Fantasmagorium

originál
Autor: Stickleyhunter
Překlad: Corny
Hlavní postavy: Severus Snape/ Hermiona Grangerová
Shrnutí: Dvě srdce, dvě slova, jedno tabu, jedna přísaha…
Poznámka: text písně Everytime od Britney Spears
Pozn.překladatelky: Překladatelka děkuje mému drahému jankovi za beta-read, protože dala povídce konečně řád, formu a smysl! (Totéž dala i autorce)

Ohlušující ticho

Notice me
Take my hand
Why are we strangers when
Our love is strong
Why carry on without me

Celé týdny a měsíce se ho pokoušela zaujmout. Aby si jí všiml, pomohl jí, miloval ji.
Ale on, jak se zdálo, se jí vyhýbal. 
“Před koncem války mě přinejmenším bral na vědomí. Měla jsem raději jeho urážky, než když mlčí jako teď,“ pomyslela si smutně.

Sebrala to, co zbylo z její kuráže. Všichni její přátelé jsou mrtvi. Celá její rodina je mrtvá. Nemá co ztratit. Ona mu porozumí. Půjde ke sklepení. Tiše a pomalu. Nechce na svou přítomnost kohokoli upozorňovat. Zatím. Ne, dokud se nepostaví proti němu. Přišla se přiznat, před ním. Milovala ho a věřila, že on miluje ji. Doufala, že přijme ji i její nabídku. Pozvedla svou drobnou ruku a chystala se zaklepat na dveře.

“Profesore Snape?”

Obořil se na ozvěnu jejího hlasu. Na Její hlas. Na jeho pokušení, na jeho tabu, na jeho posedlost, na jeho lásku.

“Slečno Grangerová.”

Jeho mozek pracoval jako o závod. Ona to nemohla vědět. On nikdy nesmí připustit, aby se to dozvěděla. Je to cena, kterou platí. Nabídl by vlastí duši i klid výměnou za to, aby zůstala naživu. Slíbil si to v noci poslední bitvy. Nevěděl tehdy, jakou sílu má srdce a co bude muset obětovat, ale to nebylo důležité. Nikdy se do ní nechtěl zamilovat. Nemohlo se mu to stát. Ona byla moc křehká. Její život byl moc křehký, než aby ho riskoval pro své sobecké touhy.

“Mohu dovnitř?”

“Pokud je to nutné...”

Pohlédl na ni. Byla jako sluneční paprsek. Rozzářila místnost svou dokonalostí. Jeho zrak ten pohled téměř neunesl, ale on od ní nemohl odtrhnout pohled. Doufal, že jeho oči dokázaly skrýt toužebný lesk. Dál se na ni díval. Byl to drahocenný čas, kdy se mohl oddávat svým pocitům. Být s ní.

“Pane profesore, musím vám něco říct.”

“Slečno Grangerová, vaše bezvýznamné problémy je povinna řešit ředitelka vaší koleje. Můžete mi říci, proč tedy obtěžujete mě? Jděte.”

Nepohnula se. Všiml si jejího zármutku.

Její hlas se ale přeslechnout nedal. “Miluji vás,pane profesore.”

“Co?”

“Řekla jsem, že vás miluji. Věřím, že vy mne také. Poznala jsem to, když jsem se na vás dívala. Vaše oči, vaše duše… Volaly mne. Jako odpověď se vám nabízím. Srdce, tělo i duši.”

Profesor z jejího vyznání zalapal po dechu. Srdce náhle rozbolelo. Nabízela mu všechno, co si vždy přál. Hladověl po tom, aby ji mohl ochraňovat, políbit ji… vyznat jí lásku. Připomněl si, že nesmí. Bylo to pokušení, zkouška. Démon, který ji zachránil, zkouší, zda dodrží slib. Nikdy to neudělá.

“Spletla jste se, slečno Grangerová. Dokonce vás nesnesu. Doporučuji vám nabídnout… se… někomu, kdo vás může vystát. A teď, pokud jste řekla vše, kvůli čemu jste přišla, domníváte se, že jste schopna odejít?” Jeho srdce plakalo z toho, jak snadno dokázal zalhat. Znovu si připomenul, že tohle mučení bylo jeho vlastní volbou a on ponese tohle břemeno dál.

Zraněně se na něj zadívala. Slyšel, jak se jí láme srdce. ‘Takhle je to lepší,’ opakoval si v duchu. Sledoval její odcházející siluetu a ticho ho ohlušilo.

Every time I try to fly, I fall
Without my wings, I feel so small
I guess I need you, baby
And Every time I see you in my dreams
I see your face, it's haunting me
I guess I need you, baby

Byl konec týdne, a ona byla stále sama. Neměla nikoho, s kým by si mohla promluvit, s kým by mohla být. Nebyl tam nikdo, kdo by jí porozuměl. Nebyl tam žádný Harry, Ron ani Ginny. Nebyli s ní rodiče. Všichni zemřeli. Přemýšlela, proč právě její život byl oné krvavé noci ušetřen. Proč byla předurčena zůstat tady, v tomhle pekle na zemi? Změnila se. Přestala se snažit být nejlepší. Chtěla jen… být stejná. Nebyla tolik posedlá učením, nezajímala se o to, co bude. Tolik chtěla být zase bezstarostná, tak moc toužila cítit něco jiného než prázdnotu.

Ale uvědomovala si, že není cesty zpět. Viděla toho až moc, prožila toho víc než dost, tolik toho ztratila, že nemohla být dál dítětem. Zatím byla tady, ve škole pro děti. V sedmnácti však ještě neměla vidět svět jako žena. A tak zůstala někde mezi tím. Mezi všemi. Sama.

Zpozoroval ji a chvíli si ji prohlížel. Věděl, že je osamělá. Slábla. Když vešla, místnost se již nerozzářila jako dřív. Byla jen zábleskem svého dřívějšího já. Namlouval si, že se to zlepší. Bude to pro ni lepší. Udělal to pro ni. Jen vzácně mu hleděla do očí. Postrádal její pohledy. Už nikdy víc v nich neviděl jiskru, nikdy ji neviděl smát se... Nevzpomínal si, kdy se naposledy smála. Jeho srdce bylo zlomené.

Zatímco ticho ho ohlušovalo.

Nemohla se na něj dívat. Nevydržela pohled do tváře, kterou vídávala ve svých snech. V jejích dokonalých snech. Kdyby jen její život byl jako sen. Ve snech ji miloval. Ve snech nikdy nebyla sama.

Zoufalství ji pomalu ničilo a sžíralo. Musí mu porozumět. Znovu se přistihla u jeho dveří. Zaklepala a čekala…

“Pojďte dál, slečno Grangerová.” Doufal, že nezaslechla v jeho hlase slabost. On nemohl, neudělá to.
Přistoupila k jeho stolu. Podíval se na ni a dopřál chvilku potěšení své posedlosti. Všiml si, že si nebyla tak jistá jako poprvé.

Její hlas zněl zlomeně a vyčerpaně. “Miluji vás, pane profesore. Potřebuji vás...”

Pozvedl ruku, aby ji zarazil. “Slečno Grangerová, myslím, že na tohle téma jsme spolu již hovořili. Nemám tolik zbytečného času pro pošetilé malé školačky a jejich pitomé malé školácké problémy. Prosím, nepohybujte se v mé blízkosti. Já opravdu nestojím o vaše další zpovědi.”

Pohlédl jí do očí. Tvářila se poraženě. Viděl světlo, které sláblo. Dělá správnou věc? Nebyl si už tak jistý.

“Samozřejmě, pane profesore. Děkuji za to, že jste si na mne našel čas.” Znovu se vydala zpět na dlouhou cestu do své ložnice, zatímco jeho ticho dál ohlušovalo.

And Every time I try to fly, I fall
Without my wings, I feel so small
I guess I need you, baby
And Every time I see you in my dreams
I see your face, you're haunting me
I guess I need you, baby

Týden plynul, a on čekal. Čekal, že za ním znovu přijde. Čekal na sílu, která by mu pomohla odhodlat se jít za ní. Ale on už nebyl silný. Proklínal démona, který ovládl jeho duši. Tohle nebylo to, proč ji zachránil. Byla předurčena jít dál, žít. Tohle nebyl život. Viděl, že ona nežije. Šla a nesla tíhu, která se jí snášela na ramena. To on byl předurčen, aby nesl tohle břemeno. Byl to jeho úděl, jeho rozhřešení.

Uslyšel křik. Naplňoval hrad, jeho učebnu, jeho duši. Nebyl to radostný výkřik, ani zvuk leknutí. Byl to křik plný mučivé bolesti a úzkosti. Bylo to zoufalství, porážka a muka. Bylo to, jako by křičel někdo, kdo ztratil rodinu, vzpomínky a všechny přátele, které kdy měl. A Severus porozuměl. Hermiona. 

Přišel čas, kdy chtěl napravit svou chybu. Pozdě.

Běžel za tím křikem, i když věděl, kam ho zavede. Vyběhl ze vstupní brány a uviděl ji. Ležela pod oknem astronomická věže. Zlomená. Bez světla. 

Běžel za Minervou. Stále křičela. Nevěděl, jak má její křik zastavit. Konečně kouzlem Minervu umlčel, a došli k tělu na zemi. Hermiona. Jeho Hermiona.

Klekl si vedle ní. Nemohl pro ni už nic udělat. Jeho obličej zkropily slzy. Vzal ji do náruče. Chtěl ji jen držet. Držet ji, než se smrt vrátí a vyvede i jeho z tohoto žalu. Bude sedět a držet její tělo v rukou navždy. Pokud ho nechají. Nedovolili mu to…

I may have made it rain
Please forgive me
My weakness caused you pain
And this song's my sorry

Byl konec měsíce, ale jeho žal se nezmenšoval. Z kapsy vyndal kus papíru. Byl to dopis od ní. Dostal ho den poté, co zemřela. ‘Musela říct své sově, aby počkala,“ pomyslel si. Četl ten dopis znovu a znovu.

Drahý profesora Snape,

píši tento dopis, abych vám vyslovila omluvu. Nikdy jsem vám svou láskou nechtěla přivolávat problémy. Až teď vidím, jak jsem byla sobecká. Musím přestat žít ve snu. Nic tady na mne nečeká, a musím se dostat pryč z vaší blízkosti. Tak jste si to přál. Nelitujte mne, profesore. Jestli se všechno podaří, brzy uvidím svou rodinu a přátele. Jestli se vše podaří, vzlétnu. Znovu se nadechnu.
S láskou,

Hermiona 

(Vaše bláhová malá školačka.)

Jeho oči se zalily slzami, on je však nenechal utéci. Byl to pro něj rituál. Četl ten dopis každý den, často i několikrát. To bylo jeho pokání, modlitba. Na tenhle trest nesmí zapomenout. Nesmí poslechnout hlas, který mu radí, aby na ni zapomněl. Nesmí to udělat. Nesmí.

Podíval se na ducha ve své učebně. Běžně ve své učebně duchy nestrpěl, ale tohoto ducha neměl sílu poslat pryč. Byl to jeden z nových duchů ve škole. Duch Hermiony Grangerové. Neopustila jeho učebnu. Sedla si do jeho křesla, vzala si sešit s jeho poznámkami. Postupně se naučila znát celou jeho laboratoř. Nemluvila na něj, nedívala se jeho směrem. Nemluvila s nikým. A ticho ho dál ohlušovalo.

At night I pray
That soon your face will fade away

Roky plynuly, její zvyky se neměnily. Neopustila učebnu, s nikým nemluvila. Někdy pochyboval, jestli ještě ví, kde je. Ví, že je duch? Pro Severuse byla její přítomnost téměř nesnesitelná. Každý den byla v jeho třídě, každou noc byla v jeho snech. Věrná připomínka toho, jak ji zklamal. Jeho zločin ho sžíral a on nevěděl, kolik ještě může ztratit. Jak dlouho bude ještě platit za jedno zničené mládí? Upsal svou duši, aby přežila. Zemřela. Jeho pokušení. Jeho tabu. Jeho posedlost, jeho láska, smysl jeho života.

V jeho mysli zůstávala vryta ta poslední čtyři slova a démonické oči Hermiony Grangerové, vyhledávající ho proto, že byl hlavním důvodem její smrti. Co jiného měl dělat, když si to uvědomil?

And Every time I try to fly, I fall
Without my wings, I feel so small
I guess I need you, baby
And Every time I see you in my dreams
I see your face, you're haunting me
I guess I need you, baby

Udělal krok stranou a usmál se. Myslel si, že to bude těžší. Cítil, že znovu dýchá. Ticho přestalo hlasitě řvát. Uvítal to. Udělal další krok stranou. Zbývá poslední krok. Krok, který mu přinese svobodu. Výška astronomické věže byla hrozivá, ale on se nebál. Pak uviděl ji. Opustila kvůli němu učebnu. Prosil ji, ať se nedívá. Její přítomnost podlamovala jeho odvahu. Rozpřáhla paže, usmála se a vydala se k němu. A on ji znovu viděl zářit. Věděl, že oba již nikdy nepohasnou…

After all

After all

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský