Fantasmagorium

originál
Autor: GMTH
Překlad: Severka S. Rogueová
Hlavní postavy: Harry Potter/ Lucius Malfoy
Shrnutí: Odpustí Harry Luciusovi nebo neodpustí?
Poznámka: Pozn.Překladky: Za beta-read povídky děkuji Nifredil a sssnake.

Než zemřeš

Přesně pět let poté, co přemohl a zabil lorda Voldemorta, byl Harry James Potter jmenován novým ministrem kouzel.

Ve svých třiadvaceti letech byl nejmladším ministrem v historii a jediným, který se do funkce nevypracoval z některého oddělení na ministerstvu. Pokud se to však někomu z těch, kteří si na jeho funkci brousili zuby, nelíbilo, nechávali si to pro sebe. Kouzelnický svět byl Harrymu Potterovi nesmírně zavázán a nabídnout mu nejvyšší funkci se zdálo být tím nejmenším, co pro něj mohl udělat.

Nový ministr se své funkce ujal s hlavou plnou plánů. Nejprve zajistil, aby byl Sirius Black odškodněn velkou sumou zlatých galeonů. Jeho kmotr byl nespravedlivě odsouzen a nic mu nemohlo nahradit roky strávené v Azkabanu. Harry byl však rozhodnutý postarat se Siriusovi o bezstarostný zbytek života, alespoň co se financí týkalo.

Druhá věc, kterou Harry zařídil, bylo posmrtné udělení Merlinova Řádu první třídy profesoru Severusi Snapeovi za jeho významné služby Fénixovu řádu. Přihlížet Snapeovu pádu během poslední bitvy byla pro Harryho tvrdá rána. Snape byl celý svůj život chladnokrevný bastard bez srdce, ale bez jeho pomoci by Fénixův řád neměl proti Voldemortovi nejmenší šanci. Snapeův duch, trvale pobývající v Bradavicích, toto uznání svých zásluh ocenil, i když se o tom nikdy nezmínil. Po obřadu se ale rozhodl, že přestane strašit obyvatele nebelvírské věže a vrátil se do svého sklepení.

A třetí věc, o kterou se Harry postaral, bylo, že Luciusi Malfoyovi doživotně opatřil celu v Azkabanu.


********************


Na začátku Harryho sedmého ročníku v Bradavicích byl Lucius Malfoy, díky poskytnutí nechutně vysokého finančního příspěvku a intervenci několika vlivných lidí z ministerstva, znovu jmenován do správní rady školy. Brumbála toto rozhodnutí rozzuřilo. Byl přesvědčený, že Malfoy starší zneužije svého spojení se školou, aby Voldemortovi dodával informace o činnostech Řádu. Kornelius Popletal však nedal řediteli školy na vybranou. Ministr nadále ignoroval stále narůstající hrozbu Voldemortova návratu a žádný konkrétní důkaz, že by se Lucius vrátil k aktivní činnosti Smrtijeda, neexistoval. Jen přesvědčení Harryho a Snapea.

A tak se Lucius vrátil. Povýšený blonďatý aristokrat začal v Bradavicích trávit spoustu času -přesně tak, jak se Brumbál obával. Odůvodňoval to tím, že navštěvuje svého syna a kontroluje jeho pokroky ve studiu, Snape však byl jiného názoru. Po každé z Malfoyových návštěv spěchal ředitel Zmijozelu do Brumbálovy kanceláře, aby jej informoval o tom, o co se Voldemort poslední dobou zajímá.

Svým způsobem to byla úleva. Samotný fakt, že s ním byl Lucius ochotný otevřeně hovořit o Voldemortových plánech, znamenal, že profesora lektvarů zatím nepovažoval za zrádce. Ale Harry byl v Luciusově přítomnosti pokaždé vynervovaný. Často ho přistihl, jak na něj upřeně zírá se zvláštním hladovým výrazem třpytícím se v šedých očích. Věděl, co to znamená. Malfoy by si navždy zajistil místo mezi Voldemortovými nejbližšími, kdyby se mu podařilo Pánovi zla vydat Chlapce-který-přežil.

Harry se při té myšlence otřásl. Byl vděčný za ochranu, kterou mu poskytovaly zdi bradavického hradu, a byl rozhodnut neopustit školní pozemky, dokud válka neskončí.

S vidinou nadcházející bouře Brumbál cítil, že je důležitější než jindy udržovat vše ve vyjetých kolejích. Vyučování probíhalo jako obvykle, i když teď byl studijní plán obrany proti černé magii mnohem důslednější než kdykoliv předtím a zkoušky na přijetí do famfrpálových týmů se konaly už v polovině října. Harry, kapitán nebelvírského týmu, na všechno dohlížel a z řad nadějných studentů třetího a čtvrtého ročníku vybíral nového střelce a odrážeče. Když bylo po všem a hřiště se vyprázdnilo, rozhodl se Harry, že si dopřeje svou oblíbenou zábavu, sólový let na svém věrném koštěti Meteor 575. Cítit vítr ve vlasech bylo báječné a šustění famfrpálového pláště, který za ním ve větru vlál, znělo jeho uším jako ta nejkrásnější hudba.

Už se začalo stmívat, když Harry konečně přistál a vydal se přes školní pozemky směrem k hradu, koště ležérně přehozené přes rameno. Bylo to poprvé po velmi dlouhé době, kdy se cítil uvolněný a šťastný, na chvíli zbavený nesnesitelného břemene být tou největší - a snad i jedinou - nadějí kouzelnického světa.

Ten pocit o chvíli později roztříštil studený hlas, který prořízl tmu.

„Výborný let, pane Pottere.”

Hlas Luciuse Malfoye. Když Smrtijed vystoupil ze stínu blízké kůlny na košťata, Harry se překvapením prudce zastavil.

„Samozřejmě vím, že jste výborný letec,” řekl Malfoy a pomalu se k němu blížil. Při každém druhém kroku ťukl svou ebenovou hůlkou o zem. „Musíte být, když dokážete mého Draca pokaždé porazit.”

Harry neodpověděl a rychle uvažoval, jaké má možnosti. Nemyslel si, že by byl Lucius natolik nerozumný, aby na něj zaútočil na školním pozemku, ale byla už tma, a kdyby k něčemu došlo, z hradu je nikdo nemohl vidět. Naštěstí cítil známý tlak své hůlky zasunuté v kapse pláště, na dosah, kdyby se mu Lucius pokusil ublížit.

Malfoy starší se ale nezdál odhodlaný k násilí, když se přiblížil až těsně k Harrymu a v šeru se na něj upřeně díval. „Musím se vás zeptat, pane Pottere,” zavrněl. „Jak je možné, že se dokážete tak soustředit na hru i při vědomí, že nejmocnější kouzelník na světě právě v tuto chvíli plánuje, jak vás co nejlépe zničit?”

Harry k němu vzhlédl. „Voldemortovi jsem už čelil,“ odvětil chladně. „Nebojím se.” Hlas se mu ale lehce zachvěl, a prozradil tak jeho skutečné pocity.

Malfoyův chladný úsměv Harryho zamrazil až do morku kostí. „Odvážná slova od někoho, kdo bude bezpochybně již brzy mrtvý.” Natáhl ruku v rukavici a dvěma prsty zvedl Harryho bradu. „Řekněte mi, pane Pottere… co byste rád udělal, ještě než zemřete?” Bez jediného mrknutí si prohlížel chlapcův obličej, ale Harry pohledem neuhnul. „Vidět kus světa? Za hranicí těchto pozemků se totiž rozprostírá velký, nádherný svět, víte? Nebo byste se možná rád zamiloval? Co?”

„Co ode mě chcete, pane Malfoyi?” zeptal se Harry a vytrhl bradu ze sevření staršího muže.

Lucius pokračoval, jako by Harryho neslyšel. „Nebo,” zašeptal zamyšleně, „byste si možná rád zasouložil?”

Harry spěšně o krok ustoupil, téměř upadl, jak se zapletl do lemu svého pláště. Tento rozhovor se začal ubírat velmi zvláštním směrem.

Malfoyův úsměv byl tentokrát ještě mrazivější, podmalovaný krutým zábleskem jeho oka. „Á, samozřejmě. To si přece přeje každý chlapec ve vašem věku, nebo ne?” Znovu se začal k Harrymu přibližovat. Každým krokem nutil mladíka couvat, dokud jeho lopatky nenarazily na hrubá prkna kůlny. „S tím vám mohu pomoci,” řekl Lucius a celým tělem přitiskl Harryho ke stěně. „Koneckonců byla by to vaše ostuda, kdybyste zemřel, aniž byste poznal krásy fyzické lásky.“


********************


S těmito slovy sklonil hlavu a začal svými rty drtit Harryho ústa v hrubém polibku, jeho jazyk si vynucoval přístup mezi zuby překvapeného chlapce. Ve stejnou chvíli Lucius vsunul ruku pod Harryho plášť, vytáhl jeho hůlku a odhodil ji daleko přes rameno. Pak tam rukou vklouzl znovu a vyškubl Harrymu z kalhot famfrpálový dres. Když Harry ucítil na břiše hrubý dotek kožené rukavice, začal se divoce zmítat, ale Malfoy byl silnější, takže mu nedokázal vzdorovat. Jeho tělo se zaškubalo pod dotekem rukavice sunoucí se nahoru po jeho hrudníku, prsty v kůži dráždily jeho citlivou bradavku, dokud z vlastní vůle neztvrdla.

Lucius vtlačil nohu mezi Harryho stehna, trochu je roztáhl a přitiskl svou erekci chlapci na břicho. „Cítíte to, Harry?” zašeptal, jeho rty přestaly znásilňovat Harryho ústa a volnou rukou sevřel jeho rozkrok. „Cítíte, jak moc po vás toužím?” Znovu pohltil Harryho rty, jednou rukou stále štípal tvrdou bradavku a druhou hnětl jeho penis.

Sevřel ho a uvolnil. Sevřel a uvolnil. Proti své vůli Harry zasténal pod silou vzrušení, zděšený zjištěním, jak jeho penis tvrdne pod návalem krve. „Ano, to je ono,” broukl Lucius s podtónem vítězství v hlase, když ucítil Harryho tvrdnoucí erekci. „Měl byste si to pěkně užít, chlapče. Koneckonců je to pravděpodobně jediná šukačka, které se dožijete.”

„Ne!” vykřikl Harry náhle, když přišel k sobě a plně si uvědomil, k čemu se všechno schyluje. „Odprejskněte, Malfoyi!” Vzepjal se proti staršímu muži ve snaze ho vyvést z rovnováhy a odmrštit, ale neměl dost síly. Lucius se ale Harryho zápolením ještě více vzrušil a pokračoval v dalším výbuchu vášně, dokud mladému kouzelníkovi nezačaly ubývat síly.

Než Harry pochopil, že byl přemožen, a přestal se vzpírat, byli oba zbroceni potem. Malfoy si se zlomyslným úsměvem rozepnul kalhoty a osvobodil svůj bolestivě ztopořený penis. „Vidíte to, Harry?“ zeptal se, když stáhl jeho ruku dolů a pevně kolem něj Harryho prsty ovinul. „Cítíte, jak je velký? Vrazím ho do toho vašeho malého úzkého zadku. A pak vás bez slitování ošukám, dokud vaše vnitřnosti nebudou plné mého semene. Nezní to báječně?“ Jemně olízl Harryho ucho a vedl jejich spojené ruce nahoru a dolů po svém penisu, až se chlapec při jeho slovech otřásl.

Hrubě chytil Harryho za ramena a otočil jej tváří ke stěně kůlny. Vyhrnul mladíkovi plášť k bokům, roztrhl mu kalhoty a stáhl je dolů, kam až dosáhl. Když Harry ucítil na kůži závan studeného vzduchu, vzmohl se znovu na odpor - tentokrát sice slabší, ale stále odhodlaný. Lucius ho ale svýma silnýma rukama okamžitě přitiskl ke stěně.

„Mám vás zkrotit kouzlem?” zavrčel. „Jestliže mě přinutíte, udělám to, ale ujišťuji vás, že to bude bolet mnohem více, než je zapotřebí.”

Harry potlačil vzlyk a polevil. „Tak to tedy udělejte,” procedil se zaťatými zuby.

„Moudré rozhodnutí, chlapče,” odpověděl Lucius a pohladil s oplzlou laskavostí Harryho vlasy. Druhá ruka pomalu sjížděla Harrymu po zádech a přes hýždě, až se zastavila na rýze mezi nimi. Harry uslyšel Luciuse zamumlat krátké zaříkadlo a chvilku na to ucítil tlak mastného prstu na svém úzkém otvoru.

Harryho tělo se pod dotykem prstu na kroužku sevřených svalů napjalo, a jak prst pronikal dovnitř, jeho záda se prohnula. „Jste tak úzký, Harry,” zašeptal Lucius a pohyboval prstem tam a zpět, každým přírazem hlouběji a hlouběji. „Tak sladce úzký. Budu si vychutnávat ten pocit, jak mě svíráte.” K prvnímu prstu přidal druhý a krouživými pohyby jemně svaly roztahoval. Harry vyjekl, když jeden z všetečných prstů zavadil o citlivý bod hluboko uvnitř a způsobil tak, že Harry nechtěně přirazil proti Luciusově ruce. Lucius se tomu zasmál a natočil své prsty v rukavici tak, aby při každém pohybu masíroval chlapcovu prostatu. Harry se snažil potlačit pociťovanou rozkoš a kousal se do rtu tak silně, až na jazyku ucítil chuť krve.

Když do něj vnikl třetí prst, zdálo se Harrymu, že se v něm pohybuje celou věčnost. Pak prsty zmizely a na jejich místo vklouzlo něco většího a teplejšího. Lucius pevně sevřel Harryho půlky, vtlačil mezi ně svůj palec a roztahoval jeho panický otvor tak doširoka, jak to jen šlo. Když do něj Luciusův penis vnikl, zahalil se Harrymu svět do rudé mlhy.

Harry se snažil zachytit na hrubém dřevě kůlny, které mu lámalo nehty, jak Malfoy syčel a klel a přirážel. Pronikal do něj kousek po kousku a nepřestal, aby popadl dech, dokud se jeho varlata nesetkala s Harryho sevřeným zadkem. Krátké povrchní nárazy byly brzy vystřídány delšími a hlubšími přírazy, rytmickými výbuchy bolesti a tlaku, které z obou mužů vyloudily hrdelní vrčení. Třesoucí se ruce sevřely Harryho kyčle a nápor pokračoval, rychleji a tvrději, srdcervoucí a bez konce. Harrymu stékaly slzy po tvářích, jak Lucius nemilosrdně drancoval jeho zadek, šukal ho tak tvrdě, že ho s každým hrubým přírazem zvedl na špičky.

Konečně Lucius vyrazil několik zoufalých stenů a dosáhl vrcholu. Harry cítil hluboko uvnitř horký proud a Malfoyovy boky pokračovaly v přirážení při každém silném impulzu. Když se přes něj přehnala poslední vlna rozkoše, Lucius uvolnil sevření a ustoupil.

Harry se držel zdi jako záchranného lana, nedokázal - a ani nechtěl - se otočit čelem ke svému trýzniteli. Dolehly k němu nejasné zvuky, jak se Lucius čistil a upravoval si oblečení. Pak se k němu Malfoy starší znovu přitiskl.

„Jsem si jistý, že o tomto malém zážitku nikomu neřeknete, pane Pottere,“ zašeptal Lucius Harrymu do ucha. „Ale v případě, že byste pociťoval potřebu tak učinit, mohu vás ujistit, že by to byl velký omyl. Nechtěl byste, aby se té malé mudlovské šmejdce, kterou máte tak rád, přihodilo nějaké neštěstí, viďte?“

Harry bez hlesu zavrtěl hlavou. Sperma staršího kouzelníka mu pomalu stékalo po stehnech a on se cítil naprosto a docela poražený.

„Velmi dobře. Navrhl bych vám, abyste se upravil a vrátil se do hradu. Už jste pryč docela dlouho a někdo by si o vás mohl dělat starosti.“

Než Harry sebral sílu, aby se otočil, byl Lucius Malfoy pryč.


********************


Jednou z povinností ministra magie byla každoroční inspekce azkabanské pevnosti a několik týdnů po uvěznění Luciuse Malfoye se Harry rozhodl, že je ta správná doba, aby se tam vydal. Potlačil záchvěv, když se vnější brána otevřela a mozkomor mu pokynul, aby vstoupil. Od Voldemortovy smrti už Harry neslyšel výkřiky svých umírajících rodičů při každém setkání s těmito zrůdami, ale stejně se nerad zdržoval v jejich blízkosti. Jenže od tohoto mozkomora potřeboval jistou službu, takže spolkl hořkost a vysvětlil mu, co od něj očekává. Mozkomor tiše odkýval, že pochopil, pak se otočil a s Harrym v patách se pomalu sunul chodbou směrem k Malfoyově cele.

Lucius se choulil na malém lůžku v rohu místnosti, bosý a oděný pouze do tenké bavlněné tuniky a kalhot. Vypadal hrozně. Byl mnohem hubenější než před několika týdny, jeho hustá světlá hříva byla špinavá a rozcuchaná. Oči měl hluboko vpadlé a pod nimi visely výrazné váčky. Zamrkal, když do cely znenadání vniklo světlo otevřenými dveřmi, a třesoucí se rukou si zastínil oči.

„Harry Potter!” zaskřehotal překvapeně, když ministr vešel do místnosti. Mozkomor jej nenásledoval. Ale zůstal čekat na chodbě hned za otevřenými dveřmi.

„Dobrý den, Luciusi,” řekl Harry mile a usmíval se, aby zamaskoval svou nenávist k této nechutné náhražce lidské bytosti. „Jak se vám daří?”

Malfoy vydal zvuk, který by se dal považovat za posměšné odfrknutí, kdyby nebyl přerušen náhlým záchvatem kašle. „Jak si myslíte, že se mám, Pottere?“ zeptal se chabě. „Jak se může někomu dařit v tomto pekle?“

Harry si opovržlivě odfrkl. „To je ale nepříjemné, vidět vás takhle poníženého, Luciusi,“ řekl, a falešná upřímnost odkapávala z každé slabiky. „Velice nerad vás takhle vidím. Snad bychom mohli přijít na nějaké řešení.“

Lucius zvedl pohled k mladíkovi a v jeho očích se zableskla jiskřička naděje. Věděl, že stačí jediné slovo ministra kouzel, aby byl vězeň propuštěn. Věděl také, že Potter nemá jediný důvod ušetřit ho, ale byl zoufalec a zoufalci se chytají jakéhokoliv stébla.

„S… snad bychom mohli,” souhlasil opatrně. „Co máte na mysli?“

Harry se posadil na roh malého stolu vedle Luciusova lůžka. „Jistě si vzpomínáte na noc, kdy jste mě znásilnil.“ Harryho hlas zněl tak tvrdě a ostře, až Malfoy ucouvl. Ať už očekával cokoliv, na toto zřejmě připraven nebyl. „Zeptal jste se mě, co bych chtěl udělat, než zemřu. A já jsem přežil. A uvědomil jsem si, že je něco, co bych si přál více než cokoliv jiného.“ Harry se naklonil a upřel na vychrtlého muže pronikavý pohled. Když znovu promluvil, jeho hlas zněl současně ledově i zapáleně. „Chci vás slyšet škemrat o odpuštění.“

Luciusovi překvapením poklesla čelist, i když Harry by nedokázal říct, zda to bylo způsobeno pobouřením nad jeho žádostí nebo úlevou nad její jednoduchostí.

„To je docela snadné, Luciusi. Ne?” zeptal se Harry laskavě, když se opět narovnal. „To pro mě můžete udělat. Nebo nemůžete?”

„A to je vše, co ode mne chcete?” zeptal se Malfoy s rozšířeným očima.

Harry pozvedl ruce a mile se usmál. „To je všechno.”

„Velmi dobře.” Lucius pokrčil rameny a podíval se Harrymu přímo do očí. Zhluboka se nadechl a řekl: „Můžete mi odpustit, pane Pottere?”

Zdálo se, že ministr nad otázkou chvilku zapřemýšlel, ale pak smutně zakroutil hlavou. „Obávám se, že tohle mi nestačí, Luciusi. Zkuste to znovu.”

Luciusovo obočí se začalo stahovat v zachmuření. Zdálo se, jako by se chystal odmítnout, pak si to ale rozmyslel. Harry si vychutnával hru emocí, jak se výrazy střídaly na mužově tváři, když jeho hrdost sváděla boj s účelností.

„Prosím, pane ministře,” řekl konečně. „Hluboce se omlouvám za to, co jsem udělal, a doufám že budete tak velice laskavý, že mi to odpustíte.”

Harry sklonil hlavu ke straně, jako by uvažoval o upřímnosti Malfoyovy omluvy, než ji znovu zavrhl. „Zdá se mi, Luciusi, že nechápete, co od vás chci,” řekl, vstal a ukázal na stůl před sebou. „Ohněte se přes něj!”

Malfoyovy rty se stáhly do dvou úzkých linek, když pochopil, co má Harry v úmyslu. „Ne,” odpověděl.

Harry náhle udeřil jako had, pevně uchopil staršího muže za předloktí a zvedl ho z lůžka. „Řekl jsem ohnout přes stůl, zatraceně!“ zasyčel a postrčil Luciuse dopředu a dolů, hrudníkem na stůl. Jednou rukou ho na stole přidržoval, druhou mu serval jeho bavlněné kalhoty do půli stehen a pak si rozepnul knoflíky kalhot.

Lucius se pod ním chabě zmítal, když Harry vytáhl svůj penis a začal ho zpracovávat. Toto byla nejtěžší část jeho plánu. V jeho žilách tepala nenávist ke staršímu kouzelníkovi za to, co mu udělal, ale nebyl si jistý, zda to dokáže vyvolat erekci. Pomohlo mu, že si v kapse kalhot přinesl v malé lahvičce silné afrodisiakum. Palcem ji odzátkoval a nalil si pořádnou dávku na svůj zpola ztopořený penis. Když vmasírovával lektvar do celé délky, byl to velice příjemný pocit, a rychle se mu ztopořil.

Harry se nezdržoval žádnými jemnocitnými přípravami. Rozkopl Luciusovy kotníky do stran, aby ho přinutil roztáhnout nohy, postavil se muži za zadek a boky vyrazil kupředu. Cítil, jak se kolem jeho žaludu pevný kruh svalů napjal, když do něj pronikl a když pod jeho pohyby Malfoy vyrazil pronikavý výkřik.

„Teď,” supěl Harry, pohroužený do těla druhého muže až po kořen svého penisu. „Řekl jsem, že vás chci slyšet… prosit… o… odpuštění.”

Jak Harry do Luciuse zezadu přirážel, sotva zaslechl slova, která Malfoy drmolil. Pocit, jak se kolem jeho přecitlivělého penisu svírají a bouří Luciusovy vnitřní svaly, byl skvělý, ale kupodivu to nebylo nijak příjemné. Nyní se nejednalo o příjemné pocity. Ne. Každý příraz vyjadřoval nenávist a odpor, vztek a mstu. Každý úder jeho varlat o Malfoyova stehna byl dalším trestem za to, co mu starší kouzelník před lety vzal. Lucius ležel strnule na stole před ním, přijímal svůj trest s očima pevně sevřenýma a znovu a znovu prosil Harryho o odpuštění.

Harry se natáhl přes Malfoyův bok, aby do své mastné dlaně sevřel jeho ochablý penis. Hrubě ho lektvarem masíroval a vítězně se zašklebil, když pocítil, jak začal v jeho sevření tvrdnout.

„Prosím, prosím, prosím,” úpěl Lucius zlomeně, jeho kyčle bezděčně přirážely zpět, vycházejíce vstříc Harryho nárazům, jak jeho penis v dlani mladého kouzelníka nabýval na objemu.

„Zopakujte to!” rozkázal Harry. „Hlasitěji! Zní to tak pěkně.” S každým ponořením penisu hluboko do Luciusova zadku postrčil pánev staršího kouzelníka vpřed, čímž ho nutil šukat svou sevřenou dlaň.

„Prosím, Harry!” naříkal Lucius. „Prosím! Odpusťte mi!”

Jak Harry dobýval tělo bývalého aristokrata čím dál rychleji, ucítil, že se Malfoyovo vyvrcholení začalo blížit. Když si byl jistý, že je Lucius na samém pokraji orgasmu, chytil ho druhou rukou za rozcuchané vlasy a trhnutím mu zvedl hlavu ze stolu.

S očima stále zavřenýma Lucius nepostřehl, že do cely tiše vklouzl mozkomor. Odsouzený muž neviděl, jak se nad ním naklonil a přitiskl na jeho ústa rty, aby svým hrozivým polibkem navždy umlčel zoufalé prosby o odpuštění.

Jeho duše a jeho sperma opustily jeho tělo ve stejnou chvíli.

Když tělo, hůř než mrtvé, na stole před ním znehybnělo, Harry přestal přirážet a vytáhl svůj ztopořený, zatím neuspokojený penis. Se zarudlým obličejem zastrčil erekci zpět do kalhot.

„Nikdy ti neodpustím, co jsi mi provedl, ty odporný zkurvysynu,” procedil mezi zuby a po cestě ke dveřím opovržlivě pohlédl na bezvládně ležící tělo.

Pochyboval dokonce, že kdy dokáže odpustit sobě samému, jelikož právě udělal to, co sám nejvíce nenáviděl.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský