Fantasmagorium

Autor: Styx
Hlavní postavy: Severus Snape/ Remus Lupin
Shrnutí: Provokovat vlkodlaka se nevyplatí. A Severus Snape to moc dobře ví.

Nejskrytější tajemství

"Lupine! To neumíš, sakra, zaklepat?" zavrčel Snape a bleskurychle zvažoval, jestli se má schovat za obrovské zrcadlo, ve kterém se právě vzhlížel, anebo zachraňovat spouštějící se oko na hedvábné punčoše, které si zatrhl, jak se vylekal. Oko se rozeběhlo po jeho lýtku a Snape potichu zaklel.
"Klepal jsem," odporoval zaražený Lupin, "očividně jsi neslyšel." S neskrývaným zájmem zíral na rudý podvazkový pás, obepínající Snapeovy hubené boky a přidržující jemné punčochy ve stejné barvě. Při pohledu na napěchované červené spodní prádlo mu zaskočilo a rozkašlal se. Zakryl si ústa rukou a lehce zrudnul. Těžko říct, zda proto, že se dusil, anebo rozpaky.
Snape zachytil jeho pohled. "Máš problém?" zavrčel vztekle, že se nechal přistihnout v tak trapné situaci a začal se rychle zbavovat podvazků. Nervózní prsty si však nedokázaly poradit s komplikovaným zapínáním a vztekle lomcovaly s krajkou.
Remus dvěma dlouhými kroky překonal vzdálenost mezi nimi. "Chceš s tím pomoct, Severusi?" Koutek rtu mu zacukal v pobaveném úšklebku.
Snape zlostným pohledem provrtával Lupina skrz naskrz jako laserový paprsek. Pohodil hlavou dozadu, aby se zbavil pramenu mastných vlasů, padajících mu do očí. "Vezmi si ten zatracený lektvar a vypadni!"
Lupin se rozesmál. Hlubokým, pobaveným smíchem, který jasně naznačoval, že na odchod zcela určitě nepomýšlí. Této šťavnaté kořisti nedovolí jen tak uniknout ze svých vlčích drápů. Počáteční šok a stud vystřídaly neřestné myšlenky. "Obleč se do ženských šatů," řekl najednou a v očích mu blesklo něco zvířecího. Spíš, než prosba to znělo jako rozkaz.
"Zbláznil ses, Lupine?" vyštěkl Snape a jeho obočí se nevěřícně klenulo kdesi uprostřed čela.
"Myslím to smrtelně vážně," ujistil ho Lupin. Udělal další krůček dopředu a jejich hrudi se spojily. Rty se jemně dotkl ulity Snapeova ucha a šelmovsky zavrněl: "Přece bys nechtěl, aby se rozneslo, že nosíš ženské prádlo." Rty mu pokřivil mazaný úsměv.
Snape ho propaloval černými uhlíky svých zornic a pokusil se nevšímat si té zvířecí touhy, která se odrážela hluboko ve vlkodlakových očích. "Ty bastarde!" zasyčel nenávistně.
Lupin se ušklíbl. "Nemáš na vybranou." Otevřel šatník a jak předpokládal, viselo v něm hned několik ženských šatů. Chvíli se prohraboval mezi ramínky a nakonec vybral krvavě rudý korzet s černým šněrováním, kratičkou červenou sukýnku a boty na jehlovém podpatku ve stejné barvě. Beze slov, zato s významným úsměvem vše podal Snapeovi.
Severus zamrkal očima. Otevřel ústa, aby řekl něco jedovatého, z jeho rtů však unikl jen neidentifikovatelný sykot. Stiskl tenké rty pevně k sobě a svůj názor sdělil alespoň pohledem. Tak vražedným, že by zabil i koně. Na vlkodlaky to ale očividně nepůsobilo.
"No?" zavrčel Lupin výhružně a neústupně držel oblečení v natažené ruce. "Nebo dáš přednost tomu, abych si vzpomínku na tvé dráždivé tělo uschoval do myslánky pro příští generace?"
Snape se ho ještě chvíli pokoušel zavraždit pohledem, Lupinova nekompromisní tvář však naznačovala, že tohle ho zaručeně nezabije.
Když Snape konečně pochopil, že nemá na výběr, vztekle chmátl po hadrech a začal se pomalu oblékat. Sledoval přitom vlkodlaka tak záštiplným pohledem, že musel Lupina až bolet. Obepnul si slušivý korzet kolem hubeného trupu a dlouhými pažemi se snažil vzadu si jej zavázat. Docílil však jen toho, že se zašmodrchal do provázků. Vztekle zafuněl.
Lupin ho chvilku tiše pozoroval, opřen ramenem o skříň, s rukama založenýma na prsou a ohromně se bavil. "Počkej, pomůžu ti," slitoval se nakonec a začal pomalu splétat křížky na Severusových zádech. Zrak mu neustále klouzal na ten tenoučký pruh červené krajky, mizící mezi Snapeovými půlkami. Těsně přitom utahoval korzet, až Severusovi občas unikl ze sevřených plic prudký vzdech.
"Chceš mi zlámat žebra, ty zvíře?" vydechl ztěžka Snape.
"Ne... jen chci slyšet, jak vzdycháš," ušklíbl se Lupin a naposled prudce utáhl. "Hotovo." Obešel Severuse, udělal dva kroky dozadu a sjel ho zepředu chlípným pohledem od hlavy k patě. "Docela ti to sluší," zašklebil se.
Ve Snapeových temných očích se zablýskalo a měl co dělat, aby nepoužil zakázanou kletbu. "To ti jednou oplatím. I s úroky," procedil skrz zatnuté zuby.
Lupin se hlasitě zasmál. "Víš, měl jsem dojem, že to teď oplácím já tobě, Severusi." Rozepnul krátkou sukýnku a ovinul ji Snapeovi kolem útlých boků. Přitom zavětřil, jak byl tak blízko něj. "Cítím z tebe vzrušení." Pohlédl mu přímo do očí a zachechtal se. "Tobě se to líbí, ty mizero!"
Snape upřel na něj vyděšený pohled. Chtěl něco říct, zmohl se však jen na pouhé vzteklé zalapání po dechu. Než chytil druhý dech, houpaly se mu před očima červené lodičky s vražedně tenkými a ještě vražedněji vysokými podpatky.
"Ještě boty." Lupin se usmíval svým typickým dobráckým úsměvem, ale pozorné Snapeovo oko zachytilo v jeho očích záblesk zla, které vlkodlak celý život drží v sobě pod kontrolou. Severus popadl boty, rychle do nich vklouzl, jako by chtěl mít celou tuhle frašku co nejdřív za sebou.
Hotovo. Zůstal stát v trapné póze, od hlavy k patě v nebelvírské červené, ve vyzývavých ženských šatech, s kostnatými kotníky, vratce se viklajícími na jehlových podpatcích.
Pomalu otočil k Remusovi svůj obličej. Těžko říct, zdali byl rudý vztekem nebo hanbou, v každém případě decentně ladil s barvou svého oblečení. "Lupine, tohle si odskáčeš!" procedil mezi rty a jedovaté zasyčení znamenalo příslib něčeho velmi bolestivého.
"Velice rád. Tohle mi totiž stojí za všechnu bolest na světě." Vlkodlak si chlípně olízl rty a už se ani nesnažil skrývat, jak silně ho profesor lektvarů v rudém prádélku vzrušuje.
Snape lehce zpanikařil. Zajel rukama dozadu a zběsile se snažil rozvázat pevně utažené tkaničky na korzetu. Lupin vykročil dopředu a přinutil ho couvnout, až Snape narazil hýžděmi na hranu stolu. Remus se přitiskl celou svou váhou na jeho tělo a odřízl mu cestu k úniku. Pokud by Snape chtěl utéct, musel by vyskočit na stůl a v tom, co měl na sobě, by to byl opravdu kaskadérský kousek .
Vlkodlak přejel hřbety svých prstů po Snapeově bělostné kůži na hrudi. Z hrdla se mu vydralo tiché zvířecí zavrčení. Pohlédl zblízka do černých očí a snad poprvé v životě vycítil Snapeovu nejistotu. Zachvěl se vzrušením a najednou věděl, že nezůstane jenom u módní přehlídky. "Představení ještě neskončilo, Severusi." Nelidský zvuk mu zavibroval v hrdle a jeho ústa se rychlostí blesku přisála na Severusovy rty. Jazyk mu zatlačil až do krku.
Zaskočený Snape se ani nesnažil bránit. Dusil se a trvalo chvíli, než se konečně zapřel dlaněmi do Lupinova hrudníku. Spíš by však odstrčil stonehengeský balvan, než by jen o píď pohnul rozdováděným vlkodlakem. Silné Remusovy paže, vypracované běháním po čtyřech za nesčetných úplňků bez problémů přikovaly vychrtlé Snapeovy ruce k jeho vlastnímu trupu.
Snape se ocitl jako ve svěrací kazajce. Cukal pažemi, jak se snažil vysvobodit ze sevření a propaloval ho pohledem, rozžhaveným jako drát. Najednou vytřeštil temné oči, když ho do slabin zatlačil Lupinův tvrdnoucí penis. Trhnul hlavou a konečně vyplivl jeho jazyk. "Lupine!" Zaúpěl a zhnuseně si odplivl.
Remus povolil jednu ruku, hřbetem dlaně si otřel vlhká ústa a rozesmál se hrdelním smíchem. Chtíč mu zatemnil mozek a uvolnil temnou stránku jeho povahy. Jediným ladným pohybem, téměř jako taneční otočkou si Snapea otočil k sobě zády a přitiskl se zezadu k němu.
"Znáš tu dětskou pohádku o holčičce v červené sukýnce?" šeptal mu tichým, vzrušeným hlasem do ucha. "Myslím, že jí říkali... Červená Karkulka." Hrubou dlaní mu pomalu sjížděl po punčoše od kolena výš a výš a přejel rukou přes jeho stehno.
"Taky provokovala vlka..." pokračoval, "... a byla za to potrestána." Vklouzl rukou pod sukni a zasunul prsty pod podvazkový pás. Cítil, jak se Snape zachvěl odporem. "Každý, kdo si zahrává s vlkodlakem, na to doplatí."
Při posledním slovu prudce ohnul Severuse přes stůl, až vyrazil z jeho hrdla krátký vzdech. Jednu dlaň přitiskl doprostřed jeho zad a druhou rukou mu vyhrnul sukni na záda. Při pohledu na nabízející se sněhobílé pozadí ztěžka polknul, až mu poskočil ohryzek na krku. Neodolal a přejel bříšky prstů po jemné kůži. Snape ani nemukl.
"Nevyplatí se provokovat vlka, Severusi..." zavrčel varovným, rozechvělým hlasem. "Nevyplatí se provokovat mně." Lupin hltal očima bílou kůži, kontrastující s rudým prádlem a odolával pokušení rovnou ho vojet. Chtěl, aby si Snape to ponížení užil. Zasunul jeden prst za horní lem rudých tang a pomalu, pomaloučku je stahoval dolů. Když spadly na kotníky, vzrušeně si olízl rty.
Ticho přerušoval jenom přerývaný Lupinův dech a vzteklé Snapeovo funění. Ozval se kovový zvuk rozepínajícího se zipu a tvrdá erekce se přitiskla mezi Severusovy hýždě a zastavila se u otvoru. Snape instinktivně stáhnul půlky k sobě a pokusil se vzepřít na loktech.
"Ššš..." konejšil ho Lupin a přitlačil dlaň mezi jeho lopatky. "Bude se ti to líbit... Karkulko..." zavrčel temně. Nedokázal už víc ovládnout vzrušení. Prudce přirazil.
Snape stiskl pevně víčka k sobě a nahlas zasténal. Sevřel v pěstech hranu stolu a opřel čelo o desku.
Po odeznění počáteční bolesti se uvolnil a držel jako hárající fena.
Pravý koutek úst se mu pomalu zkroutil do pokřiveného, vítězného úsměvu. Dosáhl svého. Ten zatracený vlkodlak není ani zdaleka tak nepolapitelný, jak se zdálo. Využít jeho slabost pro červenou barvu, na kterou reaguje jako býk v aréně a chytře zkombinovat s jeho fetišistickou úchylkou na dámské spodní prádlo bylo pro Snapeův geniální mozek opravdu hračkou. A ten hlupák Lupin ani nepostřehl, že se chytil do nastražené léčky, kterou Snape načasoval přesně na dobu, kdy si pravidelně chodí pro omějový lektvar.
Snape se ušklíbl. Na každého vždycky něco najde. Spokojeně zavřel oči a přenechal Lupinovi režii svého vlastního scénáře.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský