Fantasmagorium

Autor: Swa, s přispěním Lady S
Hlavní postavy: Draco Malfoy/ Harry Potter
Shrnutí: Co se Dracovi honí hlavou

Miluj své prokletí

Miluj ho i když tě proklel. Zbožňuj ho. Budeš se kvůli němu jen trápit, ale budeš z toho mít radost. Netuší, neví, nic neznamenáš..a tak je to jen dobře. Nikdy ho nedostaneš. Nemůžeš ho mít. Není tvůj. Nejsi jeho. Nebo jsi? Tohle je vlastně nejlepší. Nedělej to, co nesmíš.
Utápěj se ve svých vlastních temnotách. Jsou tak osvobozující, tak chladivé, tak tvoje. Zavřel tě v pevnosti tvých vlastních myšlenek a nepustí tě ven. Je pro tebe naprosto fascinující. A ty se dusíš. Snažíš se nezírat zbytečně moc. Nedáváš na sobě nic znát. Žiješ dál. Jen to v tobě doutná. Takový malý skomírající plamínek, který nikdy nikdo nezažehne v nádherně spalující ohneň. Běžné situace, běžní lidé, běžné chování. Jen tvoje oči říkají to, co nikdo nepřečte. Přímo křičí, ale nikdo ti neodpoví. Však zůstaň tam, kde jsi, stejně nemáš jinou možnost.
Můžeš být šťastný. V podstatě máš všechno a není důvod k nespokojenosti. Jen ten pohled ti pořád odbíhá jinam... Tvoje sebeovládání se už naučilo spoustu věcí. Vliv otce nezapřeš…gratuluji, dokážeš se překonat. Jen ty myšlenky pořád ne a ne se vypařit... Tvoje tělo se nezměnilo a ani nezmění. Co čekáš? Že se budeš najednou vznášet? Jen se posunout alespoň o kousek blíž a cítit ten dotek, vůni kůže..
Bavíš se dobře. Vlastně všichni se skvěle baví. Neděje se nic neobvyklého. Překvapuje tě to? Vždyť všechno se odehrává jen v tobě. Ve tvé mysli. V tvém světě. Nikdo netuší co se ti honí hlavou. Vždy perfektní, všemi respektovaný mladý pán. A přitom jediný pohled to všechno říká tak jasně. Ale ne, kolem tebe je bariéra. Bariéra emocí, myšlenek, naučeného chování. Tak to má být, nezapomínej na to. Nezapomínej na to!!!
Pohybuješ se tmou. Tmou, kterou pro tebe připravil a snad o tom ani neví. Ničí tě touha, ničí tě tvoje pocity, ničíš se sám. A přitom tě ničí někdo jiný. Nebo spíš něco? Je to iluze, kterou si tvoříš a pro kterou žiješ. O které sníš. Přesto je ta iluze tak krutě živá a často se na ni díváš. Ve tvých představách není tma, není ale ani světlo. Nemůžeš to popsat. Jen něco nepatrně poupravíš nebo realizuješ a zničíš všechno, nejen představy. Ve skutečnosti, v hloubi sebe sama úsměv nemůžeš ani cítit a světlo je ti protivné. A nejen tobě. Zasekl ses na mrtvém bodě. Nezastavíš svoje představy a neoddělíš je od reálného života. Jsi duch. Vše děláš díky naučenému chování, tvoje myšlenky si ale žijí vlastním životem v jiném světě. A ty jsi jeho otrokem. Dokud tě nevysvobodí, stejně jako tě proklel.

Draco složil hlavu do dlaní. Bělostný hrudník stoupal a klesal v rychlejším rytmu, než by si býval přál. Drobné růžové bradavky byly ztuhlé napětím a intenzitou představy, jíž se snažil bránit ze všech sil. Kolem útrob se mu ovíjel had potlačovaného zoufalství a tisknul je silou paže kata. Nechtěl poslouchat ten hlas ve své hlavě…nechtěl ho poslouchat!!!
"H…“
Zatnul zuby a dlouhé, štíhlé prsty sevřel v pěsti.
Hluboký nádech, výdech, a ještě jeden. Černočerná tma ložnice poskytovala dočasnou homeostázu jeho duši.
"Ha…“
Jediná horká slza vytvořila vlhkou cetičku ne alabastrovém líci. Rozzuřilo ho to k nepříčetnosti. Není slaboch! Není žádný zatracený ubožák!!!
"Hajzle!!!“ vydralo se mu z úst.
A napadlo ho, že otec by na něj byl pyšný.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský