Fantasmagorium

originál
Kapitoly: 2 3 4 5 6 7 8
Autor: Nimori
Překlad: Mája
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: Některé věci jednou otevřené už se nedají zavřít.

Pandořino tajemství

Kapitola první

Dveře do učebny lektvarů se rozletěly dokořán a dovnitř veplul Severus Snape. Zatímco Nebelvírští se jenom derou, Zmijozel vepluje nebo vykračuje nebo se žene nebo vplíží nebo, když je úplně naměkko, jenom vkročí. Snape vyučoval lektvary už skoro dvacet let – dvě desetiletí, stejná třída, stejný rozvrh, stejná neschopnost, stejná spousta vyděšených a nechápavých tváří pouze s měnícími se detaily a počty Weasleyových – a v té době zvládl umění vyděsit studenty do inteligentní podoby.

Proto se dotklo jeho profesionální pýchy, že páté ročníky Mrzimoru a Havraspáru neseděly v pokorné obavě ve svých lavicích očekávajíce jeho příchod, ale stály seskupeny na mrzimorské straně nad nějakým zmrzačujícím nástrojem na lavici Pandory Brownové.

Vraceli se zpátky na místo, když veplul dovnitř, ale na Snapeův vkus moc pomalu a cestou se tlemili. Tlemili. V jeho třídě.

"Odložte své knihy a vezměte si svitek pergamenu," řekl v záchvatu nevraživosti. Mávnutím hůlky vyvstal na čele tabule vhodný seznam písemkových otázek. "Máte třicet minut."

Očekával příliv reptání; krátky test znamenal, že budou dělat i praktickou část, kde budou mít dost málo času, aby to dokončili. Nicméně to prohlášení proběhlo bez protestů, Mrzimorští měli rudé obličeje a Havraspárští se uculovali a několik nezvyklých párů očí se střetlo s jeho pohledem. Vzadu se někdo zahihňal.

Snape věnoval tomu narušiteli ledový pohled. Dost dobře věděl, že stávající situace byla jeho chybou. Kdyby nejednal jako naprostý idiot, úplný Nebelvír, v té rozhodující bitvě mezi dobrem a zlem, neztratil by svou masku potlačovaného a potenciálně vražedného vzteku. Nepřemýšlel o dlouhodobých následcích, když vzdorovitě křičel na Voldemorta, nasměroval svůj legendární sarkastický jazyk na svého někdejšího mistra, vložil do toho dobře svůj trénovaný jed a stahoval pozornost Pána zla na sebe – náhodou pryč od jisté zelenooké chodící katastrofy. A to před dvěma tucty bystrozorů a dobrým procentem bradavického personálu a také studentů. Tenkrát myslel jenom na toho stupidního kluka, který se dovrávoral do situace, z níž by plně kvalifikovaný kouzelník utekl. Toho stupidního, stupidního kluka, který pak oplatil Snapeův nerozvážný čin obětavosti tím, že pořád dokola opakuje ten příběh – nahlas – komukoli, kdo by poslouchal.

Jejich strach se potom rozplynul do jakési zhroucené hrdosti. "To je náš profesor Snape," řekli, jako kdyby byl nějaký druh šíleného školního maskota; naštvaný, ano, ale hluboko uvnitř byl dobrý a statečný a zachránil život Harryho Pottera a každý to zatraceně dobře věděl.

Uvědomil si, že na něj zírají a že uběhl nějaký čas bez pokynů k práci. Letmé pohledy, většinou, a několik otevřeně zírajících očí, plné smíchu nebo spekulací nebo té zatracené obdivuhodnosti. "Accio," zasyčel a to, co je uvedlo do tohoto stavu vylétlo z ruky Pandory Brownové, když se to snažila vecpat do své brašny.
Letmo se kouknul na ten úhledný úzký stoh papírů, které byly moc bílé, moc hladké, pokryty drobounkým, rušivě stejným textem, který mají mudlové v oblibě. Ta slova 'Harry Potter' se před nim vynořila a stisknul zuby nad dalším dlouhým zamilovaným dopisem spasiteli světa. Odhodil to do svého šuplíku a ignoroval breptavé protesty a hořící tváře slečny Brownové – jako kdyby četl její bezpochybné bombastické básnění o přitažlivosti zelených očí a vlasů, které nikdy nepoznaly hřeben. Upřeně se zadíval. "Odebírám deset bodů Mrzimoru, slečno Brownová, za nošení nesmyslů do mé třídy. Můžete začít."

Po chvilce vykuleného momentu a tlumeného hihňání začali pracovat.

*****

Šuplík se potřeboval jednou za týden vyprázdnit, jak se rychle zaplňoval. Obsah v něm býval aktivnější než věci, které se většinou objevovali v šuplících. Oproti všem těžkým kontrolním kouzlům, tlumených výbušných otřesům stolu a pak to, jak spolu zabavené předměty uvnitř reagovaly. Šuplík byl v klidu od dob, kdy poslední Weasley – poslední do té doby, než přijede další generace, aby ho potrápila na dalších osm let – opustil Bradavice pro širší kouzelnický svět.

V pátek si Snape oblékl rukavice z dračí kůže. Zkontroloval odchylky kouzel kolem sebe, pak se zhluboka nadechl a otevřel šuplík. Žádné exploze, výpary, jiskry, zvláštní zvuky. Výborně. Vzal ten šuplík k okouzlenému koši, používanému pro nebezpečný odpad a převrátil to na dnešní neúspěšné lektvary, čímž se mu papíry rozházely na podlahu.

"Odebírám pět bodů Mrzimoru, slečno Brownová, za to, že jste nenapsala váš milostný dopis na svitek pergamenu jako všichni ostatní," zamumlal Snape a sebral papíry. Nabral je na hromádku, hodil je do koše, zapečetil ho a odnesl ho do haly, aby si pro něj Filch přišel.

Na své cestě zpátky ke známkování esejí druhých ročníků, si Snape všiml samotných papírů válejících se pod stolem. Zastavil se, zvedl je a rozhodl se, že je bezpečné se jich zbavit v normálním koši. Namátkou si prohlížel stránku, kde si všiml častého používání velkých písem a vykřičníků. "Odebírám pět bodů za melodrama a dalších pět za nadměrné používání slova ‘přirážet‘." Jeho chůze se zpomalila. Nakonec to vypadá, že to není dopis, ale příběh, pokud by slečna Brownová nezaznamenávala své sny ve třetí osobě. A –

Snapeovy kroky dopředu se zastavily, jak zíral s očima dokořán, ústy najednou vyschlými a jednou nohou stále ve vzduchu.

"U Merlinových vousů. 'Ošukej mě, Severusi?'"

Zčervenal a rozhlédl se kolem, aby se ujistil, že je sám. Zapomněl na eseje, usadil se za stůl, přečetl si stránku, pak podruhé, což bylo zjevně uprostřed příběhu, který uváděl jeho a Harryho Pottera v sexuálním poměru.

V jednoznačném sexuálním poměru.

V perverzním sexuálním poměru soudě podle štědrého užití provazů a bradavkových skřipců.
Snape si najednou vzpomněl na celou třídu shromážděnou kolem lavice Brownové. Deset bodů nebylo dost ani náhodou. Padesát bylo nemyslitelně štědré. "Odebírám Mrzimoru dvě stě bodů, slečno Brownová," zavrčel do prázdné místnosti, "a vaši pravou ruku a vaše prvorozené dítě."

Snape sevřel ruce v pěst kolem toho papíru, vstal a zuřivě přecházel, zastavil se, uhladil ten papír a přečetl si to znovu. Uvažoval, že vytáhne zbytek z toho nebezpečného koše, ale to vyžadovalo zrušení uzávěru a kůže z hřímala a hnis z dýmějových hlíz už bezpochyb učinily papíry nečitelnými.

Přinutil se si vklidu sednout a přečíst si ten ubohý pokus o literaturu objektivně. Obsah samotný nebyl až tak…uštěpačný, jak by se očekávalo, kdyby očekával, že by někdo napsal něco takového o něm; aspoň ho autor prezentoval v lepším světle, i když ho přinutil dělat nevyslovitelné věci svázanému a ‘divoce vzrušenému‘ Harry Potterovi. Popis Snapeova obdaření byl obzvláště lichotivý. A dlouhý. A dosti popsaný.

Setřásl pryč všechny známky shovívavosti; lichotky na něj nikdy nepůsobily, obecně byly falešné. Tohle mohl zvládnout. Přímá konfrontace byla šílená, protože to by ty malé bestie jen povzbudilo, ale několik dobře načasovaných, lstivých poznámek by mohlo krásně přesměrovat rozpaky zpátky na studenty.

Opět ten papír uhladil, pak ho přeložil a odložil ho jako důkaz, zatímco si všimnul malého řádku nahoře hned vedle data a času. Z nějakého důvodu ta drobounká část 'http://www' se do něj neklidně zahryzala.

Setřásl ze sebe ty obavy. Tohle mohl zvládnout.

Kapitola druhá

V sobotu – víkend v Prasinkách, díky Merline – si Snape vzal výtisk školního hromadného shrnutí, které bylo pokryto prachem a bylo mu jedno, co se ty malé bestie učí v jiných předmětech, nakonec to ještě stálo za těch deset centimetrů místa na jeho polici.

Snape se jen málo stýkal s mudlovským světem od té doby, co nastoupil učit do Bradavic. Dokonce ani jako mladý muž neměl zájem o mudlovskou kulturu, mudlovskou politiku nebo mudlovskou technologii, ale nebyl ani hloupý ani hluchý. Věděl o telefonech, autech, televizích a počítačích. Bylo to to poslední, co ho rozrušilo natolik, aby objetoval svou sobotu k možná bezvýslednému výsledku.

Jak se probíral nekonečnou užvaněností profesora Glumdunleyho, objevil, že počítače se učily ve čtvrtém ročníku mudlovských studií a to stanovoval text zvaný Mudlovská kouzla: Technologie pro kouzelníky.

Po jednom tajném výletě do knihovny později, byl Snape pohodlně usazený ve své oblíbené židli s šálkem čaje a otravně blahosklonnou knihou na klíně.

O šest stránek později byl šálek roztříštěn na kousky na zemi a čaj rozlitý přes 'Kapitola devět: Internet – alternativa pro věštění nebo fórum pro stupidnost?'.

Po výbuchu nadávek a šílené rány skrz milosrdně prázdné chodby, se Snape vkradl do prázdné třídy Studie mudlů, kde se ušklíbl nad různými zařízení, elektronickými a jinými, rozptýlenými po místnosti. Elektrické kabely se plazily po podlaze, natáhnuté od kombinace tajemného generátoru a elektrického transformátoru – s přidaným kouzelným stlačovačem pole – který si hučel ve svém koutě a občas vyslal do vzduchu fialové jiskry. Sada telefonů zdobila protější kouty spolu s vytáčecími instrukcemi a papírkovými tipy přilepenými izolepou ke sluchátku.

Snape poznal mikrovlnnou troubu, několik kuličkových per, sešívačku a jednu kolečkovou brusli, zvláštní s kolečkama v jedné řadě. Nejnovější mudlovské zařízení pro přehrávání hudby leželo rozebrané na pracovním stole, což mu přivolalo krásné vzpomínky na jeho pátý ročník, kdy zaklel pašovaný osmipísničkový přehrávač Siriusovi Blackovi, který Potter sestavil tak, aby fungoval na hnis tlustočervů, kdy chrlil fialový sliz na kohokoli, kdo se snažil zmáčknout tlačítko na přehrávání.

Bradavice měly jen jeden počítač a ten seděl hledíc na Snapea a vyzýval ho, aby ho zkusil pustit. Ten zavrčel zpět na temnou obrazovku, hodil příručku vedle stroje a nalistoval na Kapitola osm: Kouzelníkův kamarád PC.

Po dvou kletbách a začátků bolesti hlavy našel tlačítko ‘spustit‘.

O další kletbu a deset minut zírání na zřetelně vyznačený obrazec později, zjistil co je to ‘myš‘.

Po dalších šesti kletbách, výbuchu křiku a restartování později, Severus Snape surfoval po webu.

*****

Adresa v rohu nyní zničeného a zmačkaného papíru ho dovedla na žlutou stránku, kde byl samý velký, dost červeně napsaný text. A tam v celé jeho rozsáhlosti byl kompletně se skřipci a provazy a kroužkami na penisy Severus Snape šukající Harryho Pottera skrz matraci.

Přečetl si to celé dvakrát v celé své pravopisněchybné otřepané slávě, a pak si sedl do děsivé pohyblivé židle. Ačkoli jeho zkušenost s takovýmito stroji byla omezena na jedno odpoledne strávené hraním arkádových her v roce 1978, internet, podle té knihy, byl přístupný komukoli, kdo měl počítač a připojení. Tahle stránka, tenhle příběh byl přístupný každému, s takovýmto zařízením...a polovina školy byla buď z mudlovské rodiny, měla mudlovské příbuzné nebo měla rodiny, které si libovaly v mudlovských tretkách.

Snapeovi v hrudi vybuchla zběsilost, dutý bod pevně kontrolovaného vzteku. Bojoval s nutkáním vyběhnout do Brumbálovy kanceláře a dožadovat se okamžitého vyloučení celých pátých ročníků Mrzimoru a Havraspáru. Neměl žádný důkaz o tom, že Pandora Brownová napsala ten příběh, protože to mohl být kdokoli jiný ze školy nebo dokonce někdo mimo Bradavice, jak už se zdá, že kouzelnický svět je ustavičně zvědavý na jeho život, co skončila válka.

U Merlinových vousů, mohl to být dokonce i mudla.

Kyselost se vařila v jeho žaludku a on si jen přál, aby odhodil ten zatracený papír aniž by se na něj podíval. Přece nemohlo být nic horšího, než zírání na zvrácené malé drama, napsané bez dovolení a nabízené pro veřejnou spotřebu. Pak si všiml malého tlačítka na konci obrazovky.

Toho, který hlásal 'Chcete další příběhy o Harry Potterovi?'

Pocit děsu se vléval do Snapeovy duše, jak kliknul myší.

Kapitola třetí

Neděle brzo ráno.

Naučil se zacházet s myší.

Dokázal najít jakoukoli klávesu během třiceti sekund.

Věděl rozdíl mezi hetem a slashem.

Věděl, co znamená BDSM.

Přemýšlel, jestli je honění tak dobré, jak to znělo.

Snape zamrkal svýma suchýma pálivýma očima. Po nekonečné přehlídce příběhů, ve kterých si to Potter rozdával s ohromně krásnými, inteligentními, bystrými ženskými nickami, očistil svůj výzkum a narazil na hladce organizovaný seznam, který nabízel příběhy Pottera spárovaného s každým možným člověkem: Grangerovou, předvídatelně dost po tom, co ta ženská Holoubková vydala ten článek, ale také všemi Weasleyovými počínaje Billem a Ginny konče, dalšími lidmi z Nebelvírské třídy z roku 98 od Parvati Patilové po Nevilla Longbottoma a Draca Malfoye. Snape se tomuto nápadu přímo zasmál.

Pak si přečetl některé z těch příběhů a začal o těch dvou přemýšlet.

Potter a Lupin...u Merlinových vousů, Potter a Black...Potter a Hagrid...Snape sebou cuknul a rozhodl se, že tyhle číst nebude. Potter a Malfoy senior. Potter a nejrůznější Smrtijedi. Potter a Voldemort.

A pak Snape objevil velkou sekci o Potterovi a sobě...a dokonce objevil něco, co vypadalo jako jeho vlastní malí příznivci, kteří byli stejně tak posedlí jím jako ti ostatní hloupí tupci byli Potterem.

Stejná vybraná hormonovědopřávaná kolekce partnerů existovala pro něj. Lupin (ušklíbl se). Black (oklepal se). Hagrid (překřížil nohy). Lucius, Albus, James, Lily, Narcissa, Voldemort, a to, co vypadalo jako každý student, který chodil do Bradavic za posledních třicet let.

Ani nechtěl pomyslet na koště.

Už se nikdy nedokážu podívat Albusovi do očí, pomyslel si Snape a odklikal se pryč od té míchanice partnerů a stáhnul se zpátky do malé sekce označené 'HP/SS'. Když už ten prvotní šok odezněl, Snape nacházel malé množství pobavení, když si uvědomoval, že tu byly tisíce lidí, které chtěly, aby se vyspal s Potterem dokud Chlapec, co zůstal na živu se nestal Chlapcem, který ráno nemohl chodit.

O půlnoci se jeho racionální myšlení opět vrátilo a nyní přizpůsoben čtení o sobě ve všemožném sexuálním scénáři, začal reagovat na jiné věci.

"Tohle bych nikdy neřek!" odfrkl si Snape a mlel na monitor jako kdyby ho obviňoval za nedbalou charakteristiku. "A proč by to Potter dělal? To mi nedává smysl." Mumlal si pod vousy, odklikal se za hledáním něčeho podstatnějšího, více hodnověrnějšího a přesnějšího. Předpokládal, že tyhle 'PWPčka' mohou být lechtivá pro někoho, kdo by dokázal odložit nedůvěru na pár minut, ale Snape si zakládal na logické myšlence.

Tři hodiny a on byl hluboce ponořen do dlouhé, dechberoucí ságy. Autor mu věnoval několik opravdu pamětihodných řádků, sarkastických a briskních a tak hodně Snapeovských, že si je uložil do paměti pro pozdější použití. Zjistil, že by nejradši nafackoval Dracu Malfoyovi jen co ho zase uvidí a dokonce uznal, že spisovatelova verze Pottera nebyla tak otravná jako ta pravá verze.

Pak to skončilo.

Hned po tom, co on, Snape, byl přinucen zradit Pottera za účelem vyhrání války a poslal Pottera k Blackovi, který byl pod kontrolou svého milence, Lupina, kdo byl vlastně Pettigrew přeměněný za použití mnoholičného lektvaru.

"TBC? Co to sakra znamená? Proč to tady končí? Co jsou tyhlety WIP nesmysly?" Vzteklý, Snape se rozhodnul, že nebude číst už žádné povídky označené WIP, ale jeho slib trval do té doby, než narazil na jedno zábavné, jasně erotické shrnutí. Přečetl si to, nepřítomně vklouznul rukou pod hábit, aby si promnul předek svých kalhot a smířil se s tím, že nikdy nebude vědět konec.

Kromě toho, že ho všichni štvali svými zjednodušenými světy, kde sex byl tak snadný jako dýchání, všichni se udělali dvakrát a lubrikant byl vždycky po ruce, ty příběhy naznačovaly zajímavé věcičky, které by ve skutečnosti mohly být založeny na realitě. Neviditelný plášť se vyskytoval moc často, aby to byla náhoda a Snape uvažoval, jestli nemá zpětně odečíst Nebelvíru body. Ten prázdný kus papíru, který tehdy zabavil by mohlo být ve skutečnosti něco jménem Pobertův plánek. Všeobecný názor vykládal o tom, že Potterovi příbuzní mu dost hrubě nadávali a byli to monstra, která ho bila, týrala a mučila ho hlady. Snape zaplašil příběhy, kde byli Dursleyovi; nepřál si cítit jakékoli sympatie pro toho kluka, zvláště nad něčím, co ani nemusela být pravda. Místo toho se probíral sekcemi, odkazy ke stále více archívům, projížděl si shrnutí, dokud jedno nepřitáhlo jeho pozornost...

Najednou se opatrně opřel, promnul si oči proti ranním paprskům, které začaly pronikat do třídy Studie mudlů. Počítač hlásil, že bylo šest hodin v neděli ráno a Snape si uvědomil, že u toho stroje seděl od sobotního dopoledne. Tápal pro radu v příručce, nakonec se mu povedlo vypnout počítač a pak se odebral ze schodů do postele.

*****

Pozdě večer v pondělí, neklidný a naštvaný po dlouhém dni plném neschopných a stále více neuctivých dětí, prošel do třídy Studie mudlů nakonci svého obcházení a byl překvapen, že to bylo obsazené.

"Opravdu doufám, že máte všichni povolení, pane Shawe, pane Creevey, slečno Dessierová, pane Talbote," zavrněl Snape když vstoupil do místnosti.

"Samozřejmě, pane profesore," řekl Talbot a ke Snapeově zděšení všichni vytáhli povolení s Glumdunleyovým podpisem. "Ve třídě nikdy nemáme dost času se ke kompům dostat. Udivuje mě, že jste nás tu už předtím neviděl. Vždycky tu někdo je krom víkendu v Prasinkách."

"U Merlina, někdo se tu hrabal v dospěláckých stránkách fanfiction," zamumlal Creevey a probíral se stránkami s nechutnou jistotou. "Glumdunley nám sem zakáže chodit, jestli ty blbý pátý ročníky budou chodit na porno."

"Měli bysme jim říct, jak vymazat stopy," zamumlal Shaw a Dessierová ho šťouchla do žeber a chabě se usmála na Snapea.

Snape cítil jak mu hoří tváře. Zanechal po sobě stopu?

"No, tak je vymažu, pane," řekl Creevey. "Nechtěli bychom, aby sem zabloudili čtvrťáci."

"To byste měl, pane Creevey. A určitě...nezapomeňte...informovat profesora Glumdunleyho o této záležitosti." S konečným zahleděním vyplul z místnosti a vplížil se zpět do svých vlhkých, temných sklepení bez technologie.

Kapitola čtvrtá

V úterý měl ve třídě zase páté ročníky Mrzimoru a s nimi i Pandoru Brownovou. Snape se rozhodl že těch dvě stě bodů odebere pomalu, jelikož pochyboval o tom, že by se před Brumbálem ospravedlnil, obzvláště ne pokud by si vyslechl popis přestupku Pandory Brownové. Patnáct minut od začátku hodiny a Mrzimorští přišli o třicet bodů za různé upadnutí brka, že neseděli rovně a že měli špínu za nehty.

Za chvilku jim zmizely úšklebky z tváře, které byly od zlověstných až po perverzní a sklonili se nad kotlíky s pubertálně-okořeněnou mrzutostí. Snape se procházel uličkami a objevoval se nad nicnetušícími strkáními do lokte, když se sekání proměnilo v krájení nebo byl digitális zaměněn za dersilotus nebo špatně načasované šťouchnutí, které proměnilo špetku v notnou dávku.

Na konci hodiny všichni studenti prchli s takovým spěchem, který připomínal dny, kdy by mu věřili, že by řekl, že toho posledního přinutí vypít jeden z odvarů Nevilla Longbottoma. Spokojen, že do nich vrátil zase strach ze Snapea, alespoň protentokrát, si spočítal, kolik bodů odebral. Osmdesát Mrzimoru a třicet pět Havraspáru. Nebyl to rekord, jelikož ten stále patřil šestým ročníkům Nebelvíru a Zmijozelu (třicátého prvního ledna, 1997, Potter začal boj s Malfoyem během výroby silného kardimony bonflagere lektvaru, kdy způsobili čtyři vážná zranění a sedm tisíc galeonů škody, což mělo za následek nejvetšího kombinovaného odečtení bodů v bradavické historii), ale pořád to bylo uspokojivé.

Ty jsi malicherný, malicherný muž, Severusi. Jeho hlas v hlavě zněl, dosti zvláštně, jako Lupinův.

"To ano," řekl mu, "To jsem."

*****

Čekání na další víkend v Prasinkách bylo utrpení a Snape pevně věřil v přísloví, kdy sdílená bolest je jen poloviční. V pátek po poslední hodině celá studentská populace žila v teroru z profesora lektvarů, který zaručoval těm, kteří prchnou, pobyt ve městě a těm, kteří ne, úkryt v jejich společenské místnosti.

Zpíval si živou melodii (a byl by zděšen, kdyby věděl, že to jedna z ‘Divných sester‘), Snape sešel dolů schody směrem ke třídě Studia mudlů.

"Ale ale, dobré ráno, Severusi."

Snape zamrkal na toho buclatého kouzelníka klapajícího na monitoru.

Momus Glumdunley se rozšklebil nazpátek a pokynul mu dovnitř. "Nepostávej tak, Severusi. Posaď se. Musím říct, že by mě nikdy nenapadlo, že tady uvidim tebe."

"No...já jsem..." Co přesně měl v plánu? "...byl zvědav, jestli by tyhle stroje mohly být užitečné. Na lektvary."

Glumdunleyho ústa se zformovala do užaslého ‘o‘ než se zkroutila do vítězného úsměvu. "Jistě, jistě. Počítače jsou něco jako myslící myslánky, akorát mnohem více všestranné a dělají zázraky s informacemi. Můžeme vytvořit databázi, která ti zorganizuje přísady a jejich vlastnosti, seřadí recepty, rozběhne simulace pro experimenty s lektvary...nevím, proč jsi za mnou nepřišel dřív, Severusi." Profesor Studie mudlů téměř skákal radostí. "Samozřejmě nebudeš moci používat tenhle stroj, jelikož už je tak dost nevhodný pro studenty...ačkoli by mě zajímalo, kolik jich tu ve skutečnosti může běžet, když jsou tady. Předtím než jsi přišel, jsem přenastavoval vyhledávač tak, aby zamítl přístup k dospělým stránkám. Nevěřil bys, co někteří čtou!" Glumdunley potřásl hlavou. "Ah, hormony. Každopádně, pokud neplánuješ využívat tenhle jen o víkendech v Prasinkách, budeš muset používat počítač v mém kabinetě."

"Ty...ty máš počítač u sebe?"

"Učím Studie mudlů, Severusi. Samozřejmě, že mám."

"Mohl bych i dostat jeden?"

Glumdunley si odfrknul. "Měl jsem vědět, že budeš chtít být nezávislý. Neměj obavy, jsem si jistý, že až jednou vysvětlíš, jak užitečné to může být, Albus ti zařídí transformátor energie a elektronický povolovač pole ve tvém kabinetě. Myslím, že profesorka Vectorová už se dala na používání mudlovské elektroniky. Také Filch a ten jen pro telku, protože jsem pomáhal nastavit hodiny na videu."

Snape tupě zíral na toho muže.

"Tak nic. Promluv si s Albusem, a pak se za mnou stav. Spojim tě s jedím pěkným sovím elektronickým obchodem, který se specializuje na pomoc kouzelníků, kteří jsou noví v používání mudlovské technologie. Až ti tvůj počítač pošlou, pomůžu ti ho nastavit."

"Děkuju ti, Momusi. Er, budu moct chodit na internet?"

Glumdunley horlivě přikývl, zřejmě nadšen z toho, že změnil vysoce technologického barbara. "Ano. Na webu je docela rozsáhlá společnost kouzelníků a jak si tak vzpomínám tak i několik místností na chat ohledně lektvarů."

Snape se zamračil a přemýšlel, proč si všichni myslí, že žije, dýchá, jí a spí lektvary. "Mám taky jiný zájmy."

"Samozřejmě, že máš, Severusi. Samozřejmě, že máš." Glumdunley se zazubil a Snape odkráčel.

Kapitola pátá

O dva týdny a šest tisíc galeonů později zmizela Snapeova katedra pod chomáčem drátů a nejrůznějších záhadných zařízení. Glumdunley mu dal několik knih z ‘kouzelnických‘ sérií včetně Počítače pro kouzelníky, Internet pro kouzelníky, a C++ pro kouzelníky. Zřejmě to poslední by mu pomohlo sepsat kouzlo, které by počítač nechalo simulovat nové lektvary bez části exploze-nemocnice-léčení.

Jako kdyby ho zajímaly nějaké zatracené lektvary, když bylo jeho jméno zařazeno do nejzákladnější pornografie a uveřejněno na světově-obklopeném fóru.

Dveře se akorát zavřely za profesorem Studie mudlů, když je Snape zatarasil zamykacím kouzlem, které by ohromilo i Pošuka Moodyho. Vrhnul se na svou novou milovanou mašinku a vyťukal tu dlouho zapamatovatelnou adresu.

Slast.

Byla tam nová kapitola.

Snape odhalil, že Lupin je Pettigrew a laskavě přijal Harryho uplakanou odpověď. Vydali se na záchranu opravdového Lupina. Pořád to bylo WIP a on byl rád.

Objevil, že jeden z jeho oblíbených autorů – velmi talentované děvče – napsal nový příběh.

Objevil fanart.

Objevil dominanci a submisivitu.

Objevil, že Harry hezky prosí a dává rozkazy jako generál.

Objevil znovu nalezenou zábavu v masturbaci a novou hvězdu k zotavení starých fantazií.

Objevil, že nebylo dost času na jeden den a přemýšlel, který idiot se rozhodl o hodinách jenom s dvaceti čtyřma hodinama.

--------------------------------------------------------------------------------

Momusi,

Jak nastavíš tenhle zatracený stroj na email?

Severus

--------------------------------------------------------------------------------

To: mglumdunley@hogwarts.edu.uk
From: : ssnape@hogwarts.edu.uk
Re: : chat nefunguje

Momusi,

Stáhnul jsem si IRC klienta a nastavil ho podle tvých instrukcí a pořád to nefunguje. Je tu někde stránka s nápovědou nebo bys mohl přijít dolů do sklepení po čaji? Dík.

Severus

--------------------------------------------------------------------------------

To: mglumdunley@hogwarts.edu.uk
From: ssnape@hogwarts.edu.uk
Re: kouzelnické servery?

Momusi,

Bys nevěřil kolik lidí tam venku nebere galeony. A co je u Merlina Americký expres? Musí být nějaký druh vlaku. Nevíš o nějakých kouzelnických ISPčkách? Moje webovka začíná být moc zaplněná vzhledem k určenému volnému místu a oni ti nikdy nedaj dost široké pásmo. Dík.

SS

_____

"Mohu tě naučit jak očarovat mysl a omámit smysly… "

--------------------------------------------------------------------------------

To: harry_luvs_snape@yahoogroups.com
From: therealsevvie@hotmail.com
Re: Re:cruciatus (předtím: rituály Smrtijedů)

pufflehuff_sue<sbones@mysteries.mom.gov.uk>wrote:

> a zatímco bylo potvrzeno, že Ty-Víš-Kdo opravdu používal
> kletbu cruciatus na svých přívržencích, není to důkaz o donucení.
> Navrhuji, aby sis přečetl něco už z publikovaných zkušebních verzí > než začneš psát svůj příběh.

Žádný důkaz o donucení? Jelikož jsem si zažil cruciatus více než při jedné příležitosti, mohu říci, že průměrný kouzelník by použil avada kedavra na svou vlastní matku, jen aby se tomu znovu vyhnul. Jestliže mi nevěříš, použij to na sebe. Buď připravená mít tam někoho u sebe, aby to zrušil, poněvadž ty budeš nejspíš hodně zaneprázdněná SVÍJENÍM SE V KŘIČÍCÍM UTRPENÍ.

A teď k Sev's Sugar Baby, načrtnuté verze jsou dobrým místem pro začátek, ačkoli byly hodně upravovány. Byl bych rád, kdybych jako beta pro tebe dokončil ten příběh, v zájmu faktické přesnosti.

RealSevvie

_____

" Mohu tě naučit jak očarovat mysl a omámit smysly… "

--------------------------------------------------------------------------------

To: mglumdunley@hogwarts.edu.uk
From: ssnape@hogwarts.edu.uk
Re: java

vim, žes řikal, že bych se pomohl prokousat přes html, ale rád bych přidal vyhledávání. mohl bys doporučit nějaké knihy o javě? jednu jsem viděl na amazon.uk.wiz, ale to bylo napsaný tou ženskou fletcherovou a potom, co jsem viděl ten článek na wizcomp.net, si nemyslím, že pozná svůj zadek od klávesnice.

ss

_____

" Mohu tě naučit jak očarovat mysl a omámit smysly… "

--------------------------------------------------------------------------------

To: salazarslovechilde@yahoo.com
From: therealsevvie@hotmail.com
Re: [harry_luvs_snape] Re: FIC: Zmojizelská tajná láska 4/?

Drahá SL:

Tvá gramatika je úděsná. Tvá charakteristika není jen neuvěřitelná, ale vysoce rozporuplná a tvoje povídka je plná dějových děr o velikosti famfrpálového hřiště.

Bylo to taky neuvěřitelně žhavý. Prosím napiš víc.

RealSevvie

_____

"Mohu tě naučit jak očarovat mysl a omámit smysly… "

Navštivte mou stránku: http://www.snapeunabridged.witchworks.com

Kapitola šestá

To: harry_luvs_snape@yahoogroups.com
From: therealsevvie@hotmail.com
Re: FIC: Soutěžení (1/1)

Zdravíčko, listsibs.

Tohle je můj první pokus o psaní fikce jakéhokoli druhu a zatímco mám nápady na psaní delších příběhů, pomyslel jsem si, že by bylo lepší začít s něčím kratším a obscénním. Už teď slyším ty stížnosti. Feedback se cení (therealsevvie@hotmail.com). Nesnažte se mě ani napálit, jelikož vás ujišťuju, že vás vykuchám a vyzdobím vaše tělo vašimi vnitřnostmi jako vánoční stromeček – doslovně, jestli vás nevysleduju.

Soutěžení
RealSevvie

Xiomara Hoochová nenáviděla Severuse. Musela, jinak by si nevybrala chytit mandragorovou horečku ve dni, kdy se profesorka Vektorová, náhradní famfrpálový rozhodčí, rozhodla vzít svou třídu na návštěvu ministerského oddělní numerologického pojištění…což byl také den posledního famfrpálového zápasu toho roku.

Havraspár versus Nebelvír samozřejmě.

Jelikož se Severus nabídl kdysi, že bude rozhodčí, ředitel Brumbál nejspíš předpokládal, bez optání, že bude šťastný, že tu pozici znovu vyplní, což bylo to, jak se Severus našel schoulený na koštěti v tom mrazivém dešti, zatímco potlouky a děcka na koštětech a jiné nebezpečné létající objekty svištěly skrz zataženou oblohu kolem něj.

Ani nemohl vidět konce hřiště, takže nebylo překvapující, že to, že vůbec zjistil, že Potter chytil zlatonku bylo, když to Colin Creevey (který měl problémy oznamovat průběh hry skrz chabou viditelnost jen když Havrapsár skóroval) oznámil.

Severus zabručel a přistál, přiznal vítězství Nebelvíru a začal sbírat Camrál a Potlouky zatímco hráči a diváci opustili hřiště. Přemýšlel, jestli má dost elixírů třešňové kůry a slin Ďasovce, aby uspal celou školu, jelikož ani déšť neodradil nikoho od přijití na poslední famfrpálový zápas Harryho Pottera.

Ačkoli by jim patřilo, kdyby si vytrpěli následky jejich uctívání hrdiny, Severus věděl, že bude dlouho do nocích vzhůru příští týden vařením léků pro všechny od pofrkávání až po zápal plic. Nevěděl, proč si udržuje svou profesorskou etiku, když to vypadalo, že to nikdo jiný nedělá, ale dlouho předtim se naučil se zodpovídat pouze sobě a žít jen se sebou, takže by se měl dobře ujistit, že je schopný obojího.

Navrátil famfrpálové míče do jejich truhly a dopravil to vzduchem do prostoru pro vybavení připojeného k hřišti, pak strávil dobrou půlhodinku pořádným rovnáním školních košťat, jelikož je hráči všelijak postavili bez ohledu na velikost a model.

Když už konečně vešel do šatny jeho hábit se na něj lepil jako slizská úhoří kůže. Vůbec se netěšil na zpáteční cestu do svého kabinetu.

Šatna byla skoro prázdná, poslední opozdilci se rychle oblékli, když Severus vstoupil do teplé zapařené místnosti. Myšlenka na teplou sprchu ho lákala a pomyslel si, že by ho to zahřálo proti dešti na cestě zpátky. Než aby nechal toho posledního studenta zvednout své upuštěné ručníky z podlahy, Snape na něj jen hrozivě koukal dokud nevzal nohy na ramena a pak hůlkou přenesl použité prádlo do prádelního koše.

Uplynulo několik minut, kdy místnost zůstala prázdná kromě něj. Když si byl jistý, že je sám, svlékl si promočený hábit, spokojen, když ta teplá vlhkost pohladila jeho hladkou mramorově bílou kůži. Pustil jednu sprchu a stoupnul si pod proud vlažné vody, která ho pálila po jeho ledové kůži. Otřásl se, bodavé jehly mu vmasírovaly zpět život do jeho svalů, rozproudily nehybnou krev a dostaly na povrch bledé kůže falešnou barvu. Zaklonil hlavu, čímž dostal obličej pod tekoucí vodu a klouzal rukama dolů přes krk a hrudník ve vzácném momentu požitkářství.

Severus se zarazil když uslyšel slabé bouchnutí. Částečně se otočil a otevřel oči v okamžiku, kdy si Harry Potter – promočený hábit byl na něm obscénně nalepený, divoké vlasy zkrocené do mokrých jakoby hadích pramínků, které pokrývaly jeho čelo – sundal druhou rukavici.

Severus stál nehybně a bez mrknutí, když Potter zvednul nohu a sundal si chránič holeně, bez toho, že by odvrátil oči od tváře profesora. Druhý chránič byl pryč a pak zazněl cinkot, když si chlapec položil brýle na lavičku. Jeho ruce se přesunuly ke šňůrkám křiklavě červeného famfrpálového hábitu, který byl tmavý od deště.

"Pottere," řekl Severus nakonec, rty jediná část, která se hýbala. "Co to děláte?"

Drzý skoro úsměv zkřivil Potterova ústa. "Sprchuju se, pane profesore."

"A proč jste se neosprchoval se svými spoluhráči?" Severus protlačil trochu přísnosti do svého hlasu.

Ten drzý úsměv se rozšířil do opravdového šklebu a zelené oči se třpytily bez brýlí, které je jinak zatemňovaly. "Zůstal jsem, abych požádal Rona, aby vzal mou Novu 500 do naší ložnice. Pak jsem zůstal trčet v davu, po tom, co jsem mu to dal." Poslední slova byla zahalená, jak si Potter přetáhl hábit přes hlavu, čímž odhalil svůj hladký zlatý hrudník. Hodil svůj křiklavý hábit na kluzkou podlahu, rozvázal si boty a svlékl ze sebe kalhoty a slipy najednou. Nahý si pustil sprchu vedle Severuse a vstoupil pod proud vody.

"Potřebujete nějak pomoct, pane profesore?"

"Cože?"

"Nepohnul jste se, co jsem sem přišel." Zelené oči se vpíjely do Severusových, vzdorovité a vyzývavé jako vždycky, ale také hladové. Potterovo tělo se třáslo predátorským napětím.

"Pane Pottere," začal Severus, ale dál se nedostal, jelikož Potter sebral mýdlo z police k Severusovým ramenům, kde roztíral to kluzké, chladné mýdlo po jeho zádech a směle pokračoval až k trhlince jeho zadku. Jeden krok ho dostal do Severusovy sprchy a při dalším měl profesora lektvarů opřeného o zeď, Potterův jazyk hluboko v krku a Potterovu erekci bodající do jeho stehna. Jeho ústa byla teplejší a vlhčí než voda, která na ně stékala, zahřívala Severusovy rty a předtím než si to mohl rozmyslet vyšel vstříc napadajícímu jazyku.

"Snažil jsem se vás zastihnout samotného už několik měsíců, profesore," zašeptal Potter proti Severusovým rtům. "Bez ohledu na to, kolik kotlíků jsem rozpustil nebo pravidel, která jsem porušil, pořád jste mi dával školní tresty s Filchem. Musíte být pořád tak paličatý?"

"S tebou?" zalapal Severus. "Vždycky." Dal své ruce kolem Pottera, ten pocit mokré kůže klouzající po mokré kůži přinášelo krev do jeho penisu, ten zrádný sval se třel horlivě o Potterovo pevné břicho.

"A ty máš tu drzost říkat mě paličatý. Otoč se."

Ten příkaz dožadoval vzdor a vypadalo to, že si to Potter uvědomil, jelikož se stáhnul a fyzicky otočil Severuse, čímž ho bez zábran poslal na chladné dlaždičky a ve stejném momentu strčil dva namydlené prsty do jeho zadku. To jemné mýdlo trochu pálilo, ale ty prsty expertně přejížděly po prostatě, což bylo daleko za hranicemi toho malého nepohodlí a Severus zasténal a rozhodl se nemyslet, protože by byl nucen protestovat.

"Líbí se ti to, co?" vzdychal Potter.

"Oh, u Merlina, jo!" Ta slova vyšla samovolně a Severus pevně sevřel rty, aby předešel vyslovení nějakých jiných.

Potterovi se to ale zdálo dost, kousnul ho do krku a vyměnil prsty za erekci tak briskně, že Severus stačil jen zaregistrovat tu změnu v tloušťce a teplu a pak to jelo a jelo v toliko potřebném a nepřipustitelném tření, sval uvnitř svalu a ta chladná tvrdá dlaždička která se otírala zvláštně a senzačně o jeho penis.

Potter se napjal, kolébal se na špičkách prstů a Severus se sklonil, aby se mu přizpůsobil. Přirážel své boky zpátky, aby se setkal s ocelovým kopí, které do něj vráželo a Potterova ruka se chopila Severusovy erekce a pracovala na ni, zvrhle oproti zkušenému prstění jen chvilku předtím, ale bylo to to, co potřeboval – žhavě a hrubě a nestále, k tomu občasný chladný polibek, když se hlava otřela o zeď.

A pak Potter zakřičel do jeho ramene, zničující vítězství a extatická prohra, teplo tvořící se uvnitř Severuse, i když se vyprázdnil na neurčitou dlaždičku.

Voda byla zřetelně chladnější, když už se konečně přestali třást.

"Co to, pane Pottere, mělo celé znamenat?"

Potter si povzdechl a tisknul se k jeho krku, ruce utáhl kolem Severusova pasu. "Jenom urovnávám hřiště, profesore. Dlužím ti…nebo možná ty dlužíš mě. Už si nevzpomínám."

"To spolu jako soutěžíme?"

"S tebou? Vždycky."

~ Finite Incatatum ~

--------------------------------------------------------------------------------

To: nimbus_witch@iprimus.com.au
From: therealsevvie@hotmail.com
Re: Re: tvoje povídka

Co myslíš tím, že mé popisování bylo mimo? Hromada článků v Týdeníku Čarodějek a neoprávněná – a velmi nekvalitní – biografie a najednou má Severus Snape ‘udaný charakter‘?

Budu si interpretovat Snapeův charakter jak se mi zachce, vzhledem k mé znalosti tohoto muže, která, to tě ujišťuju, je větší než tvoje.

RealSevvie

_____

"Mohu tě naučit jak očarovat mysl a omámit smysly… "

Navštivte mou stránku: http://www.snapeunabridged.witchworks.com
LJ: SerpentSnape
IM: RealSevvie

--------------------------------------------------------------------------------

To: goldsnitcher@yahoo.com
From: therealsevvie@hotmail.com
Re: Re: snapeův charakter (předtím: tvoje povídka)

DĚKUJU. Jsem rád, že tu je někdo, kdo ocení umění lehkosti.

BTW, docela se ti povedla Harryho reakce nad Cedrikovou smrtí. Potter má své chyby (na které všichni jako vždy zapomínají), ale on není ufňukánek ani není citově slabý. Podařilo se ti zobrazit citlivou, ale silnou postavu bez toho, že bys ho utápěl v nejhorších Nebelvírských kvalitách.

RealSevvie

_____

"Mohu tě naučit jak očarovat mysl a omámit smysly… "

Navštivte mou stránku: http://www.snapeunabridged.witchworks.com
LJ: SerpentSnape
IM: RealSevvie

--------------------------------------------------------------------------------

To: goldsnitcher@yahoo.com
From: therealsevvie@hotmail.com
Re: Re: potterova 'citlivost' (předtím: snapeův character (předtím: tvoje povídka))

LOL. Pravda pravdoucí. Dokážu si představit tu přitažlivost, když se na to díváš takhle, ale pořád si myslím, že Pottera moc přeceňuješ. Opravdový Potter a Snape se nenávidí, ačkoli, jak jsi řekl, vypadají jako lichotivé opaky. Klidně mi napiš na IM, jestli to chceš ještě probírat.

RealSevvie

A ano, byl jsem ve Zmijozelu.

_____

"Mohu tě naučit jak očarovat mysl a omámit smysly… "

Navštivte mou stránku: http://www.snapeunabridged.witchworks.com
LJ: SerpentSnape
IM: RealSevvie

--------------------------------------------------------------------------------

*goldsnitcher se přihlásil*

RealSevvie: vitej zpet. vyhodilo te to?

goldsnitcher: jo @%$^$!!!

RealSevvie: lol

goldsnitcher: jak uz jsem rikal predtim nez jsem musel proklit svuj komp, opravdu si myslis, ze snape dostal z pottera to nejhorsi?

RealSevvie: bud to, nebo pro nej meli ostatni profesori slabost, takze necitil takovou potrebu jim vzdorovat.

goldsnitcher: nebo byl snape moc kruty. vzdyt ma reputaci nespravedlnosti

RealSevvie: snape je velmi kontrolovany muz. opravdu si myslis, ze jeho ocividna zaujatost byla nezamerna?

goldsnitcher: jaky duvody by ale mohl mit?

RealSevvie: mozna prinest davku tolik potrebne reality tem studentum, kteri prisli rovnou ze svych ochrannych domovu do skoly, kde byli rozmazlovani svymi profesory a uctivani svymi vrstevniky.

goldsnitcher: mezi svou rodinou a voldemortem mel potter dost reality, ktere celit

RealSevvie: zajimalo by me kdo zacal s temi povidackami o jeho rodinnem zivote.

goldsnitcher: proc si myslis ze to jsou povidacky?

RealSevvie: potter by nikdy takove zachazeni netoleroval. nekomu by to rekl

goldsnitcher: mozna si myslel, ze by mel nebelvir zvladnout to, co nemohl zmenit bez stezovani.

RealSevvie: potter a nestezovat si? zertujete, pane. a i kdyby nic nerekl, tak kde ty povidacky zacali?

goldsnitcher: deti vidi veci.

RealSevvie: jako treba?

goldsnitcher: jako treba ze potter nedostaval zadnou postu, domu chodil jen na letni prazky, dostaval vanocni darky jen od kamaradu a porad nosil stare obleceni, ktere mu dost dobre o vikendech nesedelo.

RealSevvie: nevidim ale nic co by nasvedcovalo zneuzivani. treba jeho rodice byli proste chudi. v kazdem pripade jsem si jist, ze snapeova uprava pomohla tomu zazracnemu klukovi pripravit se na voldemorta.

goldsnitcher: tak proc to snape delal?

goldsnitcher: 'pomahal' potterovi, jsem mel na mysli.

RealSevvie: treba citil, ze ten chlapec potrebuje veskerou pomoc, kterou mohl dostat, aby splnil ocekavani vetsi nez by mel kdokoli nest.

goldsnitcher: to me nikdy nenapadlo. jaktoze toho tolik vis o snapeovi? tohle v jeho biografii neni

RealSevvie: necetl jsi muj nick? ja jsem opravdovy severus snape.

goldsnitcher: to je fajn. ja jsem opravdovy harry potter.

RealSevvie: :)

goldsnitcher: :P

Kapitola sedmá

Snape vstoupil do Bubliny, Bublina, jedna z lepších restaurací na Příčné ulici, ale jedna z těch, která prošla bez povšimnutí davem mladších kouzelníků – čemuž byl náležitě vděčný. Výběr také naznačoval, že Goldsnitcher, oproti tomu, že volně připustil, že je jak mladší než Snape tak taky Nebelvír, měl jistou dávku dobrého vkusu.

"Rezervace pro Brankáře-Chytače," řekl uvádějící čarodějce a ona ho zavedla do tichého rohu a přinesla mu jeho požadovanou sklenici chardonnay.

Momus se s nim hádal o setkání s online kamarádem osobně a vyprávěl jak všechny typy kozelníků a čarodějek to udělaly jen aby zjistily, že lidi se kterými chatovaly byli mudlové, vlkodlaci nebo Smrtijedi (to poslední bylo dost směšné; žádný pořádný Smrtijed nerozeznal chatroom od čajové místnosti). Snape se nepozastavil nad varováním kolegy. Mailoval si a chattoval s Goldsnitcherem několik měsíců, sdělovali si své povídky a nápady a věděl, že ten mladý muž nebyl Smrtijed a byl si zcela jist, že nebyl ani vlkodlak ani mudla. Každopádně se Snape připravil na zklamání.

Jeho kamarád zněl jako hodný, inteligentní a promýšlivý mladý muž, který se nebál Snapeova briskního chování nebo pohledů na horší stranu kouzel.

Nicméně se připravil, usrkl si vína a snažil se ignorovat to šťastné slibné očekávání, které navzdory veškerému zdravému rozumu a dřívějším zkušenostem v něm bublalo projednou znovu.

--------------------------------------------------------------------------------

*goldsnitcher se přihlásil*

goldsnitcher: hoj

goldsnitcher: ses tam?

RealSevvie: jsem tu.

goldsnitcher: no…to bylo trapny

goldsnitcher: ta sobota, myslim

RealSevvie: vas nezmenseny talent pro vymluvnost me udivuje, pane Pottere.

goldsnitcher: to ne. prosim

RealSevvie: ne co, pane Pottere?

goldsnitcher: hele, chapu, ze ses nastvany a ja mam veskere pravo byt taky. ale nejsem. je to spis trochu vtipny

RealSevvie: nevidim zadnou legraci v tom byt verejne ponizeny.

goldsnitcher: jak? nikdo nevi, proc jsme tam byli. jen videli studenta setkat se se svym byvalym profesorem na panaa

goldsnitcher: panaka. sorry. nemuzu psat, kdyz jsem nastvany

RealSevvie: nastvany? myslel jsem, ze si to uzivas. bylo ti to k smichu.

goldsnitcher: ne takhle. to spis to, ze jsme oba o sobe psali. vim, ze ti neni trapne po tom, co se stalo v restauraci. je ti trapne, protoze jsi napsal vsechny ty pribehy o me a ja to ted vim. ale taky jsem o tobe psal, takze se tak nemusis citit. ja se tak necitim

goldsnitcher: myslel jsem, ze jsme byli pratele

goldsnitcher: jsme pratele

goldsnitcher: nebo ne?

RealSevvie:

RealSevvie: myslel jsem si to.

goldsnitcher: tak potom jsme. a je mi jedno jestli vis, ze si myslim, ze by z nas byl zhavy par.

*RealSevvie si odfrkává*

RealSevvie: to si zrejme mysli i polovina kouzelnickeho sveta.

goldsnitcher: lol. takze, mam tu tenhle skvely napad na povidku. chces se mnou spolupracovat?

RealSevvie: nikdy jsem nemel stesti ve spolupraci.

goldsnitcher: mozna si nenasel toho spravneho spolupracovnika.

RealSevvie: mozna.

goldsnitcher: nikdy nepoznas, pokud nezkusis

RealSevvie: jak nechutne otrela fraze.

goldsnitcher: je otrela protoze je pravdiva.

goldsnitcher: nejspis budeme potrebovat udelat maly pruzkum

RealSevvie: pruzkum je vzdy vhodny.

goldsnitcher: budu tam v 7. ok?

goldsnitcher: profesore?

RealSevvie: Severus. 7 je fajn. a dluzis mi flasku chardonnay, Pottere.

Kapitola osmá

To: harry_luvs_snape@yahoogroups.com
From: therealsevvie@hotmail.com
Re: FIC: Online Lektvar Lásky

Online Lektvar Lásky
Goldsnitcher a RealSevvie

Severus Snape seděl napjatě za svým stolem, sledoval ostatní jíst a přemýšlel kdy – nebo jestli – se jeho společník objeví. Nikdy se s Godrikovým Dědicem nesetkal; nicméně se znali navzájem dobře, jak si psali online po několik měsíců.

Severus si pohrával se svou sklenkou vína, pak přestal, když zjistil, že se mu klepou ruce. Snažil se předstírat, že nebyl nervózní, ale jeho žaludek se nesnesitelně stáhl a on si ani nedokázal vychutnat své pití.

Pak Severus za sebou uslyšel hlas uvádějící čarodějky. "Tudy, pane Pottere!"

Severus se napjal; poslední věc kterou chtěl byla, aby na něj Harry Potter zíral až jeho kamarád dorazí. Doufal, že ta uvádějící čarodějka posadí Harryho daleko od něj, ale ona si to zamířila přímo k jeho stolu…a položila na stůl extra menu!

Severus zíral na Pottera a Potter zamrkal nazpátek, oči do široka rozevřené a překvapené za jeho brýlemi. "Nevím, jakou hru to hrajete, pane Pottere, ale laskavě si ji jděte hrát jinam. Na někoho čekám."

"Er, Syn Salazara, že?" řekl Potter a Severus jen zíral v šoku s otevřenou pusou, že ten kluk věděl jeho přezdívku. "Godrikův Dědic," zašeptal Potter a vklouznul do druhé židle. "Ahoj."

Vztek bublal uvnitř Severuse, protože si byl teď jistý, že posledních pár měsíců byl žert a že se mu Potter vysmíval celou dobu. "Dobrá, pane Pottere, Tak jste se zasmál. Jsem si jist, že vám nebude vadit, když zaplatíte účet." Severus vstal a odešel od své nedotknutelné sklenice na stole.

"Počkat!" zakřičel Potter, pak se začervenal, jak se po nich začali otáčet lidi.

--------------------------------------------------------------------------------

"Tak, tohle je ten bod, když ses vyřítil z restaurace."
"Dělal jsi tam scénu."
"Byla by to menší scéna, kdyby sis sednul zpátky a mluvil jsi se mnou jako s dospělým. V každém případě pojďme předstírat, že ses nechoval dětinsky."
"Co takhle předstírat, že jsem tě hodil na stůl a ošukal tě do bezvědomí?"
"No tak, Severusi, snažíme se o zápletku."
"Pche!"
"Řekl jsem snažíme. Co se stane dál? "

--------------------------------------------------------------------------------

Snape si složil ruce na prsou a zíral stejným pronikavým pohledem, který si Harry pamatoval ze školních dob. Tehdy byl trochu blázen do svého profesora lektvarů.

--------------------------------------------------------------------------------

"Jako fakt?"
"Ani ne. Akorát jsem si myslel, žes měl sexy hlas. Tvoje další kvality jsem až donedávna neoceňoval."

--------------------------------------------------------------------------------

"Dobrá, pane Pottere, chtěl jste, abych zůstal. Jsem tu. Teď mluvte."

Harry se nepohodlně zavrtěl v židli. Ten absolutní šok být uveden ke svému bývalému profesorovi lektvarů upadal a jeho místo vystřídal úžas a trocha trapnosti díky těm pár věcem, které si v posledních pár měsících řekli. Harry si nadával za to, že nepoznal Snapeův typický důvtip –

--------------------------------------------------------------------------------

"Udělej z toho bystrý důvtip."

--------------------------------------------------------------------------------

– typický bystrý důvtip, který byl zábavnější, když nesměřoval na něj. Červeň se mu nahrnula do tváře, když si vzpomněl na několik jejich konverzací, z nichž některé byly složeny z cyber sexu.

--------------------------------------------------------------------------------

"A to lidé opravdu dělají?"
"No jasně. Pořád."
"Nechápu proč."
"Severusi, dělali jsme to několikrát."
"Nedělali. Myslim, že tohle bych si pamatoval."
"Takže si nevzpomínáš na ten malý chat o sexuálních představách?"
"To byla intelektuální diskuse. A ty ses zeptal , jestli…oh. Oh."
"A ty řikáš , že jsem pomalý."
"Zklapni a podej mi tu klávesnici."

--------------------------------------------------------------------------------

Severus se přes stůl díval na svého bývalého studenta stále naštvaněji, jak odmítal mluvit a byl růžovější a růžovější, jeho zelené oči jiskřily hůř než kdy Brumbálovy, výraz se pohyboval mezi zděšením a něčím, co Severus nedokázal rozpoznat. Potterův jazyk vyklouzl, aby si navlhčil rty, čímž ten tmavší sval jiskřil ve světle svíčky.

Potter si uvědomil, že Severus čeká, až promluví. "Já…nemůžu říct, že nejsem šokovaný, ale nejsem tak zklamaný, jak by sis možná myslel. Er, to neznělo moc dobře. Takhle, mohlo to dopadnout hůř. Mohl jsi být Crabbe." Potter se otřásl. "U Merlina, je o dost snažší psát na počítači."

--------------------------------------------------------------------------------

"Nejsem tak nevýřečný, děkuju."
"Ano, pane Pottere. Jste."

--------------------------------------------------------------------------------

Zlomyslný úsměv se prodral na Snapeovu tvář a Harry to vzal jako znamení, že odvrátil očekávanou hádku. Na chvilku se uvolnil a do obličeje mu proklouzl smutný úsměv. "Nejspíš ti je taky tak trapně jako mně z některých věcí, co jsme si řekli."

Snape strnul a Harry se proklel za svou vlastní blbost.

"Jakkoli špinavý malý vyděřačský plán sis naplánoval, nebude fungovat, Pottere. Můžeš si myslet–" Zarazil se, když si uvědomil, že celá restaurace je pozoruje a ti nejblíž zaníceně poslouchají. "Pojď, Pottere. Budeme v této diskusi pokračovat jinde."

--------------------------------------------------------------------------------

"Dobrý nápad."
"Děkuju."

--------------------------------------------------------------------------------

Severus se rozhodl, že se chopí a udrží si výhodu, zavedl Pottera zpátky do Bradavic, dolů do sklepení a do jeho kabinetu, kde doufal, že vzpomínky na školní tresty udrží toho protivnýho spratka na místě.

--------------------------------------------------------------------------------

"Protivnýho spratka?"
"Klídek. Mám s tim svý plány."
"To bys sakra dobře měl. Chceš mě jen beztrestně urážet."
"Tys studoval slovník, co? A nevyplazuj na mě jazyk, když ho nepoužiješ."

--------------------------------------------------------------------------------

Vypadalo to, že taktika zafungovala, jelikož se Potter zatřásl a dal si ruce kolem sebe.

"No, Pottere? Mohl bys to vysvětlit?" ušklíbl se Severus, jak Potter ze sebe dostával omluvu. Milované vzpomínky se vrátily a Severus krátce zatoužil po těch dnech, kdy Potter a jeho kamarádi pravidelně vyrušovali hodiny. To nadšení z chytání toho kluka při porušování pravidel rozjasnilo hodně jeho dní.

--------------------------------------------------------------------------------

"Věděl jsem to. Miluješ mě, Seve. Přiznej si to."
"Samozřejmě že jsem tě miloval. Miloval jsem tě chytat. Miloval jsem ti odečítat body. Miloval jsem dávát ti školní tresty. Miloval jsem tě trestat."
"Mmm, taky miluju, když mě trestáš."

--------------------------------------------------------------------------------

Na půli cestě od omluvy si Harry uvědomil, co Snape dělal. "Kdyby sis náhodou nevšiml, jsem teď dospělý Severusi. Nemusím ti tu nic vysvětlovat, obzvláště ne po tom, co, jestli si dobře vzpomínám, si byl velmi ochotný účastník. Jestli potřebuješ důkaz, můžu ti kdykoli přečíst nějaký řádky. Víš, uložil jsem si všechny naše rozhovory."

"Ty – ty sis je uložil?"

Harry se ušlíbl a rozhodl se radši neříct, proč přesně si je uložil.

--------------------------------------------------------------------------------

"Tos fakt udělal? Uložil naše rozhovory?"
"No jasně. Ty?"
"Er, jen jeden."
"Ten s těma sexuálníma představama?"
"Myslím, že jsem na řadě. Posuň se."

--------------------------------------------------------------------------------

Severus zatnul zuby, jak si vzpomněl na věci, které napsal, když si myslel, že ‘Godrikův Dědic‘ je jedním z anonymních mladých mužů se kterým sdílel mnohé zájmy a názory a vedl živé debaty, když se v něčem rozcházeli. Snažil se nevzpomenout si, že také sdíleli malinkou jiskřičku přitažlivosti – neexistoval žádný způsob, jak by on, Severus Snape, byl někdy přitahován Harry Potterem, Chlapcem, který sakra nemůže zemřít.

--------------------------------------------------------------------------------

"Nenávidim tu věc kolem toho Chlapce, co zůstal na živu."
"Já vím. Proto jsem to tam napsal. "
"Parchante."
"No na klíně mi sedíš ty."

--------------------------------------------------------------------------------

"Pottere, jestli plánuješ je někomu ukazovat–"

"Proč bych měl? To máš o mě tak nízké mínění? Fakt jsem si myslel, že jsem potkal báječnou, vtipnou, inteligentní osobu–"

Snape se ušklíbl. "A místo toho jsi objevil svého umaštěného bývalého profesora lektvarů s velkým nosem a nahánějícího hrůzu."

--------------------------------------------------------------------------------

"Proč všichni trvají na tom, že jsem tak nejistý o tom, jak vypadám? Jen pro tvou informaci, můj nos není velký, je římský a mé vlasy nejsou umaštěné, ale jemné."

--------------------------------------------------------------------------------

"Proč jsi tak nejistý o tom, jak vypadáš? Tvůj nos není velký, ale římský a tvé vlasy nejsou umaštěné, jsou jemné." Harry se začervenal, jelikož jeho obrana Snapeova vzhledu vyšla najevo trochu vášnivěji, než zamýšlel.

Snape zvedl jedno obočí, ale aspoň jeho žilka na čele přestala tepat. "Všiml jsem si, žes vynechal 'nahánějící hrůzu'."

Harry se zašklebil. "Nechtěl bych zničit celou tvou reputaci."

Snape se zašklebil zpátky a něco z toho napětí zmizelo.

Harry se rozhodl že zakope válečnou sekeru a vytáhl láhev chardonnay–

--------------------------------------------------------------------------------

"Počkat, kde to se tam vzalo?"
"Co, to víno? Řekl jsi, že mám přinést – oh. Do prdele."
"Návaznost, můj drahý Pottere. Návaznost."

--------------------------------------------------------------------------------

Severus se rozhodl, že zakope válečnou sekeru a vytáhl láhev skotské.

--------------------------------------------------------------------------------

"Ale no tak. Všichni ti dávaj k pití skotskou."
"Možná proto, že to je jediný pravdivý fakt v celé frašce biografie."
"Aha."

--------------------------------------------------------------------------------

Přinesl dvě skleničky a po rozhodnutí, že to budou oba potřebovat, je ze dvou třetin naplnil.

"Na zdraví," řekl Potter spíš stupidně a Severus zabručel v odpověď, ačkoli pozvedl svou sklenici.

"To je legrační," řekl Potter po chvilce, "jak dobře jsme spolu vycházeli, když jsme nevěděli, kdo je ten druhý."

"Mmm," odpověděl Severus, neochotný říct k tomu vlastní názor. Cítil se mrzutě mezi ‘ztrátou‘ svého online kamaráda a alkoholem narážejícím na jeho nervový systém.

--------------------------------------------------------------------------------

"Trošku zvyš tempo, jo."
"Jen pro to, že tobě trvalo celou noc, než si sebral odvahu mě políbit–"
"Zíral jsi na mě! To jsem se jako měl vrhnout tobě do klína?"

--------------------------------------------------------------------------------

Potter zčista jasna položil na stůl sklenku, přešel pokoj a posadil se na opěradlo Severusova křesla. "Hele...Severusi. Nemůžeme být pořád přátelé? A možná–" Potter zřejmě vypil až moc skotské, jelikož ztratil rovnováhu a spadnul Severusi přímo do klína.

--------------------------------------------------------------------------------

"Tak to bylo dost chabý."
"Chtěl jsi zvýšit tempo."

--------------------------------------------------------------------------------

Snapeovy ruce se ho chopily, přidržovaly ho překvapivě teple a utěšujícně. Harry cítil, jak mu hoří obličej. "A možná, možná bychom mohli být..."

"Být co, pane Pottere?"

"Harry. Jen Harry."

"Být jen Harry?"

"Ano. Jen Harry a jen Severus." A pak ho Jen Harry políbil.

fdbfdjfffbfdfjdfcfddffbfbfddffbdfdfddfdfdfdfbdfdfdfdfdfdfdfdfdfbvdddddddddf

--------------------------------------------------------------------------------

"Mmm, sedíš na klávesnici."
"No a? Vem mě do postele."
"Jen mě to nech uložit."

--------------------------------------------------------------------------------

Severus zasténal a přitáhl si Harryho blíž, hladil ho po teplých silných zádech, jak se ten mladý muž mu rozhodně vrtěl v klíně. Což vyvolávalo jisté další otázky.

"Severusi," zašeptal Harry, jemně se třel a odpověděl na otázku dřív, než ji mohl vyslovit. Vklouznul rukou mezi Harryho nohy a mnul tu erekci–

--------------------------------------------------------------------------------

"Působivou erekci. Nefrkej na mě. Ty máš bystrý důvtip, já mám působivou erekci."
"Si dost hraješ na pána když seš pořádně ošukanej, víš to?"
"Zklapni a oprav to dřív, než si budu opravdu hrát na pána…Ale no tak, Seve, vždyť ty se chvěješ. Koukám, že máš rád, když tady rozkazuju. Asi mě budeš muset šukat častěji."
"V tom s tebou souhlasím."

--------------------------------------------------------------------------------

–mnul tu působivou erekci, kterou tam našel, jak Harry třel své tělo o Severusův vlastní pulzující penis. Harry zalapal po dechu a vyšel vstříc tomu tlaku a rozkošně se zavrtěl.

"Oh u Merlina, Seve, nepřestávej."

V odpověď Severus přitáhnul své ruce kolem mladého muže na svém klíně a přemýšlel, jak tak málo alkohlu může uvolnit zábrany tak rychle.

//Tys své zábrany ztratil už dost dávno, Severusi,// řekl malý hlásek.

--------------------------------------------------------------------------------

"Počkat, nedělej tam ty dvojitý lomítka. Je to úděsný."

--------------------------------------------------------------------------------

*Tys své zábrany ztratil už dost dávno, Severusi,* řekl malý hlásek. *Už jsi ho pustil skrz své bariéry.*

Severus zasténal a políbil Harryho na krk a vedl si cestičku jazykem k jeho uchu. Harry ze sebe vydal hluboký výkřik a jeho vrtění zesílilo. Severus najednou vstal a upustil Harryho na zem. Jeho ruce se přesunuly ke knoflíkům na jeho hábitu. "Sundej si ty zatracený mudlovský hadry," nařídil, už skoro v půlce rozepínání.

--------------------------------------------------------------------------------

"Proč vůbec nosíš tak viktoriánský oblečení? Chráníš svou cudnost?"
"Nemůžu jen tak chodit s tričkem s krátkým rukávem, nemyslíš??"
"Promiň. Nemyslel jsem."
"Zřejmě. Nerozčiluj se nad – oh! Mmm…jo, pokračuj…nepotřebuju si vůbec dělat starosti o svou cudnost. Nebudu mít žádnou až ty skončíš."

--------------------------------------------------------------------------------

Harry se nikdy v životě takhle rychle nesvlékl. Napůl se bál, že se Severus vrátí zpět ke své chladné parchantské osobnosti–"

--------------------------------------------------------------------------------

"Co prosím?"
"'Buď trpělivý. Mám s tím svý plány. Neříkal jsi to náhodou ty?"
"Drzej spratku."
"Přesně tak."

--------------------------------------------------------------------------------

"–a nechá ho ve stavu nesnesitelné touhy. V momentě, kdy padl poslední kousek oblečení, Harry vtlačil Severuse zpět do židle, vylezl na něj a rozkročil se nad jeho boky. Nemohl risknout to přerušení na cestě do ložnice. Harry se znovu zmocnil jeho úst–

--------------------------------------------------------------------------------

"Ty nás necháš milovat se na židli?"
"Jo. Problém?"
"No, vždycky jsme to zvládli dojít do postele. Nejsem zcela obeznámen s technikou…"
"Průzkum?"
"Jasně."

--------------------------------------------------------------------------------

Harry se znovu zmocnil jeho úst, vychutnával, mlsal a Severus zklouznul rukama na jeho zadek, stisknul a přitisknul jejich erekce k sobě. Jedním prstem zajel tázavě níž. Harry zasténal a vrazil zpět do toho prozkoumávajícího článku.

"Oh, ano, prosím," zafňukal a–

--------------------------------------------------------------------------------

"Neměli bychom to vrátit a zmínit užitečnou tubu lubrikantu?"
"To nenávidim. Kdo nechává svý lubrikanty povalovat po obýváku? A nekoukej se tak na mě. Zdržovali jsme se v mým pokoji asi dva dny, užívali jsme si to jako bychom byli předávkovaný Afroditiným elixírem, takže je samozřejmý, že je lubrikant všude. Vzpomeň si, že jsem ho musel poprvé přinýst z koupelny."
"Zkaženej sport."

--------------------------------------------------------------------------------

"Lubricus," zašeptal Severus a předtím než mohl Harry zaregistrovat význam těch slov, vklouzli do něj dva prsty. Dokázal jen ze sebe dostat chabý povzdech a přirazil zpátky, jak Severusovy dlouhé ladné prsty hledaly jeho prostatu a pak vykřikl, když ji našly.

"To je ono, přesně tam, oh, víc," zamumlal do krku svého milence, tlačil se zpátky na prsty a pak vpřed třít si svůj penis o Severusovo pevné břicho. Severusova vlastní erekce zklouzla mezi Harryho nohy pohladit jeho varlata.

"Stačí?"

"Ano, ano, udělej to." Prsty zmizely a Harry přesunul nohy kde ležely uvězněné mezi opěradly křesla a Severusovými boky. Přehodil je přes opěradla a nechal Severuse aby ho navedl na svou horkou tvrdou erekci.

--------------------------------------------------------------------------------

"Co se děje? Proč jsi tady přestal? Teď to začalo bejt zajímavý."
"Myslel jsem, že bychom mohli, ehm, udělat si další průzkumnou přestávku."
"Jsi naprosto dokonalý, víš to? "

--------------------------------------------------------------------------------

Harry pevně sevřel vzadu křeslo a zvedal se nahoru a dolů, zatímco ho Severus držel za boky a vrážel do něj rychlými malými údery. Jak měl nohy roztažené přes křeslo, Severusův penis se dostal hluboko a brzo se oba leskly potem i přes to, že bylo trochu chladno, pohybovali se rychleji, sténali, Severusovy rty mapovaly Harryho krk, jeho ruka svírala Harryho penis a zpracovávala ho až zářivé proudy semene potřísnily Severusův hrudník.

Harry byl ochablý a nechal, aby ho Severus položil na koberec a poslušně zvedl nohy, aby do něj Severus znovu zajel. Když znovu vstoupil do nově objeveného tepla Harryho těla, položil si ruce kolem mladíkova těla a dovedl se až na vrchol za Harryho mumlaného povzbuzování.

Severus byl vyčerpaný, ochablý a zanechán v lepkavém svinčíku. Lehl si hlavou Harrymu na hrudník a poslouchal jakoby ptačímu tlukotu jeho srdce.

Najednou byl vzduch napjatý, ale Severus vytrpěl s nim dost hodin aby nevěděl, co to znamenalo.

"Tak už se vymáčkni, než praskneš."

"To jsem tak průhledný?"

"Ano. Teď řekni cokoli náladu zničující, s čim přišla tvá mysl, abychom se mohli přesunout na pohodlnější místo, než je tahle podlaha."

Harry se zasmál a políbil ho na čelo. "Jen jsem přemýšlel, že tohle je něco, co bychom nikdy nemohli udělat online."

Severus si odrknul.

"No opravdu. A Severusi…jsem rád, žes to byl ty na tom druhém konci."

Severus byl na chvilku zticha než zvednul a přesunul Harryho do svého náručí. "Já taky."

~Konec~

--------------------------------------------------------------------------------

Epilog

Máte 17 nových zpráv.

"Máme feedback, Zlatonko."

"Od koho?"

"MoonMonkey64. Chce vědět, jestli plánujeme pokračování."

Harry si položil ruce Severusovi na ramena a políbil ho na krk.

"Řekni jí, že je to WIP s koncem v nedohlednu."

--------------------------------------------------------------------------------

Konec – Tentokrát opravdu.

Poznámky:
WIP – Work in Progress – rozpracovaná práce, nehotová
TBC – To Be Continued – Pokračování příště
BDSM (=D/s) – Dominance/Submissivness – dominantní a submisivní vztah, kdy jeden je otrokem tomu druhému
Het – sex mezi mužem a ženou
Slash – sex mezi stejnými pohlavými (tady muži; u žen by to byl femmeslash)
PWP – Porn Without Plot nebo Plot What Plot…povídka bez děje, kde se jedná jen o sex
Cyber sex – sex po internetu
IM, LJ – chaty

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský