Fantasmagorium

Autor: Corny a Dominus
Hlavní postavy: Severus Snape/ Crystal Marseille
Shrnutí: Jak se říká protiklady se přitahují. Jak daleko je však schopna zamilovaná žena zajít? Crystal nedokázala zapomenout. Je si jistá že dělá osudovou chybu, když pátrá po pravdě, ale nemůže si pomoct. Dokáže Severuse naučit ji milovat?

Osudový třpyt

Crystal seděla u svého pracovního stolu a psala pojednání pro ministerstvo. Lov na černokněžníky byl znovu neúspěšný. Byla bystrozorkou a obyčejně vynikala schopností se soustředit. Dnes se jí však myšlenky toulaly všude, jen ne u smrtijedů. Vlastně ano. U smrtijedů.
Nemohla ho dostat z hlavy. Věděla, že tenhle večer toho už moc nenapíše a tak zabořila prsty do vlasů, opřela se lokty o stůl a ve své mysli byla znovu u něj. Byl tak nádherný. Zbožňovala jeho chůzi. Tak energická a ladná. Černý hábit za ním vlál stejně, jako jeho černo-modré vlasy. Když stál v poklidu, vlasy mu v pramenech padaly až na ramena a bylo vidět, že jsou lesklé a jemné. Jeho oči se podobaly dvěma černým a bezedným studnám Nikdy nepropadal emocím a vždy se plně ovládal. Jeho rty byly úzké a vypadaly tak hebce… Častokrát se přistihla, že myslí na to, jaký musí být jeho polibek. Nádherný a vášnivý pomyslela si. Znala ho už od doby, kdy chodila do školy. Fascinoval ji. Vždy působil tak démonicky, mysticky, charismaticky… Nikdy by ji nenapadlo, čeho je schopen.
Vlastně ji vždy přitahovali spíše záporní hrdinové. Ano, byl hrdina. Pro ni byl a vždy bude. Nikdy nezapomněla na to, jak se zachoval, když se dozvěděl, že Voldemort chce zabít Lily. V hloubi duše musel být tak zranitelný.Osud ho nešetřil.
Tím zakončila své úvahy o její nejtajnější lásce a se zvláštním pocitem napsala:

Vrah Albuse Brumbála, Severus Snape, je stále nezvěstný a oddělení bystrozorů nemá tušení, kde se nyní nachází.

Umínila si, že jakmile se to dozví, na jeho zatčení se raději odmítne podílet. Nebyla by toho činu, vůbec schopná.Vlastně před ním měla úctu. Vždyť dokázal prchat i před Řádem celé dva měsíce a nikde ani zmínka o tom, že tenhle muž existuje. Byl to prostě mistr v unikání a to ne jen před řádem a celým ministerstvem, ale hlavně před ženskou láskou.
Ve skrytu duše doufala, že není mrtvý. Za své pocity se styděla. Byla Vedoucí oddělení bystrozorů a je zamilovaná do druhého nejhledanějšího černokněžníka světa. 

Bylo listopadové ráno a Crystal vešla do své kanceláře. Její stříbrné oči byly dnes jako ze skla. Zajisté ponocovala a již dlouho byla v jednom kole. Její pohled padl na ceduli hlásající : „Crystal Marseille, Vedoucí oddělení bystrozorů“. Očima rychle sklouzla z té nenáviděné cedulky a nyní hleděla na stěny, které byly polepeny jeho fotografiemi s nápisem „Hledaný“.Osud jí předchozího večera uštědřil pořádnou ránu. Měla velké dilema. Prožívala vnitřní boj ve kterém se láska a obdiv mísily se ctí, morálními zásadami a touhou po kariéře. Pohled jeho černých očí z plakátu ji přesvědčil. Byla pevně rozhodnuta nikomu se nesvěřit s tím, že včera večer zcela náhodně přišla na jeho pravděpodobný úkryt. V jedné historické knize byla zmínka o starém historickém hradu v Yorkshiru. Bylo to historické sídlo Snapeů, které dnes pravděpodobně naoko chátralo, aby sloužilo jako sídlo stoupenců zla. Byla to dávno zapomenutá zřícenina a Crystal nepochybovala o tom, že její odhad je správný. Nemohla se tam vypravit s armádou z ministerstva. Žalem by jí puklo srdce. Nemohla zradit jeho, stejně jako nemohla zradit sebe.
Napomenula se. Proč se neustále musí chovat jako platonicky zamilovaná puberťačka? 
Vzala si cestovní plášť a přemístila se na kopec. Rozhlédla se a zjistila, že na vrcholu se tyčí malý bod. To muselo být ono! S obtížemi si halila tvář, do které se zakusoval vítr. Cesta byla dost obtížná, samý kámen a propadlina. Za dobrou hodinu byla nahoře. Nemohla se mýlit- tohle místo bylo cítit magií. 
Obešla trosky několikrát dokola a zkoumala cihlu po cihle. Po chvíli našla to, co hledala. Na jednom kameni těsně u země byl vyryt malý had. Dotkla se ho hůlkou a před očima jí vystoupil strohý kamenný hrad v plné své kráse a mohutnosti. Byl dost sešlý a zchátralý.
„Příště více myslete na bezpečnostní opatření, Severusi,“ promluvila si pro sebe. Samozřejmě nemohl čekat že se někdo s kouzelnickými schopnostmi dozví o hradu v Yorkshiru, neodradí ho ani zřícenina a to že někdo s hůlkou si všimne obrysu hada těsně nad zemí bylo nemyslitelné. Přeci se to stalo.

Mohutné dveře se před ní samy otevřely. Ocitla se v kamenné, pochodněmi osvícené chodbě. Viděla velké točité schodiště se starobylým zábradlím Dodala si odvahy, pomalu a neslyšně se vydala po schodech nahoru. Když vystoupala až nahoru viděla několik dveří. Namátkou si jedny vybrala a vešla. A v tom ho spatřila, rozechvělo se jí celé tělo a srdce bilo jako o závod.

Severus Snape zrovna seděl u krbu, na stole před sebou měl sklenku toho nejlepšího skřítčího vína a četl knihu. V místnosti nebyla okna a jediné mihotavé světlo vydávaly pochodně a plápolající oheň v krbu. Když uslyšel kroky, zavřel knihu a s hůlkou ve střehu se postavil, připraven k boji. 
K jeho údivu do místnosti vešla mladá žena v černém hábitu s emblémem Ministerstva kouzel, kápí přes hlavu a s hůlkou skloněnou. Žena se zastavila a opatrně hleděla na něj s vytasenou hůlkou. „Dobrý den, Severusi.“ Crystal přišlo zvláštní, oslovit ho jménem, ale snad svou odvahou na něj udělala dojem a on sklonil hůlku. Věděla však, že je kdykoli připravený hrozbu odvrátit. 
Severus si krajně podezřívavě měřil tu ženu, která si nyní odhrnula kápi z čela. Měla dlouhé rovné blond vlasy, odhodlaně na něj koukala stříbrnýma očima a plné rty měla pootevřené v rozpacích. Neušlo mu, že je štíhlá, vysoká a má téměř aristokratické držení těla. Kdyby mu tato žena právě nevpadla do jeho pevnosti bez pozvání a na prsou neměla odznak ministerstva, musel by objektivně konstatovat, že je krásná. Nyní však oba stáli v očekávání věcích budoucích. Po dlouhé době nakonec promluvil Severus. 
„Nechci zapomínat na své způsoby, ale nemyslíte, že neohlášená návštěva, tím spíše z ministerstva tím spíše v mé pevnosti je vhodná? Pokud vezmeme v úvahu, že ministerstvo po mně vehementně pase již dlouho můžeme vyloučit všechny šlechetné důvody k návštěvě. Tak mluvte. Kdo jste a proč jste přišla?!?!??“
Crystal zrůžověla a promluvila tichým a roztřeseným hlasem. „Přišla jsem vás varovat. Jmenuji se Crystal Marseille. Jsem…“ než větu stačila doříct, Severus znovu pozvedl hůlku k útoku. „Vypadám tak naivně? Jste vedoucí oddělení bystrozorů. Myslíte, že mě budete krmit pohádkami že jste mě přišla varovat?“ 
Tohle byl důvod, proč se Crystal návštěvy tak obávala. „Nechte si to vysvětlit, prosím…“ Severus se zatvářil pochybovačně. „V případě že se mnou chcete mluvit, tak mi odevzdejte Vaši hůlku!“ Crystal jen velmi váhavě položila hůlku na jeho dlaň. Lehce přejela po těch dlouhých štíhlých prstech, ale když ucítila jak sebou muž škubl, svedla vše na náhodný dotek. Když mu odevzdala hůlku byla v jeho moci. Vydána mu na milost a nemilost. Cítila se, jako by před ním stála nahá. Uvědomila si, že nemá co ztratit, a tak se dala do vyprávění.
„Víte, Severusi, byl jste prvním rokem profesorem když jsem byla v sedmém ročníku. A tehdy jsem se do Vás bláznivě zamilovala. Bylo to pošetilé. Myslela jsem si, že u Vás mám naději. Ale ani jednou jste o mě nezavadil pohledem .Pak jsem se stala bystrozorkou. Všechen můj svět se točil kolem mého povolání, ale přesto jsem si v mém srdci nechala místo i na sny. Na nedosažitelné cíle, jakým jste pro mne byl vy.Minulý rok jsem byla povýšena. Nyní vedu ministerský odbor bystrozorů. Byla to pro mě rána pod pás, když jste po vraždě Albuse Brumbála začal skrývat a já Vás dostala na starost.“ Severus si Crystal stále měřil nedůvěřivým pohledem. „Takže jste mě našla. A proč se zdržujete těmi planými řečičkami? Nesnažte se z téhle situace udělat dojemnou scénu. Tak to bývá jen v dívčích románech. Příště by to mohlo špatně dopadnout. Jděte si číst.“ Crystal se jeho poznámka dotkla. Přesto našla sílu a pokračovala pevnějším hlasem. 
„Nikdo nevěděl, že Vaše plakáty v mé kanceláři nejsou z profesního důvodu. Vždycky, když jsem se zadívala na stěnu jsem se zděsila dne, kdy Vás někdo najde. A pak jsem na to přišla já. Ve staré knize jsem našla zmínku o tomhle panství.Vím, že dříve nebo později by se o tom někdo dozvěděl. Musíte provést další opatření.“
Crystal dál hleděla do jeho černých očí. Věděla, o co se snaží, ale svou mysl před ním uzamknout nechtěla. Naopak. Chtěla, aby poznal, jak se pro něj trápila a jak moc ho milovala. Jak pro ni byl nedosažitelnou hvězdou Cílem, za kterým odhodlaně kráčí dodnes. 
Severus konečně stočil pohled na jejich hůlky. Ta žena mluvila pravdu. Měla to napsané v očích. Věřila mu tak , že s ním zůstala bez hůlky. Ještě jednou si však přehrál celou situaci. Do jeho sídla vejde žena která vede oddělení bystrozorů. Začne mu tvrdit, že za ním přišla proto, že do něj byla léta zamilovaná a přišla ho varovat. Ne. Tak hloupý Severus Snape nebyl..
„Nevěřím Vám. Je to absurdní! Nemám žádný důkaz, že venku nestojí další ministerští a nečekají na váš rozkaz.“ Nevěděl, jak Crystal jeho slova zraňovala.
Přišla k němu a pohlédla mu do očí. Severus v jejich stříbrném odlesku viděl něco neznámého. Snad odhodlanost, pošetilost nebo vytrvalost. Zkrátka ty hloupé lidské emoce. 
Crystal k němu váhavě přistoupila a sklopila pohled přes černé řasy. Náhle zvedla hlavu a její a Severusovy rty se na krátký okamžik spojily. Bylo to krásné, nepopsatelné, tolik vzrušující… 
Než si Crystal stačila ujasnit,jaké pocity se v ní probudily, Severus se odtrhl. 
„Co si myslíte, že děláte, slečno Marseille? Hloupá a důvěřivá samaritánka z ministerstva kouzel, která vede oddělení bystrozorů, líbá druhého nejhledanějšího kouzelníka současnosti?“ Crystal uhnula pohledem a náhle si uvědomila, jak neuvěřitelně všechno tohle zní. Nejen zní. Jak absurdní to je.
Severus si sedl do koženého křesla u krbu a nalil ohnivou whisky do dvou broušených sklenic. Jednu podal Crystal a oba se zahleděli do plamenů.Uvědomil si,že ta žena je pošetilá ale mluví pravdu. Byla schopná stát za svým názorem a byla velice odvážná a cílevědomá. Nejen to. Byla hlavně krásná. Severus si uvědomoval ten dobře známý pocit, kdy mu kalhoty začaly být velice těsné. Jediné, co ho nyní zajímalo, byla ta nádherná žena sedící na křesle u krbu. Třásla se zimou. Nebyla zvyklá na mrtvolný chlad zdejšího hradu. Přisedla si na druhé kožené křeslo, které stálo naproti tomu Severusovu blíž k plamenům. Byla neodolatelná. Seděla a v očích se jí odrážely plameny. Severus si byl jistý, že to, co v očích vidí nyní, je smutek. Lítost, pokora a zřejmě také zklamání. Uměl číst v očích. Emoce ho však nikdy nezajímaly. Byly jen na obtíž.

Crystal seděla u krbu a nevšímala si Severusovy přítomnosti. Když znenadání ucítila jeho ruce na svých jemných ramenech, trhla sebou. Kouzelník přešel vedle ní a sklonil se. Položil svůj palec a ukazováček pod její bradu a pozvedl ji. Pomohl jí na nohy a Crystal cítila, že se jí podlamují kolena. Pohlédl jí do očí a ona si až nyní uvědomila, že její nedosažitelný cíl se blíží. Nyní k němu měla nejblíže za celý svůj život, ale nemínila se sama přiblížit. Její cíl, ta vzdálená hvězda, tedy musel svůj obličej přitisknout k jejímu a jen velmi lehce a dráždivě se jí otřel o rty. Crystal na Severuse odhodlaně hleděla, přesto nenašla odvahu, aby něco udělala ona. Před mužem jejích snů se jí třásl hlas a on byl vždy tak chladný, že měla strach, aby něco nepokazila. 
Severus nyní neměl v úmyslu hrát romantické scény, které doprovázely polibek dvou lidí. Cítil naléhavou potřebu získat tu ženu jen pro sebe. Opřel ji o kamennou zeď a vtiskl jí vášnivý, intenzivní a vzrušující polibek. Crystal cítila, jak se její tělo třese a brní, když se zmocnil jejího jazyka. Crystal se z polibku zatočila hlava a sesunula se na pohovku u krbu. Ani ve svých snech si nedokázala představit tak krásný polibek. Byl to její hrdina a byl ve všech směrech dokonalý. 
Severus věděl, že dostane co chce. Dnes neměl náladu na dlouhé a mučivé předehry. Již dlouho nebyl s žádnou ženou. Chybělo mu to. Pohlédl na svou oběť ,která ležela na pohovce a nepochybně přemýšlela nad dalším vývojem situace. Severus k pohovce přešel klekl si k hlavě Crystal a znovu vyhledal její ústa pro spalující polibek. Byl pomalý a Crystal si ho plně vychutnávala. Doufala že ten okamžik nikdy neskončí a jejich polibek bude trvat věčnost. Severus, který vyslyšel svou erekci však jen u polibků zůstat nemínil.
Svými štíhlými prsty Crystal rozepnul její cestovní plášť a bojoval s halenkou ,která byla pod ním. Crystal se nebránila, ale nepomáhala nijak jeho úsilí. Byla jako omámená a vnímala doteky jeho prstů. Po rozepnutí halenky Severus sváděl urputný boj se sukní a nakonec svlékl i spodní prádlo. Přejel svými chladnými prsty po krku a přisál se na její sametovou kůži mezi ramenem a šíjí. Jeho ruce se zatím vydaly na průzkum nádherného ženského těla. Dotkl se jejího ňadra a našel bradavku Poznal že Crystal je vzrušená a když se dotknul jejího hrudníku, sykla. Pokračoval v dráždění těch dvou citlivých bodů a žena nevěděla, zda jí větší rozkoš způsobuje Severusova přítomnost, jeho dráždění nebo polibky. Jeho rty se přesunuly na kůži jejího břicha a on líbal tu alabastrovou kůži. Neubránil se a stiskl zuby. Věděl, kde je ta tenká hranice mezi slastí a bolestí. Jeho prsty došly až do jejího klína, kde začaly prozkoumávat nově získanou svobodu na novém území. Když jedním prstem pronikl dovnitř, unikl Crystal tichý sten. Zavřela oči a Severus věděl, že je pro něj v tuhle chvíli ochotna udělat cokoli. Měl rád ten pocit, že může ženu plně ovládat. A tahle měla tak nádherné tělo…
Jeho ruce dráždily dál její hrudník a druhá masírovala její klitoris. Crystal se napnula a Severus se sklonil k jejímu lůnu, aby se podepsal a přisvojil si tak tuhle ženu. Tohle tělo. Crystal sykla a zaryla své nehty do Severusových ramen. Ano, přišla ztrhující vlna orgasmu. Třásla se a vzdychala. Severus ji vzal za ruku a vedl jí za závěs, za kterým se skrývala prostorná postel. Lehl si na záda a stále laskal její ruku. Vedl ji až ke svým slabinám a pak ji uvolnil. 
Crystal si lehla na postel a skrčila se v oblasti u Severusových boků. Zajela pod hábit a cítila mohutnou erekci. Severus vytáhl hůlku a aniž by řekl půl slova odstranil svůj oděv. Tenhle okamžik miloval Každá žena při prvním pohledu na jeho nahé tělo ztratila dech. Nejen kvůli jeho svalnaté a štíhlé postavě, ale i velikost jeho penisu byla více než obdivuhodná. Crystal se kochala pohledem na nádherného muže a pak sjela rukou na jeho penis. Přejela ledovými prsty od kořene až k jeho žaludu a stáhla předkožku. Severus se bránil návalu rozkoše, nakonec přestal slast skrývat a začal vzdychat.
Položil svou ruku k temeni její hlavy a vyvinul rovnoměrný tlak. Crystal se poddala a svými rty přejela po celé jeho délce. Severus přirazil pánví a Crystal se přizpůsobila jeho šířce i velikosti. Pohybovala hlavou dopředu a dozadu. Kdykoli Severus přirazil pánví, přestala. Severus cítil horkost v podbřišku a vytáhl Crystal do stejné polohy, jako byl on. I tentokrát to byl on kdy se přesunul nad její tělo a hluboce a drsně ji políbil. Ke svému jazyku přidal i zuby a jejich slabiny se třely o sebe. Pak sklonil svou hlavu k jejímu krku a začal jí něžně líbat. 
Jedním přírazem do ní pronikl a začal se rytmicky pohybovat. Jeho pohyby byly tvrdé a intenzivní. Oba se přestali kontrolovat a sténali. Crystal se znovu rozechvěla a otevřela oči. Severus si vychutnával pohled na tu hrdou ženu z ministerstva, která v jeho náruči podléhá zvířecím touhám. Ještě chvíli vytrval, než dovolil svému tělu vyvrcholit. Sklopil hlavu k její hrudi, zavřel oči a přestal se pohybovat. Prohnul se v zádech a Crystal cítila, jak jí zaplňuje jeho horké sperma. Severus si vychutnal poslední odezvy orgasmu a pak se svalil vedle ní na postel.
Crystal vstala a šla do otevřených dveří, za kterými viděla pozlacenou vanu. Nakonec se rozhodla pro sprchu a pustila studenou vodu. Kapky životadárné tekutiny jí stékaly po všech místech, kterých se Severus dotýkal. Proud vody smáčel její blond vlasy s platinovým odleskem a celé její tělo se vzpamatovávalo z přívalu dlouho očekávané rozkoše. Znovu se oblékla a vešla do přijímací místnosti.
Severus se šel vysprchovat až po Crystal. Mrzelo jí to. Chtěla si zapamatovat každý sval a každičké místo jeho nádherného těla. Těla, které obýval úžasný člověk. Láska jejího života. 
Severus vyšel z koupelny v županu. Voněl drahou kolínskou a mokré černé vlasy mu padaly do čela. Crystal k němu přistoupila a zatímco jednu ruku opřela o jeho hruď, druhou odhrnula pramen vlasů z čela. Čekala další polibek. Severus se však nečekaně a prudce odtrhl a odstrčil její ruku. Nechápala, co udělala špatně. 
Severus byl démon a ona se rozhodla tolerovat všechny jeho chyby a obdivovat jeho kladné vlastnosti. Vždyť v tom spočívá umění milovat. Rozhodla se, že mu vše promine. Milovala ho takového, jaký byl a právě ta spletitá a nevyzpytatelná povaha jí přitahovala. Rozhodla se pro těžkou cestu. Rozhodla se milovat Severuse Snapea.
„Možná, že by bylo lepší si tykat, nemyslíš, Severusi?“ Crystal se snažila dělat, že se nic nestalo. Severus se na ni podíval očima, které byly znovu tak ledově chladné jako vždycky! Záblesk touhy v nich zmizel a nyní se z jeho pohledu nedalo vyčíst vůbec nic. Podíval se na ni bez zájmu, stejným pohledem, jakým pozoroval pohovku, stěnu nebo postel. „Ano. To bude asi nejlepší..“ Crystal ho chvíli pozorovala, než se dovtípila že už svou řeč skončil. Snažila se tedy převzít moc nad situací. „Nepřipijeme si na to tykání?“ Samotnou ji překvapilo jak hladce dokázala potlačit ten prosebný tón a místo toho vyzněla její věta nenuceně. Severusova odpověď však byla ledově chladná, stejně jako jeho výraz. „Měla bys jít.“ 
Crystal se podívala do země a snažila se potlačit slzy. Ovládla se a tichým a nesmělým hlasem promluvila. „Dobře. Máš pravdu. Půjdu. Tak… Mám ještě přijít? Někdy?“ Severus chvíli hleděl do plamenů a Crystal měla pocit, že jí přeslechl. Pak ale naklonil hlavu na stranu a bylo vidět, že přemýšlí. Nakonec, když už bylo ticho tíživé, promluvil oním klidným a ledovým hlasem. „Myslím ,že ano. Informace z ministerstva se mi hodí. A ty… Nashle, Crystal.“ Crystal věděla, že tím jejich setkání končí. „Nashle….Severusi.“ Otočila se a odešla.

Crystal vyšla z hradu, který se okamžitě znovu změnil v rozvaliny. Do jejích tváří se znovu zakousl vítr a Crystal se přemístila do svého domu. V obývacím pokoji si uvařila silný čaj a sedla si do křesla. Nevěděla, jestli té výpravy lituje. Chvíli přemýšlela. Nakonec došla k názoru, že je vlastně dobře, že se poznali.
Milovala ho platonicky už od prvního okamžiku kdy ho spatřila. A láska jí následovala i za zdi Bradavické školy. Následky byly nedozírné. Vrah Brumbála se miloval s vedoucí oddělení Bystrozorů.
Byl svůj. Tak krásný a elegantní.. Šarmantní a s vychováním. Tak vášnivý. Tak dokonalý!!!
Rozhodla se, že všechny nedostatky bude ignorovat. Byla si jistá, že tahle láska jí vydrží do smrti. 
Konec konců, i jeho výpad na ni mohl být z ohleduplnosti Když jí řekl, že by měla jít, nebylo to myšleno jako něco proti její osobě. Bylo to něco jako důkaz přízně. Aby nevypadala podezřele a nemusela odpovídat na hloupé otázky. S tímhle vysvětlením se spokojila. V hloubi duše se však draly na povrch další otázky, které se snažila zapudit. Přesto na jednu nedokázala přestat myslet. „Proč nechtěl, abych se ho dotýkala? Proč mě pak nechtěl políbit?“

Byl už večer a stmívalo se. „Ach! Zase jsem přetáhla pracovní dobu. Stává se z tebe workholik,Crystie.“ Crystal měla dnes ještě příjemnější povinnosti. Bylo to už šest měsíců od doby, kdy se se Severusem poprvé milovala. Od té doby se scházeli občas večer a Crystal získala naději, že by spolu někdy mohli mít něco víc, než sex. Pokaždé to však bylo stejné. Crystal mu pověděla o plánech ministerstva a on jí naslouchal, stále stejně klidný. Pak, když domluvila, ji beze slova líbal tak, že se jí tajil dech. Beze slova se pak věnovali vlastním tělům a poté se dlouze a intenzivně milovali. Když všechny dozvuky vzrušení odezněly, Severus jí naznačil, že by měla jít. Nikdy jí nepolíbil, nikdy s ní o ničem nemluvil. Naslouchal jen plánům ministerstva. Ženská láska je však vytrvalá a často nezničitelná.. Bože! Jak ho Crystal zbožňovala.

Přemístila se na kopec v Yorkshiru a pocítila ten známý a milovaný vítr ve tvářích. Vyšplhala nahoru po příkrém srázu a dotkla se hůlkou malého hada. Vyběhla po schodech a vešla do místnosti, kterou tak dobře znala. Spatřila zbožňovaného muže a kolena se jí znovu roztřásla. „Ahoj, Severusi.“ Severus ji zaregistroval, ale nijak to nedal na vědomí. Beze slova sledoval tu krásnou ženu která se k němu blížila. Byla krásná ale na jeho vkus trochu moc… zamilovaná. Konexe a místo na ministerstvu je však stále svazovaly k sobě. 
Nechal Crystal dojít až k sobě a ledově sledoval, jak se k němu sklání. Jen, co se letmo dotkla jeho úst, odtrhl se. Změřil si ji pohledem, ve kterém Crystal nedokázala přečíst nic konkrétního. Bylo to ale něco silného. Na první pohled to vypadalo jako nenávist, ale ona za tím pohledem hledala něco víc. Byla si jistá, že v nich zahlédla smutný odlesk minulosti. Severusův ledový klid zůstával a pohled jeho očí jasně ukazoval, že Crystal překročila meze. Začal mluvit pomalým a protáhlým způsobem. Přes všechnu snahu bylo vidět, že jen stěží potlačuje emoce. „Kolikrát ti mám opakovat, že tohle k našemu setkání nepatří? Pořád se mi snažíš dokázat, jak mě miluješ! Nemohla bys mi to pro změnu dokazovat nějak jinak než těmi odpornými zvyky zamilovaných idiotů? Pro změnu můžeš zkusit respektovat mou osobnost!“
Tuhle reakci Crystal neznala. Poprvé se zcela poddal emocím! Poslední slova přímo vyštěkl a Crystal se zdála zaskočená. Ještě nikdy takhle nereagoval. Pokaždé se jen odtáhl, ale doufala, že dnes… 
„Jsem tak sobecká. Kradu mu svobodu a chci, aby si zvykl na něžnosti ze dne na den.“ Tohle si Crystal neustále opakovala, dnes se ovšem zdálo, že danou čáru překročila o mnoho víc, než kdykoli jindy. Stála a smutně a nevěřícně hleděla do krbu. Severus však zřejmě tuhle kapitolu uzavřel a znovu svým mrazivým tónem pokračoval. „A nekoukej tak. Řekl jsem ti to už mockrát a víš že to nesnáším! Tak nekoukej, jako kdybych udělal bůh ví co.“ Nalil oběma víno a usadil se do křesla. Počkal, než si Crystal sedne proti němu a neotře si tvář od slz. „Promiň,“ špitla jen lehce.
Severus si zhluboka zavdal ze sklenky a již mluvil stejně protáhle a tiše jako vždy. „Co má ministerstvo v plánu?“ Tahle otázka byla očekávána. Severus ji pokládal vždy. Crystal se nadechla a monotónně mluvila.
„Zítra je proces s Haircooprem. Je obviněn z mučení několika mudlů. Jediná možnost, jak ho zachránit je sehnat nějakého údajného svědka, který by přísahal, že ho viděl ve tři čtvrtě na pět u domu jistého Petersona. Toho odsoudili za kletbu imperius. Dále ministerstvo bude dělat prohlídky u všech kteří kdy byli spojováni s pánem zla. Zítra také Brousek rozhodne, jak bude Azkaban hlídán. V pátek ministerstvo veřejně přizná, že mozkomorové jsou na straně zla a Pán zla má zřejmě i obry. V neděli bude vyhlášeno stanné právo.“ Oči měla zavřené a bylo vidět, jaké potíže jí zrada činí. Severus si toho zřejmě také všiml. „Tak se konečně rozhodni! Chceš mě, nebo chceš být malá hodná nebelvírka ,která bude odhodlaně vést svůj úřad?“ Slovo Nebelvírka vyslovil s ohrnutým horním rtem. Tohle gesto znala Crystal z hodin lektvarů které je v sedmém ročníku učil. „Víš Severusi, není to pro mě jednoduché. Celý život jsem bojovala proti mocnostem zla a odsuzuji zrádce a špehy. A teď dělám to samé já. Je to moc těžké. Já s tím nesouhlasím, Severusi.“ Severus se na ni zkoumavě podíval. „Už není cesty zpět…“. Tohle jí nemusel připomínat. Crystal si to sama uvědomovala. Navíc si byla jistá, že i kdyby možnost měla vybrala by si Severuse. „Ale já…“. Než větu dořekla, Severus začal mluvit. „Ale co děláš ty je přece něco jiného. Ty to přeci děláš z lásky.“ Vyslovil větu tak posměšně, že Crystal se znovu cítila jako by jí dal ránu..
Beze slov se odebrali k posteli. 
Severus pomocí neverbálního kouzla odstranil jejich oblečení a lačně sledoval to krásné mladé tělo. Lehl si na záda a nechal Crystal, aby zkoumala jeho postavu. Výjimečně jí dovolil, aby si ho prohlédla celého. Byl na své tělo pyšný a tak se hrdě nechal zkoumat. 
Crystal si jeho gesto vyložila jako pokyn k přebrání otěží. Zlíbala celé Severusovo tělo a přiblížila se k dmoucí se erekci. Sklonila hlavu a vzala jeho penis do úst. Začala jemně sát a pohybovat hlavou,která sklouzávala až k jeho kořeni. Prozkoumala jazykem všechna místečka. Severus cítil, že jeho orgasmus se blíží, proto odstrčil Crystalinu hlavu a sám se sklonil k jejímu klínu Nejvíce na Crystal miloval její tělo a chuť. I vůně jejího lůna byla nasládlá. Lehce se jí dotkl jazykem a Crystal unikl první sten. Severus vpisoval do jejího klína své jméno Znovu a znovu. Celé její tělo se zachvělo a ona sevřela ruku kolem Severusovy paže. Vychutnávala si ten pocit, který jí Severus dal a sedla si obkročmo na jeho boky. Jemně dosedla a Severus zavzdychal, když poprvé nadzvedla pánev a znovu dosedla. Zatím, co občas přirážel boky proti Crystaliným slabinám, jeho ruce laskaly její pružné tělo. Náhle pocit horkosti v podbřišku zesílil a Crystal v sobě cítila tekutinu, která byla před chvílí v těle její lásky. Jejího Severuse. Proč musela být tak majetnická a myslet na něj jako na Svého Severuse? Vyčítala si to. Pohlédla do Severusových černých očí. S blížícím se vyvrcholením si však taktně a nenápadně položil paži přes obličej. Crystal to mrzelo.Už mu dokázala, že ho miluje a on jí může věřit. Severus si položil paži na polštář a jeho hrudník pravidelně klesal a znovu stoupal. Odpočíval. Crystal toho využila a prohlížela si jeho tělo. Severus si toho byl dobře vědom a otevřel oči. Nic ovšem neřekl. Crystal sjela pohledem na jeho předloktí a dotkla se černé planoucí lebky s hadím jazykem. Severus ucukl. „Bylo by tak krásné, kdybys ho neměl. Všechno by bylo jednodušší, víš?“ Crystal mluvila pomalu a rozvážně. Severus si stoupl a chvíli pozoroval tu ženu, která na něj hleděla pohledem plným bezelstnosti. Stále nedokázal identifikovat ten zvláštní odlesk v těch stříbrných očích. Byl tak zvláštní. Naklonil hlavu na stranu a chvíli hleděl někam skrze veškerou hmotu. Někam za zdi hradu. Náhle se jeho výraz změnil. Rysy ztvrdly a oči vzplanuly. „Už nikdy se o tom nezmiňuj! Nikdy nic takového neříkej! Nikdy! Slyšíš?!? Nikdy!!!“ 
Crystal byla překvapená jeho reakcí, ale nebyla z ní nešťastná. Přece jen reagoval tak přehnaně, že se ho ten názor musel nějak dotknout.
Snažila se přitáhnout ho zpět na postel ,ale Severus se znovu odtáhl a Naznačil, že by měla jít. Osprchovala se, oblékla se a odešla.Rozhlédla se po Yorskhirských pláních, sešla dolů z kopce a přemístila se do Londýna. Chvíli se oddávala myšlenkám na Severuse, pak ulehla a usnula klidným spánkem na svém křesle. Ještě se nerozednělo a na okna jejího pokoje dopadl soví zobák. Zvíře bylo neúnavné a vytrhlo Crystal z nádherného snu, kde se setkala se Severusem. Muselo se dít něco závažného. Dopis byl z ministerstva a byl podepsán ministrem kouzel. 
Stříbrné oči se klouzaly po řádcích a dech se zrychloval. Žena dopis dočetla a zabořila hlavu do dlaní. Ruce měla opřené o kolena a vypadala velmi bezmocně. Pozvedla svou blond hřívu a zvrátila hlavu dozadu. Jak jen to mohla dopustit Nesmí otálet! Musí jednat rychle.

Severus seděl u krbu a četl si. Byl již vzhůru a přes nahé tělo si jen ledabyle přehodil župan. Dveře, které vedly do vstupní síně se rozletěly. Severusův první reflex byl vytáhnout hůlku. V tuhle ranní hodinu to žádný smrtijed být nemohl a nikdo jiný o jeho úkrytu nevěděl. Byl připraven k boji. Do haly vběhla ženská postava. Neměla ani pořádně nasazený hábit a blond vlasy za ní vlály. Na její bílé tváři se jí leskly slzy. 
„Co se, proboha děje? Proč jsi přišla?“ Crystal ani nevnímala to jeho přivítání a sesunula se mu k nohám. Vztáhla k němu ruce a chytla ho za lem županu. Neočekávaně s mužem zatřásla. „Oni o nás ví, Severusi. Ví o tom, že jsem podvedla ministerstvo. Ví, že tě miluji. Ví, že jsme si blízcí! Byla jsem předvolaná na ministerstvo, Severusi! Na ministerstvo k vyšetřování, chápeš?!? Oni o tom ví Severusi, ví o tom!!! Oni o tom ví…“ Z pohledné ženy se stala vzlykající hromádka oděvů na podlaze. Severus vytáhl z prosklené skříně lektvar a vytáhl ženu na nohy. „Pij! To je Uklidňující odvar. Potřebuješ se uklidnit.“ 
Crystal žíznivě vyprázdnila obsah lavičky a bez výrazu se sesunula na pohovku. Nevěděla, co bude dál. Nevěděla, zda se jí podaří zachránit Severuse a utajit jeho úkryt. Bylo jí jasné, že její místo na ministerstvu je ztraceno A nezáleželo jí na tom. Chtěla jen, aby Severus byl v bezpečí
„Mám jednu možnost, která by se jevila jako nejschůdnější.“ Promluvil velice pomalu a rozvážně Severus. „Musíš se přidat na stranu Temného pána. Veřejně se k tomu přihlásíš a každý, kdo má znamení zla, se těší velkému strachu. Ochrání tě.“ Crystal přestala dýchat, když si uvědomila, co po ní chce. Nemohla to udělat. Byla pro Severuse schopna všeho, ale tohle… „Není jiná možnost?“Severus si povzdechl. Tahle malá nebelvírka mu nikdy nepřipadala tak silná,aby se přidala k Temnému pánovi. Neměla potřebné vlastnosti. 
„Pak je tu ještě jedna cesta. Ministerstvo tě bude vyšetřovat.Použije veritasérum , aby odhalilo pravdu. Ty se mu neubráníš. A pokud chceš zvolit tuhle možnost, budu ti muset upravit vzpomínky. Musíš na mě zapomenout! Jiná možnost neexistuje.“ Crystal stekla další slza. „Ale já… Nechci tě ztratit. Chci… Chci být s tebou. Jen s tebou. Miluji tě, neslyšíš?!?“ Severus si povzdechl a znuděně zopakoval větu. „Není jiná možnost.“ Podíval se na ni. „Ochrání mě to. A pokud mě miluješ, nemělo by ti záležet hlavně na mém štěstí?“ Crystal k tomu neměla co říct. Snad ještě jen… „Dobře. Ale Severusi… Mohu mít poslední přání?“ Severus si ji zkoumavě změřil. „Neboj! Nebude to nic… Nic velkého… pro tebe.“ Dodala. Severus se zadíval do plamenů v krbu a Crystal znovu nabyla dojmu, že její poznámku přeslechl. Pak ale Severus naklonil hlavu na stranu a znovu si povzdechl. „No, prosím.Co to je?“ Trochu zaváhala, než tenkým slabým hlasem hlesla „Polibek. Jen jeden… Na rozloučenou“. Severus znovu pozoroval plameny. Leskly se v jeho očích jako odraz jeho duše Démonické a neodolatelné. „Dobře Jen jeden polibek. Na rozloučenou.“ Po zádech jí přeběhl mráz. Jeho hlas byl tak chladný a ostrý. Přistoupili blíž a hleděli si do očí. Severusovy bezedné černé propasti se vpíjely do Crystaliných stříbrných a slzami zalitých očí. Ještě nikdy v žádných očích neviděl to, co v jejích. Za duhovkami byl zvláštní stín. Lesk. Nebylo to osvětlením místnosti. Byl to zvláštní třpyt, který si Severus nedokázal spojit s žádnými emocemi. Až odejde, bude mít o čem přemýšlet. Ztratí informace z ministerstva a ztratí dobrý sex. Zato bude mít o čem přemýšlet…
Zatím, co Severus myslel na lesk v jejích očích, Crystal se k němu přiblížila tolik, že dokázala spočítat vrásky, které se mu začaly tvořit na čele. Zamračil se a Crystal ho políbila. Bylo to něžné, hluboké, intenzivní a dráždivé. Polibek však netrval dlouho, Severus se odtáhl. Ustoupil a zavrčel „Nebudeš si to pamatovat…“ Jejich pohledy se střetly a on hleděl do těch stříbřitých očí za kterými se stále zřetelněji rýsoval ten stín. Crystal hleděla sebejistě a pevně prohlásila „Budu. Já nezapomenu. Na tohle ne.“
Severus se znovu utvrdil v tom, jak bláhová a naivní je. Bez emocí na ni namířil hůlku a pronesl „Zapomeň!“
Sledoval, jak stín v očích ustupuje do pozadí. Téměř nebyl vidět, zbyla jen nepatrná jiskřička. Přesto však zcela nezmizela a hluboko v očích té krásné ženy byl. Severus upravil všechny vzpomínky, které s ním souvisely. Bylo jich mnoho. Vždyť ona ho viděla i ve snech! Byla tak hloupá.
Vyvedl ji ven z budovy a tiše prohlásil „Jdi si číst..“

Žena otevřela oči a zjistila že stojí uprostřed kopců. Muselo to být někde na severu, příroda byla nedotčená. Byla moc zklamaná. V sutinách nenašla ani stopy po černokněžníkovi, kterého se sem vypravila hledat. Byl čas jít domů. Byla ještě předvolána k vyšetřování na ministerstvu. Všichni teď byli chorobně podezřívaví a ona se jim nedivila. Tolik černokněžníků teď má styky s ministerstvem a jejich vliv stále sílí. Přemístila se do Londýna a vypravila se do ministrovy kanceláře.

„Nechápu, jak vás tohle mohlo napadnout!!!“ Křičel ministr Brousek, sotva se zavřely dveře za mladou ženou. „Crystal Marseille je svému úřadu oddaná víc než vy! Vždyť žije pro své poslání a ve svém volném čase pátrá po černokněžnících! A pokud jde o Snapea, jak jste přišel na jejich údajnou známost? Viděl jste jak se tvářila, když jsem se o něm zmínil??? Máte padáka,Bobe! Rozumíte? Vypadněte! Nechci Vás tady už vidět!“ Muž se zatvářil nevěřícně. „Ale pane…“ Rufus Brousek byl nepříčetný. „Nemám čas, abych se zabýval s paranoiky jako jste vy! Crystal Marseille a zrada… Uvědomujete si, co říkáte? Vypadněte! Už vás tady nechci vidět!!!“

Severus seděl v křesle u krbu a přemýšlel. Znovu se ohlížel za celým svým životem a již několikrát se pozastavil na místě, kde se rozhodl přidat se na stranu zla. Nechápal, kde se v něm tyhle pocity braly. Od té noci, kdy mu to jeho Vedoucí oddělení bystrozorů vmetla do tváře, nemohl si pomoct a pokoušel se představit si, jak by jeho život vypadal kdyby byl na druhé straně. Zcela jistě by žila jeho jediná a největší láska Lily Evansová. Znamenalo by to, že by nebyl nikdo, kdo by Voldemorta porazil. Ale možná… Možná by byl s Lily on, ne Potter. Možná by ho vzala na milost. Možná… Ta malá holka měla pravdu. Všechno by bez toho prokletého znamení bylo jednodušší…
A znovu se přistihl při tom jak na ni myslí. Myslel na její blond vlasy, které dostávaly platinový nádech, myslel na její tělo, které tak rád přiváděl do stavu vzrušení. Ano byla krásná. Na něj byla trochu moc… zamilovaná a naivní. Ale jinak byla krásná. Nejvíce však vzpomínal na ty oči. Byly stříbrné. Měly hloubku. Co ho však na nich přitahovalo nejvíc, byl ten zvláštní lesk. Zachytil ho pokaždé, když se do nich zahleděl. Bylo to něco jako plamen, třpyt, záře, lesk… Nedokázal to identifikovat.
Každopádně už to asi nikdy nezjistí. Doufal, že už se nikdy neuvidí. Vzpomněl si na její slova po polibku. „Já nezapomenu. Na tohle ne…“ Byla tak bláhová!!! Vlastně od doby, kdy odešla, neměl žádnou ženu. Chyběl mu sex, ale doufal, že tuhle naivní dívku už neuvidí. Moc často se pokoušela něco řešit. Moc často Severuse chtěla měnit a moc často vyžadovala pozornost. Ale povyražení by Severus potřeboval…
S těmito myšlenkami postavil sklenici od vína na stůl, zvrátil hlavu a usnul.

Crystal věděla, že tohle se jí nezdálo. Byly to opravdové vzpomínky. Musela to prožít. Věděla to! Jen nevěděla, proč si na ně pamatuje! Byla si jistá tím, že na ni někdo použil paměťové kouzlo. To musel být Severus. Pamatovala si ze školy, že opravdu silné vzpomínky se nedají tak snadno zakrýt. Ach Bože! Cítila se, jako mezi mlýnskými koly. Jedno představovalo Severuse a největší lásku jejího života, zatímco druhé mělo vyjadřovat práci, čest a rozum.
V tomhle stavu žila již dva týdny. Dva týdny se jí vybavovaly nejasné útržky, ve kterých se milovala se Severusem Snapem. Postupem času vystupovaly stále více z pozadí a tvořily mozaiku. Vzpomněla si i na poslední detaily.
Bylo to ještě horší. Znovu cítila potřebu za Severusem zajít, ale nechtěla zrazovat celý kouzelnický svět. Svou rodinu, své přátele, svou hrdost. A přece nedokázala Severuse vyhnat z hlavy. Musela stále myslet na ty černé oči, havraní vlasy, nádherné tělo a svobodnou mysl. Rozhodla se, že se musí znovu vidět. Věděla že to není správné, ale rozum ustoupil stranou a za Crystal jednalo její srdce.
Ráno si oblékla oficiální hábit ministerstva, na ministerstvu nahlásila návštěvu svědka, který má informace užitečné k dopadení toho vraha Severuse Snapea. Dala si moc záležet na tom, aby jeho jméno vyslovila zhnuseně. Znělo to tak věrohodně, že dostala povolení a mohla se přemístit pod kopec, který znala z té mozaiky vzpomínek. Dobře známý yorkshirský vánek ji pohladil po tváři a ona nasála tu vůni divoké přírody, kterou si spojovala se Severusem. Patřila k němu snad stejně jako značková kolínská a lehký závan ohnivé whisky. Spatřila dobře známé sutiny dřívějšího sídla Snapeů a aniž by se zamyslela, našla malého hada na kameni. Dotkla se ho hůlkou a vzrušeně sledovala, jak před ní vyrostla kamenná pevnost. Věděla, že dveře se otevřou a vešla do chodby. Pochodně plály přesně tak aby viděla na tři kroky před sebou. Vystoupala po schodišti a vešla do přijímacího salónu. Srdce jí bušilo jako tehdy, kdy ho viděla poprvé. Byl tak krásný. Byl tak… opravdový. Byl… byl tady.

Severus měl lehký spánek. Uslyšel kroky, otevřel oči a napřímil se. Musel to být sen. Ano, byl to sen. Co by přeci v jeho hradu dělala… Nemohla tu být. Vždyť kouzlo zapomnění bylo provedeno pořádně… Ne tohle nemohla být opravdová a živá Crystal Marseille…
„Dobré ráno, Severusi.“ Hleděla na něj vítězoslavně a upřeně se do něj vpíjela svýma dokonale stříbrnýma očima. Jak mohl pozorovat, stále v nich byl ten zvláštní a nevysvětlitelný třpyt, lesk, plamen… Tohle musela být Crystal.
„Jak jsi… Já… Ty jsi…“ Crystal se usmála a plamen v jejích očích plápolal stále zřetelněji. „Nezapomněla, Severusi. Nezapomněla. Já jsem ti to říkala. Na to se nedokázalo zapomenout.“ Řekla to měkkým hlasem, který Severusovi připomněl , jak se vyjádřila o jeho znamení zla. „Jak jsi to dokázala?“ Skryl svůj údiv a překvapení a nahradil ho typickým ostrým a chladným tónem. „Víš, už ve škole jsme se učili, že na silné zážitky se nedá zapomenout. Je to prý moc obtížné a musí to být opravdu mocné kouzlo. Ale já jsem ráda, že si vzpomínám, Severusi.“ Přistoupila k němu a své rty přitiskla na jeho. Severus nezapřemýšlel ani na chvíli a odstrčil ji.
Její tvář posmutněla. „Omlouvám se. Já… zapomněla jsem…“ Severus ji probodával ledovým pohledem, který byl ostrý jako břitva. „Buď tak laskavá a pamatuj si to. Jednou pro vždy. Člověk, který nezapomene na ubohý polibek snad nemá takový problém s pamětí, aby si nezapamatoval příslušné meze, ne?“ 
Jeho slova byla pohrdlivá a strohá. Nezměnil se. Nemohla říct ,že by to čekala. Ale neměla si dělat zbytečné iluze. Koneckonců, milovala ho přece takového, jaký byl.
Severus jim nalil víno a položil svou pravidelnou otázku. „Co ministerstvo chystá?“ Crystal si nedokázala vysvětlit, proč ji jeho otázka tak zasáhla. „Severusi, já… Tohle dělat nechci. Nechci zrazovat všechny, kdo mi věří… Chci být s tebou, ale nic o ministerstvu.“
Severus si ji změřil pohledem. „V tom případě bys měla jít.“ Zajíkla se. „Promiň. Takhle jsem to nemyslela.“ Severus jí pohlédl do očí. Jednoho dne najde příčinu toho třpytu. Toho věčného ohně. „Měla by sis příště rozmyslet, co řekneš.Teď jdi. Až si budeš jistá tím, co opravdu chceš, přijď.Zatím sbohem“

Žena se slzami v očích vyběhla na kopec. Seběhla dolů a nevšímala si větru, který jí čechral dlouhé vlasy.Přemístila se do svého domu. Zhroutila se na postel a přetáhla si polštář přes hlavu. Tohle na ni bylo moc. Nedokázala to. Nedokázala se Severusovi postavit. Nedokázala se od něj odloučit. Byl alfou i omegou jejího života. Myslela na něj od rána do večera a v noci se jí o něm zdálo. Nechtěla, aby to skončilo kvůli tomu, že není dost rozhodná. Zapudila myšlenku „Co skončilo? Ono něco začalo?“. Rozum kladl nečekaný odpor. „Jistěže začalo! Severus byl překvapený, když mě viděl a … a vůbec! Milujeme se spolu!“ Zašeptala si Crystal do polštáře a usnula. Byla odhodlaná zítra večer navštívit Severuse a sdělit mu, že se rozhodla pro něj. Pro jedinou a největší lásku jejího života.

Slunce zapadalo za kopce a vzduch voněl po divoké přírodě, lesích a řekách. Crystal sebrala veškerý svůj elán k vyběhnutí toho velikého kopce. Za necelou hodinu byla nahoře a dotýkala se hada. Když vyběhla nahoru do přijímacího salónu, téměř nedýchala.
Severus seděl na lavici, oči měl slastně přivřené a hlavu zakloněnou dozadu. Byl nahý a ruku měl položenou na své erekci. Přejel po celé její délce a slastně zasyčel. Několikrát se mělce nadechl a vzrušením otevřel oči. Zasténal a poddal se slasti orgasmu. Když odezněly všechny dozvuky a Severusův dech se ustálil, napřímil hlavu a pohlédl ke dveřím, do míst, kde stála Crystal.
„Co tady děláš!??“ Crystal ze sebe nedokázala dostat slova. Ohromeně koukala na Severuse. Zřejmě ho to vyvedlo z míry a zavrčel „Už by ses mohla naučit respektovat cizí soukromí a osobnost.“ Nevěděla, co na to říct. „Bylo to tak… vzrušující…“ 
Žena udělala několik kroků vpřed k Severusovi, ten však couvl. „Jestli mě chceš znovu políbit, varuji tě. Tentokrát ti to neprojde tak snadno.“ Crystal ale neucouvla.
„Ne. To nechci. Chci jen být s tebou. Opravdu být. Tak, jako jsme spolu byli předtím.“ Severus vytáhl hůlku a Crystalino oblečení zmizelo. Trochu váhavě se zastavila. „Přece se přede mnou nebudeš stydět?“ Ironie v Severusově hlasu byla až hmatatelná. Crystal se k němu přiblížila a jemně se dotkla jeho krku svými rty. Přejela až k erekci, která znovu nabírala rozměrů a olízla její vrchol. Severus zasténal a Crystal věděla, co chce. Nechala ho,aby prudkými pohyby pánví zaplnil její ústa. Crystal prozkoumala jazykem všechna místečka. Po chvíli cítila, že Severus se blíží k vrcholu. Severus vzdychl a v Crystaliných ústech bylo mnoho horké tekutiny. Žena polykala jeho horké sperma a Severus Crystal povytáhl nahoru. Sám si s ní vyměnil místo. Přiblížil svou hlavu k jejímu klínu a věnoval mu horký spalující polibek. Jeho ruce se zatím věnovaly bradavkám, které díky dráždění ztvrdly. Svým tvrdým a vlhkým jazykem zatím chutnal Crystalino nitro. Neustále se jí do klína podepisoval a občas jazykem zajel až dovnitř. Když cítil, že celým Crystaliným tělem probíhá a orgasmu podepsal se hluboko do jejího těla. Crystal vydechla a Sevřela mezi stehny Severusovu hlavu. 
Když se i Crystalin tep ukáznil, Severus se zvedl nad ni a vzepřel se na loktech. Crystal na svém podbřišku cítila tlak jeho erekce a Severus navedl jeho penis do jejích útrob. Přirazil a celý jejich svět se omezil na pohyby vpřed a vzad. Když harmonie jejich těl dosáhla vrcholu, Severus se přisál na Crystalinu alabastrovou kůži na krku a Crystal zaryla nehty s bleděmodrým lakem do Severusových zad. Muž se zhroutil na ni a vzájemně vnímali tep a dech toho druhého.
Crystal po chvíli vstala a šla se osprchovat. Voda bubnovala o její tělo a smývala její i Severusův pot. Platinové vlasy příjemně ztěžkly a Crystal i přes hukot vody jasně uslyšela z haly nějaký hlas. Nebyl Severusův. Severusův hlas poznala. Byl to ten,který mu se stoickým klidem, přesto však nahlas, odpovídal. Slova nedokázala zachytit přesto věděla že tohle nevěstí nic dobrého. Ručníkem osušila své tělo a oblékla se do hábitu. Dodala si odvahy a vstoupila do haly. U vstupních dveří stál muž, který měl stejný hábit jako ona. Emblém ministerstva.Byl starší a měl plnovous. Crystal ho poznala a sevřely se jí vnitřnosti. Byl to Bob. Z oddělení bystrozorů byl degradován někam na správu mudlovských výmluv. Ke Crystal se doneslo, že to bylo kvůli tomu, že dal ministru špatné informace.
Starší kouzelník zaječel. „Tak! Tady je naše paní ředitelka. Expelliarmus!“ Dříve, než se žena zmohla na obranu, její hůlka vyklouzla z její dlaně. Pohlédla na Severuse, ten však klidně pozoroval nezvaného hosta. „Ale no tak! Bobe! Nechte si to přece vysvětlit!“ Bob se zatvářil vítězně. „Ne! Vím vše, co potřebuji! Když jsem o svém podezření mluvil s Brouskem, vyhodil mě. Ale teď když se ukáže, že jsem měl pravdu… Já budu vedoucí bystrozorů! Snape a Marseille! Koho by to napadlo? Ta naše roztomilá schopná Crystie!!! Uvidíme, jak se ministr bude tvářit, až mu přinesu mrtvé tělo Snapea a přivedu Crystal Marseille, jeho oblíbenkyni, která zběhla k Voldemortovi…“
Crystal litovala, že si raději nevzala i svou náhradní hůlku. To má mít přece každý bystrozor stále u sebe! Jak mohla zapomenout na toho pomstychtivého Boba?
„Expelliarmus!“ zaječel hystericky starší kouzelník. Severus jen líně mál hůlkou a protáhl „Protego“. Bob se otočil ke Crystal. „Pertificus totalus“! Crystal uhnula a kouzlo ji jen těsně minulo. Bez hůlky toho moc dělat nemohla. Připadala si tak bezmocná.Ten bastard přísahal, že zabije Severuse.Věděla, že proti smrtelné kletbě se nelze bránit ani s hůlkou.
Ještě dlouhou chvíli po sobě oba kouzelníci metali méně účinné kletby, když Crystal vběhla mezi ně. Bob už nestačil semknout své rty a z úst se vydrala slova „Mortus Pentia!“. 
Crystal měla pouhý zlomek vteřiny na to,aby se rozhodla, jak se zachová. Věděla, že tohle je obdoba kletby Avada kedavra, která ovšem nezabíjí hned. Věděla, že se stihne zachránit. Věděla, že stačí udělat krok stranou a kletba zasáhne Severuse. Věděla, že nechce, aby Severus zemřel. Věděla,že ona také nechce zemřít. Věděla ale také, že Severuse miluje víc než cokoli na světě. Víc, než sebe. Uvědomila si, že pokud udělá krok stranou, nikdy nebude moci být se Severusem. Až teď si připustila, že její láska nebyla a nikdy nebude opětována. Nikdy by nemohla strávit se Severusem byť jen noc, natož zbytek života. Byla si jistá, že pokud udělá krok stranou, Severus zemře. Uvědomila si, že bez Severuse její život nemá cenu. Byla si jistá, že bez Severuse žít nechce.
Severus namířil hůlku na Boba a zakřičel „Avada Kedavra“. Okamžik, kdy se Crystal sesunula k zemi a kdy Bob zavyl a přepadl dozadu. 
Křik i zvuk rozbíjených předmětů utichl a Severus se ocitl v úzkostném tichu. Sklonil se ke Crystal. Vlhké vlasy byly rozprostřeny na podlaze a Crystaliny oči byly upřeny na něj. Byl v nich žal, ale také ten jasný plamen a třpyt. 
„Takhle jsem to nechtěl,Crystal. Nechtěl jsem aby se ti něco stalo. Vlastně… měl jsem tě rád.“ Crystaliny oči se zalily slzami. Věděla, jaký je rozdíl mezi slovy „Mít rád“ a „Milovat“, ale tahle slova jí dojala. Severus se sklonil k jejích chladnoucím ústům a věnoval jim pomalý a něžný polibek. Když se odtáhl, Crystal si uvědomila, že i jeho oči jsou teď zalité slzami. Tentokrát to byl on, kdo promluvil jako první. „Já nezapomenu. Na tohle ne.“ Crystal v tom poznala svá slova po jejich polibku na rozloučenou. „Víš, takhle je to lepši. Nebudu se trápit. Nikdy bychom nebyli spolu. Vím, že ty mě nemiluješ. To ti nevyčítám. Nevyčítám ti nic. Já jsem byla hloupá a naivní. Já… Jdu si číst.“ Severus si vzpomněl na svou poznámku při jejich prvním setkání. Oba se velice smutně usmáli přes závoj slz a úšklebek na Crystalině tváři ztuhl. Přestala slyšet vše kolem sebe a viděla pouze Severusovy rty. Naznačovaly nějakou větu. Strnula. Rozluštila ji. „Pozdravuj Lily.“ Na oplátku se na něj podívala a rty také naznačila svůj vzkaz. I Severus ho přečetl. „Nezapomeň.“ Nezapomenu, pomyslel si. Crystalin pohled se změnil. Nezmizela jen jiskřička života. Zmizel ten plamen, ten třpyt. Ten milovaný tajuplný lesk. Severus ji měl svým způsobem rád. Proč kolem něj umírali lidé, pro které nebyl jen sprostý vrah? Proč za jeho vinu platili ostatní? Náhle ho něco napadlo. Vzpomněl si na ten plamen, lesk třpyt a zvláštní stín v Crystaliných očích. Poprvé ho napadlo, že takhle mohla vypadat láska…

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský