidíš – vzrušilo mě to.” S tímhle ten tmavě blonďatý chlapecpoložil svou ruku na přední část Snapeových kalhot a hledal … “Tebe to vzrušilo taky.”

Severus rozhořčeně ustoupil a odstrčil Remusovu ruku ze své erekce. Remus si mezitím rozepínal poklopec. Když ho otevřel vytáhl ven svůj ztopořený penis.

“Teď ty…,” vyprosil si Remus jemně…a dodal hebce,, “Prosím, Severusi.”

Bez toho, že by věděl proč, Severus pomalu rozepnul svůj poklopec. Chvílipředtím váhal, než vytáhnul svůj penis, jehož špička se leskla, jak z něj prosakovala ta tekutina.

Remus vzal Snapeovu ruku a vedl ji na svou erekci…vzdychal, když si vyprosil turuku, aby obtočila jeho naběhlý penis a začala ji zpracovávat. Po tomhle seRemus natáhl pro Snapeovu erekci, přistoupil blíž a dělal to samé Severusovi ažse špičky jejich penisů – obě ulepené od semene – o sebe otírali, když se navzájem nechávali masturbovat.

Remusova volná ruka se přesunula mezi Snapeovy nohy, přidržela jeho šourek ajemně ho svírala. Snape potěšeně vzdychal. “Dotýkej se mě takhle, Severusi,”zaskřípal Remus a Snape mu vyhověl, jeho prsty pohladily blonďákova napjatávarlata a začaly je masírovat. Chtěl Lupinovi dopřát všechny věci – s jehorukama – co ten chlapec předtím nikdy nezažil …věci, které se naučil v posteli Luciuse Malfoye.

“Bože…to je zatraceně dobré,” zasyčel Remus,neschopen uvěřit těm pocitům, kteréSeverus vyvolával. “Kde ses…to n-naučil? Ó…můj bože!!”lapal po dechu blonďatýchlapec. “Už…už to bude!” pak vzdychnul, když okamžitě pustil chlapcovu erekci,takže se mohl chytit jeho ramen, aby se udržel na místě. Remusovy nohy se vehementně třásly a držel se Severuse do té doby, než mohl stát sám.

Když konečně mohl uvažovat a mluvit, Remus znovu opakoval, “Kde ses probohanaučil téhle technice? Nikdo se mě takhle ještě nikdy nedotýkal…nikdo mi ještě neudělal to, co právě teď ty.”

“Zřejmě,” dostal ze sebe Severus, přál si aby Remus pokračoval ve zpracováníjeho erekce a dal mu tak to uvolnění, které teď tak hrozně potřeboval, “si nebyl s těmi správnými lidmi.”

Remus se znovu natáhnul pro Snapeův penis a tmavovlasý chlapec hlubocevzdychnul, když se ho blonďákovy prsty znovu zmocnily a začaly ho pomalu hladit. “Uč mě, Severusi…uč mě, abych ti to mohl udělat…” dýchal Remus.

Jak nejlépe mohl, v tom, aby dosáhl orgasmu, Severus instruoval Remuse jakoLucius instruoval jeho. Na některé z těch technik narazili on a Lucius nazákladě experimentu…ale většinu z nich znal Lucius od svého otce, který začalvyučovat svého syna to pěkné umění sexu, když mu bylo dvanáct. Damon Malfoy bylsvětový muž a horlivě učil svého syna a dědice všechny sexuální znalosti. Takhle Lucius a Severus rozvíjeli svůj repertoár.

Nakonec, neschopen to zadržovat déle, Severus zalapal, “Remy! Bože, Remy…!” avyprázdnil se do chlapcovy ruky a zápěstí, které ho pustilo. Zatímco Severus prožíval svůj orgasmus, Remus se naklonil a vášnivě ho políbil.

Když bylo po všem, oba chlapci, stále trochu zmatení, se na sebe dlouho dívali.

Nakonec řekl Remus hustě, “Ukaž mi víc, Severusi! Ukaž mi všechno, co znáš.”

Snape vzhlédl do hořících očích Remuse Lupina a jeho srdce roztálo. Vždycky bylpřitahován k tomuhle milejšímu členu Potterova Gangu…a teď se zdálo, že je tovzájemné …přinejmenším do určité míry. Ale pořád si Snape nebyl jistý, jestli může chlapci stoprocentně věřit.

“Budou nás shánět,”namítl Snape neklidně.

“To je mi jedno. Prosím…Severusi…”

Vzalo to jeden polibek rozkolébat Severuse a ti dva spolu strávili zbytek dne a větší část noci…v nejdůvěrnějším smyslu toho slova.

A bylo to během těch jejich společných hodin – na posteli, na které bylypřikrývky z Bradavic, které sem donesl -- , kdy Severus dovolil proniknout tomu,co cítil k Remusovi. Samozřejmě ne tak, aby to Remus viděl, ale dost na to, aby to jeho srdce přijalo.

Bylo už hodně pozdě, když se chlapci přiblížili ke hradu.

“Nemůžou nás vidět spolu,” řekl Remus, jako kdyby to bylo nějaké pravidlo aSeverus uvnitř ustoupil. Samozřejmě. Měl předstírat, že pro sebe nicneznamenají. Opravdu si myslel, že se věci změní jen proto, že ona Remus spolustrávili odpoledne společně v posteli? “Každý potřebujeme nějaké vysvětlení,” pokračoval Remus.

“Já můžu říct, že jsem si šel ven číst a usnul jsem,” řekl Severus chladně. “Ty můžeš prostě říct, že ses ztratil v lese.”

Remus přikývnul,a pak se podíval na toho vysokého chlapce vedle sebe.“Nezapomenu na to, co jsme…prožili, Severusi. Doufám, že teď věříš, že není pravda, že tě nenávidím …Nikdy bych nemohl.”

Severus neodpověděl, jen se díval na Remuse.

“Polib mě naposledy, Severusi,” zašeptal spěšně blonďák. Oba se k sobě přitisklido pohodlného objetí, líbali se vášnivě, oba pocítili čerstvé zneklidněnív jejich penisech, o kterých si mysleli, že budou týden mimo, po tom, co dnes udělali.

“Remy…” dostal ze sebe Severus.

“Musím jít,” utišil ho Remus a pohladil Severuse po tváři, a pak se rozběhl směrem k hradu a promýšlel si své alibi.

“Remy…” Severus kousnul tvrdě svůj ret, jak sledoval chlapce zmizet za prvním kopcem …

Kapitola osmá

“Pak už jsme nikdy nebyli spolu,” řekl Severus Harrymu, když dovyprávěl svůjpříběh, “Ačkoli věděl, co jsem k němu cítil. Byl to ten nejnepředstaviteljněšídruh pekla …vidět ho každý den, vídat ho, jak kolem vtipkuje a je se Siriusem aJamesem. Byl o dost lepší než oni! Byli odpad!” Severus viděl, jak se změnilvýraz Harryho tváře a zakroutil hlavou. “Omlouvám se, Harry…ale o svých citech musím být upřímný a opravdu jsem nenáviděl Jamese Pottera a Siriuse Blacka.”

“Měl jsi pro to důvod,” přikývnul Harry. “Viděl jsem v Mylsánce co ti seSiriusem dělali …přinejmenším v tom dni. Nebylo pro mě jednoduché dívat se nato. Takhle by se Nebelvír neměl chovat…takhle by se člověk neměl chovat.Já…styděl jsem se, když jsem to viděl a šel jsem za Siriusem a myslel jsem si,že jsem si to snad špatně vyložil. Ale on mi potvrdil, že se to tak přesněstalo.” Chlapec na chvilku zmlknul. “Je mi to líto s Remusem. Jak to mezi vámi dvěma bylo, když jsem přišel učit Obranu proti černé magii?”

“Mé city pro Remuse už časem vyprchaly,” odpověděl Severus. “Neopětovaná láskatrvá jen tak dlouho, dokud si jeden nepřipustí, že už tam není žádná šance, žeto bude jinak a že je čas jít dál. Trvalo mi to rok a půl, než jsem k tomudospěl …ale dospěl…nakonec.” Severus upil ze své skotské a dodal, “Když sempřišel učit, nic se nestalo. Vím, že jsme si oba pamatovali ten den, který jsmestrávili spolu, ale během těch let jsme se změnili a ta jiskra mezi námizmizela. Byli jsme jako cizinci. Já jsem se o tom nezmínil, ani on se o tom nezmínil a oběma se nám …ulevilo.”

Harry Severuse pomalu objal. “Pověz mi o tom, kdy jsi byl podruhé zamilovaný,” tlačil na něj.

Severus potřásl hlavou a odpověděl, “Ne…myslím, že ne.”

“Proč?” zeptal se Harry.

“Prostě jenom řekněme, že mám několik důvodů nechat to u ledu …” Severus znělunaveně a Harry hádal, že pro něj bylo složité, oživit staré vzpomínky na Remuse…i když to už byla část minulosti. První láska nikdy neumírá a Harrynepochyboval, že když dal tajně své srdce Remusovi Lupinovi, že to bylo poprvé, co si Severus dovoil zamilovat se.

“Byla to dívka…to vím,” pokračoval Harry. “Prosím, Severusi. Chci o tobě vědět víc.”

“Není tu nic, co bych ti měl říct, Harry,” povzdychl si Severus. “Žádnáutajovaná sexuální setkání, vlastně vůbec žádná setkání. Byla ke mně milá amyslel jsem…myslel jsem, že to byla ta nejhezčí bytost, kterou jsem kdy spatřil.Moje láska k ní nebyla zdaleka…nic, než jen sen. Nejevila o mě žádný zájem jiank, než jako spolužáka. To je všechno, co bych k tomu mohl říct.”

Harry byl na chvilku zticha a pak jemně řekl, “Byla to má matka, že?”

Severus se podíval do teď už prázdné sklenice a neřekl nic.

“Řekni mi,” pokračoval Harry. “Byla to má matka…byla to Lily Evansová…že, Severusi?”

“Ano…” zamumlal tmavovlasý kouzelník.

“Miloval jsi jí, protože se za tebe postavila, když si tě můj otec se Siriusem dobírali. Byla k tobě milá. Na tom není nic špatného,” ujistil ho chlapec.

“Já…nebyl jsem si jistý, jak na to budeš reagovat…žena, která se stala tvou matkou byla objektem mých citů, kdysi,” řekl Snape.

“Ona to nikdy nevěděla? Nikdy to ani netušila?” zeptal se Harry.

“No,” začal Snape, “Možná že něco tušila. Vím, že mě litovala, byl jsem nespolečenský hlupák. Zeptala se mě, jestli bych s ní nešel na Vánoční ples.”

“A…?” dožadoval Harry.

“Neměl jsem tu odvahu jít s ní,” byla odpověď. “Kromě toho, věděl jsem, že tobude jen otázkou času, kdy se vrátí ke zpátky ke tvému otci a budou pár. Nebyltam žádný důvod se o to pokoušet. Nicméně jsem si s ní na tom plese zatancoval.Tango. Jak věděla, že moje matka naléhala, abych profesionálně tancoval, nevím,ale Lily nechala zahrát od orchestru tango a přišla si pro mě a vtáhla mě naparket. Napřed jsem se bál, ale pak si omotala moje ruce kolem sebe a řekla, “Aťsi mají o čem povídat, Severusi…” a začali jsme tancovat a zapomněl jsem navšechny a na všechno, ale ne na ní. Ani jsem nevěděl, že tam všichni stáli a dívali se na nás …ne do té doby, když to skončilo a ozval se…potlesk.”

Harry se usmál. “Myslím, že to bylo úžasné. Na to si nemohl zapomenout.”

“To ne…” svolil Snape, “bylo to něco, na co jsem nikdy nezapomněl. Tvá matka byla velmi výjimečná osoba. Máš toho v sobě od ní hodně, Harry.”

Chlapcova ruka sklouzla dolů mezi ně a zkroutila se kolem Snapeova penisu. “Právěteď chci v sobě hodně od TEBE,” řekl rovnou a cítil, jak Severusův člen pulzovalv jeho ruce k plnému postavení. “Nebo…možná bych to teď mohl udělat já,” dodal Harry.

“Ano…to mám rád,” odpověděl Severus.

Harry se rozhlédl po pokoji. “Kde máš to mazadlo, které jsi použil minulou noc?”zeptal se a Snape se odtáhl jen tak, aby otevřel noční stolek a vytáhnul malou sklenici mazadla, kterou podal Harrymu.

Chlapec se podíval dolů na erekci, která mu rostla mezi jeho stehny. “Kéž bychbyl vybaven jako Malfoy,” povzdychl si. “Nemyslím, že ti tohle dá nějaké potěšení.”

Severus se zamračil. “Pořád se podceňuješ, Pottere,” peskoval. “Musíme nějakzapracovat na tvé sebeúctě.” Pomalu sklouzl svou rukou přes Harryhotloustnoucího člena. “Kromě toho…Malfoy ho nemá o moc většího…je nafoukaný kvůlisvým fyzickým vlastnostem, že to VYPADÁ, že vypadá větší, než je.” Ústa tmavovlasého kouzelníka se zkroutila do úsměvu a Harry se také usmál.

“Opravdu?” zeptal se chlapec.

“Věř mi, Pottere…s tím svým můžeš poskytnout víc potěšení. Máš všechno, copotřebuješ…a hlavně si ještě stále mladý. Věř tomu nebo ne, ještě jsi úplněnevyrostl…ve všech případech. Očekávám, že předtím, než úplně dorosteš, přinutíšMalfoye, aby se mu zdálo, že mu bude chybět…jak figura, tak…” Severus jemně pohladil chlapcův penis.

“Takže…” dovolil si Harry, “…ty si myslíš, že trpím komplexem méněcennosti.”

“No…při nejmenším, co se penisu týče,” odpověděl Snape lehce.

Harry se zhluboka nadechl a řekl, “Možná proto, že jsem viděl Malfoye, jakse…ehm…předváděl a je těžko nahraditelný. Minulou noc si vůbec nepředstíral své reakce.”

“Ne…ale Lucius a já se známe – v každém smyslu toho slova – už léta. Jeobeznámen s tím, co mám rád a jak…mě přimět reagovat. Kromě toho…věděl, že mělpřihlížející publikum,” pokračoval Snape, “a Lucius má hodně rád, jak jsi to řekl, předvádění se.”

Harry potřásl hlavou. “Zapomněl na mě během několika minut,” řekl jemně.

“A proč si to myslíš?”

“Díval jsem se,” odpověděl chlapec, “pamatuješ? Ze začátku – jo – si měuvědomoval …ale po chvilce…byl zaměřen jen na tebe a na to, co jste spolu dělali.”

“Řeknu ti něco, Harry,” začal potom Snape. “Zapomeňme na minulou noc…kromě toho,co se stalo mezi námi…zapomeňme, že Lucius Malfoy vůbec existuje…a pojďme si užít naši společnou noc.”

Harry přikývl. “Rád bych. Já…jsem jsem přemýšlel o…”

“Pššt…” napomenul Severus a položil svou ruku přes chlapcova ústa. “Jstli simusíš něco pamatovat, tak si zapamatuj, jak to bylo dobré, když sis trval nasvém a převzal kontrolu. Rozhodl jsi, že ztratím kontrolu…a tak jsi to udělal.Nechtěl bys to zopakovat?” dýchal a jemně se rty dotýkal Harryho ušního lalůčkua mimoděk roztřásl chlapce. “Stručně řečeno, Pottere…teď jsi na řadě ty…a já čekám.”

To bylo všechno, co Harry potřeboval k tomu, aby odsunul všechny pocitynedostatečnosti, které měl a vzal ty záležitosti do svých rukou. Když se Harryposunul tak, že jeho tělo bylo na Severusovi, sklonil hlavu a pohltil mužovaústa, která byla – jak objevil – lákavě svůdná, když je zrovna nestáhnul dotenké čárky, jak to dělal ve třídě. Snape měl přitažlivý horní ret…a linku,která se stáčela na každém konci. Ale ta nejlepší část Snapeových úst, Harryrozhodl, byl jeho spodní ret. Dohromady, tyhle části tvořili ta nejsvůdnějšíústa, jaká kdy Harry viděl. Byla překvapivě měkká a poddajná a on se rychle stával závislý na jejich líbání.

Když pokračoval, Harry pohltil Snapeův spodní ret mezi své, napřed ho sál, apotom opatrně kousnul až do jeho šťavnatosti. Snape vydal jemný povzdechpotěšení, což Harryho povzbudilo ještě víc. Jeho ruka se vrátila ke Snapeověerekci, kterou chlapec začal pomalu, ale úmyslně zpracovávat. Když to dělal,polštářek jeho palce přejel přes špičku Snapeovy erekce a setkal se s vlhkostí,kterou roztíral po celém citlivém žaludu. Tohle vyvolalo u Snapea dalšípovzdech, který přešel ve vzdychání, jak Harryho palec pokračoval v roztírání přes oteklý vršek.

V té chvíli Harry téměř opustil svůj původní cíl a posunul se dolů sát Snapea.Ale tmavovlasý kouzelník ukázal, že chtěl Harryho jinak a Harry to jistě tak chtěl. Příležitost se ještě naskytne…jednou, očekával horlivě.

Po několika dalších polibcích (které také stačily k tomu, aby vykolejily Harryhoz jeho plánů dělat něco jiného), chlapec sklouzával svými ústy dolů přesSnapeovu čelist až k jeho krku, když ho tam políbil, začal jemně sát to citlivě místo

Ooooo, pomyslel si, bude tu mít cucflek.

Ta myšlenka Harryho vzrušila. Bylo to jako značka, ačkoli ten vysoký límec,který Snape vždycky nosil, by to zakryl. Ale jestli přijde Lucius Malfoy ajestli sundá Snapeův kabát, tak to bude vidět a Malfoy bude muset čelit faktu, že jeho bývalé ‘území’ už pro něj nikdy nebude výjimečné.

To Harryho rozhodně vyzývalo.

Chlapec se přesunul na Snapeovu stranu. “Severusi…na břicho,” řekl, jeho prstysi vzal ještě jednou chvilku prohrábnout se tou silnou kšticí chlupů obklopující Snapeovu erekci. “Teď…prosím. Já tě chci,” dodal chlapec naléhavě.

Snape vyhověl, stejně tak dychtivě jako Harry. Harryho pohled padl na polštář a popadl ho.

“Nadzvedni se…” řekl Snapeovi, který se podřídil a Harry mu strčil polštář pod boky.

Chlapec využil několik minut k tomu, aby svýma rukama přejel přes Severusovazáda a přes překvapivě svalnaté půlky jeho zadku. Čím více viděl Snapea, tím více měl rád, co viděl a čím více ho chtěl poznat, tím více ho chtěl.

“Bože…Doufám, že to dělám dobře,” zamumlal a přejel svou pěstí přes tvrdou délku jeho vlastní erekce.

“Oba máme něco, co potřebujeme, Pottere…Je to jen otázkou věci dát je dohromady,” prohodil Snape.

Harry se natáhl k nočnímu stolku, sebral sklenici, otevřel ji a položil ji napostel, aby byla po ruce. Ponořil jeden prst do toho mazadla, ujistil se, že jeplně pokrytý a vzpomněl si, jak příjemné to bylo, když jím Snapeovy prsty hladce prostupovaly…plně jím pronikaly…

Harry sotva začal klouzat jedním prstem do Snapeova vstupu, když se v místnosti objevily čtyři zakuklené postavy.

“Severusi!” zařval Harry a oba se posadili a zírali na černě oděné příchozí a na jejich neomylné bílé masky.

V okamžiku byl Snape na nohou, jeho oči odrážely vztek, když čelil Smrtijedům.

“Co to má znamenat?” dožadoval a tři z těch čtyř zakuklenců ustoupili o několik kroků dozadu.

Jeden z těch ustupujících promluvil.

“Lord Voldemort pro tebe poslal, Snape…tebe a toho kluka.”

Snapeovy oči se zúžily. “Červíčku…ty slize. O čem tohle zatraceně je?

Identifikovaný Smrtijed postoupil kupředu. “Všechno, co potřebuješ vědět,Severusi, je, že si tě Pán zla zavolal. Nepotřebujeme odpovídat na žádné otázky.”

S úšklebkem otevřeného odporu Severus přikročil blíž k tomu malému muži a dívalse seshora na něj. “To se neshodneme, ty shnilý kousku odpadu,” zavrčel a omoment později ten Smrtijed, který poprvé neustoupil, vyndal hůlku a řekl,“Mdloby na tebe!”.

“Ne!” křičel Harry, nakonec při smyslech. Severus byl v maléru a on tu nechtěljen sedět a nic nedělat. Seskočil z postele a rozběhl se směrem k té skupince Smrtijedů, když znovu zaslechl “Mdloby na tebe!”…a všechno zčernalo.

*****

Když Harry znovu otevřel oči, byl tmavé stinné místnosti, kde nebyla žádná okna.Jediné světlo, vycházelo z pokoje vzadu. V tom uviděl mříže a uvědomil si, že nebyl v místnosti…byl v cele.

Pokusil se vstát, ale jeho nohy byly ochromené a neunesly by ho. Proklel to asklouznul zpátky na tu chladnou, slizkou podlahu. Rozhlédl se divoce kolem aviděl, že byl sám. V cele byla pouze špinavá matrace a něco, co vypadalo jako přikrývka.

V dalším bolestném momentu si vzpomněl na příchod těch Smrtijedů v Severusověkomnatě. Už nebyl nahý, ale měl na sobě černý hábit…zřejmě mu ho oblékli jeho únosci.

Kde byl Severus? Co mu udělali?

Chlapec si byl vědom hrozné žízně a také naléhavé potřeby vyprázdnit svůjměchýř. Když znovu zkusil své nohy, zjistil, že ho udrží, když bude pomaluchodit. Když nabyl rovnováhy, doklopýtal do vzdáleného rohu cely, aby sepostaral o svou potřebu. Jiné místo nebylo tak příhodné. Ten pach v cele řekl Harrymu, že nebyl první, kdo to dělal.

Pocítil závrať a ošklivost a přešel k mřížím a pokoušel se dívat ven aprozkoumat další věci kolem. Trochu viděl, ale zajímal se, jestli tam jsou další cely. Možná je v jedné z nich Severus. Navlhčil si své vysušené rty a zavolal.

“Severusi! Severusi…jsi tam?”

Zvuk bot o kámen umlčel chlapce. Ten zvuk se přibližoval čím dál blíž a Harry ustoupil do stínů vzadu cely.

Smrtijed se objevil na druhé straně mříží. Cela se otevřela.

“Pojď se mnou, Pottere,” nařídila maskovaná postava. Harry ten hlas nepoznal.“Řekl jsem POJĎ, Pottere. Pán Zla čeká! Použiju Imperius, jestli mě k tomu donutíš.”

Harry chtěl vědět o všem, co by se mu mohlo stát, a tak neochotně postoupildopředu. Smrtijed ho chytnul v podpaží a vyvlekl ho pryč z cely. Pak mu rukuzkroutil obě ruce za zády. Smrtijed zamumlal slova, která Harry nerozeznal,chytil chlapcova zápěstí, která se držela kouzlem svázaná pohromadě. Když to tapostava udělala, strčila ho dopředu podél chodby osvětlené tu a tam nevkusnými pochodněmi.

Po tak dlouhé chůzi, která se zdála jako věčnost skrz ty točité haly, Smrtijednaposledy strčil Harryho do obrovské místnosti. Harry klopýtal dopředu a díval se zoufale kolem, jak se snažil zjistit, kde by mohl být.

“Přines toho chlapce sem,” řekl jemný, ještě zlomyslný hlas. “A odstraň toomezující kouzlo.” Když ta omezení opadla z jeho zápěstí, Harry šilhal protikouři, který z těch mnoha pochodní mu bránil zjistit zdroj zvuku. Smrtijed ho znovu postrčil dopředu.

Teď to viděl…velký tmavý trůn a tu věc, která v něm byla. Okolo bylo přinejmenším tucet maskovaných Smrtijedů.

“Ukloň se před Pánem Zla!” nařídil mu jeho doprovod.

Harry tam jen stál, nedůvěřivě zíral na téměř beztvarou hmotu, která seděla v téžidlí před ním. Nikdy neviděl zvláštnější zosobnění naprostého zla. Mimoděk se otřásl předtím, než jedna ruka popadla jeho rameno a přinutila ho kleknout si.

“No…Harry Pottere,” zasyčel ten hlas. “Jak je od tebe milé, žes přišel a navštívil nás. Doufám, že se ti líbilo ve tvém pohodlném ubytování.”

“Cos udělal se Snapem?” dožadoval Harry, jeho hlas byl pevnější, než se cítil, když čelil té odporné věci, kterou se jeho nepřítel stal.

Hlasité sípavé skřehotání se ozvalo od Voldemorta. “Ah…ano! Jak dojemné,Pottere, že tvůj hlavní zájem není o tebe, ale o blahobyt tvého milence. Jak sladce…nebelvírské!”

„Cos mu udělal?” zdůraznil chlapec pevně.

“Ale no tak, Harry…Severus nepřišel k žádnému úrazu, dávám ti mé slovo. Veskutečnosti, tvoří podstatnou část projektu, kterým se právě zabývám. Ne…Severusovi se daří dobře.”

“Chci ho vidět! Kde je?”

“Pořád odvážný malý bojovník, jak koukám,” zasípal Voldemort. “Ale teď jsem sepřeřekl. Ty už nikdy nebudeš malý, že Harry? Ne…vyrostl si od našeho posledníhosetkání. Už jsi docela muž, že? Muž dost starý na to, aby uspokojil dospěléhomilence…dokonce milence s hodně zážitků a náročnými sexuálními chutěmi. Jsemohromen. Můj drahý…jak věci najednou naberou jiný směr během sedmi let, coHarry? Stal ses mužem a učitel, který se ti hnusil a kterého ses bál se teď stal objektem tvých citů. Není život zábavný?”

Harry jenom zíral.

“Neboj se, Harry…Mám všechny úmysly nechat tě vidět tvého milovaného Severuse.Jak potěšující by mělo být to opětovné setkání. Sám se na to podívám. Nemáme tu mnoho ukázek opravdového citu.”

“Proč jsem tady?” zeptal se potom Harry.

“Trpělivost, mladý Harry. Všechno se časem ukáže,” ta odporná hmota, kterouVoldemort byl, zavrněla. “Mezitím…” pokynul jednomu Smrtijedovi, který na jehopokyn přišel dopředu. “Ty jsi také část mého plánu,” vyslovil Voldemort té postavě teď už klečící před ním.

“Já, můj Pane? Ale…” koktala ta zahalená postava a dokonce mezi těma několika slovy Harry rozpoznal hedvábné bručení Luciuse Malfoye.

“Ale?” zeptal se Voldemort. “Pojď blíž,” nařídil a Smrtijed -- Harry teď užvěděl, že to byl Malfoy – se posunul blíž k trůnu. Jedna kostnatá ruka senatáhla směrem k Luciusovi. “Sundej si kápi a masku,” nařídil Voldemort a Malfoyposlechl, jeho stříbřitě blonďaté vlasy spadly z kápi na ramena. Ta rukapohladila odhalený obličej, když odstrčil tu masku. “Luciusi, můj mazlíčku…”zazpíval Pán Zla. “Můj krásný, pyšný žáku. Nejsi snad ochotný udělat pro mě všechno? Nepřísahal jsi mi náhodou svou nehynoucí oddanost?”

“A…ano, můj pane…přísahal…” váhal Lucius.

“Výtečně…Pak je všechno v pořádku.” Voldemort se otočil k jinému Smrtijedovi.“Odveď Luciuse a pana Pottera do jednoho z našich apartmá pro hosty a ubezpeč se, že budou v pohodlí.”

Harry se podíval na Luciuse a viděl, že se blonďák bál. Smrtijed, který právěobdržel instrukce, přikývnul na Malfoye a vykročil ke dveřím. Stejně tak kývnul i na Harryho, který se podíval zpátky na Voldemorta.

“Běž, Harry. Náš první rozhovor skončil…ale uvidíme se všichni znovu …velmibrzy,” řekla téměř beztvará postava. “A mezitím…Jsem si jistý, že Luciusdohlédne na to, aby ti moc nechyběl tvůj milenec. Má smysl pro krásné mladé muže, že, můj mazlíčku?”

Lucius neodpověděl…jenom se úsečně poklonil a následoval toho Smrtijeda ke dveřím. Harry neochotně následoval.

Tentokrát ten výlet byl jiný. Lucius a Harry šli za jejich maskovaným doprovodemnahoru po točitých schodech do široké chodby, kde bylo za dveřmi několik pokojů, všechny zamčené, aby do nich Harry neviděl.

Smrtijed se zastavil před jedněmi z těch dveří a zaintonoval několik nesmyslnýchslov. Dveře se otevřely a Lucius zamířil do místnosti. Harry nevěděl, co má očekávat, ale to co viděl, mu znatelně rozšířilo oči.

Pokoj byl bohatě vyplněn černou, stříbrnou a zelenou. Nábytek byl ze světléhodřeva a moderně vybavený. Mimo hlavní soupravu byl výklenek, ve kterém bylavelká postel pokrytou něčím, co vypadalo jako deka zhotovená z nějakého druhubohaté stříbřité kožešiny. Zelené a stříbrné soukromé závěsy byly pověšeny na všech čtyřech stranách postele, připravené uzavřít se před slídivýma očima.

Vypadalo to, že tam byly ještě jiné dveře vedoucí z hlavní místnosti a Harry předpokládal, že to bude koupelna.

Vedle další strany byl stůl s jídlem…všechny způsoby lákavých lahůdek…a ne méněnež pět křišťálových lahví, každá s jiným nápojem. Všechno, co si jen kdo mohlpřát. Ale jídlo bylo to poslední, na co Harry myslel. Jeho hlavní zájem byl na tom, kde je Severus.

“Kdy uvidím Severuse?” zeptal se Smrtijeda, který ho jen strčil dovnitř aopustil pokoj. Harry sledoval, jak se dveře zavřely a pak zkusil zatáhnout za kliku. Zavřeno. Co čekal?

Harry se otočil zpět do pokoje a viděl Luciuse, jak si sundával svůj černýhábit. Pod ním měl přiléhavě těsné kalhoty, bílou hedvábnou košili a vysokékožené boty. Vypadal jako lupič, který se vynořil z jednoho historického románu,který si Hermiona tajně nosívala s sebou, pomyslel si krátce Harry předtím, než se vydal propátrat skrz na skrz celý pokoj, aby našel nějakou únikovou cestu.

“To je marné, Pottere,” řekl Lucius chladně, přešel ke stolu a nalil si sklenkutmavě červeného vína. “Nejsou tu ani okna. Není tu žádný únik. Navrhuju, aby sesuvolnil a užíval si …dokud můžeš.” Pozvedl svou sklenku směrem k chlapci v takovém perverzním přípitku a napil se. “Ah…znamenitý sauvignon.”

Harry ignoroval Malfoye a pokračoval ve svém rozhlížení. Objevil, že ty dveřeopravdu vedly do koupelny – velmi luxusní – s obrovskou vanou a sprchovýmkoutem. Předměty byly všechny ze zlata stejně tak, jako všechny ostatní ozdobnénátěry. Ostatní barvy v místnosti byly mořská zeleň a modř. Stejně jako v hlavnímístnosti, ani tady se nešetřilo. Harry myslel na tu špinavou celu, ve které se probudil a musel přemýšlet, proč byl teď uvězněný v takovém luxusním prostředí.

A proč byl uvězněný s Luciusem Malfoyem? Zřejmě Malfoy neočekával, že bude takysoučástí tohohle plánu, ale možná věděl víc o tom, co se jim stane…a víc informací o Severusovi.

“Co s námi bude?” zeptal se Harry zlehka a Lucius se na něj uvolněně podíval.

“Prosím? Říkal jsi něco?”

“Ptal jsem se, co s námi bude,” zdůraznil Harry znovu.

Lucius pokrčil rameny a odpověděl, “Něco, co Pána Zla napadlo, předpokládám.”

“Jste Smrtijed…musíte to vědět,” přitlačil chlapec.

Lucius se lehce smál. “Tohle může být šok, Pottere…ale Pán Zla nám neříká všechno.”

Harry neústupně pokračoval. “Když vám řekl, že vás chce jako část jeho plánu, vypadal jste ustaraně. Musíte vědět, co chystá.”

“Můj drahý chlapče…všechno, co vím je, že dal přinést tebe a Severuse za nějakýmurčitým cílem a zřejmě mám být i já část téhle legrace…může to být cokoliv.”Malfoy odložil svou sklenku a šel si sednout do pohodlné židle na druhou stranu pokoje.

“Kde drží Severuse?”

“Nemám nejmenší tušení,”řekl Lucius lhostejně a upil ze svého vína.

Harry zakřičel tím směrem kde byl Malfoy, “Jste lhář!”

Lucius zvedl obočí. “Opravdu?”

Harry uvážil, že tohle nebude ta nejlepší cesta, jak z Luciuse dostat odpověď a uklidnil se. “Nemůžete mi aspoň říct, jestli je v pořádku?”

“Nepochybuji,” odpověděl Malfoy a natáhnul si před sebe nohy.

“Viděl jste ho od té doby, co ho sem přinesli?”

“Ne. Neměl jsem k tomu příležitost.” Luciusovy šedostříbřité oči slídily skrzHarryho hodnocení. “Takže…ty a Severus jste se stali milenci. Takže…Pán Zla měl pravdu…jistě, život je ironický.”

Harry hodil po Malfoyovi znechucený pohled a šel si sednout od něj co nejdál na druhý konec pokoje.

“Ach…mimochodem…jsem si vědom toho, co mi Severus udělal tu noc. Vzpomínáš si na tu noc, že, Pottere? Tu noc, kdy jsme byli my tři…pohromadě.”

Zelené oči se spojily s těmi stříbrnými. “Jak to můžete vědět? Vždyť jste byl…”

“…pod kletbou Imperius…ano…já vím,” Lucius se ušklíbnul na Harryho. “K tomu JAKto vím…řekněme, že jste oba dva byli nějakou dobu pod dohledem Pána Zla a že myslel, že by mohlo být zajímavé, co se tu noc stalo.”

Harry bídně stočil své ruce kolem sebe, hrozně potřeboval nějakou útěchu. Ale coopravdu potřeboval, byl Severus…aby ho objímal, ujistil ho, řekl mu, že budevšechno v pořádku a že nedovolí Voldemortovi, aby mu ublížil…ale…co když seVoldemort nějak dostal k Severusovi? Co když ho proměnil zpátky ve Smrtijeda…přinutil ho nějak, aby znovu přešel na stranu Zla?

Harry zavřel oči, jeho dlouhé tmavé řasy utváří silné srpce na vrcholcích jehotvářích. Snažil se nepobavit se tou myšlenkou. To se nemohlo stát. Dokonce anineuvažoval o určitých možnostech. Pomalu, pár slz se objevilo pod jeho řasamia klouzaly dolů po jeho tváři.

“Slzy, Pottere?” Harry otevřel oči a viděl, že Lucius stál přímo před ním. “Jak srdcervoucí. Jsou pro strach z neznámé smrti…nebo jsou pro Severuse?”

“Nechte mě být!” vyprsknul Harry a otočil se na židli tak, aby už na Malfoye neviděl.

“Ó…no tak, Pottere,” vrněl Lucius. “Právě jsem přemýšlel, jak výhodné je, že násPán Zla umístil dohromady. Cítím se ošizený o svůj čas s tebou tu noc a ty tunaříkáš pro Severuse…zřejmě, jsme v pozici, kdy můžeme utěšit jeden druhého. Velká náhoda…nemyslíš?”

“Myslím, že je to využívání,” zasyčel chlapec.

Lucius se zdál nevyrušený Harryho odezvou. “Jednou by ses cítil stejně takhle,kdybys tu byl uvězněný se Snapem…ale podívej, jak se můžou pocity změnit. Kdo ví…dej mi šanci a možná zjistíš, že se tvé city otočily ke mně také.”

“Jen přes mou mrtvolu.”

“No…to může být brzy…že, Harry?”

Chlapec sebou trhnul, když Malfoy vyslovil jeho jméno. Už v tom bylo znásilnění…skoro jako kdyby se ho blonďák dotknul.

Malfoy se znovu postavil před chlapce, velitelský úsměv přehrál přes jeho přímoulinii úst. “Chudáček Harry Potter…tak moc zamilovaný, že nevidí tu možnost propotěšení, která stojí přímo před ním. Severus to ví dobře a řekl by ti jak moc,kdyby k tobě byl upřímný. Stisknul své zuby na mém penisu, Pottere…a během času se to zlepšovalo.”

“Držte hubu!” zařval Harry, odstrčil Malfoye stranou a zamířil do koupelny.

Lucius sledoval, jak chlapec ustoupil. “Běž, Harry…rychle. Zavři za sebou bezpečně. Budu tu na tebe čekat až vylezeš.”

V koupelně se proti Malfoyovi zavřely dveře a Harry se opřel o zeď a znovu se začal uklidňovat. Pomalu se sesunul na zem.

“Severusi…” dýchal, “…Jak ti mám pomoct? Dokonce si nedokážu pomoct ani sobě.”

Kapitola devátá

Harry neměl žádné ponětí o tom, jak dlouho byl stočený na podlaze v koupelně,než se nakonec vydrápal na nohy a shodil ze sebe ty špinavé šaty, které nosil.Pustil si sprchu, opatrně položil své brýle na umyvadlo a vkročil do sprchy,která se za ním zavřela a nechal své tělo zahalit v tom konejšivém teplu vody.Umyl se s mýdlem, které vonělo po santalovém dřevě…donekonečna mydlil své tělov téměř rituálním aktu čištění …jako kdyby si myslel, že ho mýdlo a voda můžou očistit od zážitků, kterým prošel.

Když byla nakonec jeho kůže lehce růžová od tepla vody a opakovaném drhnutí,Harry nakonec vypnul sprchu a stoupnul si na přepychový kobereček, který byl před sprchou. Nasadil si brýle, našel tlustý ručník a usušil se.

Bylo tam několik černých županů pověšených na háčcích na dveřích a Harry sijeden vzal, oblékl si ho a zavázal. Věděl, že tam nemůže zůstat do nekonečna, atak se připravil znovu čelit Malfoyovi. Zhluboka se nadechl a tiše otevřel dveře.

“No konečně,” Luciusův hlas zazněl Harrymu do uší až chlapec nadskočil. Blonďákk němu kráčel. “Opravdu, Pottere…byl jsi tam přes dvě hodiny. Jestliže spolumusíme sdílet tohle ubytování, musíš se naučit využívat rozumné množství času strávené v koupelně.”

Malfoy kolem něj prošel do koupelny a zavřel za sebou dveře.

Harry, kterému se ulevilo, přešel na druhou stranu, kde bylo jídlo. Najednou bylhladový a vzal si pěkný čínský talíř, lemovaný zlatou obroučkou a nandal si naněj salám, kuře, sýr a ovoce. Když byl talíř naplněný tak, jak nejvíc mohl, vzalsi chlapec židli až na druhý konec stolu, položil si talíř a pustil se hladově do jídla.

Když dojedl první talíř, vrátil se na chvilku zpátky a nandal si velký kusčokoládového dortu. Chlapec se horlivě pustil do nově doplněného talíře jídla.

“Hltáš to jako vlk, bude ti špatně.”

Harry trhnul hlavou a viděl Luciuse, který byl teď taky oblečen v jednom z těchčerných županů – velký kus jeho hladké, dobře vypracované hrudi byl odkryt – se líně opíral o vedlejší zeď…a pozoroval ho.

Harry upustil kuřecí stehýnko zpátky na talíř, ostražitě se odstrčil od stolu, připraven utéct.

“Ale no tak, proboha, Pottere…uvolni se. Nechystám se tě znásilnit. To není můjstyl. Nikdy jsem nepotřeboval nikoho znásilňovat, abych dostal, co jsem chtěl, abyl bych blázen, kdybych s tím teď začal …” Ušklíbl se na Harryho. “I kdyby to mělo znamenat mít Chlapce, který zůstal na živu.”

Harry zůstal připraven ve své židli, ale co Lucius právě řekl, ho trochuuklidnilo. Ano, pomyslel si, pravděpodobně může mít koho chce a všechno, co chce, bez toho, že by si to musel vynutit. Ale mě nedostane.

Lucius se otočil od Harryho a soustředil se na něco k jídlu. Nandal si na talíř,vrátil se k židli, na které předtím seděl a začal jíst. Talíř mu balancoval na jeho stehně.

“Tak…řekni mi, Pottere, souhlasil bys s malou zdvořilou konverzací, která by neposkvrnila tvou ctnost?” zeptal se Malfoy po pár minutách ticha.

“Nemám s váma o čem mluvit.”

Lucius pokrčil rameny a odpověděl, “Jak chceš. Jen to bude asi trochu nudné být tu spolu v tichu pro kdo ví, jak dlouho.”

Harry začal znovu jíst, ale s menší silou, než předtím a pořád po očku sledoval Malfoye. “O čem bychom asi tak my dva mohli mluvit?”

Lucius si dal na čas s tím posledním soustem a když nakonec polknul, řekl,“No…mohli bychom začít třeba s tím, jak se ti líbilo těch sedm let v Bradavicích. Jako člen Správní rady se vždycky zajímám o názory studentů.”

“To je hovadina,” posmíval se Harry. “Vám je jedno, co si studenti myslí. Jedinýdůvod, proč máte cokoli co do činění s Bradavicemi byl, že Voldemort chtěl někoho, kdo by tam měl moc. Ale Brumbál vás prokoukl!”

“Mmmmm…opravdu?” protáhl Malfoy.

“Už nikoho neošálíte, Malfoyi.”

“Proč takové nepřátelství? Víš, Harry…Severus mě má rád…přinejmenším dost na to,aby udržoval...důvěru se mnou na velmi normálním základu.” Malfoy sledovalHarryho reakci. “Ale…copak to vidím? Trocha žárlivosti se objevuje na obzoru,co, Pottere? Viděl jsi nás tu noc spolu v Severusově pokoji…víš, co bylo mezi námi.”

Harry otevřel pusu pro námitku…říct tomu panovačnému Malfoyovi, že mu Snapeřekl, že blonďáka nenávidí, že se s ním vídal jenom proto, aby si udržoval svoupozici jako Voldemortův služebník…když si vzpomněl, že ta informace mu bylasdělena důvěrně. I když Malfoy řekl, že Voldemort sledoval Severuse a Harryho,neznamená, že věděl všechno, co si navzájem řekli. Bylo by hloupé vypustit něco v záchvatu vzteku a žárlivosti. Harry pomalu zavřel pusu a byl zticha.

Lucius se posmíval. “Vím, jak se cítíš, Pottere…se Severusem je to dobré. On vínejlíp ze všech lidí, se kterými jsem byl…mužem nebo ženou…jak nejvíc potěšit.Musí tě znepokojovat, že v jeho posteli bude vždycky místo i pro mě.” Úsměv serozšířil. “Myslím si, že tohle budeme mít společné, Harry…náš příslušný vztah seSeverusem. Řekni mi…nechal tě, abys mu uvěřil, že takový chlapec jako ty, mumůže poskytnout nějaké potěšení, potom co byl se mnou? Nevyvolává to u tebesebemenší pocit neschopnosti, muset jít v mých…šlépějích? Přemýšlel jsi někdy nad tím, jestli se se mnou můžeš měřit?”

Harry, jehož obličej začal červenat, prudce vstal. “Držte hubu!” zařval.

“Ale drahoušku,” Lucius řekl klamně lítostivě, “uhodil jsem hřebíček nahlavičku? Ale…uhodil, že? Omlouvám se, drahoušku. To jsem nechtěl. Možná, žev několika dalších letech, až trochu vyrosteš, budeš schopen dát Severusovi to, na co je zvyklý. Do té doby…se o to postarám já…za nás oba.”

To bylo víc, než Harry mohl snést. S křikem urážky se chlapec pustil do blonďáka – a co zůstalo z večeře – bylo teď na koberci.

Luciusovi to netrvalo dlouho – byl úplně nepozorný – znovu získat svůj klid a chytil chlapce za pas a kleknul si a stáhl stále se kroutícího Harryho s sebou.

“Myslím, že budeme muset zapomenout na naše malé epizody po tu dobu, co tu budeme, Harry,” funěl Lucius, jak se snažil udržet toho chlapce v klidu.

“Nechte…mě…JÍT!” křičel vztekle Harry.

“Nechám tě jít, malé mládě, když se zklidníš.”

Chlapec pokračoval v kopání a usiloval o další chvilku, pak viděl marnost svésituace a konečně se uklidnil a přestal bojovat. Lucius ho pomalu pustil a Harry se od něj odtáhl.

“Možná, že tématu Severus bychom se měli vyhnout,” řekl potom Malfoy. “Mohli bychom se vrátit k tomu bezpečnějšímu tématu o škole?”

Harry neodpověděl, šel znovu ke stolu a posadil se. Teď už neměl žádnou chuť najídlo a odstrčil svůj nedojedený talíř. Chlapec si potom stoupnul a došelk posteli a spadnul na přikrývky. Neměl ponětí, kolik je hodin…jestli je dennebo noc…ale ve skutečnosti mu to bylo jedno. Chtěl utéct a spánek se zdál být jedinou cestou. Zavřel oči a usnul.

*****

Když se Harry znovu probudil, viděl stát Luciuse na druhé straně postele.

“Vzbudil jsem tě,” řekl blonďák. “Promiň. Právě jsem si šel lehnout.” Kdyžmluvil, rozvázal ten kousek materiálu, který držel jeho župan zavřený, vysvlékl se z něj a nechal ho dopadnout na podlahu.

Harry se nechtěl podívat na nahou postavu Luciuse Malfoye, ale zjistil, že nebylschopen odvrátit oči. Už ho viděl nahého tu noc v Severusově pokoji…a muselpřipustit, že ten muž byl perfektní ukázkou fyziologie. Zřejmě na svém tělepilně pracoval a to se taky ukázalo. Hrudník měl skvěle vypracovaný, ačkoli netak moc…jen dost na to, aby byl lákavý a stejně tak bylo dobře vytvarované jehoploché břicho a stehna. Jeho boky byly štíhlé, ale jeho ramena široká, svalnatáa vyvinutá tak, aby způsobila že se na ně musí všichni podívat znovu…a možná ještě jednou. Lucius Malfoy zosobňoval fyzickou dokonalost mužského těla.

A pak tam ještě byla ta věc, která tomu muži spočívala v té hebké blonďatékštici v jeho slabinách. Teď byl napůl postavený a Harry se tam nemohl nepodívat.

Lucius si byl vědom, že na něj chlapec zírá, podíval se na něj a řekl, “Nestrčímto do tebe, Harry. I přesto, že sdílíme stejnou postel, tvoje čest bude vbezpečí. Jak už jsem řekl…znásilnění neprovozuju.” Když to dořekl, vlezl si na své straně postele pod hedvábné přikrývky. “Dobrou noc, Pottere. Spěte dobře.”

I když se Lucius díval na druhou stranu, Harry věděl, že se uculoval tím svýmpánovitým sebeuspokojujícím úšklebkem. Harrymu bylo chladno, tak se přikryl taky, ale nechal si svůj župan. A znovu upadl do spánku.

*****

Harryho vzbudil zvuk otevírajících se dveří a posadil se. Malfoy byl už vzhůru a oblečený.

Jeden ze Smrtijedů vstoupil.

“Půjdete se mnou,” řekl.

“Co to dneska bude, MacNaire? Lekce v tancování v tanečním sálu?“ ušklíbnul se Lucius chladně a ani se nepokoušel skrýt ve svém hlase sarkasmus.

“Moje rozkazy jsou přinést vás k Pánu Zla,” zněla krátká odpověď.

Lucius se jemně smál. “Samozřejmě. Tady vidíte, Pottere…řekl jsem vám, žeSmrtijedům neříká nic konkrétního.“ Znovu se obrátil ke Smrtijedovi, kteréhooznačil za MacNaira. “Ten chlapec se potřebuje obléct. Myslíš, že tu pro něj něco můžeme dostat, kromě těch hadrů,. Které měl včera?”

“Šaty jsme poskytli,” řekl MacNair neočekávaně. “Jsou v šatníku a byly udělány přesně pro tebe.”

Lucius mírně sklonil hlavu a odpověděl, “Aha…tamhle, Pottere. Věci se nám trochuvyjasnily. Vypadá to, že tu máme pro každého skříň. Proč si nejdete vzít něcovhodného a neoblečete si to. Zkušenosti mě naučily, že není moudré nechat Pána Zla čekat.”

Harry přešel kolem krbu ke dvěma skříním, jednu otevřel a uviděl tam svetry,kalhoty a nějaká trička pro mladé, které visely na ramínkách. Samozřejmě, že tonebyla skříň Luciuse, tak si rychle něco vybral, našel ještě nové spodní prádloa ponožky, nacpané úplně nahoře skříně, všechno si to vzal do koupelny a za chvilku z ní vyšel plně oblečený.

“Tak nás veď…MacNaire,” řekl Malfoy vznešeně a spolu s Harrym následovalimaskovaného Smrtijeda do té velké místnosti, kterou navštívil po tom, co se probudil v té cele.

A znovu Voldemort seděl na hrubém tmavém trůnu, se Smrtijedy kolem. Ukázal na MacNaira, Harryho a Luciuse, aby přišli blíž ke trůnu.

“Vida…oba vypadáte skvěle a nikdo z vás nic neutrpěl po dobu vaši první společné noci,” zaskřehotal Voldemort.

“Co tím myslíš, ‘PRVNÍ společné noci’?” přerušil ho Harry. “Jak dlouho mě tu hodláte držet zavřeného? A co jsi udělal se Severusem? Řekl jsi, že ho uvidím!”

“No tak, no tak…takové naléhání…taková statečnost,” Voldemort zněl pobaveně.“Ano, taková odvaha musí být odměněna…” Kývnul směrem ke dveřím a jeden zeSmrtijedů šel a otevřel je a ukazoval někomu, kdo zřejmě čekal venku. O chvilku později vstoupil další Smrtijed…tenhle byl vyšší než ostatní.

“Teď je moje bystrá skupinka kompletní,” zapěl Voldemort lichotivě. Ukázal tomunově příchozímu, aby šel dopředu. Smrtijed zaváhal, ale nakonec poslechl. “Jenabychom ukázali mladému Harrymu, že nemáme žádná tajemství…sundej si masku…” nařídil Voldemort.

Nově příchozí si pomalu sundaval kápi a Harry cítil, jak se mu zatočil svět, když pochodně osvítily modročerné vlasy, které byly dlouhé až po ramena.

“Severusi!” vydechl Harry a díval se jak si ta vysoká postava odstranila masku a odhalila se.

Snape skoro nepatrně zakroutil hlavou, ale Harrymu se tak ulevilo, že ho vidí,že to nezaregistroval. Vykročil k Severusovi, ale jeden ze Smrtijedů šel dopředua popadl ho za ruku, zkroutil mu jí za zády a nepustil ho. Chlapec zběsilebojoval, snažil se osvobodit, ale čím více bojoval, tím pevněji mu ruku kroutili až nakonec s bolestným křikem padl na kolena…poražen.

“Nechte toho chlapce jít ke svému milenci, mazlíčkové,” nařídil Voldemorta obscénním zavrněl. “Je kruté držet je odděleně od té doby, co se oba dva zajímali o prospěch toho druhého.”

Smrtijed okamžitě pustil Harryho ruku a chlapec se zvedl a doklopýtal k místu,kde stál Snape. Harry padnul na Severuse, sevřel ho rukama a objímal ho, jako byse mu nemohl dost přiblížit. Snapeovy ruce se ani nehnuly a Harry si toho brzo všiml a podíval se mu do očí.

“Severusi?” vydechl. “Co se děje? Co ti udělali?” Otočil se na Voldemorta. “Cos mu udělal?” dožadoval se.

Voldemort se suše uchechtl. “Vida…tvůj milenec je chytrý muž, Harry. Řekl jsemmu, že neudělá nic bez mého svolení. Neodnesl by to totiž on, ale ty. V pořádku,Severusi…můžeš toho chlapce obejmout…políbit ho, jestli chceš. Rád se podívám na tu ukázku citů.”

Snape pomalu zabalil ruce kolem Harryho a chlapec měkce vzlyknul úlevou.

I když Severus nechtěl být zábavou pro Voldemorta a jeho patolízalům, nemohlvzdorovat a zvedl Harrymu bradu a zmocnil se jeho úst v polibku zabarvenéhoemocemi. Chlapec podle toho odpověděl a oba dva se k sobě tulili, okamžitě zapomněli na jejich situaci a na všechno, kromě nich.

Voldemort se na Malfoye podíval svýma hnusnýma očima a řekl nenuceně pobaveně, “Býval jsi to ty, viď, mazlíčku?”

Lucius zkroutil pohrdlivě ret, ale nic neřekl.

Severus si nakonec po polibku dovolil přejet ústy po Harryho uchu. “Jsi v pořádku, malý Nebelvíre?” zašeptal naléhavě.

“Teď už jo,” odpověděl Harry a objal tmavovlasého kouzelníka ještě pevněji.

“Chtěl jsem tě vidět – ty tři dny, co tě drželi v cele – ale odmítli,”pokračoval Severus. “Málem jsem zešílel z obav, co ti mohli udělat, jestli ti ublížili…”

“Tři dny?” zeptal se Harry nedůvěřivě. “To jsem tam byl tak dlouho? Byl jsem pod Omračovacím kouzlem…neměl jsem ponětí.”

“Ano,” přikývnul Severus.

“A kdes byl ty?” zeptal se Harry. “Co ti udělali? Byl jsi…?” Chtěl se zeptat,jestli byl Severus přinucen jít zpátky k Voldemortovým stoupencům. JestližeVoldemort, tak jak řekl, používal Harryho jako meč na Severusovu hlavu, bylo možné, že starší kouzelník kapituloval za účelem ušetřit ho bolesti.”

“Udělal jsem, co jsem musel,” řekl Severus na rovinu, “a podle toho se řiď.Tohle není hra. Jestli ses rozhodl být statečný malý Nebelvír a bezmocně bojovatproti Voldemortovi, tak tentokrát prohraješ. Teď jsi na jeho poli, Harry. Buď chytrý…”

Harry se zamračil. “Říkáš mi, že bychom se mu měli vydat?”

“Na chvilku…dá nám to čas…” Snapeův hlas byl hluboký, ale naléhavý.

“Pojď sem, Severusi,” nařídil Voldemort. “I s tím chlapcem…Těší mě vás vidět poslu. A Luciusi, má krásná hračko, přijď taky, týká se to vás tří.”

Severus a Harry došli k Voldemortovi a Lucius se k nim přidal.

Kapitola desátá

„ Ah…dobře. Vy tři představujete základ pro můj program křížení,” řeklVoldemort a jeho úlisný hlas si vychutnával ta slova, „ Severusi, ty mášinteligenci a cit…a čistou krev. Luciusi,…ano máš rovněž čistou krev, ale jsiobdařen rovněž krásou. A mladý Harry…,” pohled, který zneklidňoval, sklouznul kchlapci, „ …Harry, ty máš krásu, ano…ale nejsi čistokrevný. Ačkoli, máš zvláštní genetický kód…a tuto vlastnost chci zachránit.“

„ Co tím myslíte? O čem to mluvíte?“ zeptal se Harry drze.

„ Harry…,“ Snapeův hlas byl něžný, ale bylo v něj jasné varování

„ Jen nech chlapce, ať se ptá, na co chce, Severusi,“ pokáral ho Voldemort, „stejně by se to dříve či později musel dozvědět,“ podíval se na Harryho, „rozhodl jsem se nechat z vás tří vzejít děti, využiji tak nejlepší kombinacigenů. Kvůli tomu ale bude nutné pochopitelně, aby dva z vás byli přeměněni nahermafrodity. Zbývající pak oplodní ty dva, vytvoří tak dva geneticky dokonalépotomky. Severus pracoval na lektvaru nutném pro transformaci a bude testovat všechny tři, aby zjistil, kdo bude nejlepší otec a kdo bude nosit děti.“

„ To je šílenství!“ vyprskl Harry.

„ Opravdu si to myslíš?“ otázal se Voldemort, „ já si zase myslím, že je toskvělé,“ otočil se k Severusovi, „ jsou transformační lektvary hotové, Severusi?“

„ Ano…mám všechno,“ přikývnul Snape.

„ A…jak dlouho bude trvat, než bude transformace dokončena?“

Snape potřásl hlavou. „ Ne víc než den nebo dva. Musím je trochu upravit, abyodpovídaly chemismu těla, ale nemělo by to trvat dlouho. Budeme pak schopni testem zjistit přesnou plodnost a sledovat její denní změny.“

Voldemort byl spokojený. „ Výborně. Věděl jsem, že mě nezklameš.“

„ Můj pane,“ začal Lucius, „ řekl jste, že dva z nás…, že…“

„ Severusi, vysvětli to svému příteli,“ nařídil Voldemort s netrpělivým mávnutím ruky.

Snape se podíval na Luciuse a řekl: „ Lektvary vytvoří u dvou z nás žensképohlavní a rozmnožovací orgány a schopnost donosit dítě. Po dobu trvání programubudou mužské orgány nefunkční…ačkoli…tvoje tělo bude schopné přivést na svět nový život.“

Lucius vypadal zděšeně. „ Můj pane, to nemůžete myslet vážně!“

„ Ah…ale já jsem můj rozkošný mazlíčku…jsem smrtelně vážný…a ty budešspolupracovat, nebo poneseš následky. Zatím jsem vybral vás tři, ale MŮŽEŠ býtněkým nahrazen…sice nebude tak krásný…možná bude mít kapku nebo dvě mudlovské krve, ale MŮŽEŠ být nahrazen…a budeš. Říkám to jasně, Luciusi?“

Lucius ztuhnul, ale zamumlal: „ Naprosto jasné, můj pane.“

„ Výborně. A ty, mladý Harry,…budeš spolupracovat? Pokud ne pak tvůj miláčekzaplatí bolestí a utrpením kvůli tvé neochotě, a ty, Harry, se budeš dívat, jaktrpí, a celou tu dobu budeš vědět, že jsi ho té bolesti mohl ušetřit, jen kdybys spolupracoval.“

Chlapce na dlouhou chvíli zblednul. Na jedné straně udělat něco, co byvyhovělo Voldemortovi – nebo jeho plánu – bylo odporné. Na druhé straně…nechtěl ohrozit Severuse a Harry věděl, že Voldemortův trest by byl krutý.

„ Ano,“ řekl Harry nakonec a zaslechnul, jak si Severus tiše oddechnul.

„ Báječné,“ řekl Voldemort, „ můžeme na nich provést teď testy, Severusi? Chtělbych to rozběhnout co nejdříve to bude možné. Pokud je mi známo, tak už jsi vytvořil svůj profil.“

Snape krátce přikývnul. „ Ano…mohu je oba otestovat hned teď, a ano, už jsem testoval sám sebe. je to velmi jednoduchá procedura.“

Voldemort si poposednul a řekl: „ Jak dlouho bude trvat, než budeme znát výsledky?“

„ Hodinu…maximálně dvě,“ zněla odpověď.

„ Výborně. Tak se tu sejdeme za dvě hodiny, až pro nás Severus bude mítvýsledky,“ kývnul na čtyři Smrtijedy, „ ty, ty, ty a ty…jděte s nimi a zajistěte, aby vše proběhlo hladce.“

Čtyři vybraní strážní se uklonili Pánu zla a pak opustili trůnní sál spolu s Harrym, Luciusem a Severusem.

„ O co tu jde?“ dožadoval se Lucius, když šli svižným tempem dolů halou , „ a kam vlastně jdeme?“

Severus bezvýrazně odpověděl: „ Slyšel jsi, oč tu jde. A jsme na cestě do laboratoře, kterou mi Voldemort dal, abych pracoval na této proceduře.“

„ Opravdu můžeš dva z nás změnit v…hermafrodity?“ zeptal se Lucius a Severus se na něj jen nasupeně zadíval, „ dobře…můžeš…přijímám…ale PROČ? Proč to dělá?“

„ Vždyť nám to řekl,“ posmíval se Harry, „ chce vytvořit linii neobyčejnýchkouzelníků. Zřejmě věří, že my tři jsem obdařeni genetickým potenciálem, který by to umožnil.“

Lucius si zhnuseně odfrkl: „ To je absurdní!“

„ Možná…,“ prohlásil Snape, „ …ale pokud chceme přežít do dalšího dne, budeme muset na to přistoupit.“

Dorazili do Snapeovy laboratoře a on se zadíval na Smrtijedy, kteří je doprovázeli. „ Potřebuji odebrat vzorky,“ řekl, „ Harry…pojď sem…“

Chlapec přešel na druhou stranu místnosti ke Snapeovi.

„ Harry…jsi opravdu v pořádku? Kde tě drželi?“ zeptal se Severus.

Harry přikývl. „ Jsem v pohodě. Drželi mě s Luciusem ve velice honosnémpokoji…všechny možná druhy luxusu. Hodně daleko od místa, kde jsem se probudil. Severusi…co s námi bude?“

„ Budeme se snažit získat čas a ta hra se jmenuje přežít a hledat příležitostk útěku,“ řekl starší kouzelník. Zamračil se. „ Bylo to s Luciusem hodně zlé?“

„ Ne…ani ne. Navrhl mi, že se můžeme sblížit i v jiných věcech nežsexuálních…ale když jsem odmítnul, stáhnul se. Řekl, že znásilnění není jeho styl,“ odpověděl Harry.

„ Což je více méně pravda,“ poznamenal Severus, „ ale nikdy nevíš, kdy serozhodne, že to je jeho styl. U Malfoyů je typické, že mění pravidla…a pak je všechno podle těch JEJICH pravidel.“

„ Budeš moct být s námi?“ zeptal se Harry.

„ Doufám, že ano,“ odpověděl Snape, ale Harry si všimnul, že je znepokojený, „ pořád ještě mi nebylo řečeno, jak to bude.“

„ Co budeš potřebovat na ty testy?“

„ Vzorek vlasů a semene,“ řekl Severus a Harry vypadal zamyšleně.

„ No dobře…ty víš, jak to získat,“ řekl a Severus se v duchu usmál.

„ Ano…s tebou nebude problém. Ale ještě musím jeden vzorek získat od Luciuse…“

„ Tak mu dej přinést zrcadlo,“ pochichtával se Harry.

Severus jen pozvedl v odpověď obočí.

*****

Díky přítomnosti Smrtijedů bylo odebírání vzorků velice neosobní a přímočaré. Lucius a Harry byli odvedeni do malé místnosti, kde čekali na výsledky.

Harry přecházel po celé délce místnosti sem a tam jako zvíře v kleci, zatímco Lucius seděl u stolu, ruce klidně položené před sebou.

„ Pottere, proboha…přestaňte chodit sem a tam. Připadám si jako metronom!“ vyprskl Malfoy.

Harry se zarazil. „ Jen chci už vědět…jak…,“ zmlknul uprostřed věty a potřásl hlavou.

„ Výborně, když už jste se obrátil na mě, Voldemort a Snape nás ZASVĚTÍ. Zdálo se, že tomu rozumíte.“

„ Rozumím tomu…ale stejně si myslím, že je to blbost,“ vyprskl Harry v odpověď.

Blonďák pokrčil rameny. „ Aspoň jsme dali dohromady větu. Je to dobré dlouhodobéřešení na posílení přívrženců Pána zla. Pokud se ty děti aspoň přiblíží tomu, v co doufá, bude mít mocnou zbraň.“

„ A co bude s námi?“ zeptal se Harry, jeho hlas byl plný hořkosti, „ bude si násdržet pro svůj plán na křížení a až už nebudeme schopni plnit jeho potřeby zbaví se nás?“

Otevřely se dveře a vešli tři maskovaní Smrtijedi.

„ Nechte mě hádat,“ culil se Lucius, „ jsme očekávání v trůnním sále.“

„ Lord Voldemort pro vás poslal,“ řekl jeden z příchozích.

Lucius vstal jedním plavným pohybem a líně řekl: Asi se tu nemluvilo o snídani…“

„ Hned!“ zněl ostrý rozkaz a Lucius s povzdechem následoval Harryho ze dveří.

Když dorazili do trůnního sála, jejich tři strážní zaujali svá místa meziostatními kolem Voldemorta. Severus tál na jedné straně. Krátce se podívalHarrymu do očí a chlapec si pomyslel, že viděl náznak konejšivého úsměvu v koutku úst černovlasého kouzelníka.

„ Ah…takže jsem tu všichni…výborně,“ začal Voldemort, „ Severusi, máš pro nás odpovědi, po kterých toužíme?“

„ Ano,“ přikývnul Snape a Voldemort mu pokynul, aby předstoupil. Pak sledoval Harryho a Luciuse stojící vedle Severuse.

„ Takže, Severusi…pověz nám, co jsi zjistil,“ zasípal Voldemort.

S rukama podél těla začal Snape mluvit: „ Testoval jsem genetický kód nás tři.Abych zjistil, nejvýhodnější spárování, a rovněž jsem testoval kompatibilitugamet. Zdá se, že sebemenší stopa mudlovské krve má negativní vliv…to vylučuje Pottera jako dárce spermatu.“

Voldemort přikývnul. „ Ano…předpokládal jsem, že by to tak mohlo být.“

„ Zbýval Lucius a já,“ pokračoval Snape a Lucius se povýšeně usmál, „ naneštěstíMalfoyovo semeno je znehodnocené díky občasnému křížení,“ řekl Snape a jeho očise zavrtávaly do Luciuse, když tohle říkal, „ protože Snapeové nikdy nedovolilike genetické degeneraci vzájemným příbuzenským křížením, je můj genetický kód čistší a silnější než Malfoyův.“

Lucius popošel blíž vzteky bez sebe. „ OPRAVDU, můj pane…ho to necháte udělat…“

„ Ano, Luciusi…nechám. Věřím Severusovým zjištěním a my oba víme, že o kříženív rodě Malfoyů mluví pravdu. Nikdy to nebylo tajemstvím…takže? Každý, kdo sepodívá na tvého syna, musí vidět, že to je pravda. Jistě chlapec je pohledný,ale je to zbabělec…má slabé srdce a ducha. Obávám se, že není příliš po otci.Tvoje geny nejsou dost silné, aby vytvořily chlapce jako jsi ty, Luciusi. Důkazžije, dýchá a chodí po Bradavicích. Tvůj otec – Damon – byl přesně jako ty aještě víc­…jenže narušení genetického kódu, ke kterému došlo už v minulosti, sejen posílilo, když jsi měl dítě s Narcisou. No…taková slabina se nám přece udárce semene nehodí…ale na druhé straně, když budeš oplozen,“ Voldemortsklouznul pohledem zpátky na Snapea, „ Severusi,…jsou tvoje gamety kompatibilní s Luciusovými i Potterovými?“

„ Ano…s oběma,“ odpověděl Snape tím bezvýrazným, prázdným tónem, který používal vždy, když mluvil s Pánem zla.

„ A můžeš začít s transformací okamžitě?“ dožadoval se Voldemort.

„ Vše je připravené,“ zněla Snapeova odpověď.

„ Pak připrav lektvary a vykonej potřebná kouzla. Budu od tebe očekávat dennízprávy o tom, jak pokračuje vývoj. Budeš to hlásit mě osobně, Severusi…asamosebou budeš hlásit cokoli neobvyklého nebo jakékoli problémy,“ Voldemort senatáhnul a přejel Severusovi jedním kostnatým prstem po tváři, „ ale ty jsi můjpuntičkář, Severusi…a já vím o tvém obvyklém přepečlivém stylu vše. Dovolím tibýt se svým milencem v apartmá, které zatím sdílel s Luciusem…a Luciusi, protebe mám, můj mazlíčku, připravené jiné. Budeš se v něm cítit pohodlně…Dobře, Severusi…můžeš jít a začít.“

S krátkým přikývnutím Severus gestem vyzval Luciuse a Harryho, aby ho následovali z trůnního sálu.

*****

„ To je odporný, Severusi!“ odplivnul si Lucius po vypití třetí sklenicelektvaru, který jemu a Harrymu Snape dal, „ kolik té nechutné břečky ještě budeme muset vypít?“

„ Ještě dvě,“ odpověděl Snape.

„ A pak se…to stane?“ dotázal se Lucius.

Severus se zhluboka nadechnul a pomalu vydechnul, než řekl: „ První věc, kteráse stane bude, že tvoje tělo začne produkovat ženské pohlavní hormony. Budešmožná trochu přecitlivělý na prsou, tvoje tělo bude měnit svoji podobu velicepomalu…budeš možná trochu méně kostnatý. Ale to všechno zmizí hned, jak přestaneš brát lektvar…po porodu.“

Harry vypadal znepokojeně a Severus přešel k němu, jeho dlouhé prsty sipohrávaly s chlapcovými černými vlasy. „ Nemusíš se bát, malý nebelvíre,“ řeklkonejšivě, „ nebudou to změny, které by mohl vidět každý…budeš jediný, kdo si toho všimne.“

„ Pokračuj…,“ popoháněl ho Lucius.

„ Další věc, která se stane, že se ti vyvinou kompletní ženské pohlavní orgányzahrnující dělohu, vaječníky, vejcovody a – pochopitelně – vaginu,“ pokračoval Snape.

Lucius obrátil oči v sloup. „ Ó…pochopitelně. To jsem si vždycky přál…býtvybaven k tomu, abych mohl souložit sám se sebou! Harry a já TĚ vlastně vůbec nebudeme potřebovat, Severusi…budeme se moct oplodnit samy,“ vysmíval se.

„ To nepůjde,“ řekl Snape, „ oba budete jako muži sterilní, až se přeměnítev ženy. Lektvar se o tohle už postará. Až bude transformace úspěšně dokončena,budu denně testovat hladinu vašich ženských hormonů, až bude nejvhodnější čas…“

„ …oplodníš nás,“ dokončil Lucius jízlivě, „ řekni mi, Severusi…uděláš to uměle…nebo si to s tebou užiju v posteli?“

Snape si nervózně olíznul rty. „ Voldemort nechce, aby to bylo uměle,“ řekl avšimnul si, jak Harry trhnul hlavou. Zelené oči se naplnily bolestí z tohotozjištění, „ má pocit, že tenhle výzkum ukáže případné problémy v jeho představě o chování hermafroditů. Odmítnul se o tom bavit.“

„ Nejspíš se chce dívat!“ zasyčel Harry, cítil, jak ho v očích pálí slzy a snažil se je potlačit.

„ Budeš muset zajistit tomu chlapci něco na uklidnění, až půjdeš ke mně, Severusi,“ řekl Lucius a krátce se zasmál.

Harry se otočil na Malfoye: „ Zavři hubu!“ vybuchl, „ proč nemůže sakra aspoň chvíli držet zobák?“

„ Harry…,“ Severusův hlas byl něžný, ale přísný, „ to by stačilo. Teď oba vypijte poslední lektvar.“

Lucius vyprázdnil lahvičku a řekl: „ Severusi…proč nenecháme tomu chlapci jedno apartmá jen pro něj a já se s tebou podělím o to druhé?“

„ Proč mi neuděláte laskavost a nechcípnete!“ zuřil Harry a vyskočil z křesla.

Severus k němu došel a položil ruku na chlapcovo rameno. „ Řekl jsem, že tostačilo!“ zopakoval a zadíval se na Malfoye, „ slyšel jsi Voldemortovo přání. Harry a já budeme spolu v jednom apartmá a ty sám v tom druhém.“

Lucius si odfrknul. „ Takže…tys strávil­ – počkat – dvě noci s tímhle klukem, Severusi, a zabouchnul jsi se do něj?“

„ Do toho ti, Malfoy, vůbec nic není,“ odpověděl Snape, hlas měl stále podkontrolou, „ teď…když jste vypili své lektvary, se můžeme odebrat do svýchpokojů. Budu vás oba testovat zítra ráno před snídaní. Budu kontrolovat, jak se transformace vyvíjí.“

Dva Smrtijedi – kteří čekali před laboratoří – ty tři odvedli skvostnou halou do jejich pokojů…Malfoy byl ubytován napříč halou od Harryho a Snapeova pokoje.

Jakmile se dveře zavřely a byly z venčí zamčeny, Harry došel k Severusovi naléhavěhledajíce jeho náruč. Severus si přitáhnul chlapce blíž, měkce mu šeptal uklidňující věci a konejšivě ho hladil po vlasech.

„ Jsem tady, Harry…Jsem tady…,“ vydechnul.

„ On…on nás pozoruje, že jo?“ zeptal se Harry…hlas se mu trochu třásl.

„ Měli bychom to předpokládat,“ zněla odpověď.

„ Chci tě!“ vydechl Harry a zakručelo mu v břiše.

Severus s nepatrným úsměvem ustoupil. „ Myslím, že ze všeho nejdřív se potřebuješ najíst. Co bys chtěl? Vafle? Vejce a šunku?“

„ Tebe…na toastu,“ odpověděl Harry se škádlivým úsměvem.

„ Já mluvím o jídle, Pottere…ne o sexuálním banketu…přinejmenším dokud si nedáš pořádné jídlo,“ řekl Snape.

Harry pokývnul a řekl: „ Dobře…tak chci tři smažená vejce, smažené brambory,čtyři toasty s máslem a pomerančovou marmeládou, 5 kousků slaniny, párky auzenáče, jo a velkou sklenici mléka,“ sotva domluvil objevil se talíř s jídlemna stole, který tu stál, „ minulou noc tak, kde jsme byli, byl bufet. Tohle jevymakané,“ žasnul Harry. Krátce si vzpomněl na Rona, když použil přítelovuoblíbenou frázi. Co asi říkají Ron a Hermiona na jeho zmizení…a Snapeovo? Pokusíse je někdo zachránit? Zjistí vůbec někdo kde jsou? „ A teď ty…,“ řekl Harry Severusovi.

„ Irská ovesná kaše, celozrnný toast s malinovou marmeládou a zelený čaj,“ řeklSeverus a jídlo se objevilo na stole. Pohled na Harryho snídani způsobil, želehce pozvednul jedno obočí v dojemném gestu mrzutosti. „ Jak dlouho ti bude trvat, než spořádáš tohle neuvěřitelné množství jídla?“

„ Jsem ve vývinu,“ hihňal se Harry, sednul si za stůl a pustil se do jídla, jako by byl celý měsíc o hladu.

„ Předpokládám, že to bude pravda,“ připustil Severus a nalil si šálek čaje.

„ Takže, řekl Harry bezstarostně, „ ze mě bude žena.“

Severus přikývl co nejnenuceněji . Jeho nadějí bylo, že on a Harry – a možná tenbastard Lucius – najdou způsob, jak utéct nebo se zachránit dřív, než Voldemort uskuteční svůj plán a Harry bude tak ušetřen téhle zkušenosti.

Harrymu však Severusova reakce neušla, a tak dodal: „ Nemusíš se cítit špatně,Severusi…Já jsem zvyklý, že si o mě lidi myslí, že jsem pomatený. Záleží na to, jestli se o mě budeš ještě pak stát.“

„ Harry…,“ začal Snape, jeho hlas byl nepatrně chraplavý, „ vždycky se o tebebudu stát a ŽÁDNÝM ZPŮSOBEM jsi mi nikdy nepřišel pomatený. Máš potenciál býtjednou mocný kouzelník s neobvyklým darem, který ti umožnil porazit Voldemort,už když jsi byl dítě…ano, jsi prostě už takový. Jsi pozoruhodně vnímavý,soucitný a přespříliš statečný. Máš taky silný smysl pro oddanost a čest…a protojsi byl zařazen do Nebelvíru a ne do Zmijozelu. Ale Harry…to, že máš zvláštnífar z tebe nedělá pomatence! V žádném případě…ani když toho používají protitobě…a tohle s tím Voldemortovým projektem. Já – jak se zdá – jsem předurčený k tomu, aby se o tebe staral, o tvé blaho. Nikdy o tom nepochybuj.“

Harry spolknul brambory. „ Budu…teda…budu mít…měsíčky?“ zeptal se.

„ Obávám se, že ano,“ odpověděl Snape.

„ No, to bude zajímavá,“ poznamenal chlapec suše, „ budeš se cítit hodněmizerně, až budu protivný, protože budu mít premestruační syndrom? Hermionadokázala být fakt mrcha, když to měla dostat. Ron a já jsme si z ní dělalilegraci, že by nebylo špatné vědět, kdy v měsíci od ní máme očekávat náladovost a prchlivost.“

Severus se na Harry vážně zadíval. „ Uvidíš, že se budeš cítit tak pohodlně, jakjen to bude možné,“ ztišil hlas, „ a …jsem si jist, že Brumbál brzy zjistí, žechybíš a udělá vše, aby tě našel…nás našel. Buď si jist, že tě dokážu změnitzpátky do normálního stavu dřív, než si myslíš. Musíme věřit, Harry…a nepřipustit si pochyby.

Chlapec se usmál a řekl: „ Jakmile můžu být s tebou, myslím, že vydržímvšechno,“ odložil vidličku a jeho oči se prosebně upřely do Severusových, „ prosím…potřebuji tě, Severusi…,“ vydchnul.

Severus vstal, došel k Harrymu, vytáhnul chlapce na nohy a objal ho. Objetísílilo, dokud se Snape nestáhnul, nevzal Harryho obličej do rukou a nezvednul hovýš. Pak velmi pomalu sklonil Severus svoje rty k Harryho a oba se viditelně zachvěli, když se jejich rty konečně setkaly.

Jejich jazyky se potkaly a propletly. Harryho ruce putovaly po hábitu Smrtijedů,který měl Severus stále ještě na sobě až našly tu tvrdost, přál si, aby měl hůlku a mohl je okamžitě oba svléknout.

„ Postel…malý nebelvíre,“ zahučel Snape nejasně. Jakmile vyklouzli z jejichšatů, na několik vteřin se zastavili, aby se pronikavě políbili, pak se mnohem naléhavěji vrátili s jejich původnímu záměru.

Když se spolu ocitli v posteli, bylo vše ostatní zapomenuto. Svět se mohlpřestat otáčet, Voldemort se mohl stavět na hlavu – i s celým svým maskovanýmdoprovodem – strop se mohl klidně propadnout, a ti dva by si nevšimli…nebo se nestarali…

Byla v tom něžnost a trochu nejistota. Citlivé rty byly kousány, prsty nechtělypustit, co tak dlouho laskaly…a Snape ani jednou nezašeptal „ Trpělivost…“ Teďnebyl čas pro trpělivost, či výuku umění sexuálního uspokojení. Teď byl čas být spolu…tak neúprosně a překotně, jak jen bylo možné…rozuměli si beze slov.

Ležíce na zádech přitáhl si Harry Severuse na sebe, znovu vyhledal jeho ústa, neměl pořád dost jeho horkých, hladových polibků.

„ Já…chci to dělat…takhle,“ vydechnul Harry, „ chci abys byl na mě.“

Snape se zarazil, nadzvednul se trochu, takže se mohl podívat na Harryho. „ Tohle není zrovna nejsnadnější poloha,“ řekl chlapci upřímně.

Harry přejížděl prstem po Severusově svůdném dolním rtu. „ Pojď na to.“

„ Ale nejdřív budeme něco potřebovat,“ řekl Severus a snažil si vyčistiti mysl.

„ Já mám vše, co potřebuji…prosím, Severusi…,“ žadonil Harry, jeho ruce se přesunuly dolů přes Snapeova bedra až na pevné půlky jeho zadku.

„ Lubrikace…,“ prohlásil černovlasý kouzelník.

„ Posledně jsme využili moje semeno,“ řekl chlapec

Severus se vzepřel na rukou. „ Dobře víš, že to nestačilo.“

Harry musel připustit, že Snape má pravdu. „ Možná v koupelně,“ navrhnul, „ tam takové věci bývají.“

Snape vstal, chvíli mu trvalo než se zorientoval a šel do koupelny. Po chvilcehledání našel tubu lubrikantu – mudlovské výroby, ale použitelný – vrátil se do postele.

„ Úspěch,“ řekl Severus a Harry ho chytil za ruku a stáhnul ho k sobě na postel.Snape se přesunul vedle chlapce a znovu se políbili. Nikdy nepřestal žasnout nadtím, jak báječné je líbat Harryho snaživé rty, ale věděl, že to je něco, co nikdy nepřizná.

„ Otoč se na břicho…jen na chvíli,“ požádal Severus.

„ Severusi…,“ zaváhal chlapec. Nechtěl být v pozici, kdy nebude vidětSeverusovido tváře a dívat se na jeho výraz, až se budou milovat. Zbožňoval pozorovatSnapea při orgasmu a to jak se muž snažil nedávat tolik najevo hloubkuuspokojení, které cítil. Harry mohl tak vidět, jak se snaží udržet pod kontrolou a chtěl vidět, jak se Snape neovládne.

„ Jen kvůli lubrikaci…je to tak snazší,“ vysvětloval Snape.

Harry ještě chvíli váhal, ale pak se otočil na břicho a provokativně roztáhnul nohy.

Snape plácnul chlapce přes zadek a zasmál se: „ Přestaň provokovat, Pottere.Snažím se udržet se od toho tvého kouzelného, mladistvého těla dokud si nebudu jistý, že lubriknat je tam, kde má být, a ty mi to neulehčuješ.“

Harry se podíval nevinně přes rameno na Snapea. „ Ale, Severusi,…nepotřebuješ,abych roztáhnul nohy, abys to měl co nejsnadnější? Já se jen SNAŽÍM ti to ulehčit.“

„ SNAŽÍŠ se mě dohnat k tomu, že se neovládnu, Pottere…a děláš to opravdu dobře.Myslíš, že bys se mohl chovat rozumě dokud neudělá, co je potřeba?“ protáhnul Snape.

„ Zkusím to,“ chechtal se Harry.

Snape si vymáčknul do pravé ruky trochu lubrikantu. Pak odložil tubu a rozetřel si to po třech prstech, vsunul jeden mezi chlapcovy plky.

Harrymu unikl vzdech a automaticky vyšel vstříc prstu, který pronikal do jeho úzkého análního otvoru.

Severus opatrně zasunul prst úplně celý dovnitř, připojil a další. Harryhovzdech napověděl Snapeovi, že se dotknul chlapcovy prostaty. Znovu se ji dotknul konečky prstů – velmi lehce – byl opatrný, aby mu nezpůsobil bolest.

„ Víc…,“ zamumlal Harry.

„ Myslím, že ne…,“ odpověděl Severus, „ ne teď…,“ připojil třetí prsty,roztáhnul prsty, pomalu je otáčel. Když prsty vytáhnul, Harry zasténal v protest.

„ Tak se rozhodni, malý nebelvíre…nemůžeš to mít oběma způsoby,“ řekl Snape adíval se, jak se Harry otočil na záda, všimnul si, že chlapcova erekce trčívzhůru. Snape pozvedl obočí, „ možná by bylo lepší, kdybych se nejdřív postaralo tohle,“ řekl, obtočil prsty jedné ruky kolem chlapcova naběhlého penisu a jemně ho sevřel.

„ Já…chci se udělat, zatímco se budeme milovat,“ oddechoval Harry těžce.

„ Ó, to uděláš, Harry,“ zašeptla Snape, „ …to uděláš.“

Severus našel tubu s lubrikanten a chtěl si vymáčknout trochu do dlaně.

„ Nech mě,“ řekl chlapec a natáhnul ruku pro lubrikant, vymáčknul si a začallaskat celou délku Severusova ztopořeného penisu, pokrýval ho pečlivě od kořene po špičku.

Nakonec Severus chytil chlapce za zápěstí. „ Stačí…,“ vydechnul a Harryneochotně pustil erekci černovlasého kouzelníka. Severus se přesunul na Harryho, roztáhnul mu koleny nohy.

„ U-ukaž mi, co mám dělat,“ zakoktal Harry. Snape obdržel od chlapce polibek,pak položil ruce na Harryho kolena, ohnul mu nohy a zvednul je nahoru, tak abysi mohl opřít jeho stehna o břicho a hrudník. Přisunul se blíž, takže se jehopenis otřel o vstup do chlapcova těla. Stočil Harryho dozadu skoro až po ramena a začal do něj vnikat.

Harry pomalu přivřel oči. „ Óbože…óbožeano!“ křičel a křičel nesrozumitelně znovu a znovu, dokud Snape neskončil s pronikáním. Na chvíli se zastavil.

„ V pořádku?“ zeptal se Severus.

Harry jen zasténal v odpověď, Severus trochu vytáhnul svoji erekci ven a pak jivrazil zpátky, opakoval to, vytáhnul ho tak, že jen naběhlá špička zůstalav chlapci, a pak poslal jeho plnou délku zpátky dovnitř. Cítil, jak mu Harryho semeno stéká po břiše.

A bylo to…Snape se nedokázal udržet o moc déle. Takhle nahoře to bylo přílišdobré. Mohl se dívat na Harryho výraz, když dosáhnul orgasmu. Po několikapřírazech, vystříknul Severus svoje semeno do Harryho střev křičíce při tomuspokojením. Potřeboval to víc, než si dokázal představit. Ty nervy spojenés Harryho únosem Voldemortem byly hrozné, potřeboval se zbavit toho stresu…ajediný způsob byl být s chlapcem…bylo to něco, co potřeboval víc, než si kdy dokázal představit.

Když se Severus přestal třást, vzepřel se na rukou a dovolil Harrymu vrátit se do relativně normální pozice.

„ Ne, ještě ne,“ žadonil chlapec a přitáhnul se Severuse zpátky, „ líbí se mi, když jsi takhle na mě.“

Severus se nechal stáhnout dolů na Harryho a políbili se.

„ To bylo zatraceně skvělý,“ poznamenal Harry po polibku.

„ To milování nebo ten polibek?“ otázal se Severus, „ a, Pottere,…nepoužívejte tenhle přívlastek…zníš jako Weasley.“

Harry se znovu zamyslel nad svými kamarády v Bradavicích a cítil se poněkud nešťastný.

Dostanou se odtud se Severusem živí? Uvidí ještě někdy Rona a Hermionu? Pokudano, přísahal si, že nebude váhat a řekne jim pravdu o Snapeovi a sobě. Život jepříliš krátký na nějaké podvůdky. Jsou to jeho přátelé…určitě pochopí.Přinejmenším – opravil se Harry – Hermiona by mohla. Pro Rona to asi bude těžší.

„ Ron je hodný kluk,“ řekl Harry, „ je to můj nejlepší kamarád…on a Hermiona. Provázeli mě vším, co mě dosud v Bradavicích potkalo.“

„ Já to vím, Harry,“ přikývnul Severus a přesunul se vedle chlapce.

„ Opravdu je nenávidíš?“ odvážil se Harry.

Snape se protáhnul, než odpověděl. „ Není pravda, že je nenávidím. Slečna Grangerová je vynikající studentka…jen je moc horlivá, občas je jak…“

„ Osina v zadku?“ navrhl Harry a Severus pokrčil rameny.

„ Pro nedostatek lepšího vyjádření…ano.“

„ A Ron?“ dožadoval se Harry.

„ Ah…pane Weasley,“ poznamenal Snape, „ no…měl jsem tu pochybnou čest učitvšechny Weasleyovi před ním, obávám se, že nemohu říct, že by tvůj kamarád Ronbyl zrovna nejbystřejší…ale možná je lidem sympatický…když si někdo dá ten čas poznat do jinak, než jako studenta.“

Harry se pro sebe usmál. Věděl, že to od Severuse byl úžasný ústupek. A věděl,že to Severus udělal proto, že ho má rád a chce přinejmenším zkusit akceptovat ty, kteří pro něj něco znamenají.

„ Severusi…“

„ Mmm?“

„ Víš…nikdy jsem ti neudělal, co jsem chtěl tu noc, co nás unesli,“ řeklchlapec, otočil se ke Snapeovi a škádlil jednu z jeho bradavek a sledoval, jak pod jeho dotykem tvrdne.

„ Ne…neudělal,“ odpověděl Severus.

„ Teď máme čas to napravit,“ řekl chlapec, „ pokud stále chceš mě…pokud sinemyslíš, že by to pro tebe bylo spíš zklamání po tom, co jsi to většinu života dělal s Malfoyem.“

Snape potřásl hlavou. „ A co je zase tohle za číslo, Pottere?“ ušklíbnul se, „přestaň se litovat a přestaň si myslet, že jsi horší než Lucius Malfoy. Kolikrátti mám říkat, že být s tebou je mnohem krásnější…dokonce i když jsme to ještě nevypilovali k dokonalosti? Nebo si myslíš, že ti lžu?“

„ Ne…nelžeš…“

„ Tak co?“ dožadoval se Snape.

„ jen si myslím, že je možné, že to prostě říkáš, abych měl ze svých výkonechv posteli lepší pocit. Jak říkáš, nemám Malfoyovy zkušenosti…jeho vybroušenost.To může způsobit spoustu rozdílů. A taky nemám jeho…vybavení…,“ Harry cítil, jak rudne. Byl už čas, aby vyrostl z těchto pitomostí.

„ Vážně, Harry… jsi pořád ještě dítě, že věříš, že velikost hraje roli?“ zeptal se Severus, „ kromě toho…ve svém věku se nemáš za co stydět…za nic!“

„ Ale…nevíme, jestli tě dokážu uspokojit TÍMHLE způsobem…,“ dodal Harry.

Severus si povzdechnul. „ Ty s tou svojí pošetilostí nepřestaneš, dokud to nezkusíš, že jo?“

„ Nejspíš ne…,“ přiznal chlapec.

Severus se otočil na břicho a podíval se na Harryho. „ Vezmi si mě…jsem celý tvůj.“

Harry znovu zrudnul. „ Ne…takhle ne…,“ zaprotestoval.

„ Co se děje, Pottere? Když věříš, že jde jen o to strčit ho do mého zadku, tak k čemu to okolo? Hmm?“ vyzval ho Severus.

„ To okolo…je hezké…,“ zamumlal Harry, „ no dobře…choval jsem se jako pošetilý idiot. Beru to zpátky.“

Snape něžně pohladil Harryho po tváři. „ Ne, jako idiot, Harry…ale trochu jakodítě. Možná bychom na to měli jít jinak, hm? Možná se sebedůvěrou, co? Vždyťvíš, že být s tebou mě těší…jde o to, že jsi to ty. Ale je zde víc věcí – kromětvého penisu – které se zasluhují o to, že je to s tebou tak dobré…nebo – pokud dáváš přednost – tak zatraceně skvělý.“

Harry si nemohl pomoct a musel se usmát. Bylo to tak nepřirozené slyšet ta slova vycházet ze Snapeových úst.

Severus se chtěl znovu otočit, ale Harry mu položil ruku na kříž, aby starší kouzelník zůstal tam, kde byl.

„ Ne…zůstaň tak,“ řekl chlapec, „ myslím, že už přesně vím, jak tě chci,“ potomto prohlášení se Harry sklonil a něžně políbil Severuse na rameni, „ věřím, že nás tentokrát nikdo nevyruší.“

Harry se posunul tak, že by částečně na Severusovi, pak vklouznul pod něj a našeljeho částečně ztopořený penis. Snape se prohnul, takže chlapec měl snazšípřístup a zasténal rozkoší, když ho Harry začal zpracovávat dokud nedosáhnul plné erekce.

„ Ale vím jednu věc…,“ uvažoval Harry.

„ Mmm…a co je to?“ zamumlal Snape a vychutnával si chlapcovu péči.

„ Lucius Malfoy nemá tebe,“ když to Harry řekl sevřel Snapeův teď už plněztopořený penis. „Vydrž chvíli…,“ řekl, pustil Severusovu erekci a našel tubu s lubrikantem,která ležela otevřená na posteli. Bohatě si potřel prsty jedné ruky, opatrněnašel vstup do těla černovlasého kouzelníka, zasunul prst dovnitř po prvníčlánek. Protože neslyšel od Snapea žádné protesty, vsunul ho dovnitř celý,ucítil, jak se špičkou prstu dotknul malé, tvrdé uzliny. Zvědavě ji zkoumal a zjistil, že to nutí Snapea sténat, poněkud se zarazil.

„ Dělám něco špatně?“ zeptal se Harry znepokojeně.

„ Ne…to je moje prostata,“ odpověděl Snape, jeho hlas byl zastřený chtíčem, „ jepříjemné, když se jí dotýkáš, ale dělej to jemně, Pottere…méně je více…ale…nepřestávej…“

Harry nepřestal. Pokračoval v dráždění té uzliny, pamatuje na Snapeovo varování,aby to dělal jemně, dokud nepochopil, že když bude pokračovat, může dovést Snape na vrchol a to chlapec ho udělat nechtěl…ne teď.

Připojil další prst k tomu prvnímu. Harry dobře věděl, co všechno Snape dělal, než do něj vniknul, pohyboval prsty, trochu je roztáhnul.

Přidal třetí prsty a brzy to Harry Snapeovi dělal svými prsty a Snapeovy hlasité projevy slasti nenechávaly chlapce na pochybách, že to dělá dobře.

Konečně Harry vytáhnul prsty a rozkročil se nad Severusem, přinutil kouzelníkaroztáhnout nohy o trošku víc. Náhle si vzpomněl na to vylepšení s polštářem.Popadnul polštář, který byl nejblíže, trochu se zvednu, takže Snape mohlnadzvednout pánev a dovolit mu vsunout pod něj polštář. To vytvořilo perfektní úhel a Harry začal zasouvat špičku své erekce do Snapeova análního otvoru.

Severusovi unikl sten, když si uvědomil, že do něj začíná pronikat. Harry Potter,chlapec, který zůstal naživu, sedm let rozčilování, a v tuhle chvíli strkal svojí erekci to jeho zadku…

A bylo to dobré! Čím víc z Pottera bylo uvnitř něj, tím lepší to bylo. Snape nebyl připraven na to, že to bude takhle báječné…tak zatraceně skvělé!

Harry zatím na půl cestě už musel bojovat o to, aby se neudělal dřív, nežpronikne dovnitř celý. Bylo to neskutečné…Snape byl tak strašně úzký…a svaly,které Snape stahoval kolem něj, jen zvyšovali ten fantastický pocit…Kousnul sedo spodního rtu, až ucítil krev v puse…bojoval o kontrolu , ale sotva ji na chvíli získal, byla hned pryč.

S posledním přírazem Harry proniknul plně do Snapea. Znovu se Harry zastavil,snažil e ovládnout tu touhu dosáhnout orgasmu. Ochutnával krev ze svých rtů, ale vůbec si to neuvědomoval. Nemohl se udělat, říkal si…nechtěl!

Po několika vteřinách, kdy byl velice blízko, Harry ucítil, že se znovu ovládá.Začal vytahovat penis ven a pak ho zase prudce vracet zpátky. Ostré zasyknutí,které Snapeovi uklouzlo mu prozradilo, že to má svůj efekt. Znovu se stáhnul apřirazil posílaje svoji erekci zcela dovnitř. Bylo to neuvěřitelné! Proč to nikdy nezkusil už předtím?

Harry brzy našel rytmus, pomalu a divoce, a Snape se stal jeho součástí…horký avnímavý, nechával Harryho převzít vedení, následoval jeho rytmus. Zatím co hoHarry souložil, třel si Snape penis o polštář, dokud chlapec nezajel pod něj a nenašel jeho erekci. Začal ji masírovat.

V místnosti se ozývalo jen těžké oddechování, žádná slova…nic…jak se ti dvablížili k orgasmu. Snape ucítil, jak v něm Harry naběhnul, jeho přirážená bylotvrdší, kratší, rychlejší…dokud chlapec nevykřiknul uspokojením a Snape ucítil horké semeno ve svém těle a to spustilo jeho vlastní orgasmus.

„ Bože!“ zasténal Snape, „ Harry…“

Harry – stále rozklepaný ze svého orgasmu – se roztřásl ještě víc, když uslyšelSnapea vydechnout svoje jméno, když se udělal a ucítil na ruce Snapeovo horkésperma. Zachycen ve víru slasti, nepodobné ničemu, co kdy zažil, Harry zůstalv Severusovi dokud jeho penis nezačal znovu tepat. Ta křeč byla poněkud bolestivá– ačkoli v tuhle chvíli mohl mít jen těžko nějaké sperma, které by mohlejakulovat – Harry sevřel zuby, aby se ubránil tomu nepříjemnému pocit a zároveň si vychutnávat tu bodavou slast, která přicházela.

Tahle zkušenost ho vyčerpala, takže se zhroutil na Severuse, který se pořád ještě snažil zklidnit svoje dýchání.

Snape se pod váhou chlapcova těla uklidnil, otočil se k němu a objal ho. Nachvíli nemluvili…jen drželi jeden druhého. Nakonec se Snape odtáhnul troškustranou a když se na Harryho podíval, mohl chlapec vidět na tváři tmavovlasého kouzelníka úsměv.

„ Tak, malá nebelvíre…,“ vydechnul Severus, „ …měl bys si odpočinout. Zahnal jsi všechny stíny Luciuse Malfoye.“

„ Opravdu?“

„ Ty jsi před chvílí nebyl taky v téhle posteli? Byl to snad někdo jiný, kdo mipřipravil tu nejintenzivnější rozkoš, jakou jsem zatím poznal?“ odpověděl Severus.

„ Upřímně?“ otázal se Harry, „ totiž…fakt to byla ta nejintenzivnější slast…?“

„ Opravdu, Pottera…naučil jsi se uvědomovat si reakce tvého partnera během sexu. A pokud ne…jak jinak bys se dozvěděl, že jsi ho uspokojil?“

„ Já jsem cítil tvoje reakce,“ odporoval chlapec, „ já…“

„ Ano?“

„ Já…jen myslím, že se snažíš…abych o sobě měl lepší mínění.“

Snape se zamračil. „ Myslíš si, že jsem to všechno předstíral?

„ Abych měl o sobě lepší mínění…,“ rychle zopakoval Harry, ale Severus se odchlapce odtáhnul a posadil se. Harry si sednul taky, „ prosím,Severusi…neodtahuj se takhle ode mne! Já …já jen myslel, že…já…já ještě nikdyjsem nebyl schopen udělat někoho šťastným…je to nádherný pocit, když na měreaguješ. Během toho, co jsme dělali, jsem se cítil neuvěřitelně šťastný. Ale pak…já se bojím,…“

„ …uvěřit, že to byla pravda, protože si netroufáš věřit, že bys mohl být schopen způsobit, že pocítím něco takového?“ dokončil Snape tiše.

Harry přikývnul. „ Ano…,“ přiznal a položil Severusovi hlavu na rameno.

Snape Harryho objal. „ Co s tebou mám dělat, Pottere?“ povzdychnul si.

„ Jen mě prostě drž. A, Severusi,…nevzdávej to se mnou.“

Kapitola jedenáctá

Následující ráno musel Snape zkontrolovat Harryho i Luciuse,aby se přesvědčil, jestli probíhá transformace na přijatelném stupni. Harrymu seza šourkem už úplně vyvinuly pysky a hormonální test ukázal Snapeovi, žechlapcova úroveň estrogenů se zvýšila.

Pak vyzval Smrtijeda a požádal ho, aby ho vzal k Malfoyovi

“Brzo se vrátím,” ujistil Severus Harryho. Nic ale neměnilo na faktu, že bylchlapec nešťastný z toho, že jde Snape navštívit Luciuse.

“To doufám,” řekl Harry a zoufale se snažil neznít tak sklíčeně, jak se cítil.Nevěřil Malfoyovi a úplně očekával od toho muže, že se pokusí zdržet Snapea natak dlouho, jak jen bude moct. A, samozřejmě, Harry věděl, jakou metodou se o topokusí

Chlapec slyšel, jak se dveře za Snapem zavřely, když odešel

Snape přešel halou až k Malfoyovým dveřím a Smrtijed je kouzlem otevřel

“Počkej tady,” řekl Snape pevně, vstoupil do pokoje a zavřel za sebou dveře.

Lucius byl pořád v posteli a vzhlédnul lhostejně na Snape, když přišel blíž.

“Ach, Severusi…tak se podívejme na tvou ruční práci …”

Snape se přiblížil k posteli a Lucius odhrnul přikrývky a odhalil tak své nahétělo. Podržel si šourek v jedné ruce, zvedl ho, lehnul si a nechal svá stehnaspadnout otevřená.

“Tak se podívej…nebo spíš pojď si sáhnout,” pozval ho Malfoy podnětně.

Snape se podíval dolů na tu oblast, kterou Lucius právě ukázal a viděl že vnějšítransformace vypadala kompletní. “Průchod se už vyvinul?” zeptal se povrchně.

“Proč jsi mi to neřekl…” vyzval ho Lucius a uculil se.

Severus se s povzdechem odporu otočil a odešel si do koupelny důkladně umýtruce, našel tubu lubrikantu a vrátil se k Luciusovi a posadil se vedle blonďákana postel. Úzkostlivě si pokryl ukazováček své pravé ruky lubrikantem a pak hopoložil na nedávno vyvinuté pysky za Luciusovým šourkem. Opatrně přitlačil prstmezi ty pysky a cítil, jak jimi snadno proniká. Lucius se zdál být delší nežHarry.

Malfoy nestydatě syknul, když cítil to potěšení, které přicházelo z vloženéhoSnapeova dlouhého prstu v té cizí oblasti. Bylo to úplně odlišné od pocitu,který cítil, když někdo jeho penis držel nebo hladil, ale přesto to bylo dobré.

“Myslím, že si to zamiluju,” řekl Lucius. “Pokračuj, Severusi…ten pocit jezvláštně úžasný.”

Severus vytáhnul svůj prst. “Nemám čas na hraní, Luciusi. Musím podatVoldemortovi hlášení.”

“A odkdy je sex mezi námi hrou?”

Snape vstal a netrpělivě se posmíval, “Víš moc dobře, co mám na mysli.”

“Mám celý nový vstupní otvor,” pokračoval Lucius, “Myslel bych si, že bys chtělzůstat a prozkoumat možnosti…nebo…už jsi to udělal s Potterem?”

“Potřebuju odebrat krev pro test hormonální úrovně.”

“Samozřejmě,” přikývl Malfoy a ani se nesnažil skrýt svůj sarkasmus.

Severus vzal vzorek, který potřeboval, a zamířil ke dveřím.

“To je všechno, Severusi? Žádné ‘uvidíme se později’ nebo jen sladkéadieu?”

Snape zaklepal na dveře, ustoupil dozadu, když je hlídač otevřel, krátce kývnulna Malfoye a opustil pokoj.

“Druhý bod pro tebe, Pottere...” vrčel Malfoy, “…a věř mi, že to skóre vyrovnám brzy.”

*****

Později to ráno stál Snape před Voldemortem v trůním sále.

“Tvoji zprávu, Severusi…” žádal zlomyslný hlas.

“Jak u Malfoye tak u Pottera probíhá transformace uspokojivě a úplně dokončenáby měla být zítra ráno. U obou se zvýšila produkce estrogenů. Postup je více nežuspokojivý.”

“Výborně…to je můj úžasný učitel lektvarů. A ty bereš ten lektvar, o kterým jsise mi dřív zmínil?”

“Ano…beru lektvar na zvýšení počtu spermií. Brzy by měl být počet dvojnásobný.Během správné doby pohlavního spojení zvýší výhlídky na otěhotnění.”

“Chci, abys dohlédnul na to, že se přes to v pořádku přenesou, Severusi. Vyhovoběma. Vím, že máš teď s mladým Harrym zvláštní druh vztahu, ale Lucius takypotřebuje tvou pozornost. To si zapamatuj.”

Snape v odpověď mírně naklonil hlavu. Bylo jasné, že všechno, co udělal bylohlídané. Zřejmě by měl poupravit své chování, když bude s Malfoyem.

“Pojď blíž, můj mazlíčku,” zamumlal Voldemort a Snape popošel k trůnu. “Ještěblíž…” přinutila ho odporně zdeformovaná postava a Snape vyhověl. “Teď…Předkloňse…rád bych tě políbil, Severusi…” Severus se přinutil neukázat svůj odpor,který cítil, předklonil se a ucítil lepkavou mokrost toho, co zůstalo ze rtůPána Zla, jak se ho dotýká. Z toho pocitu téměř zvracel, ale bojoval s tím.“Anoooooo…” zaskřehotal Voldemort. “Lucius je krásný, ale ty jsi ten, kdo měvždycky nejvíc vzrušoval, Severusi…ty a tvůj neuvěřitelný intelekt. Musíš ke mněbrzy přijít a potěšit mě. Ale…dnes ne.”

Snape si v příšerném monetu vybavil ty dny, kdy byl Voldemort ještě mladý a onho poprvé následoval. Pán Zla ho mnohokrát vybízel, aby za ním zašel na sex.Bylo to zvláštně vzrušující. Voldemort věděl jak pomocí kouzel zvýšit asitisíckrát zážitek. Jednou Snape padl do bezvědomí po orgasmu, který mu Voldemortposkytl díky kouzlu a vzbudil se až za tři dny.

“Můžeš jít, Severusi…”

“Cože? Jo…ano…” váhal Snape a s mírným ukloněním hlavy odešel pryč od trůnu anebyl schopen se tam odsaď dostat dost rychle.

Snape se najednou zastavil v hale na cestě k pokoji, odplivnul si a utřel si pusu kouskem rukávu. Když to udělal, pokračoval v cestě.

*****

Když Snape vstoupil do pokoje, našel Harryho ležícího na posteli, v ruce mělmalé zrcátko a zkoumal si své nově vzniklé genitálie. Když uslyšel zavřít dveře,chlapec upustil zrcátko a rychle se přikryl. Jeho obličej se proměnil do světléhoodstínu růžové.

“Nestyď se, Pottere,” řekl Snape chladně. “Je naprosto přirozené zajímat se oto, co se stalo tvému tělu. Nebyl bys normální, kdyby tě to nezajímalo.”

“Já…opravdu mám…mám…”

“Vagínu? Kromě jiných věcí…ano, máš.” Snape se posadil na postel vedle Harryho.

“A Malfoy?”

“Ano…”

“Měl jsi…ehm…”

“S ním sex?” domyslel si Severus. “Ne”, a tmavovlasý kouzelník se naklonil ajemně políbil chlapce na čelist, a pak sklouznul rukou dolů mezi jeho nohy.“Mohu?” zeptal se.

Harry polknul a jenom přikývnul v souhlas a podruhé to ráno zalapal po dechu,když cítil Snapeovy prsty na té neznámé části svého těla. Jenom poprvé nedovolilprstu dotýkat se v přední části orgánu toho divného malého výběžku, až teď.Harry cítil zdánlivě nepřetržitou vlhkost, která se tam zvyšovala a Snape si tímpotřel svůj prst a zlehka pokračoval v rozrušování té části. Způsoboval tímneklid, který vznikal v chlapci…hlubokou a stálou bolest…

Snape si všiml toho, že během té doby, kdy byl s Malfoyem a Voldemortem, seHarryho vnější ženské orgány úplně vyvinuly. Věci se vyvíjely rychleji, než bysi myslel.

Harryho boky se pomalu svíjely a Harry dlouze vydechnul. Tak intenzivní azvláštní pocity vzrušení, které v něm Severus vyvolával…ani ne tak nepříjemné,jako když někdo hladil jeho penis. Jako by tam byl jeden bod, kde i ten nejlehčídotek byl nesnesitelný…skoro bolestivý…ale Severus zůstával lehce nad ním amísto tam toho pracoval na okraji látky. Jeho penis se postavil a Harry si hozačal zpracovávat, jak potřeboval všude stimulaci. Severus odstrčil Harryho rukustranou, na chvilku se chopil chlapcovy erekce, pak se posadil a rozepnul sikalhoty, vyndal svou vlastní erekci a políbil prudce Harryho, když se posunulnad něj a koleny mu roztáhl nohy.

Harry se trochu bránil, když si uvědomil, že chce Snape proniknout do tohodruhého otvoru…stále cizího.

“Věř mi, Harry…” utišil ho Severus pevně. “Bude se ti to líbit…”

Harry nebyl úplně přesvědčen, zavřel pevně oči, když ucítil Snapeův penis v tommokrém otvoru. Ten začal pomalu pronikat tím nově vzniklým otvorem, setkal se sdočasným odporem, způsobil krátkou pálivou bolest, a pak se pohyboval vpřed, abydokončil průnik.

Harry otevřel oči.

Opravdu to bylo dobré!

A když ho Snape vstrčil dovnitř, ucítil Harry, jak malý výběžek znovu naplňujeten pocit, který způsoboval to nepokojné svrbění. Chlapec stočil své boky nahorua dovolil tak Severusovi naplnit ho úplně.

Severus slyšel chlapce vydat jemný zvuk úzkosti a opatrně se zeptal, “Harry…?”

“Bože...Severusi…pokračuj!” zasténal chlapec a nemohl se dost nabažit těchpocitů, které teď zažíval, nebo toho být vyplňován v tom novém otvoru nebo toho,že napětí v jeho erekci zase zesílila. “Pokračuj!”

A Severus pokračoval…pomalu tak, že každý promyšlený úder způsoboval toohromující škubnutí v tom citlivém výběžku, kterým byl Harryho klitoris. A Harry– jeho mysl vířila uprostřed přetížení z rozkoše – uvažoval o tom, jaké zázrakyby tam dovedla Severusova ústa, ale nechtěl, aby přestal dělat to, co dělal jakoexperiment. Cítil, jako kdyby se jeho tělo chystalo explodovat do miliónurůzných směrů a on nevěděl, kam má zaměřit svou pozornost.

Severus se znovu zmocnil Harryho úst. Měl volné ruce k tomu, aby mohl hladit alaskat chlapcovo tělo a on toho co nejvíc využil…způsobil tím Harrymu vícepocitů k těm, které už zažíval…dokud se chlapec neocitl mimo rozkoš, mimobolest…mimo rozum… A jeho penis se zmítal a silné pulsy spermatu a ve stejnémokamžiku se udělal i v tom druhém místě a někde někdo křičel…a křičel…

Když Harry otevřel oči, Severus se nad ním v obavách skláněl.

Zmatený a dezorientovaný Harry se zeptal, “Severusi? C…co se stalo?”

“Byl jsi na chvilku v bezvědomí, malý Nebelvíre,” odpověděl Snape.

“V bezvědomí?” řekl Harry zmateně. “Všechno co si pamatuju byl ten neuvěřitelnýpocit…a…”

Severus se zamračil. “Ano…no ten ‘neuvěřitelný pocit’ způsobil to, že jsiomdlel. Vsadím se, že to bylo díky smyslovému přetížení. Tvoje hlavní znaky sezdají být v pořádku. Jak se cítíš?”

“Blbě…” ušklíbnul se chlapec a posadil se. “Právě jsem přišel o panictví, víš,”zašklebil se.

“Ano, a jenom jsi omdlel. Budeme muset být trochu opatrnější, než si zvyknešna…přidaný obsah. Mezitím…ještě jsi nic dneska nejedl, že?”

Harry potřásl hlavou a řekl, “Ne.”

“Jedna část problému,” řekl Severus. “Měl jsem dohlédnout na to, než jsemodešel, žes měl pořádnou snídani. Něco objednám a ty to všechno sníš…a žádnérozptylování,” dodal a významně zvedl obočí.

“Já…mám rád to nové vybavení,” řekl Harry, když vstal a vklouznul do hábitu,který pro něj Severus držel. “Byla to jen hrozná testovací jízda.”

“Trochu MOC hrozná,” opáčil Snape.

“Nevadilo by mi to zažít znovu,” řekl chlapec. “Musíš se jednou státhermafroditem, a pak ti ukážu jaké to je. Možná, že bys mě takhle mohl nechat.”

Snape střelil po Harrym varovný výraz.

“Jen žertuju…” smál se chlapec.

“Máš perverzní smysl pro humor, Pottere” řekl pomalu učitel lektvarů. “Co chcešk jídlu?”

“Mohl bych z toho, co jsme teď právě dělali…otěhotnět?” zeptal se Harry a pomalusi přejel rukou přes břicho.

“Ne…tvá úroveň hormonů ještě není tak vysoká.”

“Mohli bychom si to zopakovat po jídle?”

“Opravdu, Pottere! To nemáš na mysli nic jiného?”

Harry pokrčil rameny. “Je mi sedmnáct…na to nezapomeň a moje tělo je teď plnévšemi druhy hormonů. Bojíš se snad, že bych tu novou výbavu opotřeboval?”

Snapeův tmavý pohled se držel Harryho. “Nic z tohohle není vtipné, Harry.”

“Severusi…kdyby jsme ztratily náš smysl pro humor, mohli bychom stejně tak říctnašemu zdraví sbohem,” řekl chlapec jemně a přešel ke staršímu kouzelníkovi apevně ho objal. “Budeš skrz tohle namíchnutý?”

Snape ho objal nazpátek. “Opravdu doufám, že ne,” povzdechl si.

*****

Ron vstoupil do Nebelvírské společenské místnosti a uviděl Hermionu, jak si čte– nohy měla pod sebou propletené – v křesle u okna. Překročil místnost a šel ažk ní.

“Něco nového o Harrym?”

Hermiona položila svou knihu. “Ne…beru to jako, že jsi nic neslyšel.”

Ron potřásl hlavou. “Snape tu taky není,” dodal. “Myslíš si, že Snape nakonecdostal Harryho a je na útěku souzený pro vraždu?”

Hermiona obdařila Rona zničujícím pohledem nedůvěry a jenom si odfrkla, “No tak,prosím tě…”

“Dobře, ale není to až tak přitažené za vlasy,” namítnul Ron.

“Ano, Rone…JE,” řekla důrazně.

“Není žádným tajemstvím, že Snape nenávidí Harryho, a ať tančím irsky, jestli semu něco stalo.”

“A proto Snape Harrymu zachraňoval pořád dokola život,” odpálkovala ho.

Ron vypadal, že přemýšlí. “Jo…tenhle kousek kazí mou teorii,” připustil.

“Nějak byli oba dva uneseni,” řekla Hermiona. “Nebo tohle jsem aspoň slyšela,jak dneska ráno před přeměňováním říká McGonagallová profesoru Kratiknotovi.Brumbál podezřívá Voldemorta.”

Ron se zatřásl při zmínce toho jména. Bylo mu jedno, co říká Hermiona o tom, žestrach ze jména jen posiluje strach z jeho hostitele…to jméno zachvělo každoučástí jeho těla a už to nemusel na celý zbytek svého života slyšet.

“Hermiono…myslíš, že je Harry v pořádku?” zeptal se Ron potichu.

“Odmítám myslet na opak,” byla pevná odpověď. “Musíme se na to dívat z tésvětlejší stránky.”

“A tohle je ta světlá stránka?”

“Jestliže Snapea vzali spolu s Harrym, tak jsou ty dva asi spolu. Vedle Brumbálaa Voldemorta je tu Snape nejmocnější kouzelník. S jeho znalostmi Černé magie alektvarů, je dobré ho mít poblíž, když jsi v nebezpečí,” řekla Hermiona.

Ron vypadal na pochybách. “I když jsi Harry Potter?”

*****

Později té noci četl Snape nahlas Harrymu Návrat domorodce.

"Milovala ho částečně proto, že byl výjimečný, částečně proto, že bylarozhodnutá ho milovat a hlavně proto, že beznadějně potřebovala někoho milovatpo tom unavujícím Wildeveovi."

Harry ležel hlavou opřenou o Snapeovo rameno, byl ukonejšený tou hebkoubohatostí jeho hlasu a tiše poslouchal…nechtěl, aby přestal. Ale Snape nakoneczavřel knížku a položil ji na noční stolek.

“Severusi…prosím, přečti ještě něco.”

“Začínám mít ochraptělý hlas,” řekl Snape.

“Jenom jednu kapitolu?”

Snape se podíval na Harryho s dotčeným výrazem. “Ty jsi náročný malý děs, víšto?”

“To jsem prostě já. Vysoká péče,” pochichtával se Harry.

“To teda,” zanotoval Snape. “Přečtu ti něco zítra…ale teď se půjdu vysprchovat.”

Harry se přesunul nad Snapea a propletl své nohy se starším kouzelníkem. “Můžuse jít vysprchovat s tebou?”

Snape sáhnul mezi ně a přizpůsobil jeho rychle tvrdnoucí penis. “Jestli chceš…”odpověděl.

Smaragdově zelené oči zíraly do těch tmavohnědých. “A chceš, abych šel?” zeptalse Harry.

Sakra! Znovu ta nechtěná bezelstnost, pomyslel si Snape. Jak by tomu mohl někdyvzdorovat? Pomalu zavrčel, “Mám na výběr?”

“Jistě, že máš,” řekl Harry. “Jestliže otravuju, tak mi stačí říct trhni si.”

Snape si rezignovaně povzdechl a řekl, “Pottere…měl jsem tě otrávit, když jsemměl příležitost…” a chopil se Harryho úst v hladovém polibku.

Když se jejich rty pomalu oddálily, Harry se zeptal, “Tohle má být ‘ano’ na tukoupelnu?”

Severus přikývl a Harry vstal, aby se Severus mohl taky zvednout.

Chlapec se vřítil do koupelny, položil si brýle vedle a pustil sprchu. Mezitímještě nastavil teplotu a proud.

“Chceš horkou nebo teplou?” zavolal Harry.

“Tu teplou stranu horké,” odpověděl Severus a sledoval Harryho, jak ze sebeshodil hábit a nechal ho válet na tlustém koberečku před sprchou. Snape spovzdechem zakroutil hlavou, sebral ten hábit ze země, složil ho a postavil hona mramorový stolek vedle Harryho brýlí. Sundal si svůj vlastní hábit, položilho vedle chlapcova a zkontroloval ručníky, jestli jsou po ruce, až vyjdou zesprchy.

“Severusi…co ti tak dlouho trvá?”

“Jen po tobě uklízím,” odfrknul si Snape a vkročil do sprchy. “Upřímně,Pottere…kdy začneš…’

Harry si rozetřel kus mýdla v rukou, které teď byly plné pěny. A pak začalmydlit Snapeovo tělo…prvně hrudník. Rukama se pohyboval po ramenech tmavovlaséhokouzelníka, dolů podél rukou, věnoval pozornost všem jeho deseti prstům, pak seznovu namydlil a klouzal rukama po Severusových stranách.

Snape jen stál a užíval si to, co Harry dělal.

Chlapec pak mydlil Snapeovo břicho, obkroužil pupík jedním prstem a získal tímod Severuse jemný vzdech. Potom Harryho ruka prozkoumávala tu oblast podSnapeovým pupíkem, bohatě mydlila ten porost chlupů, který se táhl od pupíku ažk jeho nohám, záměrně ignoroval teď už plně postavený penis, který vyčníval ztoho ochlupení a přešel rovnou na hořejší část Snapeových vnitřních stehen…dávalsi na čas.

“Pottere!” zasyčel Snape naléhavě.

“Trpělivost, Severusi,” odpověděl Harry s malým úsměvem. “Sex může být umění,víš…ne jenom tělesná činnost.”

Snapeův výraz se lehce změnil. “Jsi si jistý, že chceš tuhle hru se mnou hrát?”vyzval ho měkce.

Harryho oči se s jeho neoblomně setkaly. “Ach ano...”

Snape mírně naklonil hlavu, zvednul jedno obočí a zůstával stát, když Harrypomalu mydlil jeho tělo…ale jen na chvilku. V následujícím momentu Harry ucítilSeverusovy ruce na svých ramenech, jak ho přimáčkly ke zdi sprchy. Snape sepřiblížil, ale ne tak blízko, aby se jejich těla dotkla a přejel jemně svýmiústy přes Harryho, pustil chlapcova ramena a chopil se jeho zápěstí, zvednul muruce nahoru, přimáčknul mu je vedle hlavy a Harry byl bezmocný. Snape se pakvrátil k Harryho ústům, sál dolní ret mezi zuby a vychutnával si jeho plnost.Po dlouhém momentu se Snape zmocnil chlapcových úst, lehce vklouznul svýmjazykem mezi jeho rty, ochutnával ho, ponořil se do pocitu vlastnictví pouzepolibkem.

A Harry cítil ten polibek v několika částech: jeho napínající se erekci, v novémcizím mravenčení v bradavkách a v “novém místě”, kde i přes ten proud vody,který ho smáčel, mohl říct, že začal vlhnout.

Snape zintenzivnil polibek ještě víc a přitiskl své namydlené tělo na Harryho,nejprve hrudník, potom břicho a boky a nakonec své slabiny a stehna. Potompomalu, ale účelně se začal pohybovat proti chlapci, tisknul se k němu azpůsobil, že mu Harry začal sténat do úst.

Harry díky tomu potřeboval Snapeovy ruce všude…na jeho pulzující erekci, abyhladil jeho varlata, aby jeho dlouhé prsty vklouzly do toho nového otvoru… Alety ruce, které tak potřeboval, ho pořád držely za zápěstí přimáčknuté proti zdisprchy.

“Prosím!” zaprosil chlapec slabě, ale byl znovu umlčen Snapeovými neústupnýmiústy.

Harry zoufale strčil boky do Snapeových a pokoušel se ho dotknout. Snape mělnicméně v plánu něco jiného a nebyl ochotný se od toho odklonit. Ne, že by sinevšimnul chlapcovy potřeby…byl si jí naprosto vědom. Ale Harry tohle začal aSnape si řekl, že bude ten, kdo to skončí…po SVÉM.

Harry i Severus sotva popadali z líbání dech a Severus přešel svými ústy přeschlapcovu čelist až k jeho krku na hrdlo. Harry zvrátil hlavu dozadu, abyusnadnil ten průzkum a slabě zakřičel, když ho Severus kousnul do té jemné kůžejeho vystaveného krku…málo na to, aby tekla krev, ale skoro.

Chlapec bojoval, aby uvolnil své ruce, ale bylo to marné. Snapeovo sevření bylotéměř jako svěrák. Harryho zápasy jenom udělaly kontakt jejich těl o to víceprovokativnější, což ho jenom více rozběsnilo.

“P…prosím!” zasténal Harry a Snape nemohl ignorovat zoufalství v té prosbě.

“Anooo, malý Nebelvíre…” vydechnul, dosáhnul za chlapcův šourek, jeho prsty sedotkly těch pysků…hladily je. Znovu našla jeho ústa Harryho hrdlo a tentokrátjej něžně hladila – rty a jazykem – tam, kde ho předtím kousnul.

“Do…mě…” dostal ze sebe Harry a Severus mu vyhověl a strčil prst mezi pysky dotoho mokrého tepla chlapcova nového otvoru. Druhý prst následoval první a kdyžHarry vydechnul úlevou a potěšením, Snape ho začal velmi specificky prstit,putoval prsty téměř všude venku, a pak je strčil dovnitř dozadu.

Snape cítil, jak se pochva svírala kolem jeho napadajících prstů a hladově hopolykala. Vytáhnul prsty ven a Harry zasténal v protest.

“Otoč se,” Severusův hlas byl ochraptělý chtíčem.

Harry vyhověl, cítil, jak mu Snape kolenem roztáhnul nohy, a pak ucítil žaludSnapeovy erekce na tom novém otvoru, pronikající dovnitř…vlhkost, kterápocházela z té části těla spolu se Snapeovými vlastními kapkami semene udělalypronikání mnohem snadnější a mnohem nádhernější…

Ve stejném okamžiku se Snapeova volná ruka proplížila pohladit chlapcovo plochébřicho, prsty rozevřené, aby pokryly co nejvíce místa toho namydleného masa,posbíraly pěnu a jeho ruka přešla dolů k jeho slabinám a obtočila se kolemHarryho penisu. Chlapec znovu zasténal a vrážel boky zpátky, aby získal lepšípocit tam, kde byl Snapeův penis, a pak poslal svou erekci hlouběji doSeverusovy ruky.

Severus si byl vědom poševních svalů stahujících se kolem jeho erekce, rytmickya úmyslně. Taky cítil Harryho penis neústupně pulzovat a bojoval, aby oddálilsvůj vlastní vrchol…něco, co bylo mnohem složitější, než kdysi, díky zvýšeníhladiny testosteronů ve svém těle od toho lektvaru zvyšujícího sperma.

Popravdě, Snape mohl Harryho překonat, když přišlo na opakování a množstvíorgasmů. Ten lektvar, který bral, zatímco plnil úspěšně svou práci, ho držel vjednom kuse nadrženého. Minulou noc se třikrát vzbudil s erekcí, kterou nemohlignorovat. Nechtěl vzbudit Harryho, a tak se přiváděl pokaždé až k vrcholu akousal se do pěsti, aby zakryl svá sténaní, když se udělal.

“Víc…hlouběji!” vzdychal Harry a Snape se musel držet, aby nešel až příliš moc apříliš hluboko. Poslední věc, kterou chtěl, bylo zranit toho chlapce.

Snape nicméně neváhal dát Harrymu, oč si žádal a pokusil se zmírnit to natolik,aby chlapce neprostrčil skrz zeď. Umírněnost se ale nezdála být už na jehosexuálním menu, tohle byl boj. Když zvýšil své údery, Severus taky zvýšil tlak atempo své pěsti na chlapcově erekci.

Ve svém mozku, který byl přežhavený Harry věděl, že až se udělá, bude toroztřesenější, než jeho dřívější orgasmus…ten, který ho přivedl do bezvědomí.Bylo v něm moc vstupní stimulace, moc míst, která mu dopřávaly potěšení… A – achBOŽE – Severus byl dobrý! Ačkoli nenáviděl Luciuse Malfoye, Harry naprostorozuměl, proč blonďák pořád vyhledával učitele lektvarů. Chlapec si vybavil, comu Lucius řekl o Severusovi tu noc, co ho držel pod kletbou Imperius... “Nebudeto lepší, než to je, Pottere…”

Sakra, fakt, že ne, pomyslel si Harry, pevně zavřel oči, když se jeho těloneúprosně blížilo k vrcholu.

Snapeova volná ruka se přesunula na Harryho hrudník, špičky prstů sivychutnávaly bradavky, které byly teď nesnesitelně citlivé. Chlapec ostřevzdychal, pak zasyčel a svíjel se zpátky do Severuse. Snape pak jemně zatahal zabradavku a Harry explodoval. Jeho penis vypustil semeno po Snapeových prstech ana stěnu sprchy, jeho pochva se stáhla kolem vrážejícího orgánu tmavovlaséhokouzelníka…elektrické vlny rozkoše tvrdě zamávaly jeho tělem a Harry bojoval svírem bezvědomosti, který hrozil, že ho znovu obklopí.

Severus měl teď stlačenou jednu ruku na Harryho podbřišku a jednu kolem jehoramen a držel chlapcovo tělo pevně u svého. “Neopovažuj se teď omdlít, Pottere…”zachraplal Snape do chlapcova ucha, váha jeho těla přimáčkla Harryho ke stěněještě pevněji. “Chci se udělat a bůh s tebou jestli nezůstaneš stát na nohouzatímco mi to přijde!”

V další chvíli nebo dvou jediné, co bylo slyšet byly Severusovy vzdechy skrzzaťaté zuby a Harryho jemné steny potěšení, když do něj Severus pronikal až dohlubin jeho samého.

Snapeovi to přišlo s třesoucím se křikem, vyprázdnil se do chlapce a třásl sesilou toho orgasmu. Severus cítil znovu a znovu svůj penis v křeči, dostal zesebe každou část spermatu dokud se výkřik úlevy nepřeměnil na bolestnývzdech…potom s posledním otřesem křeče nakonec přestaly.

Snape i Harry se třásli a bojovali, aby ustálili svá dýchání. Severus tiskl svůjobličej proti Harrymu krku, jemně ho políbil, pak se posunul tak, aby mohlpolíbit i stranu jeho hrdla, přesně před uchem, a pak vršek ramene. Oba cítiliSnapeovu erekci změknout a pomalu vyklouznout ven z Harryho nového otvoru.Proužek semene to doprovázelo a cestoval dolů po vnitřní straně chlapcovastehna.

Harry se s jemným vzlykem otočil, tiskl se k Severusovi a hledal ústa tmavovlaséhokouzelníka…potřeboval tenhle kontakt víc, než kdy jindy. Chtěl být objímán alíbán a potřeboval, aby mu řekl, že ho má rád. Potřeboval to tak naléhavě, jakose potřeboval udělat až do nevnímavosti několik minut předtím. Harry nechápaltuhle novou touhu po důvěrnosti…zvláště po sexu…ale nepřestával se v duchu ptát.Severus vypadal, že tomu nicméně rozumí a poskytl chlapci fyzickou útěchu a šeptal mu něžnosti, kterých se dožadoval, když na ně padala teplá voda.

*****

“Co to se mnou je?” zeptal se Harry později té noci, když ti dva leželi vposteli a ve tmě jejich pokoje.

“Co máš na mysli?” zeptal se Severus lhostejně.

“Proč začínám být tak…citlivý!” zeptal se chlapec.

“Ale no tak, Pottere… na to už jsi měl dávno přijít,” odpověděl Snape. “To tenestrogen. Vůbec to není nějakou neočekávanou reakcí.”

“Jde o MĚ,” ušklíbnul se Harry. “Chvilku předtím ses mě zeptal jestli nechcikakao a já se skoro rozbrečel.”

“No, Pottere…jestli bys raději čaj, tak si o to máš říct…” Vtipkoval Snape.

“To tím není…” povzdechl si Harry. “To jen, že to bylo…od tebe pěkné , žes o tompřemýšlel…že bych chtěl nějaké kakao, to je ono. Patetické, že? Kdyby tu byloRon…” Jeho hlas selhal a chlapec musel bojovat, aby se nerozbrečel, když začalmyslet na své dva kamarády v Bradavicích. “Severusi…myslíš, že se odsud někdydostaneme?”

“Věřím, že ano,” odpověděl Snape. “Oba v to musíme věřit.”

“Ano…”

“Harry…udělám všechno, co je v mých silách, aby ti vůbec nikdo neublížil. Tosnad víš, ne?” zeptal se Severus.

“Ano…vím.” Harry se posunul a hlavou se opřel o Severusův hrudník. “Jestli se tomusí stát, jsem rád, že jsi tu se mnou,” řekl chlapec. “Já…nemyslím to, že jsemrád, že jsi taky v nebezpečí…myslel jsem…”

“Vím, co jsi myslel, Harry.” Snape obtočil svou ruku kolem chlapce. “Pojď spát.Tvoje tělo si potřebuje odpočinout, zatímco se přizpůsobuje změnám, kterýmiprochází.”

“Severusi…já…”

“Ano?”

“Já…chtěl jsem jen říct…no…dobrou noc.”

“Dobrou noc, Pottere…”

Kapitola dvanáctá

Další ráno stál Snape znovu před Voldemortem.

“Jak se dnes věci vyvíjejí, Severusi?”

“Všechno se vyvíjí velmi dobře,” odpověděl Snape netečně. “Potter i Malfoydosáhli požadované hladiny hormonů a fyzické stavy jsou kompletní. Teď už jen musíme počkat na nejvhodnější dobu a…”

“…a…opravdu,” sípal Pán Zla. “Řekni mi, můj briliantní mazlíčku…jaké účinky má na tebe ten lektvar, který bereš? Kromě zvýšení počtu spermií, myslím …”

Snape nepohodlně přešlápnul. “Zvyšuje to mé testosterony,” řekl nakonec tak medicínsky, jak to jen šlo.

“Nadrženost, že, Severusi? Hmmmmm? To je jedním z účinků zvýšení hladinytestosteronu…ano? Překvapilo by tě, že i v tomhle ubohém stavu, mám sexuálníenergii?” dotázal se Voldemort, v jeho rozedraném hlasu byla známka kousavé lehkovážnosti, když sledoval reakci tmavovlasého kouzelníka.

“Já…nemám důvod, abych předpokládal jinak,” zaváhal Snape a skrz prostornou trůnní místnost se ozval praskavý zvuk pronikavého smíchu Pána Zla.

“Řekni mi…chtěl bys znovu políbit tyhle rty, Severusi? Vím, že nejsou takzaoblené a šťavnaté jako má mladý Potter… A…chtěl bys ponořit ten svůj impozantní organ do mě? Řekni mi, Severusi…řekni mi jak moc mě zbožňuješ…”

Snape stál před Pánem Zla a nebyl schopen vymyslet nic vhodného, co by na tohle odpověděl.

Znovu z Voldemorta vyšel ten šílený smích. “Co se děje, Severusi? Nevrušuju tě? Netvrdneš když mě vidíš? Podívej se na mě… řekl jsem PODÍVEJ SE NA MĚ!”

Snape se díval na tu šerednou postavu na trůně. “Já…”

“Teď…se otoč, Severusi…”

“Cože?”

“Nemluvím snad anglicky? Řekl jsem, aby ses otočil…Nedívej se na mě,” zdůraznilata zrůdnost, kterou byl Voldemort a Snape pomylu poslechl, věděl, že by ho Pán Zla o to nežádal, kdyby neměl důvod a přemýšlel, co za důvod by to mohlo být.

“Otoč se a podívej se na mě.” Tenhle příkaz byl jemnější, než byl ten předtím a Snape se otočil, aby viděl na trůn.

Severusovy oči se rozšířily nedůvěrou. Před ním, na trůnu, seděl odporně krásnýVoldemort, kterého poznal poprvé, když se připojil na Temnou stranu proti Brumbálovi a stal se Smrtijedem.

Pronikavé modré oči, tmavé zvlněné vlasy, Voldemort byl věc naprosté krásy…ta krása byla zkažená jen úšklebkem, který se vlnil přes jeho ústa.

“Jak…?” koktal Snape a muž na trůnu si jen úsečně odfrknul.

“Úžasné, že, Severusi? Není báječné, že věci, které člověk může udělat, může udělat jen tehdy, když je nejmocnějším žijícím kouzelníkem?”

Snape se pokusil zaostřit svou mysl na to, co se právě teď stalo. “Vy jste…tohle je…”

“Jestli je to má SKUTEČNÁ podoba? Na tohle se ptáš? Jestli je to skutečně neboje to jen kouzlo krásy? Tak přistup a pojď si to zjistit, Severusi,” řekl Voldemort a ukázal Snapeovi, aby přišel blíž.

Snape na chvilku zaváhal a popošel blíž k trůnu. Voldemort se natáhl proSnapeovu ruku a položil si ji na jednu svou stranu obličeje. Bylo to úplněhmotné. Tohle nebyla žádna iluze krásy. Tohle byl Voldemort ve své nejvyšší moci. Severus těžce polknul.

Voldemort si přitáhl Snapea k sobě, natáhnul svou ruku, obtočil ji zaSeverusovým krkem, přitáhnul si jeho ústa ke svým v prodlouženém polibku, přikterém se Snapeovo tělo loudalo. Ačkoli se vzhled Pána Zla změnil, tak byl pořád odpudivý a Snape se nemohl dost rychle stáhnout.

Voldemort nasadil posměšný pohled zklamání. “Ale ale…nemáš to rád. Lucius ano.Ano…šel jsem k němu, přesně takhle, brzy ráno a měl jsem všemi možnými způsoby, kterými jsem ho mít mohl a on sténal potěšením při každém doteku.”

Severus nic neříkal. Co by taky mohl říct?

“Řekni mi, Severusi…myslíš, že bych se takhle mladému Harrymu líbil?”

Snape bojoval, aby nezareagoval, ale uvnitř to v něm kypělo.

“Ale no tak…v to bě zajiskřil plamen, že, můj mazlíčku? Ale je ten plamen dostdobrý na to, aby mě uspokojil v posteli jako dříve?” Voldemort se znovu usmál.“Lucius byl úžasný, ale tys byl vždycky tím, kdo mě rozpálil až k povrchu. Já CHCI znovu zažít to žhavé potěšení, Severusi.” Pán Zla plynule vstal.

“Pojď… Potřebujeme se odebrat do mé komnaty. Jsem zvláště horlivý vidět, jestli jsi sexuálně nabitý tak, jak si pamatuji, že jsi býval.”

Severus znovu nic neřekl.

“No tak…pojď, Severusi…nebuď stydlivka,” varoval Voldemory jemně. “Vím, že máš rád dobrý sex stejně jako všichni ostatní…a ty víš, že to vždycky bylo dobré.”

Snape vážně následoval zlomyslně pozoruhodného muže, kterým byl Voldemort, pryčz trůnní místnosti skrz bludiště klikatých chodeb, dokud nezastavili před velkými dveřmi, které nesly lebku Znamení zla a hada po obou stranách.

Po tom, co Voldemort řekl pár nerozeznatelných slov v hadím jazyce, se otevřelydveře a ukázal Snapeovi dovnitř, pak vešel za ním a kouzlem uzamkl za nimi dveře.

Pán Zla se ostře otočil na Snapea, jeho modré oči žhnuly touhou. “Čekal jsemdlouhou dobu, abych tě takhle mohl znovu mít, Severusi. Já vím, že dohlédneš nato, aby to čekání za to stálo.” Přistoupil blíž ke Snapeovi, a pak řekl, “Pojď…nesnáším, když musím čekat…obzvláště na sex.”

Snape dlouze vydechnul a zkoušel zoufale myslet na nějakou cestu ven z téhlesituace. Navlhčil si rty a nakonec řekl, “Jestli Potter nebo Malfoy dosáhnouvhodné úrovně pro početí a já budu vyprázdněný, sníží to vyhlídky na otěhotnění.”

Jednu ruku Voldemort obmotal kolem Severusova pasu a odpověděl, “Snadno můžešvyprodukovat další, Severusi. Když jsem tě pozoroval, všiml jsem si, že tvéposilující síly se zdají být téměř významné od té doby, co bereš ten lektvar.”Lapil Snapeova ústa svými a Severus se musel přemáhat, aby se nekrčil v odporu.“Kromě toho…strach z toho zvláštního důsledku tě nicměné nezastavil z toho, abyjsi toho chlapce měl…opakovaně. Nebo ano? Ale drahý…ty se cítíš nepříjemně.Nehtem ukazováčku si přejíždíš přes palec. Vždycky jsi to dělal, když jsi byl nervózní nebo v nějaké nepohodlné situaci. Cítíš se teď nepříjemně, Severusi?”

“Poněkud,” přiznal Snape rovnou.

“Ale…to teď nemůžeme,” řekl mladý muž, pohnul se, aby se zmocnil Snapeových ústv pevném polibku, který byl spíše značkováním. Voldemort se konečně stáhnul apotřásl hlavou. “Ne…to nemůžeme. Potřebuji odstranit pár tvých překážek, abysmohl dovolit tomu Severusovi, kterého znám, vystoupit na povrch.” Voldemortvyndal svou hůlku, přesnou kopii Harryho, dotknul se špičkou své dlaně aobjevila se na ní malá lahvička. “Ty znáš tenhle lektvar, Severusi. Věřím, žejsi ho dokonce vynalezl. Velice efektivní uvolňovač zábran…velmi užitečný v situavích jako je tato.” Nabídnul tu lahvičku Snapeovi. “Vypij to. VŠECHNO.”

Snapeovy ruce se ani nehnuly.

Voldemort se znovu lehce usmál. “Ach ano…jsem si jistý, že ti nemusím říkat, žejakákoli známka nedostatečné spolupráce bude mít za následek nepříjemný trest,který si odnese mladý Potter…že? Také bych byl přinucen předpokládat, že být stím chlapcem má na tebe špatný účinek a přesunout tě k Luciusovi. Jsem si jistý, že chápeš můj důvod…”

“Chápu…” zavrčel Snape jemně.

“A…jistě souhlasíš, že by se ti nelíbilo, kdybys viděl cokoli nezvyklého, co by se stalo chlapci?”

“Nedotýkejte se ho! Udělám, co chcete.” Severus si tedy vzal lahvičku s tímlektvarem, odzátkoval ji, přiložil si ji ke rtům, zaklonil hlavu a vypil jejíobsah. Když to Snape udělal, nechal tu prázdnou lahvičku upustit z rukou a dopadnout na zem, kde se rozbila.

“Jsem potěšen, že jsi se rozhodl v tomhle spolupracovat, Severusi. Dohlédnu nato, aby sis to užil.” Voldemort znovu zamával svou hůlkou a Snapeovy šatyzmizely. Totéž udělal se svým vlastním oblečením, nechal tak oba muže úplněnahé. Voldemort trochu ustoupil a prohlížel si Severuse…dával si na čas avychutnával si tu skutečnost, že jeho intenzivní zkoumání je pro Snapea o tovíce nepříjemné. Nicméně ten lektvar zaúčinkoval a Snape se proklínal, kdyžcítil, že se jeho penis zvedá od těla, nadouvá se a prodlužuje pod pohledem Pána Zla.

Voldemort se natáhnul, aby si mohl pohladit ten rostoucí penis a povzdechl si,“To je to, co mi chybělo. Tvůj dědeček – Stefan – byl vybaven jako ty, víš. Jakochlapec jsem s ním strávil hodně dnů v posteli.” Modré oči se podívaly do těchužaslých tmavých. “Věděl jsi to, Severusi? Věděl jsi, že tvůj dědeček byl mýmmilencem, když jsem byl skoro stejně starý jako je Potter teď…možná ještěmladší…? Byl můj první…a předpokládám, že to je jeden z důvodů, proč jsem tak nakloněn tobě. Když zemřel, byl jsem na několik týdnu neutišitelný.”

“Jděte do háje…” zašeptal Severus hustě.

“Taky jsem si užíval s tvým otcem,” pokračoval Voldemort. “Byl to samozřejmě můjvrstevník…V mých dnech v Bradavicích…a byli jsme oba ze Zmijozelu. Ačkoli se trochu víc bránil, než tvůj dědeček, byl úžasný…”

Voldemort se křehce uchichtl a znovu si přitáhl Snapeovo tělo na své…ale tentokrát to bylo tělo na tělo.

Snape se viditelně otřásl, když se mu lektvar řinul jeho žilami, mazal jeho vůli a dovoloval primitivní touze, aby ho ovládla.

“Jak by se ti líbilo si to se mnou rozdat, Severusi? Jsi díky tomu lektvaru více nakloněný té myšlence jako nějaký kluk?” Voldemort pohladil Snapea po tváři.

Všechno, co Snape mohl udělat bylo vzdychat, když Voldemort obtočil své prsty kolem jeho pulzující erekce a téměř brutálně ji začal zpracovávat.

“Ne…” řekl Voldemort. “To teď bude mé po několik hodin. Pojďme do mé postele,ano, Severusi? Bude to mnohem výhodnější místo pro to, co oba chceme…co oba potřebujeme…”

*****

Harry přecházel neklidně po místnosti. Severus se měl vrátit už před několikahodinami! Co ho mohlo zdržet? Střetnul se s Voldemortem a byl potrestán? Všemožné hrůzné věci se promítaly v chlapcově hlavě.

Pokoušel se zavolat Smrtijeda a zeptat se ho, co se stalo Snapeovi, ale strážný mu jen odpověděl, že to není jeho věc a aby ho znovu nebtěžoval.

Když se dveře znovu otevřely a Severus se dopotácel do pokoje, Harry se k němuse zoufalstvím vyřítil a pomohl mu do postele, kam se tmavovlasý kouzelník zhroutil v naprostém vyčerpání.

*****

Harry ležel s hlavou opřenou o Snapeův hrudník, když starší kouzelník spal.Přemýšlel, co mu Voldemort udělal, ale měl svoje podezření. Harry myslel na tyhrůzné věci, kterými Pán Zla uchvátil Severusovo tělo a bylo to dost na to, aby vyzvracel tu trošku, co měl v žaludku.

Brzo do dalšího rána pár hodin před úsvitem se Snape probudil. Jeho tělo hobolelo z těch věcí z minulého dne. Zbylo jen pár věcí, které on a mladýVoldemort spolu nedělali, pevně zavřel oči a zkoušel z toho zapomenout naVŠECHNO. Ale ten lektvar, který Voldemort po něm chtěl, aby si vza,l neměl síluna vymazání vzpomínek. Ne…Voldemort chtěl, aby si Severus zapamatoval každou pozici, každý orgasmus, každý polibek…

“Severusi?” Harryho hlas způsobil, že se Severusův vzdech zachytil v jeho hrdle.“Severusi…jsi v pořádku? Co ti Voldemort udělal?” Posunul se, aby objal staršího kouzelníka, který se posadil a potřásl hlavou.

“Ne…ne, Harry…nedělej to…ne teď. Potřebuju si dát sprchu.” Severus vstal, zamířil do koupelny a Harry za ním.

“Řekni mi, co ti udělal! Proč mě nenecháš, bych se tě aspoň dotknul?” dožadoval chlapec.

Snape se zastavil u dveří a znovu potřásl hlavou. “To je v pořádku. Já jen…musím se jít osprchovat…”

“Půjdu s tebou.”

“NE!” vykřikl Severus důrazně, a pak jeho hlas změkl. “Ne, Harry. Tentokrát ne.”

“Zranil tě, že? Zranil tě a ty nechceš, abych to viděl!”

“Prosím tě, Pottere…je lepší, když…”

“Chci to vidět! Záleží mi na tobě a chci vidět, co ti ten bastard udělal!” Harrybyl neoblomný. “Nezkoušej mě ‘chránit’, Severusi, sakra! Jestliže jsem doststarý na to, abych si s tebou mohl něco začít, jsem i dost starý na to, abych sdílel i tvou bolest.”

“Nenecháš mě, abych tě toho ušetřil, co, Pottere? K čertu s tím tvým zasraným Nebelvírským hrdinstvím!” vypěnil Snape.

“Nechci být chráněn od něčeho, co se stalo někomu…někomu na kom mi záleží!”opáčil Harry. “Lidi, kteří si navzájem nesjou ukradení, spolu mají sdílet jak todobré tak to špatné! Jak to mám asi udělat, když mi to nechceš dovolit?” vyzval ho.

“Tohle…ale… vidět…nepotřebuješ,” běsnil Snape důrazně. “Požádám si o hojivoumast…nevšiml sis snad, že nám dají cokoli, o co si řekneme. Takže, sprcha a nějaký prostředek proti bolesti a budu v pohodě.”

“Nejednej se mnou jako s dítětem! Už nejsem tvůj student, Severusi! Tak ti do háje s tím tvým zasraným ochranářstvím!”

Snape mírně naklonil hlavu. “Nevšiml jsem si, že to dělám,” odpověděl jemně.“Myslel jsem, že tě jen zachraňuju od zbytečně bolesti.” Když to Snape řekl,pomalu si začal sundavat oblečení. Když se svlékl Harry viděl obrovské modřiny avelmi nezaměnitelná kousnutá místa na mnoha částech Snapova těla. Byly tam také šrámy způsobené nehty, když se zarývaly do nahého masa.

Harry pocítil nával emocí, které byly tak silné, že je sotva pobral. Bolest,obrovský hněv, nenávist, všechno tohle jím proběhlo a způsobilo to divoké vířenív jeho mysli. Chtěl Severuse obejmout a držet ho…chtěl mu zhojit ty rány autěšit Snapea tak, jak ho utěšoval on… Ale ze všeho nejvíc chtěl Harry zabítVoldemorta; kvůli své matce a otci…kvůli svým spolužákům, kteří zahynuli v jehorukou…kvůli Siriusovi…pro jeho šílený a bláznivý program křížení…a teď kvůlitomu, co udělal Severusovi. Všechno, co potřeboval byla přílžitost a učinil by přítrž tomu slizskému bastardovi jednou provždy.

Severus natáhnul ruku k té zbloudilé slze na Harryho tváři a seřel ji palcem.Chlapec potlačil vzlyk a hledal obětí u staršího kouzelníka. Snape na chvilkuváhal, jestli se ho má dotknout. Cítil se špinavý z jeho setkání s Voldemortem anehoden držet toho chlapce přesně potom. Ale Harryho nevinné city byly silné aSeverus se vzdal, dovolujíc svým rukám, aby objaly chlapce, přitáhly blíž a hladily jeho hebké vlasy.

To objetí hodnou chvíli trvalo. Pak se Snape opatrně stáhnul. “Potřebuju tu sprchu, Harry. O tohle se postarám taky. Neboj.”

Harry přikývnul a sledoval Snapea vejít do koupelny a zavřít za sebou. Chlapecpřešel k posteli a posadil se, ani si nevšiml, že bylo čerstvě ustláno. Co veskutečnosti Voldemort Snapeovi udělal, si mohl jen domýšlet. Dokonce i jeho penis byl plný kousnutí a modřin.

Voldemort byl ten nejhorší druh netvora…neovladatelný zlomyslný megalomanskývrah…něco, co by potřebovalo vyřadit. Harry vždycky silně věřil, že to padlo naněj, aby to udělal…a teď se na to těšil víc, než kdy jindy. Jak to udělá,nevěděl…ale logika se teď nezdála být nějak důležitá. Od té noci, co muVoldemortova hůlka způsobila tu jizvu, byl pro něj tento osud nevyhnutelný. Nakonci, jen jeden z nich může zůstat…a – nějak – to věděl od té doby, co mu bylo jedenáct.

Harryho mysl se pro další chvíli těmito hlubokými myšlenkami zabývala. Nakonecse znovu otevřely dveře z koupelny a vyšel Severus zabalen do županu…jeho černévlasy čerstvě umyté a usušené zachytávaly světla z krbu a svíček. Přistoupil kposteli, kde Harry čekal a když ze sebe Severus shodil ten župan, přes jeho rty se přehnal malý škádlivý úsměv.

Jeho vysoké hubené tělo už nebylo pokousané ani rozškrábané a ani na něm nebylymodřiny. Hojivá mast zase rychle zapracovala a ačkoli vypadal Severus unaveně, byl už více sám sebou.

Snape se posadil na okraj postele.

“Máš hlad?” zeptal se Harry.

“Ne…ani ne.”

“MĚ bys ale přiměl jíst,” prohlásil chlapec troufale.

Severus krátce přikývnul. “Ano…nejspíš ano. Tak dobře…nějaká polévka by přišla vhod,” odpověděl profesor lektvarů promyšleně.

“Jaký je tvůj nejoblíbenější desert, Severusi?” zeptal se Harry.

Snape pokrčil rameny. “Nemám moc rád deserty.”

Chlapec ukázal na strašího kouzelníka obviňujícím prstem a řekl, “AHA! TEĎ užvíme, co je špatně s profesorem Snapem! Nejí deserty! Není divu, že jsi takovýnepříjemný parchant! No tak, Severusi…musíš si NĚJAKÉ deserty oblíbit…alespoň jeden…”

Snape se pobaveně uchichtl nad Harryho naléhavostí a odpověděl, “No, byl jsem známým jedlíkem piškot…”

“Potřebujeme dvě nechutně obrovské porce jahodových piškotů!” zvolal Harry. “Jo…a mísu polévky…” podíval se na Severuse. “Jakou?”

“Hovězí...čočkovou…to je opravdu…”

“Hovězí! A jeden mudlovský hamburger s roztaveným sýrem, hranolkami a sodovkou!”

Jídlo se okamžitě objevilo na stole, sestaveno na večeři pro dva.

Harryho oči se rozsvítily při pohledu na hamburger a hranolky a dvě mísy s rozkošně vypadajícími piškoty.

“Můžeme, pane Pottere?” zeptal se Snape formálně a oba přešli ke stolu a posadili se před to jídlo, které si objednali.

Když si Snape položil svůj ubrousek na klín, podíval se na Harryho, který sepokoušel otevřít pusu natolik, aby si ukousnul toho hamburgra, kterého držel vobou rukou. “Vykloubíš si čelist,” poznamenal Severus a sledoval toho chlapce, kterému se opravdu podařilo kousnout si.

“Nevykloubím,” zamumlal chlapec s plnou pusou jídla.

“Způsoby…nejsme divoká zvířata, Pottere” promluvil Snape pomalu a mračil senesouhlasně na Harryho. Nabral si lžíci polévky a zjistil, že je výtečná stejně jako to ostatní jídlo, které dostávali.

Harry také nejedl celý den a napadl hladově svůj talíř plný jídla. Snapefascinovaně a pochybně sledoval chlapce, který konzumoval své jídlo neuvěřitelně rychle.

“Upřímně, Pottere…způsobem jak jíš, jsem velice překvapen, že ještě žiješ!”

Chlapec se snažil spolknout veliké sousto karbanátku předtím, než se zeptal,“Neměl jsi snad obrovské chutě, když jsi byl v mém věku? Podle toho, jak jsi vysoký, jsi jich musel mít zatraceně hodně.”

“Můj otec mě učil, jak ovládat své…chutě,” odpověděl Severus.

Harry se lstivě ušklíbnul. “Zřejmě se ta kontrola nevztahuje na tvé sexuální chutě.”

“Zřejmě…” řekl Snape pomalu.

“Severusi…?”

“Ano…?”

“Byl jsi…teda…vím, že mi do toho nic není…ale…”

“Pane…prostě to vyklop, Pottere! Zapomeň na to Váhavé Nebelvírské svinstvo. Kdyžse chceš na něco zeptat…PTEJ SE. Buď ti odpovím, nebo ti řeknu, že to není tvoje zasraná věc. Ale tak nebo tak…prostě SE ZEPTEJ!.”

“Spal…jsi…s některým jiným studentem?”

Severusovy oči potkaly Harryho. “Ne,” řekl narovinu, “nikdy.”

“Ani s Malfoyem…myslím…Draca?”

“To ‘ne’ se vztahuje na VŠECHNY moje studenty, Pottere…včetně mladého Malfoye.Dokud jsem nepřišel do křížku s tebou, nikdy mě ani nenapadlo být se studentem. Není to vhodné a…moje chutě nesměřují k dětem.”

Harry se pak zeptal, “Chtěl jsi mě…myslím jako to…když jsem poprvé přišel do Bradavic…když jsem byl dítě?”

“Ani bych si na to nedovolil pomyslet, Harry,” vzdychl Snape.

“Tak…kdy SIS to poprvé připustil?”

Severus si nabral další lžíci polévky ke svým ústům a pak řekl, “Myslím, že jsemsi ty myšlenky poprvé dovolil zvážit ten den, kdy jsem šel za tebou na chlapecké záchody…”

Harry se začervenal a vrazil si hranolku do pusy. Potom co jí rozžvýkal a polknul se zeptal, “Bránil ses jim zpočátku?”

“Ani ne.” Snape dojedl svou polévku. “Když se na to tak dívám, mám ještě hlad…”zadumal a řekl, “Mignonské filety…středně velké…s houbami.” Dušený staek politýhoubami se před ním objevil, když zmizela polévková mísa. Severus si vzal nůž avidličku a pustil se do staeku. “Tenhle servis je lepší než domácí skřítci. Vkoupelně jsem nechal horzný bordel, ale jsem si jist, že už je tam zaseuklizeno.” Podíval se na Harryho. “Přestal jsi jíst. Co se stalo, Pottere…ukousnul sis jazyk?”

Zelené oči se snažily zabránit slzám, které se jít ven a nestydatě se podívalpřímo na Snapea. “Co ke mně cítíš? Opravdu?” V chlapcově hlase zazněl nepatrnýstrach, který naznačoval, že ho to stálo veškerou odvahu, aby se vůbec zeptal a byl si zároveń vědom, že by ho odpověď mohla roztříštit na několik kousků.

Snape položil své příbory, utřel si zamyšleně prsty do ubrousku a pak opatrněřekl, “Nejsem moc citově založený, Harry. Zažil jsem hodně hořkosti a jsem spíšsám…za těch okolností, ve kterých jsem byl vychováván…naučil jsem se ukrývat svépocity – někdy je popřít úplně – abych se vyhnul bolesti.” Na chvilku si vzalspodní ret do zubů, pak ho pustil, to gesto ho udělalo pro Harryho překvapivězranitelného. “Není pro mě jednoduché mluvit o svých citech. Ale to neznamená, že mi je všechno jedno.”

Harry přikývnul, vzal si hranolku, předtsíral o ni zájem, ačkoli jeho mysl byla daleko od jídla. “Víš, že bych ti nikdy neublížil,” řekl nakonec.

Snape před sebou složil ruce. “Za to ti děkuju,” řekl srdečně.

“Ale pořád mi nemůžeš věřit, že?” V Harryho hlase byla nepřehlédnutelná bolest.

“Musíš mi dát čas,” řekl nakonec Snape.

“Jsme Voldemortovi zajatci…objeti jeho nálad. Naše životy balancují na okrajikaždým dnem, co jsme tu,” řekl Harry jemně. “Máme se těmhle věcem raději vyhnout?”

“Pottere…” bylo jasně, že se sebou Snape bojoval.

“Severusi…já…”

Dveře se najednou otevřely a Harry i Snape trhly hlavami a uviděli Smrtijeda, který vstoupil.

“Snape…máš jít se mnou,” řekla maskovaná postava.

Snape pomalu vstal a zeptal se netrpělivě, “Co zas, MacNaire?”

Zahalený muž vytáhl hůlku, kterou namířil proti Snapeovi. “Je to příkaz Pána Zla, že máš jít se mnou! TAK DĚLEJ!”

Harry už taky vstal. “Kam ho berete?” dožadoval.

Smrtijed odstrčil chlapce stranou a jenom zavrčel, “Do toho ti nic není, Pottere. Pojď se mnou, Snape…”

Harry bídně sledoval, jak Snape prošel kolem Smrtijeda ven ze dveří, které se zanimi zavřely. Mohlo tohle být předvolání od samotného Voldemorta? Mohl chtítSnapea znovu…jako předtím? Chlapec se při té myšlence otřásl. A co bylo nejhorší…byl bezmocný. Všechno, co mohl udělat, bylo sedět a čekat.

*****

MacNair vedl Severuse skrz halu až k Malfoyově pokoji a otevřel dveře.

Snape se otočil, aby se zeptal, co tu dělá, ale MacNair ho jenom strčil dovnitř a zamknul za sebou kouzlem dveře.

“Á…Severusi. Dobrý večer.” Uvítal ho Lucius zpoza pokoje, kde stál před krbem adržel v ruce sklenku vína. Měl na sobě černé hedvábné kalhoty od pyžama a nic jiného, ukazoval tak svůj hrudník a ruce.

“Co chceš, Luciusi?” vyštěkl Severus, když k němu blonďák přišel.

“To ani nepozdravíš? Začínáš být hrubý, můj příteli. No, nevadí…já jsem své způsoby nezapomněl. Mohu ti nalít sklenku tohoto úžasného Amantiada?”

“Nejsem tu kvůli společenskosti, Luciusi,” řekl Snape netrpělivě. “Vzali mě sem na příkaz Voldemorta. Takže…o co tu jde?”

“Bylo mi smutno…” stěžoval si nevrle Lucius. “Jsem tu zamčený sám a ty a Pottermate naproti v hale líbánky. Víš, to není fér. Jenom jsem řekl LorduVoldemortovi, že si myslím, že si taky zasloužím něco z tvého času apozornosti…když máš – potom všem – být otcem mého dítěte.” Ušklíbnul se Lucius. “Lord Voldemort, jak to tak vypadá, souhlasil. PROTO si byl přinesen sem.”

Snape věděl, že byl v riskantní pozici. Mlčky souhlasil, když mu Voldemortnařídil, že se má Luciusovi víc věnovat. Kdyby odmítl, tak by si to Voldemortvybral na Harrym. Když vyhoví Luciusovi, Harry bude raněný…ale lepší, aby chlapec trochu žárlil, než aby ho nechal čelit Voldemortovým trestům.

“Tak dobře, Luciusi…dal bych si nějakou sherry,” souhlasil Snape a sledovalMalfoye, jak přešel k pojízdnému vozíku, který obsahoval různé lahve, jednuodzátkoval, nalil z ní trochu sherry křišťálové skleničky a tu potom odnesl Severusovi.

“Můžeme si sednout ke krbu, Severusi? Slyším v dálce hřmění…to věští krutou noc.”

Snape následoval Luciuse ke krbu, posadil se do pohodlného koženého křesla aMalfoy se posadil jen pár stop do druhého. Pak pozvedl svou sklenku. “Na novériziko,” řekl Malfoy s formálním úsměvem. Snape se jenom napil ze své sklenky adoufal, že ho to uvolní alespoň tak, že bude zdvořilý. Zuřil na tohorozmazleného a zkaženého Malfoye, který šel za Voldemortem, aby bylo po jeho…jako přerozhýčkané dítě.

“Takže, Severusi…zřejmě máš na mě vztek, když jsem tě vytáhl z tvého maléhoútulného hnízdečka lásky. To snad ani nemám právo žádat trochu tvého času?” Lucius pomalu převaloval svou sklenku mezi dlaněmi.

“Jestli se ptáš, jestli tu jsem rád, odpověď je ne…” vpálil mu Snape zpátky a vyznělo to rozzlobeněji, než měl v úmyslu.

“Opravdu Severusi…vždyť VÍŠ, že sis to vždycky užil, když jsme se dostali nasex. I když si na mě byl rozzlobený – jako teď…a mimochodem, tahle nálada jenejnepřitažlivější – nemůžeš popřít, že jsem tě vždycky uspokojil.” Blonďák seodmlčel a jeho oči se střetly se Snapeovými skoro černými. “To nemůžeš popřít…nebo jo?”

Snape se hodně napil sherry a potichu zavrčel, “Jdi do prdele, Malfoyi.”

Lucius zvedl pobaveně obočí. “Ano…to je totiž přesně to, co chci,” zavrněl, “…aPán Zla chce, abys mi dal co chci…co potřebuju. Víš, Severusi…tahle novamíchanice hormonů je neklidná. Jsou tu věci, které chci, abys mi udělal tak, jakjsi je ještě nikdy neudělal. Jsem vybaven, jak se říká…a chci prozkoumat všechnymožnosti této nové funkční nabídky. Od té doby, co mi to udělal tvůj lektvar, toposlední, co můžeš udělat je prokázat mi laskavost. Jsem si jistý, že už si jíprokázal mladému Potterovi…ale musíš připustit, že je to víc vzrušující s někým,kdo se v sexu vyzná. Všechno ostatní stranou…Ty a já jsme byli spolu v posteli vždycky dobří…nebo, ostatně, všude, kde jsme to dělali…”

“A tobě ani trochu nevadí, že tu vůbec nechci být …”

Lucius pokrčil rameny. “Vůbec ne. Chci tě…jsi tady…jestli nedostanu, co chci,bude Lord Voldemort znepokojen…a dohlédne na to, aby Potter dostal nejvíc z jeho nespokojenosti.”

Severus mrštil sklenkou do krbu – kde se rozbila – a vstal. “Proč ne? Koneckonců…vypadá to, že si budu muset zvyknout na to být vydíraný, abych mělnetradiční sex!” Začal se svlékat z oblečení. “Jak to chceš, Luciusi? Rychle atvrdě, pomalu a rozvážně, jemně a váhavě…? Chceš být agresorem ty, nebo mám já?Nechtěl bys mi dát předtím třeba nějaký lektvar? Něco…co by mě přimělo být vícepoddajný tomu aktu a aby ses ujistil, že to zvládnu celou zasranou noc?” Stálnahý před Malfoyem. “No tak! Tady jsem, Luciusi…úplně poslední laskavá zábava pro stranu zla…přesně jak jsi žádal.”

Lucius zkroutil opovržlivě rty a ušklíbnul se, “Láska z tebe zřejmě udělala kurvu, co?”

“KURVU? Jen abych ti připomněl, Luciusi, že JÁ nejsem ten, kdo má pochvu!”

Malfoy na okamžik nic neřekl. Bylo vidět, že si snaží udržet svůj klid a to mušlo ztěžka. Bylo taky zřejmé, že se ho Snape snažil vytočit, aby ho nechal odejít. Lucius byl nicméně rozhodnutý přesně tohle neudělat.

Snape se podíval do svého rozkroku. “Hups! Nejsem moc tvrdý, Luciusi, co? Ne…tonení dobré. Nebudeš spokojený, půjdeš za Voldemortem, a pak…no…musím teda stihmle žalostným nevzrušeným stavem něco udělat…ne?” Začal si ho honit. “Moment…to zvládnu…podívejme…začíná to tvrdnout…”

“Přestaň, Severusi,” posmíval se Lucius a odstrčil Snapeovu ruku z jeho penisu.“Nebuď směšný. Vždyť víš, že sis to vždycky užil, když jsme se k tomu dostali…pokaždé.”

Snape se krátce zasmál a řekl, “Chceš vědět o něčem směšném? Řeknu ti něco osměšnosti, Malfoyi. SMĚŠNÉ bylo minulých 24 hodin, které jsem strávil. Všechnoto začalo, když jsem šel k Voldemortovi podat mu denní hlášení o tobě a Harrym.Rozhodl se, že mě bude mít, jako za starých dobrých časů…víš… Takže když jsemnejednal moc nadšeně o tom, že by mě uchvátil tím svým slizským masem, které muslouží jako tělo, řekl mi abych se otočil a když jsem se obrátilzpátky…překvapení…byl tím starým – nebo bych spíše měl říct mladým --Voldemortem… Ale potom, to ty víš. Pochopil jsem, že včerejší ráno ti sloužil vtom těle.” Pokračoval Snape. “Pak došel k tomu, že mě ošukal do bezvědomí…použilkaždou techniku a prostředek, který mohl…a věř mi, že jich má celý sklad. Potom,když to, co ze mě bylo se doplazilo zpátky do pokoje, jsem měl jenom časosprchovat se, ošetřit, trochu si zdřímnout, pak mě dovlekli sem, kde jsemzjistil, že chceš dělat TO SAMÉ…” krátce zvedl svůj napůl ztopořený penis, a pakho pustil. “A ty mi říkáš, abych nebyl směšný? Tak mi teda ŘEKNI, co ode měchceš, Luciusi, a přesně jak to chceš a udělám to a ověřím si to tak, abys byl spokojen.”

Lucius na chvilku mlčel…jenom se díval na Snapea a jeho čelist se pořádotevírala a zavírala. Pak si přes boky a přes dobře vypracovaná stehna přetáhl své kalhoty od pyžama a vystoupil z nich.

“Opravdu si myslíš, že mě ten malý výbuch hněvu od tebe odradí, Severusí?”zeptal se lehce, přešel ke Snapeovi a natáhl se, aby pohladil jeho zadek.“Chovej se, jak chceš…dokud neskončíme v posteli, je mi jedno, jestli seboupráskneš o podlahu a budeš zadržovat dech, dokkud nezmodráš. Mmmmmm, bože….milujutvůj zadek.” Malfoy dovolil jednomu prstu lehce proniknout do trhlinky mezidvěma pevnými půlkami. “Udělám s tebou dohodu, Severusi. Udělej mě jenomjednou…jen jednou…ale při plném vědomí. Jestli potom budeš chtít ode mě odejít bez dalšího kola…můžeš.”

Snape, který už tiše proklínal to náhlé vzrušení, které cítil od Luciusovalaskání, na chvilku popřemýšlel o té nabídce a pak řekl, “A ty mě NECHÁŠ odejít?”

“Ihned, drahoušku. Víš, že mám radši když jsi horlivý a ochotný. Doteď do nebyl problém. Jednou…slibuju.”

Severus si povzdechl a zamumlal, “Dobře, Malfoyi…dělej to nejhorší, co umíš.”

“No tak, Severusi…vždyť víš, že ti vždycky dám jen to NEJLEPŠÍ,” Malfoyův úsměvbyl tak drze jistý, že se Severus zajímal, jestli bylo moudré rozhodnutí přistoupit na tu dohodu.

Malfoyovy ruce putovaly naúprosně po Snapeových dlouhých žebrech a přitáhnul sihubené tělo tmavovlasého kouzelníka pevněji ke svému…na chvilku přestal, jen abysi vychutnal ten kontakt a aby si byl jistý, že Severus věděl, co tím dělá.Vůbec nespěchal s tím na co Severus přistoupil. Znal Snapea a věděl, že tu jepár jistých věcí, které se předtím musejí zabezpečit – když se rozhodl to zahájit – aby měly požadované účinky.

Lucius prozkoumával Snapeovo tělo nezvykle tvrdě a o to bylo pro Severuse těžšíneodpovídat. Smířil se se skutečností, že musel spolupracovat s Malfoyem…ale nebyl smířený s tím, že si to užije.

Ale bojovat se zvířecí smyslností Luciuse Malfoye to byla další věc, obzvlášť,když se blonďák rozhodl ho svádět…jedna z věcí, kterou uměl Lucius velice dobře.Severus vycítil, že by nedostal šanci z toho rozumně vyjít, kdyby nepřevzal nadsituací kontrolu…rychle. Sevřel rukou Malfoyovy stříbřitě blonďaté vlasy a přitáhl si jeho ústa ke svým pro dlouhý, žhavý polibek.

Malfoy toužebně zasténal a Snape se stáhnul zpátky jenom o maličký kousek.

“Postel…HNED…” zachraptěl Snape a oba dva byli brzo v posteli a Severus dělal všechno, co bylo v jeho silách, aby se ujistil, že to rychle skončí.

Jeho plán fungoval. Lucius byl nažhavený a vletěl přímo do Snapeovýchtalentovaných rukou. V méně než pěti minutách byl Snape nad Malfoyovým zadkem…a po dalších dvou minutách se odtáhl z Luciuse zpátky na postel.

“A co mělo bejt TOHLE?” zasyčel Lucius skrz zaťaté zuby a uvědomil si, že byl obětí tohohle vypočítaného shonu.

Snape vstal z postele a oblékal se. “Nech mě jít, Luciusi. Splnil jsem naši dohodu. Udělal jsem tě. Chci odsud…a to HNED, sakra!”

Luciuse se posadil a zařval, “Udělal jsi to schválně!”

“Jestli jo nebo ne…souhlasil si s jedním kolem a pak, že mě necháš jít, pokudbudu chtít. Dostal jsi na čem jsme se dohodli. Takže teď…ať stráž otevře dveře, Luciusi. Tady jsem skončil.”

Stráž vedla Severuse do pokoje, který měl s Harrym. Místnosti byly tmavékromě jedné svíčky, která plála na nočním stolku. Snape zaslechl zvuk zahalenéhofňukání, přešel k posteli a posadil se vedle Harryho. Chlapec byl stočený do klubíčka a – když se Severus posadil – Schválně se od něj odvrátil.

“Bože…Harry…tohle nedělej…” zamumlal Severus a položil ruku na chlapcovo rameno, aby ho utišil a aby se na něj znovu otočil.

Harry ucuknul. “Nedotýkej se mě!” řekl důrazně.

“Harry…”

“Byl jsi s NÍM! Byl jsi s Malfoyem.”

“Necháš mě to aspoň vysvětlit?”

“Popři, že si s ním nespal!” vyzval ho chlapec rozhořčeně. “Popři to!”

“Nemůžu to popřít, Harry…ale řeknu ti proč…” řekl Snape jemně.

Harry se ještě víc odtáhnul…od Severusova dosahu. “Nepotřebuju, abys mi říkalPROČ! Já vím PROČ! To proto, že to je Lucius Zkurvený Malfoy, PROTO! K tomu není co dodat!”

“A v tom se právě mýlíš, Harry…kdybys poslouchal...”

“Nech mě být! Prostě mě nech být!”

“Nebuď dítě…” pokáral ho Snape jemně.

“Jo…myslíš si, že DOSPĚLÍ by seděl a poslouchal nějakému směšnému vysvětleníjako PROČ si SPAL s Malfoyem? Dospělí by nebyl zraněný, že jsi byl s někým jiným?” Harry se snažil nebrečet ještě víc, než brečel.

“Někdo, komu by na tom ZÁLEŽELO by poslouchal,” odpověděl Snape a z druhé stranypostele se neozvala žádná trpká poznámka. “Někdo, komu by na tom záleželo byposlouchal vysvětlení od osoby, na které mu zdánlivě záleží předtím, než to špatně skončí.”

“A kdo řekl, že mi na tobě záleží?” opáčil Harry.

Snape byl na chvilku ticho, než řekl, “A ne snad, Harry? Myslel jsem, že ano.”

“Právě teď tě nenávidím!”

“Tomu nevěřím.”

“Tak věř! NENÁVIDÍM TĚ! Nenávidím Luciuse Malfoye a nenávidím tebe za to, že jsi tomu bastardovi nebyl schopen říct NE! Opravdu tě nenávidím!”

V další minutě šel Harry k Severusovi a zoufale ho objal, když začal bídněvzlykat. Vypadalo to, že si nemůže pomoct zprotivit si, že byl tak citlivý. Alebylo to tak dobré mít Snapea, aby ho držel, šeptal mu, jak ho to zraňuje, žezpůsobil Harrymu bolest a říkal mu, že neměl na výběr…že Voldemort by potrestalHarryho -- ne Snapea – kdyby neposlechl v téhle věci a že si to krátké setkání sMalfoyem neužil – právě naopak – říkal mu, že nemá zapotřebí žárlit na kohokoli…na nikoho…nikdy…

“Nevíš, jak moc pro mě znamenáš?” vydechl Snape předtím, než se zmocnil Harryhodychtivých úst v polibku, který obsahoval tolik emocí. Severus přerušil polibeka řekl, “Potřebuju tě, Harry…právě teď víc, než kdy jindy.” Povzdechl si, “ale…zaprvé…potřebuji sprchu. Mluvme o déjà vu…”

Harry si utřel rukou své vlhké oči a přikývl.

“Kdybych měl hůlku…” zadumal Snape, “…trvalo by jen chvíli…”

“Jenom si pospěš…prosím…” poprosil chlapec a naposledy políbil Snapea, kterývstal a přešel do koupelny a přemýšlel o tom, že teď tráví polovinu svého života smýváním stop po přinucených pozornostech osobám, se kterými si nepřál být.

Harry ten čas, kdy se Severus zbavoval veškerých známek Luciuse Malfoye, využil,aby se dal dohromady. Nebyl pyšný na svůj výbuch žárlivosti, ale nebyl schopense zastavit. Možná, že to byl jeho hormony, které se vymkly kontrole nebo…možná, že to byl jiný důvod…jeden, který se neodvážil doteď vyjádřit.

Snape nebyl dlouho v koupelně a když se vrátil, viděl, jak Harry zapaluje vícesvíček a vykouzlil tak kolem jejich postele zahalenou zlatou auru…a chlapec sidovolil sledovat Severuse, když přešel přímo k posteli úplně nahý a už částečně vzrušený.

Bože, pomyslel si Harry, jak to miloval dívat se na něj…na jeho hubené tělo sdlouhýma nohama a ten způsob, jak svíčky osvěcovaly jeho modročerné vlasy,eleganci jeho vysokých klíčních kostí a jeho ruce s dlouhými prsty a tu mučícíplnost jeho úst. Proč si už dřív neuvědomil, jak smyslný tenhle muž je…jak fascinující…jak je prostě sexy?

Snape se pozastavil předtím, než si vlezl do postele. “Je mi odpuštěno?” zeptal se a jeho ústa škádlil malý úsměv.

“Není tu nic k odpouštění…” řekl Harry. “Chránil jsi mě…jako obvykle. Mýlil jsem se, když jsem udělal tak rychlé závěry. Pokusím se, aby se to neopakovalo.”

“A…chceš mě?”

Harry se přetočil na záda a ukazoval svou naběhlou erekci. “Ne, Severusi…můjpenis tu jen tak trčí do vzduchu, protože jsem nadšený, že mě zajal Voldemort,” vtipkoval.

“Dost té vaší drzosti, Pottere,” protáhl Snape a ujistil se, že použil stejný tón jako ve třídě.

“Takže Nebelvír přijde o pět bodů?” zeptal se chlapec.

Snape si vlezl do postele a jeho dlouhá postava se natáhla vedle Harryho. “Odvacet…” posmíval se lehce a jemně na chvilku sevřel chlapcův penis. “O patnáct díky…téhle neslušnosti.”

“Ale…profesore Snape…pane…tohle není neslušnost…to je touha!”

“O to horší, Pottere…” Snape se posunul dolů a políbil místo těsně pod Harryhopupíkem a od chlapce uslyšel jemný sten. A pak olizoval chlapcovo nižší břicho, jednou a znovu.

Harryho prsty se zabořily do Snapeových vlasů a zoufale je svíraly, když se ho snažil vést do místa, kde potřeboval jeho pozornost.

“Uvolni se, malý Nebelvíre…k tomu se dostaneme. Pořád jsi tak netrpělivý…tak chtivý…” mumlal Severus zlehka přes špičku Harryho lesknoucí se erekce.

“Protože to je to, co mi ZPŮSOBUJEŠ, sakra!” zašeptal Harry přerývaně.

“Chci si to s tebou vychutnat,” řekl mu Severus a znovu ústy lehce ochutnávalHarryho břicho. “Vždycky jsi žhavý a horlivý a JÁ jsem potom taky, takžeskončíme v posteli v rozpáleném spěchu. Tentokrát ne, Harry. Řekl jsem ti, že tě potřebuju jako nikdy dřív. A taky to tak myslím. Rád bych…já…”

Harry na chvilku nedýchal, čekal…nevěděl na co.

“Co?” pobízel. “Rád bys co?”

“Rád bych…si to s tebou vychutnal,” zopakoval Severus.

“Zvláštní…” dumal Harry.

“A co?”

“Spíš bych si myslel, že jsi se chystal říct něco jiného…”

“Jako?”

“Jako že…rád by ses se mnou miloval.” Chlapcův hlas se mírně zatřásl, když to řekl.

Snape si krátce navlhčil rty a pak odpověděl, “Harry…už jsem ti to vysvětlil…o tom jak je pro mě těžké…”

“Říct, že někoho miluješ? Říct, že miluješ mě?” zeptal se Harry tiše.

Ta zatracená nebelvírská přímo-do-srdce upřímnost.

“Budeš to někdy schopen říct, Severusi? Budeš to tak někdy opravdu myslet?”

“Já…upřímně nevím,” byla upřímná odpověď.

“No, promiň mi…ale já to POTŘEBUJU říct. Miluju tě…jsem do tebe zamilovaný a jemi jedno, jestliže to nechceš slyšet…je to pravda! Není pro mě jednoduché být vtomhle sám, víš…s mým srdcem ve vzduchu. Je to pro mě risk říct ti, co jsem tiprávě řekl. Ale potřeboval jsem ti to říct…chci abys to věděl…ne, že by to bylonějaké velké překvapení, jsem si jist…to, jak jsem jednal…žárlil na Malfoye,chtěl jsem , abys byl se mnou po celou dobu a tak.” Tady chlapec zakroutilhlavou. “Tohle teď asi nepotřebuješ, co? Ne po těch věcech, kterými jsi prošel,”řekl smutně. “Všechno, co jsi chtěl bylo…se mnou mít sex a možná vyloučit den avšechno, čím jsi prošel…a co dělám já? Házím ti svinstvo do cesty. Jaká je to starostlivost?”

“Harry…nelituj toho, co jsi právě řekl…prosím, ne. Znamenalo to pro mě víc, nežsi myslíš…víc, než jsem schopen vyjádřit,” řekl Severus a jeho hlas zbarvilo nezvyklé množství emocí.

“A je to tu znovu, Severusi…znovu mě chráníš,” povzdechl si Harry těžce.

Snape se posunul nahoru, nadzdvihl chlapcovu bradu těmi dlouhými prsty jednéruky a přinutil Harryho, aby se mu podíval přímo do očí. “To co jsem řekl, jsemmyslel vážně. Neřekl jsem to pro tvůj prospěch. A Teď…ztichni. Potřebuju tě…”Snapeova poslední slova byla sotva chraptivý šepot…jeho ústa se chopila Harryho a oba dva se propadli do hluboce citového -- a fyzického -- víru.

Ačkoli Severus nebyl schopen vyjádřit své pocity, nechal je znát ve svýchpolibcích, jeho dotecích a v jeho intenzitě. Vychutnal si to – tak jak řekl – aoběma dopřál zážitek, který ani jeden nezapomene…bez ohledu na to, co přinese budoucnost.

Snape tentokrát nevzal na vědomí Harryho “nové místo”. Kdyby to udělal, cítil, že by to bylo popření toho, čím Harry OPRAVDU je.

A Harry v tomhle cítil rozdíl a zjistil, že co Snape nemohl říct, více nežplnohodnotně demonstroval…a cítil se v teple a že mu na něm záleží a že je tohlečást jeho osudu…bez ohledu na to, co se ještě v jeho životě stane. A naučil se,že pomalost může být neuvěřitelná…a že to nebylo méně žhavé…nebo nevzrušující,když to nebylo horké a rychlé. A Snape byl úžasný učitel…byl to hluboce sestarající milenec…a Harry už nepocítil něco jako to, co mu Severus udělal teď…nikdy…

*****

Uplynulo několik dní.

Snape podával Voldemortovi hlášení každá den, ale už se neopakoval ten den, kdyho Voldemort přinutil jít do jeho komnaty. Pán Zla byl zpátky ve svém šerednémtvaru a Snape se domníval, že byl jen schopen udržet si svůj mladý normální tvarpo určitou dobu a že ho to hodně oslabilo. To bylo nejspíše to, proč ho teď nechal být. Pán Zla neměl energii na sex.

Potom jednou ráno se ozval v hale mimo Snapeův a Harryho pokoj rámus. O chvilkupozději vpadl jeden Smrtijed do pokoje a zavoval si pro Severuse. Snapea vzalipřes halu do Malfoyova pokoje, kde našel blonďáka chodit po pokoji sem a tam…nahého kromě ručníku, který měl omotaný kolem pasu.

“Luciusi…co k čertu…?” chtěl vědět Snape.

Lusius byl zřejmě bez sebe a popadl Snapea za límec. “Já krvácím!” burácel dramaticky, “…krvácím!”

Snape odstrčil Malfoyovy ruce a ušklíbnul se, “Luciusi…to je jen menstruačníkrev. Měl jsi to očekávat…řekl jsem ti, že se to stane. Na to se neumírá. Znamená to jen, že je transformace úspěšná.”

“A co mám s tím UDĚLAT?” vyštěkl Lucius. “Ne, že by ti na tom záleželo, Severusi…ale nejsem zvyklý jednat s tímhle druhem…problému!”

“To víš, že JSOU věci, které jsou vyrobeny pro tuhle dobu, Luciusi. Jsem si jistý, že to, co potřebuješ, najdeš v koupelně.”

“A co to bolení břicha, které mám? Jako kdyby se mi tam kroutily nějaké uzly…tady dole…” poukázal na svůj podbřišek.

Snape zakroutil hlavou a šel do koupelny. Vrátil se s lahvičkou nějaké tekutinya podal ji Luciusovi. “Vezmi si to…zaručuju ti, že ti to zmírní křeče. Dej sinějakou teplou deku…nebo láhev horké vody…na tvoje břicho a to ti taky uvolní ty svaly.”

Severus Malfoye opravdu litoval. Věděl, že Lucius nebyl někdo, kdo jednal sbolestí nebo vlastním neklidem a navíc když tenhle neklid pocházel z nového adost nezvyklého zdroje to pro něj muselo být složitější. “Vypij to…uvolní tě to,” řekl Malfoyovi, “a pak si lehni na postel břichem dolů…namasíruju ti dole záda.”

“Tohle tě nenutí ke kompromisu, když to chceš udělat, Severusi?” ušklíbnul se Malfoy a vypil lektvar.

Severus masíroval Malfoyovi dole záda dokud blonďák nepocítil trochu úlevy a upadl do lehkého spánku, potom se vrátil zpátky do jeho a Harryho pokoje.

“Lucius má měsíčky,” povzdechl si. “Z toho, jak vyváděl, by si jeden pomyslel,že umírá.” Lehce se usmál na Harryho. “Potřebujeme ještě zkontrolovat tvoje úrovně, než půjdu dát Voldemortovi mé hlášení.”

Test skončil a Harry sledoval, jak se Severusova tvář trochu změnila, když četl výsledky.

“Co je?” zeptal se chlapec.

“Měl bych to udělat znovu…ale ten test říká, že jsi…ve vhodném stavu.”

“To znamená….”

“To znamená…že bys mohl otěhotnět,” odpověděl Snape tiše.

“Ale…ani jsem neměl měsíčky…”

“Ne… Ale může to taky být tím, že jsi vstoupil přímo do prostředka cyklu, tímdnem, který byl po tom dni, kdy sis vzal lektvar,” vysvětlil Severus. “Nicméněto radši udělám znovu, jen pro jistotu…” dodal a Harry se podrobil ještě jednomu testu.

“Stejný výsledek, že?” zeptal se pak chlapec a Snape jenom přikývnul. “Tak…teď to musíš…zkusit a…”

Snape odpověděl znovu přikývnutím. Tak nějak doufal, že by je mohli najít dřív, než na tohle přijde.

“Já…hádám, že bys to měl ohlásit Voldemortovi.”

“Ano…ale pamatuj si tohle, Harry…dokonce s tímhle lektvarem na zvýšení spermií,který beru…máš víc, než jen pouhou šanci, že se tohle početí nestane,” Severusse snažil znít přesvědčivě. Uvnitř přemýšlel, kdy se Harry do tohohle vhodnéhostavu dostal a jak by ho mohl ušetřit touhle těžkou zkouškou těhotenství beztoho, že by vzbudil ve Voldemortovi podezření. Přemýšlel, že by se předejakulací stáhnul…ale věděl, že by to bylo stěží uspokojivé řešení. Mělneomezený přístup k lektvarům, mohl uvařit něco, co by předešlo otěhotnění…ale neměl až takový přístup.

“Já…předpokládám, že Voldemort už o tom ví…to jak nás pořád sleduje a tak…” zadumal chlapec.

“Nejspíš,” odpověděl Snape. “Ale pořád musím jít podat denní hlášení.”

Dveře se otevřely a podruhé to ráno vstoupil Smrtijed. “Lord Voldemort si přál,abych ti řekl, že nemáš mrhat drahocenným časem a podat mu dnes ráno hlášení. Chlapec je připraven…dělej co udělat máš.”

Snape jenom zavrčel v odpověď a Smrtijed opustil pokoj a zamknul za sebou dveře.Podíval se na Harryho. “Mohli bychom se nasnídat, ne?” Pokoušel se, aby jeho hlas zněl lehce a lhostejně.

“Voldemort nechce, abychom marnili časem,” řekl Harry.

“No, jsem si jistý, že by mu nevadilo, kdybychom se nasnídali,” řekl Snape a dodal, “Dal bych si toast, granolu a čaj…a ty…?”

“Smažená vajíčka a toast by se mi hodily,” odpověděl Harry…ale jídlo nepřišlo.

Snape vydal jemný zvuk znechucení. “Nejspíš by mu VADILO, kdybychom se nasnídali.”

“Možná je lepší, kdybychom to vůbec nezkoušeli s plným žaludkem…” řekl Harry ausmál se na Severuse. “Hej…no tak. Nemůžu to dělat sám. Potřebuju ten tvůj zvyšovač spermií.”

“Jo…hm…ano…dobře…zapomněl jsem si ten lektvar dneska vzít. Tvoje poznámka mi tojen připomněla,” řekl Severus a najednou ho něco napadlo. Na chvilku se zastavila podíval se vážně na Harryho. “Víš, že tě nikdy neopustím, že?” zeptal se tónem, který u něj chlapec zatím ještě neslyšel.

“Já…”

“Bez ohledu na to, jak věci vypadají – na povrchu – JÁ tě NEOPUSTÍM,” zdůraznil znovu Snape. “Můžeš tomu věřit, Harry?”

“Ano…” přikývnul Harry reakcí na naléhavý Severusův hlas. “Věřím tomu.”

Snape ho lehce políbil a vešel do koupelny. Harry zaslechl zvuk roztříštěného skla, o chvilku později se objevil Severus a vypadal podrážděně.

“Upustil jsem mou poslední lahvičku lektvaru,” ušklíbnul se. “Musím jít dolů dolaboratoře a udělat si další. Doufal jsem , že to nebudu muset udělat předdnešní nocí…ale…když teď nemám na vybranou…” Přešel ke dveřím a hlasitězaklepal. Smrtijed na to otevřel dveře. “Potřebuju jít do laboratoře,” řekl Snape krátce.

“Musím se zeptat Lorda Voldemorta,” odpověděl Smrtijed a zavřel dveře Snapeovipřed obličejem. Za pár minut se vrátil zpátky. “Půjdeš se mnou,” nařídil a Snape se podíval zpátky na Harryho. “Pamatuj si, co jsme si řekli, Harry,” řekl.

Harry přikývnul a přemýšlel, co se u všech všudy děje…

*****

Smrtijed vedl Severuse do laboratoře, kterou mu nechal Voldemort k dispozici.

“Budu tu jen minutu,” řekl Snape strážnému rovnou.

Přešel do pracovní místnosti, rozdělal oheň pod jedním malým kotlíkem a začalrychle sbírat přísady, které pečlivě přidával do směsi, kterou vařil. Špetkutohohle, list tamtoho…a když nakonec skončil, nalil část toho odvaru do lahvičky, zbytek vylil do umyvadla a vydrhnul kotlík.

Když s tím skončil, vzal si lahvičku, kterou ani nezazátkoval a vypil obsah.

O chvilku později, klesl – bez života – na podlahu…

*****

Voldemort zíral na to ještě pořád tělo Severuse Snapea, jak leží před ním. DvaSmrtijedi přinesli to tělo do trůnního sálu a položili na podlahu před nohy Pána Zla.

“Jak se to stalo?” dožadoval se Voldemort. “MacNaire? Tys ho hlídal. Co se stalo?”

“On…on řekl, že tam bude jen na chvilku, můj pane. Další věc, kterou vím je, že…spadnul na podlahu a…byl mrtvý.”

“Tohle…NEMŮŽE…BÝT!” zuřila té věc, kterou byl Voldemort. “Potřebuju ho, abydokončil ten experiment! Potřebuju ho naživu!” Vytáhnul hůlku a ukázal na omráčeného MacNaira a efektivně ho vymazal zlomyslným zábleskem zeleného světla.

Trůnní místnost byla na dlouhou chvíli zticha…pak ukázal Voldemort na Snapeovo tělo. “Dejte to pryč z mých očí!”

“Kam ho máme dát, můj pane?” zeptal se Pettigrew zpoza své masky.

“Pošlěte ho zpátky Brumbálovi! Hlavně se ho zbavte!” zavrčel Voldemort a dopředu vykročili dva Smrtijedi. Sebrali Snapeovo tělo a vynesli ho z trůnního sálu.

*****

Harry slyšel otevřít dveře a řítil se uvítat Severuse. Byl pryč až moc dlouho a Harry se bál, že ho Voldemort zdržel…tak jako dřív.

Nicméně to nebyl Snape, kdo vstoupil do místnosti…byl to Lucius Malfoy.

“A co VY tu děláte?” vyjel Harry.

Malfoy si navlhčil rty a vypadal rozhodně nepohodlně. “Podívej se…Pottere…musím ti něco říct…”

Harry se otočil a odfrknul si, “Nechci slyšet nic, co mi musíte říct!”

“Říkej si, co chceš, chlapče…ale ty si to POSLECHNEŠ. A až si toposlechneš…pochopíš, proč tu jsem. Teď…si sedni,” řekl Lucius a ukázel směrem k židli.

“Postojím,” odpověděl Harry. “Tak už to vyklopte, Malfoyi.”

“Pottere…Harry…prosím…POSAĎTE se.” Ten tón byl na Malfoye nezvyklý.

“Vyklopte to, Luciusi…a pak odsud zmizte!”

Lucius se znovu zarazil. “Není…to lehké. Pořád jsem v šoku. Já…”

“Řekl jsem VYKLOPTE TO a VYPADNĚTE!” zařval chlapec.

Lucius kolem sebe znovu nabral svou obvyklou pánovitou auru jako nějaký plášť a přikývnul. “Dobře tedy. Jde o Severuse…je mrtvý.”

Z Harryho obličeje se vytratila barva a nevěřícně zíral na blonďatého muže před sebou. “Co…jste to řekl?” dýchal.

“Je to pravda. Šel, aby si udělal nějaký lektvar nebo něco a prostě…zkolaboval. Je mrtvý.”

Harry se začal viditelně třást a Lucius k němu přešel a pomohl mu na židli. Chlapec neprotestoval.

“Muselo to být napětí z tohohle všeho…” povzdechl si Lucius. “Kdo by to řekl? Je to šok…”

“Vypadněte…” Harryho hlas byl plochý a bezcitný.

“Podívej…já vím, co si o mě myslíš, ale…”

“Řekl jsem, abyste vypadnul, Malfoyi.”

Blonďák pokrčil resignovaně rameny, sklonil hlavu a opustil pokoj.

Harry seděl v omráčeném tichu, když se kolem něj svět zhroutil.

Severus byl jeho přítel, jeho učitel a…jeho milenec a Harryho celý život byl teďcelý spojen s tím mužem. Bez něj tu nebyl žádný život…žádný důvod existovat…obzvlášť ne v drápech Voldemorta.

Vůbec žádný důvod žít…

Kapitola třináctá

Severusovo Snapeovo zdánlivě neživé tělo bylo nenuceně vyhozeno na Bradavické pozemky a necháno tam pro někoho, kdo by ho našel.

Nicméně po deseti minutách sebou začala Snapeova oční víčka škubat a náhle se hluboce nadechl, kašlal a lapal po dechu, když jeden vypustil a znovu se nadechl a znovu. Rozhlédl se kolem a věděl, že je na Bradavických pozemcích.

Jeho plán vyšel!

Snape se dostal na nohy, které se mu strašně třásly a doklopýtal do hradu do Brumbálovy kanceláře, kde se zhroutil u dveří.

Dveře pracovny se otevřely a vykouknul Brumbál. Když uviděl Snapea otevřel dveře celé.

Severusi !“ zvolal a předklonil se.

Snape seděl a byl stale ještě slabý.

“Co se proboha stalo? Kde jsi byl?“ Pokládal Brumbál tyhle otázky, když pomáhal mladšímu kouzelníkovi zpátky na jeho nohy.

“Já…potřebuju si udělat protijed na lektvar, který jsem si vzal,“ dostal ze sebe Snape. “Můžu…můžu…použít vaši laboratoř?“

“Jistě…tady…Dovol mi, abych ti pomohl dovnitř.“ Brumbál pomohl Snapeovi do pracovny a zeptal se, “Co sis vzal? Co potřebuješ na protijed?“

Severus odříkal seznam přísad a Brumbál je sehnal tak rychle, jak je Snape vyslovil. Brzo - se schopnouBrumbálovou asistencí - měl Snape požadovaný lektvar, který by mu vrátil jeho normální sílu…jehosamotného…a vařil se v kotlíku před ním. Pečlivě to sledoval a - znovu s pomocí Brumbálovou - odlil trochu do lahvičky a když to bylo hotovo, vypil to.

Opíral se o ruce na pracovní desce, kde pracoval a snažil se zůstat stát na nohou, dokud nezabral tenlektvar, který nakonec účinkoval…a on mohl stát už sám.

“Voldemort má Harryho,“ řekl Snape. “Nedokážu říct kde - nebo dokonce co - to zařízení je…nebyla tam žádná okna…nic, co by mi řeklo, kde to je.“

“A…tebe dostal taky?“ zeptal se Brumbál.

“Ano… úspěšně se mi podařilo dostat se do laboratoře, kde jsem si udělal lektvar, který když se vypije,simuluje smrt na dvě až tři hodiny. To byl jediný záchytný bod, co jsem měl. Přinesli mě sem. To místonemůže být odsud vzdálenější dál, než dvě hodiny, jestli se nepřemístili…jestliže ano…nikdo to neví. Musíme odtamtud toho chlapce dostat! Každou chvilkou je jeho život nebezpečnější. Vzal jsem na sebe přílišné riziko, když jsem tohle zkusil, ale jiné východisko jsem neviděl. Voldemort to může, jak jistě víte, přenést to na Harryho. Zkřížil jsem mu plány… Bude hledat pomstu.“

Brumbálovo obočí se hluboce svraštilo. “Můžeš popsat to zařízení, ve kterém jsi byl?“

Snape potřásl hlavou. “Je to složité. Bylo to jako hrad nebo pevnost…mohlo to být cokoli…mohlo to být kdekoli.“

“Víš…je tu kouzlo, které je spolehlivější než kompas pro něco jako je tohle,“ dumal Brumbál, akradmě se podíval na mladšího kouzelníka. “Kdybychom měli někoho, kdo Harryho miluje…hluboce miluje…tak ho to kouzlo ihned najde.“

“Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel,“ odpověděl Snape skepticky.

“Můj drahý Severusi…tak brilantní a dokonalý kouzelník jakým jsi, troufámsi říct, že ještě neznáš všechny triky.“ Brumbál pokrčil rameny. “Ale…je to sporné. Vím, že má Harry přátele…ale milence? Bohužel…ne.“

“Přestaňte, Brumbále,“ zavrčel Snape. “Přestaňte marnit časem. Víte, že má milence…víte, že to jsem já. Jestli mě můžete použít, abych našel Harryho…proboha živého…udělejte to!“

Brumbál zaváhal. “Je to víc, než jen touha, že, Severusi?“

“Je to LÁSKA, Brumbále…a teď ho NAJDĚTE!“ zasyčel Snape skrz zaťaté zuby.

Starší kouzelník položil ruku na Snapeovo rameno v gestu, které obsahovalo jak city, tak porozumění.“Pojď se mnou,“ řekl Brumbál a vedl Snapea do výklenku, kde byl velký stůl. Bílovlasý kouzelník přešel k zásuvce, vytáhl něco, co vypadalo jako starobylý diagram, který se rozprostřel po stole.

“Na této mapě je velice starobylé kouzlo, Severusi…a nepůjdu teď do detailů…kromě toho, že když položíšruku nad mapu a budeš myslet na osobu,kterou miluješ, budeš schopen identifikovat místo, kde se teď nachází. Jestliže Harryho opravdu miluješ, tak jak říkáš, tak to vyjde.“

Snape neplýtval časem, umístil obě ruce dlaněmi dolů nad mapu a pomalu jimi pohyboval. Skoro ihned jehopravá ruka ukázala na místo, které bylo na levé straně mapy a jeho ukazováček směřoval dolů a přesně identifikoval to místo.

“Aaaach…“ přikývnul Brumbál. “Jak to vypadá…mladý Harry odsud není vůbec daleko. To místo, kde jste byli, je oficiálním hradem Lorda Voldemorta.“

“Jak dostaneme Harryho?“ zeptal se pak Snape. “Nemůžeme tam jen tak vejít.“

“Náhodou mám návrh,“ usmál se starší kouzelník, vytáhnul ruce z hábitu a běžel jimi celou délkou jeho těla.Tam kde stál se objevil Smrtijed. “Obyčejný vzhled Smrtijeda by měl stačit. Voldemort si myslí, že jsi mrtvý.Nemá žádný důvod předpokládat záchranou párty…a těžko by se díval dvakrát po dvou Smrtijedech. Víš, kde Harryho drží?“

Snape přikývl. “Při nejmenším…vím, kde byl, než jsem odešel.“

Brumbál použil hůlku, aby Snapea dostal do hábitu Smrtijeda. “Myslíš, že nás tam oba můžeš přemístit?“

“Můžu to zkusit. Voldemort každopádně může mít to místo obklopeno kouzly a zábranami proti přemisťování.“

Brumbál poklepal mladšímu kouzelníkovi na rameno. “Já mám taky nějaké triky, drahý chlapče. Nasměruj nás… postarám se o male léčky, které si na nás Voldemort mohl vymyslet.“

Snape položil ruku na Brumbálovo rameno, určil spojení mezi ním a starším kouzelníkem a zaměřil se na ten pokoj, který on a Harry sdílel. V okamžiku tam oba stáli.

Snape se ihned začal shánět po Harrym. “Není tu,“ řekl. “Malfoy je přes halu…nebo byl. Mohl by vědět, kam ho vzali, ale když zůstává jedním z nic, nemůžeme mu věřit.“

“Je tu ještě nějaké jiné místo, kde by Harry mohl být?“ zeptal se Brumbál zpoza Smrtijedské masky.

“Voldemort ho možná mohl přesunout do sklepení,“ odpověděl Snape.

“Můžeš nás tam vzít? Teď když jsme tady by bylo rozumnější nepoužívat kouzla, dokud nebudeme muset.“

“Můžeme je použít na odemknutí dveří,“ řekl mu Snape, ale dveře byly otevřené a oba dva vyšli ven do haly.

Snape je rychle vedl osvětlenou halou…dolů do sklepení. Smrtijed střežil ty cely, ale Snape jenom zamumlal, “Příkaz Lorda Voldemorta,“ a oba kolem něj prošli.

Ale cely byly prázdné, kromě místního kouzelníka, kterému se podařilo naštvat Voldemorta a teď tu pořád bydlel.

“Jediné místo, kde by ještě mohl být…trůnní sál,“ řekl Snape a cítil, jak se mu žaludek sevřel v obavách o Harryho. “Tam nás ale určitě objeví.“

“Jestliže se můžeme dostat neodhaleni do té místnosti, zaměříme chlapce a přemístíme se s ním ještě před t ím, než Voldemort zjistí, co se děje…ale cenu to má.“

“Zůstaňte vzadu,“ řekl pak Snape. “Půjdu tam. Mám lepší šanci udělat to, co jste právě řekl, než oba dva dohromady.“

“Severusi…já si myslím, že…“

“Víte, že mám pravdu,“ vypočítával Snape. “Jestli se dostanu do problémů, můžete mě krýt,“ dodal.

Brumbál se mírně usmál a přikývnul v souhlas.

Snape zamířil do trůnní místnosti a nechal Brumbála venku. Když tam Severus vstoupil, zjistil, že je prázdná. V tom si uvědomil, že může mít Voldemort Harryho u sebe, ve jeho komnatě.

Snape přešel zpátky k Brumbálovi a řekl mu o svých obavách. “Jestli to tak je…a Harry je s Voldemortem v jeho komnatě, nikdy se k němu nedostaneme,“ řekl potichu.

“Možná, že vím, jak se tam dostat,“ řekl Brumbál mladšímu kouzelníkovi. “Všechno, co musíš je dostat nás tam.“

Brzy ta malá záchranná partička stála před dvojitými dveřmi, které vedly do Voldemortovy komnaty.

“Zůstaň vzadu, Severusi…Použiju velice mocné kouzlo, většinou má vedlejší účinky.“

Snape ustoupil a sledoval Brumbála, jak vytáhl hůlku a řekl nějaké neznámé zaklínadlo. Ihned sezformoval oheň a rychle nabýval na intenzitě. Jiskry z toho odlétaly a Snape cítil, jak má ožehlou tvář, když to lítalo na všechny strany.

“Buď připraven, jakmile se ty dveře otevřou,“ řekl Brumbál a o chvilku později byla ohromná exploze adveře komnaty vyletěli z pantů a roztříštily se na spoustu třísek.

Dva kouzelníci se vyřítili do místnosti a našli Voldemorta - v jeho šeredné formě - nahoře nahého Harryho a chystal se jím právě proniknout.

Imperio !“ zanotoval Brumbál a Voldemort zmrznul.

“Půjdeš pryč od toho chlapce a postavíš se ke stěně,“ dodal pak Brumbál a Voldemort pomalu na příkaz udělal to, co mu bylo řečeno, zatímco na něj pořád bílovlasý kouzelník mířil hůlkou.

Snape se vyřítil k Harrymu. “Je pod nějaký druhem kouzla…nebo si vzal nějaký lektvar,“ řekl a vzal chlapcedo náruče. “Už jsi v bezpečí, Harry…jsem tady,“ utěšoval ho a podíval se na Brumbála. “Co uděláme s Voldemortem?“

“Jestli znám Voldemorta, nebude pod tím kouzlem moc dlouho. Uděláme nejlíp, když vezmeme Harryho aodejdeme odsud. Jestli zůstaneme, můžeme toho později litovat,“ radil starší muž. “Přemísti se s tím chlapcem do mé pracovny…přemístím se sám.“

Snape přikývnul a pevně řekl, “ Apparate !“ a on a Harry zmizeli z pokoje. Brumbál je brzo následoval.

*****

Brumbál se objevil ve své pracovně krátce po Snapeovi a Harrym.

“Polož toho chlapce na gauč,“ řekl Brumbál a ukázal na pohodlnou koženou sedačku nalevo od místa, kde stál Snape.

“Nejspíš je omámený,“ řekl Snape, když zkoumal Harryho. “Ale nemůžeme mu dát protijed, dokud nebudeme vědět, co mu dal.“

Brumbál Harryho taky prohlížel. “Nemám ponětí, co mu dal. Mohlo to být klidně i kouzlo.“

Severus zakroutil hlavou a řekl, “Nemyslím si. Má to nádech lektvaru.“

“V tomhle tvým instinktům plně důvěřuji,“ řekl Brumbál profesorovi lektvarů. “Co se týče lektvarů není na světě nikoho lepšího, Severusi.“

“Zaprvé…musíme ho dát do tepla,“ řekl Snape a Brumbál s použitím hůlky Harryho oblékl do pyžama apřikryl ho teplou dekou. “Teď…jestli můžu znovu použít vaši laboratoř, mohu zjistit, co to je. Kolem jeho rtů můžou být po tom stopy…nebo patrně i v jeho slinách nebo krvi.“

Jakmile to Snape dořekl, začal se sérií testů a zkoušel určit, co dal Voldemort Harrymu. Pracoval rychle, ale se zaujatou pozorností pro detail. V první řadě šlo o Harryho zdraví a toho si byl vysoce vědom.

Zatímco Snape pracoval, Brumbál si sedl k chlapci a pozoroval se zájmem učitele lektvarů.Vždy tohoto vysoce hloubavého profesora obdivoval, I když se tak často soukromě nevídali.Byl si vědom důvodů Snapeovy hořkosti a byl potěšen, že konečně našel někoho, kdo mohl proniknout toutvrdou slupkou, kterou si vybudoval kolem sebe jako ochrannou zeď. Brumbál byl zároveň šťastný z toho,že si Harry našel někoho, komu na něm opravdu záleží a kdo ho miloval. Chlapec to ve svém životě velice zmeškal a teď to měl.

“Doušek živé smrti,“ řekl Snape konečně a ihned začal připravovat protijed. “Jak neuvěřitelně ironické může být tohle …“ mumlal.

“Co máš na mysli, Severusi?“ zeptal se Brumbál.

“První den, kdy do mě třídy vešel Potter, ptal jsem se ho na věci z textu, který on - a ostatní studenti - si měl přečíst předtím, než přijde na hodinu. Samozřejmě, že to nečetl.Jedna z otázek, na kterou jsem se zeptal byla, co by dostal smícháním rozdrceného kořene asfodelu kvýluhu z pelyňku. Když nemohl odpovědět…obávám se, že jsem ho před třídou zesměšnil.“ Snape potřásl smutněhlavou. “Byl tak mladý… Musel se potom hrozně stydět.“ Odmlčel se a pak řekl, “Musím ještě uvařit nějaké další lektvary. Nevadilo by vám to? Musím zrušit něco, k čemu mě Voldemort donutil, zatímco jsme tam byli.“

“Moje laboratoř je ti k dispozici,“ řekl mu Brumbál a vstal ze sedačky, když Snape přišel s protijedem.Snape si sednul vedle Harryho, zvedl chlapci hlavu, přiložil lahvičku s protijedem na Doušek živé smrtik jeho ústům a pomalu mu vléval tekutinu do jeho úst a dohlédl na to, aby to chlapec spolknul bez toho, že by se dusil.

Když se to Snapeovi podařilo, opatrně položil chlapcovu hlavu zpátky a zkontroloval mu oči a puls.“Minutu nebo dvě to bude trvat,“ řekl Brumbálovi, když chlapci jemně shrnul jeho silné vlasy. “Vrať se mi,malý Nebelvíre,“ vydechl, předklonil se a políbil chlapce na klikatou jizvu na jeho čele.Když se Snape stáhnul, uviděl, jak na něj zírají dvě smaragdové oči.

“S…Severusi? Co se stalo? Co…“ náhle se posadil. “Byl jsi mrtvý! Malfoy a Voldemort řekli…řekli, že jsi mrtvý!“ zakřičel a v další minutě se rozplakal Snapeovi v rukou. “Řekli mi, že jsi…že jsi umřel…! Ó bože! Ó můj bože, Severusi!“

“Klid…pšššt, pššššt…nejsem mrtvý…jak můžeš vidět. Vzal jsem si lektvar, po kterém jsem tak jen vypadal,“ ujistil Snape chlapce, když ho ve svých rukou konejšivě houpal.

“Kde jsme? Kam…? Profesore Brumbále…?“ Harry se podíval přes Snapeovo rameno a viděl ředitele, jak se na něj usmívá.

“Ano, Harry. Jsi v bezpečí…díky Severusově vynalézavosti. Chopil se obrovské šance, aby tě zachránil …a, jak vidíš, tak se to povedlo.“

“Děkuju…děkuju…“ dostal ze sebe Harry, jeho hlas zanikl ve Snapeově rameni, jak se ho držel za všechno, co pro něj udělal.

“Já jsem jen vděčný, že jsi v pořádku,“ odpověděl Snape a ni se nesnažil zakrýt emoce ve svém hlase.

“Takže…jestliže mě oba omluvíte…řeknu škole, že máme našeho profesora lektvarů a tebe, Harry, zpátky mezi námi,“ řekl Brumbál. “Používej laboratoř, jak dlouho potřebuješ, Severusi…“

“Děkuji za vaši pomoc, pane řediteli,“ řekl Snape upřímně. “Pochybuji, že bych se vrátil zpátky, kdyby nebylo vás…“

Brumbál přikývnul, šel ke dveřím své pracovny, otevřel je, vyšel z místnosti a zavřel za sebou.

Bez zaváhání hledala Harryho ústa Severusova. Líbali se dokud z toho chlapec málem neomdlel, pak se Snape stáhnul jen o kousek, aby se mohli oba nadechnout.

“Já…opravdu jsem si myslel, že jsi mrtvý,“ řekl Harry a do očí se mu znovu vehnaly slzy. “Nechtěl jsem žít…jenom umřít. Voldemort si pak pro mě přišel. Řekl, že když tu nejsi ty, abys…abys to udělal, takby mohl být on dárce spermatu. To…to je ta poslední věc, kterou si pamatuju.“ Odmlčel se a setkal se se Snapeovým pohledem. “Nemyslíš si, že…on…“

“Nezáleží na tom, jestli ano,“ ujistil ho Severus. “Jenom chci udělat pár lektvarů, které zruší ty lektvary,které jsem ti dával pod Voldemortovými instrukcemi. Za malou chvíli budeš takový, jaký jsi býval dřív.Zítra se tvé tělo vrátí do normálu, takže i kdyby ti ten…ten úchyl něco udělal …bylo by to jedno…“

“Ale…Severusi…přemýšlej o tom. Máme šanci, abychom…abychom měli dítě. Tohle je něco, co dva mužinemůžou uskutečnit, za normálního průběhu událostí. Jestliže si tyhle lektvary vezmu, budu takový, jako dřív, ano, ale taky nám to odepře tuhle možnost,“ řekl Harry a jedním prstem přejel Snapeovi přes rty.

Snape zakroutil hlavou. “Ne, Harry…ani bych o tom neuvažoval. Ten experiment měl především na svědomístrašně moc možností výskytu komplikací. Není to bezpečné! Ani v našem světě nemůžou muži nést život! Nevystavil bych tě takovému nebezpečí…ani na okamžik bych na to nepomyslel!“

“Severusi… dítě NAŠE dítě ! Dítě z obou našich těl! To tě to ani trochu neláká?“

“Možná proto, že znám rizika pokusů jako tenhle…a ne…neláká. Ani bych NEDOVOLIL, aby mě to zlákalo! Ne,Harry…je to moc nebezpečné…moc riskantní. Jestli budeme chtít dítě, můžeme si nějaké adoptovat,“ řekl Snape na rovinu.

“Mluvíš o nás a o společné adopci dítěte, Severusi…“ šklebil se Harry. “Znamená to to, co si myslím, že to znamená?“

“Jestliže myslíš to, jestli tě miluju a jestli chci s tebou strávit zbytek svého života, Pottere…“ Snape se na chvilku odmlčel a pak dokončil, “…odpověď je…ano…“

Harryho oči se rozšířily. “OPRAVDU?“

“Dneska jsem to přiznal Brumbálovi, abych tě zachránil…takže bych to měl stejně tak přiznat i tobě.“

“Ty…ty jsi řekl Brumbálovi , že mě miluješ?“ nevěřil chlapec.

“Musel jsem. Měl nějakou mapu na lokalizování osob…ale jen někým, kdo je opravdu miluje. Neměl jsem aniponětí, kde nás Voldemortvěznil a tohle byla jediná cesta jak to zjistit - najisto - kde jsi. Nemohl jsem si dost dobře dovolit oddávat se své nejistotě, ne?“

“Severusi…jak ta mapa vypadala?“

Snape pokrčil rameny. “Nejspíš velmi starobylá…“

“Měla ozdobný modrý okraj?“ zkusil Harry.

“Ano…teď když jsi to řekl…tak ano. Proč? Jak to víš?“

Harry se usmál. “Brumbál mi tu mapu jednou ukázal, když jsem ho tu v jeho pracovně navštívil. Řekl mi,že je to mapa, která pomáhá najít poslední místo, kde se člověk nacházel, třeba kvůli tomu, že zapomene nebo neví, jak se tam dostat.“

Přes Snapeovu tvář se přehnalo porozumění a jeden koutek jeho úst se stočil nahoru v ironickém úsměvu. “Chcešmi říct, že…to nemělo nic společného s…láskou?“

“Obávám se, že jsi vystavil své city pro nic za nic,“ přikývnul Harry. “Zřejmě si Brumbál myslel, že je nejvyšší čas, abys byl k sobě upřímný…aby sis to otevřeně přiznal.“

Snape si povzdechl a přitáhl si chlapce hlouběji do svého objetí. “Předpokládám, že bych měl být naštvaný…ale nejsem. Jen…neočekávej, že to budu říkat každých pět minut.“

“Vlastně, Severusi…neřekl jsi to ANI jednou,“ poopravil Harry. “Ne přímo, nikdy.“ Políbil jemně Severuse.“Prosím…řekni mi to jednou… Slibuji, že tě s tím už otravovat nebudu. Pak to můžeš říkat, kdykoli budeš chtít sám. Ale prosím…jen jednou, Severusi… Prosím…pro mě…“

“Ty mi to vůbec neulehčuješ, Pottere…co?“ protáhl Snape a přes jeho rty přehrál malý úsměv, když vzal chlapcovu tvář do svých rukou. “Miluju tě, ty odporný malý hajzle. A teď mi s tím vlez na záda.“

“Bože, Severusi…ty jsi takový nestoudný romantik!“ vykřikl chlapec, zasmál se a dychtil po dalším polibku.

“Jestli chceš romantiku, jsi se špatným mužem,“ posmíval se Snape, když polibek skončil. “Teď…odpočiň si tu a nesnaž se sebe zmrzačit, zatímco budu připravovat ty lektvary, které potřebuješ.“

“Ano, pane…“ uchechtl se Harry a pozoroval Severuse, jak vstal ze sedačky a přešel ke stolku s Brumbálovými zásobami.

Byl opravdu požitek sledovat Snapea pracovat s přísadami. Jeho dlouhé prsty pracovaly rychle a jistě a na jeho zamračeném obličeji byla vidět intenzivní koncentrace, když odměřoval, posypával, mísil, vypočítával…

Zatímco Snape připravoval lektvary, Harry myslel na to, až bude čelit Hermioně a Ronovi. Pevně se rozhodl,že jim nebude lhát. Musejí vědět, jak se jeho život změnil a s kým teď byl…a proč… Znovu myslel na to,že Hermiona by - nejspíš - přijala jeho novinky. Ale Ron bude zcela jiný příběh. Ten chlapec nebyl mocpřístupný názorům. Harry si vzpomněl, když Ron četl o nějakých chlapcích, kteří spolu sexuálně experimentovali, tak se málem rozpustil.

“To je naprosto nechutný!“ řekl červenovlasý mladík a zašklebil se. “Vůbec to není…přirozené!“

Jak se bude Ron cítit, až uslyší, že milenec jeho nejlepšího kamaráda je Severus Snape? Harry se natu diskuzi netěšil…ale rozhodl se, že to nedá ke dnu. Ron buď přijme, že je se Snapem…nebo ne. Harry samozřejmě doufal v to první. Ron pro něj jako přítel znamená celý svět

Kapitola čtrnáctá

Harry lehce spal na Brumbálově sedačce, když ho Snape vzbudil.

"V pořádku, Harry…lektvary jsou připravené."

Harry se posadil a zeptal se, "Jsi si jistý, že to chceš, Severusi?"

"ANO…jsem si JISTÝ. Harry…jiná alternativa NENÍ. Prosím…ušetři nás oba dalšího rozčilování a vypij ty blbé lektvary."

"Ale…přemýšlej o tom na chvilku…"

"Dobře, Pottere…dovol mi, abych to řekl jinak: Buď vypiješ tyhle lektvary nebo přísahám, že až dostanu zpátky svou hůlku, začaruju se doživotně na neplodného…hned na místě! A to ukončí všechny tyhle nesmysly!" Snapeovy oči začaly tmavnout a chlapec věděl, že by tenhle boj stejně prohrál.

"Tak já je vypiju…" povzdychl si Harry a Snape s pevným přikývnutím šel pro první lahvičku. Upřeně sledoval, jak Harry zaklonil hlavu, spolykal obsah a podal mu ji zpátky. Tohle udělal ještě dvakrát, dokud nezkonzumoval poslední lahvičku.

Harry si utřel ústa do rukávu od pyžama. "Nemohl bys aspoň přidat jahodovou příchuť? Bylo to odporné!"

Snape se na Harryho sarkasticky podíval a šel uklidit pracovní oblast.

"Za jak dlouho to zabere?" zeptal se chlapec.

"Jak už jsem ti řekl…měl bys být sám sebou už zítra ráno," odpověděl Snape.

Harry přikývnul a přemýšlel, proč se najednou cítil tak prázdný.

"Severusi?"

"Mm?"

"Mohl bys…mě obejmout…prosím?"

Snape přešel k chlapci, sednul si na sedačku a objal ho. "Co se děje, Harry? Něco je špatně? Necítíš se dobře?" zeptal se s upřímným zájmem.

"Je to…hloupé…" zamumlal Harry a přitiskl se rychle k Severusovi.

"Povídej…"

"Já…já…jen se cítím…nějak smutný. Cítím se jako kdybych přišel o něco cenného. Vím, že je to hloupé…"

"Ne, Harry…není to hloupé," řekl Snape jemně. "Ten důvod, proč jsem byl tak neoblomný byl, že ty myšlenky mě také napadly. Jenže jsem znal rizika, která to obsahovalo a nechtěl jsem, abys tím musel podstoupit…I kdyby to znamenalo… No…nebyl jsem ochotný tě tomu podrobit. Ale rozumím tomu…opravdu…"

"Mohl bys…si mě vzít tam - v tom novém místě -- naposledy? Už tě takhle nebudu moct nikdy znovu mít. Prosím, Severusi…"

"Dobře…" přikývl Snape a oba se krátce políbili. "Ale…ne tady."

Když to Snape řekl, přemístil je oba do svých komnat.

*****

Snape se s chlapcem miloval s tak něžnou úmyslností, že se Harrymu v očích objevily slzy. Bylo to skoro ohromné a když Severus opatrně vnikl novým otvorem do chlapcova těla, Harry zasténal potěšením, když jím proplula v těle silná vlna emocí. Snape nikdy nebyl tak něžný…tak intenzivní…a Harry si začal přát, aby tahle zkušenost nikdy neskončila.

Snape vzepřel na předloktích a sledoval chlapcovu tvář, když si ho bral. Bylo jasné, že pocity, které pocházely z toho vniknutí byly naprosto příjemné a Severus ty věci neuspěchal, dovolil Harrymu užít si to tak dlouho, dokud se jim ten zvláštní zážitek neztratí.

Popravdě řečeno, Snape si to také užíval. Chlapec se naučil, jak používat svaly, které tam měl, aby pevně a rytmicky pracovaly a vytvořily tak nejlahodnější pocity pro Snapeův vniklý penis. V chlapci byla také zranitelnost, která se u něj normálně nevyskytovala.

Harrymu to přišlo skoro brutálně, vykřikoval Severusovo jméno, syčel nerozluštitelná slova v hadím jazyce… A Snapeovy tmavé oči pozorovaly každý odstín na chlapcově tváři, jak prožíval orgasmus a uvědomil si - znovu - jak neuvěřitelně krásný takhle Harry byl…snažil se ještě o chvilku oddálit svůj vlastní, aby si mohli ještě užívat tohle dočasné potěšení jak dlouho to bude možné.

Ale ty mokré měkké hlubiny byly až moc neúprosné…a Severus to brzo překonal. S posledním úderem se začal vyprazdňovat hluboko uvnitř Harryho těla…lapal po dechu díky intenzitě jeho vlastního orgasmu.

Harry cítil, jak se Snape třese a pevně ho držel. "Miluju tě…" zachraplal chlapec."Můj bože, Severusi…miluju tě…" A Snape v ten moment cítil, jak jeho láska proletěla skrz jeho tělo do Harryho…a bylo to úžasné.

*****

Ti dva jedli tu noc ve Snapeových komnatách. Nikdo je nevyrušil.

*****

Následující ráno se Harry vzbudil vedle Severuse, který ještě spal. Usmál se a schoulil se do rukou staršího kouzelníka. Kdyby existovalo větší blaho, než tohle, tak o něm chlapec nevěděl.

Harry políbil Snapea na špičku nosu a zašeptal, "Dobré ráno…miluju tě, víš…"

Severus jenom zabručel v odpověď.

"Jsi ráno totálně protivný," pochichtával se Harry.

"A ty jsi ten blbý Modrý ptáček štěstí …jak naprosto hnusné…" zabručel Snape.

Harry políbil Severuse na čelist, pak vstal z postele a šel do koupelny. Když už tam byl, tak si prsty jedné ruky položil na tu oblast, kde, podle Snapea, už neměl mít pochvu.

Snape se zmýlil.

Když si namydlil a umyl ruce, znovu se pustil do důkladného prozkoumání té oblasti a objevil, že tam nebyla jen pochva, ale že to vypadalo, jako by to bylo všechno…taktně…ani oslabeno ani změněno.

Rychle rozhodl, že to Snapeovi neřekne, a pak přemýšlel, proč se tak vůbec rozhodl. Ale třeba to - nejspíš - bude pryč až večer, pomyslel si. Jenom to bude trvat z nějakého důvodu déle, než si Snape myslel. Nic, čeho by se měl obávat, tím si byl jistý.

Harry se vrátil do ložnice a našel Severuse, jak sedí na okraji postele.

"Unavený?" zeptal se a posadil se vedle Snapea.

Snape se na chlapce sarkasticky podíval a odpověděl, "Tak se podívejme, jestli přijdeme na to, proč jsem tak utahaný! Třeba to bude tím, že jsi mě držel vzhůru celou noc? Třeba tím, že jsi byl tak příšerně nenasytný?"

"Nebo třeba tím, že jsem tě vůbec neslyšel si stěžovat?" škádlil chlapec lehce.

"Záleželo by snad na tom?"

"Připusť si to, Severusi…chtěl jsi tak jako já, aby to trvalo celou noc."

Snape se na chlapce nadřazenecky usmál. "To je něco, k čemu mě nikdy nedonutíš se přiznat," protáhl pomalu, "I kdyby to BYLA ubohá pravda."

Harry si kleknul na kolena a posunul se za Snapea, sklouznul rukama kolem jeho krku a předklonil se, aby ho políbil na koutek jeho úst. "Chci tě…"

"Pottere…trochu se slituj…" zanaříkal starší kouzelník.

"Odtud vidím, že mě chceš taky."

"KAŽDÉ ráno jsem takhle," zamumlal Snape.

"To znamená, že mě nechceš?" zeptal se Harry.

"Technicky to znamená, že je můj močový měchýř plný a že tlačí na mou prostatu," řekl Snape pedantsky.

"A ty mě nechceš?"

"Co CHCI právě teď je možnost použít koupelnu," odpověděl Severus, vyprostil chlapcovy ruce ze svého krku a vstal.

Harry si sednul zpátky a dělal, že trucuje.

Snape se zastavil a podíval se na chlapce. Zkroutil ret. "To je hnusné, Pottere." Protáhl a pokračoval do koupelny, nechávaje za sebou smějícího se Harryho na posteli.

*****

"Potřebuju vidět Hermionu a Rona," řekl Harry. Spolu se Severusem strávili v posteli snídani a oba teď začali přemýšlet o tom, jak by se jejich den mohl vyvinout.

"Ano…myslel jsem , že bys chtěl," přikývnul Snape.

"Chystám se jim o nás říct pravdu," řekl pevně Harry. "Doufám, že ti to nevadí…ale jsou to mí nejlepší kamarádi a nechci jim lhát nebo s nimi nesdílet tu nejdůležitější věc, která se kdy stala v mém životě."

"To je samozřejmě tvé rozhodnutí," odpověděl Snape. "Nicméně bych si myslel, že by bylo lepší jim to říct až skončí škola. Jsou to jenom dva dny. Opravdu chceme, aby se naše osobní záležitosti rozšířily po celých Bradavicích?"

"S tímhle jim můžu důvěřovat," naléhal chlapec. "Mohou si myslet, že jsem se pomátl, ale nechci zradit naši důvěru."

Snape zvedl obočí. "Mohl bys někdy přestat a zamyslet se, že by mohli mít pravdu?"

"Cože? O čem to mluvíš? Myslíš, že jsem se opravdu pomátl?"

"Hodně lidí tomu bude věřit. Budou se zajímat, proč takový krásný mladý muž, jako ty, by se zahazoval s nějakým napjatým, nevrlým učitelem lektvarů, jako jsem já."

Harry jemně Severuse políbil. "Řeknu jim pravdu: Jsi v posteli zatraceně fantastický!"

Snapeovým koutkem úst zacukal spiklenecký úsměv a hned zmizel. "Takže takhle je to s náma, Harry? Jenom něco, co se stane v posteli?"

"Ty víš, že ne!" řekl Harry a jeho zranitelnost se nestydatě vynořila na povrch. "Bože, Severusi…vždyť musíš vědět, že jsem to takhle opravdu nemyslel…" dodal v sotva slyšitelném šepotu. "Prosím, řekni mi, že víš, že jsem to tak nemyslel!"

Snape se opřel jednou tváří o Harryho vlasy. "Doufal jsem, že to byl důvod." Vyměnil svou tvář za jemný polibek. "Musím tě varovat, malý Nebelvíre…nebudeš to mít se mnou jednoduché."

Harry zvedl hlavu, zmocnil se Severusových úst a hluboce ho políbil, pak odpověděl, "Jsem na to připravený, ty náladový mizero."

Někdo zaťukal na dveře.

"Úžasné," zamumlal Snape, posadil se a přehoupl své dlouhé nohy přes okraj postele. "Chvilku," zavolal na toho, kdo čekal za dveřmi, vzal si svůj župan, který byl přehozený na vedlejší židli, oblékl si ho a bezpečně ho uvázal předtím, než otevřel dveře.

V tmavé sklepení hale stál Brumbál. "Dobré ráno, Severusi," usmál se. "Nechtěl jsem vás vyrušit…jen jsem vám přinesl tohle…" Starší kouzelník podal Snapeovi dvě hůlky. "Našli jsme je pohozené vzadu ve tvé komnatě tu noc, kdy vás Voldemort unesl. Měl jsem je u sebe. Já…myslel jsem si, že byste je mohli chtít zpátky."

Severus si vzal hůlky a pokusil se o úsměv. "Ano…děkuji, pane řediteli."

"Jak se dnes ráno máte? Doufám, že nijak hůř po tom vašem dobrodružství," zeptal se Brumbál.

"Fajn, děkuju. Nicméně je velmi dobré být zpátky."

"A…Harry?"

"Je v pořádku. Má vytrvalého ducha a nezlomnost mládí." Odpověděl Snape, pak se odmlčel a zeptal se, "Pane řediteli…mohl byste připravit…soukromé místo, kde by se mohl Harry setkat se slečnou Grangerovou a panjem Weasleym? Nějaké místo, kde by mohli o samotě mluvit? Bylo to dlouho a…"

"A on má nějaké důležité novinky se kterými by se s nimi chtěl podělit," přikývl Brumbál. "Samozřejmě. Mohou použít ten konfereční sál ve čtvrtém patře. Mám tam slečnu Grangerovou a pana Weasleyho poslat za Harrym po snídani?"

"Ano, prosím…" Tohle přišlo od Harryho, který se objevil bos v džínech a tričku.

"Á…dobré ráno, Harry," usmál se Brumbál.

"Dobré ráno, profesore Brumbále. Děkuji za naše hůlky…a děkuju, že mohu použít tu místnost. Tady není moc těch, ve kterých se dá soukromě mluvit," řekl Harry.

"Není zač, Harry," odpověděl Brumbál a otočil se ke Snapeovi. "Severusi…zatímco bude Harry a jeho přátelé zabráni do rozhovoru, nevadilo by vám mi říct, jak to probíhalo během vašeho zajetí?"

Snape krátce zakroutil hlavou a odpověděl, "Vůbec ne."

"Výborně. V tom případě bychom se mohli nasnídat u mě v pracovně…a Harry…přichystám pro vás snídani v konferenční místnosti. Proč rovnou nejdeš a nesetkáš se tam s nimi. Mám pocit, že domácí skřítci se už seznámili s naším plánem a došli pro pana Weasleyho a slečnu Grangerovou a chystají už snídani."

Harry se usmál. "Dobře…" řekl a přešel k Severusovi. "Budeš mi chybět," řekl tiše a přitáhnul si Snapeova ústa ke svým.

Snapeovi bylo na chvilku nepříjemné, že Brumbál pozoruje tu nevinou ukázku citů. Jakmile se chlapcova hebká ústa přitiskla na jeho, zapomněl na všechno a dopřál si ty svůdné rty, dokud byli oba bez dechu.

"Oběd…tady?" navrhnul chlapec a Snape na odpověď kývnul a podal chlapci hůlku.

Harry mávnul hůlkou přes své tělo a najednou měl na sobě svou školní uniformu a hábit. "No…drž mi palce…" zašklebil se a přemístil se.

"Doufám, že to jeho přátelé přijmou," povzdechl si Snape. "Nemohl bych vidět, jak Harry zápasí s problémem, že by nás neakceptovali. Zničilo by ho to."

Brumbál se lehce usmál. "Nemyslím si, že by tam byl nějaký výrazný problém, Severusi. Slečna Grangerová je tolerantní a vnímavá. Možná pan Weasley bude trochu v šoku, ale on a Harry jsou jako bratři a vsadil bych se, že ho to přejde."

Kapitola patnáctá

Harry seděl v konferenční místnosti a čekal na své kamarády. Před ním byl stůl obtěžkaný přepychovou snídaní, která tam už byla, když přišel. Nicméně pochyboval, jestli by vůbec mohl jíst, když byl nervózní. V duchu si přál, aby byl Ron, vnímavější…jako je Hermiona.O chvilku později se otevřely dveře a vstoupili Hermiona a Ron. Když uviděli Harryho, tak k němu přilítli…Hermiona mu vpadla do rukou a Ron stál poblíž a šklebil se od ucha k uchu.

“Bože! Jsem TAK RÁDA, ŽE TĚ VIDÍM!” vykřikla nadšeně Hermiona a znovu Harryho objala.

“Nemáš ani tušení, jak jsme se o tebe báli, když jsi zmizel!” Když to řekla, ustoupila, aby se mohl s Harrym přivítat i Ron. Ron poplácal Harryho po zádech a energicky mu potřásl rukou.

“Rád tě vidím, Harry! Vítej zpátky!” “Díky, Rone…” usmál se Harry.

“Taky vás oba rád vidím. Děkuju, že jste přišli. Myslel jsem, že bychom si tu mohli promluvit…víte…bez vyrušování.”

“No, já doufám, že nám povíš všechno, co se ti stalo, protože nám nikdo neřekl ani ň!” řekl Ron.

“Ano, Harry. Řekni nám, kde jsi byl,” povzbuzovala Hermiona. “Těžko víme všechno! Profesorka McGonagallová nám minulou noc něco řekla…ale jen málo.”

Harry ukázal ke stolu.

“Tak si pojďme sednout a nasnídat se,” pozval je a každý se posadil na nějaké místo u stolu. Nikdo nemluvil, když si všichni tři nabrali na talíř a začali jíst.

Nakonec Hermiona položila svou vidličku.

“Harry…prostě nám MUSÍŠ říct, co se ti stalo. Už to nemůžu vydržet ani chvilku!”

Harry jim začal vyprávět o jeho únosu z Bradavic, trochu jim řekl, kam ho dali a co tam dělal. Řekl jim o Voldemortově experimentu a v Ronově tváři viděl naprosto zhnusený pohled, čili s tím nechodil moc do detailů.

Ron se nicméně nakonec zeptal, “Jak vůbec toho chtěl dosáhnout se třemi muži?”

“No…existují lektvary, které mohou…změnit muže a a pak je to možné,” vysvětlil Harry a pořád pozoroval Ronovu tvář.

“Máš tím na mysli, že…Ty-víš-kdo tě přeměnil na…ženu?” zeptal se nevěřícně chlapec.

“Nebuď naivní,” odfrkla si Hermiona a zírala na Rona.

“Čteš ty VŮBEC? Tohle se STALO v průběhu let v kouzelnickém světě. Většinou používali lektvary, aby vytvořili hermafrodity. Všechno, co to obnáší, je zvýšená hladina estrogenu a…vytvoření jiného reproduktivního systému…spolu s tím existujícím.”

Harry přikývnul.

“Přesně tak to bylo,” řekl. “Naprosto tě chápu, že o tom nevíš, Rone…taky jsem o tom neslyšel…dokud se to nestalo.”

“A…jsem si jistý, že Snape byl hrozně rád, aby ty lektvary mohl udělat!” zavrčel Ron.

“Ne…vlastně, Rone…vůbec nebyl rád,” odpověděl Harry pevně.

Hermiona praštila Rona do ruky.

“Neslyšel jsi, co nám říkala minulou noc profesorka McGonagallová? Profesor Snape byl ten, kdo vymyslel ten plán a dostal sebe a Harryho tam odsaď. Víš, mohl zachránit jen sebe…ale přišel, šel pro profesora Brumbála a oba šli zpátky pro Harryho!”

“Hermiona má pravdu, Rone,” řekl Harry. “Snape se vystavil velkému nebezpečí, když se mě vrátil zachránit. A…to je část toho, co jsem vám chtěl říct…proč jsem s vámi chtěl mluvit tohle ráno o samotě… Nebylo to kvůli tomu, co se stalo, když nás Voldemort držel v zajetí. Bylo to, abych vám řekl něco velmi…velmi důležitého, co se stalo v mém životě.”

“Myslíš, že být unesen Ty-víš-kým není vzrušení samo o sobě?” zeptal se oživeně Ron. “A být přeměněn v ženu není dost velké téma pro konverzaci? Mimochodem…Snapeák tě snad VRÁTIL zpátky, ne?”

Zrzavý chlapec se podíval na Harryho jako kdyby očekával, že každou chvíli vyletí komínem.

“Dal mi lektvary hned, jak jsme se vrátili do Bradavic a měl přístup k laboratoři,” odpověděl Harry. Ani nedodal, že jeho ženský systém se zdál být nedotčen. Hermiona se natáhla přes stůl a položila svou ruku na Harryho.

“Řekni nám, co se stalo, Harry,” zaprosila.

Harry se usmál.

“Jsem zamilovaný,” řekl a v další chvilce byla Hermiona pryč ze svého místa a znovu ho objímala.

“Ó, Harry! Jsem za tebe tak šťastná!” vydechla.

Ron se jenom díval zmateně.

“Nevěděl jsem, že se ti někdo líbí,” poznamenal, když ho Hermiona naposled stiskla a znovu se posadila.

“Neviděl jsem tě ani chodit s ŽÁDNOU z dívek,” pokračoval Ron. “To musí být hodně utajovaný vztah!”

“Stalo…se to hrozně rychle,” přiznal Harry. “Ačkoli…se to vlastně stávalo po docela dlouhou dobu.”

Ron zatřásl hlavou.

“Stalo se to hodně rychle, ale už to nějakou dobu TRVALO? Myslím, žes z lásky zešílel!”

V Hermioniných očích se mihlo náhlé porozumění a položila Ronovi ruku na koleno.

“Proč nejsme zticha a nenecháme Harryho, aby nám o tom řekl?” zeptala se jemně.

“Tak…nám to řekni… Kdo je ta záhadná žena, která tak tajně dobyla tvé srdce?” zeptal se Ron.

Harry si olízl rty. “Je to…Severus…”

Ron vybuchnul v divoký smích.

“Jo…dobrý! Severus? Jako Severus Snape, jo? Harry, ty máš bezvadný vkus! Nech mě, abych ti jako první pogratuloval!”

Hermiona se mračila.

“Rone…ztichni! On to tak myslel.”

“Ale, NO TAK, Hermiono! Jak můžeš být tak zatraceně důvěřivá?” chechtal se Ron. “Dokážeš si představit Harryho Pottera a Severuse Odporného Snapea jako milence? Umíš si představit, že by Harry se nechal dotknout tím mastným parchantem?”

Hermiona se neoblomně dívala na Rona.

“Ano…dokážu si je představit jako milence. Už dříve jsem si všimla, jak se věci změnily. Harry se ve Snapeových hodinách choval úplně jinak. Opravdu, Rone…bylo těžké si toho nevšimnout.”

Ron se podíval prosebně na Harryho.

“No tak, Harry…řekni jí, že je blázen! Řekni jí, že si z nás jen utahuješ!”

“Neutahuju, Rone…Myslel jsem, co jsem řekl. Severus a já jsme spolu. Jsme milenci,” řekl Harry jemně a neomluvně.

Ron se omráčený opřel o svou židli a jeho oči se rozšířily pochybností.

“Hermi má pravdu, Rone,” pokračoval Harry. “Začalo to už dřív. I když, tehdy to nebyla láska…jen…přitažlivost…ale…”

“PŘITAŽLIVOST? Opravdu očekáváš, že ti uvěřím, že tě PŘITAHOVAL Snape? Ty SNAPEA NENÁVIDÍŠ! NIKOHO Snape nepřitahuje!”

“Mě ano,” řekla Hermiona a Ron se na ní v naprosté nedůvěře otočil. “Vždycky jsem si myslela, že je úchvatný…a přitažlivý, jakýmsi temně nebezpečným způsobem. “

Ron nic neřekl, tak pokračovala.

“Vždycky jsem vnímala Snapea jako tragickou postavu. Dobírali si ho, protože protože byl brilantní a knihomol, když byl jako student v Bradavicích, tak se stáhnul do sebe a stal se intelektuálním samotářem…který nikdy neměl kamarády, opravdu…”

“Dobře!” odfrknul Ron. “Tak ty sis vymyslela nějaké úchylné zbláznění školačky na toho ošlivýho parchanta! Ale to nevysvětluje TEBE,“ řekl a obviněně ukázal prstem na Harryho.

“Jestliže to, co nám říkáš, JE pravda…jsi OPRAVDU ŠÍLENÝ! Harry se nepřestal svému kamarádovi dívat zpříma do očí.

“Nebudu se omlouvat za to, že jsem se zamiloval, Rone,” řekl pevně, “Nikdy…”

“Láska? LÁSKA??? Jak kurva můžeš mluvit o lásce a Snapeovi ve stejné větě?” řekl Ron emocionálně. “Mluvíme o tom samém bastardovi, který je zaujatý ďábelskou radostí, když tě může ponížit a dělat si z tebe dobrý den před celou třídou už od té doby, kdy jsi poprvé vešel do lektvarů. Pamatuješ si ten první den, Harry? Pamatuješ si, když tě vyvolal…položil ti otázku, na kterou jsi neznal odpověď a pak tě zesměšnil, protože jsi nevěděl? Pamatuješ si, jak rok co rok mluvíme o tom, jak moc nenávidíme toho slizského debila? A jak ty jsi ho nenáviděl víc, než kdokoliv jiný? Je to ten stejný Severus Snape, o kterém se teď bavíme, Harry?”

“Věci se změnily, Rone,” byla Harryho trvalá odpověď. “Tehdy jsem ho neznal a byl jsem moc sobecký a nedospělý abych to aspoň zkusil.”

Ron přikývl.

“Dobře. Zapomeňme na to, že je Severus Pitomý Snape…zapomeňme, že je to ten nejhorší, nejhnusnější zkurvysyn, který kdy chodil po téhle planetě…Harry…JE TO CHLAP, proboha! CHLAP! Tak co to KURVA děláš?”

Hermiona se podívala na Rona, a pak na Harryho.

“Harry…myslím, že je to báječné…opravdu…” usmála se.

“No…VÝBORNĚ!” vztekal se Ron a vstal tak prudce, že shodil svou židli. “BÁJEČNÉ! Ještě TY se k němu přidávej!” Nasadil vysoký pisklavý tón, “Ó, Harry…je tak báječné, že jsi divný…a že si se Snapem útulně hovíš…a že si navzájem vymrdáte z hlavy mozky!”

Přešel ke dveřím a zastavil se, aby dodal (už ve svém vlastním hlase…), “Hermiona může být na tohle sentimentální, Harry…pokud de o mě, víš, kde mě najdeš…jestli přijdeš zpět k rozumu.”

“Rone…prosím…” zaprosila Hermiona, ale chlapec opustil místnost a prásknul za sebou dveřmi.

“Nech ho jít,” povzdechl si Harry. “Částečně jsem to očekával. Dej mu s tím nějaký čas. Je to pro něj šok, já to vím.”

“Je to tvůj nejlepší kamarád, Harry…měl by mít víc pochopení,” odpověděla Hermiona, očividně rozrušená. “Promluvím s ním…neboj se. Nenechám ho, aby ti to zkazil.”

“Dej mu předtím nějaký čas, Hermi,” poradil Harry. Hermiona pokrčila rameny.

“Nevím, co mám říct. Jsem za tebe šťastná, Harry…opravdu jsem. Ale vím, že ten způsob, jak se Ron chová může věci trochu ztížit …” Harry potřásl hlavou. “Ne…vlastně…nic se tím nestane. Jsem šťastný, Hermi…a jsem tak moc zamilovaný… Je mi líto Ronovy reakce, ale nic tím nezkazí. Můžu jen doufat, že to přijme…potom.”

“Víš, že tu pro tebe budu, že Harry? Vždycky, když si budeš chtít promluvit…”

“Děkuju ti za to, Hermiono. Je to velký přátelský dar a znamená pro mě hodně,” řekl Harry upřímně.

“Taky bych ráda, aby profesor Snape věděl, že jsem naprosto na vaší straně…a jsem tu pro vás oba, jak pár…” pokračovala Hermiona.

“To je báječné, Hermi. Vím, že to ocení.”

“A OPRAVDU chápu, jak tě může přitahovat, Harry. Vůbec mi to nepřijde nepřirozené,” dodala.

“A…to ti nevadí, že jsme stejného pohlaví?”

“Proč by mělo? Láska je láska. Jestli jste oba šťastní a je to vzájemné, koho zajímá, kdo je jakého pohlaví? Prostě je to jedno,” řekla mu.

Harry se zachechtal.

“Já bych určitě nebyl tak vnímavý, jako ty, předtím, než jsem se do tohohle vztahu zapletl,” přiznal. “Bože…nikdy bych si nepomyslel, že bych se zamiloval do někoho, kdo je stejného pohlaví. Kdyby mi to někdo řekl minulý rok, že bych se zamiloval do muže, řekl bych mu, že je magor.”

Hermiona se usmívala a řekla, “Tak ať to je pro tebe lekce, abys byl skromný, vnímavý a nesoudil!”

*****

“Musela to být noční můra,” poznamenal Brumbál, když Severus dokončil příběh o jejich zajetí.

“Taky byla…hodně krát,” přikývl Snape.

“Byl jsi velmi odvážný s tím, co jsi udělal.”

“Bojím se, že ne až zas tak odvážný, jako unáhlený,” odpověděl Snape. “Mohlo se to jednoduše vymknout z rukou a oba nás vystavit velkému nebezpečí.”

“Ano…ale ten plán VYŠEL…úspěšně…a oba jste se bezpečně vrátili zpátky…a za to vám všichni dlužíme velmi mnoho.”

Snape pozvedl obočí.

“A z velké části díky vaší báječné mapě, která určila Harryho místo pobytu kvůli mé opravdové lásce pro toho chlapce.”

Starší kouzelník se lehce zasmál.

“Vidím, že jsem byl odhalen,” řekl a v jeho očích se blýsklo. “Hodně jsem předpokládal, že by ti Harry řekl, jak ta mapa OPRAVDU funguje, když jsi mu o ní řekl.”

“To ano…”

“Doufám, že na mě nejsi moc rozzlobený, Severusi. Potřeboval jsi si připustit své pocity…ne jen kvůli Harrymu, ale i kvůli sobě.”

Snape s povzdechem řekl, “Ano…nejspíš ano. Ne že bych překypoval svými projevy lásky a citů…ale teď, když to Harry ví, myslím, že pro mě bude mít pochopení.”

“Jak znám mladého Harryho,” začal Brumbál, “dohlédne na to, že jen tak tiše neodejdeš. Potřebuje slyšet, že ho někdo chrání…že ho někdo miluje. Měl toho tak málo ve svém životě, víš…a teď…s tebou…no… Moc bych nevěřil tomu, že tě dostal do úzkých naposledy, Severusi.”

“Asi máte pravdu,” uznal Snape. “Přemýšlel jsem, pane řediteli…slyšel jste něco o Dracově otci? Spojil se nějak s chlapcem od našeho návratu? Jak jsem vám říkal, byl také částí toho Voldemortova experimentu a udělal jsem pro něj nějaké lektvary. Nemůžu mu je dát, jestli je pořád v tom hradu s Voldemortem.”

“Když o tom mluvíš, Severusi…Lucius se spojil s Dracem minulou noc. Myslím, že je zpátky na Malfoyově panství. Můžeš mu ty lektvary poslat po sově. Vůbec nebudu riskovat, abys tam šel sám…může to být nebezpečné…Lucius je pořád Smrtijedem.”

“Pošlu je,” přikývl Snape. “Ne…nemám nejmenší chuť jít do Malfoyova panství…ani teď ani nikdy jindy. Jak jste řekl, je to…nebezpečné.”

Brumbál se lehce usmál.

“Ve více věcech…co, Severusi?”

Viděl, že ta poznámka Snapeovi nebyla příjemná.

“Neřekl jsem to proto, abych tě rozrušil, Severusi… Jako ředitel vím, že mezi vámi dvěma něco bylo. To je má práce vychytávat tyto věci. Také jsem tušil, že to se to časem neuklidnilo. Lucius tu byl hodně často a určitě to nebylo kvůli tomu, aby mi řekl, jak dobrou práci tu dělám jako ředitel nebo dohlížet na školu jako předseda správní rady.”

“Nikdy to nebylo víc než fyzické,” řekl Snape bělovlasému kouzelníkovi narovinu.

“Aha…ale pořád to byla mocná věc…pro vás oba.”

“Ve velmi nejnižším způsobu, možná,” souhlasil Snape nerad.

“Dobře…ať je to jak chce…myslím, že je moudré nemít s Luciusem Malfoyem víc společného, než s čím si poradíš. Ale rozhodně mu pošli ty lektvary. Myslím, že je vedle z toho, že musí jednat …no…”

“Ano…Jsem si jist, že je,” přikývl Snape.

“Severusi…jen jsem ti chtěl říct, že jsem za tebe potěšen…i za Harryho. Často jsem doufal, že vy dva se navzájem poznáte…ale tys byl na určitou dobu nepřátelský. Je hezké vidět vás dva, jak jste se navzájem našli… Je hezké, že jsi našel někoho, na kom ti záleží. Je to něco, co jste oba potřebovali.”

*****

Harry strávil zbytek rána balením svých věcí a připravoval se na přestěhování do Snapeova panství. Vyučovací hodiny pro všechny záměry a účely pro studenty sedmých ročníků skončily a všichni očekávali zahájovací oslavu následujícího večera.Harry se na oběd vrátil do Snapeových komnat. Tmavovlasý kouzelník už tam byl a pečlivě pozoroval Harryho, když vstoupil…studoval jeho výraz.

“Nešlo to dobře, co?” zeptal se, když ho chlapec chtěl obejmout.

“Hermiona to hned přijala. Řekla mi, abych ti vzkázal, že tu bude vždycky pro nás.” Potřásl hlavou. “Na druhé straně Ron…”

“To je mi líto,” řekl Snape upřímně. “Možná, že se s tím smíří, když nad tím trochu popřemýšlí a zvykne si na to.”

Harry si povzdechl.

“Doufám. Hermiona si myslí, že to je ten důvod…ale Ron tak věří…a je hrozně předpojatý. Bůh ví, jestli se s smíří s…námi. Ale…je to jedno. Nic se nemění.”

Tentokrát si povzdechl Snape.

“Ale je ti to nepříjemné. Weasley je tvůj nejlepší kamarád…byl už od prvního ročníku. Teď se mezi vás něco postavilo a nebude to jednoduché. Jsi hrozně mladý na to, abys to mohl zvládnout.”

“Přestaň s tím!” řekl Harry důrazně. “Přestaň mi říkat, že jsem moc mladý! Můj život nebyl úplná procházka růžovým sadem, Severusi… Musel jsem rychle dospět…obzvlášť když jsem přišel do Bradavic a měl jsem za zády Voldemorta. Musel jsem jednat s možností, že jsem za těhlech posledních sedm let mohl umřít…a to, že vím, že jednoho dne budu muset čelit Voldemortovi a buď ho musím zničit nebo naopak. Jestliže tomu můžu čelit, mohu čelit jakémukoli malému emočnímu problému, který náš vztah může způsobit. Když vím, že mě miluješ, na ničem jiném nezáleží…na ničem.”

“Nemůžu si pomoct pocitu, že jsi přinucen se rozhodnout…a to bolí. Koneckonců…já jsem ten svár, abych to tak řekl.”

“Nemusel jsem udělat žádné rozhodnutí…” řekl Harry rozhodně. “Ty jsi ten, koho miluju…ty jsi ta nejdůležitější osoba v mém životě…proteď a navždy. Napořád. A nelituju z toho NIČEHO…ani na chvilku. Striktně řečeno…neodtrhnu se od tebe.”

Snape se posadil na kraj postele a potřásl hlavou. Podíval se na Harryho.

“Řekni mi, jak jsem přišel k takovému štěstí,” zamumlal, “řekni mi, jak jsi ke mně přišel a chtěl mě. Řekni mi to, Harry, protože nemůžu přijít na to, jak se tostalo.”

Harry se posadil vedle něj.

“Čel tomu, Severusi…milovat tě je nevděčná věc, ale někdo to dělat musí.”

Jednou rukou chytl týl Snapeovy hlavy a přinesl ústa profesora lektvarů ke svým, ochutnávaje intenzitu a nesčetnost pocitů, které ten polibek obsahoval.Pokoj potom ztichl, zatímco se ti dva v sobě ztratili.

Kapitola šestnáctá

Oslava dokončení studia se konala ve Velké Síni a byli tam všichni studenti sedmého ročníku a jejich pozvaní hosté. Hned po oslavě byla hostina. Ostatní studenti tu noc jedli ve svých společenských místnostech, aby bylo v síni dostatek místa.

Pro Harryho to bylo hrozně citové. Tohle byl vrchol jeho zkušeností v Bradavicích – ačkoli už s Brumbálem mluvil o tom, že se vrátí jako profesor až kompletně ukončí své studium na jedné z kouzelnických univerzit.

Také to byl začátek jeho života se Severusem…a jeho života jako dospělého člověka.

Před oslavou se Harry oblékl do svého zahajovacího hábitu a klobouku a díval se na sebe vživotní velikosti do zrcadla ve Snapeově koupelně. K jeho hábitu byla přidána dlouhá zlatá stuha, která znamenala, že dosáhl určité pocty jako student. To vyznamenání nezískal tak snadno. Byly to až poslední tři roky v Bradavicích, kdy se Harry opravdu vzpamatoval a začal se vážně učit.

Na jeho hábitu bylo také místo, kde byl připevněn řád Godrica Nebelvíra…ocenění studenta za mimořádnou statečnost.
“Ale…tady je můj vysoce oceňovaný malý Nebelvír,” ozval se za ním hlas a Harry se na Snapea v zrcadle usmál.
Profesor lektvarů měl na sobě svůj obřadní hábit, který obsahoval ocenění, která získal v Bradavicích a na univerzitě (‘Hafo zlatých stuh’, jak říkal Harry)…a nedávno přidaný Merlinův řád první třídy (získaný za jeho oddanost a statečnost v bitvě proti Voldemortovi a Černé magii). Všechno tohle, jak byl informovaný, ho dělalo nejuznávanějším kouzelníkem v historii…první byl jenom Albus Brumbál. Dokonce ani Voldemort nedosáhl toho, čeho Snape.

“A můj ještě více uznávaný profesor lektvarů,” vrátil mu Harry. “To tě to všechno nestáhne dolů?”
Snape se podíval na svůj hábit. “Mnoho povyku pro nic,” zamumlal, “ale je tradice pro profesory, aby si na závěr vzaly všechna svá ocenění.”
“Vypadáš senzačně,” poznamenal Harry. “Jsem ohromen.”

“Ale no tak, Pottere…vždyť vypadám jako hrozný vánoční dárek.”

Harry se zasmál a otočil se na tmavovlasého kouzelníka, vyžádal si polibek a ještě další. “Mmmmmmm….krásně voníš.” Tiskl se ke Snapeovu krku a hluboce vdechoval.
“Jenom mýdlo,” odpověděl Severus.

Někdo zaklepal na dveře.

“Jdu tam,” řekl Harry a šel otevřít dveře.

Byl to Brumbál.

“Dobrý večer, Harry…Severusi…” řekl, usmál se na chlapce, který mu otevřel dveře a pak na vyššího muže, který stál za ním.

“Pane řediteli,” přikývl Snape.

“Dobrý večer, profesore,” řekl Harry.

“Nepůjdete dál?” pozval ho Severus.

“Nemohu se zdržet. Mám toho dnes večer moc na práci, ale děkuji, Severusi.Jen jsem přišel dát tenhle malý dárek Harrymu,” řekl Brumbál a podalHarrymu dlouhou krabici, kterou Harry okamžitě otevřel.

Byl to meč Godrica Nebelvíra…ten, který použil Harry, aby ve druhém ročníku zabil baziliška.

Harry nevěděl, co má říct. Jenom zíral na meč.

“Myslím, že se to k tobě hodí, Harry. Jsi zosobnění pravého Nebelvíra…a…po tom všem, jak jsi s tím mečem zacházel, aby si zachránil život Ginny Weasleyové stejně jako celou školu od Voldemorta. Vím, že to přijmeš s úctou.”

Harry potřásl hlavou. “Já…já…děkuju,” vydechnul chlapec a všimnul si ozdobeného pouzdra, které měl spolu s mečem.

“Vůbec nemáš zač. Také jsem ti chtěl říct, Harry, že tady v Bradavicích budeš mít vždycky místo,” dodal Brumbál.

Harry vykročil dopředu a objal staršího kouzelníka. Ti dva spolu strávili hodně času a chlapec si toho přátelství vážil.

Brumbál objal toho chlapce zpátky a pak řekl s upřímným obdivem, “Vypadáš úžasně, Severusi!”

“To není zrovna to slovo, které bych použil…ale děkuji,” odpověděl Snape suše.

“Ale no tak, Severusi…nebuď tak skromný s těmi ozdobami tvých úspěchů. JSOU působivé.”

“Přesně to jsem se mu snažil říct,” přikývl Harry a podíval se na Severuse významným pohledem.

“No…musím se vrátit zpět k přípravám. Uvidíme se na slavnosti,” řekl Brumbál a oba dva se s ním rozloučili.

Když Snape zavřel dveře, řekl Harrymu, “Tohle jen dohlédne na to, že ti budu moct vždycky říkat můj malý Nebelvíre, víš…”

Harry stiskl zuby v předstíraném vzteku.

“Je to úžasný dárek,” řekl pak Snape a díval se ohromeně na meč. “Ale v porovnání s tímhle je to, co jsem ti chtěl dát naprostá nicka”.

Harry oči se rozsvítili. “Ty pro mě máš dárek?” zeptal se nadšeně. “Kde? Kde je? No tak, Severusi…kde to máš?” Začal se rozhlížet kolem místnosti.

“Vždycky horlivý, impulsivní, NETRPĚLIVÝ malý Nebelvír,” povzdechl si Snape a sáhl do jedné ze svých hlubokých kapes jeho hábitu a vytáhl malou krabičku. Podal ji Harrymu. “S láskou,” řekl jemně.

Harry téměř zapomněl dýchat, když otevřel víčko krabičky a vytáhnul nádherný prsten. Kámen měl podobu hrušky a byl to duhový měsíční kámen zasazen do těžké platiny s trojúhelníkovým vrcholkem, díky němuž vypadal kámen perfektně. Celkově to bylo velice staré…jenom to přidalo na působivosti prstenu.

“Je to…” Harry jen potřásl hlavou. Nedostávalo se mu slov.

“Říká se, že nošení měsíčního kamene způsobuje uskutečnění lásky a předchází ve vztazích zradám,” vysvětlil Snape. “Mohu jen doufat, že jednoho dne o budeš chtít nosit na svě levé ruce…jako slib, protože to je…můj slib tě milovat…navždy.”

Harrymu se do jeho zelených očí dostaly slzy a bez váhání si nasadil prsten na prostředníček levé ruky. V dalším okamžiku přistály jeho ruce na Snapeovu krku a zoufale ho líbal na rty.

“Miluji tě,” zašeptal Harry horečně mezi polibky. “Miluji ten prsten. Je to ten nejůžasnější dárek, který jsem kdy dostal a nikdy ho nesundám, Severusi…nikdy!” Znovu pokryl ústa profesora lektvarů svými a drtil své rty o jeho, dokud z toho oba nezačali mít závratě.

Snape se stáhnul zpátky a snažil se uklidnit své dýchání. “Pomalu se ti bojím říct, že tam je nápis,” zasmál se suše.

Harry třesoucími se prsty posunul prsten a podíval se na jeho vnitřní stranu. Našel ten nápis, na kterém stálo, Pro Harryho navždy…Severus.

“Nejspíš to není hrozně originální, ale uvnitř toho prstenu nebylo víc místa a říká to přesně to, co jsem chtěl říct,” řekl Severus.

“Je to…perfektní! Perfektní!” Chlapec si nasadil ten vzácný prsten zpátky na prsteníček levé ruky a sundal si Nebelvírský prsten, který nosil na své pravé ruce. Vzal Snapeovu levou ruku a nasadil mu ten zlatý prsten na jeho malíček, kde sednul perfektně. “A teď…tohle je můj slib tobě ‘Navždy’.”

Snape se podíval na prsten a cítil, jak se mu hrdlo stáhlo pod všemi emocemi. “Harry…tohle je tvůj Nebelvírský prsten. Neměl bys ho dávat pryč.”

“Je můj a chci, abys ho měl. Je to jediný kousek klenotu, který jsem kdy měl, Severusi…a chci, aby to byl můj slib tobě.” Chlapec zaváhal. “Ale jestli nechceš nosit Nebelvírský prsten, tak to pochopím. Na to jsem nikdy nepomyslel. Opravdu…Mohu ti dát jiný prsten…” řekl Harry rychle a najednou si uvědomil, že se Snapeovi možná nemusí líbit nosit Nebelvírský prsten jako řediteli Zmijozelu.

“Nechci jiný prsten, Pottere,” řekl Snape pevně. “Budu to hrdě nosit, protože jsi mi to dal a to znamená…všechno. Ne…nechci žádný jiný…”

“Asi nepřestanu brečet,” řekl Harry a utíral si své vlhké oči a nos zadní částí své ruky.

“Opravdu, Pottere…” reptal Snape a popadl vedlejší krabici plnou kapesníčků a podstrčil ji chlapci. “Tady…zkus je, NE tvou ruku!”

Harry si vzal pár kapesníčků, utřel si oči a hlasitě se vysmrkal.

“Uctívaný student a promující sedmý ročník a někdo mu ještě musí říct, jak se má smrkat,” posmíval se Snape a zastrčil pár kapesníků do kapsy Harryho hábitu. “POUŽIJ JE!” napomenul ho.

“Ano, pane…” zašklebil se Harry. “Severusi?”

“Mm?”

“Vemzmi mě do postele.”

Snape obdařil Harryho zničujícím pohledem. “Jsme očekávání ve Velké síni v méně než deseti minutách, Pottere. TEĎ tě do postele nevezmu!” Otočil se ke dveřím.

“Ale…potřebuju tě,” stěžoval si chlapec a sklouznul vzadu rukama kolem Snapeova pasu.

“Pottere…sedm let jsem čekal, až tě dostanu pryč z mých hodin lektvarů. Teď, když jsem se konečně dočkal, nechci prošvihnout tu chvíli, kdy dostaneš svůj diplom!” Odstrčil Harryho ruku z jeho rozkroku, kde se přizpůsobila jeho zvětšující se vyboulenině. “Já to myslím vážně…TEĎ NE!”

“Severusi…nemůžu si pomoct. Jsi prostě k sežrání…” škádlil Harry a smál se, když se Snape pokoušel vymotat z chlapcova smrtícího sevření.

“Odebírám Nebelvíru padesát bodů!” zanotoval Severus a usmál se. “Jsi perverzní, Pottere…” přitáhl si chlapce před sebe a dožadoval se polibku. “A teď…buď hodný. Postarám se o tebe později…AŽ POTOM, co se přesvědčím, že jsi odpromoval a budu tě mít ze svých hodin z krku.”

Harry se předklonil, aby si znovu nasadil svůj klobouk, který mu spadl z toho krátkého zápasu. “Dobrá…Můžeme jít.”

Kapitola sedmnáctá

“Slyšel jsem, že slečna Grangerová je Valedictoriánka,” řekl Snape, když spolu s Harrym šli do Velké síně.

“Jistě,” odpověděl chlapec. “Kdo jiný?”

“To je pravda.”

“Harry…” ozval se za nimi hlas a když se oba otočili, uviděli, jak k nim přichází Ron. “Já…potřebuju ti něco říct,” řekl rudovlasý chlapec.

“Uvidíme se Velké síni,” řekl Harrymu Snape a otočil se k odchodu, aby si ti dva mohli promluvit.

“Ne…profesore Snape…s vámi bych taky rád mluvil,” urychlil Ron.

Snape mírně naklonil hlavu a šel zpátky k Harrymu.

Ron si olízl rty. “Harry…od našeho včerejšího rozhovoru jsem nedělal nic, než jen přemýšlel. Pořád tomu…nerozumím…Ale…pokusím se. Jsi jako můj vlastní bratr…jsi můj nejlepší kamarád…byl jsi po sedm let. Myslím, že jsem se rozhodl, že to je jen otázkou času a je to moc důležité na to, to nechat plavat.” Chlapec nepohodlně přešlápnul. “Pořád si myslím, že je to šílené…a ať mě vezmou čerti, jestli porozumím tomu, jak se to stalo…ale…myslím, že záleží jen na jedné věci, Harry, a tou je, že jsi šťastný a my zůstaneme kamarádi.” Podíval se na Snapea. “Doufám, že mého kamaráda uděláte šťastným…protože jestli ho zraníte…tak…tak…”

Snapeův tmavý pohled byl připevněn na Ronově. “Vůbec neplánuji Harryho zranit, pane Weasley…nikdy. Na tom se shodneme. Vždycky u nás budete vítán a já vás vždy budu respektovat jako Harryho nejlepšího kamaráda.”

Ron přikývl. “Dobře…” řekl nešikovně. Neočekával od Snapea nic víc kromě vrčivé zahořklé a odseknuté odpovědi a jeho trpělivá upřímnost ho zaskočila. Ron se pak podíval na Harryho. “Kamarádi?” zeptal se.

“Navždy,”zašklebil se Harry a oba dva si nadšeně podali ruce. “Děkuju ti za to, Rone. Teď bude tahle noc perfektní.”

“A jestli sebou nepohneme, tak se tahle noc bude slavit bez dvou Nebelvírů,” řekl potom Snape.

“Apparate!” řekli Ron a Harry společně a mohl být slyšet jejich smích, když zmizeli z chodby.

Snape se lehce usmál, a pak se také přemístil.

*****

Zahájení dopadlo nádherně. Hermiona rozdávala adresu do Valedictorianu a Brumbál byl dobře naladěn, když oslovil všechny absolventy.“Tohle je vskutku pro vás všechny pamětihodná noc,” řekl Brumbál rozhlížel se ze svého místa u učitelského stolu na pódiu po horlivých tvářích studentů. “Úspěšně jste ukončili studium pro všechny čarodějky a kouzelníky a s tím, co jste se naučili přemýšlíte, co budete dělat dál jako dospělí. My tady v Bradavcích jsme vám dali to nejlepší, co jsme měli…teď je na každém z vás, aby udělal to samé pro sebe. Očekávám, že od této třídy uslyším výborné věci!”

Stoupnul pokřik a Brumbál se odmlčel, aby nechal studenty projevit jejich nadšení.

“A nakonec…mám neočekávanou čest, kterou dnes večer udělím. Kontaktovalo mě Ministerstvo kouzel a sdělilo mi, že udělují tolik vytouženou cenu, kterou je Zlatá hůlka. Pro ty z vás, kteří nevědí o této poctě…je to nejvyšší ocenění, které může kouzelnický svět udělit čarodějce nebo kouzelníkovi a je za statečnost a hrdinství, které se náhodně vyskytlo.” Brumbál podržel hůlku tak, aby ji všichni viděli. “Měl jsem štěstí, že jsem tuhle velkou poctu obdržel už před mnoha a mnoha lety…a od té doby se neudílela. Nicméně dnes večer tu je, aby se předala jednomu z vás…za jeho nedávný neuvěřitelný odvážný čin. Profesore Snape…mohl byste sem jít, prosím?”

Severus byl momentálně neschopen pohybu. Opravdu Brumbál řekl jeho jméno? Nakonec vstal a přešel k řediteli.

“Severusi Snape, jménem Ministerstva kouzel mám tu čest vám předat nejvyšší ocenění kouzelnického světa, které může udělit…Zlatou hůlku. Dostáváte ji za vaši statečnou záchranu našeho pana Pottera, když jste byli oba v rukou Lorda Voldemorta…a za vaši obratnou vynalézavost během té doby ochránit sebe a pana Pottera.” Starší kouzelník předal Snapeovi Zlatou hůlku. “Blahopřeji, Severusi…opravdu si to zasloužíš.”

Snape si vzal hůlku a pořád tomu nevěřil. Zpočátku zazněl jen okrajový potlesk, hlavně od Zmijozelských…ale pak Harry vyskočil na nohy, energicky tleskal a smál se tak moc, jako ještě nikdy a hned na to vybuchla celá Síň v pokřik a potlesk.

“Proslov! PROSLOV!” ozvalo se z publika.

Snape se podíval na hůlku, pak vyhledal Harryho obličej v davu, který teď byl celý na nohou. Chlapec vypadal, jako kdyby měl vybuchnout pýchou a štěstím. Už jenom vidět Harryho tvář takhle bylo pro profesora lektvarů velkou odměnou, ale věděl, že by měl přinejmenším říct pár slov jako odpověď na tu poctu, kterou dostal.

Když se dav nakonec trošku uklidnil, Severus začal, “Děkuji, pane řediteli… Nemyslím si, že jsem udělal něco, co by udělal kdokoli jiný, kdo byl na mém místě. Všechno, co mohu říct je, že jsem rád, že můj dost nebezpečný únikový plán vyšel a že pan Potter je znovu zpátky u nás. Tohle je vskutku ponižující chvíle…a zároveň nesporně nádherná. Děkuji vám všem a přeji vám absolventům všechno nejlepší a ať vykročíte do života tou správnou nohou. Jenom žasnu, že taková halda hlupáků to zvládla…tak dobře.” Když to Snape dořekl, otočil se, potřásl si rukou s Brumbálem a šel zpátky ke svému místu, doprovázen dalším uznaným potleskem.

Diplomy byly předány a oslava skončila.

“Teď můžeme začít zahajovací hostinu,” řekl Brumbál a Velká síň se zaplnila skvěle prostřenými stoly plnými jídla všeho druhu. Ze stropu visely vlajky všech čtyř kolejí. Byl to opravdu sváteční pohled.

Harry se protlačil až k Severusovi, který byl obklopen shromážděním studentů a učitelů a všichni mu blahopřáli. Chlapec byl na chvilku opodál a nechal Severuse, aby si obdržel všechny gratulace.

“Ale, ale, ale…” Snape se rozhlédl a uviděl Luciuse Malfoye, jak stojí po jeho pravé stráně. “Velká noc pro tebe, co, Severusi?” zeptal se blonďák. “Jo, a mimochodem, děkuji ti za ty lektvary, co jsi mi poslal. Působily téměř okamžitě.”

“Nějaké mi zbyly z těch, co jsem udělal Harrymu,” řekl Snape chladně. “Neviděl jsem žádný důvod ti nějaké neposlat.”

“To je velmi dojemné,” odpověděl Lucius a sarkastický úšklebek se mu mihnul po horním rtu. “A teď jsi byl odměněn nejvyšší cenou, kterou může kouzelník dostat. Tvůj pohár ti přetekl, Severusi.” Pokývnul hlavou na levou ruku profesora lektvarů. “To je Nebelvírský prsten, který vidím na tvém malíčku? Dárek od Pottera, že? Koukám, že ho máš na levé ruce. Znamená to snad něco významného?”

Na to k nim přišel Draco. “Blahopřeji, profesore Snape,” řekl. “Myslím, že jste jim ukázal, co dokáže Zmijozel!”

“Ano, Severusi…tohle je naprosto třešnička na Zmijozelském dortu. Možná bychom ti měli pořídit Zmijozelský prsten na tvou druhou ruku, ne?”

Harry k nim v tu chvíli přišel. Neomluvně Severuse objal. “To bylo báječné! Byl jsem z tebe tak nadšený!”

Dracovy oči se nevěřícně rozšířily. Opravdu viděl to, co si myslel, že vidí? Harry Potter objímající Snapea? To snad Potter přišel o rozum během jeho uvěznění?

“No tak, Draco…není zdvořilé zírat. Jistě jsi už viděl objímající se milence.” Řekl Malfoy jízlivě a mladému blonďákovi spadla čelist.

“Milence?” opakoval Draco nevěřícně.

“Ano…tys to nevěděl? Potter a tvůj profesor lektvarů se našli už dávno. Je to dojemný příběh. Připomeň mi, abych tě do toho zasvětil, až budeme doma.”

“Pojďme najít nějaké místo, které není tak…přeplněné,” řekl Snape Harrymu a vedl ho pryč od Malfoyů. “Víš, že to bude kolovat po celé škole na konci tohoto večera,” zamračil se.

“Mě to nevadí…tobě jo?” zeptal se Harry.

“Vadí mi to kvůli TOBĚ,” řekl. “Mladí lidé dovedou být zákeřní, když se jim dostane do ruky něco tak pikantního jako tohle.”

Harry se zeširoka usmál. “My jsme pikantní?” zeptal se a propletl své prsty se Snapeovými.

“Rozhodně,” odpověděl starší kouzelník směšně.

“To zvládnu,” ujistil ho chlapec. “Kromě toho…neodjíždíme snad dnes večer do Snapeova panství?”

“To chceš odejít tak brzy? Myslel jsem, že bys chtěl strávit nějaký čas s tvými kamarády…potloukat se po prasinkách a podobně,” řekl Severus.

“Všichni jdou domů…a I kdyby nebyli…co chci je být s tebou osamotě na Snapeově panství,” odpověděl Harry.

“A co tvoje teta a strýček? Budou potřebovat dát jejich povolení,” poukázal Snape.

“Poslal jsem jim brzo ráno sovu a řekl jsem jim, co zamýšlím. Řekl jsem jim, aby napsali profesorovi Brumbálovi, kdyby měli nějaké otázky nebo mě chtěli zkontaktovat. Jsem si ale jistý, že se jim jen uleví, když už jim nebudu překážet v jejich životech.”

“Navečeříme se?” navrhl Snape a ukazoval směrem těžce obloženým stolům.

Hermiona a Ron jim náhodou drželi dvě místa u Ronovy rodiny a mávali na Severuse a Harryho, aby se k nim připojili.

“Radši bych šel do Snapeova panství…a do postele…” řekl Harry schválně, když oba dva mířili k tomu stolu. “SLÍBIL jsi mi, že se o mě postaráš, až to tu skončí.”

“Pottere…ty se OPRAVDU musíš naučit, jak se uklidnit,” zavtipkoval Snape a popoháněl Harryho směrem ke stolům.

Ronova matka vyrazila jako druhá po Harrym a Severusovi ke stolu. “Ale profesore Snape! Blahopřeji! Jaká čest získat Zlatou hůlku!”

Snape se pokusil o něco, co připomínalo úsměv. “Ano…bylo to rozhodně překvapení.”

“Můžeme ji vidět?” zeptal se Harry a Severus vytáhnul ze svého hábitu hůlku a podal ji chlapci. “Je těžká,” poznamenal Harry a podal hůlku Ronovi, který ji prozkoumal a podal ji Hermioně.

“Tohle je opravdu vzrušující,” řekla Hermiona. “Někoho obdarovat Zlatou hůlkou na našem ukončení studia…no…je to opravdu napínavé. A také zasloužené,” dodala a podala tu hůlku s úsměvem zpátky Snapeovi.

“Ministerská komise odměn byla jednomyslně pro ocenění,” řekl Artur Weasley. “To se zřídkakdy stane.”

Zavládla příjemná konverzace, jak si všichni užívali oslavy.

Po jídle byly stoly zase uklizené a začala hrát skupina.

“Čas jít…ne?” řekl Harry a položil Severusovi ruku na rameno.

“Nechceš tu zůstat a užít si oslavu?” zeptal se Snape.

“Jsem připraven jít…domů.”

Snape přikývl. “Tak se rozluč. Jo…a Pottere…můžeš říct Weasleymu a Grangerové, že jsou na panství oba kdykoli vítáni.”

Harry se usmál. “To je druhý významný dárek, který jsi mi dnes večer dal. Děkuji.”

Harry našel Hermionu a Rona, když se zrovna vraceli z tanečního parketu.

“Harry! Vyborně! Chtěla jsem si s tebou zatancovat,” rozšklebila se Hermiona a vzala Harryho za ruku a začala ho táhnout směrem na taneční parket.

“Ehmmm…Hermi…vlastně…právě jsme chtěli odejít a…”

“No tak, Harry. Je rozhodnutá si zatancovat. Vezmi to za mě…nejlepší věc, která se dá dělat, je jít tiše,” poradil moudře Ron.

“Najdeš Severuse a řekneš mu, že se zdržím?” požádal Harry Rona, který přikývnul a šel se podívat po Snapeovi. Našel profesora lektvarů, jak se baví s profesorem Kratiknotem.

“Ehm…profesore Snape?” dovolil si Ron a Snape se na něj podíval.

“Ano…Weasley?”

“Promiňte mi, ale Harry mě požádal, abych vám řekl, že se ještě zdrží s Herm…no…slečnou Grangerovou.”

“Zdrží?”

“Naléhala, aby s ní tancoval,” vysvětlil Ron.

“Aha. A ví pan Potter, jak tancovat?” zeptal se Snape a jedno obočí nadzvedl v pobavení.

Ron se zašklebil. “Asi tak jako já, pane,” zamumlal.

Snape přikývl. “No…pak naše sympatie rozhodně směřují ke slečně Grangerové. I když…vždycky byla dost statečná.”

Profesor Kratiknot se omluvil, poblahopřál Severusovi a nechal ho s Ronem osamotě.

“Teď ji šlápnul na prsty,” uskočil Ron a sledoval, co se dělo na parketu.

“Vidím, že existuje pár oblastí společenské výchovy, o kterých neví,” zadumal Snape.

“Hermiona nás to oba zkoušela naučit,” řekl potom Ron. “Myslím, že moc neuspěla.”

“Zřejmě…” Snape si odkašlal. “Weasley…jen jsem chtěl, abyste věděl…vy I slečna Grangerová…že jste oba vítání na Snapeovském panství, kdykoli, když budete chtít Harryho vidět.”

Ron nemohl zakrýt to překvapení, které cítil. “Aha…já…no…děkuji vám…”

Snape viděl na Ronově tváři zaváhání. “Nemám žádné netopýry, které visí z trámů, Weasley,” protáhl.

“Jistě, že ne. Teda…nikdy jsem nemyslel…” Ron nepatrně zčervenal.

“Ale jistě, že ano… Netopýři, kteří vidí z trámů a mučírna ve sklepení.”

“Upřímně, profesore Snape…”

“Klid, Weasley…jen žertuji.”

To je konec světa? Snape…vtipkuje?

Hermiona a Harry se k nim připojili.

“Tady je, profesore Snape,” posmívala se dívka. “Právě tančil kolem parketu na mých prostech.”

Snape se na Harryho ostře podíval. “Předpokládám, že to znamená, že nebyl přímo na VAŠICH stopách?”

“Bez zveličování!” povzdechla si.

“Na tom zapracujeme,” slíbil Snape a Harry sešpulil rty. “No tak, Pottere…potřebuješ se naučit jak tancovat. Není zrovna slušné klopýtat kolem tanečního parketu na dámských prstech!”

“Vše co vím je, že díky Harrymu a Ronovi cítím, jako kdyby mi prsty otekli tak pětkrát.” Podívala se na Snapea. “Profesore…nechci být troufalá…ale zatancoval byste si se mnou? Ráda bych si zatancovala s někým, kdo to umí.”

Snape se lehce uklonil. “Potěšení na mé straně, slečno Grangerová,” odpověděl, nabídnul jí rámě a vedl Hermionu na taneční parket.

“Opravdu se to stalo?” zamumlal Ron nevěřícně.

“Vypadá to tak,” odpověděl Harry. “Pojď se dívat!”

Harry a Ron si razili cestu davem až nakonec skončili na tanečním parketu. Kapela hrála pomalou hudbu a Hermiona zasněně klouzala po parketu v náručí Snapea. Hodně studentů je pozorovalo a říkalo, jak dobří byli.

“Páni…on opravdu ví, jak to dělat,” poznamenal Ron.

Harry se jenom díval a usmíval se.

Když pomalý tanec skončil, začala hrát kapela tango. Téměř všichni odešli z parketu. Snape se na něco Hermiony zeptal a ona nadšeně přikývla, nadzvedla ruce, své maličké vložila do Snapeových obrovských a on ji začal vést ve složitých tanečních krocích.

“Kruci!” zvolal Ron.

Všichni teď stáli kolem parketu a sledovali Snapea a Hermionu…a že to byl působivý pohled. V jednu chvíli si Snape sundal hábity, hodil je Harrymu a zůstal jen v elegantním sametovém kabátu a kalhotech a bílé hedvábné košili s límečkem. Vrátil se zpátky k Hermioně a pokračovali v tanci.

“Nevěděl jsem, že to UMÍ!” potřásl Ron pomalu hlavou.

“Zřejmě ano…a Severus taky…” odpověděl Harry a s uznáním sledoval Snapeovu eleganci a hbitost jako tanečníka Hermiony.

Snape přetočil Hermionu před něj, zaháknul svou ruku kolem jejího pasu a ohnul její záda tak, že se její dlouhé vlasy téměř dotkly podlahy. Mnoho sledujících dívek zatajilo dech nebo trochu vykřikly potěšením.

Když tanec skončil, zazněl hlasitý potlesk. Snape se lehce uklonil své partnerce a odvedl ji z tanečního parketu. Hermioniny tváře byly rudé a bylo zřejmé, že si ten tanec ohromně užila. Uviděli Harryho a stále ohromeného Rona.

“Děkuji vám, slečno Grangerová, za tanec,” řekl Snape.

“To ne…já děkuji VÁM! Bylo to úžasné! Sotva tango znám…můj otec mě ho trochu naučil…ale když jsem tancovala s vámi, cítila jsem se jako profesionálka! Bylo to báječné!” rozplývala se dívka.

“Neřekl jsi mi, že umíš takhle tancovat,” řekl Harry Snapeovi.

“Nikdy ses neptal,” zazněla odpověď. “Moje matka myslela, že opravdová výchova zahrnuje hodiny tance. Najala pro mě soukromého učitele, když mi bylo dvanáct.”

“Můžeš mě to naučit?”

Snape se díval na chlapce a hodnotil to. “No…můžeme to zkusit…ale jestliže mé nohy budou moc trpět, tak toho necháme.”

“Myslím, že dost studentů tě teď vidí v úplně jiném světle, Severusi,” řekl potom Harry, když za Hermionovu přišlo několik dívek diskutovat ten tanec a chichotaly se, když se podívali na Snapea…ale ne tak, že by z něj měli legraci. Bylo to spíš jako omámené dívky kolem filmové hvězdy.

“Myslím, že bude lepší, když se odtud dostaneme dřív, než tě pohltí dav,” zasmál se Harry, když Levandule Brownová zírala na Snapea a pak si toužebně povzdychla.

“Naprosto souhlasím,” odpověděl Snape nepohodlně.

Harry se podíval na Hermionu a na Rona a řekl. “Zůstanu na Snapeově panství se Severusem. Řekl, že oba dva můžete kdykoli přijít. Prosím, přijďte.”

“Budu ráda!” usmála se Hermiona chopila se Ronovy ruky.

“Jestli přijdu, tak mě nikdo nebude učit tancovat,” řekl Ron obranně.

Harry objal Hermionu, Rona poplácal po zádech a řekl, “Oba dva buďte ve spojení!”

“Jistěže budeme,” ujistila ho Hermiona. “Vždycky budeš část našich životů, Harry,” dodala a do očí se jí nahrnuly slzy.

Harry potřásl hlavou. “No tak, Hermi…tohle není sbohem! Nic nemůže rozbít tuhle trojku.”

“Harry má pravdu,” dodal Ron. “Se vším tím kouzelnickým nářadím, co máme k dispozici…ho můžeme navštěvovat kdykoli budeme chtít.”

Snape zaskuhral. “Noční můra začíná, když závěrečné ročníky vezmou, co se naučily a uvalí se sami do bezstarostného světa.”

“Přestaň s tím…” řekl Harry a jemně strčil ramenem do Severuse. “Bylo by lepší, kdybych tě odsud dostal dřív, než začneš urážet ty davy.” Rozšklebil se na Rona a Hermionu. “Začíná být nevrlý…Vezmu ho domů.”

Kapitola osmnáctá

Když se Harry se Snapem oddělili od jeho dvou kamarádů, šli vyhledat Brumbála.

“Odcházíme, profesore Brumbále,” řekl Harry.

“Severus se mě zeptal, jestli bych s ním nešel do Snapeova panství… Doufám, že vám nevadí, když jsem řekl tetě a strýčkovi, že odcházím a pokud budou mít nějaké otázky nebo mě budou potřebovat zkontaktovat, aby to udělali přes vás.”

“Nevadí,” odpověděl Brumbál. Položil jednu ruku na Harryho rameno a druhou na Snapeovo a řekl, “Buďte šťastní, vy dva. Oba dva si to bohatě zasloužíte.”

*****

“Dal jsem příkaz domácím skřítkům, aby přenesli tvé věci,” řekl Snape, když přišli do komnaty. Bylo zřejmé, že nějaký majetek profesora lektvarů byl přesunut během oslav.

“Až budeš připravený, Harry…můžeme se přemístit do panství.”

“Jen…jednu minutku, Severusi,” řekl chlapec a zamířil ke dveřím. Otevřel je a vešel.Snape zvědavě následoval. Harry přešel až k učebně lektvarů a podíval se zpátky na Severuse.

“Otevřeš je?” zeptal se. Snape přikývl a vyhověl.

“Lumos,” řekl Harry, svíčky zaprskaly a pak začaly plápolat…čímž osvětlili tmavou učebnu.

“No jo…takže je pravda, že se zločinec vždycky vrací na místo činu,” dumal Snape.

“V téhle třídě jsem se do tebe zamiloval,” řekl Harry s nepatrným úsměvem. “Jen jsem ji chtěl naposledy vidět.”

“Jsi beznadějný romantik, Pottere…” povzdechl si Snape. “Tak dobře…porozhlédni se tu.”

“Šel by sis sednout za svou katedru?” zeptal se Harry. Snape obrátil oči v sloup.

“Musím?”

“Prosím…” Snape rezignovaně přešel ke stolu a posadil se na židli.

“Tak…spokojený, Pottere?”

Harry šel a sednul si na své obvyklé místo.

“Řekni mi, že jsem drzý fracek,” zaprosil.

“Řekni mi, že neumím uvařit čaj. Řekni mi, že jsem beznadějný hlupák…”

“PANE Pottere…” zavrčel podrážděně Snape.

“Ano, pane…” Snapeův hlas se zjemnil. “Chci tě. Pojďme domů.”

*****

Trvalo jim to jen zlomek sekundy přemístit se do Snapeova panství, kde se Harry a Severus objevili v obrovské hale.Chlapec se udiveně rozhlížel kolem. Nečekal nic velkého, ale měl co srovnávat.Každý rok pořádal Lucius Malfoy party na svém pozemku pro studenty sedmých ročníků. Byla to formální záležitost s fantastickým jídlem a tančením v Malfoyoě tanečním sále. Malfoyské panství bylo působivé a z toho, co mohl Harry vidět, tohle bylo ještě výjimečnější sídlo.

“Neměl jsem ani ponětí, že to je tak…velké!” vykřikl Harry.

Snape jenom odpověděl, že by si měli nechat své hábity v hale a pak vzal chlapce do jídelní haly.Místnost měla klenbový strop s okny z barevného skla. Byl tam obrovský stůl, který, jak mu řekl Snape – potom co se Harry zeptal – až 50 míst. Z vysokého stropu vysely křišťálové lustry.

“Předpokládám, že to je…prostorné,” odpověděl Snape.

“Když už to je místo, kde jsem vyrůstal, moc pozoruhodné mi to nepřijde. Vzpomeň si, co ses nedávno naučil, Pottere…VELIKOST není všechno.”

Harry se zašklebil.

“Možná…ale je to mile přidaný půvab.”Snape pokračoval, aby ukázal Harrymu kuchyň, neuvěřitelnou knihovnu se stupínky o různých výškách a žebříky a knihy, které byly od země až po strop všude po pokoji a taneční sál – úžasná věc se zrcadlovými zdmi a všechno obrovsky pozlaceno. Strop byl malovaný mistrem umělcem sto let zpátky a zobrazoval venkovské scény. Podlaha byla udělaná z komplikovaných parket.

“No…tak tady budu mít rozhodně třídní srazovou párty,” poznamenal Harry. “Nikdy jsem neviděl takový pokoj. Kdo to všechno navrhnul, Severusi?”

“Můj pra pra pra pra – atd. – pradědeček, Sabian Snape,” odpověděl tmavovlasý kouzelník. “Ukážu ti ho na obrázku v galerii, když půjdem nahoru.”Harry se pořád uctivě rozhlížel po pokoji.

“Není divu, že tvoje matka naléhala, abys bral lekce tance! Nedávalo by smysl mít taneční sál v domě a nebýt schopen ho využít. Byl to nejspíš rodinný požadavek, aby všichni Snapeové uměli tančit.”

Snape lehce naklonil hlavu.

“No, pak je tedy logické, můj malý Nebelvíre, že se taky naučíš tancovat. To, co jsem dnes viděl, když ses pokoušel dělat partnera slečně Grangerové, bylo téměř ubohé!”

“Ale…Severusi…jestli mě naučíš tancovat…kdo bude vest?” zeptal se Harry, jeho zelené oči živě sváděly.

“Ten, co ví, co dělat…ZAJISTÉ…” zazněla úsečná odpověď.

Smějící se Harry následoval Snapea pryč ze sálu a šli zpátky do haly, kde byla oboustranná velká schodiště, která se stáčela do druhého patra. Na stěnách visely obrazy minulých Snapeů. Severus se zastavil a několik jich Harrymu ukázal, když začali stoupat.

“Tohle je můj otec, Sebastian Snape” řekl a poukázal na velký portrét muže, který vypadal skoro jako Severus a Harry by si nikdy nemyslel, že to je někdo jiný.

“Mohl bys to být ty,” řekl Harry udiveně, když studoval portrét. “Jenom…ten výraz je chladnější...rezervovanější. Jeho ústa jsou tenčí. Byli jste si s otcem blízcí?”

Snape dlouze vydechnul.

“Tak blízcí, jak jen dovolil. Můj otec nebyl otevřený muž…ani překypující svými emocemi.”

“Takže…tys to upřímně získal,” přikývl Harry. “Vím, že co jsi vydržel ve škole tomu moc nepomohlo…ale musíš připustit, Severusi…tohle MŮŽE být taky genetické.”

“Možná…” připustil Snape.

“Kdo je tohle?” zeptal se pak Harry a ukazoval na portrét úžasné ženy.

Ta osoba byla oblečena v růžovém, měla spletenec lesklých modročerných vlasů, které nosila stočené do lichotivého stylu a zdůrazňovala svůj dlouhý půvabný krk. Její plan ústa se stočila v koutcích, jenom trochu…škádlivě…a Harry to rozpoznal jako skoro úsměv.

“Má matka…Clarisse DeLecraux,” řekl mu Snape.

“Je nádherná! Víš…Můžu v ní vidět něco z tebe. Měl jsi k ní blízko?”

“Ano,” odpověděl Snape ztuha a Harry mohl říct – jen z té odpovědi – že ztráta jeho matky byla pro Severuse tragickou událostí. “Byla anděl. Její hlas byl hudbou, milovala se smát a vtipkovat. Můj otec viděl ve všem špatnou stránku, ale mou matku…viděl ve světle.” Na chvilku se odmlčel a pak pokračoval. “Brávala mě na procházky kolem pozemku a říkala mi ty nejbáječnější příběhy o dalekých zemích a lidech. Všechny si vymýšlela. Vždycky jsem si myslel, že by byla vynikajícím spisovatelem dětských pohádek. Dokázal jsem ji nadšeně poslouchat několik HODIN v kuse a udělat z deštivého dne něco hezkého. Taky mi četla…básně, příběhy o pirátech, kouzla, kouzelné světy mimo našeho… Její hlas byl fascinující. Měla trochu francouzský přízvuk. Mohl jsem u ní sedět a poslouchat jí a prosit, aby nepřestávala. Četla a četla, dokud neměla unavený hlas, a pak říkala, ‘Ó la! Takové náročně publikum! Předpokládám, že tě nezajímají ty koláče, které jsem ráno udělala.’” Zahloubaný úsměv přeběhlSeverusovi přes rty. “Milovala pečení. Můj otec nenáviděl, když to dělala. Myslel, že je ponižující pro majitelku domu, aby pracovala v kuchyni…I když si to užívala. Ale když byl otec pryč, šel jsem s matkou do kuchyně a dovolila mi jí pomoci s jejími koláči. Měl jsem mouku a cukr všude po stole…víc tam, než v míse…ale miloval jsem to. A samozřejmě jsem se nemohl dočkat až ochutnám výsledky.” Jeho obličej ztmavnul. “Zábavné…potom, co zemřela, mě sladké už nezajímalo.”

“To je pochopitelné,” řekl chlapec jemně. “Severusi…kdy zemřeli?”

Snape se na okamžik odmlčel, jako kdyby zvažoval, jestli ty momenty chce a nebo nechce znovu prožít. Nakonec řekl, “Můj otec zemřel, když mi bylo dvanáct. Bojoval s jiným kouzelníkem…byl zákeřný…z jiné země…a…nepřežil ta zranění, která utrpěl. Moje matka…ta nemohla unést, že by žila bez mého otce. Upadla do deprese a…tři měsíce později se otrávila. Bratr mého otce, Stefan a jeho žena, mě potom vychovali…dokud jsem neopustil Bradavice a nešel na universitu.”

Harry sebou škubnul. Mohl cítit, jak čerstvá ta zranění pro Severuse byla a ihned zalitoval toho, že se ptal.

“Promiň mi,” vydechnul chlapec a položil ruku na Snapeovo rameno.

“Neměl jsem se ptát.”

Snape potřásl hlavou a odpověděl, “Ano, měl. Máš právo na to, to vědět.”

“Ne, jestli ti to způsobuje bolest,” protestoval Harry.

Severus se pokusil usmát a řekl, “Jestli ti to pomůže lépe proniknout do toho kým jsem, tak to za cenu momentální citové sklíčenosti stojí.”

Narovnal ramena a znovu šel nahoru.

“Jé…podívej se sem…tohle je má prateta Eufemie Snapeová. Teď…mluv o svých hrozných charakterech! Pamatuji si, že jsem se jí jako dítě bál. Přijela a matka mi řekla, ať se s ní uvítám. Podívala se dolů přes svůj významný Snapeovský nos a posmívala se, ‘Clarisso…Nevidím žádné rozeznatelné zlepšení v tomhle chlapci od mé poslední návštěvy! Podle mého názoru byste ho měli hrozně zbít! Jsi k němu až příliš shovívavá! Šetříš tyčí a kazíš to dítě, víš!’ A matka věci urovnala, když jí dala vynikající čaj.” Zachechtal se. “Když nad tím tak přemýšlím…byli jsme poněkud nefunkční rodina.”

“Chceš mluvit o nefunkčnosti? Někdy ti řeknu o mém životě s tetou Petunií a strýčkem Vernonem. Byli by ukázkový příklad nefunkční rodiny!” řekl Harry a ani se nesnažil skrýt znechucení a hořkost.

“Já…myslím, že jsme oba zažili těžké časy, když jsme vyrůstali. Měl jsem ale větší štěstí, když jsem měl své rodiče u sebe po prvních dvanáct let. Nedovedu si představit, že bych vyrůstal bez toho, že bych neznal ani jednoho, tak jako ty. Tys nikdy neměl svou vlastní rodinu, viď, Harry?”

Harry sklouznul rukama kolem Severuse a řekl, “TEĎ mám…ne?” Jeho oči se střetli nevinně se Snapeovými.Severusovy ruce se uzavřely kolem chlapce. “Ano, Harry…máš. Nefunknčí možná, ale chci, abychom byli opravdová rodina. Vím, že nebudu ta nejlehčí osoba, se kterou se dá žít…a možná ani ty nebudeš vždycky perfektní…” Stáhnul se a znovu se podíval Harrymu do očí, tentokrát pobaveně, přičemž se Harry rozšklebil. “Ale…máme jeden druhého…a naučíme se navzájem od sebe…a možná budu časem méně rezervovaný a možná ty budeš méně bezstarostný a unáhlený… Nebo…se oba vůbec nezměníme…což by mi bylo jedno.”

“Nic na tobě nechci měnit,” řekl Harry prosítěně. “Možná…když mi říkáš, abych byl trpělivý, když se dostaneme k sexu,” dodal zlověstně.

“Pamatuj, Harry…byl jsem vychováván ve zdrženlivosti ve všech věcech. Můj otec věřil v úplnou kontrolu nad všemi potřebami a touhami.”

“Tak tedy, TO JE něco, na čem musíme zapracovat, Severusi. Musíme dát pryč ty všechny-věci! Slabost je někdy dobrá věc.”

“A někdy…si to může někdo rozdat s tím druhým až do necitelnosti,” poukázal Snape.

“A to je nutně špatné?” zeptal se Harry.

Snape se na chvilku odmlčel a přemýšlel nad Harryho poznámkou.

“Nevím. Možná bych to měl napřed zkusit a pak se uvidí. Kdo ví…možná máš pravdu.”

“Takže…ukážeš mi tu ložnici, kterou budeme sdílet?”zeptal se Harry.

“Příští zastávka…” přikývl Severus a oba pokračovali v cestě nahoru.

Kapitola debatenáctá

Hlavní ložnice byla na konci chodby v západním křídle sídla. Byla také obrovská a obsahovala rozsáhlý obývací pokoj, šatnu, ložnici a svou vlastní koupelnu. Perfektně osvětleno umělým světlem, pokoj byl vkusně vybaven, zřejmě tou samou osobou, která vyzdobila většinu tohoto domu. Když se na to Harry zeptal, Severus mu řekl, že to byla jeho matka, kdo tu zařizoval každý pokoj.

“Měla dobrý vkus,” řekl Harry.

“To ano…”

“Páni! To je ale postel!” vykřikl chlapec, když vstoupili do ložnice.

Ta pevná postel byla posazena na vyvýšeném stupínku. Byla z tmavého dřeva a měla ručně vyřezávané záhlaví a nohy. Vypadala staře.

“Deset generací Snapeů se v téhle posteli rodily,” řekl Severus Harrymu.

“Ty taky?” zeptal se Harry a Snape přikývl. “Ano…já taky.”

Harry si povzdechl.

“Přál bych si…”

Zastavil se.

“Chceš teď zbytek prohlídky…nebo bys ji rád dokončil později?” zeptal se Snape příležitostně.

“Myslím, že si pamatuju, jak někdo říkal, že mě potřebuje,” odpověděl Harry.

“Taky že ano…když na to přijde…”

“Možná, že je na čase vyzkoušet postel,” zkusil Harry skoro plaše.

Snape se beze slova začal svlékat. Chlapec sledoval, jak si starší kouzelník pomalu sundal svůj kabát, své boty a rozepínal si košili…celou tu dobu nespustil oči z Harryho, který cítil, jak jeho vlastní touha vzplála a oblizovala ho celou cestu po jeho stehnech až do jeho slabin… Když Harry začal zápasit se svými vlastními věcmi, Snape se natáhnul a zastavil ho.

“Ne…nech mě,” zamumlal hustě.

V jeho saténově hladkém hlase byl slyšet obrovský chtíč, kterým chlapcem zatřásl.Severus si nesundal zbytek svého oblečení…vůbec ne…ale popošel blíže k Harrymu, vzal jeho levou ruku ke svým ústům, přitiskl své rty na dlaň…otočil ji a přitiskl je na prsten, který symbolizoval jejich závazek. Přemýšlel nad tím, jestli ten chlapec chápal, že tohle byl pro ně rozhodující…definující moment v jejich vztahu? Harry se viditelně zachvěl a naznačoval, že opravdu chápal význam toho, co se mezi nimi stane.Severus chytil chlapce do svého objetí a sklonil se, aby se jejich ústa spojila v neúprosný polibek… Ne…bylo to více, než jen pouhé spojení jejich úst. Harryho vášnivé myšlenky zabloudily do třídy profesora Brumbála v šestém ročníku, když brali mudlovskou teologii. Zahrnovalo to Korán, Bhagavadgítu a Bibli mezi jinými věcmi vztahujících se k mudlovským náboženstvím a vírám a Harry si teď vybavil citát, který si zapamatoval z mudlovské bible, protože se mu zdál značně rozkošný. Ten citát začínal: “Jsem mého milovaného a můj milovaný je můj…”O tom byl ten polibek.Severus se stáhnul zpátky a začal pracovat na Harryho oblečení, začal kravatou, knoflíčky, botami a ponožkami, pak se dostal k jeho košili,kalhotám a nakonec trenkám, které sundal s pečlivou opatrností, aby se ujistil, že se nedotknou té části Harryho, která si žádala být dotýkána, líbána, sána…i jakýmkoli jiným způsobem.Snape se s nahým chlapcem posadil na okraj postele a přitáhnul si ho dopředu mezi svá roztažená stehna a dovolil svým rukám se pomalu pohybovat po tom těle, připomenout si ho, při čemž chlapec vzdychal chtíčem. Snape se předklonil a přitiskl svá ústa na Harryho ploché břicho a chlapec se zatřásl ještě víc, než předtím, když ucítil teplé Severusovy rty potulovat se přes napjatou kůži, ochutnávaly, hladily… Pak…přestaly…

Severus přitiskl tvář na Harryho břicho a jemně zamumla:“Because thou hast the power and own'st the graceTo look through and behind this mask of me,(Against which, years have beat thus blanchingly, With their rains,) and behold my soul's true face.”

Do Harryho očí se vlily slz, když ho přepadla vlna emocí a celého ho pohltila. Miloval ho…opravdu o něj měl zájem…vážil si ho. Tohle byly věci, které nikdy neznal, a jen těžko mohl uvěřit, že je konečně našel. Jeho ruce pohladily tu hladkost Snapeových modročerných vlasů…hladily jeněžně…vyjádřil tak své pocity jak nejlíp uměl zároveň s tím, jak si cenil toho, co mu řekl.Harry pak rozepnul Severusovu košili pryč z jeho ramen a Snape se z ní pak sám svléknul, pak se lehce nadzvedl, aby si rozepnul kalhoty a svléknul je – spolu se svými trenýrkami – dolů z boků, přes dlouhé nohy, až je pak odkopl, zbaven tím tak všeho oblečení.Snape znovu naklonil hlavu a posunul se tak, aby mohl lízat chlapcovo břicho svým jazykem, na stejném místě, kde byly dříve jeho rty. Harry se kousnul do dolního rtu a nechal svou hlavu přepadnout nazpátek, když jím cloumaly tak úžasné pocity…pocity jako kapalný oheň, který hoří, spaluje…vyvolával v něm takový intenzivní chtíč, o kterém si myslel, že ho nezvládne. Ale pořád se snažil nespěchat. Severus ho hodně naučil a teď znal to potěšení, když se na to nespěchá…vychutnával si každý dotek, každý polibek…každý povzdech…A ta hrozná potřeba se zvýšila a chlapec zavzlyknul chtíčem, dokud ho Severus nepřitáhl do svého klína a tak hladově se dožadoval polibku…tak vášnivě, že se tomu oba neúprosně oddali…a Severus vzal sebou Harryho na postel…a oba si navzájem hladily tvář toho druhého a žasli nad nádnerou lásky, kterou tam viděli…a znovu se začali líbat víc…a víc… …a pak se spojili jako jeden…a ztratili se v sobě navzájem pro zbytek té kouzelné noci…

*****

Harry otevřel oči, když mu na obličej dopadl paprsek slunečního světla. Když přehlédnul ten zdroj rušícího světla, uviděl, jak se to děliloskrz katedrálová okna od země do stropu na vzdáleném konci pokoje. Těžké závěsy nebyly minulou noc zataženy, takže dovolily nekontrolovatelný přístup dennímu světlu.Harry se chvilku rozhlížel kolem osvětlené místnosti a žasnul nad její krásou a tou jasnoupéčí, kterou se udržovala v nejlepším stavu.Pak se podíval na svou levou ruku, kde měl prsten z měsíčního kamene a vzpomínal na minulou noc…Harry se otočil a usmál se, když uviděl Severuse, jak ještě spí úplně nahý na svém břiše, kolem sebe a skrz své dlouhé nohy má obtočené hedvábná povlečení. Pak chlapec znovu přemýšlel o té noci a jeho úsměv se zjemnil, když si uvědomil, že – poprvé ve svých skoro 18 letech svého života – byl naprosto šťastný. Takhle se chtěl probouzet každé ráno.Předklonil se a políbil Severuse lehce na rameno.

“To chceš prospat celé ráno?” stěžoval si škádlivě.

“Pottere…zavři hubu a vrať se na svou půlku,” zamumlal Snape ještě pořád v polospánku.

“Vstávat, profesore, nebo tě zlechtám,” vyhrožoval chlapec.

Snape byl teď vzhůru.

“Jenom na to POMYSLÍŠ, Pottere, a budeš mít rok školní trest…a je mi jedno, že už jsi ukončil školu.”

Harry se zasmál.

“A co zbytek našeho života?”

Snape si přitáhl polštář a přetáhl si ho přes hlavu, ale chlapec mu ho sebral. Snape si povzdechl, “Pottere! Slituj se, ano?”

“Je čas vstávat, Severusi. Tohle je můj první celý den na Snapeovském panství a tys mi slíbil prohlídku domu a pozemků…všechna místa, která jsme včera neviděli. Jak to asi máme udělat, když budeš v posteli spát celý den?”

Snape se natáhl pro jiný polštář. “Rozhodl jsem se, že budu upír. Nech mě být.” Přetáhnul si polštář znovu přes hlavu.

“Neříkej, že jsem tě dost nevaroval,” řekl Harry, kleknul si na kolena, rozkročil se nad Snapeovým pasem a začal strkat nemilosrdně do žeber staršího kouzelníka.

Polštář vletěl do vzduchu, když Snape zařval, “POTTERE! TY MALÝ ZKURVENÝ BASTARDE!” Chvilku na to byl chlapec přitlačen pod ním a Harry byl ohromen tou sílou, kterou měl a tou lehkostí, kterou obrátil ve svůj prospěch.Snapeovy vlasy mu visely v jeho skoro černých očích, když vražedně zíral na Harryho, který se v jednom kuse pohihňával.

“Myslíš si, že je to legrační, co, Pottere?” zavrčel a Harry přikývnul a teď se smál tak moc, že nemohl dělat nic jiného.Snape pořád chlapce držel a skrz rozšířené nosní dírky prudce dýchal. A potom řekl, “Vlastně…já taky.” Usmál se a potřásl hlavou.

“Bože, pomoz mi…díky tomu, že jsem s tebou měknu. Musím se sebe zase zmocnit.”Chlapec obtočil své prsty kolem Snapeova napůl ztopořeného penisu.

“Ne…nech MĚ abych se tě zmocnil,” řekl.

“To si tvé hormony NIKDY neodpočinou?” posmíval se Snape a sundal Harryho ruce ze své erekce. Pokusil se odtáhnout se od chlapce, ale Harry ho chytil v pase a nepustil.

“Polib mě a pustím tě,” řekl, jeho zelené oči vzrušením ožily.Snape si povzdechl.

“Jestli tě políbím, Pottere, tak si to tu během jedné minuty budeme rozdávat…a já musím jít do koupelny. Teď…pustíš mě, prosím?”

“Bez polibku ne,” naléhal Harry tvrdohlavě.

“Pottere…ještě pořád si drzý hlupák. Musím pokračovat v utvrzení mé převahy?” povzdechl si Snape.

“Jenom jeden polibek,” odpověděl Harry.Severus si beze slova kleknul na kolena, chopil se chlapce a otočil ho na břicho.

“Jé! Bože, ano! Tohle je lepší než polibek…” zasténal Harry, ale Snape od něj odešel a vstal v jednom plynulém pohybu. A pak pořádně plácnul Harryho přes zadek.

“Drzý malý fracku,” zamumlal Snape a zamířil ke dveřím přes pokoj a zavřel za sebou.Harry si mnul teď už červenou oblast na jeho zadku. Snape se s tím plácnutím vůbec nedržel zpátky…ale ta chlapcova reakce byla zajímavá.Ztvrdnul. Možná, pomyslel si Harry, tohle je něco, co by měl prozkoumat.Oba dva se oblékli a Severus vedl Harryho na balkón hlavního pokoje, kde ti vlezlí domácí skřítci nechali na skleněném stole obrovskou snídani.Snape se lehce usmál, když pozoroval chlapce, jak hltá to obrovské množství jídla. Moc toho nenajedli po té ukončovací oslavě minulou noc a užívali si celou noc namáhavých aktivit… Severus si kousnul do toastu, napil se čaje a zeptal se, “Takže…co chceš dneska vidět?” Okamžitě byl v jeho očích patrný varovný pohled a dodal, než Harry otevřel ústa, “KROMĚ ložnice.”

Harry sklíčeně položil svou vidličku. “Zkažený den,” zamumlal.

“Můžeme si promluvit o tvých plánech pro tvé další studium?” zeptal se Snape. “Třeba ti to zklidní hormony.”.

Harry pokrčil rameny a vrátil se zpět ke své snídani. Pak nakonec řekl, “Chci jít na kouzelnickou univerzitu…možná Marblestone nebo Kennywick.”

Snape se zamračil.

“Proč bys proboha měl chodit na nějakou druhořadou univerzitu? Myslel bych si, že bys rád zkusil tu nejlepší…jako Barlow…třeba…”

“Kam jsi chodil,” přikývl Harry.

“Jak to víš,” zeptal se Snape.

“Miluju tě…našel jsem si nějaký čas, abych si o tobě něco našel,” odpověděl chlapec. Pak potřásl hlavou. “Ne…Barlow nepřichází v úvahu. I kdybych nad ním uvažoval – jakože bych se tam stejně nedostal – není tu žádný způsob, že bych těmi penězi, co mi dali rodiče mohl financovat tu nejlepší universitu. Barlow je ta nejdražší kouzelnická universita stejně jako nejlepší.”

Snape netrpělivě mávl rukou. “Proboha, Pottere…o peníze se nemusíš bát. Chci, abys měl to nejlepší možné vzdělání. Peníze nejsou problém. Má jediná otázka je…CHTĚL bys jít doBarlow?”

“A kdo ne?” odpověděl Harry. “Ale moje další vzdělání by neměla být tvá finanční odpovědnost, Severusi. To prostě není správné.”

Snape se jemně zamračil a zeptal se, “A proč prosím tě je špatné, že bych financoval tvoje vzdělání? Chci pro tebe to nejlepší. Máš v sobě obrovský potenciál být výborným kouzelníkem, Harry…ale potřebuješ mít ty nejlepší profesory a tu nejlepší školu, která ti pomůže toho cílu dosáhnout.” Snape se na chvilku odmlčel a pak dodal, “Kromě toho…tvoje matka by to pro tebe chtěla.”

Harryho oči se podnětně podávaly do Snapeových. “Jak bys to mohl vědět?”

“Lily a já jsme si spolu tehdy povídali…když chtěla jít od Jamese. Potkali jsme se za porostem u vrby na kraji jezera a mluvili jsme o různých věcech; našich nadějích, snech, usilováních, zklamáních… Ona vždycky hodnotila vzdělání, Harry. Jednou mi řekla, že jestli bude mít děti, chce, aby měli to nejlepší vzdělání, které by je připravilo na život a pomohlo by jim být vším, čim chtějí. Znamenalo to pro ni hodně. Vím, že by to tak chtěla.”

“Opravdu?” zeptal se Harry. “Opravdu to řekla?”

Severus přikývnul. “Ano.”

Harry polknul a olízl si rty. “No…I když bys dával školné, Severusi…nemám ty známky, vzhledem k mému poflakování v prvních letech a díky tomu, že jsem se nesnažil. Nikdy se tam nedostanu.”

Snape položil lžíci do poloviny grapefruit. “O to se postaráme,” odpověděl příležitostně a nějak Harry věděl, že už byl přijat do Barlow.

Kapitola dvacátá

Po snídani Severus úplně provedl Harryho po celém domě a po části pozemků, které patřily ke Snapeovskému majetku. Bylo to neuvěřitelně úžasné se všemi těmi zahradami, jezery, travnatými alpskými loukami, borovými lesy a řekou, která tekla skrz pozemek.Když si to prohlíželi, Harry objevil stáje.

“Ty máš koně?” zeptal se chlapec.Snape ho obdařil ironickým úšklebkem.

“Ne, Pottere…tady držím méně důležité členy rodiny.”Harry do Severuse šťouchl ramenem a uháněl dovnitř té elegantní struktury, kde našel plno stání, ve kterých byli původní nahřebelcovaní koně.

“Chtěl bys vidět zbytek na koni?” zeptal se Snape.

“Ale…V životě jsem na koni nejezdil,” zaváhal Harry.

“Někteří jsou klidní…a kromě toho…budu s tebou. Nedovolím, aby se ti něco stalo. Kluk, který jezdil na hipogryfovi a podstoupil smrtelné obraty na koštěti by si měl s koněm jednoduše poradit.”

“A neměli bychom pro to být vhodně oblečeni? Víš…jezdící kalhoty a kravaty…něco takového?” zkusil Harry.

“Opravdu, Pottere…těm koním je jedno, co máš na sobě,” odseknul Snape.

“No…tak teda dobře,” souhlasil Harry a doufal, že zněl odvážněji, než se cítil.

Severus šel do stájí a vyvedl ven klidnou kaštanovou klisnu. Nasadil ji ohlávku a uvázal ji blíž k připínáčku a řekl Harrymu.

“Tohle je Jezebel. Je poslušná jak beránek…ne-li víc. Klidně bych na ní posadil i tříleté dítě.”Harry pohladil ten koňský hladký čumák.

“Ahoj, Jezebel. Jsi pěkná holka,” řekl jemně. Pořád tu klisnu hladil, zatímco ji Severus připevnil sedlo a uzdu.

“Můžeš tu na chvilku počkat, Pottere,” řekl nakonec Snape a šel dolů uličkou mezi boxy.

Harry z jednoho stání slyšel rozruch a o pár minut později viděl záblesk černomodrého, když ten největší kůň, kterého kdy viděl vycouval ze stání, jak ho Severus vlekl.Na první pohled nebylo jasné, kdo měl navrch, ale Snape brzo zvítězil a uvázal toho koně až na připínáček. To velké černé se vzepjalo v protest na zadní.Harryho oči se rozšířily, když sledoval toho koně.

“S…snad nebudeš JEZDIT na tomhle, ne?” zeptal se Snapea, který se vynořil z připojené místnosti se sedlem a uzdou.

“Tohle je Archimedes,” řekl Snape a trhnul velitelsky tak, že kůň skončil na všech čtyřech. “Není nádherný?”

“Měl jsem na mysli jiné přirovnání,” řekl Harry opatrně, “jako vražedný…”

“Nesmysl,” odpověděl Snape. “Vychovával jsem toho koně od hříběte…předtím jsem měl jeho otce. Je rázný, ale ne hrozný.”

“No…jeho srst má stejnou barvu, jako tvoje vlasy,” řekl Harry a pořád se mu nelíbily ty pohledy obrovského divokého zvířete, kterého teď Snape sedlal.

Když byl Archimedes připraven, Snape přešel k Harrymu. “Pojď sem…pomůžu ti nasednout,” řekl.

“No…nejsem si jistý, že to je dobrý nápad,” zamumlal Harry.

“Kde je ta známá nebelvírská statečnost?” provokoval Snape. “Jsi Harry Potter! Dobyl jsi draky, bazilišky…a dokonce porazil Voldemorta. Přece se nenecháš zastrašit koněm…”

“Že ne?”

“Ne, jestliže k tomu mám co říct,” odpověděl Snape pohotově. “Miluju ježdění…a chci, abys byl taky dobrým jezdcem. Teď…pojď sem na levou stranu koně…ne…to je její pravá strana…to je ono.” Snape si propletl prsty. “Dej si nohu do mých rukou a přehoupni se levou pravou.Uchop se nejdřív otěží, jinak se skloní…tak je to správně…stoupni si…v pořádku…teď přehoď pravou nohu přes ní…”

Harry zjistil, že je na Jezebel. “Ona je…hodně vysoká…že?”

“Tak moc ne,” odpověděl Snape. “Něco přes 14 rukou. Archimedes má něco přes 17. A teď…dávej pozor; jestli chceš jít do leva, polož ty otěže takhle přes její krk. A jestli chceš jít doprava…udělej tosamé vpravo. Nikdy ty otěže nepovoluj…moc je neuvolňuj. Stiskni její boky stehny a jestli chceš, aby šla dopředu, kopni jípatami do boků. Když chceš, aby zastavila, chytni otěže a zatáhni zpátky. Pamatuješ si všechno?” Snape chtěl po Harrym, aby to všechno dvakrát zopakoval sám. “Dobrá…teď to musíš zvládnout. Pamatuj si všechno, co ses naučil.”Snape se vrátil k Archimedovi, chopil se otěží levou rukou a snadno se vyhoupnul do sedla. Nohy si dal do třmenů a podíval se na Harryho. “tak pojď. Napřed půjdeme pomalu, dokud si nezvykneš na to být v sedle.”

“Uvědomuješ si, že tohle řádění v sedle mi otluče…er…citlivá místa. Kdo ví, co to udělá našemu sexuálnímu životu, Severusi.”

“Myslím, že to můžeme risknout,” protáhl Snape bodře.

Severus je vedl pryč pryč za chůze od stájí, čímž dovolil chlapci zvyknout si na koně. Ze začátku byl Harry plný úzkosti, ale brzy si zvyknul na ten pomalý kolébavý rytmus.

“Docela dobré,” řekl Severusovi, který se na něj podíval přes své rameno.

“Tak zkusíme klus,” řekl Snape a šťouchl patami do Archimedových boků.

To černé okamžitě změnilo krok a Jezebel se přidala předtím, než mohl Harry použít paty.

“Uoaaaaaa…ooooaaaaa…!!” křičel Harry a snažil se ustálit se, když narážel kolem sedla.

“Musíš se PŘIZPŮSOBIT, Pottere,” zavolal na něj Snape, otočil svého koně a připojil se k Harrymu. “Sleduj mě…” řekl a částečně vstal ve třmenech, když kůň zvyšoval tempo, a pak si opět sedal do sedla. “Vciť se do toho…”

Harry se pokoušel dělat to, co mu Snape ukázal, ale dokázal přesný opak.

“OuuuuuUUUUU!” zařval chlapec. “Severusi…tohle nefunguje.”

“Jenom dělej to, co já,” odpověděl Snape.

“To se snadněji říká, než dělá!” protestoval Harry.

“No, vzdej se tomu, Pottere…protože BUDEŠ přinejmenším přiměřeným jezdcem.”

“Jestli mě to zabije,” reptal Harry a znovu se pokoušel přijít na to, jak zvládnout klus. Trvalo to dobrou půl hodinku, ale nakonec to zvládl.

“Docela dobré,” přikývnul Snape a pozoroval chlapce, jak jezdí poblíž vysoké louky. “U klusu je nejtěžší zvyknout si na sezení,” řekl.

“Přestaň kecat…” zavrčel Harry. “A…jen tak pro tvou informaci…můj zadek je jedná velká modřina! A ani nechci POMYSLET v jakém stavu je to dole!”

“To přežiješ,” řekl Severus suše. “Jsem ochotný dát ti pauzu. Budeme trochu klusat.”

Harry si oblíbil klus. Bylo to jako sedět na houpající se židli…lehký kolébavý krok. Po pár minutách Snape znovu zabořil paty po stranách koně a Archimedes vystřelil jako kulka. Jezebel jako naráz taky vyrazila do trysku.

“Uoaa!” zakřičel Harry a držel se ze všech sil, když se jeho kůň řítil přes louku za tou obrovskou černí. Vzpomněl si, co mu Severus řekl o tom, jak zastavit koně a trhnul zběsile otěžemi. Po minutě odolávání klisna zpomalila a zastavila. Harry klesl do sedla.

Harry sesbíral své otřesené nervy a podíval se po Snapeovi. Uviděl ho, jak jeho kůň pořád uhání až se dostal na konec louky. Chlapec musel přiznat, že byl Snape sakra dobrý jezdec a ovládal koně, jako kdyby byl jenom rozšířenou části jeho samotného. Pochyboval, jestli se mu podaří být tak dokonalý.

Strávili další hodinu ježděním a na konci si už byl Harry jistější sebou i ovládáním té klisny.

Zpátky na pozemcích ukázal Severus Harrymu, jak sundat sedlo a uzdu, nasadit ohlávku, nechat zchladnout pokrývku a zchladit koně tím, že budou chodit, dávat jim po douškách pít vodu a nakonec hřebelcovat. Když to bylo hotovo, oba koně dostali seno a notnou dávku ovsa a vyměnili jim vodu.

“No…nebylo to zas takové trauma…co, Pottere?” zeptal se Snape chlapce, když zavřel Archimedův box.

“Vůbec…byla to hračka, Severusi. Samozřejmě…nebudu už moct mít nikdy sex…ale každé poškození posiluje charakter.”Snape si trpělivě povzdechl a přešel k Harrymu.

“Takže…jsi nadobro mimo, je to tak, Harry?”

“Úplně,” přikývnul Harry.

“Už to nikdy nebude fungovat…?”

“Ne…nemyslím si,” odpověděl chlapec.

Severus dostrkal Harryho zády dokud nenarazil na stěnu a pořád se k němu přibližoval. Když se jeho tělo přitisklo na Harryho, Snape lehce sklonil hlavu a dožadoval se žhavého polibku…vůbec Harryho nešetřil.

Harry se bál, že už ho nohy neunesou, položil si ruce kolem Snapeových ramen a nepouštěl se, nechtěl, aby ten polibek skončil.

Když se Snape stáhnul, šáhnul dolů a pohladil chlapcovu vybouleninu přes předek chlapcových modrých džín. “Ale ale…a já myslel, že to není v pořádku,” protáhl Snape a zvednul jedno obočí.

“TEĎ nepřestávej!” zaprosil Harry, když Snape stáhnul svou ruku z přední strany džín.

“Vážně, Pottere…ani bych ti nemusel říkat, že tohle není to pravé místo, které bychom si mohli dopřát,” zasmál se Snape.

“Co…ti koně mi nevadí!” opáčil Harry.

“Harry…nechtěl bys dělat něco tak…fyzického jako je tohle tady,” řekl Snape pevně.

“Proč se mi pořád zdá, že mi vždycky říkáš ‘NE!’?” zeptal se chlapec.

“No…zrovna teď opravdu ne, prostě proto, že bych nechtěl, aby si kdokoli z nás přivodil tetanus. Ono to MŮŽE být hnusné, Pottere.”

“Jsi VŽDYCKY tak pod kontrolou a tak profesionální! Zatraceně, Severusi!” řečnil Harry.

“Ty víš, že to tak není, Harry. Viděl jsi, jak jsem ztratil svou kontrolu…ty jsi ZPŮSOBIL, že jsem ji ztratil…v NĚKOLIKA částech,” odpověděl Snape.

Harry se neuklidnil. “Já jsem vždycky ten, kdo tu mektá, že tě chce a není schopen počkat! ASPOŇ JEDNOU bych rád viděl, jak bys řekl, ‘Pottere…kašli na všechno! Potřebuju tě vzít do postele a vyrazit z tebe duši!’”

“Když zavřeš hubu a ovládneš se, Pottere…můžeme se vrátit do panství a VEZMU tě do postele – nebo do jakéhokoli místa, kterého se ti zamane – a jak jsi tak barevně popsal vyrazit z tebe duši. Jenom odmítám to dělat tady ve stájích,” řekl mu Snape klidně akřížil ruce na prsou. Usmíval se tím malým posměšným úsměvem, který Harry viděl tolikrát v učebně.

“A PŘESTAŇ BÝT PROFESOREM SNAPEM!” S

nape se lehce zasmál. “No, tak tohle můžu těžko udělat, Pottere… Možná s nějakým mnoholičným lektvarem…ale jinak…”

“TY víš, co myslím!” reptal Harry.

“Myslím, že potřebujeme dostat mladého Harryho do panství a do postele,” protáhl Snape s trochou pobavení ve svém hlase.

“PŘESTAŇ si to tolik užívat!” vyštěkl chlapec. “Kdybys mě chtěl aspoň z POLOVINY tak, jako já chci tebe…nemyslel bys si, že je to jen takový povyk!” Když to řekl, otočil se a razil si to směrem ke Snapeovskému panství.

“Harry!” zavolal za ním Snape, ale chlapec se nezastavil. “No tak, proboha…” zamumlal starší kouzelník a spustil se za ním.Když se rozeběhl (mnohem rychlejší než klus, řekli si), Harry přemýšlel, co ho u všech všudy udělalo tak citlivým. Krátce uvažoval, že to může být něco z těch zbývajících ženských hormonů v jeho těle, od té doby, co se to ženské vybavení ještěneuráčilo zmizet. Kdyby to bylo ono, měl by být každým dnem znovu zase ‘normální’.

Chlapec neměl šanci, když za ním Severus vyrazil. Dlouhé nohy tmavovlasého kouzelníka, běželi po zemi v působivé rychlosti a brzy dohonil Harryho. Chytil ho za ruku, zatáhl ho, aby zastavil a přitiskl si Harryho – ztěžka dýchajícího – na sebe.

“Co to mělo proboha být?” zeptal se Snape svým bohatým hlasem zabarveným znepokojením.Harryho ruce se obtočily kolem toho vysokého muže, který ho držel a jenom potřásl hlavou.

“Já NEVÍM, co to mělo být. Já…jen jsem zjistil, že se poslední dobou chovám divně,” zamumlal chlapec proti Snapeovu ramenu.

“Skoro jednáš, jako kdybys v sobě měl hodně ženských hormonů,” řekl Snape a nepřítomně hladil Harryho po vlasech. “Ale ty měly zmizet hned potom, co sis vzal ty lektvary. Lucius měl lektvar ze stejné dávky, kterou jsem dělal tobě a byl v mžiku zpátky do normálnu…takže to nemůže být chybou toho lektvaru. Jsi v pořádku?”

“Ano,” přikývl Harry, “Myslím, že ano. Severusi…”

“Mm?”

“Já…omlouvám se, že jsou se mnou takové problémy,” povzdechl si Harry.

“Vím, že na tebe kladu požadavky. Máš právo na to, nebýt obtěžován každou minutu, jen kvůli tomu, že jsem…”

“Nadržený?” zkusil Snape a chlapec přikývnul. “Harry…mám RÁD ten fakt, že mě chceš tak, jak to děláš. To není špatné. Neodmítnul jsem tě v těch stájích, drahý hochu…chtěl jsem tě jen vzít někam, kde to bude víc vhodné. Chápal jsi to jako odmítnutí a za to se omlouvám. Nebylo to…upřímně… předpokládám, že jsem to řekl složitě…”

“Já…věděl jsem, že to nebylo úplně zamítnutí,” připustil Harry. “Jen jsem se neovládl. Možná, že to dělá ta láska…já nevím.”

“Musíme se oba naučit důvěřovat, Harry,” řekl Severus zlehka. “A to není jednoduché ani pro jednoho z nás, když máme své emoce pod kontrolou.” Naposledy chlapce objal. “Pojďme se odsud přemístit…můžeme? Ušetří to čas.”

“Proč, Severusi…to se chceš tak moc vrátit kvůli nějakému důvodu?” zeptal se Harry škádlivě.Snape přikývl.

“To musí být tím, jak se mluvilo o tom jít zpátky a vyrazit z tebe duši,” odpověděl křivě a Harry si nemohl pomoct a smál se.

Kapitola dvacátá první

Zpátky v panství se Harry zeptal Severuse, jestli by se nemohli vykoupat v té obrovské propadlé vaně v hlavní ložnici. Snape souhlasil a Harry spustil vodu ze tří zlatých kohoutků a vykouzlil ve vaně hromadu bublinek.Snape ze sebe shodil všechno oblečení, vrátil se do koupelny a zastavil se, když spatřil Harryho práci.

“Můj bože, Pottere…co jsi to udělal naší vaně?” zeptal se Snape, zvažoval bublinky…ve tváři ublížený výraz.

Harry už ve vaně byl. “Pojď! Je to skvělé!”

Snape zkroutil ret. “Nevím, jestli sis všimnul, Pottere…ale nemám zrovna moc rád bublinky,”zavtipkloval.

“Všichni mají rádi bublinky. Tak už pojď! Je to úžasné!”

“Obávám se, že budu obklopený drhnoucími koupelnovými hračkami,” reptal Snape a lezl opatrně do vany.

“Tady je jen jediná věc, která tě obklopí.” Harry hravě fouknul chomáš bublinek na Snapea, který je netrpělivě odmávnul.

“Jestli ti to nevadí…odstraním tyhle…bublinky…z MÉ poloviny,” řekl starší kouzelník.

“Ježiši…jak chceš…sheese!” Harry kouzlem odstranil ty bublinky. “Lepší?”

“NESMÍRNĚ!” Severus sklouznul do vody a zavřel oči, když se ponořil až po krk.

“Budeš na mě naštvaný, když přejdu na druhou stranu?” zeptal se Harry.

Snape se natáhnul pro Harryho ruku a přitáhnul si chlapce na sebe.

“Naprosto,” zavrněl Snape a ponořil Harryho do horlivého polibku.

Když se od sebe odtáhli, Harry zavtipkoval, “Jsi si jistý, že to chceš riskovat? Nejsme náhodou v nebezpečí mýdlového otrávení?”

Půlky Harryho zadku byly těsně nad vodní hladinou a Snape je pevně plácnul, čímž způsobil, že chlapec ostře vykřikl.“AU!”

“Takhle se léčí drzost, Pottere,” odpověděl Snape.

Harry si mnul tu červenou oblast na zadku. “Ne…takhle to jen BOLÍ!” Jeho zelené oči sevyzývavě střetly se Snapeovými. “Musíš to políbit, abys to vyléčil.”

“Vůbec nepřichází v úvahu,” zazněla úsečná odpověď.

“Co? Máš něco proti mému zadku?” zeptal se Harry.

“Brzy…” řekl Snape a přitáhnul si chlapce do dalšího polibku a nechal jednu ruku hladit Harryho pořád bolavý zadek.

“Mmmmmmmm…Severusi…” zamumlal Harry nakonec, “Nepřál sis to udělat, když jsem byl ještě ve třídě?”

“Co máš konkrétně namysli, Pottere?”

“Vždyť víš…pořádně mě občas plácnout,” odpověděl chlapec. “Ležel bych bych na tvých kolenech – můjzadek ve vzduchu – kroutit se, když bys mě plácnul. Přemýšlel jsi o tom vůbec někdy?”

“Nespočetně krát,” přiznal Snape.

“Mohl jsi, víš,” pokračoval Harry. “Nikomu bych to neřekl. Byl jsem tebou moc vystrašený.”

“Nechtěl jsem přijít o práci jenom kvůli touze plácnout tě přes tvůj růžový zadek, Pottere…bez ohledu na to, jak lákavé to bylo.”

“Můžeš dohnat ztracený čas,” řekl chlapec a natáhnul prsty kolem Severusovy tvrdnoucí erekce. “Docela se mi to líbí.”

Snape jemně zavrčel. “PROČ mě to nepřekvapuje?”

“Nechceš snad? To už můj zadek není lákavý?”

“Bezmezně je, malý Nebelvíre.”

“Takže? Bolí to ještě víc, když jsem mokrý,” řekl Harry s úšklebkem.

“Budu si to pamatovat,” odpověděl Snape.

“Severusi…?”

“Ano, Pottere…”

“Ten lektvar, který jsi mi udělal…ke zrušení té hermafrodické věci…ten, který jsi dal taky Luciusovi? Nemůže zabírat různě u jiných lidí, kteří si ho vezmou?”

“Co tím myslíš?” zeptal se Snape.

“No…myslím tím…jestli může jedna várka toho lektvaru zabrat u jedné osoby rychleji, než u druhé.”

“Myslím, že ty výsledky jsou trochu odlišné,” přikývl Snape. “Proč se ptáš?”

Harry potřásl hlavou. “Jen tak…kromě…no…vím, že to asi nebude nic velkého…jen to ještě nezmizelo.”

Snape ztuhnul. “Co myslíš tím ‘TO’?” zeptal se.

“Vždyť víš…ty ženské věci. Pořád je mám.” S

nape jednu ruku rychle dal Harrymu mezi nohy, protáhl ji za šourek a našel pořád přítomnou vagínu.“Proč jsi mi to neřekl dřív?” dožadoval Snape.

Harry polknul. “Já…nemyslel jsem, že to bylo důležité. Myslel jsem…přemýšlel jsem, že mi potrvá jen delší dobu se toho zbavit. PROTO je to pořád tam, Severusi…že ano?”

“I když počítám s metabolitickými změnami, mělo to už dávno zmizet!” Snape vstal a vylezl z vany. “Pojď…vylez ven,” řekl, popadl Harryho ruku a téměř ho vytáhl z vody.

“Co se děje?” žádal Harry, když mu Snape hodil ručník. “Severusi…co se děje?”

“Potřebuju udělat nějaké testy. Usuš se, Pottere…a rychle,” odpověděl Snape roztržitě, když se usušil a šel se obléci.

Kapitola dvacátá druhá

Snape zavedl Harryho do laboratoře ve třetím patře panství. Byla plně vybavena…dokonce ještě víc, než ta v Bradavicích.Harry pozoroval Snapea, jak hledal mezi lahvičkami na jedné z polic a vybral několik přísad. Když vzal všechno, položil to na pracovní plochu a zapálil pod jedním kotlem.

“Řekneš mi vůbec, co se to děje?” zeptal se ho Harry.

“Vzal jsem si lektvar ze stejného kotlíku jako Malfoy a jeho fungoval. Tenhle bude taky…jen to trochu déle potrvá,tvoje vše.”

“Zapomínáš, Pottere…že se tobě stala jedna věc, která Luciusovi ne,” řekl Snape, když rozděloval přísady. “Hned potom, co jsi vypil ten lektvar, který jsem tě ještě jednou dal ve tvém hermafrodickém stavu… Vzpomínáš? Jak jsi to chtěl tím způsobem naposledy?”

“A co?” zeptal se Harry. “A co to s tím má společného? Vypil jsem ten lektvar.”

“Ano…ale…nevypil jsi ten lektvar, když jsi byl s Voldemortem…a ty nevíš, jestli tě zneužil nebo ne, viď?”

Harry náhle zblednul. “Ó…bože…ne,” vydechnul. “Chceš mi tím říct, že…že…?”

“Já nevím,” odpověděl Snape upjatě. “Já prostě nevím. Míchám lektvar, který nám řekne, jestli jsi otěhotněl. Jestli ano, zbývá jenom otázka…KÝM.”

“A můžeme to zjistit?” zeptal se Harry zběsile.“Je tu možnost…a může nám to říct, jestli je to dítě geneticky spjato se mnou.”

Harry našel židli a klesnul do ní. Bylo to možné? Mohl ho ten bastard Voldemort znásilnit, zatímco byl pod kouzlem, a mohlo tím znásilněním vzniknout dítě? Ta myšlenka byla odporná už jenom na zvážení a chlapec bídně zasténal apoložil si hlavu do dlaní.Snape konečně dokončil první lektvar a zavolal si k sobě Harryho.

“Tenhle lektvar reaguje na těhotenské hormony, které můžeš mít v těle,” vysvětlil tmavovlasý kouzelník. “Vezmu ti trochu krve a přidám ji do lektvaru. Můžeš vidět, že ten lektvar je teď čirý. Jestli takhle zůstane, znamená to, že v tvém těle nejsou žádné známky po těhotenských hormonech. Jestli přejde v červenou nebo levandulovou, tak ty hormony v těle máš. Může to ty hormony odhalit po 24 hodinách.”

“Za jak dlouho se to začne zbarvovat?” zeptal se Harry a trhnul sebou, když ho Snape ostrým skalpelem píchnul do prstu a vymačkal do skleněné kádinky s lektvarem trochu krve.

“Moc dlouho ne,” odpověď Snape.Oba se upřeně dívali na kádinku. Na začátku zůstal lektvar průhledný a potom postupně začal tmavnout, dokud nebyl tmavě červený.

“Dobrá…” Snapeův tón byl ostrý a věcný. “Tak teď víme.”

Harry se začal třást a bezmocně se objal.

“Klid, Pottere…bude to v pořádku.” Řekl Snape, když viděl chlapcovu úzkost, přešel k němu a objal ho.

“C…c…co teď?” zeptal se Harry jemně.

“Teď…udělám druhý lektvar. Přidám k tomu svou krev a uvidíme, jestli jsem…ten, čí spermie pomohly stvořit tohle embryo.”

“Nechci mít Voldemortova bastarda!” vykřikl Harry důrazně.

“Nikdo tě o to nebude žádat, Harry…” Severusův byl utěšující a pevný, když se snažil uklidnit chlapce.

“Udělej ten lektvar! Potřebujeme to zjistit. Jestli to dítě není tvoje…nechci to v sobě! Prostě ne!”

“Proč si znovu nesedneš, Harry,” navrhnul Snape a pomohl rozrušenému chlapci zpátky do židle, na které seděl.

“Tenhle bude trvat déle, než bude hotov. Budeš v pořádku?”Harry přikývnul. “Ano…ano. Běž a udělej ho. Jsem v pořádku.”

“Chtěl bys něco na uklidnění?” zeptal se ho Snape.

Chlapec potřásl hlavou a odpověděl, “Ne… Budu v pohodě. Jen…potřebuju vědět, jestli Voldemort…” Nedokázal to říct.

Snapeovi zabralo dobrou hodinu, než udělal ten lektvar, ale nakonec ho měl kompletní. Harry se k němu znovu připojil u pracovní plochy a sledoval jak se profesor lektvarů píchnul do prstu a vymačkal několik kapek krve do žlutavé tekutiny, která teď vyplňovala kádinku.

“Jak se to dozvíme?” zeptal se Harry.

“Obávám se, že tohle potrvá několik hodin. Jestli byly mé spermie skombinované s tvými, aby vytvořily to embryo, tak se ten lektvar změní na lepkavý gel. Jestli ne…zůstane ten lektvar takový, jaký je teď…v kapalné formě.”

“Jak asi mám vydržet NĚKOLIK HODIN?” zaprosil Harry bídně.

“Něco se tu najde,” odpověděl Snape lehce. “Mohu dočíst Návrat domorodce, jestli chceš.”

“Pochybuju, že teď udržím svou mysl na tom příběhu…” povzdechl si chlapec smutně. Jeho výraz zachytil Snapeův. “N…nemůžu uvěřit, že jsem…”

“Ano…no, když už vyšlo najevo, že jsi, navrhuji, abychom tomu oba začali věřit,” povzdychl si Snape.

“Dobře…vím, co uděláme,” pokračoval ve svém normálním tónu. “Ještě jsme od snídaně nejedli. Obědvat jsme měli už dávno.”

“Bože, Severusi…vůbec nemám náladu na jídlo.”

“Pottere…nechci otravovat, ale MĚL bys něco sníst.”

Do Harryho očí se nehrnuly slzy a obrovský vztek. “NESEJDU z cesty jen proto, abych krmil Voldemotrova ZPLOZENCE!” řval.

“Existuje možnost, že nosíš MÉHO zplozence, Pottere…a že to opravdu existuje, musím NALÉHAT, abys něco snědl!”

“Jenom jestli by to tak bylo!”

“Harry…pořád ještě může. Ale ty POTŘEBUJEŠ jíst…taky pro tvé vlastní zdraví. Prosím…nebuď v tomhle tvrdohlavý.”

Chlapec nakonec přikývnul a Snape zavolal domácího skřítka a promluvil s ní o jídle. Ti dva brzo na to seděli u stolu v letním altánku, obklopeni nádhernými rostlinami a jedli výborné jídlo.Severus držel lehkou konverzaci a mimo od téma Harryho “stavu” a možných odezev.

“Severusi…” začal Harry, když odstrčil společně se lžičkou ovocný kompot, “měl jsi někdy sex s ženou?”

Snape chvilku neodpovídal, než nakonec řekl, “Proč se ptáš?”

Chlapec pokrčil rameny. “Jsem jen zvědavý. Měl?”

“Ano.”

“Kdy?”

“Když jsem byl na univerzitě.”

“Takže…si na Barlow nebyl moc nepopulární,” zakončil Harry.

“Úplně ne…ne,” přiznal Snape.

“Kdo to byl?”

“Stejně bys nevěděl, kdybych ti to řekl. Kromě toho, nebyla to romantika. Bylo to fyzické,” vysvětlil Snape.

“Líbilo se ti to?”

Snape si povzdechl s napjatou trpělivostí. “Byl jsem mladý a pořád nadržený. Když mě to dostatečně uspokojovalo, ano…líbilo.”

“Mohl bys…myslíš si…že by ses mohl zaplést s ženou?” vyjádřil se chlapec.

“Nikdy pro mě neexistovala žena, se kterou bych se chtěl zaplést,” odpověděl Snape.

“Kromě Lily Evansové,” dodal Harry.

Snape přikývnul, “Kromě Lily Evansové.”

Harry snědl něco ovoce, zjistil, že je výborné a snědl ho víc.

“Kdyby se věci odehrály trochu jinak, mohl bys být můj…” odmlčel se. “Ne…jsem rád, že se to tak nestalo. Kdyby jo, nikdy bych s tebou nemohl být.”

“Zřejmě…pokud bychom nebyli Malfoyovi,” posmíval se Snape.

“Chceš říct, že Draco…to dělá se svým otcem?” zeptal se Harry a jeho zájem se najednou zvýšil.

“Lucius měl sex se svým otcem Damonem…nebyl bych překvapený, kdyby se to samé odehrávalo mezi Dracem a Luciusem.”

“To je nechutné!” vykřikl Harry znechuceně.

Snape pokrčil rameny. “Pro ně ne. Malfoyové se množili přes incest otce se synem. Proč si myslíš, že v tom malém Voldemortově experimentu nebyl Lucius dostatečným dárcem spermií? Samozřejmě…propojení otce se synem vůbec genetice neublíží. Je to jen Malfoyovká tradice. Pro ně je to naprosto přirozené.”

“Omlouvám se…ale tradice nebo ne, je to špatné,” zdůraznil chlapec.

“Ode mě se argumentů nedočkáš,” řekl Snape.

“A při pomyšlení, že jsem…” začal Harry, ale v prostřed věty se zarazil.

Snape pozvedl lehce obočí, když si nalil trochu čaje. “Myslíš nato, co jste spolu s Dracem dělávali, že?”

Harry sebou trhnul. “Jak jsi to věděl?”

“Jsem ředitelem Zmijozelské koleje. Pokládám to za svou práci zjišťovat, kam moje obvinění jdou, když opustí svou ložnici pozdě v noci. Okamžitě jsem věděl, že se Draco plíží ven, aby tě vyhledal.“ Snape spletl své prsty do sebe. “Neboj se, Pottere…co Malfoyové…mají není nakažlivé.”

“Takže…jsme byli oba zapleteni s Malfoyovými,” dumal Harry, jeho hlas trochu obarvený sarkasmem. “Otázkou je…jestli v tom chceš pokračovat, teď když jsme…”

Snape vypadal opravdu naštvaně. “Jak se na to vůbec můžeš ZEPTAT?”

“No…pořád jsi s Luciusem spal, když jsme byli Voldemortovi zajatci,” poznamenal Harry, ale ihned dodal, “Ne…Omlouvám se. Nemyslel jsem to tak. Promiň mi…jsem jen…”

“…právě teď rozrušený…” dokončil Snape za Harryho tu větu, který souhlasně pokyvoval. “Ale jen, aby tu o tom nebylo nějaké nedorozumění…odpověď na tvou otázku je NE…NEBUDU pokračovat v pletkách s Luciusem Malfoyem, Harry…v ŽÁDNÉM způsobu.”

“Nechci, abys mi to zazlíval,” řekl Harry s očima prosebně upřenýma na Snapea.

“Můj drahý chlapče…to je má volba vzdát se Luciuse. Nepřinutil jsi mě k tomu. Ale chápu to tak, že jsme se oba přislíbili tomu druhému. A jestliže to je ten důvod, a pro mě tedy JE…potom nikdo z nás by se neměl bavit představou být s někým jiným,” odpověděl Snape.

Harry klesl ve své židli. “Většina z těhlech hloupostí, jsou ty hormony,” řekl. “Promiň mi…”

Koutky Severusových úst se zvedly do jemného úsměvu. “Tohle jsem už vzal na vědomí, Harry. Bylo ti prominuto předtím, než ses zeptal.”

Dojedli, ale ještě pořád jim zbývalo obrovské množství času, než bude ten lektvar hotov. Harry byl neklidný a znepokojený.

“Potřebuju něčím zabavit mou mysl od toho čekání,” řekl chlapec nakonec.

“No, jsem ti k službám. Co takhle šachy?” navrhl Severus.

Harry potřásl hlavou. “To je Ronova hra…ne moje.”

“Aha,” přikývl Severus. “Další věc, kterou musím přidat na seznam věcí, které tě mám naučit.” Pak dodal, “Pokud bys chtěl být dobrým šachovým hráčem, ovšem.”

“Chtěl…”

“Opravdu po mě nechceš, abych ti dočetl Návrat domorodce? Nechali jsme Wildeva a Eustacii trčet v pustotě.”

“Ta druhá knížka, o které jsi mi říkal…ta o sexu,” řekl potom Harry nadšeně. “Jak se to jmenovalo? O tomhajném a dámě?”

“Milenec Lady Chatterleyové,” odpověděl Snape.

“To je ono! Chci, abys mi přečetl tuhle!”

“Tak dobrá. Pojďme do knihovny a najdeme mistrovský kousek pana Lawrence,” souhlasil Snape a vyrazili.

Kapitola dvacátá třetí

"Muž! Ta neznámá síla mužnosti nad ní! Její ruce nad ním bloudily, stale trochu v obavách. V obavách z té síly,nepřátelství, lehce odpudivá věc, kterou jím pro ni byl, muž. A teď se ho dotýkala a bylo to jako synové bohů s dcerami mužů. Jak nádherný byl, jaká čistá tkanina! Jak mile, jak mile, silné a stále jemné, takový klid citlivého těla! Takové naprosté ticho síly a jemné kůže. Jak nádherné! Jak nádherné! Její ruce úzkostlivě klouzaly po jeho zádech k hebkým, menším půlkám zadku. Krása! Jaká krása! Skrz ní prošel náhlý plamínek uvědomění. Jak bylo možné, že ta krása je tady, kde ji dříve pouze zapuzovala? Ta nevýslovná krása teplého doteku živoucího zadku! Život v životě, naprosté teplo, mocná roztomilost. A ta neznámá váha varlat mezi jeho nohama! Jaká záhada! Jak zvláštní těžká váha tajemna, která může jemně a silně ležet v ruce! Kořeny, kořen tohohle všeho je milý, prvotní kořen celé plné krásy.

Přilnula se k němu se sykotem údivu, který skoro úctou, terorem. Držel jí blízko, ale neřekl nic. Nikdy nic neříkal. Plazila se k němu blíže, jen aby byla na blízku jeho smyslnému zázraku. A mimo jeho naprostého nepochopitelného ticha, cítila znovu pomalý, důležitý narůstající vzestup pyje, tu další sílu. A její srdce pookřálo trochou úcty.

A tentokrát jeho bytost uvnitř její byla všechna jemná a barvitá, čistě měkká a barvitá jakou žádné vědomí nemůže uchopit. Její celé já se chvělo v bezvědomí a naživu, jako plazma. Nemohla vědět, co to bylo. Nemohla si pamatovat, co to bylo. Jen to, že to bylo milejší, než cokoli kdy mohlo být. Jedině to. A později byla naprosto nehybná, naprosto nevědomá, nebyla si vědoma na jak dlouho. A on byl pořád s ní, v nevysvětlitelném tichu spolu s ní. A o tomhle by nikdy neměli mluvit."

Snape přestal číst. Četl bez přestávky asi po dvě hodiny a Harry, který ležel s hlavou v Severusově klíně, zvednul oči a podíval se na tmavovlasého kouzelníka.

"Bože! Nepřestávej!!" zaprosil Harry. "To je úžasné! Nikdy jsem nic takovéhoneslyšel…a stejně, vím přesné pocity spisovatelova popisu! Poznal jsem je s tebou. Ale on to jenom dal do slov. Prosím…pokračuj."

"Nespíš sis nevšimnul, Pottere…ale kvůli poslednímu množství stránek jsem rozhodně ochraptěl. " přečtu ti zítra víc…nebo si to můžeš dočíst sám, jestli budeš chtít."

"Ne!" odpověděl chlapec. "Chci si to přečíst s tebou."

"Dobrá. Ale teď…myslím, že ten lektvar už je hotov…"

Harry si povzdechl. "Málem jsem zapomněl," přiznal. "Nechals mě zapomenout."

"To byl účel," odpověděl Snape. "Harry…možná bys mě měl nechat jít do laboratoře samotného."

"Ne!" odpověděl Harry. "Severusi…tohle se týká nás OBOU. Vím, že se snažíš mě ušetřit obav, ale MUSÍM to vědět a chci tam být taky."

"Tak tedy pojď," řekl Snape a ti dva opustili knihovnu, kde četli a šli o patro výš do laboratoře.

"Trochu…se toho bojím," přiznal Harry, když došli k laboratoři.

"Nech mě se jít podívat první," navrhnul Snape a Harry přikývnul.

Severus došel až k poháru, ve kterém byl lektvar a Harry viděl, jak se jeho výraz mírně změnil.

"Co je? Je to Voldemortovo…že? Říkal jsem to! Je to jeho bastard!" dýchal chlapec, jeho hlasu se zmocnila panika.

"Ne…není Voldemorta," odpověděl Snape tmavě. "Je moje." Řekl to poslední slovo jako nešťastnou vzpomínku.

Harry došel ke Snapeovi. "Ale…proč vypadáš tak…naštvaný? Nejsi RÁD? Tohle je to, v co jsem doufal…V co jsem myslel, že jsi TY doufal…"

Snape bouchnul dlaněmi do stolu. "Nevidíš, Harry? Tímhle nemůžeš projít. Prostě to nejde."

*****

Na dlouhou chvíli mezi nimi doznívalo to, co Severus řekl. Nakonec Harry zakoktal, "Já…já…tomu nerozumím… Co tím myslíš? Co to říkáš?"

"Říkám, že jestlis myslel, že MŮŽEŠ tohle dítě mít…NEMŮŽEŠ," Snape zamumlal.

"Jak tohle můžeš ŘÍCT? Tohle se přece mělo stát, kdybychom zůstali s Voldemortem a já bych otěhotněl…"

"Ne…To bylo to, čemu jsem nechal Voldemorta, aby UVĚŘIL, že se stane," naléhal Severus důrazně."Byla to lež. Hermafrodické reproduktivní zkušenosti téměř nikdy nefungovaly úspěšně…nez ohleduna to, co si některé naše populární čtecí materially myslí. Kdyby se Voldemort obtěžoval čístNoviny o lektvarech na to téma, měl by realističtější pohled na šance, které nejsou ŽÁDNÉ, Harry!Muž, který je přeměněný lektvary do hermafrodita nemůže udržovat a zrodit život…ani když je možné proněj být…těhotný…technicky. Přes 98 procent zaznamenaných případů, ten process skončil buď smrtí nositele, smrtí plodu…nebo obou."

Harry potřásl nevěřícně hlavou. "Nikdy…nikdys mi to neřekl! Kdyby to tak bylo…Řekl bys mi to!"

Snapeovy oči žhnuly tmavým ohněm, když se díval na chlapce. "Říct ti to? A riskovat, že to Voldemort uslyší? Slyšel každé slovo, které jsme si řekly," zasyčel. "Nechal jsem ho věřit, že to bylo možné, protože kdybych ho přesvědčil, že nebylo, nechal by nás hned zabít! Naše životy vedle toho by neměli žádnou cenu. Aspoň takhle jsme se udržovali při životě…a měli jsme čas na to být zachráněni, nebo uniknout. Ale věděl jsem, že není jiné východisko, aby se to uskutečnilo, a kdybys otěhotněl, byl by tvůj život v nebezpečí po prvním měsíci." Tmavovlasý kouzelník se odmlčel, jeho výraz znatelně změkl. "Harry…je mi líto…ale tohle není možné. Nejspíš jsem ani neměl nechat udělat ten poslední test. Měl jsem ti říct, že není nijak možné zjistit, kdo je otec a že musíme jednat, jako kdyby otcem byl Voldemort. Tohle bylo prostě…kruté. Věděl jsem to, hned potom, co jsem nechal rozběhnout ten test a vysvětlit ti to, ale už tehdy na to bylo pozdě. Jen jsem doufal, že ten test prokáže otcovství Voldemortovi."

"Opravdu nevěříš, že udělám něco, co by tomuhle dítěti ublížilo…" řekl zlehka Harry, jeho oči zobrazovaly spektrum několika emocí.

Snape krátce zavřel oči a pak nakonec odpověděl, "Harry…nemáme na výběr…NESLYŠEL jsi, co jsem ti teď řekl?"

"Slyšel jsem, že je tu MOŽNOST! Šance, že se naše dítě narodí…a zatímco je to v mém těle, to tu šanci DOSTANE!" Chlapcův hlas byl prudký ale hebký.

Násilným mávnutím ruky, nechal Snape letět pohár přes celou místnost, kde se roztříštil na protějšízdi. "A ty si myslíš, že budu nečině přihlížet, jak na sebe bereš takové riziko v tak mizivé naději?"vypěnil. "Teď jsi v mém životě, Pottere…dal jsem ti své srdce…něco, co víš, že nedělám lehce nebo snadno! Jestli si myslíš, že tě nechám se obětovat se kvůli legračnímu risku …"

"Je to MÁ VOLBA!"

"Přestaň být mučedníkem, proboha! Přestaň být takový…NEBELVÍR! V sebevraždě není žádná ctnost, můjmalý kamaráde. Pravděbodobně zemřeš, dítě nejspíš taky…oba můžete…a za CO? Abych se mohl dívat, jakse zabíjíš? A neklam se, Pottere…to je přesně to, co se může stát! To je snad tvůj dárek pro mě? Najdutě jen pro to, abych se díval, jak se ženeš do záhuby? To, co je teď v tobě není ještě ani dítě! Není to nic víc, než rozdělená buňka!" tvrdil zoufale Snape.

"Je to z NÁS!" odsekl citově Harry. "Je to z nás a nezničím to! Prostě ne!"

Snape se bídně podíval na Harryho. "Harry…proboha živého buď rozumný…a jestli ne to, tak se SMILUJ! Jestli mě miluješ, jak tvrdíš, že mě miluješ, nebudeš chtít, abych se díval ,zatímco se budeš ničit pro něco, co je tak vzdálené a nepravděpodobné! Kdybychom měli ženu, která by byla ochotná nosit to, mohl bych se pokusit implantovat buněčné stadium do její dělohy skrz kouzla a dovolit jí nosit ten plod…ale žádná tu není a…"

Harryho oči do teď plné bolesti, najednou oživly nadějí. "OPRAVDU bys to mohl udělat?" zeptal se vzrušeně. "Mohl bys vložit to embryo do ženy?"

Snape vypadal rozmrzele. "Teoreticky…myslím…stalo se to v mudlovském světě…a my v našem světě máme techniky, které nám to dovolí udělat. Ale, Harry…nejsem medicínský kouzelník. A kromě toho…žádná taková žena není…"

Harry přešel ke Snapeovi. "Ty víš o medicíně víc, než kdokoli v Bradavicích, Severusi…a to same platío kouzlení. Jestli se to dá…jsi jediný, kdo to dokáže. A…co se týče ženy…jedna tu je…no, MOHLA by tu být jedna, kdyby souhlasila…"

Snapeovy oči se zúžily. "Nemyslíš náhodou na…slečnu Grangerovou?"

"Že ne?"

"Harry…nebuď směšný! Je to mladá dívka…její tělo ještě není ani úplně vyspělé. Nemůžeš jí požádat, aby na sebe vzala…"

"Udělala by to, Severusi…vím, že ano a ty můžeš dohlédnout, že bude mít tu nejlepší pěči. Aspoň se jí můžeme ZEPTAT, ne? Je to šance!" zaprosil Harry.

Snape potřásl hlavou a řekl, "NE! Absolutně NE! Byla by v moc velkém riziku a…"

"Jestli to nezkusíme…budu to dítě mít sám…I kdybych musel utéct. Přísahám, Severusi," řekl chlapec.

"To ti na mě záleží tak málo?" zamumlal Snape.

"Ne! Právě že mi na tobě záleží HODNĚ! Záleží mi na tobě tak moc, že nechci zničit to dítě, které je z tebe…z nás OBOU!"

Snape vypadal naprosto poražen. S dlouhým povzdechem se otočil od Harryho.

Chlapec přešel k Severusovi přitiskl tvář mezi lopatky staršího muže, omotal kolem něj rucea uvolnil se. "Prosím, Severusi…promluvme s Hermionou. Řekni ano…prosím…řekni ano…"

Kapitola dvacátá čtvrtá

Později té noci byli Harry a Severus v posteli. Chlapec měl položenou hlavu na Snapeově rameni, když starší kouzelník pokračoval ve čtení Milence Lady Chatterleyové .

Harry by Snapea dokázal při čtení poslouchat do nekonečna. Nebyl to jen výborný čtenář, ale také si dal záležet na hlasech, mluvil se širokým severoanglickým dialektem, který udělal dokonale, až ty postavy byly pro Harryho jako živé…

“`Lehni si!' řekl. `Lehni si! Nech mě se udělat!' Byl teď ve spěchu.

A později, když byli v klidu, musela ta žena odkrýt muže ještě jednou, aby se podívala na tu záhadu pyje. `A teď je malý a hebký jako uzlíček života!' řekla a vzala ten hebký malý penis do své ruky.`Není tak nějak roztomilý! Tak svůj, tak cizí! A tak nevinný! A to mnou prošel tak daleko! Nikdy ho nesmíš urazit, víš. Je také můj. Není jen tvůj. Je můj! A tak roztomilý a nevinný!' A držela ten penis jemně ve své ruce.

Zasmál se.

` Požehnané buď to svázání, které spoutalo naše srdce v spřízněná srdce,' řekl.`Samozřejmě!' řekla. `Dokonce I když je jemný a malý, cítím, jak je k němu mé srdce prostě svázané. A jak roztomilé jsou ty chloupky! Docela, docela jiné!'

`To jsou chloupky Johna Thomase, ne moje!' řekl.

`Johna Thomase! Johna Thomase!' a rychle políbila ten hebký penis, který sebou znovu začal škubat.

`Jé!' řekl muž a protáhnul se skoro bolavě. `Má své kořeny až v mé duši, ten gentleman! A někdy nevím, co s ním mám dělat. Má svou vlastní vůli a je těžké mu vyhovět. Ale zase bych ho nechtěl mrtvého.'

`Není divu, že jím byli muži zastrašeni!' řekla. `Je hodně děsivý.' Mužovým tělem proběhl záchvěv, když vlna vědomí znovu změnila svůj směr a mířila dolů. A on byl bezmocný, Když penis v pomalých jemných vlnách naplnil, narostl, zvedl se a ztvrdnul, stál tam usilovně a drze v jeho zvláštní tyčícím se tvaru. Žena se také trochu třásla, když to sledovala.

`Tady! Vezmi si ho tedy! Je tvůj,' řekl muž. A ona se zachvěla a její vlastní mysl roztála. Ostře jemné vlny nevyslovitelné rozkoše jí polapily, když do ní vnikl a začalo to zvláštní žhavé vzrušení, které se šířilo a šířilo, dokud se nenechala unést posledním slepým proudem krajnosti.”

Když Harry poslouchal Snapea při čtení, jednou rukou líně pohyboval dolů přes Severusův hrudník na jeho břicho, pak ještě níž, až našel jeho rychle tvrdnoucí penis.

Snape se odmlčel a sledoval svého společníka s líně zvednutým obočím. “Vnímavý, co, Pottere?” zavtipkoval lehce.

“Miluju se tě dotýkat,” řekl Harry otevřeně. “Miluju ten pocit, když tvrdneš v mé ruce.”

“A příště napíšeš Zvláštnosti tvrdnoucího pyje , a D.H. Lawrence se bude muset stydět,” usmál se Snape a předkonil se, aby políbil chlapce na jizvu. Povzdechl si. “Mmmmm…to je dobré…”

“Chceš mě?” zeptal se Harry.

Mmmm-anooo …vždycky, malý Nebelvíre… vždycky …”

Od okna se ozvalo ostré zaklepání.

“Hedvika…” řekl Harry a vyklouznul z postele, aby pustil sovu dovnitř a sundal jí ten vzkaz, který měla připevněný k noze.

Hedvika trpělivě čekala pro pochvalu a odměnu za své doručení.

“Díky, Hedviko…jo…” Harry se rozhlédl kolem pro něco tomu věrnému poslíčkovi. “Potřebuju jít dolů do kuchyně a něco jí dát,” řekl HarrySeverusovi.

“Nesmysl…jen mi řekni co má ráda a domácí skřítek se o to postará.”

“Miluje bobule.”“Takže bobule,” přikývl Snape, vstal z postele a oblékl si župan. Pak zavolal domácího skřítka.

Quiffl, jeden ze dvou skřítku Snapeovy rodiny stál brzo u dveří do ložnice, připraven poslechnout svého pána.

“Quiffle…vezmi sovu pana Harryho dolů do kuchyně a dohlédni ať dostane nějaké bobule. A pak se prosím postarej, aby se vrátila do klece,” řekl Snape.

“Ano, pane Severusi,” Quiffl se uklonil a natáhl ruku pro sovu.Harry, teď už také ve svém županu, dal Hedviku skřítkovi na ruku, a pak pozoroval tu zvláštní dvojku, jak zmizela dolů tmavou chodbou, Hedvika vyjadřovala námitky, jak byla tak snadno předána někomu cizímu.

“Co píše?” zeptal se Snape a Harry mu přečetl ten vzkaz:

Drahý Harry, Mí rodiče řekli, že tebe a profesora Snapea můžu navštívit. Jsem hrozně zvědavá, co je to za záhadnou věc, kterou nemůžeš napsat! Dosáhl si vrcholu mé zvědavosti!

Pošlete mi přenášedlo.

Můžu odejít ráno.

Budu čekat,

S láskou,

Hermiona

“Takže…přijede zítra. Nechám domácí skřítky připravit pro ni jeden z hezčích pokojů,” řekl Severus.

“Severusi…zlobíš se na mě, že to zkouším?” zeptal se chlapec a Snape slyšel tu úzkost v jeho hlase.

“Ne…nejsem rozzlobený, Pottere…jen…ustaraný. Bojím se o slečnu Grangerovou, jestli by se měla rozhodnout udělat, co žádáš. Kdyby byla o čtyři roky starší, nebo tak, to by byla jiná…”

“Jak nebezpečné to pro ni JE, Severusi? Je jí skoro 18. Je zdravá…”

“Pro ženy pod 22 nebo 23 let je vždycky hodně velký risk,” odpověděl Snape.

“Dejme tomu…jestliže je v základě zdravá, není to VELKÝ risk…ale stejně…”

“Prosím, podpoř mě v tom, Severusi,” prosil chlapec. “Koneckonců…mělo by to pro tebe znamenat tolik, jako pro mě. Osud našeho dítěte visí na hraně…” Harry potřásl hlavou. “Je to divné to říkat…”

“Je divné to SLYŠET,” připustil starší kouzelník. “Ale já tě PODPORUJU, Harry. Nemyslíš si, že vím, co je tady v sázce? Ale přece jen, moje hlavní starost jsi ty…a jestli to Hermiona podstoupí, tak ona taky.”

Kapitola dvacátá pátá

“Severusi?”

“Ano, Harry…”

“Přečteš mi ještě trochu?”

“Ty po mě chceš, abych se vrátil zpátky ke čtení?” zeptal se Snape trochu překvapeně. Doufal, že by mohli pokračovat, kde přestali.

“Chci tě v té náladě, ve které jsi byl předtím, než přiletěla Hedvika,” přiznal Harry.

“Drahý chlapče…těžko potřebujeme D.H.Lawrence, abychom to zvládli.” Snape ze sebe shodil župan a šel zpátky do postele, pokynul i Harrymu, který si sundal svůj župan a šel do postele vedle něj. Snape vzal Harryho ruku a pevně ji položil přes svůj penis, pak si lehnul a zavřel oči. “Vidíš, jak rychle se dostanu tam, kde jsem byl?” vydechnul a chlapec sledoval, jak mu Snapeův penis rostl v jeho ruce tam, kde byl dřív…a ještě víc.

Když vychutnával Harryho péči, žasnul nad tím, kolik se toho ten chlapec naučil za ten krátký čas, co jsou spolu. Když se spolu poprvé zapletli, dělal Harry všechno s prudkou dychtivostí většiny kluků jeho věku…vždycky ve spěchu se dostat k vrcholu…vždycky netrpělivý a uspěchaný. Nicméně teď se naučil Snapeův rytmus a věci, které ho nejvíc uspokojily…jak se ho dotýkat, líbat ho, vzrušit ho… A ačkoli byl Harry ještě dychtivý milenec, rychle se učil, když došlo na rozkoše ze sexu. Kdyby ten kluk byl tak nadšený i v lektvarech, byl by z něj na konci mistr!

Severus ani nezkoušel potlačit svůj sten rozkoše.

“Mám takhle pokračovat?” vydechnul Harry záměrně.

“Ano…” vypravil ze sebe Snape hustě a Harry sledoval, jak se jeho boky nadzvedávaly pomalu nahoru a viděl ta dlouhá stehna, jak se začínají napínat, když se Severus blížil k orgasmu.

Harry ještě ve skutečnosti neviděl Snapea vyvrcholit bez jiné stimulace, která ho ve stejnou dobu také rozptylovala. Samozřejmě tu byla ta noc ve Snapeových komnatách v Bradavicích, kde ho Lucius měl pod kletbou Imperius a Harry mohl sledovat, jak Snape pod Luciusovými schopnými dovednostmi dosáhl orgasmu. Ale tohle bylo jiné. ON teď dával Snapeovi potěšení…ON ho dováděl k vrcholu…a bylo to vzrušující…opojné…a elektrizující.

“Jsi blízko?” zašeptal Harry Snapeovi do ucha.

Snape mohl jen krátce přikývnout, jak se okamžitě kousnul do spodního rtu. Harry cítil, jak se vzrůstá napětí…byl si vědom zvýšených nepokojů ve Snapeových pohybech… Ano…JE blízko.

“Chceš se mi udělat do pusy?” zeptal se potom chlapec a Snape propletl prsty jedné ruky v Harryho vlasech a přitáhnul si chlapcova ústa ke svým slabinám, dokud se nepohybovaly nad tím temně fialovým, co byla špička jeho erekce. Snape neváhal ani chvilku a vedl Harryho ochotná ústa dolů a sledoval jak ten silný žalud mizí v jemných růžových rtech.

Ó ano…ten chlapec se naučil HODNĚ!

A Harry využil svých znalostí, aby se Snape chvěl a svíjel proti svému chtíči. Chlapec miloval tu jeho jeho chuť, ten pocit mít ho ve svých ústech – tvrdý a neustále pulzující.

“Bože…Harry,” vzdychl Snape, “TEĎ!”

Chlapec odpověděl tak, že pomalu hladil Snapea po stehnech, když potřásl krátce hlavou. Gesto, které jasně říkalo, “Jsem tu pro tebe…ale tohle skončí až já řeknu!”

Nebylo vůbec pochyb, kdo to všechno ovládal a ta skutečnost vzrušovala oba účastníky o to více.

Harry zpomalil své pohyby…Severuse dostal na chvilku pryč z pokraje orgasmu…stáhnul se…čímž zoufaleji to hledal, aby zjistil, že mu Harry nedával tolik stimulace, kolik potřeboval, aby se dokázal dostat přes vrchol.

Snape zatnul zuby, jeho prsty se změnily v Harryho vlasech v pěst a strkal téměř šíleně svou tvrdost do Harryho úst. Harry znovu vzal jen špičku, uvolnil rty a přestal tak silně sát.

“Harry! Proboha…. UDĚLEJ MĚ! ” vzdychal Severus.

Harry se stáhnul jen aby odpověděl a jeho slova byla sotva rozeznatelná kolem Snapeovy erekce. “Rád bych to s vámi prodiskutoval, pane…ale učili mě, abych nemluvil s plnou pusou.”

“Až tohle skončí, tak…tě… zabiju , Pottere!” zavrčel Snape…ale vrčení se rázem přeměnilo ve sten, když chlapec znovu urychlil pohyby.

Harry vytušil, že Snape vzal všechno, co mohl vystát a pracoval na tom, aby dosáhl opravdového osvobození a použil rty, jazyk a zuby…dělal všechny věci, které ho Snape naučil…všechny věci, které věděl, že přinesou orgasmus.

A taky že ano.

Severus vykřikl úlevou, boky vymrštil do vzduchu, prsty se v chlapcových vlasech sepjaly ještě víc, držely ho v jeho slabinách, když se hojně vyprázdnil do jeho úst.

Tentokrát si to Harry nechal všechno pro sebe a hladově polykal. Sál víc, aby dostal každou kapku, kterou mohl ze Snapeova stále pulzujícího orgánu, ochutnával konečný produkt Severusovy touhy, když jeho profesor lektvarů bojoval o klid a kontrolu nad svým přerývaným dýcháním.

Když Snapeův hebký penis vyklouznul z jeho úst, Harry se posunul tak, že byl vedle tmavovlasého kouzelníka, který ho obdaroval pobaveným pohledem. “Zdokonaluješ si svoje mučící techniky, co, Pottere?” protáhl.

“Ne, Severusi…zdokonaluji umění sexu,” odpověděl s širokým úsměvem.

“Nejdražší chlapče, vyvíjíš techniku, na kterou by byl Torquemada pyšný!” posmíval se Snape.

“Vychloubáš se, ale nemůžeš to vydržet…co, Snape?” škádlil Harry.

Snape se předklonil přitiskl svá ústa na Harryho a chlapec jemně zasténal blahem, když byla jeho pozornost věnována jeho vlastní potřebě.

Snape se odtáhl od Harryho, otevřel šuplík nejbližšího nočního stolku a vytáhnul sklenici lubrikantu, kterou měl v pohotovosti. Podal ji Harrymu, který se na něj podíval.

“Ojeď mě…” řekl Snape chladně a chlapci se prudce zvýšil tep, když se Snape otočil na břicho a odkopnul přikrývky.

Harrymu to nemusel říkat dvakrát. Otevřel sklenici, vložil do ní dva prsty, vydlabal hodně gelu, odložil ji a pak vklouznul prsty do pukliny ve Snapeově zadku. Chlapec věděl, že tohle nebude pomalé. Potřeboval osvobození a to hned.

Harry si dal gel i na svou erekci a pokračoval ve vložení svých prstů do Snapeova zadku…různě je otáčel, aby uvolnil svaly a anální otvor.

“Doufám, že je ta příprava dostatečná, Severusi,” vzdychal Harry, “Protože tě chci…HNED,” a s tím vytáhnul své prsty, posunul se nad Snapea a roztáhl mu nohy ještě víc. Harry nasměroval špičku své erekce do Snapeova otvoru a přirazil, vtlačil do něj svou tvrdost a vítězně vykřikl, když dokončil pronikání.

“Cítíme se dobře , Pottere?” zavrněl Severus hustě.

“Bože… anoooo …” zasténal Harry, když začal přirážet.

Harry cítil, jak ho pohlcuje nová plna sebevědomí…taková, které nikdy nedosáhl. A s ní se Harry stal jistějším milencem…a více dominantním.

A ten pocit se mi líbil.

Harry opatrně změnil úhel, aby se ujistil, že jeho erekce zavadí o Snapeovu prostatu s každým úderem. Severus mezitím strkal svůj vlastní oživlý penis do matrace a zavzdychal pokaždé, když se Harry střetnul s tím citlivým místem.

Když se Harry blížil na konec svého ovládání, klekl si na kolena, takže byl rozkročený nad Snapem a mohl sledovat, jak si to rozdává se svým bývalým profesorem. Bylo to dobré…lepší než jindy. Věděl, že dynamika jejich vztahu se změnila a že o něm začal Severus smýšlet víc jako o partnerovi, než o bývalém studentovi. A ta skutečnost, že se Harry naučil, jak dát Snapeovi rozkoš, když byli v posteli, nehrála malou roli ve změně jejich vztahu.

Harry zvýšil rychlost, když se neoblomně ukájel. Nakonec nechal hlavu spadnout dozadu a přišlo mu to…jednou rukou přiváděl taky Severuse k orgasmu.

Když to skončilo, oba dva se zhroutili…Harry pořád na Severusovi. Na dlouhou dobu nikdo z nich nemluvil. Všechno si řekli svými těly a neexistovala žádná slova, která by mohla vylepšit tu intenzivní formu komunikace.

Šli spát až za svítání.

Poznámka:
Tomas de Torquemada byl španělský inkvizitor, kterého mnozí přirovnávají ke třetímu Hitlerovi, devátému Stalinovi a desátému Džinhischanovi.

Kapitola dvacátá šestá

V devět hodin další ráno obdržela Hermiona sovu ze Snapeova panství, která nesla malý hnědý balíček. Nechala tu snědou sovu v okně, odvázala balíček a potom, co dala sově něco máslového toastu, si vzala balíček nahoru do svého pokoje a otevřela ho..

V balíčku byl trn ze stříbra a černého onyxu. Tohle bylo to nejzvláštnější přenášedlo, které kdy viděla, ale věděla, že bude fungovat perfektně. Její rodiče se s ní rozloučili předtím, než šli do práce, takže jen popadla své male příruční zavazadlo, oblékla si bundu a byla hotova.

Jak očekávala, přenášedlo zafungovalo a Hermiona se ocitla v působivé hale Snapeova panství.

“Páni!” vydechla, otáčela se na všechny strany a vnímala, co mohla.

“Hermi!” Harryho hlas se ozval zleva a dívka se otočila zpět a viděla svého kamaráda, jak se k ní rozběhl. Nadšeně se objali.

“Harry…tohle místo je…je to…” Hermiona jenom potřásla hlavou, jak nemohla najít správná slova.

“Počkej až uvidíš zbytek,” zasmál se Harry a vzal její tašku. “Domácí skřítci ti vezmou tvoje věci do tvého pokoje. Pojď přivítat Severuse a nasnídej se s námi.”

Dívka následovala Harryho do skleníku, kde seděl Severus za stolem, četl si Denního věštce a upíjel čaj. Vzhlédl, když Hary s Hermionou vešli, položil na stůl noviny I hrnek a vstal.

Když Hermiona spatřila Snapea oblečeného do běžného oblečení, rozšířily se jí překvapením oči, ale neřekla nic. VŠIMLA si, že Snape vypadá úplně jinak, když je takhle oblečený…a vůbec to nebylo odpuzující.

“Výborně…slečno Grangerová,” uvítal ji Snape s úsměvem. “Je hezké, že jste mohla přijmout naše pozvání. Pojďte a vezměte si něco k jídlu.” Šel a podržel Hermioně židli, která se na něj usmála, když si sedla.

“Vlastně už jsem jedla,” přiznala Hermiona a dívala se na stůl, plný nejrůznějších pochoutek jako čerstvé vdolečky s rybízem, míchaná vajíčka, skořicové palačinky s polevou, která se roztékala na všechny strany, nakrájený salám a mísu čerstvého ovoce.

“Snad něco zvládnete,” zkusil dál Snape. “Tyhle jahody jsou čerstvé ze zahrady a velmi sladké.”

Hermiona nakonec skončila s plným talířem a vychutnávala si všechno.

“Tenhle dům je neuvěřitelný!” zvolala Hermiona, když upíjela druhý šálek čaje. “Provedete mě tu oba později?”

Snape laskavě naklonil hlavu a Harry odpověděl. “Zabare to ale spoustu času. Tohle je obrovský pozemek!”

“Je to ještě větší než Malfoyovo panství,” poznamenala dívka a rozhlížela se po tom milém pokoji, ve kterém byli. Pak se podívala na Harryho. “Umírám, abych se dozvěděla to velké tajemství! Kdy mi o tom řeknete?”

Harry se podíval na Severuse a pak řekl, “Teď je vhodná doba, řekl bych.”

“Budu v zahradě,” řekl Snape a začal se zvedat ze židle.

“Ne…Severusi…zůstaň…prosím,” požádal Harry. “Můžeš říct Hermioně víc věcí o…no…můžeš jí říct věci, které já ne, protože nemám takové znalosti. A kromě toho…tohle se tě taky týká.”

Snape se podíval na Hermionu a řekl, “Nechám svou přítomnost na vás, slečno Grangerová. To téma je trochu…osobní…” řekl jí. “Nemusí se vám líbit probírat to, když tu budu.”

“Jestli si Harry myslí, že byste tu měl být, tak já taky,” řekl Hermiona rozhodně.

S krátkým kývnutím se Snape zpátky posadil.

Harry si odkašlal a začal Hermioně vyprávět o svém stavu.

Když jí řekl, že nosí Snapeovo dítě, nechal jí mluvit.

“Ty jsi…těhotný?” žasla nedůvěřivě.

“Jenom trochu,” zašklebil se Harry.

Dívka se snažil a uspořádat si myšlenky. “No…to je báječné…ne? Myslím…Oba musíte být nadšeni!”

Harry se podíval na Severuse, který byl potichu po celou dobu Harryho vysvětlování. “Severusi…řekni jí, proč nejsme,” řekl potom Harry.

Severus dlouze vydechnul a spustil. “Je to takhle, slečno Grangerová…”

“Profesore…mohl byste mi teď prosím říkat Hermiono? Už nejsem vaše studentka a rozhodně bych si připadala líp.”

“Dobrá tedy,” přikývl Snape. “A teď, když nejsem já tvým profesorem a ty jsi hostem v našem domě, doufám, že mi budeš říkat Severusi,” dodal.

Hermiona se usmála…potěšená.

Snape pokračoval: “Staré legendy o kouzelnících, kteří sebe nebo jiné přeměnili na hermafrodity za účelem množit se bez pomoci žen, jsou pouhé nadsázky. Ano, vyskytl se občas kouzelník, který uspěl…ale z větší části se to nemůže provést…a nemá to za následek jen smrt dítěte, nýbrž I kouzelníka, který ho nosí.”

Hermiona potřásla hlavou, když se to pokoušela strávit. “Ale…těhotenství je možné…myslím, jasné…když je Harry těhotný…”

“Ano…” odpověděl Snape, “pro kouzelníka není složité otěhotnět, pokud je chytrý v lektvarech a má znalosti…ale za početím je to risk…a každým dnem nošení toho dítěte představuje větší risk.”

“Potom…Harry riskuje svůj život, když zůstává těhotným!” řekla Hermiona.

“Ano…riskuje,” odpověděl Snape.

“Můžete se ho zbavit aniž byste ublížil Harrymu?” zeptala se potom dívka.

“NE!” řekl Harry důrazně. “Nikdy nedovolím, aby se tomu dítěti něco stalo! Je to část Severuse a část mě… Roste každým momentem…je to živé uvnitř mě a já NEDOVOLÍM, aby se mu něco stalo.”

“Ale…Severus řekl, že bys mohl umřít, Harry!” Hermiona protestovala důrazně.

“Harry se mě zeptal, jestli je tu jiná možnost, jak bychom to dítě mohli mít,” řekl Snape Hermioně. “Já…řekl jsem mu, že jediná cesta je mít náhradní matku…dělohu, kam bychom mohli uložit embryo a místo, ve kterém může vyrůstat.”

“Mě…” řekla dívka klidně a podívala se na Harryho, který přikývnul.

“Nesouhlasím s Harrym,” pokračoval Snape. “Řekl jsem mu, že jsi moc mladá na to, abys mohla bezpečně nosit to dítě. Tvůje věk by mohl způsobit, že bys byla vnímavá jistým rizikům, kterým bys v pozdějším věku nebyla.”

“Severusi,” začala Hermiona, “Mluvíme o vašem dítěti! Tvém a Harryho! Jak si nemůžeš přát každou možnost si ho nechat? Bude mi ctí pomoct tobě a Harrymu mít tohle dítě. Budu šťastná, jestli mohu být náhradní matkou. Jsem zdravá a není žádný důvod, abych nemohla nosit tohle dítě a abychom byli oba v pořádku.”

Snape rukama udělal bezmocné gesto. “Co řekneš tvým rodičům? Neplánovala jsi jít c září na universitu?”

Hermionina tvář zvážněla.

“Hermi? Co se děje?” zeptal se Harry.

“Barlow mne odmítl,” řekla jemně.

Harry si všiml překvapení. “Cože? Jak mohli? Máš ty nejvyšší známky z celé třídy! Byla jsi naší Valedictoriánkou! A tvoji rodiče si to mohou dovolit. Jak tě mohli u všech všudy odmítnout?”

Hermiona se podívala na ruce, které propletla nad stolem. “To protože jsem se narodila mudlovským rodičům,” řekla. “Barlow je kolej pro čistokrevné…nebo…pro ty, jejichž alespoň jeden rodič je kouzelník. Nejspíš moje krev pro ně není moc modrá.”

“Ale…plánovala jsi tam jít už od první chvíle, co jsem tě poznal…od prvního ročníku!”

“No…bude to jedna z britských universit,” povzdychla si. “Ron jde na Dover Heath. Půjdu tam taky. Alespoň budeme spolu. Ale můžu říct rodičům, že jsem dala rok odpočinek, než začnu tu universitu. Vím, že mě v tomhle rozhodnutí podpoří. Jenom řeknu, že jsem byla pozvaná zůstat tady.”

“A co návštěvy?” zeptal se Snape. “Budou se divit, proč je nebudeš navštěvovat a ty víš, že to nebude možné, po tom, co bude vidět …”

Hermiona pokrčila rameny. “Můžeme, jsem si jistá, si něco VYMYSLET. Třeba jim můžeme říct, že Voldemort je znovu nebezpečný a že není bezpečné cestovat.” Hermiona položila ruku Snapeovi na rameno. “Harry měl pravdu, když myslel na mě, Severusi. MŮŽU to udělat…CHCI to udělat…pro Harryho a pro tebe.”

“A…co pan Weasley?” byla Snapeova další otázka.

“Já…nemůžu říct Ronovi pravdu,” přiznala. “Ale vím, že pro Harryho chce jen to nejlepší…a tohle je to nejlepší pro něj. Prostě mu řeknu, že jsem dostala šanci dostat se do Barlow, když ještě rok počkám a že budu brát doučování navíc od Severuse, abych měla výhodu. Nenávidím mu lhát, ale…nepochopil by to.”

“A…neměl by na to právo?” zkusil Severus. “Hermiono…chce si tě vzít nebo tak mi to řekl Harry. Jestli bude přemýšlet v tom smyslu, když tě přenese přes práh obřadu, bude očekávat panenskou nevěstu. Teď, zatímco je pravda, že se tohle odehraje bez muže…zůstává fakt, že dáš život tomu dítěti.”

Hermiona přikývla a počítala, “Ano…to je Pravda – jak jsi řekl – žádný mě nepozná…technicky…VELMI technicky, připusťme…POŘÁD budu pro Rona pannou. Neexistuje nikdo jiný, koho byste mohli požádat…nikdo, komu byste mohli věřit,” pokračovala dívka. “Ale možná byste si mohli koupit někoho v Obrtlé ulici, ale to je to, co byste chtěli jako náhradní matku?”

“Ne…” zamumlal Harry.

Hermiona se podívala na Snapea, který potřásl hlavou. “Ne…” povzdychl si.

“Výborně! Takže dohodnuto. Pojďme začít,” řekla Hermiona dychtivě.

“Moje drahé dítě…je tu více věcí, o kterých si musíme ještě promluvit, než můžeme…začít,” řekl Snape pedantsky.

“Tak nám je ŘEKNI. Sám jsi řekl, že každým dnem, kterým Harry nosí to embryo, je jeho život – a život toho dítěte – nebezpečný.”

“Ano, Severusi…potřebujeme začít,” souhlasil Harry.

“Těžko můžu s vámi dvěma bojovat,” byla Snapeova odpověď.

“Taky bys neměl,” řekl Harry s lehkým úsměvem.

“Když na to přijde, je tu něco, co můžu udělat, aby byl Hermionin příběh, který chce říct svým rodičům a Ronovi méně…vykrucovaný,” řekl jim Snape. Odkašlal jsi a pokračoval. “Jsem v dozorčí radě na universitě v Barlow…a také jsem členem jejich absolventského sdružení. Jestliže můžu ručit za Hermionu – což plně zamýšlím – má zajištěn vstup do Barlow kdykoli si bude přát. I kdyby se to nevztahovalo na náš…plán, Hermiono…stejně bych to pro tebe udělal. Jsi příkladný student a zasloužíš si, nejlepší možné vzdělání.”

Dívčiny oči se rozšířily skoro do velikosti talířků. “Je…je to PRAVDA?” dovolila si, stěží uvěřila tomu, co slyšela.

“Ano…” odpověděl Snape. “S mým spojením s kolejí, nezmiňuji nesčetná stipendia a spolupráci rodiny Snapeů zpřístupněnou už desetiletí, universita není v postavení mi cokoli odepřít. Mohl bych požádat, aby vzali I talíř chobotnic a nemohli by dělat nic jiného, než mi vyhovět. Slečna Grangerová je v inteligenci o dost výš, než chobotnice a vím, že budou víc, než přizpůsobiví.”

“Tohle je…tohle je… PÁNI!” vykřikla Hermiona, vstala, mrskla sebou na Snapea, který semusel chytit stolu, aby oba nepřepadli. “DĚKUJU! MOCKRÁT děkuju!” vypravila ze sebe a a pořádně políbila na tvář toho ohromeného kouzelníka.

“Opravdu…slečno Grangerová…Hermiono…” začal Snape, ale dívka, která se mu usadila na klíně, ho objímala kolem krku tak silně, že ho málem uškrtila.

Harry se nahlas smál, když sledoval tu Hermioninu ukázku. A pozorování Severusovy reakce bylo ještě zábavnější.

“Páni! Jsi báječný muž!” pokračovala Hermiona nadšeně. “Splnil jsi mi můj sen! Chtěla jsem chodit do Barlow od té doby, co jsem věděla, co universita je!”

“Slečno Grangerová!” naléhal Snape.

Dívka přestala. “Odpusť mi…můj bože…moc se omlouvám! Já…já jen…” Vstala omluvně ze Snapeova klína. “Já…jen jsem nemohla uvěřit, že co jsi řekl bys mohl udělat…a byla jsem tak nadšená…”

“To jsem pochopil,” protáhl Snape. “Ne, že bych namítal něco proti mladé atraktivní ženě, která mě líbá…ale, drahé děvče, ty jsi mě ve svém nadšení málem uškrtila!”

“MOC se omlouvám,” řekla upřímně Hermiona a znovu se posadila do židle. Podívala se na Harryho, její oči stale živé s jejím vzrušením. “BARLOW!” zalapala po dechu…

“Já taky!” odpověděl Harry.

“Opravdu? Bože, Harry! Nebude to úžasné? Přeju si, aby mohl Ron jít taky, ale jeho rodiče si to Barlow nemohou dovolit, ani kdyby měl na to známky…což nemá,” přestala, aby se nadechla.

“Tak moc, jak bych chtěl pomoct vám třem mušketýrům být spolu na universitě,” řekl Snape, “OPRAVDU bych nemohl stát za Weasleyho přijetím do Barlow, už proto, že není akademicky kvalifikovaný. Nic proti tomu chlapci, ale myslím, že jeho výběr university je pro něj nejlepší…a byl by, I kdyby si mohl dovolit Barlow.”

“Myslím, že máš pravdu,” přikývnul Harry.

“Takže…Harry…jestli tohle vyjde a já budu nosit vaše dítě…začali bychom chodit do Barlow příští září,” dumala Hermiona.

“JESTLI to tak dopadne,” vložil se do toho Snape, “budu potom ochoten vás oba doučovat, na rok, abyste nezapomněli vaše akademické schopnosti. Je tu hodně věcí, které bychom mohli zahrnout, které by vám pomohli v Barlow …”

“Byl bys?” zalapala Hermiona po dechu. “Ó, profesore Snape…Severusi! To by bylo báječné!” Musela se krotit, aby po něm znovu neskočila.

“Harry vypadá trochu méně nadšeně,” zpozoroval Snape.

Harry se usmál. “Znáš mě. Nikdy jsem nebyl nejlepší pokud šlo o školní disciplínu. Ale ano…myslím, že to by nám hodně pomohlo…a dá to něco Hermioně, aby se zabavila po tu dobu, než to dítě přijde na svět.”

“To ano,” odpověděl Severus.

Kapitola dvacátá sedmá

Snape využil další chvíle, aby popsal průběh toho, jak to embryo vloží do Hermiony. Zahrnovalo to lektvary, které přizpůsobí její tělo, předejdou nepřijetí embrya a zvýší její hladinu hormonů tam, kde musí, aby udrželi těhotenství.

Ale Snape naléhal na Hermionu, aby si dala den na rozmyšlenou. I když si dívka vypadala být jistá, řekl jí, že by ten proces absolutně nepřicházel v úvahu, pokud si nedá čas zvážit všechna rizika a následky.

Jejich rozmluva skončila a Severus souhlasil, že Hermionu provede po panství. Když byla dobrým jezdcem, navrhlo se, že by se projeli na koních, ale Severus řekl Harrymu, že nemůže.

Proč? ” zeptal se chlapec.

“Harry…jsi těhotný,” odpověděla Hermiona, jako kdyby mluvila ke čtyřletému opožděnému dítěti. “Není to bezpečné.”

Harry se podíval na Severuse, který souhlasně přikývl. “Hermiona má pravdu. Může se stát něco, co nechceš. Tvoje situace je už teď velmi nebezpečná…bylo by unáhlené to ještě zhoršit.”

“Aha,” řekl Harry, “no…jestli je to tak…souhlasím. Něco tu udělám, zatímco to tu Hermioně ukážeš.”

Když šla Hermiona se Snapem směrem ke stájím, ukazoval jí cestou na různé věci. Nakonec se na něj podívala a řekla, “Nemůžu si zvyknout, že tě vidím v džínech. Byl to opravdový šok, když jsem tě poprvé tohle ráno viděla ve skleníku.”

“Ano…Harry byl taky trochu zaražený, když mě takhle poprvé viděl…ale jak jsem mu řekl, to černé oblečení je jenom prostředek k zastrašování.”

“Funguje,” zasmála se Hermiona. “Řekni mi, Severusi…jsi pro to dítě šťastný?”

Snape to na chvilku zvážil a pak odpověděl, “No…nevím, jestli je chvíle na štěstí. Jestli máš na mysli, jestli jsem nadšený, že se to stalo, tak ano, jsem…samozřejmě. Harryho a moje dítě…co by mohlo být lepšího. Ale stejně…ta procedura, o které mluvíme je riskantní avyhlídky nejsou pomalu žádné. Přenos embryo je velmi delikátní věc a ačkoli má kouzelnický svět více úspěchů, než má mudlovský, je to stále velmi malé.” Povzdechl si. “Mám strach o to, že jestli to nebude fungovat, Harry bude neutěšitelný.”

Dívka se usmála. “Tobě na něm opravdu záleží, že?”

“Víc, než bych si dovolil připustit,” přiznal.

“Je tak zamilovaný. Jeho oči se rozzáří, když se na tebe podívá. Jsem tak ráda, že jste se navzájem našli,” řekla mu Hermiona.

“Štěstí je většinou moje,” řekl Severus upřímně. “Pořád nevím, co ve mě vidí.”

“Já ano,” řekla stydlivě.

Snape se na ni podíval a zvednul žertovně obočí. “Vážně? Mohla bys mě zasvětit?”

Hermiona pokrčila rameny. “Jsi ohromně úžasný a chytrý, přemýšlíš a jsi tajemný…a máš obrovskou schopnost a potřebu lásky…stejně jako Harry. Potom taky jsi jeden z nejmocnějších kouzelníků v kouzelnickém světě. Jak by ti mohl odolat?”

Snape se hořce zasmál. “To ano, jak…”

“Všechno, co vím je, že když jsem se tě jednou přestala bát, trochu jsem po tobě šílela,” řekla mu dívka a pěkně se začervenala.

“Vsadím se, že jsi nepřiznala ani panu Weasleymu…ani Harrymu.”

“Vlastně…ano, přiznala. To ráno, když jsme se potkali a Harry nám řekl o tom, jak se do tebe zamiloval. Ron přijal, že pro mě je to možné, jako pro dívku, zbláznit se do tebe a shledávat tě přitažlivým, ale bylo to pro něj dost těžké přijmout, že Harryho city jsou stejné…a ještě větší.”

“Jsem rád, že se s tím nakonec smířil. Harry by byl zničený, kdyby ztratil Rona jako kamaráda…” Snape ztichl a Hermiona také nemluvila dokud neměli stáje na dohled.

Snape vybral Hermioně živého arabského hřebce a on – samozřejmě – pro sebe Archimeda. Dívka byla Sultánem okouzlena, osedlala ho a odstartovala klusem přes vysokou louku nad stájemi.

Severus se vyhoupnul na Archiméda a sledoval dívku, její dlouhé hnědé vlasy za ní povlávaly. Snape se usmál. Měl rád Hermionu a byl rád, že jí mohl pomoci do Barlow. Byla pro Harryho dobrou kamarádkou a spojencem…kotva zdravého rozumu a dobrých důvodů.

Snape šťouchnul koně do slabin a vyrazil za Hermionou.

Kapitola dvacátá osmá

Během příštích dnů Hermiona podstoupila hodně testů a Snape pro ni udělal několik lektvarů…které s nadšením vypila, jak byla bez sebe, když mohla pomoci Harrymu a Severusovi.

Dívka poslala sovu domů, aby sdělila rodičům svůj plán zůstat bezpečně naSnapeovském panství zatímco Voldemort znovu ohrožoval mudlovské děti. Také jim řekla, co jí Severus nabídl a dodala, že bude příští září chodit do Barlow. Její rodiče jí odpověděli s pochopením nad jejím rozhodnutí, že jsou šťastní, co se týká Barlow a požádali jí, aby až to bude bezpečné ji mohli navštívit.

Hermiona také kontaktovala Rona. Řekla mu poloviční pravdu, že jí Snape pomáhá dostat se do Barlow, ale že měla nedostatek v určitých oblastech. Právě proto se rozhodla, že zůstane se Snapem a Harrym – který budetaké chodit do Barlow, ale který má také nedostatek v určitých oblastech – a Snape je bude doučovat během roku, aby si byl jistý, že budou pro tu prestižní univerzitu připraveni.

Ron odpověděl kladně. Věděl, jak rozrušená Hermiona byla, když jí odmítli do Barlow vzít a byl nadšený, že potom všem dostane svou šanci. Smutná, že musela Ronovi lhát se rozhodla, že až tou těžkou zkouškou projde mu řekne pravdu.

Nakonec přišel den, kdy Snape zprostředkoval ten složitý přenos. Postup zahrnoval víc lektvarů a hodně kouzel. Byl to kouzelnický manévr, kterému by se většina kouzelníkůvyhnula, jak to bylo složité a požadovalo to tolik času a pozornosti. Harry i Hermiona museli být přesně připraveni na tu událost a Snape se také musel připravit, aby zvládl ty náročné rituály.

Zabralo 16 hodin vykonat neútočný přenos a namíchat pro Harryho zpětné lektvary. Když Snape nakonec dohlédl na to, že Harry i Hermiona pohodlně odpočívali, zhroutil se na sedačku ve své laboratoři a vyčerpaně usnul.

Potom to pro všechny bylo dlouhé a úzkostlivé čekání. Severus vypočítal, že když to embryo Hermionino tělo do 72 hodin neodmítne, bude bezpečné předpokládat, že se uchytilo.

Bylo to neuvěřitelně mučivých 72 hodin.

Počasí se změnilo a začala bouřka, hřmělo, všude byly blesky a neustálý déšť. Zavřeni uvnitř, Harry požádal Severuse, aby jim něco přečetl, ačkolitaktně nenavrhl Lady Chatterleyovou.

Tak se stalo, že to odpoledne seděl Snape v pohodlném koženém křesle v knihovně u krbu, kde plápolal vesele oheň; Harry i Hermiona seděli u jeho nohou, když jim četl z knížky, kterou měl otevřenou ve svých rukách.

Kniha se jmenovala “Výšky Wutheringu”, mudlovská práce, o které si Snape myslel, že by se jim mohla líbit. A nemohl vybrat lépe. Ti dva byli brzo ponořeni do divokých pustin Yorkshiru a zachyceni v bouřlivé romanci mezi Catherine a až moc láskou zasaženým Heathcliffem.

Když Severus četl tu část, kde Catherine v leže umírá, Heathcliff po jejím boku, Hermiona zavzlykala a dokonce i Harry otočil tvář, aby rychle utřel něco pod okem, když poslouchal jak Severus čte Heathcliffovu vášnivou ostrou odpověď umírající Cathy.

'Naučila jsi mě, jak krutá si byla – krutá a falešná. Proč jsi mnou opovrhovala? Proč jsi zradila své vlastní srdce, Cathy? Nemám jediného slůvka útěchy. Zasloužila sis to. Zabila ses. Ano, můžeš mě políbit a plakat; a vymačkat mé polibky a slzy: zničí tě – odsoudí tě. Milovala jsi mě – tak jaké PRÁVO jsi měla mě opustit? Jaké právo – odpověz mi – pro to nicotine pobláznění, které jsi cítila k Lintonovi? Protože bída, ponížení, smrt a nic, co by Bůh nebo Ďábel způsobili by nás nemohlo rozdělit, to ty, ze své vlastní vůle, jsi to udělala. Já jsem ti nezlomil srdce – Tys ho zlomila; a s tím zároveň i mé. Tím hůře pro mě, že jsem silný. Chci ještě žít? Co by to bylo za způsob života, když jsi - ó, Bože! Chtěla by jsi žít se svou duší v hrobě?’

“Jestliže mám pokračovat,” zareptal nakonec Snape, “Budu potřebovat šálek čaje. Taky si potřebuju protáhnout nohy,” dodal, vstal a protáhl se. “Řeknu skřítkům, aby nám všem donesli čaj. Budu za chvíli zpátky…” S tím Snape odešel z pochodí knihovny se svými obvykle dlouhými, rozhodnými kroky.

“Je úžasný,” vzdychla Hermiona.

“O tom mě nemusíš přesvědčovat,” odpověděl Harry.

“Bože, Harry…hrozně doufám, že tohle vyjde,” pokračovala dívka. “Opravdu bych to ráda chtěla udělat pro tebe a Severuse.”

“Nemůžu ti dost poděkovat, Hermiono,” vložil do toho Harry úsilí. “Nebyl tu nikdo, komu bychom důvěřovali tolik, abychom ho mohli požádat…a to pomyšlení, že bychom to dítě neměli…no…nedovedu na to ani pomyslet.”

“Samozřejmě, že ne. Nebude to pro tebe jednoduché, jestli tohle vyjde, budeš muset jít na univerzitu a opustit tohle dítě,” dumala Hermiona.

“Přemístím se. Ne jako v Bradavicích, už jsem plnoletý a můžu se sem prostě po hodinách přemístit.”

“Bude Severus pořád učit v Bradavicích?” zeptala se dívka.

Harry se zamyslel. “Neříkal. Ale myslím, že jo. Nedokážu si představit Severuse, jak neučí…a Brumbál s ním počítá víc, než předtím, když mu teď přibývá na letech. Myslím, že si vyhlédnul Severuse jako nového ředitele.”

“Páni…doufám, že to místo dostane. Bude v tom dobrý,” řekla nadšeně Hermiona. “Jestliže to dítě úspěšně odnosím, narodí se někdy v březnu. To nám dá 6 měsíců do začátku školy. Jsem si jistá, že to do té doby vymyslíme,” řekla Hermiona.

*****

Na konci týdne si byl Snape mírně jistý že přenos toho embrya se podařil. Hermiona začínala cítit účinky zvýšené hladiny hormonů a nebyl důvod se bát, že by mohla potratit.

Harry a Hermiona byli ztřeštěně šťastní.

Snape byl jen obezřetně.

*****

Trvalo to měsíc, než si Severus sám dovolil tajně vydechnout.

Kapitola dvacátá devátá

Jednu noc – 5 týdnů po úspěšném přenosu – vyrušily půlnoční ticho Snapeova panství křiky.

Severus a Harry, kteří usnuli ve spokojeném obětí – nohy propletené – se polekaně vzbudili. Snape byl na nohou po minutě, kdy se rozpletl od Harryho, vyšel ze dveří a hnal se osvětlenou chodbou dolů do haly k Hermionině pokoji a nasazoval si – a zavázal – svůj černý saténový župan ve stylu kimona.

Harrymu chvíli trvalo, než ze sebe setřásl ten hluboký spánek, doklopýtal se z postele, nahmatal svůj župan a narazil si prst, jak se pokoušel ve stejném momentu, co se oblékal vyjít z místnosti.

Harry nadával a poskakoval dolů na jedné noze, jak si držel svůj zraněný palec a uvědomil si, že Severus – když je tím ředitelem koleje – se rychle probral při jakémkoliv zvuku určitého nebezpečí.

Mezitím Snape vstoupil do pokoje Hermiony a našel dívku stočenou v jednom koutě na té obrovské posteli, kde spala.

“Hermiono,” začal Snape a přešel k ní. “Co je? Co se stalo?”

Dívka už nekřičela, jen se hrozně třásla.

“Já…měla jsem sen,” koktala a zjistila, že se jí těžko mluví, když jídrkotají zuby. Natáhla se pro Snapea, který ji vzal do náruče, když se posadil na postel.

“Musela to být noční můra,” řekl jemně a kolébal jí v náručí, aby jí uklidnil. “Šššš ššš-ššš…” konejšil ji.

“Voldemort…” pokračovala a stočila se ke Snapeově hrudníku. “On…on si pro mě přišel. Chtěl to dítě!”

“Ššššš…je to dobré… Voldemort se nemůže dostat do blízkosti tohohle panství. Jsou tu starověká a ochranná kouzla – zabraňující průchodu – která to tu obklopují. Tohle je místo, kam se Pán Zla nemůže dostat.”

“Opravdu…? Nemůže sem?” Hermiona zněla skoro jako vyděšená malá holka v ten moment.

“Ne…jsi tu naprosto v bezpečí,” ujistil ji Severus, když jí kolébal.

Harry vešel do pokoje, zastavil se a pocítil bodnutí žárlivosti, když uviděl Hermionu hluboce si hovět ve Snapeově příjemném obětí. Okamžitě si nadával a říkal si, že Hermiona byla zřejmě z něčeho rozrušená a potřebovala útěchu. Harry věděl z nedávné zkušenosti, že I přesto, že umí být Snape krutý ke studentským problémům, má obrovský prostor pro útěchu a něžnost.

Chlapec take věděl, že se musí dostat přes pocity vlastenectví, co se týče Severuse, teď, když je Hermiona těhotná. Bude potřeboval speciální pozornost…ačkoli – díky bohu – ne takovou jakou dává Severus Harrymu.

Harry přišel blíž k posteli. “Co je ti? Co se stalo, Hermi?” zeptal se.

“Vypadá to, že se Hermioně zdál nějaký zlý sen,” vysvětlil Snape.

“Ten NEJHORŠÍ ze všech zlých snů,” dodala Hermiona a pořád se třásla jako osika. Podívala se na Harryho. “Voldemort,” řekla mu a Harry přikývnul. Ano…taky se mu zdály podobné sny v průběhu let.

“Můžu ti něco donést? Kakao? Čaj? Mléko? Dýňový džus?” nabídnul chlapec.

“Trocha teplého mléka by ti pomohla usnout,” navrhnul Severus a Hermiona přikývla. “Půjdu na to dohlédnout…” dodal, ale Hermiona se na něj zavěsila, jako kdyby jí šlo o život.

“Ne! Prosím, Severusi…nechoď,” zaprosila.

Snape se podíval na Harryho.

“Já pro to půjdu,” řekl Harry s přinuceným úsměvem, odešel z pokoje a chtěl se nakopat, že pořád žárlil a byl rozčilený.

Hermiona po tom, co dopila mléko byla dost klidná, aby usnula. Harry se Severusem jí popřáli dobrou noc – Severus jí dal pusu na čelo – a vrátili se do své ložnice.

Harry si vlezl pod peřinu a otočil se od Snapea. Starší kouzelník to samozřejmě nepřehlédnul. “Chceš si promluvit?” zeptal se jemně.

“Co tím myslíš?” odpověděl Harry až moc uvolněně.

“Bolí tě, že se Hermioně hodně věnuji, že, Harry?”

K čertu s tím chlapem, že si toho tak rychle všimnul a K ČERTU S NÍM pro jeho upřímnost, pomyslel si Harry.

“Proč by mi to mělo vadit?” vrátil Harry a přinutil svůj hlas znít bez zájmu.

“Bude mockrát potřebovat kolem sebe mužské ruce,” řekl mu Severus. “Nemůžou být tvé, protože mate vytvořené silné a uspořádané přátelství. Bylo by to, jako kdyby žádala o podporu svého vlastního bratra. Nejsem tak blízký, takže se přirozeně obrací na mě. Otočíš se ode mě v posteli pokaždé, kdy mě bude potřebovat?”

Harry neodpověděl. Z pod jeho řas se spustila horká slza a pomalu klouzala dolů po jeho tváři. Netrpělivě ji setřel.

Severus se předklonil a položil ruku na Harryho rameno. “Harry…prosím…tohle mi nedělej.”

Jeho slova zamířila přímo do Harryho srdce a otočil se zpátky na Snapea, vklouznul do jeho rukou a objal ho pro všechno na světě.

“Jsem tak ODPORNÝ!” vykřikl. “Vím, že potřebuje někoho, kdo tu pro ni bude…myslím kromě mě jako kamaráda. Já…jen jsem viděl, jak jsi ji držel…a…já nevím…vyletěl jsem. Bože! Jsem takový TRHAN!”

Severus políbil chlapce do vlasů. “Ne…jsi jen trochu žárlivý. To je naprosto pochopitelné. Co si musíš pamatovat Harry je, že TY jsi ten, s kým spím…TY jsi ten, kdo je otcem toho dítěte, které Hermiona čeká, a já taky. Hermiona mě BUDE potřebovat, abych tu byl pro ni v těch příštích měsících, ale vždycky tu budu pro TEBE, když mě budeš potřebovat…jakkoli…vždycky.”

“Chci tě,” vydechnul Harry a položil Snapeovu ruku na svou erekci.

“Samozřejmě, že chceš,” zasmál se Snape jemně.

“Chceš mě?”

“Víš, že ano,” zazněla odpověď a Snape se zmocnil Harryho úst v takovém polibku, že se Harrymu stočily prsty u nohou.

Bože! Ten muž uměl líbat jako nikdo jiný…a Harry se toho nemohl nabažit.

“V-v-víc…” zasténal horlivě Harry proti Snapeově ústům a jeho bývalýprofesor byl jenom šťastný, aby vyhověl. Po pár horkých minutách Harry přerušil polibek a zalapal po dechu, “Prosím…Potřebuju to! Udělej mě!”

Severus si ale dopřál čas, aby připravil Harryho předtím, než jím pronikne. Napřed masíroval chlapcova záda, zaměřil se na nižší část a na pevné půlky masa, které vytvářely jeho zadek. Přinesllubrikant, plně ho použil a dlouhé prsty pečlivě vložil, aby roztáhnul jeho průchod…aby ho připravil…

Snape si protáhnul záda, pak vzal Harryho na sebe tak, že na něm seděl chlapec obkročmo, čelem k němu. Potom Snape rozhodně pomalu spouštěl Harryho na svou erekci až byl plně uvnitř chlapce.

Harry se pohyboval nahoru a dolů po Snapeově erekci, nutil se nespěchat, I když toužil po uvolnění. Mezitím Snape sevřel prsty jedné ruky kolem chlapcova penisu a malátně ho zpracovával…sledoval různé odstíny touhy po Harryho tváři, jak se jeho chtíč zvyšoval.

Harry cítil, že by to nikdy nemohl mít pořádně…nebo dost hluboko…Harryzvýšil rytmus, vytáhnul Snapeův penis pomalu celý a narazil dolů s větší silou.

“Zraníš…se,” dostal ze sebe Severus, položil obě ruce na Harryho boky, aby ho zpomalil.

“Zeptej…se…mě…jestli…mě…to…ZAJÍMÁ,” vydechnul Harry, odstrčil Snapeovy ruce a nakroutil svou pánev, když znovu narazil zpátky na tu tvrdost.

“Mě to zajímá!” zasyčel Snape a vrátil své ruce na pevně na Harryho pánev a tentokrát zvládnul upravit jeho údery.

“Dotkni se mě!” zaprosil rozhořčeně Harry a snažil se dát pryč Snapeovy ruce zpět na svou erekci.

“Dotknu…jestli se zklidníš,” opověděl Snape.

“Anoooo…jen se mě dotkni!”

Severus se vrátil ke zpracovávání chlapcova penisu. “Jsi moc horlivý, malý Nebelvíre,” zamumlal hustě. “Tvůj oheň nás pohltí…a skončí to moc brzo.”

“Rychlost…není vždycky…špatná,” vypravil ze sebe Harry skrz zatnuté zuby.

“Ne…ale tohle je tak dobré…proč to uspěchat ke konci, Harry?”

Harry znovu nabral rychlost. “Jednou, ti…dám napít toho afrodiziaka, které jsi mi dal tu noc, když byl Lucius v tvé komnatě …”

“A nakonec zjistit tvůj životní cíl mít svůj mozek vyšoustaný?” zavyl Snape.

“A…ANO!” vykřikl Harry, když mu to přišlo, jeho semeno vystříklo na Snapeovo břicho.

Snape natáhl dva dlouhé prsty do produktu Harryho touhy a dal je k Harryho rtům. Ten je bez zaváhání strčil do pusy a všechno vycucal. Harry tosamé potom udělal pro Snapea, a cítil jak erekce staršího kouzelníka plně zapulzovala uvnitř jeho, ale ještě nedosáhl orgasmu.

Harry pokračoval s pohyby na Snapeově erekci a chtěl ho vidět při orgasmu…chtěl ho vidět, jak se neudrží. Jeho zelené oči se upřeli do Snapeových úžasných tmavých –vyzývavě – když jeho prsty se začaly potulovat po Snapeově hrudi, roztíraly zbývající semeno a zvláště kolem tvrdých bradavek.

“Potřebuješ se udělat!” zachraplal Harry.

“Není…tvým…cílem…přimět…mě…mrrf” Snapeův dech byl teď přerývaný.

“Uvidíme…” zavrčel Harry namáhavě, když pokračoval v jeho neúprosném úsilí.

Chlapec viděl, jak se Snapeovy oči krátce zavřely a slyšel ho vzdychnout, “Bože! Nejsem pro to žádným důkazem!” a s tím se Snapeovy boky zvedly z matrace, i s Harrym, a přišlo mu to a držel Harryho boky…tahal chlapce o to víc dolů.

Harry cítil Snapeovo vydání hluboko v něm a vykřikl v potěšení a triumfu, když Snape vydal párostrých rozrušených stenů. Křeč za křečí kolébala Severusovo tělo dokud nezůstal viset těsně při vědomí a čistou tvrdohlavostí.

Harry dovolil zaklonit hlavu a vychutnal si ten pocit mít Snapea uvnitř sebe... Pracoval svým svěračem kolem ještě pořád tvrdé délky a povzdechl si.

Severus si přikryl předloktím oči a ještě pociťoval ty příležitostné šoky z jeho orgasmu. Nakonec dal tu ruku pryč a podíval se na Harryho.

“Někdy jsou časy, kdy jsi spíš démon než kouzelník,” zamumlal, “a já se ptám sám sebe, co jsem si to pustil do postele…”

“Cokoli co jsem, Severusi…jsem tady, abych to udržel,” byla jemná odpověď.

“Ano…s tím počítám.”

“Miluju tě, víš.”

“S tím taky počítám,” zamumlal Snape.

“’A já miluju TEBE, Harry’…” pobídnul jízlivě.

“Nemusím to říkat, když mě znáš tak dobře.” Snape opatrně vytáhnul svůj měkký penis.

“Řekni mi, že mě miluješ, Severusi…Pamatuj si…já VÍM, kde jsi lechtivý…” hrozil Harry.

“To by ses NEODVÁŽIL,” zasyčel Snape a obdařil chlapce zničujícím pohledem.

“Schválně.”

“Chodíš na nebezpečně tenkém ledě, Pottere.”

“Tak ať. Chci to slyšet.”

Snape zvedl jedno obočí, ale nic neřekl.

“Já tě varoval, Severusi…” řekl Harry a nemilosrdně zaryl prsty do Snapeových žeber.

“Drzý malý PARCHANTE!” zavrčel starší kouzelník, chytil obě Harryho ruce do jedné…účinně se ubránil.

Snape vypadal, že chlapce drží bez nějakého většího úsilí.

“Navrhnul bych ti, abych si už ZNOVU NEDĚLAL!” varoval Severus a ještě držel Harryho zápěstí ve svých dlouhých prstech.

Harry se předklonil a přitisknul své rty na Snapeovy a vášnivě ho líbal, vstrčil svůj jazyk do jeho úst. Když se stáhnul řekl, “Přiznej to…Miluješ mě! No tak…přiznej to!”

Snape popadl hrst vlasů vzadu chlapce na hlavě a přitiskl si jeho ústa prudce na svá. Když to nakonec vzdal, aby se nadechnul, jenom zamumlal, “Čti mezi řádky, Pottere.”

“Nejsem v tom moc dobrý,” odpověděl Harry. “Tak proč to JEN NEŘEKNEŠ?”

“Zapomněl jsem…co jsi chtěl, abych řekl?”

“Protivný shnilý zmijozelský mizero,” posmíval se Harry a znovu se dožadoval dalšího polibku aucítil chvění vzrušení. Cítil jak Snapeův penis taky tvrdne.

“Je tu nějaký způsob jak mluvit s otcem tvého dítěte?” poznamenal Snape vyměnil jejich pozice, takže byl na Harrym.

“Jistě že jo, když mi řekne, že mě miluje!”

“No, KDYBYCH ty slova chtěl právě teď říct, Pottere…buď ujištěn, že bys byl jediný komu bych je řekl,” řekl Snape a drtil chlapcova ústa pod svými…zamezil tak jakékoli odpovědi od Harryho.

Kapitola třicátá

Uběhlo několik dní a Hermiona se začala vypořádávat s denními záchvaty zvracení.

“Proč tomu říkají ‘ranní nevolnost’?” zasténala jednu noc uboze, když si sedla ke stolu ke Snapeovi a Harrymu.

Na stole byl velmi lákavá hovězí pečeně plněná hnědýma bramborami a Yorkshirský puding a různé další chody. Harry si nabral tolik jídla, jako kdyby se neměl dožít zítřka a Hermiona se nepatrně zamračila, když ho viděla. Jí bylo moc špatně na to, aby polkla jen jedno sousto.

“Co bys ráda ty, Hermiono?” zeptal se Snape starostlivě. “Třeba nějakou polévku?”

“Já…já…” začala Hermiona, pak rychle vstala, hodila na stůl svůj ubrousek a vystřelila z místnosti.

Snape uhladil svůj ubrousek vedle talíře, když se zvedal.

“Šla jenom zvracet,” řekl Harry popudlivě. “Upřímně si nemyslím, že potřebuje k tomu tvou pomoc.”

Snape se zastavil a řekl, “Ty bys za ní mohl.”

“Pochybuji, že chce někoho, kdo by nad ní stál, zatímco bude zvracet,” odpověděl Harry.

“Harry…to dítě, které nosí je taky TVOJE. Myslel bych si, že že máš více ohledu pro tvou kamarádku, vzhledem k tomu, k čemu pro nás souhlasila. Má teď těžké období…a byla by vděčná, za nějakou náklonnost.”

“Ano…ale vypadá to, že ji má radši od TEBE,” odsekl chlapec.

“Jenom protože jsem byl její profesor…Jenom ve mně vidí otce.”

“Jo…dobrá…” zamumlal Harry. Nicméně vstal. “Půjdu za ní, ale řekne mi, ať seztratím.”

“Možná…ale aspoň jí nabídneš pomoc. To pro ní teď hodně znamená.”

Harryho oči se zúžily, když se podíval na Snapea. “Jak to, že TY toho víš tolik o těhotných ženách?”

Severus pokrčil rameny a řekl, “Nemusíš být génius, abys na to přišel. Je teď plná hormonů, její emoce jsou přetížené a ona nemá ani milence ani manžela, ke kterému by se mohla upnout kdykoli bude potřebovat lásku…a muže, kterému by mu na ní záleželo.”

“Pořád tvrdím, že chce TEBE,” řekl Harry a vyšel z místnosti za Hermionou.

*****

Když se Hermiona dostala do druhého trimestru, věci se trochu uklidnily. Harry byl více starostlivý, ale byl to Snapeův klín, ve kterém se Hermiona usídlila každý večer, když všichni seděli u krbu dole v knihovně a byly to Snapeovy ruce, které si položila na své břicho, když se dítě začalo ozývat.

Snape se s Harrym v noci nenasytně miloval a chlapec byl brzo smířený s věcmi tak, jak byly…aspoň na chvilku.

Během dne Snape učil Hermionu a Harryho v pokročilých lektvarech a černé magii a to tak, že je naučil něco, co by se v Bradavicích nikdy nenaučili – obzvláště ve druhém případě. Byl to úžasný učitel…hlavně když nebyl hnusný, aby to mělo efekt…a dokonce i Harry zjistil, že se těšil na ty čtyři nebo pět hodin, které strávili v dohánění znalostí.

Když přišlo září Snape se vrátil zpátky k vyučování lektvarů v Bradavicích. Přemístil se tam ráno a domů večer. Hermiona převzala kuchyň a snažila se naučit vařit. Každou noc překvapila Harryho a Severuse s kulinářským ‘veledílem’…který byl ZŘÍDKA veledílem…ale oba muži snědli všechno, co před ně položila a říkali jak moc jim to chutnalo. Od té doby, co zřídka jedli hodně u stolu (díky kvalitě Hermioniného vaření), Severus a Harry si později v noci nechávali poslat od domácíchskřítků jídlo, když byla Hermiona bezpečně zalezlá v posteli.

*****

Když byly ten den poslední lektvary blaženě pryč, Severusovi zabralo trochu času posbírat lahvičky na oznámkování (v noci se na ně podívat a ohodnotit) a uklidil trochu svou katedru. Už to měl skoro hotovo, když se otevřely dveře do jeho třídy a vedvéřích stála silueta postavy osvícená pochodněmi z chodby.

Snape v té zahalené postavě okamžitě poznal Luciuse Malfoye.

“Á…takže ty OPRAVDU existuješ,” protáhl Malfoy a vstoupil dovnitř, opatrně za sebou zavíraje dveře. “Byl jsi tak neskutečný, že I já jsem se začal bát.”

Snape NEBYL rád, že ho vidí. “A co TO má znamenat?” zkrátil netrpělivě a dal si poslední vzorek do černé kožené tašky, které pro takové věci byla určená.

“To ZNAMENÁ, Severusi…že jsem tě neviděl od noci, kdy končily sedmé ročníky. To je dost dlouho na…naše…návštěvy.” Lucius zvedl velký beztvarý objekt a zvažoval ho sezkřivenými rty. “Co je u všech všudy TOHLE?”

“Velmi vzácná houba,” odpověděl Snape a Lucius tu položku okamžitě položil zpátky na desku. “Nemám čas si s tebou povídat,” řekl potom profesor lektvarů.

“Spěcháš domů? Drží ti mladý Harry vyhřátou postel?” ušklíbnul se blonďák ironicky.

Snape se na Malfoye jenom podíval, když už byl připravený k odchodu.

“No tak, Severusi…buď upřímný… Ten kluk nemůže udělat ani POLOVINU toho, co já jsem mohl udělat pro tebe v posteli. Já VÍM, že ti chybí, co jsme dělali spolu. Jsi jen moc pyšný, aby to přiznal.”

“Pýcha, Luciusi, s tímhle nemá co dělat,” odpověděl Snape chladně. “Nic od tebe nechci…nechci být v tvé blízkosti…a musím teď odejít, takže mi laskavě uhni z cesty!”

Lucius položil chytře svou hůl s hlavou hada na Snapeův stůl. “Nebuď NUDNÝ, Severusi! Na tom klukovi ti nezáleží! Je JENOM to; KLUK! Co pro tebe může udělat? Co ti může nabídnout, co já nemůžu víc?”

Snape si vzal tašku, prošel kolem Luciuse a zamířil ke dveřím.

“Použiju sílu, jestli budu muset,” řekl Malfoy klidně.

“Myslím, že ne,” vrátil mu Snape, a pak řekl pevně, “Apparate!” a zmizel.

Lucius zúžil oči a podíval se na místo, kde stál Severus. Blonďák byl naštvaný na sebe, že neočekával, že by mohl Snape udělat něco takového, aby se mu vyhnul. Ale pak…Lucius NEBYL zvyklý na to, že se mu Severus CHTĚL vyhnout. Dřív to takhle nikdy nebylo.

“Ještě jsme neskončili, můj kamaráde,” zavrněl Lucius do prázdného prostoru kolem sebe. “Ani náhodou…”

*****

Po hádce se starším Malfoyem byl Severus opatrný zavírat dveře když byl ve třídě sám a kryl si záda, když chodil po Bradavických chodbách.

*****

Když se Hermioně přiblížil poslední měsíc jejího druhého trimestru, začali ti tři mluvit o plánech na vánoce. Ron byl mimo nebezpečí, protože mu Hermiona řekla, že si neudělá pauzu z těch studijních kurzů, které bere se Snapem a že by bylo nemožné být spolu na prázdniny. Musela tu samou výmluvu použít I pro své rodiče, kteří – ačkoli zklamaně –rozuměli.

“Jak by se vám líbilo jít na Vánoce pryč?” zeptal se Snape jednu noc, když seděli všichni v knihovně. Četl jim z “Sebraných spisů Edgara Allana Poea” a právě dokončil Zánik domu Usherů. Ti tři seděli na jedné pohodlné sedačce a Hermiona – jako obvykle – byla stočená jako spokojené kotě u Snapeovy strany.

“A kam?” zeptal se Harry.

“Třeba slunečnější klima,” zazněla Snapeova odpověď. “Máme ostrov na jedné z jiho východní části Řecka. Je malý, ani není tak velký, aby byl na většině map…ale je to soukromé a je tam hezká vila.”

Hermioniny oči se rozšířily. “Ty vlastníš řecký ostrov, Severusi?” zeptala se nedůvěřivě.

“Byl v rodině po několik generací,” odpověděl.

“Páni! Být na řeckém ostrově! To bude úžasné!” dumala toužebně Hermiona.

“Co si o tom myslíš, Harry?” zeptal se Snape.

“Zní to hezky,” řekl tak odměřeně, že Snapea bolelo u srdce. Věděl, že chlapec pořád zápasí z démony žárlivosti a v některých dnech si vedl lépe než v ostatních. Tohle nebyl pro Harryho zřejmě dobrý den. A ten chlapec to ZKOUŠEL a nikdy nedovolil Hermioně vidět tu bitvu, která se v něm odehrávala. Dokonce byl hodně k dívce více pozorný v nedávné době a Snape ho miloval o to více za jeho úsilí.

“Můžu poslat domácí skřítky ještě před náma a nechat je, aby to místo uvedli do pořádku, doplnili potraviny, pak se můžou vrátit sem a můžeme tam strávit několik týdnů. Kdybyste chtěli odjet? Prázdniny v Bradavicích začínají za dva týdny.”

“Tak potom!” zajásala Hermiona.

Severus se obrátil k Harrymu. “Co ty na to? Mm?” zeptal se, zvedl chlapcovu tvář ke své a krátce ho políbil.

Harryho žaludek udělal divoký kotrmelec.

Znovu Snapeova ústa přejela přes Harryho. “Mluv ke mně, malý Nebelvíre…mluv ke mě…”

Harry zapomněl, že byla Hermiona téměř těsně na druhé Snapeově straně, chytil svého milence vzadu za krk jednou rukou, sevřel pěst modročerných vlasů a přitáhl si ústa staršího kouzelníka ke svým.

Harry nikdy nepolíbil Snapea takhle vášnivě před Hermionou. Bál se od Snapea přednášky o nevhodnosti akcí a o tom, jak je Hermioně trapně. Ale bylo zřejmé, že Snape neměl žádné námitky – ve skutečnosti CHTĚL ten polibek – a Harry se nebude krotit jen kvůli přítomnosti Hermiony.

“Severusi…” vydechnul naléhavě Harry a Snape ho pohladil zadní částí ruky po tváři.

“Ano…” odpověděl jemně Snapea vstal. “Hermiono…omluvíš nás teď? Myslím, že je čas jít…do postele.” Podal Harrymu ruku, který ji přijal a bylvytažen lehce na vlastní nohy.

Hermiona viděla tu ukázku citů mezi Harrym a Severusem, ale tohle bylo poprvé, co nikdo z nich nezahrál do autu, že sex byla část jejich vztahu. “Samozřejmě,” dostala ze sebe a snažila se, aby její hlas zněl uvolněně.

Snape potom přemístil sebe i Harryho z pokoje.

Kapitola třicátá první

“Je na čase, abys mi řekl, co tě trápí, malý Nebelvíre,” zamumlal Snape, když leželi propletení po třech hodinách neuvěřitelného sexu.

“Momentálně teď…NIC,” vydechl v odpověď Harry.

“Mysím, že to je součástí problému,” povzdechl si Snape a přejel rty po Harryho jizvě na čele. “Sex je v našem vztahu rovnocenný. Když přijde na postel, jsme si rovni. Je to ocenění, že ses dostal z toho nezralého kluka, kterým jsi byl, když jsme bylipoprvé spolu.” Jeho ústa doputovala na chlapcův krk, kde jemně kousla, a pak to místo něžně políbila. “Myslím, že to je důvod, proč to chceš tak často – mám na mysli kromě toho, že je ti 18 a jsi plný hormonů. Cítíš rovnocennost.”

“Aha…je mi to jasný…chceš tím říct, že mě jinak vidíš jako toho otravného kluka Harryho Pottera.”

“Opravdu si o tom potřebujeme promluvit, Harry…ale nebude ani pro jednoho znás dobré, jestliže se tomu budeš bránit,” řekl Snape.

“Vím, že si obvykle připadám tady jako dítě. Hermiona je matkou, ty jsi otcem a já jsem dítě v pozadí, které rodiče připravují na příchod nového mimina,” odpověděl Harry upřímně. “A máš pravdu, Severusi…když nejsme v posteli, připadám si jako kdyby mi bylo deset.”

“Přestaneš si někdy myslet, že ten důvod je rozdílnost v našich světových zkušenostech?” přitlačil Severus.

“Máš na mysli náš VĚKOVÝ rozdíl,” ušklíbnul se chlapec.

Snape pokrčil rameny. “Jestli chceš…fajn…náš věkový rozdíl. Jelikož žiju déle, vím o hodně věcech víc, než ty. Není nic, čím bych to mohl změnit a ty jistě musíš pokračovat v učení jak vyrůst a dospět.” Teď si hluboce povzdechl. “Bál jsem se, že by se to stalo. Byli jsme spolu, když jsi byl ještě můjstudent. Některá tvá část mě ještě vidí jako profesora…stejně jako Hermiona.”

“No…a co navrhuješ, abychom s tím udělali, když nikdo z nás nemůže změnit naše množství životních zkušeností?” zeptal se Harry.

Snape potřásl hlavou. “Jsi to ty, kdo kvůli tomu trpí, Harry…ne já. Byl jsem sobecký, že jsem tě tomu podrobil. Věděl jsem – racionálně – že to nebylo spravedlivé…a už vůbec ne vůči tobě.”

“Řikáš…mi, že už mě nechceš?” zeptal se Harry, jeho hlas byl slabší než šepot.

Severus popadl Harryho levou ruku a dal ji chlapci před obličej. “Vidíš ten prsten? Myslel jsem vážně ten závazek, který obnáší…A vždycky budu! Jen…mě bolí, když tě vidím nešťastného. A co se týče tvého odchodu…NIKDY.”

“Nejsem nešťastný,” vysoukal ze sebe chlapec. “Jen mám…problémy s dospíváním.” Usmál se lehce. “Nevadí mi, že toho víš víc, než já, Severusi,” pokračoval. “Zjistil jsem, že mám štěstí mít vedle sebe někoho, kdo mě udrží dál od toho, abych ze sebe dělal toho největšího blbce, když se budu snažit být dospělí. Jsi chytrý a moudrý…ale už tě nevidím jako svého profesora…nemáš pravdu, jestli si to myslíš. Jsi můj milenec…můj partner…můj svět… Co se týče naší postele, kde jsme si rovni…o to je větší důvod trávit tu tolik času, kolik můžeme. To je to tak zlé? Dospěju i v jiných oblastech, Severusi…nejsem úplně zaostalý.”

“Nikdy jsem nechtěl říct, že jsi,” řekl Snape jemně. “Takže…mám ustoupit Hermioně a dítěti?” zeptal se potom.

“Tak trochu. Vyřeším to s Hermionou…a neexistuje žádný problém s naším dítětem. Myslím, že až se ten klučina narodí, budu si připadat víc jako táta a míň jako bratr.”

“Klučina?” zeptal se Snape. “Ty ses nějak soukromě seznámil s nějakým odhadem týkajícího se pohlaví našeho potomka?”

“Oba dva jsme si přiznali, že bychom chtěli kluka,” odpověděl Harry.

“To ano. Řekni mi, Harry…opravdu ti nevadí ten výlet, který jsem navrhnul? Vzpomínám si, že jsi byl nadšený, jak budeme spolu tady na Snapeověpanství.”

Harry potřásl hlavou. “To je v pořádku. Takhle budeme plavat nazí ve Středozemním moři v tuhle roční dobu. Musí to tam být nádherné, zatímco tady bude příšerné počasí. Vím, že je o tom Hermiona hrozně nadšená a teplé klima jí udělá dobře.”

“To je velmi dospělý pohled na to,” přikývl Snape a v jeho tmavých očích se objevila jiskřička.

“Jdi do prdele, Severusi…” zavrčel Harry, ale ten úsměv, který mu hrál nartech říkal něco úplně jiného.

“Jaký výtečný nápad, Pottere!” odpověděl starší kouzelník. “Vlastně je to přesně to, na co jsem myslel.”

Kapitola třicátá druhá

Když přišel v Bradavicích čas odjet na Vánoce, Severus, Harry a Hermiona se přemístili na ostrov, který patří rodině Snapeů a leží někde kousek od Řeckého pobřeží.

Ostrov byl úžasný, všude byly cypřišové a olivové stromy a vila s bílou omítlou se rozkládala na nejvyšším útesu, kde bylo vidět na Krétské moře a – na východě -- Egejské.

Vila byla dokonalá. Měla tři velké slunné ložnice, otevřené nádvoří s fontánou a jídelnu, která byla natočená k moři a obklopenou okny…aknihovnu plnou knih (věc, bez které by žádný Snapeovský dům nemohl být). Dům byl domácími skřítky, kteří ho vyčistili od shora dolů, doplněn zásobami a připraven pro bydlící.

“Tohle je neuvěřitelné!” zalapala Hermiona po dechu už asi po sté, když zírala ven jedním z velkých oken na původní tyrkysový oceán pod útesem, kde byla vila postavena. “Nemůžu uvěřit, že tu jsme a že za tři dny budou Vánoce! Vážně je tu TEPLO!”

Snape se usmál nad Hermioninou reakcí, ale záměrně pozoroval Harryho odpověď. Chlapec se procházel po všech pokojích, z každého se podíval ven a rozhlížel se kolem po jednoduché ale vybrané výzdobě. Narozdíl od Hermiony, která kypěla nadšením ze všeho, co viděla, Harry byl při jeho prohlídkách potichu.

“No?” zeptal se Snape nakonec Harryho, když se chlapec po vile procházel už podruhé.

“Je to báječné,” řekl Harry. “Proč ses nikdy nezmínil, že máš místo jako tohle?”

“Nikdy se na to nedostalo,” zazněla Snapeova odpověď. “Kromě toho, není lepší, když to přijde jako překvapení?”

“Je tu VÍC míst, o kterých nevím?” zeptal se chlapec škádlivě.

“Hodně…” Snape se neusmíval a Harry nevěděl, jestli je to náznak Severusova divného humoru nebo pravdivá odpověď. Se Snapem to může být cokoli.

Severus a Harry byli v hlavní ložnici a Hermiona si mohla vybrat mezi dvěma jinými. Zvolila si tu menší. Měladech beroucí pohled na oceán a byla nejblíže k hlavní ložnici.

Když se zabydleli, Snape se zmínil, že si půjde zaplavat. Harry i Hermiona, dychtiví vyzkoušet potěšení krystalově čistého oceánu, šli s ním. Harry držel Hermionu za ruku, když šli příkrou cestou, která vedla k pláži.

Od té doby, co se začaly objevovat první znaky jejího těhotenství, jak už byla v šestémměsíci, začala nosit volné letní šaty. Harry i Snape měli krátká oblečení. Když došli k písku, Snape roztáhl pro Hermionu deku a upozornil jí, aby se namazala silnou vrstvou opalovacího mléka, který přinesl, zabalen v dece. Pak si rozprostřel velký ručník pro sebe, když si Harry sednul vedle Hermiony.

“Jen varování, Hermiono…” začal Snape. “NENOSÍM plavky, když se chodímkoupat do oceánu. Vlastně si myslím, že je to tady dokonce zakázané.” Harry seuchichtnul, když to slyšel. “V každém případě, dávám ti vědět, že jestli tě takovéhle věci zarážejí, měla by sis zakrýt oči…právě teď.”

Snape ze sebe shodil své šaty a zamířil do vody…naprosto a nestydatě nahý.

Dívka si oči nezakryla.

Hermionina ústa se pomalu otevřela, když sledovala Snapea jít až k vodě. Harry si její reakce všiml.

“Nikdy jsi neviděla nahého muže?” zeptal se.

“Ne…” zamumlala. “Já…vždycky jsem si představoval, že bude…já nevím…vyzáblejší. Nikdy bych si nemyslela, že bude vypadat…no…tak…dobře.”

“Měla bys ho vidět zepředu,” poznamenal Harry a jemně se zasmál, když Hermiona úplně zčervenala.

Oba sledovali Snapea, jak vešel do vody, proskočil vlnou a plaval s mocnými údery.

“No…jdu tam taky,” řekl Harry uvolněně. “Mm…Hermi…udělej mi laskavost a NEDÍVEJ se…” dodal důrazně.

“Tak jo,” souhlasila, ale její záměr byl se koukat. Tajně uvažovala, co Harry skrýval pod svým hábitem a tohle byla její šance to zjistit.

Harry čekal, dokud se Hermiona neotočila, vyklouzl ze šatů a uháněl k vodě.

Hermiona se podívala a nebyla zklamaná. Ačkoli Harry ještě úplně nevyrostl do svých dlouhých nohou a rukou, byl na dobré cestě. Jeho ramena byla překvapivě široká a jeho ruce dobře vyvinuté. Hermiona to přisuzovala létům Famfrpálu…která se postarala i o jeho stehna.

Harry byl u vody, chvilku se tam brodil a pak doplaval k místu, kde byl Severus. Hermiona sledovala, jak ti dva spolu plavou a povzdechla si. V tom momentě se cítila že jí žehnají všichni bohové. Zatímco nikdy nemohla toužit po Harrym, když to byl její nejlepší kamarád po tolik let, určitě mohla po Snapeovi. A taky toho VYUŽILA.

Po patnácti minutách zařval Harry na Hermionu, “Jdu zpátky!”

Zakryla si oči, ale nechala si mezírky mezi prsty, odkud mohla zírat na toho chlapce, který se k ní blížil. Tohle byl její první pohled na mužský orgán a přála si, aby mohla dát ruce dolů a zírat nepřerušeně.

Harry popadl ručník, za chvilku se usušil a oblékl si věci.

“Dobrý,” řekl a Hermiona položila ruce dolů.

“Jaká je voda?” zeptala se toužebně.

“Opravdu teplá,” odpověděl a natíral si krémem ruce.

“Myslíš, že bych do ní mohla? Opravdu bych ráda.”

“Nemyslím si, že by ti teplá voda mohla nějak uškodit. Není zde silný příbojani spodní proudy… Ale radši počkej až přijde Severus a zeptej se jeho. On ví nejlíp, co by těhotná žena měla – nebo neměla – dělat.”

Po dalších pár minutách Severus připlaval blízko k pobřeží, šel z vody a zamířil k ručníku.

Hermiona zrovna mluvila s Harrym o Peloponéských válkách, když najednou přestala uprostřed věty. “Ó…ó…můj…” koktala dívka.

“Udělej si laskavost, Hermi,” začal Harry a podíval se jejím směrem. “NEPOUŽÍVEJ to, na co teď zíráš jako kritérium, podle kterého budeš soudit ostatní penisy, které v budoucnu můžeš vidět.” Hermiona pokračovala v zírání. “To nic není… Měla bys to vidět tvrdé,” řekl jí Harry.

Snape došel k těm dvěma na deku a Harry mu hodil ručník, kterým se usušil. “Tady…kazíš tohle chudé děvče. Poskytuješ ji nereálná očekávání od jiných mužů…” zasmál se chlapec lehce.

Snape chytil ručník, usušil se, ale neoblékl se.

“Mohla si zakrýt oči, kdyby chtěla,” poznamenal Snape Harrymu a sedl si dolů na deku.

“Kdo by odolal pokukování po tvém naprosto úžasném penisu?” zamumlal Harry. “Teď má zkreslenou představu o tom, jak by měli vypadat.”

“Harry…” zčervenala Hermiona.

Snape si povzdechl. “Je to jenom část těla, Pottere. Nakonec vyrosteš z té fáze, kdy si myslíš, že mužem tě dělá velikost penisu.” Lehnul si na břicho. “To sluníčko je úžasné…” zamumlal do zkřížených rukou. “Harry…namazal bys mě tím krémem, prosím?”

“Já to udělám…” nabídla Hermiona, popadla tu tubu z Harryho ruky a posadila se vedle Snapea, který se otočil a podíval se na ni se zvednutým obočím.

“Nech ji, Severusi… Dej té ubohé těhotné dámě její týdenní vzrušení,” řekl Harry.

Normálně by ta slova od Hermiony získala úsečnou odpověď, ale byl tak zaměřená na to, co se chystala udělat, že to ignorovala. “Bude ti vadit, když to udělám?” zeptala se Severuse.

“Vůbec ne,” odpověděl.

“Jenom se snaž moc nad ním neslintat, Hermi. Smývá to krém,” zavtipkoval Harry.

Hermiona si na ruku vymáčkla hodně krému a začala mazat Snapea mezi lopatkami. Klekla si na kolena a začala vmasírovávat ten krém do jeho kůže, jeho ramen, doprostřed zad a pořád níž až tam, kde začaly jeho půlky zadku.

Zarazila se.

Odváží se?

Podívala se na Harryho a viděla, že sleduje její počínání s pohledem laskavého pobavení.

“Tak taky můžeš, Hermi,” řekl Harry příležitostně. “Zaručuju ti, že si to užiješ.”

Dívka se znovu začervenala, ale vzala si do ruky víc krému a začala na spodní části zad a pak přešla na jeho zadek. Odtud pokračovala dolů na zadní stranu stehen, kde dovolila svým prstům sklouznout dovnitř…jenom trochu.

“Čas se otočit, Severusi…” řekl Harry a Snape ho obdařil zničujícím pohledem.

“Nebuď spratek,” zamumlal výrazně.

“Nechceš ten krém i na předek?” zeptala se Hermiona.

“Myslím, že to zvládnu sám,” zazněla Snapeova odpověď.

Harry vstal. “Jdu zpátky do vody a nechám tohle na vás,” řekl a přinutil se do malého úsměvu. Otočil se, zamířil do oceánu a věděl, že kdyby zůstal, žárlivost by se znovu ukázala.

“Jenom ti namažu hrudník,” navrhla Hermiona. “No tak…otoč se…”

“Hermiono…”

“No tak, Severusi…vždyť to nic není,” naléhala jemně.

Snape se pomalu otočil na záda a dívka se rychle nadechla.

“Páni…” polkla.

Snape se opíral o lokty a sledoval ji. “Teď už nejsme tak odvážní, co, slečno Grangerová…?” protáhl.

“Já…můžu…jen…můžu se toho dotknout?” zeptala se Hermiona a nebylo pochyb, co myslí, když se její pohled nespustil ze Snapeových slabin, od té doby, co se otočil. “Myslím…čistě z vědecké zvědavosti…” dodala rychle.

“Tak dobrá,” přikývl Snape. “V zájmu vědecké zvědavosti…ale JEN to a bude to POSLEDNÍ ruční test.”

Kapitola třicátá třetí

Hermiona přikývla na souhlas a natáhla ruku, aby se Severuse dotkla. Její ruka byla vzdálená jen pár palců od penisu, když se Hermiona zarazila.

“Ono tě to NEKOUSNE,” povzdechl si Severus. “Kde je tvoje vědecká zvědavost?”

Hermiona pohnula rukou dopředu dokud se konečky jejích prstů nedotkly Snapeova stehna…pak posunula ruku, aby se dotkla jeho ochablého penisu. Kousla se do spodního rtu a pak váhavě obtočila prsty kolem toho orgánu, najednou ucítila, že se trochu zvětšil, když to udělala. Krátce vykřikla a pustila ho.

“Ono…se to zvětšilo,” vyjekla.

“Trochu,” přikývl Snape. “Má to k tomu sklony, když se toho dotýká,” dodal.

“Aha…dobře…v pořádku…můžu pokračovat?” zeptala se.

“Když chceš,” odpověděl a ona znovu sevřela prsty kolem penisu.

Teď už ho nepustila, když se prodloužil a zvětšil pod jejími prsty. Fascinovalo ji to a chtěla vědět, jak moc může vyrůst. Teď už odvážně začala Hermiona laskat Snapeův penis, sledujíce jak po její pomalou péči dosahuje plné erekce.

“Myslím…že by to stačilo,” řekl Snape odměřeně a vzal ji za zápěstí, aby její ruku odstrčil.

“Počkej…ještě chvilku,” vydechla žasnouce nad ztopořeným penisem. Sledovala v úžasu kapku mléčně zabarvené tekutiny vytékající z malého otvoru ve špičce. Jedním prstem se kapky dotkla, roztírala ji po tmavém žaludu. Když se objevila další kapka, setřela ji prstem a opatrně ochutnala špičkou jazyka.

“Je to…­slané,” poznamenala. “Myslela jsem, že to bude chutnat hrozně…ale…ne…”

“A tím končí váš akademický výzkum, slečno Grangerová,” řekl Snape chladně, odtáhl její ruku od svého penisu a zakryl si slabiny ručníkem.

Hermiona byla zjevně zklamaná. “A nemohla bych…”

“Ne!” odpověděl ještě dřív, než mohla dokončit otázku.

“Ale…”

“NE…”

Hermiona si rezignovaně povzdechla. “Jdu do vody,” řekla, vstala a přetáhla si šaty přes hlavu.

Snape se otočil.

“Viděl jsi mě, když jsi mě vyšetřoval,” řekla mu.

“To bylo něco jiného,” namítl.

“To jsem tak odporná?” V jejích očích se zaleskly slzy.

“Ne, Hermiono…”

“Je to TVOJE DÍTĚ,” řekla rozrušeně.

“Moje…a Harryho ,” opravil ji. “Ale zbytek tvého těla bude patřit muži, kterého budeš milovat a měl by to vidět jen on.”

“Jasně…JE V POŘÁDKU, že se tu promenádujete s Harrym, ale když jde o mě, je to o něčem jiném!”

“Přesně…Myslím, že plavání je přesně to, co potřebuješ. Možná tě to trochu zchladí.”

“Muži!” obořila se na něj a odkráčela k vodě. Minula Harryho a schválně se dívala jinam v podřízená své zdrženlivosti ajejich vztahu. “MUŽI! ušklíbla se hlasitě a pokračovala v chůzi.

“O čem to mluvila?” zeptal se Harry Snapea, když se posadil na ručník.

“Hormony,” odvětil starší kouzelník.

“Její…nebo tvoje?”

“Její,” zněla úsečná odpověď.

“Dovolil jsi jí, aby se tě dotkla?” Harry se snažil zním klidně.

“Jo.”

“A…líbilo se jí to?”

“Dá se to předpokládat…”

“A líbilo se to TOBĚ?” Chlapcův hlas už nebyl tak vyrovnaný.

“Harry…já jsem byl ten, kdo to zarazil . Viděla muže…dotkla se ho…už to pro ní není žádnétajemství,” řekl mu Snape.

Harry se natáhl a stáhnul ručník ze Snapeových slabin. “Nemusíš to schovávat PŘEDE MNOU,” řekl, naklonil se a dožadoval se polibku čekajíce na Snapeovy rty. Harryho ruka sklouzla ke Snapeově erekci a oba vzdychli potlačovanou rozkoší.

“Tady ne…,” řekl nakonec Snape a položil Harrymu ruku na hrudník. “Myslím, že Hermiona to, jak jsem ji zarazil, vnímá jako odmítnutí…Nepřipadá si teď zrovna atraktivní…a…asi nebylo ode mne rozumnénechat to zajít takhle daleko. Nebyl to dobrý nápad, ona…”

“Jede po tobě?” navrhl Harry.

Snape krátce přikývl.

“Já docela rozumím, jak se to mohlo stát,” poznamenal Harry. “Vážně.”

“Víš, Pottere…tys byl vždycky DIVNÝ…,” poškleboval se mu Snape.

“Asi jo,” souhlasil chlapec a vynutil si polibek. Stáhnul se zpátky, když pochopil, co Snape myslel tím o Hermioniných pocitech. “Ranil jsi city ženy, která nosí mé dítě, ty svině!” řekl.

“Hůř než to…ranil jsem city ženy, které nosí MÉ dítě,” povzdechl si Snape žalostně.

“No právě! To jsi udělal. Bože…jsi nechutný!”

“Nazval jsi mě sviní a nechutným v průběhu několika chvil,” podotkl Snape. “Harry…to vypadá jako láska.”

“To jsi zjistil brzy,” posmíval se Harry, “ale až po MĚ! Nic o tobě nevíme, protože NIKDY NIC NEŘEKNEŠ!”

“Myslel jsem, že zkusíš hádat,” odpověděl Snape.

“Ty jsi ale PODLÉZAVEC!”

“To je lichotka…Harry…popletl jsi mi hlavu!”

“Ďábelský mizero…,” zamumlal chlapec a vyhledal polibek. Jejich rty se spojili v dlouhém, báječném okamžiku. “Víš, že jsem byl neuvěřitelně překvapený, když jsi mě poprvé políbil?” zeptal se Harry.

“A co na tom bylo tak divného?” zeptal se Snape.

Harry se pochichtával. “Vyjma toho faktu. Co mě překvapilo víc, bylo jak jsou tvoje rty měkké. Vždycky mi přišlyhrozně tvrdé…myslel jsem si to, protože vždycky byly stažené do tenké linky. Ale ty nášhrozně sexy rty, a jsou tak měkké a teplé…zbožňuji líbat je. Jen jsem ti to chtěl říct.”

Snape naklonil hlavu. “Prima…mám aspoň JEDNU dobrou vlastnost,” uvažoval.

Harry nechal znovu sklouznou ruku k Snapeově penisu. “Ne…máš jich víc než jednu…”

Hermiona se vrátila na ručník a Snape se znovu přikryl, zatímco Harry se posadil a oblékl si hábit. Dívka rychle popadla své šaty a natáhla si je na mokré tělo.

“Já se omlouvám, Severusi…,” vzdychla. “Přehnala jsem to, nebylo to správné.”

“Omluva se přijímá a už o tom nebudeme mluvit,” ujistil ji Snape s úsměvem a natáhl se, aby ji něžně stiskl ruku.

*****

Vánoce na ostrově byla úchvatné. Nebyl tu žádný sníh nebo chladné teploty, které by je nutili zůstat uvnitř, takže si užívali vynikající svačinu na decepozorujíce písek a moře.

Dárky si taky pochopitelně dali. Protože neměla Hermiona kde nakupovat, upletla oběma svetr. Byl to její opravdový úspěch v pletení, mělo to daleko do dokonalosti, ale oba muži to přijali rádi a ujistili ji, že ho budou doma nosit, až bude ošklivé počasí.

Harry dal Hermioně sbírku knih o magii živlů, kterou si přála, a radost dívky nebrala konců…až tak, že objala překvapeného Harryho,zmáčkla ho, jak nejvíc mohla, a pak mu dala na tvář pusu.

Severusovi dal Harry litografii od Alexandera DeVarne…v kouzelnickém světě slavní výtvarník. Kus – jeden z pouhých padesáti – byl nazván “ Válečník na odpočinku ” a znázorňoval starého kouzelníka oblečeného v potrhaném hábitu, který seděl na trojnožce, ušlechtilou hlavu měl sklonou, hůlku v ruce, ale pokleslou. Bylo to působivé, jako by přišel z bitvy a musel si odpočinout. Práce byla puntíčkářská a realistická…a měla silnou atmosféru. Snape, který vlastnil další kousky od tohoto umělce, byl potěšen.

“Shánel jsem tuhle práci celé roky,” řekl a oči upíral fascinovaně na dílo. “Kde jsi ho sehnal?”

“Nó…to je MOJE tajemství,” zasmál se Harry.

Snape se znovu zadíval na dílo. “Děkuji, malý nebelvíre…tohle je…úžasné!”

Severus obdaroval Hermionu obrovskou zabalenou krabicí. Harry jí pomáhal to otevřít, protože to bylo složité a těžké. Krabice obsahovala nové anglické sedlo a novou uzdu. Podívala se zmateně na Snapea.

“To jsou dárky, které byly ve stájích na pozemcích,” vysvětlil jí. “Jo, a je tam dole obrázek. Na dně krabice ve velké obálce,” dodal a Harry ji vyndal z krabice,aby ji podal Hermioně.

Hermiona ji otevřela a vytáhla fotku rozkošného bílého koně.

“Je to klisna arabského plnokrevníka…pětiletá,” řekl jí. “Je jen tvoje a budeš tu vždycky vítaná, až si přijedeš na ní zajezdit kdykoli budeš chtít. Pochopitelně nebudeš moci jezdit dokud se to dítě nenarodí…takže…do té doby…,” sáhl do kapsy svých džínů, které nosil, a vytáhl malou hezky zabalenou krabičku a podal ji Hermioně, jejíž ústa zůstala překvapením otevřená.

Dívka si vzala nabízenou krabičku, otevřela ji a vyndala obsah. Krabička odhalila brož s koňskou hlavou vytvořenou jako starožitnost ze zlata. Hlava zvířete zobrazovala profil charakteristický pro arabské koně. Hříva byla rafinovaně znázorněná ve vlnkách a malé perličky pokrývaly každou vlnku.

“Ó! Severusi! To je úžasné! To je…to je…,” objala Snapea. “Nemůžu tomu uvěřit!” vzlykla. “Kůň…tak úžasný kůň…Ještě nikdy jsem neviděla nic tak krásného. Děkuji!”

Snape dívku sevřel v náručí a odpověděl. “Tak si to pěkně užij. Ta klisna tě zajisté bude často vídat.”

Zatímco se Hermiona rozplývala nad fotkou klisny, Severus se na okamžik vzdálil a vrátil se s dlouhým balíčkem pro Harryho. Chlapec na dárek civěl, jeho srdce bušilo a myslel si, že to nápadně připomíná něco jako koště…ale vždyť Kulový blesk série X neměl žádný nový model a on už vlastnil jak Kulový blesk X1 tak X2.

Zvědavě roztrhl papír a odhalil to nejfantastičtější koště, jaké kdy spatřil. Na konci násady bylo zlatým písmem napsáno “Bleskový blesk Z”. Harry zíral na koště a nevěřícně vrtěl hlavou.

“Bleskový blesk Z? Není žádné série Bleskový blesk. Severusi…co je to? Kde jsi to vzal?” dotazoval se Harry neschopen spustit z koštěte oči.

“Uvedou je na trh v létě příštího roku,” sdělil mu Snape. “Je to nejnovější model od firmy, která vyrábí Kulové blesky.”

Harryho oči se rozšířily. “Jak jsi to pro všechno na světě SEHNAL?” vyhrkl užasle. “Severusi…nové modely drží v nejpřísnějším utajení až do dne, kdy je předvedou. Jak jsi to sehnal?”

“No, řekněme, že jsem si vybral pár laskavostí,” řekl Snape.

“Četl jsem, že se připravuje nové koště, ale nic bližšího se o tom nepsalo. To je…já tomu nemůžu uvěřit!”Zadíval se na Snapea. “Ty nejsi žádný kouzelník…ty jsi hotový zázrak!” Pustil své koště aobjal Snapea tak pevně, že mu skoro znemožnil dýchat.

Když ho Harry konečně pustil, šel Snape znovu vedle do místnosti a přinesl ještě jinou velkou krabici pro Harryho.

“Pro mě? TOLIK?” užasl chlapec.

“Nemohl jsem si pomoct,” ušklíbl se Snape sledujíce, jak Harry trhá papír a otvírá krabici.

Obsahovala tolik kýžený dvanácti dílný titul “ Fanfrpál, Včera a Dnes ” kompletní průřez hrou během celých století, nejlepší hráče, nejvíce neblaze proslulé zápasy…prostě všechno co si famfrpálový fanda mohl přát. Většina studentů v bradavicích neměla to štěstí tohle vlastnit, proto jediná sada v Bradavicích byla ohmataná s oslími rohy. Do této chvíle jen jediná osoba, kterou Harry znal, měla tuhle sadu a to Draco Malfoy.

“Nemůžu věřit, že jsi mi dal tohle!” vydechl Harry, vzal jeden svazek vázaný v drahé kůži a přejel po něm rukou.

“Zmínil jsi se, že se chceš ucházet o místo ve famfrpálovém týmu Barlow,” řekl Snape, “takže jsem se domníval, žechceš být dobře připraven.”

“Je to dokonalé…,” zvolal Harry. “Je to VŠECHNO naprosto dokonalé! Díky za tyhle Vánoce, Severusi. Nikdy na ně nezapomenu!”

*****

Dva týdny na ostrově utekly velice rychle. Líné slunné dny strávili na pláži, plavali, četli si, chodili na dlouhé procházky, povídali si a dokonce i studovali. V noci Snape postavil ohniště a zapálil táborák, všichni kolem něj po večeři seděli a vždy někdo měl téma, které si zasluhovalo diskusi. Často byl Snape se svými argumenty v opozici proti Harrymu a Hermioně a oni se snažili spiknout se proti němu. Rozhovory neučili Harryho a Hermionu jen jasně a srozumitelně formulovat své názory, ale i stát si za nimi.

Když nadešel den návratu do Snapeovské vily, všichni byli z odchodu trochu smutní, ale Severus slíbil, že se v létě zase vrátí a tentokrát s nimi bude moct být i dítě.

Snape se musel vrátit do práce a měl znovu velice nabitý program.

A dny míjely…

Kapitola třicátá čtvrtá

Snape vypočítal, že by se dítě mělo narodit někdy mezi pátým a devatenáctým březnem. Hermiona se už nemohla dočkat. Měla už pořádné bříško a cítila se dost nepohodlně. Měla nateklé kotníky, bolely jí nohy a špatně se jí dýchalo, jak dítě tlačilo na její bránici.

A taky pochopitelně jí dítě kopalo. Hermiona byla přesvědčená, že její orgány musí být celé černé a modré, jak jsou potlučené. Ráda volala Snapea a Harryho, když cítila, že dítě kope a Severus dával ruku na její břicho, aby to ucítil. Pak si položil ruku i Harry a ono bylo úplně potichu.

"Je to už celé potrhlé!" protestoval Harry. "Jako by říkalo 'Á…to je můj DRUHÝ táta! Měl bych ho trochu potrápit.' …a odmítne se pohnout!"

Snape stále řídil Hermionino těhotenství, ale jak se blížilo datum, stále víc si přál, aby našel někoho dalšího, kdo by na porod dohlížel…někoho se zkušeností v těchto věcech. Svěřil s tím Hermioně a Harrymu.

"V čem je problém?" zeptala se ho Hermiona.

"Ne…zase takhle bych to neviděl. Celých devět měsíců probíhalo vše zcela normálně. Jde jen o to, že je tu možnost, že by se při porodu otočilo. Byl bych raději, kdyby u toho byl někdo, kdo by dokázal pomoci. Ale no…neočekávám žádné problémy."

"Kdo by to měl být?" zeptal se Harry. "Nemůže to být jen tak někdo, Severusi…Komu můžeme věřit?"

"Je jen jedna osoba, které bychom měli věřit," odpověděl Snape. "Brumbál."

Hermiona se zatvářila vyplašeně. "Já vím, že jsme o tom s Harrym nemluvili, Severusi…ale není náhodou trestné přivést na svět dítě zrozené hermafrodity. Když k tomu přizveme Brumbála, riskujeme, že z něj uděláme spolupachatele zločinu."

Snape přikývl. "To je pravda," přisvědčil. "Kdyby na to někdo přišel a udal nás, vzal bych všechnu vinu na sebe…," zadíval se na Harryho, "…i kdybych byl nucen použít paměťové kouzlo na vás oba."

"Neměl jsem ani tušení, že je to nelegální," řekl Harry znepokojeně. "Proč jsi to řekl jí a mě ne?" zeptal se Snapea.

"Nechtěl jsem ti přidělávat strasti," odpověděl Snape a dodal: "Ale nevěřím, že by nás někdo odhalil…Důvod, proč chci riskovat, že se do toho Brumbál zaplete, je Hermionino bezpečí. Nechci aby se jí COKOLI stalo. Nedám v sázku její zdraví."

Hermiona se na něj zadívala s vděčností. "Nemůžeme ho mít jen v záloze…pro případ, že by šlo něco špatně?"

"Ano…," přikývl Snape. "Měl by být schopný přijet během pár vteřin…ale…"

"Já myslím, že tohle je dobrý plán," přidal se Harry. "Zavoláme Brumbála jen, kdyby byl problém."

Snape vypadal zneklidněně. "Jak chcete. Ale při sebemenším náznaku čehokoli neobvyklého, volám Brumbála."

*****

Ten večer Severus shledal že je Harry neobvykle zamlklý. Počkal dokud nebyly spolu v soukromí jejich ložnice, než se zeptal: "Co tě trápí, Harry?"

Chlapec se zadíval překvapeně. Myslel si, že své pocity dobře skrývá. Jak to Snape mohl k čertu vědět?

"Já…já…nic…," zaváhal snažíce se znít klidně.

Snape potřásl hlavou zatímco se svlékal. "Tohle jsem JÁ, Harry. Mě můžeš říct, co je špatně. Náš to napsané na tváři…víc než zřetelně pro někoho, komu na tobě záleží. Takže…co je špatně?"

Harry si těžce povzdechl. "To je že…přemýšlel jsem o tom, že už nemáme před sebou mnoho společných nocí. Brzy tu bude to dítě a naše životy se budou točit jen kolem něj…nebo ní. Já…budou mi chybět ty chvíle, které byly výlučně jen tvoje a moje." Zadíval se na své ruce. "Zase se chovám jako žárlivý straší bratr, co?"

Snape si svlékl šaty a došel k posteli, kde natáhnul se vedle Harryho. "Ne…ani ne. Dospělý budoucí rodiče na tohle myslí pořád. Cítí, že příchod dítěte omezí jejich společný čas a jedna jejich část se tomu vzpírá. Je to naprosto normální."

"Jo…ale jsem si jistý, že ty se tak necítíš," zamumlal chlapec.

"Jak to můžeš vědět?" namítl Snape.

"Protože jsi příliš sebejistý na to, aby byl žárlivý," zněla odpověď.

"Opravdu si to myslíš?"

"Jo…myslím. Nikdy nepochybuješ a nejsi žárlivý jako já. Víš, že tě miluji a víš, že se to nikdy nezmění."

"A…přesto všechno…stále pochybuješ o MÉ lásce k tobě?" Snapeův hlas byl neobvykle tichý.

Harry si znovu povzdechl. "Myslím, že je to tím, že jsem strávil příliš času s lidmi, kteří byli přesvědčení, že nestojím za to, aby se o mě starali nebo mě měli rádi, je to pořád ve mně. Ale já vím, že děti potřebují spoustu lásky a času."

"To ano," přikývl Snape. "Ale to přece neznamená, že budeme zanedbávat náš vztah. To je jako bys po mě chtěl, abych dal francouzák Sibylle Trelawneyové."

Harry si nemohl pomoct a musel se smát. Jen ta představa Snapea líbající ho se s profesorkou věštění Trelawneyovou byla příšerně směšná…obzvláště ve světle faktu, že tahle zakřiknutá žena se profesora lektvarů strašně bála a prchala před jeho pohledem.

"Měl bys vědět tohle, Harry…můj život by byl bez tebe smutný a prázdný. Už si život bez tebe nedokážu představit."

"Ale ŽIL bys dál…kvůli tomu dítěti…," řekl Harry.

"Jo…protože by mi pomáhalo to dítě a já bych mu nebo jí dal všechno, co bych mohl. A hlavně to dítě je taky část tebe a otáčet se k němu zády je jako otáčet se zády k tobě. Ale pro boha láska k dítěti - ať už jej jakkoli intenzivní a trvalá - není to samé jako láska k partnerovi…milenci," řekl Snape, přitáhl si Harryho k sobě, objal ho a políbil na čelist.

"Jsme životní partneři, Severusi?" zeptal se Harry téměř plaše.

"Někdy si říkám, jestli jsem mluvil na tebe anglicky tu noc před tvým absolutoriem, když jsem ti dával ten prsten na prst. Takže mi dovol , abych ti to řekl ještě jednou: Miluji tě, chci s tebou strávit zbytek našich životů. Chci být jen tvůj. Chci abychom byli rodina…a dítětem, které máme. A chci TEBE, Harry, a JEN tebe, v posteli vedle mě. Ještě je ti POŘÁD něco nejasného?"

"Ne," řekl chlapec a políbil Snapea na rty. "A díky."

"Cítil bys se sebejistější, kdybychom uzavřeli nějakou formu…oficiálního svazku?" zeptal se Snape.

"Myslíš něco jako…vzít se?"

"Mmhm."

"Máš pocit, že je to nutné?" zeptal se Harry.

"No, mám pocit, že tu noc jsme si dali náš slib. Nemyslím si, že musím to samé říkat před nějakým vysoce postaveným kouzelníkem, aby má láska k tobě byla nějak závazná," odpověděl Snape. "Mimo…pohádali bysme se, kdo bude nosit závoj a květinu…a já tě ujišťuji, že JÁ bych to nebyl."

Harry se znovu rozesmál při představě Severuse v svatebních šatech a závoji s květinou růží. "Já myslím, že ani jeden z nás není zrovna prototyp nevěsty," chichotal se.

"No…já nevím," odporoval Snape. "Dovedu si tě představit v krajkových šatech jít uličkou ke mně." Snažil se nesmát, když viděl Harryho obličej, v kterém se mihl krátký šok.

" COŽE ?"

Snape se to nevydržel a usmál se. "Pottere…to byl jen vtip," řekl. "Vážně bys si MĚL zvyknout na můj smysl pro humor."

"Myslíš tvůj morbidní, zvrácený a pokřivený smysl pro humor? V jednu chvíli jsem si myslel, že mluvíš vážně!"

"My musíme ale projednat jinou věc," řekl Snape znovu zamyšleně.

"Jakou barvu vybereme?" navrhl chlapec. "Dávám přednost černé před bílou, ale jsem otevřený vkusným pastelovým barvám…"

"Jak se bude naše dítě jmenovat?" zeptal se Snape. "Ještě jsme nepřemýšleli o jménech."

"Ne…to ne," přisvědčil Harry.

"Jestli souhlasíš," začal Snape. "Pokud to bude holka, navrhoval bych pro ni jméno Lily."

Harry se usmál. "Jo…Lily bude skvělé. To jméno pro nás oba hodně znamená."

"Nepochybně."

Ale co když to bude kluk? Nechci 'Juniora'," řekl Harry a zašklebil se.

"Ne…rozhodně ne Severus nebo Harry," souhlasil Snape.

"Můžeme ho pojmenovat po tvém otci," navrhl chlapec.

Snape to zvážil. "Sebastian? Dejme tomu…"

"Tohle dítě BUDE Snape, že jo? Totiž chci říct, nebudeme tam psát pomlčky…"

"Žádné pomlčky," zněla Snapeova odpověď. "Může být Snape pokud si to přeješ."

"Přeji," přikývl chlapec.

Snape vypadal vděčně. "Vždycky se mi líbilo jméno Phillip…"

"Není v tvojí rodině tradicí, že mužské jména začínají na 'S'," zeptal se Harry.

"Ano…"

"Takže, když jsme se rozhodli, že to bude Snape. Takže potřebuje jméno na 'S'."

"Spencer?"

"Salvatore?"

"Sabian?"

" Sabian ?"

"Pradědeček z otcovy strany se tak jmenoval," řekl Snape.

"Jak jste mu říkali?"

"Sabian…Nikdo si nedovolil říkat mu jinak," odsekl Snape.

"Sean, Steven, Stanley…?"

"Možná bysme měli zapomenout na 'S'" navrhl Snape.

"Ne. Musí mít jméno na 'S'…jako každý správný Snape," trval na svém Harry.

"Tak co kdybychom počkali, až bude dítě tady a pak uvidíme, jaké jméno bude to pravé," navrhl nakonec Snape.

"Skvěle, TO bude to nejlepší," poznamenal Harry suše. "Akorát jsi to byl TY, kdo se o tom chtěl bavit."

"Možná jsem jen chtěl dospět k tomuto závěru," odpověděl Snape.

"Prima," uvažoval Harry, "na jedné věci jsme se shodli…když to bude holka, máme pro ní už jméno."

"Já jen doufám, že jestli to BUDE holka, nebude mít nakonec můj nos," povzdechl si Snape. "Doufám, že bude mít štěstí na tvůj."

"A jestli to bude kluk, tak já doufám, že BUDE mít tvoje rty… a tvé… vybavení …," podotkl Harry. A když viděl, jak Severus otvírá pusu, aby protestoval, rychle dodal: "A zručnost to vybavení používat, když víme, že velikost NENÍ rozhodující…"

Snape samolibě přikývl.

"Ale je jisté, že se mu to bude líbit."

"Pottere…ty jsi zvrhlík," povzdechl si Snape.

"Ale no tak, Severusi…buď upřímný. Kdybys měl na výběr mít - nebo NEMÍT -penis takové velikosti jako máš, co bys si VYBRAL? Jsem si jistý, že bys to chtěl. Nemůžeš mi upřímně tvrdit, že by ti to bylo jedno…že bys byl šťastný s tím, co mám já."

Snape si povzdechl. "Za prvé, Pottere…ten tvůj není tak malý, jak si myslíš. Na jisté věci je právě akorát…"

"A nebyl bys raději mít něco spíše Malfoyovy velikosti, kdybys byl na mém místě?"

Snape obrátil oči v sloup a odpověděl. "Ne. Opravdu ne. Raději bych měl to, co MÁŠ."

"Dobře…zkusíme to jinak… nebyl bys raději, kdybych měl něco spíše Malfoyovy velikosti?"

"Byl bych raději, kdybys byl spokojený s tím, jaký jsi , Harry…tohle je pravdivá odpověď. Je to známka nedospělosti, když pořád přikládáš tolik důležitosti několik centimetrům navíc."

"Tak…teď už nejsem jen špatně vybavený, ale ještě k tomu nedospělý," řekl Harry.

"Víš, co jsi , Pottere…jsi osina v zadku! Kolikrát ti to musím říkat, prosím tě… všemožnými způsoby…než mi uvěříš?"

Harry se pousmál. "Řekl bych tak ještě pár set krát."

"Bláznivý kluku." Starší kouzelník potřásl hlavou a pak pomalu políbil horkým polibkem Harryho ústa. "Mám skvělý nápad…Proč nepřestaneme tlachat a ty mi můžeš připomenout, co všechno to tvé přiměřené vybavení umí.

*****

Severus byl právě uprostřed výuky hodiny lektvarů s prvním ročníkem, když Harry rozrazil dveře jeho učebny. Profesor lektvarů, který zrovna přecházel kolem stolů a komentoval to, co spatřil v kotlících, vzhlédl, když slyšel bouchnout dveře.

"Harry…," řekl a jediný pohled do chlapcovy tváře mu prozradil, že to nepochybně souvisí s Hermionou. Snape přešel k Harrymu, vzal ho kolem ramen a vyvedl ho na chodbu, přičemž zavřel za nimi dveře, aby nikdo nepovolaný neslyšel, co budou říkat.

"Hermioně praskla plodová voda," vyhrkl Harry.

Snape naklonil hlavu. "Pomalu, Pottere…Kdy se to stalo?"

"Před chvílí."

"Cítila se předtím špatně?" zeptal se Snape.

"Ona…říkala, že se probudila s bolením zad," odpověděl Harry.

"Dobře…vrať se zpátky a dohlédni, aby si lehla a to co nejpohodlněji. Já seženu někoho, kdo za mě vezme hodinu a brzy přijdu za vámi."

"Mám ohřát vodu?" zeptal se Harry stále rozrušený.

"Klidně…pokud si chceš udělat čaj," ušklíbl se Snape a vrátil se do třídy.

Harry se přemístil zpátky do Snapeovské vily, kde se už Hermiona převlékla do noční košile a odpočívala ve svém pokoji.

"Bude tu hned, jen co najde někoho, kdo za něj vezme hodinu," sdělil jí Harry. "Jak ti je?"

"Není to zase tak hrozné," odpověděla Hermiona. "Jsem vlastně docela ráda, že to těhotenství už budu mít za sebou. Nemáš představu jaké to je nosit takovou váhu navíc…obzvláště, když tě pořád uvnitř kope.

"Chce něco? Čaj? Mléko?"

"Šálek čaje by byl prima," přikývla.

"Máš…bolesti?" zeptal se.

"Ani ne. Je to jako malá bolest v zádech. Není to tak zlé."

"Já dojdu pro ten čaj," řekl Harry a pospíchal do kuchyně.

Hermionu napadlo, že Harry mohl poprosit skřítka, ale na druhou stranu, bylo lepší, když se něčím zaměstnal.

Snape dorazil za patnáct minut. Okamžitě šel do Hermionina pokoje. "A podívejme… vidím, že jsem přece jen OHŘÁL vodu a udělal čaj," řekl sotva vešel a uviděl Harryho a Hermionu s šálky. "Jak je rodičce?"

"Líp než mladšímu otci," uchichtla se Hermiona. "Nemáš něco pro Harryho, Severusi? Je chudák na nervy."

"Je mi fajn," odporoval Harry.

"Dej mi chvíli, jen se umyji a pak zjistíme, jak jsme daleko," řekl Snape Hermioně.

"Už jsi to někdy dělal?" zeptal se ho Harry.

"Ano…samozřejmě…pomáhal jsem nesčetněkrát u porodu. Jeden čas jsem uvažoval, že půjdu studovat léčitelství. Můj profesor se na to specializoval - udržoval si praxi, když neučil. Navštěvoval pacienty ve večerních hodinách - a já mu příležitostně pomáhal. Myslíš si, že kdybych neměl NĚJAKÉ zkušenosti, že bych se do toho pouštěl sám?" odpověděl Snape.

"To mě nenapadlo," řekl Harry. "Takže PROTO jsi toho věděl tolik o těhotných ženách!"

"Chceš tím říct, že jsi tenhle fakt přehlédl, když jsi mě poznával?" utahoval si z něj Snape.

"Zdá se že ano."

Snape se vrátil do Hermionina pokoje za deset minut. Vzal si sterilní rukavice a Harry se odvrátil, když Snape začal kontrolovat, jak moc je Hermiona roztažená.

"Je mnohem dál, než jsem si myslel," řekl Snape, když skončil vyšetření.

"Ženy v naší rodině jsou známé tím, že rodí rychle a bezbolestně," řekla Hermiona. "Moje máma mi vyprávěla, že když rodila mě, měla jen dva krátké stahy a byla jsem na světě. Říkala, že ani nevěděla, že rodí."

"Dobře…můžeme jen doufat, že jsi měla to štěstí a zdědila to," řekl Severus.

"Už aby to bylo," dodal Harry a myslel na to, že by byl strašně šťastný, kdyby se to obešlo bez křiku a krve.

A když na to přišlo, byla Hermiona skutečně jako její matka. Za méně než hodinu začala cítit jakési stahy, ale dřív než si mohla uvědomit, že je to nepříjemné, objevila se hlavička dítěte.

"To je pozoruhodné," zvolal Snape, když pomáhal Hermioně dostat se do lepší pozice, aby mohla tlačit. "Ještě jsem něco takového neviděl. Harry…pojď sem a podívej se, jak se naše dítě dere na svět."

Harry znejistěl. "Já…no…"

"Stydí se na mě podívat," dovtípila se Hermiona. "Prosím tě, Harry…tohle nemá s chlípností nic společného…můžeš přece sledovat, jak přichází na svět tvé dítě. vůbec se nebudu cítit trapně, když se budeš dívat."

"Ron by mě zabil…," zamumlal Harry.

"Ron tu není a kromě toho…nevyčítal by ti to," řekla Hermiona a začala tlačit, co jí síly stačily.

Severus jí pomáhal a brzy řekl: "Harry…hlavička je skoro venku. Vážně to nechceš vidět?"

Harry nakonec nedokázal odolat.

Došel ke Snapeovi a podíval se, co se děje mezi Hermioninýma nohama.

"To dítě má černé vlasy!" vykřikl.

"Velice překvapivé, když je máme oba," utrousil Snape. "Ještě jednou, Hermino…Harry…vezmi ji za ruku, jestli to bude potřebovat…Hodná holka…ještě! Počítej do deseti při každém stahu…to je ono…pět…šest…sedm…osm…devět…deset. Hlavička je venku! Podívej, Harry!"

Harry se podíval a spatřil okouzlující malý červení obličejíček s množstvím černých vlásků. Zůstal stát s otevřenou pusou, když se objevil krk a Snape začal vyprošťovat ramínka a pak zbytek.

"Ještě jednou, holka," povzbuzoval Snape Hermionu, které dělala, co jí říkal a Harry sledoval - zcela nevěřícně - jak do Severusových rukou vyklouzlo dítě. "Je to holka!" vykřikl Snape, opatrně přidržel dítě ve vzduchu, aby si ho Hermiona mohla prohlédnout. "Harry…podej mi ručník. Harry? Harry !"

"Jo…"

"Ten ručník!"

"Jo…jasně tady." Bylo očividné, že Harry je v jakémsi šoku. Tohle bylo víc, než si dokázal představit.

Snape si vzal ručník a zabalil do něj dítě, pak vzal injekční stříkačku a vysál hlen z jeho nosu a krku, čímž vyvolal ostrý křik od rozhořčeného novorozence. "Je to v pořádku, maličká…jen se vykřič dosyta…potřebuješ do plic vzduch…," povzbuzoval ji Severus. Když už dítě dobře dýchalo, usušil ji a pak se obrátil k Harrymu. "Naše dcera, Harry. Pojď si pochovat naší Lily."

Harryho oči se rozšířily a dovolil Severusovi, aby mu vložil ten vzácný uzlíček života do náruče. "Já…nechci ji chovat!" vydechl chlapec.

"Jistě že chceš," ujistil ho Snape. "Jsi její táta. Vždycky se bude v tvém náručí cítit bezpečně…vždycky…"

"Můžu…můžu jí dát pusu?" zeptal se Harry a opatrně stáhl ručník dál od malého obličejíčku jejich novorozené dcery.

"Samozřejmě," přikývl Severus a chlapec se něžně dotkl rty dětského čelíčka.

"Vítej, Lily. Jsi tak maličká…a dokonalá…a…mám tě moc rád."

Harryho tělem se šířilo teplo, jaké ještě nepoznal…a probudil se v něm palčivý druh lásky. Tohle byla jeho malá holčička…jeho dcera…a on věděl, že udělá vše, aby byla vždy v bezpečí, vždy šťastná…Harry se zadíval na Severuse se slzami v očích a viděl, že Snapeovy oči se lesknou jeho vlastními slzami. Byl to okamžik, na který ani jeden z nich nikdy nezapomene.

Když Harry vrátil dítě zpátky do Snapeovy náruče, straší kouzelník k dítěti něžně zašeptal něco, co ani Hermiona, ani Harry neslyšeli, pak podal dítě Hermioně.

"Je nádherná!" řekla Hermiona plačtivě. "A, Harry…jsem přesvědčená, že bude vypadat jako ty! Jen myslím, že bude mít Severusovy černé oči! Bude tak krásná!"

"Až na to že teď vypadá spíš jako profesor Kratiknot," poznamenal Harry a všichni se rozesmáli.

"Dej jí pár dní," řekl Severus a hleděl na svoji dceru.

"Kolik si myslíte, že váží?" zajímala se Hermiona.

"Později přinesu z laborky váhy," odpověděl Snape. "Řekl bych tak kolem sedmi liber."

"Jak to ale vysvětlíme?" zeptal se Harry. "Totiž…jako to, že máme najednou dceru, Severusi…a jak to pak vysvětlíme jí?"

Snape potřásl hlavou. "Tím bych se netrápil. Lily je naše dcera…tečka. Když se to někomu nebude líbit, nějakému křupanovi, co o tom nic neví, prostě mu řekneme, že mu do toho nic není. Všechno, co potřebují vědět, že je to naše malá holka."

"Můžu jí zkusit nakrmit?" dotazovala se Hermiona.

Snape se na okamžik zarazil a pak řekl: "Hermino…myslím, že bychom ji měli dávat tvé mléko z lahve."

"Ale…PROČ? Já jsem tady…můžu ji snadno nakrmit sama a…"

"Protože si k ní vytvoříš vztah, když to uděláš…jako její matka…a milá holka…udělala jsi pro mě a Harryho už tolik, abychom měli tohle dítě…ale nemůžeme připustit, aby sis k ní vytvořila takové pouto." Jeho oči se střetly s jejíma. "Chápeš, co tím myslím a proč to říkám?"

"Není pro mě místo v jejím životě, že?" zeptala se Hermiona rozrušeně.

"Ale samozřejmě, že je…CHCEME aby bylo. Ale ne jako matku," řekl Snape jemně.

"A…co chceš říct Lily, až bude jednou dost stará na to, aby se zeptala, jak přišla na svět, zeptala se, kdo je její máma?" zajíkla se Hermiona.

"Řekneme já pravdu, ale ne dokud nebude připravená to slyšet. Do té doby…prostě jí řekneme, že je velmi zvláštní mladá dáma se DVĚMA tatínky. Dokud nebude dost stará na to, aby pronikla hlouběji a poznala pravdu. Ale, Hermiono, VŽDYCKY budeme chtít, abys byla součástí Lilyna života. Snaž se to prosím pochopit."

Hermiona přikývla. "Je to těžké," povzdechla si. "Devět měsíců bylo to dítě ve mně. Věděla jsem kdy spí, kdy je vzhůru, mluvila s ní, zpívala jí…A teď musím odejít. Měla by mít moje mléko prvních pár měsíců. Jak to zařídíš?"

Máme sterilní lahve, můžeš jí připravit něco k jídlu a pak nám to přinést. Dá se to zařídit snadno," odpověděl Snape a dodal: "Prosím tě, neměj dojem, že tě nechceme v Lilyně životě, Hermiono. Opravdu moc tě CHCEME…ale ten vztah musí zůstat jen mezi Harrym, Lily a mnou. Chápeš? Já vím, že je těžké teď Lily opustit, ale pak by to pro tebe bylo ještě těžší.

Hermiona přikývla a řekla: "Já vím, že máš pravdu…ale…nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že ji budu muset opustit…ne dokud byla ve mně."

Snape si sednul na okraj postele. "Já vím, co myslíš, Hermiono. Není snadné to po tobě chtít. Umožnila jsi nám mít Lily a Harry a já ti to NIKDY nebudeme moct oplatit. Jsme ti zavázanější než vůbec tušíš."

Dívka si znovu povzdechla. "Já ROZUMÍM, Severusi. Rozumově, vím, že takhle to nejde. Ale bude chvíli trvat, než si na to zvykne srdce."

Snape vstal a dal jí pusu na tvář. "Tak teď přenech Lily jejím tátům a mi jí umyjeme. A potom uvidíme, co řekne na své první jídlo."

Hermiona přikývla a podala Severusovi dítě poté, co se na něj dlouze zadívala a usmála. Severus vložil Lily do Harryho připraveného náručí. V tom okamžiku spatřil v chlapcově pohledu něco, co tam nebylo, když ji držel poprvé a Severus nadchlo, když viděl, jak je to zjevné.

"Myslím, že už je vážně mnohem hezčí než profesor Kratiknot," řekl Harry měkce hledíce na svoji dceru.

*****

Když se Hermiona už cítila lépe, Severus Lily zvážil.

"Půl kamene* 5 uncí," řekl pyšně, znovu dítě zabalil a přitiskl ho ke svým ramenům.

"To je dobré?" odvážil se zeptat Harry.

"To je naprosto perfektní," odpověděl Severus.

"Nemyslíš si, že jsme zdrtili Hermionu, Severusi? Byla skutečně nešťastná, když jsi ji řekl, že nemůže dál Lily pít z prsu."

Snape potřásl hlavou. "Ne…není zdrcená. Je to bystrá dívka. Ví, že takhle to prostě nejde…sama si to přiznala. Je jen pořád plná těhotenských hormonů. Až se vytratí, bude o tom přemýšlet jinak. Mimo to…zrovna jsem dostal sovu z Barlow se zprávami, které nejspíš povzbudí jejího ducha.

"Barlow ji přijal?" zeptal se Harry vzrušeně.

"Hermiona to uslyší první," odpověděl Snape.

"Severusi…"

"Ts…," varoval ho Snape tónem obočí lehce zvednuté ve výstražném znamení. "Hermiona první."

*kámen je hmotnostní jednotka (6,35 kg)

*****

Harry poprvé Lily nakrmil.

Po jídle Severus a Harry dali dítě zdřímnout do kolébky v jejich ložnici, kterou Snape vytáhl z rozsáhlého podkroví - v očekávání velké události - a připravil, že bude zase sloužit. Byla ručně vyřezávaná…hotové umělecké dílo staré tři století a spávaly v ní všechny Snapeovské děti až do dnešního dne.

"Neměla by ji vidět léčitelka?" zašeptal Harry Severusovi, když stáli nad její kolébkou a hleděli dolů na jejich dceru.

"Můžeme ji vzít k rodinnému lékaři," odpověděl Snape a pak dodal: "Ale prohlédl jsem ji důkladně a vypadá naprosto zdravě. Mléko si vzala ochotně…"

"Dokážeš uvěřit, že MY jsme ji stvořili?" vydechl chlapec a zakroutil hlavou v nevíře nad tím zázrakem.

"Je to trochu zázrak nad všechno chápání," řekl Snape. "A…vypadá to, že bude mít TVŮJ nos."

"A TVOJI barvu očí," upozornil Harry.

"U dětí se často barva očí změní, když zestárnout," sdělil mu Snape. "Ačkoli…skutečně to vypadá, že bude mít tmavé oči…když na člověka mrkne."

"Bože, Severusi…přál bych si, aby ji mohla vidět máma…pochovat si ji…aspoň na okamžik. Byla by tak pyšná, že jsme ji pojmenovali po ní. Lily Clarisse…"

Snape se zadíval na Harryho. "Lily Clarisse ?"

"Není to skvělé jméno? Tahle se bude jmenovat o OBOU našich mámách!" rozplýval se Harry.

"To…je nádherné jméno," řekl Severus a jeho hlas byl zabarvený hlubokými emocemi. "Díky Harry za ten názor." Obrátil chlapce k sobě a objal ho. "A díky za ten nejkrásnější dárek."

"Já děkuji tobě …," vrátil mu Harry a sevřel Snapea jak nejvíc dokázal. Když ho konečně pustil, řekl Harry: "Dal bych si něco k jídlu…co ty?"

Snape zavrtěl hlavou. "Ne…jídlo ani ne…aspoň ne teď."

S pohledem upřeným do Severusových očí Harry cítil, jak se mu sevřel žaludek. "Ne…?" protáhl Harry.

"Myslím, že ne. Možná bychom měli využít ten čas pro jiné věci…naléhavější věci…pojď sem." Snape vzal Harryho ruku a přitiskl ji na velkou bouli, které se formovala v jeho džínech.

"Ale, ale…," zamumlal Harry a jeho prsty pomalu masírovaly Snapeovu erekci. "Jsi jako nějaký nedočkavý, nadržený Zmijozel…"

"Dost si troufáš," Pottere," zavrčel Snape. "Stále ti můžu dát trest…PODE MNOU!"

"Uvidíme kdo pod kým," vrátil mu to Harry, vzal staršího kouzelníka za ruku a táhl ho k jejich posteli. Když k ní došli, položil Harry ruku doprostřed Snapeova hrudníku a shodil ho po zadu na postel. "Ty jsi strašný mizera. Vlastně vůbec nechápu, jak jsem se s tebou mohl dát dohromady," řekl.

"No jak už jsi jednou řekl, Pottere…," odpověděl Snape a stáhl Harryho k sobě na postel, "… někdo to dělat musí…"

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský