Fantasmagorium

Autor: Darkness deStination
Námět: sssnake
Hlavní Hlavní postavy: Salazar Zmijozel/ Darkness
Shrnutí: Vrátil se!
Poznámka: Soutěžní povídka na téma já a moje oblíbená postava
Pokud vám unikají souvislosti, musíte si přečíst Dědičku SZ, trochu jsem od tamtud čerpala. Jen je to očima jiného účastníka.
Tak, milé dámy a máme ho zpět. Sice patřím já jemu, ale on nepatří mě, takže kdo se bude chtít blíž seznámit se Salazarem Zmijozelem, nechť tak klidně učiní.

Očima temnoty

Vyvedla jsem z podsvětí Salazara Zmijozela.
Obětovala jsem mu svou krev a málem i svůj život. Netušila jsem ale, že mě to bude stát daleko víc.
Už při návštěvě v podsvětí mi dal pocítit sílu své osobnosti.
Po celou dobu mého vysvětlování kdo jsem a co tam chci, mě spaloval uhrančivýma očima. Ty Salazarovy oči. Jejich výraz mi od té doby nedal spát. Salazar Zmijozel byl první muž, který mě donutil sklopit zrak. To, co bylo v jeho očích, nelze nijak pojmenovat. Nahánějí posvátnou hrůzu.

Když po rituálu poslal Bellu pryč, projelo mnou mrazení. Myslela jsem si, že se chce jen ptát. On ale ke mně přistoupil, vzal mě za bradu a donutil mě, abych se na něj podívala. Jeho tmavé oči plály rudě. Ten pohled se nedal vydržet. Podlamovaly se mi kolena. To jsem nemohla dopustit. Přimhouřila jsem oči a chladně jsem se zeptala „Můžu pro vás něco udělat, pane?“
Pustil mě a řekl „Je toho spousta, co by mladá dáma jako ty, mohla udělat pro Salazara Zmijozela.“
Sáhl rukou do mých vlasů. Ucukla jsem, ale on mě chytil za vlasy a přitáhl si mě blíž k sobě. Naklonil se tak, že se svou tváří dotýkal té mé a cosi mi syčel do ucha hadím jazykem. Pak se odtáhl a vyčkával. Tázavě jsem se na něj podívala.
Rozesmál se.
Vzápětí mu výraz v obličeji ztvrdl.
„Čekám odpověď" vyštěkl.
„Pane, já…“ koktala jsem.
„Tak řekni jednoduše ano, nebo ne“ napovídal netrpělivě.
„Nemohu odpovědět, když neznám otázku,“ namítla jsem.
„Pokud jsi byla odhodlaná vrazit si mou dýku do srdce, musíš být schopná odpovědět na mojí otázku!“ viditelně byl rozladěný.
„Pane…“
„Salazar“ skočil mi do řeči.
„Tedy, Salazare, pokud mi svou otázku zopakujete v řeči, které rozumím, pak odpovím.“ byla jsem neústupná.
„Tedy dobrá. Ptal jsem se na to, jestli jsi už měla s někým sex.“ předložil mi svou otázku, jako by se ptal, jestli nemám hlad.
„Nechápu, co je vám do toho?“ ohradila jsem se.
Vytáhl hůlku a vypálil po mě kletbu „Punio“ Je to poměrně mírná obdoba „Cruciatu“, ale je také bolestivá. I já měla hůlku v ruce, ale použít jsem ji už nestihla.
Salazar ke mně přistoupil, podal mi ruku, aby mi pomohl se zvednout ze země.
„Neposlušnost nesnesu!“ zasyčel.
Odmítla jsem podávanou ruku, vstala jsem a pohrdlivým tónem jsem řekla:
„Tak to příště budete muset použít silnější kalibr, abyste mě k něčemu donutil, Salazare“
„ Děvče je vzpurné?“ pobaveně pronesl Salazar. „Výborně,“ dodal se zvláštním podtónem v hlase.
„Co je výborného na tom, když muž, jako vy potřebuje dokazovat svou nadřazenost!“ vylítlo ze mě. Tentokrát jsem byla ve střehu a uhnula Cruciu o vlásek. Hůlku jsem držela napřaženou a aniž bych si uvědomila možné následky svého jednání, nechala jsem se ovládnout vztekem a vyrážela jsem ze sebe: „Vy! Co si myslíte, že děláte!“
Najednou vedle mě stál profesor Snape se svou hůlkou, připravenou k obraně.
„Pane, vítám vás zpět, ale ptám se, kdo, nebo co vám dává právo ohrožovat tuto studentku?“ řekl pevným hlasem Snape.
„Ale? A vy jste kdo?“ zeptal se Salazar a položil svou hůlku na stolek, který stál hned vedle něj.
Snape svou hůlku pouze sklopil, lehce se uklonil a představil se: „Jsem Severus Snape, mistr černé magie a profesor lektvarů. Na této škole vyučuji a jsem ředitelem Zmijozelské koleje.“
Zmijozel se neurčitě zatvářil a pronesl: „Jistě. Podle jistých rysů vaší tváře jsem sám mohl poznat, že jste potomek rodu Snapeů.“
Chvíli spolu konverzovali a já tam stála jako horský troll, hůlku stále napřaženou. Ti dva mě ignorovali. Už jsem chtěla odejít, když slyším, jak Salazar posílá Snapea pryč, protože si se mnou musí ještě něco vysvětlit a ten v klidu podotkne, že odejde, pokud mě Zmijozel nehodlá moc pomuchlat, načež se oba smáli a Snape odešel.
Vztek mnou lomcoval a já pořád stála na tom samém místě.
Salazar poklepal svojí hůlkou na stolek. Objevily se dvě skleničky se zlatavým obsahem. On je vzal, otočil se ke mně a jednu mi podával.
„ Na co ta křeč? Uvolni se trochu. Já tě přece nechci zabít. Umím být…ehm vděčný…“
Nedůvěřivě jsem stáhla hůlku a schovala ji do kapsy hábitu. Vzala jsem si podávanou sklenici.
„Pozvedni číši a připijem si na život“ slavnostně pronesl Zmijozel.
Lehce jsem si s ním přiťukla a jedním lokem obrátila obsah sklenky do sebe. Potřebovala jsem se vzpamatovat.
Nepomohlo to. Jen jsem odložila prázdnou sklenici na stolek, Salazar mě popadl do náruče a začal mě líbat. V první chvíli jsem se nedokázala vzepřít, ale pak jsem se o to pokusila. Dosáhla jsem jen toho, že mě držel ještě pevněji a hrubě si vynucoval vstup do mých úst. Jeho náruč byla tak pevná a mužná, že můj vzdor pomalu bral za své a já cítila, že mě ten muž vlastně velice vzrušuje. Oddala jsem se jeho polibkům a se stejnou vášní je opětovala. Na okamžik se odtáhl, upřel na mě ty své hluboké oči a hlasem nasáknutým chtíčem zašeptal: „Tak vidíš, že tě opravdu nechci zabít.“ A znovu mě líbal
Najednou jsem cítila, že se vznášíme vzduchem. Salazar čím déle byl zpět, tím rychleji se mu vracely síly. Odlevitovali jsme na pohovku. Tam mě položil, pomocí hůlky svlékl, a znovu zasyčel hadím jazykem otázku, kterou jsem už dnes slyšela.Tentokrát jsem věděla na co se ptá a šeptla jsem: „Ne.“
Zatvářil se navýsost spokojeně. Zbavil se svého oděvu, lehl si vedle mě a začal laskat moje tělo způsobem, který mě doháněl k šílenství. Oči jsem měla rudé, ale emoce, která provázela tuto změnu, mi byla naprosto neznámá. Moje démonická podstata mi dosud barvila oči pouze při zlosti a vzteku.
Netrvalo dlouho a já byla přesvědčená, že budu muset škemrat o něco víc, než jen hlazení. Nelíbilo se mi to Nikdy nade mnou nikdo neměl takovou moc, aby mě donutil o něco prosit.
Naštěstí ani Salazar už nechtěl a nemohl čekat déle. Bez okolků do mě vnikl. Vykřikla jsem, ale nebylo to bolestí. Můj první orgasmus mě připravil o vědomí.

Když jsem se probrala, stál Salazar u knihovny a listoval nějakou knihou. Měl na sobě jen kalhoty. Teď jsem si mohla pořádně prohlédnout jeho postavu. Na někoho, kdo byl tak dlouho mrtvý, vypadal velice dobře. Jen mi tato myšlenka proběhla hlavou, Salazar se otočil.
„To je díky tobě. Obětovala ses mi. Vrátila jsi mi sílu a mám pro tebe ještě jednu zprávu.“
Ihned jsem pojala podezření.
„A to jakou?“ ptala jsem se nedůvěřivě.
„Patříš mi“ zazněla jasná odpověď.
„To se spolehni. Já nepatřím nikomu a nikdy nebudu!“ vztekala jsem se.
„Vytvořila jsi mezi námi krevní pouto, tak nemáš na vybranou“ řekl Salazar klidně.
Nevím proč, ale zazněla mi v uších ozvěna škodolibého smíchu, profesora Snapea.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský