Fantasmagorium

Autor: Bella, D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Severus Snape/ Lucius Malfoy
Shrnutí: I mužům jako jsou Severus Snape a Lucius Malfoy se někdy situace vymkne z rukou a pak se okolí nestačí...ehm...divit
Poznámka: Převelký dík sssnake, která dělala beta read
Dopsáno v roce 2006

Polibek na veřejnosti

Prolog

Severus Snape, rozladěn Luciusovým nezájmem o svou osobu a jeho druhou svatbou, vyřkne přání, aby mu Lucius dokázal, že o něj pořád stojí. Chce, aby ho Lucius vášnivě, jako milenec milence, políbil u večeře přede všemi Smrtijedy. Toto přání vysloví částečně ve víře, že Lucius odmítne, částečně ve vzteku a žárlivosti.
Lucius však cítí, že by mohl svého dlouholetého přítele a milence ztratit. A tak stejně zbrkle souhlasí, ačkoliv si v duchu slíbí, že musí přimět Severuse k rozumu.
Bella s Taťánou si něco takového rozhodně nechtějí nechat ujít. Vždyť pohled na obličeje Smrtijedů, až se Severus s Luciusem veřejně políbí, bude nepochybně stát za to.

*****

Bella vzhlédla od knihy. Lucius odešel před několika hodinami, po víc než hloupé a malicherné hádce se Severusem, která naštěstí skončila smírem. Bella se neubránila úsměvu. Dokázala si živě představit, jak se ti dva usmiřují. Nicméně jim nijak nebránila, ani nežárlila, neboť se jí Lucius vždy dostatečně věnoval – v mnoha směrech. Ostatně jeho schůzky se Snapem byly nesrovnatelně lepší, než kdyby chodil do hospody.
Do salónu vlétl otevřeným oknem velký černá havran přesně v okamžiku, kdy starožitné hodiny odbily šestou. Bella ihned věděla, odkud jí přišel vzkaz. Jen Smrtijedi používali k doručování pošty místo sov havrany. Sundala ptákovi malou ruličku pergamenu a rozbalila ji.

Podává se večeře. Jste s Luciusem očekáváni ;-)
Taťána

Bella uklidila knihu beze spěchu do police, oblékla se a na večeři začínající v šest dorazila s typicky čtvrt hodinovým zpožděním – Malfoyové nikdy nechodí včas. Jediný, kdo nemusel pokorně čekat na jejich příchod, byl Pán zla a někdy Taťána, protože Lucius neměl chuť poslouchat ty její řeči o jeho dochvilnosti.
Bella se přemístila do vstupní haly Terrabilu, kde sídlil Voldemort se svými věrnými. Od toho malého nedorozumění s Brumbálem, které bradavický ředitel jaksi nepřežil, zde pobýval i Severus. Aby, jak Voldemort říkával, nedráždil zbytečně bystrozory a Řád svou přítomností venku. Skutečný důvod, proč zde Severus a s ním, pochopitelně, i Taťána žili, byl však mnohem prozaičtější – Voldemort se chtěl věnovat Beatrix a správu hradu tak pohodlně hodil na krk Severusovi.
Lucius Bellu přivítal strohým kývnutím a nabídl jí rámě.
Když vešli do jídelny, všechny hlavy se otočily jejich směrem. Smrtijedi věděli, že Lucius nemá rád, když ho někdo ignoruje.
Došli k starožitnému stolu, kde na ně již čekala Taťána se Severusem. Níže postavení Smrtijedi seděli na druhé straně jídelny. Bellatrix, Lestrange, Skrk a několik výše postavených Smrtijedů sedělo u stolu, který stál v čele. Jediný důvod, proč tam nesedávali i Severus s Luciusem, byl ten, že si je Voldemort přál mít na očích – rád se na své dva nejlepší Smrtijedy díval. A pak Severus s Bellatrix u jednoho stolu – ne to by opravdu dobře nedopadlo. Už od školních let mezi nimi panovalo řekněme jisté napětí.
„Doufám, že to dneska bude lepší než včera. Mám hlad, že bych spořádal hypogryfa,“ zavrčel Severus, aniž by Bellu pozdravil, a podvědomě urovnával nádobí na stole, aby vše bylo pěkně v zákrytu.
„No, Severusi, taky bůh ví, co jste s Luciusem nacvičovali,“ neodpustila si Bella malé rýpnutí.
Severus po ní šlehl varovným pohledem, ale Bella se jen zářivě usmála a řekne řekla mu: „Dobrý večer přeji.“
Severus se zatvářil kysele, čímž se snažil zakrýt rozpaky z toho, že nepozdravil. Taťána mu pod stolem uštědřila varovný kopanec.
„No, dobrý večer, Bello,“ řekl Severus nakvašeně.
Lucius se lehce uklonil Taťáně na pozdrav a sedl si vedle Severuse.
„Ty moc dobře víš, co, drahá,“ řekl Belle, aniž by se v jeho tváři hnul jediný sval. Jako by se Severusem hrál šachy, což jak Bella i Taťána věděly, nehrál.
„Musím Beatrix říct, že kuchaře by měli pověsit za střeva z hradeb,“ vrčel Severus mrzutě dál.
„Ale, Seve,“ řekl Lucius lehce zastřeným tónem a rty se mu stáhly do úsměvu, z kterého měl každý pocit, že Lucius Malfoy o vás ví úplně všechno.
„A pročpak, Severusi?“ uculila se Bella. Provokovat Severuse ji bavilo skoro stejně jako Luciuse, možná i víc.
„Protože to nebylo k jídlu, přece!“ odsekl Severus. „Jsem zvědavý, co to bude dneska,“ dodal poněkud mírněji.
„No, to já taky,“ přikývla Bella a zadívala se směrem odkud měl přijít číšník. Voldemort by nestrpěl, aby mu vařili a servírovali jídlo skřítkové, neboť to jsou podřadná stvoření na podřadné práce. Jídlo nosili novicové, kteří se ucházeli o vstup do řad Smrtijedů, nebo provinilci, kteří spáchali nějaký drobný prohřešek.
„Severusi, já… chci se na něco zeptat,“ řekl Lucius a jeho tvář byla velmi vážná.
Severus tázavě povytáhl obočí.
„Opravdu na tom polibku trváš? Chci říct, mohlo by ti to být nepříjemné,“ řekl Lucius.
„Tak na veřejnosti. Máš přece taky rád svou masku nedostupnosti,“ přidala se Bella.
Severus se zarazil, i když na jeho tváři zůstal nezúčastněný výraz, jako jakási maska. Jeho spolustolovníci ho však znali až příliš dobře, aby jim to uniklo. Severus váhal. Viditelně už nad tím sám přemýšlel a jen jeho vlastní hrdost a ješitnost mu to nedovolila odvolat.
Lucius na Severuse upřel pohled a čekal na odpověď.
„Myslíš, že bych si tím zkazil pověst?“ prohodil Severus jako by mu na tom vlastně ani nezáleželo.
„Já nevím, Severusi,“ připustil Lucius. „Jen chci říct, že pokud to udělám ... i když jak o tom tak uvažuji, nikdo by si nedovolil ani ceknout,“ zamyslel se a jeho rty se zvlnily v úsměvu, který u jedenácti Smrtijedů z deseti dokázal spolehlivě vyvolat paniku. Několik Smrtijedů, kteří až do teď Luciuse pozorovali, začalo studovat ubrus, jako by na něm bylo najednou kdo ví co úžasného.
„Tak to už se těším, kluci. Taky se moc ráda podívám,“ podpořila je Bella žertovným tónem.
„Jak tak nad tím přemýšlím, myslím, že se spokojím s tím nácvikem, co jsme měli před chvílí,“ začal Severus ustupovat od svého návrhu. „Ber to jako gesto toho, že ti důvěřuji, Luciusi,“ vymlouval se.
Najednou Severus přimhouřil oči a jeho prsty se bezděčně sevřely kolem hůlky, kterou měl schovanou pod pláštěm. „A Lestrange si koleduje o malér od chvíle, co jsme si sedli, protože na nás pořád civí,“ zasyčel.
Lucius se podíval tím směrem a Lestrange uhnul pohledem.
„To je škoda,“ neskrývala Bella zklamání.
„Bello, nebuď dětinská, a ty se uklidni, Severusi, a schovej tu hůlku,“ prohodil Lucius ledabyle a natáhl se pro sklenici aperitivu.
„Nerad to přiznávám, ale Lucius má pravdu. Budeme vypadat jako dva... teplouši... zamilovaní teplouši... Copak sem musí Lestrange pořád čumět?“ zasyčel Severus tak tiše, že ho bylo sotva slyšet. „A pozor, už se to nese! Mám zabít kuchaře hned nebo až to uvidíme?“ zvýšil hlas, aby od svých předchozích slov odvedl pozornost.
Číšník, celý bledý a zpocený strachy, před ně položil čtyři talíře, s nimiž až dosud dosti pochybně a riskantně balancoval.
„Radši až to uvidíme. A vážně se uklidni,“ zašeptal Lucius a položil Severusovi ruku na rameno.
„Nevypadá to tak hrozně, co?“ zeptala se Bella ostatních a chopila se příboru.
„Jen jestli to před hodinou neštěkalo,“ pokusil se Severus neúspěšně zchladit její nadšení.
„Že by Sirius?“ uchichtl se Lucius pobaveně.
„To by mě fakt naštval,“ ušklíbl se Severus.
„Nebuďte morbidní,“ pokárala je Bella. „Tak dobrou chuť,“ popřála jim. Jejich řeči jí chuť k jídlu nevzaly.
„Nápodobně,“ přikývl Lucius a jeho ruka jako by náhodou sjela na Severusovo stehno. Taťána povytáhla obočí v dokonalé kopii Severusova gesta, zatímco Severusovi zaskočilo první sousto.
„To ještě nemáš dost?“ zašeptal Severus.
„No tak promiň,“ ucedil Lucius tiše a uraženě odvrátil hlavu.
„To nebyla výčitka!“ namítl Severus. „Pouze sonduji situaci,“ dodal a v očích se mu poťouchle zajiskřilo.
Lucius se na Severuse zkoumavě zadíval, jako by debatovali o politice.
„A k čemu si jsi došel?“ otázal se Lucius. Jeho prsty sice obratně pracovaly s příborem, přesto Lucius ještě nic nesnědl.
„Že dneska bude dlouhá noc?“ nadhodil Severus. I on se své večeři věnoval pouze zdánlivě.
„To bude,“ utrousil Lucius odměřeně.
„Problém?“ zajímal se Severus.
Ani jeden se na toho druhého nepodíval. Nezasvěcený pozorovatel si musel myslet, že tématem jejich hovoru je něco hrozně nezáživného.
„Čekal bych víc nadšení. Ale možná nemáš tu správnou motivaci,“ zašeptal Severus, a odložil příbor. Položil ruku na Luciusovo stehno a pomalu ji sunul směrem k jeho rozkroku.
Lucius na chvíli zadržel dech a pak pomalu vydechl.
„Nic, co by se nedalo vyřešit jedním mávnutím hůlky,“ odpověděl a vrhl výhružný pohled k protějšímu stolu, odkud na ně několik Smrtijedů vrhalo letmé pohledy plné neskrývané zvědavosti. Všichni ihned sklopili pohled do talíře.
„Copak? Snad jsem nebyl moc...“ Severus nechal větu vyznít do ztracena, ale v jeho hlase bylo patrné znepokojení.
„Moc co?“ zajímal se Lucius, neboť nechápal, kam Severus míří.
„Nic, zapomeň na to,“ mávl Severus rukou. „Myslím, že kdyby ano, neseděl bys tak v klidu, pokud by sis vůbec mohl sednout. Co je to za problém? Na některé věci jsou vhodnější masti a lektvary, to přece víš.“
„Ne, vážně to byla jen taková chvilková slabost, nedělej si s tím starosti,“ ujistil ho Lucius, položil svou ruku na Severusovu a zastavil ji.
„Mě to říct můžeš... Aby ti, Rodulphusi, nevypadly oči!“ ucedil Severus a vrhl nenávistný pohled na Lestrangea.
„No dobře, trochu mě z odpoledne bolí záda, ale nic hrozného,“ připustil Lucius. „Srk, zdá se, nemá co na práci,“ dodal podrážděně.
„Tak jim nějakou dáme, ne?“ navrhl Severus a zlomyslně se pousmál.
„Takže z toho polibku na veřejnosti nebude nic?“ ozvala se Taťána, která dosud mlčky sledovala vývoj situace. Jen si občas s Bellou vyměnila pohled.
„Přesně tak, nic,“ přisvědčil Severus.
„Jděte se oba vycpat, já se tak těšila,“ zamračila se Taťána zklamaně.
„No přesně, já taky a oni si od toho couvnou. No jo, srabi,“ přidala se Bella se zlomyslným úšklebkem.
„Kdo je tady srab?!“ odsekával Severus vztekle každé slovo.
„Bello, to asi nebyla dobře zvolená urážka,“ uchichtla se Taťána.
„No přece vy dva... Kdyby to bylo někde jinde, tak prosím, ale tady jste jenom mezi svými, tak co,“ odpověděla Bella s klidem, jaký by jí i Lucius mohl závidět.
Severus zabořil ruku do Luciusova týlu, přitáhl si ho a vášnivě ho políbil.
„Wow,“ vyhrkla Taťána.
„No teda,“ užasla Bella.
V místnosti zavládlo ticho, že by člověk slyšel spadnout špendlík. Skrkovi zaskočil kousek bramboru a zakuckal se. Lestrange se netrefil vidličkou do pusy.
„Hele, Bello, dýchají vůbec u toho?“ zašklebila se Taťána, protože polibek trval velmi dlouho.
„Nevím, ale vypadá to opravdu moc zajímavě,“ řekla Bella a a nepřestávala se na ně zasněně dívat.
Konečně se od sebe odlepili, aby se nadechli.
„Opakovat! Opakovat! Opakovat!“ skandovala Taťána poťouchle.
„Dobře, odvolávám všechno, co jsem až doposud řekla,“ řekla Bella.
„A to bylo?“ zeptala se Taťána.
Lucius se usmíval ještě když vstával od stolu.
„Omluvíte mě? Musím na toaletu,“ řekl a s úsměvem, který se pomalu měnil v úšklebek, vyšel z jídelny.
„To o tom, že jsou srabi, přece,“ odpověděla Bella Taťáně.
„Ty někam jdeš?“ obrátila se Taťána na Severuse, který se zvedl ze židle.
„Taky si odskočím,“ vysvětlil a pospíšil si za Luciusem.
„To není fér, určitě jdou pokračovat a chtějí nás o to připravit,“ poznamenala Taťána rozmrzele.
„No a my se necháme,“ přitakala Bella otráveně. „Já teda ne, že bych byla po Malfoyovi, ale tohle mě zajímá,“ dodala a v očích se jí uličnicky zajiskřilo.
„Čistě z vědeckého hlediska,“ přikývla Taťána. I když se snažila tvářit vážně, moc se jí to nedařilo.
„Severusi, proboha, já si musím jen odskočit!“ dolehl k nim otevřenými dveřmi jídelny Luciusův hlas. Zarazil se v polovině cesty k toaletám, když ho Severus dohonil.
Bella s Taťánou vyprskly smíchy, čímž si vysloužily pohoršené pohledy většiny přítomných Smrtijedů.
„Jak jinak než čistě vědecky,“ zachichotala se Bella do dlaní.
„Vždyť já taky,“ bylo slyšet Severusův hlas.
„Hele, to je docela zajímavá představa. Úplně vidím Luciuse rozkročeného nad mušlí a Severuse, který ho vědecky pozoruje,“ zasmála se Taťána.
„To doufám,“ zaslechli ještě Luciusovu nakvašenou odpověď, než bouchly dveře toalet.
„No, a právě proto mě štve, že odešli,“ uzavřela to Bella se smíchem.
„Schválně jim to stopneme, jak dlouho tam budou. Klukům to přece nikdy netrvá dlouho. A když nad tím tak přemýšlím, hromadně chodí na záchod jen holky, ne?“ napadlo Taťánu, která začala hledat hodinky.
„Dobrý večer, dámy. Mohu mít takovou malou otázečku?“ vyrušil je úlisný hlas Rodulphuse Lestrangea.
„No to nevím... Co bys rád věděl?“ zamračila se na něj Bella.
„To, co jsme před chvíli viděli,“ začal Lestrange a neupřímně se usmál, „byl nepochybně nějaký žert či sázka, že?“
Bella pozvedla obočí.
„A proč se nezeptáš rovnou Severuse nebo Luciuse?“ navrhla mu se zlomyslným úšklebkem.
„Řekněme, že bychom neradi udělali chybu a skončili... na nějakém nepěkném místě. Nikdo z nás nepochybuje o tom, že... jde jen o další provokaci miláčků našeho Mistra. Jen chci, abyste mi to potvrdily,“ opáčil Lestrange.
Bella s Taťánou si vyměnily pohledy, které jasně říkaly: „je to ale slizkej had“.
„Já se zdržuji hlasování, Rodolphusi,“ vycouvala z odpovědi Taťána.
„No, je čistě na vás, jak to budete brát, a já ti k tomu mohu říct jen tolik, že pokud chceš znát pravdu, tak musíš mít odvahu zeptat se jich,“ řekla mu Bella s úsměvem a ukázala ke dveřím, jimiž se právě do místnosti vracel Lucius a hned za ním Severus. „My o vlku...“ dodala s dalším provokativním úsměvem.
„Nemáš co na práci, Rodolphusi?“ zavrčel Severus na Lestrangea podrážděně a přimhouřil oči jako šelma chystající se ke skoku.
Lucius se na Lestrangea blahosklonně usmál jako monarcha, který shlíží na svého nicotného poddaného, a pomalu, s veškerou svojí elegancí a důstojností, se posadil ke stolu, jako by usedal na trůn.
„Ale, Severusi, třeba je to důležité,“ protáhl Lucius způsobem, z kterého všechny Smrtijedy vždy zamrazilo. „Co bys rád, Rodophusi?“
„Ale nic,“ odbyl ho Lestrange tím nejlhostejnějším tónem. Byl ale celý rudý a když udělal krok zpět, jeho rty se pohnuly, ale on nevydal ani hlásku. Bohužel příliš nápadně, než aby to uniklo Luciusovým ocelově šedým očím. Lucius sevřel pevně v ruce svoji vycházkovou hůl.
„Kdyby jsi nic nechtěl, nejsi tu. Tak mi to řekni a hned!“ přikázal tónem, jenž nepřipouští diskusi.
„No, jen by nás zajímalo, jestli když se líbáte, jestli taky pícháte!“ vyprskl Lestrange dřív, než promyslel veškeré důsledky svých slov.
„Prostě ho zabiju a bude to vyřešené!“ zasyčel Severus jako podrážděný chřestýš.
„Severusi! On tě chce jen vytočit!“ upozornila ho Taťána a položila mu ruku na paži.
Lucius vytáhl hůlku a namířil ji Lestrangeovi do obličeje.
„No, co myslíš ty?“ zašeptal výhružným tónem.
„Luciusi, přece tě to nemůže rozhodit!“ snažila se Bella uklidnit svého manžela.
Lestrange zbledl.
„Já čekám,“ zašeptal Lucius a jeho štíhlé prsty netrpělivě zabubnovaly na desku stolu.
No, myslím,“ polkl Lestrange, „že asi… tedy… ne, že?“ koktal. Dobře věděl, že nechat Luciuse Malfoye čekat je velice nebezpečné.
„Stejně ho zabiju,“ konstatoval Severus.
„A vysvětlovat to Voldemortovi bude asi kdo?! Já ne!“ poukázala Taťána na jistý nedostatek v Severusových plánech.
„Severusi, počkej,“ zapředl Lucius falešně laskavým tónem. „Tohle mě zajímá, pokračuj. A vůbec, posaď se u nás.“
Lucius strhl Lestrangea na volnou židli vedle sebe a hůlku mu jako by mimochodem přitiskl k hrdlu.
„Hele, Luciusi, já přece nechci problémy!“ vyhrkl Lestrange. Nikdy nebyl statečný a teď byl strachy bez sebe.
„Ty už problém máš!“ ucedil Severus a významně si pohrával s vlastní hůlkou.
„Souhlasím. Takže?!“ zvedl Lucius nečekaně hlas a s Lestrangem nadskočila i celá jídelna. Ve ztichlé síni se Luciusův hlas odrážel od stěn a dodával mu na síle.
Taťána proklela Voldemorta za to, že si objednal do síně nové tapiserie a rozmarně ty staré vyhodil dřív, než přišly nové.
„Luciusi, ne tak nahlas! Všichni se po nás dívají!“ sykla Taťána. „Co kdybyste ho pustili a nedělali z toho scénu?“ navrhla v naději, že by jí třeba, dá-li bůh, mohli poslechnout.
„Jo, to je dobrej nápad, kluci!“ podpořila ji Bella.
„Já ho pustím leda tak na hřbitov,“ ušklíbl se Severus.
Lestrange se potil a jeho oči těkaly z Luciuse na Severuse a zpět.
„Ale no tak, přece buďte rozumní, kluci!“ naléhala Bella.
„Já jsem rozumný,“ ohradil se Severus dotčeně. „Jen chci, aby porozuměl i náš přítel ze školních let,“ řekl a usmál se na Lestrangea tak, že se ten zachvěl. „Takže já stále čekám tu odpověď,“ zasyčel Lucius Lestrangeovi do ucha. „Nebo by ti byl milejší Cruciatus, aby se ti rozvázal jazyk?“ navrhl a přitlačil hůlku proti Lestrangeovu krku.
„To Bellatrix!“ vyhrkl Lestrange. „To ona mě poslala,abych se zeptal!“ vyjekl. „Já nechtěl. Ale copak jí můžu odporovat? Říká, ona o vás... roztrušuje, že jste... že si... že spolu...“
Severus zaklel jako dlaždič.
„Severusi!!“ zamračila se Taťána pohoršeně.
„Vida, jak hezky umíš mluvit…“ pochválil Lestrangea Lucius. „A vy tomu věříte? Kdo tomu tady ještě věří?“ křikl na celou síň.
„Luciusi, proboha, musíš to rozmazávat?!“ zaúpěla Bella. Spolu s Taťánou by byly momentálně raději co nejdál odtud.
V místnosti to zašumělo a všichni začali zuřivě vrtět hlavou, jen Bellatrix Lestrangeová se drze a výsměšně podívala Luciusovi do očí.
„Jestli Bellatrix něco uděláte... Uvědomte si, že je oblíbenkyně Voldemorta. Stáhne z nás ze všech kůži za živa!“ varovala je znepokojeně Taťána, neboť oba měli v očích takový děsivý lesk.
„Bellatrix!“ zasyčel Lucius. „Copak bys nám ráda pověděla?“ vyzval ji, odtáhl hůlku od Lestrangea a sklonil ji k zemi.
„Mám návrh! Kde není tělo, není ani zločin,“ zašeptal Severus.
„Opovažte se!“ ucedila Taťána.
„Opovažte se oba!“ přidala se Bella.
„Co bych vám ráda řekla? Nic,“ ušklíbla se Bellatrix sebevědomě. „Ale ty mi, Luciusi, něco řekni. Jaké to je mít Snapeovo péro v zadnici, hm?“
„Dovolte mi ji zabít!“ zasyčel nenávistně Severus.
„Severusi, uklidni se. Nezapomeň, za pravdu se každý pere!“ sykla Taťána, čímž docílila toho, že Severus na okamžik zaváhal. Toho využil Lucius, sevřel Severusovi paži a naklonil se k němu. V očích se mu zablýsklo.
„Seve, co jim říct pravdu a pohrozit smrtí, jestli ceknou. Bellatrix už pak nebude na koni,“ zašeptal svůj návrh.
Severus zbledl.
„Chceš, aby si vyprávěli o tom, co spolu děláme?“ utrousil černovlasý čaroděj naštvaně.
„To si vyprávějí už teď, kluci. Pohoršit si nemůžete,“ poznamenala Taťána.
„Předejdeme fámám a bude klid. Nikdo se neodváží nám pak vzdorovat,“ přesvědčoval Severuse Lucius.
„Co jim chceš říct? Že spolu spíme? Víš, co si pak o nás budou myslet? Já nejsem teplý. Já jen...“ sykl Severus.
Lucius položil Severusovi ruku na rameno.
„Jak chceš,“ pokrčil plavovlasý muž rameny.
„Dělej, jak myslíš,“ kapituloval nakonec Severus. „Já… budu ti... důvěřovat,“ šeptl.
„Hm, co zkusit podotknout, že Voldemort má stejné choutky? To by mohlo všem zavřít pusu,“ napadlo Taťánu.
Lucius se zadíval na Bellatrix a zcela nevzrušeně a stroze jí sdělil: „To nevím, ale z tvého postoje bych řekl, že ty si jsi ta, co v sobě už dlouho žádný neměla, co?“
„M-m-můžu už jít?“ osmělil se Lestrange.
„Jistě,“ mávl Lucius bez zájmu rukou.
Lestrange se rychle vzdálil, aby si to Lucius náhodou nerozmyslel.
„Ne, Luciusi. Tam, jako ho máš pravidelně ty, jsem ho fakt ještě neměla!“ odsekla Bellatrix.
„Mě nevytočíš, má drahá,“ usmál se Lucius.
„Já se tě nesnažím vytočit. Já se snažím dobrat pravdy. Takže moje ubohá sestra byla jen zástěrka a Bella je teď nepochybně to samé. Zbavil ses Narcissy, protože ti přišla na to, co jsi zač, Luciusi!“ vyštěkla Bellatrix.
Severus se naklonil k Belle a pošeptal jí: „Už na škole jsem ji nesnášel. Přefikla celý Zmijozelský famfrpálový tým. Zkoušela to i na mne. Je to mrcha.“
Bella se tiše zasmála.
„Bellatrix, trpíš stihomamem. Já a Severus jsme dobří přátelé, nic víc. A pokud jde o to, kde co mám, ani Pán Zla není v tomhle svatoušek,“ prohlásil Lucius s ledovým klidem.
„LŽEŠ! NEOPOVAŽUJ SE NĚCO TAKOVÉHO ŘÍKAT TY ROUHAČI!“ zavřískla Bellatrix.
„Nejhorší jsou hysterky,“ ušklíbl se Severus znalecky.
„Nelžu, má milá. Zeptej se svého skoro otce, co dělá po nocích. Vlastně mám pocit, že jsi taky v pořadníku,“ ušklíbl se Lucius škodolibě.
„Tohle nebudu poslouchat. Až se o tom, jak o něm mluvíš, Mistr dozví... měl by sis to se Snapem ještě rychle rozdat, dokud máš čím!“ zasyčela Bellatrix nenávistně.
„Tak u toho rozhovoru bych chtěl být. Jedna nula pro tebe, Luciusi,“ zašklebil se Severus při představě, jak Bellatrix tohle Voldemortovi sděluje.
Ano, Lucius byl vždy diplomat. Ostatně, jeho metody „přesvědčování“ dokázaly diplomaticky vysvětlit nutnost spolupráce s Voldemortem skoro každému.
„Teda, to začíná být zajímavé,“ rozhlédla se Bella nadšeně po jídelně.
Většina Smrtijedů se tvářila, že nevidí a neslyší.
„Že by ti došly argumenty, drahá?“ vysmíval se jí Lucius.
„Hlavně, aby jí fakt něco neudělali,“ modlila se Taťána, neboť atmosféra v síni zhoustla tak, že by se dala krájet.
„Ne, o to se nebojím,“ uklidnila ji Bella.
„Ne, Luciusi, jen jsem vámi dvěma zhnusená,“ opáčila Bellatrix co nejpohrdavěji.
„Nápodobně,“ vrátil jí to Lucius pohotově a ve vzduchu zůstala nevyřčená nadávka.
Taťána se zadívala na Luciuse, pak sklouzla pohledem k Severusovi. Složila ruce na prsou a zamračila se. „Začínám mít podezření, že oni se tím snad baví!“ prohlásila.
„Seve, něco zkusím, jo?“ pošeptala Bella Severusovi.
„Ale, jen do toho,“ souhlasil Severus blahosklonně a v očích se mu zajiskřilo.
Bella vstala. Nevšímala si tázavého pohledu Taťány a vytáhla hůlku.
„Morsmorde!“ vykřikla jasným, zvučným hlasem a u stropu se zhmotnilo Znamení zla.
„Všichni víte, co se pod ním skrývá,“ promluvila k Smrtijedům a nevšímala si děsu v jejich očích. „A všichni víte, kdo jsem. Takže pokud někdo nechce mít problém se mnou nebo s mým bratrancem,“ dramaticky se odmlčela se, aby všem došel význam jejích slov. „Tak jen dál urážejte mého manžela. Do jeho soukromí vám nic není! A i kdyby spal třeba se samotným satanem, tak vy budete držet huby a krok! A Bellatrix, jako že je Merlin nade mnou, nezahrávej si! Voldemort tě nebude chránit věčně. Stejně to dělá jenom kvůli tvému mladému šťavnatému tělu!“
Bella se zase posadila.
„Hm, víš co, Luciusi? Začínám chápat, proč sis jí ji vzal,“ naklonil se Snape k Luciusovi, který se potěšeně usmíval.
V síni panovalo hrobové ticho. Po stěnách se mihotalo nazelenalé světlo, které vycházelo ze Znamení. A do téhle atmosféry vešel Pán zla osobně.
„CO SE TO TU SAKRA DĚJE?!“ zahřměl jeho hlas a Smrtijedi se bázlivě přikrčili. I Lucius nepatrně sklonil hlavu na znamení své podřízenosti.
„Nic, vůbec nic, pane,“ odpověděl Severus.
„Tomuhle,“ mávl Voldemort rukou ke Znamení, „říkáš nic, Severusi?“
Bella vstala a klidně řekla: „To je moje práce, Mistře. Jen jsem něco vysvětlovala tvým Smrtijedům.“
„Ačkoli možná, že Bellatrix by s vámi ráda mluvila,“ prohodil Severus a úkosem se zahleděl na náhle nejistou Bellatrix.
„Ano, Bellatrix?“ protáhl Voldemort.
Bellatrix si lehce odkašlala a obrátila se přímo na Pána zla: „Můj pane, měl byste vědět, že tito dva se rouhali a uráželi vás! Navíc jsou to dva přihřátí úchyláci, co spolu provozují homosexuální styk!“
Voldemort se ušklíbl, jako by to bylo něco, co snad ani nezasluhuje jeho vzácnou pozornost.
„To snad není tvůj problém, ne? Do jejich soukromí ti nic není. Nebo snad máš dojem, že ano, Bellatrix?“
Voldemortův hlas postupně přešel do nebezpečného šepotu. „Pak mám pro tebe novinu – není.“
Bellatrix nervózně přešlápla.
„A co o mě vůbec říkali?“ zeptal se po chvíli se Voldemort líně a posadil se do křesla v čele hlavního stolu.
„Že jste... jako oni... že děláte... stejné... věci,“ koktala Bellatrix.
„Zapomněli jsme jí říct, že někdy ty stejné věci děláme i s ním,“ pošeptal Severus Luciusovi.
„Kdybychom jí to řekli, možná by jí kleplo a byl by klid,“ ušklíbl se Lucius.
Zdá se, že Bellatrixino sdělení na Voldemorta žádný dojem neudělalo.
„Hmm, zajímavé. Co si o tom myslíš?“ prohodil Voldemort jako by se mluvilo o počasí.
„Že je to rouhání, můj pane! Označovat vás za něco tak zvráceného!“ vyhrkla Bellatrix.
„A teď si to posr…“ ušklíbl se Severus škodolibě.
„CO JE NA SEXU ZVRÁCENÉHO, BELLATRIX?!“ zahřměl Voldemortův hlas tak, že se Smrtijedi přikrčili.
„ZA PRVÉ, MAJÍ PRAVDU. RÁD SI DOPŘEJU SEX A S MUŽEM. JE TO VELMI PŘÍJEMNÁ ZMĚNA. ZA DRUHÉ, NENÍ TO ZAS AŽ TAK ZVRÁCENÉ A ZATŘETÍ, BELLATRIX,“ Voldemortův hlas přešel do výhružného šepotu, „ti do soukromého a sexuálního života druhých nic není... tím míň méně do mého nebo Severusova. A Luciusova už vůbec ne!“
Bellatrix stála strnule, její oči byly rozšířené údivem. Vypadalo to, že chce něco říct, ale jen naprázdno zavírala a otevírala pusu.
„O sto galeonů, že jí klepne,“ zašklebil se Severus.
„Sto padesát. Kdo dá víc?“ prohodil Lucius.
„Jste nechutní,“ zamračila se Taťána. „Navíc, tu neklepne.“
„To je fakt. Takové štěstí nemáme,“ povzdechl si Severus.
Voldemort se zlostně rozhlédl po místnosti. „Je všem v této místnosti jasné to, co jsem teď řekl?“ otázal se.
„Mě teda určitě,“ kývla Bella s úsměvem.
Všichni Smrtijedi začali horlivě přikyvovat.
„No jo, co naplat, Voldemort má styl,“ konstatovala Taťána.
„Souhlasím,“ přisvědčila Bella.
„Výborně,“ zamnul si Voldemort ruce. „A varuji vás, ještě jednou uslyším, jak si někdo povídá o Severusovi a Luciusovi, a ten dotyčný se může spolehnout, že se rána nedožije. Jasné, Bellatrix?“ dodal a výhružně se zadíval na Bellatrix.
„Jasné, Mistře,“ zamumlala Bellatrix.
„I kdyby si to před tebou třeba rozdávali,“ pokračoval Voldemort a v očích se mu objevil zasněný výraz. „Tak budeš držet hubu a krok!“
Bellatrix stiskla rty, ale přikývla.
„Hmm, to je zajímavá představa,“ zamyslel se Severus.
„Taky se mi docela líbí,“ poznamenal Lucius.
„To mě taky, proto jsem to řekl,“ zašeptal Voldemort a pak se obrátil ke Smrtijedům, kteří byli bělejší než stěna: „Jsem rád, že to chápete.“
„Vy exhibicionisti,“ zavrčela Taťána a pak na ně spiklenecky mrkla. „Mám sklidit ze stolu?“
„No, to věřím, že by se vám to líbilo. Tak už si proboha sedněte,“ řekla Bella.
„Já bych si rád sedl, ale... něco mě tlačí,“ ušklíbl se Severus provokativně.
„Něco konkrétního, broučku?“ zeptal se sotva slyšitelně Lucius.
„Něco konkrétního ve slipech,“ odpověděl Severus tiše.
„No,“ protáhl Lucius. „Kdyby ses posadil, tak bych se na to mohl podívat, a ještě si vypít čaj.“
„Snad to nechceš dělat tady?!“ otázal se Severus zaskočen tím, že Lucius na jeho provokace zareagoval tak nečekaně vstřícně.
„Jo, proč ne. Navíc pod stolem to není vidět, ne?“ opáčil Lucius překvapen tím, že by Severus chtěl vycouvat.
„Proč ne. Vždyť k tomu máte požehnání nejvyššího,“ přidala se Taťána zlomyslně.
„Ale dobře sem Voldyho přivolala, že?“ pochválila se Bella.
„To myslíš vážně?“ sykl Severus na Luciuse a sevřel ruce v pěst, aby nebylo vidět, jak se mu třesou.
„Přece nejste bábovky, ne?“ rýpla si Taťána.
Severus po ní šlehl vzteklým pohledem.
„Tak sedej,“ ucedil Lucius s naprosto vážným, téměř nezúčastněným výrazem.
Severus se tedy pomalu posadil.
„To bude zajímavé… Lepší než kino,“ usmála se Bella.
„Co když si nás někdo všimne?!“ zaváhal Severus.
„Tak se budeme všichni tvářit, jako že nic, viď Bello?“ ušklíbla se Taťána.
„Jasně, Taťáno. Já jsem slepá a hluchá,“ opáčila Bella.
„Tak mají držet hubu a krok,“ pokrčil Lucius rameny a sjel rukou na Severusovo stehno a potom pod hábit na bouli formující se v jeho kalhotách. Lehce po ní přejel prstem.
Severus se kousl do spodního rtu.
„Nikdy jsi se mi nezmínil, že máš takovéhle chutě,“ sykl Severus skrz zaťaté zuby, „dělat to na veřejnosti.“
„Nikdy ses neptal,“ opáčil Lucius lhostejně, zatímco znovu přejel po Severusově erekci a jemně ji několikrát stiskl.
„U Merlina,“ zasykl Severus.
Bella se dívala do prostoru a dělala, že je úplně natvrdlá. Taťána se až přehnaně intenzivně věnovala svému šálku čaje.
„Když budeš, Luciusi, takhle pokračovat.... “ zajíkl se Severus.
Lucius dál velmi pomalu masíroval Severusovu erekci. Rozepl jeho poklopec a obtočil prsty kolem tvrdého údu, který byl až dosud uvězněný pod látkou.
„Jestli to nezvládneš, tak řekni,“ zašeptal Lucius.
V síni bylo hrobové ticho a nikdo se neodvážil podívat ani na Severuse ani na Luciuse.
Severusovi se na horním rtu objevila kapka potu. Zuřivě se hryzal do rtu, div, že mu netekla krev. „Oni to ví, Luciusi!“ ucedil skrz sevřené zuby.
Lucius začal Severusův penis zpracovávat v jeho oblíbeném pomalém tempu a tvářil se přitom jakoby se vůbec nic nedělo. Prstem přejel přes jeho naběhlý citlivý žalud a rozetřel po něm kapičku touhy, která se tam objevila.
„Nebuď paranoidní,“ zašeptal konejšivým tónem.
Severusovi se přes stisknuté rty prodralo zasténání a prohnul se v zádech. Nedokázal se ovládnout a začal vycházet vstříc Luciusově ruce. Přitom převrhl skleničku.
„Zkus vydržet zůstat zticha,“ napomenul ho Lucius měkce. O maličko zrychlil své pohyby na milencově penisu. Byl si jistý, že tohle už Severus nemůže dlouho vydržet, a tak se mu snažil pomoct jak jen to šlo.
„Myslím, Bello, že už vím, proč Severus nosí ten kabát a plášť,“ prohodila Taťána konverzačním tónem.
„Asi je mi to taky jasný. Hele, jak všichni koukaj jen do svýho talíře,“ dusila v sobě Bella smích.
Severus zaskučel a židle tiše zaskřípala pod křečovitými pohyby jeho pánve, které kterými posílaly vstříc jeho tepající erekci proti Luciusově horké vlhké dlani.
„Kou-ka-jí do ta-lí-ře?“ vyrazil ze sebe Severus s námahou. „Vě-dí! Oni to… Bože Luciusi! Už... Už!“
Severus sevřel rukama okraj stolu.
Lucius ještě několikrát tvrdě polaskal Severusův penis a pak už na své ruce ucítil jeho horké sperma.
„Možná to vědí, ale jak je vidět, tak poslouchají,“ zašeptal Lucius Severusovi do ucha.
Severusovi uniklo slastné zasténání plné úlevy a všichni sklonili hlavy ještě níž. Na kamennou podlahu odkapávalo horké bílé sperma.
„Tomu se říká příkladná poslušnost. Jejich Mistr nařídil a oni poslechli,“ poznamenala Taťána.
Bella neovládla smích. „Amon, zdá se, zapůsobil. No proto jsem ho taky volala, že. Jakej je tu najednou klid.“
„Poslouchají? Sakra!“ zaklel Severus, když konečně popadl dech.
„Myslím Voldemorta, ty hlupáčku,“ zapředl Lucius. „Jen myslím, že teď mám problém pro změnu já, ale to zvládnu,“ pokračoval smyslným tónem.
Severus si třesoucí rukou vrátil mokrý a ochablý penis do kalhot a zapnul se je.
„Jenom… Příště bys mohl být zticha,“ dodal Lucius ještě pobaveně.
Severusova ruka vklouzla do Luciusova rozkroku a dlouhé štíhlé prsty zkoumaly ty důvěrně známé tvary.
„Zvládneš? Hm, to by nešlo, Luciusi. Něco za něco,“ zavrněl Severus Luciusovi do ucha.
Lucius pozvedl udiveně obočí. „Myslel jsem, že máš výhrady,“ opáčil.
„Já říkala, že to tu bude zajímavé,“ poznamenala Bella.
„To mám, ale,“ Severus přitlačil prsty k vyboulenině v Luciusově klíně, „kdo by odolal.“
„Jsem zvědavá, jak daleko až zajdou,“ přemítala Taťána nahlas.
Lucius se narovnal a v očích se mu zablýsklo.
„No, když chceš,“ řekl, jako by mu na tom vůbec nezáleželo.
„Tebe? Vždycky,“ zašeptal Severus.
„Upřímně já taky, a jsem zvědavá, kolik Smrtijedů se dnes udusí. Koukej, oni se snad bojí i dýchat,“ rozhlížela se Bella pobaveně po místnosti.
„Ale Voldemort vypadá, že se dobře baví. A koukni na Bellatrix, je úplně zelená a vůbec nejí, jen pohybuje čelistmi,“ komentovala Taťána dění kolem nich.
„No, alespoň má konečně tu správnou barvu a Voldy měl tyhle choutky přece vždycky, tak aby se nebavil,“ podotkla Bella.
Severus zatím pomalu rozepl Luciusovi poklopec a vyndal jeho impozantní erekci. Palcem přejel přes naběhlý žalud a rozetřel po něm kapku touhy.
„Hm, ten ubrus je až na zem, že?“ pousmál se Severus.
„Jak jinak. Co chceš dělat?“ zeptal se Lucius a jeho dech se maličko zrychlil.
„Šmarja, Taťanko, proč se ptá?“ podivila se Bella.
Severus třemi prsty masíroval špičku Luciusova penisu a po tenkých rtech mu přeběhl nepatrný úsměv.
„Ještě jsem neměl dezert, Luciusi,“ zašeptal smyslným hlasem.
„Bello, opravdu se chystá udělat to, co myslím?“ nevěřila Taťána svým očím.
Lucius slastně přivřel oči. Zaryl nehty do židle a z úst se mu vydralo tiché ochh, které by normálně nikdo neslyšel, nebýt toho zatraceného ticha.
„Mám takové podezření, že asi jo,“ polkla Bella.
„Chceš, abych ztratil kontrolu?“ utrousil Lucius.
„Hm, ano... to tvoje sebeovládání. O co se vsadíš, že tě o něj připravím?“ zašeptal Severus Luciusovi do ucha a přitom jako by mimochodem olízl mužův ušní lalůček.
Severus, v neskutečně pomalém tempu, neúnavně laskal Luciusův penis a druhou rukou přitom okatě shodil na zem vidličku.
„Ups, asi bych ji měl zvednout. Co myslíš, Luciusi?“
„Já myslím, že určitě. Že jo, Bello?“ mínila Taťána.
„Nepochybně ano,“ přikývla Bella.
„Vidíš, Luciusi, i dámy souhlasí,“ pousmál se Severus.
Luciusovi se na malý, sotva postřehnutelný, okamžik objevila v očích panika. „Ještě uvidíme, kdo se umí lépe ovládat,“ procedil pak skrz zaťaté zuby. „A nemáš být při mně, drahá?!“ obořil se na Bellu.
„Ale já se bavím, Lucíku,“ odvětila Bella tím nejnevinnějším tónem, jakého byla schopna.
Severus se na Bellu usmál, sklouzl ze židle na kolena a zatlačil na Luciusova stehna, čímž ho přinutil je rozevřít. Lucius to udělal ne zrovna ochotně. Pak Severus přejel ukazováčkem po celé délce Luciusova penisu, který trčel do prostoru jako kopí.
„Hm, máš raději vanilkovou nebo čokoládovou?“ zeptal se Severus.
Bella se rozesmála, když se Srk začal dusit sodovkou.
„Co prosím?“ hlesl Lucius a zatvářil se nechápavě.
Taťána šťouchla do Belly a kývla hlavou směrem k Lestrangeovi, který co chvíli poposedával a upravoval si rozkrok.
„No jo, zdá se, že tihle dva nejsou jediní, kteří musí řešit problém,“ poznamenala Bella pobaveně.
Severus se usmál a natáhl se na stůl pro misku s čokoládovou zmrzlinou. „Speciální desert potřebuje speciální úpravu,“ prohodil jako by mimochodem a dvěma prsty nabral studenou zmrzlinu.
Tentokrát měl Lucius v očích opravdu hrůzu. Tohle nemohl přežít ani kdyby chtěl. „Zbláznil ses?!“ zavrčel.
Severus se jen ušklíbl, olízl si prsty a přejel studenými konečky po Luciusově horké tepající erekci. „Jo, do tebe.“
Lucius se kousl do rtu tak silně, až se na něm objevila kapka krve, ale podařilo se mu udusit v sobě zasténání.
„Prevíte“ vyrazil ze sebe.
Severus se jen usmál, strčil si do pusy pořádný kus zmrzliny a vzápětí vzal do úst Luciusův penis. Maximálně se uvolnil a jen pohyby hlavy nechal Luciusovu erekci klouzat hluboko do svých úst, v nichž se pomalu rozpouštěla ledová zmrzlina.
To už Lucius vážně nevydržel a z úst se mu vydralo zastání. „Můžeš přestat blbnout a začít něco dělat?“ zavrčel.
Severus polkl zmrzlinu a začal plnit Luciusovo přání. Chvíli ho tvrdě sál, pak nechal jeho penis vyklouznout tak, že držel mezi rty jen špičku a jazykem vklouzl do otvoru v žaludu. Jeho levá ruka uchopila šourek a pevně, leč opatrně ho sevřela a masírovala varlata.
„Víš, když tak Luciuse pozoruju, jak se třese, říkám si, že tohle Severusovi asi neprojde jen tak. Co myslíš, Bello?“ zamyslela se Taťána.
„Taky myslím,“ pokývala Bella souhlasně hlavou.
Severus zarputile držel stále stejné tempo.
Lucius zvrátil hlavu dozadu a jednou rukou se pevně chytil židle a druhou tlačil Severusovu hlavu proti své pulzující erekci. Vycházel vstříc Severusovým ústům a ze rtů mu sklouzl až příliš hlasitý sten, když se Severus dotkl jeho varlat.
„Jáá... tě zabi---ju, Snape!“ vyrážel ze sebe Lucius a před očima měl skoro černo. Svět se pro něj rázem proměnil v jednu rozmazanou šmouhu.
„Teda koukám, že chudák malá, Lestrange, už to nevydržel a musel si taky odskočit,“ uchichtla se Bella do dlaní.
Severus konečně zrychlil pohyby. Jazyk tlačil proti tepající erekci, přejížděl po ní, sál ji a v rukou masíroval Luciusův šourek.
„Chudák Lestrange, právě se projevil jako stejně ‘zvrácený,“ řekla Taťána s falešným soucitem.
Lucius se teď zmítal a vyhazoval boky tak divoce, že popadala polovina nádobí. Zjevně je mu to však bylo jedno. Rukama se chytil desky stolu a skoro vykřikl, když to na něj přišlo, a on se udělal Severusovi v puse.
„Třeba je to pro něj nové zjištění, co víš,“ rozvíjela Bella teorie o Lestrangeovi, jako by se u stolu nedělo nic „zajímavějšího“.
Severuse divokost Luciusova orgasmu zaskočila a první dívkou dávkou se málem udusil, než se mu podařilo začít lačně polykat. Sál Luciuse tvrdě, aby z něj vytáhl i tu poslední kapičku.
Lucius zavřel oči a snažil se uklidnit. Konečně se mu to podařilo a on se zhluboka nadechl.
„Tohle ti nedaruju, Snape!“ zasyčel Lucius, když se Severus posadil vedle něj.
„Chudáci, proč jsou všichni tak rudí, nevíte?“ položila Bella zlomyslně řečnickou otázku. Taťána vyprskla smíchy.
„Třeba dal kuchař do jejich porce moc chilli,“ nadhodila, zatímco se snažila zvládnout záchvat smíchu.
Severus si provokativně olízl rty a zadíval se na Luciuse.
„Hm, a co mi uděláš?“ zašeptal.
„Vážně bys to rád věděl?“ ušklíbl se Lucius škodolibě.
Severus přikývl.
„Nejradši bych vrazil svoje prsty do té tvé úzké zadnice,“ zašeptal Lucius a jazykem přitom přejel po Severusově uchu.
Severus se rozhlédl po jídelně a pak zapředl: „Hm, a proč to neuděláš?“
„Jsou zvrácení,“ konstatovala Taťána.
Bella se maličko zakuckala. Tohle už bylo trochu moc i na ni.
Lucius se jen ušklíbl.
„Leda bych tě přehnul přes stůl, Snape,“ zasyčel Lucius podmanivým hlasem.
„Klid, Bello, to neudělají,“ snažila se Taťána přesvědčit samu sebe.
„No, jen aby,“ zapochybovala Bella.
Severus se zahleděl na Bellu, jakoby to byla výzva.
Bella jeho pohled opětovala. Na to si netroufneš, říkaly její oči.
Severus se ušklíbl a vstal. Sjel pohledem do Luciusova stále obnaženého klína.
„A můžeš vůbec?“ zeptal se.
Lucius se pobaveně zasmál.
„A co to zjistit?“ zanotoval a přitáhl si Severuse k sobě. „Tak jak bys to rád?“
„To snad ne?!“ vydechla Taťána nevěřícně.
„To myslíte vážně, kluci?“ zeptala se Bella a sledovala Voldemortův pobavený výraz.
Celá jídelna se snažila být pokud možno neviditelná.
„Hm, jak bych to rád?“ zašeptal Severus zamyšleně. „Na tvém klíně a pak na stole... divoce, tvrdě,“ zavrněl Severus provokativně. „Jestli to zvládneš,“ dodal, aby Luciuse pošťouchl.
„To už trochu přeháníte, ne?“ pokoušela se je Taťána přimět k rozumu.
„Můj pane!“ vyjekla Bellatrix a prudce se vztyčila. „To přece… přece… nemůžeš dovolit!“
„Můžu, Bellatrix. A sedni si, hned!“ přikázal Voldemort ženě tvrdě.
Lestrange tiše vklouzl zpátky do jídelny, ale bylo vidět, že jeho problém se nezmenšil, spíš naopak. Poněkud nervózně se zahleděl na Voldemorta.
„Takže... zasáhnete?“ šeptl Lestrange a znělo to skoro jako by se bál, že by to Voldemort mohl skutečně udělat.
Severus se mezitím posadil a pohladil Luciusův penis. Začal ho velmi jemně třít.
„Oni to snad fakt udělají,“ zakroutila Taťána hlavou.
„No, zatím to tak vypadá,“ řekla Bella a zhluboka se nadechla.
Lucius přivřel oči a cítil, jak znovu začal pod Severusovými doteky tvrdnou. Pohodlně se opřel a posadil si Severuse na klín. Rozepl jeho plášť a odhodil ho. Potom začal rozepínat Severusovu košili. Zarazil se a pro jistotu se zeptal: „Mám pokračovat?“ Přisál se na Severusův krk. Jemně ho kousl, potom poraněné místo obkroužil jazykem a jemně políbil.
„To je otázka!“ vydechl Severus a jeho pravá ruka, jako by o své vůli, sklouzla do jeho rozkroku, kde se mu začínala rýsovat tvrdá boule.
„Prasa...“ vykřikla Bellatrix, ale když zachytila Voldemortův pohled, spolkla konec slova a posadila se.
Lucius si hravě poradil se zbylými knoflíčky a odhodil i Severusovu košili. Mezi palcem a ukazováčkem sevřel jednu Severusovu bradavku a jemně si s ní pohrával, dokud nebyla úplně tvrdá. Potom se přesunul k té druhé. Volnou rukou hladil Severusovo břicho a, už po druhé za večer, sklouzl k jeho poklopci, který zručně rozepl. Očima sklouzl k Severusovu penisu trčícímu do prostoru a tiše zasténal. Už jen ten pohled byl naprosto k zbláznění.
„Teda, tak si říkám, kam ten svět spěje,“ zavrtěla Bella hlavou.
„Nevím kam svět, ale vím kam spěje Lucius,“ zavrčela Taťána. Bylo jí jasné, že po tomhle se nebude moct hezky dlouho ukázat na chodbě, aniž by se nestyděla.
Severus zavřel oči, zaklonil hlavu a zcela bez zábran hlasitě zasténal.
„Že by do nápravného ústavu?“ ušklíbla se Bella.
Lucius znovu obtočil prsty kolem Severusovy erekce a pomalu ji zpracovával.
„Sevie, máme ovšem jeden malý problém. Bez lubrikace to nezvládneme,“ zašeptal Lucius do Severusova ucha a dál hladil jeho naběhlý úd.
Severus se snažil stáhnout kalhoty níž, ale v pozici, v jaké se právě nacházel, mu to moc nešlo. „Dolů!“ zachraptěl. „Sundej je!“
Lucius mu bez váhání vyhověl a odkopl kalhoty trochu dál než plánoval, takže kus látky skončil nedaleko Lestrangea.
„Teda, chudák malá, vypadá, že tohle ve zdraví nepřežije,“ politovala Lestrangea Bella.
Severus teď sténal už skoro nepřetržitě, a boky vycházel vstříc Luciusově ruce.
„Kašlu na to!“ ucedil. „Použij cokoli! Cokoli, co je po ruce! Je mi jedno, co!“
„A co teprve Bellatrix. Sedí tam, kouše si nehty - myslím, že z toho bude mít doživotní trauma,“ pozorovala Taťána ženu se škodolibou radostí.
„Neměla provokovat,“ řekla Bella nesmlouvavě.
„Vlastně je to všechno její vina,“ prohlásila Taťána. Ostatně, něčí vina to být musí. Ale Severusova zcela určitě ne. „Kluci by nikdy nic takového neudělali, kdyby k tomu nebyli vyprovokováni.“
„No právě, oni kluci jsou možná trochu jetí, ale zas tak moc vážně ne. A kdyby je nevyprovokovali,“ omlouvala je Bella.
Lucius se rozhlédl po místnosti. Jelikož posledně všechno, co bylo na stole z něj shodil, vytáhl hůlku a přivolal si želé, na které viditelně už nikdo neměl chuť.
„Jsi si jistej?“ zeptal se Lucius starostlivě. „Nerad bych ti něco udělal.“
Severus ho ale poslouchal jen na půl. To vědomí, že se na ně všichni dívají, jeho rozkoš jen umocnilo. Netrpělivě potřásl hlavou v souhlasném gestu.
„Ale ne, jahodové želé, na to jsem se tak těšila!“ zaúpěla Taťána. „No, už ho nechci,“ dodala znechuceně.
„No, taky jsem ho chtěla ochutnat, ale teď mě jaksi přešla chuť,“ ušklíbla se Bella.
„Tak se ohni,“ přikázal Lucius Severusovi netrpělivě.
Severus zavrtěl hlavou a změnil polohu tak, že se akorát otočil k Luciusovi čelem a víc se k němu přitiskl. Luciusova erekce se mu tím pádem otírala o zadek. „Řekl jsem na klíně a pak na stole,“ vydechl.
„Proboha Severusi, tohle je fakt na průser,“ zaúpěl Lucius. Želé se mu nezdálo býti vhodným lubrikantem.
„Jo bacha, kluci, nechceme žádný zranění,“ ozvala se Bella znepokojeně.
„Co? Co zase?“ vydechl Severus netrpělivě. „Jestli nebudu mít tvýho ptáka v sobě do minuty, tak půjdu a klidně vojedu Lestrangea!“
Lucius pozvedl obočí a jen si povzdechl. Zabořil prsty do želé a kus nabral do dlaně. Začal si jím pokrývat svou erekci a měl co dělat, aby se donutil přestat. Chytil Severuse za boky a přiměl ho, aby se nadzvedl. Jak ho tak držel, začal svého milence pomalu spouštět na svou erekci. Ztěžka přitom oddechoval.
Severus zasykl bolestí.
„Na tohle se fakt dívat nemusím!!!“ zaječela Bellatrix a zvedla se k odchodu. Voldemort jí ji ale vtlačil kouzlem zpátky do židle.
Lucius přestal pronikat do Severusova těla a naopak se snažil svůj penis vytáhnout, ale druhý muž se zapřel nohama a nedovolil mu to.
V jídelně už nikdo nepředstíral zájem o jídlo. Všechny přešla chuť a teď jen nevěřícně, znechuceně či užasle sledovali podívanou, jakou ještě v životě neviděli a hned tak neuvidí.
„Já to vydržím!“ bránil se Severus. „Pokračuj. Bože, Luciusi, pokračuj!“
„On se zbláznil. Nesedne si dobře týden,“ obrátila Taťána oči v sloup.
Lucius je jen pokrčil rameny a dokončil pronikání. Hlasitě zasténal, když i zbytek jeho penisu vklouzl do Severusova zadku.
„Teď je to na tobě příteli,“ zamumlal Lucius do Severusova ucha a a svůj stisk na Severusových bocích trochu zesílil.
„No nevypadá to, že by mu na tom nějak zvlášť záleželo,“ poznamenala Bella.
Severus se rukama opřel o Luciusova ramena a trochu se povytáhl nahoru. Bolestně při tom zasténal a opět pomalu dosedl. Chvíli zůstal bez hnutí sedět a odpočíval. Pak pohyb zopakoval. Našel Luciusovu ruku a přitiskl si ji do rozkroku. Jeho penis kvůli bolesti poněkud ochabl.
Lestrange se opět vydal na cestu z jídelny. S ohledem na bouli v jeho kalhotách, bylo všem jasné, kam jde.
Voldemort byl pohodlně uveleben ve své židli se a viditelně se pod stolem věnoval péči sám o sebe, aniž by spustil ze Severuse s Luciusem oči.
Lucius začal opět pomalu přejíždět po Severusově penisu. Snažil se tak odpoutat Severusovu pozornost od nepochybně velmi nepříjemných pocitů způsobených naprosto nedostatečnou lubrikací a přípravou. Ukazováčkem jemně přejel přes žalud. Na chvíli ruku stáhl, ovšem jen proto, aby si prsty namočil ve vodě a pak už se zase plně věnoval Severusovu penisu, který zase začínal pomaličku tvrdnout.
„Myslím, že Voldy a tihle dva jsou jediní, kteří se tu dobře baví,“ usoudila Bella podle výrazů všech přítomných. „Pravda, já se bavím pohledem na ty zhnusené ksichtíky.“
Severus se zachvěl. Napůl nepříjemným pocitem pálení v konečníku, napůl rozkoší z Luciusovy péče. Nadzvedl se a tentokrát zasténal slastí, která postupně vytlačila všechny nepříjemné pocity. Dosedl zpátky a sevřel svaly kolem Luciusova penisu. Chvíli tak setrval a pak se opět se nadzvedl. Jeho pohyby se pomalu začaly slaďovat s pohybem Luciusovy ruky na jeho penisu.
„Už máš adepta na toho, kdo se první pozvrací? Já typuji Bellatrix nebo Skrka,“ odhadovala Taťána.
Lucius se prohnul a také zasténal. Tohle tempo je na něj bylo přece jen trochu moc pomalé, ale chápal, že to není on kdo, má v sobě takřka na sucho ne zrovna malý penis. Lucius sjel rukou ještě níž, na Severusova varlata, a jemně je sevřel v ruce. Prstem přejel po jemné kůžičce a pak se vrátil zpět na Severusův penis. Maličko si přitáhl Severuse k sobě a přisál se k jeho rtům. Vzal do úst spodní ret a začne ho sát předtím, než vrazil svůj jazyk Severusovi skoro až do krku a prošmejdil snad každou skulinku jeho horkých úst.
„Podle barvy jednoznačně Bellatrix. Hele, ale jak najednou všichni civí, že? Alespoň pusu by mohli zavřít,“ ušklíbla se Bella.
Severusovy vzdechy byly umlčeny Luciusovým jazykem; Luciusův jazyk v Severusových ústech potlačil veškeré vzdechy hned v zárodku.
Severus se pohyboval pomalu a rozvážně po celé délce Luciusova penisu. Nadzvedl se tak, že ze sebe nechal milencovu erekci téměř vyklouznout, a pak se pomalu spustil dolů. Luciusův penis v něm tedy zmizel až po kořen. Náhle sebou trhl a přerušil polibek. Jeho tvář se zkřivila bolestí. Po Luciusově penisu vykreslila rudou cestičku kapka krve. Nezdálo se však, že by to Severuse nějak odradilo. Jako by už nedokázal vnímat rozdíl mezi slastí a bolestí. Jeho pohyby pomalu ale jistě nabíraly na rychlosti. Sklonil hlavu a opřel se čelem o Luciusův krk. Zakousl se do světlé kůže, aby umlčel výkřik.
„Je s podivem, že tak zírají, když si o tom už dobře rok šuškali,“ odfrkla si Taťána. „Tohle přece chtěli, ne? Potvrzení svých fám. Lucius má pravdu, teď už nebude prostor pro absolutně žádné spekulace.“
Když Lucius ucítil Severusovy zuby na svém krku, už to nevydržel a divoce vyvrcholil. Vykřikl přitom Severusovo jméno. Když se vymanil ze zajetí dozvuků orgasmu, odtáhl ruku od Severusovy erekce. To poslední, co teď chtěl, bylo, aby se Severus udělal tímhle způsobem.
Severus frustrovaně zavrčel.
„No právě, aspoň teď bude klid. A potom dnešku a tom, co řekl Voldy, si ani nedovolí na to pomyslet, natož pak ještě si o něčem si šuškat,“ poznamenala Bella.
„U-u-udělej mě,“ zaškemral Severus slabě Luciusovi do ucha.
„Ne Severusi, chci tě cítit v sobě,“ zašeptal Lucius sotva slyšitelným hlasem.
Severusův penis sebou při těch slovech zaškubal. Severus si olízl rty a oči se mu chtivě zaleskly.
„U Merlina, tohle by už na ně mohlo být vážně trochu moc. Lucius Malfoy šoustající Severuse Snapea, no dobře, ale Malfoy, který podrží Snapeovi?“ zamračila se Taťána.
„Myslím, že Lucius by se v tomhle stavu podřídil i ďáblu, kdyby to bylo třeba,“ odvětila Bella.
„No, Severus zase vypadá, že by si nechal od toho ďábla klidně natrhnout zadek,“ utrousila Taťána kysele.
Severus se se zasyknutím zvedl z Luciusova klína. Lucius si až teď mohl všimnout krve na svém penisu a vrhl na Severuse tázavý pohled.
Severus mu ale nedal čas na nějaké otázky, vytáhl ho na nohy a povalil na záda na stůl. Jestliže tam ještě před chvílí zbývalo nějaké nádobí, Lucius ho svým tělem spolehlivě smetl na zem. Severus z něj svlékl jen to, co skutečně bylo nezbytné. Lucius se nohama opřel o Severusova ramena a nadzvedl pánev do vhodného úhlu, aby tak umožnil Severusovi nerušený přístup. Zaklonil hlavu a pohledem sklouzl k Bellatrix, která byla zelenější něž kolejní famfrpálový plášť. Lucius se na Bellatrix provokativně usmál. Severus tápavě našel želé, několika tahy si jím potřel penis a kluzký prst zasunul Luciusovi do zadku. Pomalu s ním pohyboval sem a tam. Pak zrychlil, přidal druhý prst a po krátké chvíli je oba nedočkavě vytáhl, aby je nahradil svým štíhlým penisem.
Lucius zaúpěl a stiskl zuby. Jahodové želé opravdu nebylo nejvhodnější pro lubrikaci. Oběma rukama sevřel hranu stolu a přinutil se ještě o maličko víc zvednout pánev. Snažil se co nejvíc uvolnit svaly, aby Severusovi umožnil co nejvíc usnadnil cestu do svého těla.
Severus přirazil. Pomalé pronikání by při nedostatečné lubrikaci jen prodloužilo Luciusovu bolest. Nezanedbatelnou výhodou se teď stala skutečnost, že jeho štíhlý penis Luciuse tolik neroztahoval. Severus chvíli setrval na místě, aby poskytl Luciusovi čas na to, aby si na něj zvykl. Sklonil se k Luciusovi a jazykem polaskal jednu ztvrdlou citlivou bradavku.
„Až budu moct pokračovat, řekni,“ zašeptal Severus.
Přesto, že Severusův penis byl opravdu velmi štíhlý, Luciusovi se skrz zaťaté zuby vydral slabý výkřik. Zavřel oči a znovu se snažil uvolnit. Konečně se mu to alespoň trochu podařilo. Pomohl mu s tím i Severus, který začal laskat jeho bradavku. Zvedl oči a pomalu přikývl, aby Severusovi naznačil, že je připraven.
„Mě by zajímalo, kdo se o ně bude starat, až nebudou moct ani jeden zítra chodit,“ povzdechla si Bella.
„No, kdo asi, Bello. Přece my. Už to vidím. Až skončí, každá si toho svého utahaného, kulhajícího chlapa odvedeme domů a budeme ho tam muset ošetřovat,“ zamračila se Taťána při představě, jak bude Severus celou noc nadávat a bude nepochybně ještě ráno pořádně protivný.
Severus se pomalu a opatrně v Luciusovi pohnul. Vytáhl z milencova těla skoro celý penis a stejně pomalu do Luciuse zase pronikl. Pozorně při tom sledoval jeho tvář.
Luciusovi rysy byly strnulé a čelisti pevně sevřené. Lucius zavřel oči a snažil se soustředit na něco jiného, co by jeho mysl odpoutalo od všech těch nepříjemných pocitů. Snažil se soustředit se jen na příjemnou stránku věci.
Taťána se podívala na hodinky. „Myslíš, že jim to bude trvat ještě dlouho?“
„Doufám, že ne. Taky bych řekla, že už bychom mohli pomalu domů,“ potlačila Bella zívnutí.
Severus se jednou rukou opřel o stůl a druhou sevřel Luciusův lehce ochablý penis. Začal ho třít a přitom se opět zkusmo pohnul. Luciusovy svaly se mezitím uvolnily a umožnily tak Severusovi pokrčovat.
Severus cítil, jak se Lucius uvolňuje a postupně začal stupňovat rychlost i razanci, se kterou se nořil hluboko do milencova těla. Bolest byla vystřídána slastí. Severus pustil Luciusův penis, pevně sevřel jeho boky a divoce přirážel. Jeho penis pokaždé zmizel v Luciusovi až po kořen.
V jídelně se kromě dvou zmítajících se těl nic nepohnulo a jediným zvukem, který se ozýval, bylo pleskání Severusova šourku o Luciusův zadek a jejich těžké oddechování
Lucius už teď nevnímal vůbec nic kromě neskutečné touhy, která ho zcela pohltila. V pravidelných intervalech začal svírat a opět povolovat svaly kolem Severusova penisu, aby tak umocnil milencovo potěšení. Zaryl nehty do desky stolu a ještě o maličko víc se prohnul. Jestli teď zůstane při vědomí, bude to zázrak, prolétlo mu hlavou.
„Severusi dě-dělej!“ vyrazil ze sebe ještě Lucius, než mu hlas nadobro vypověděl službu.
Severus Luciusovi okamžitě vyhověl. Tiché zraky, které se na ně upíraly ho bezděky hnaly k co nejlepšímu výkonu. Divoce přirážel, jako by na tom závisel jeho život. Kdyby stůl nebyl starý a bohatě vyřezávaný, z těžkého dubového dřeva, už by se dávno musel když ne převrátit, tak minimálně posouvat pod tvrdými přírazy.
Svaly, která se stahovaly kolem Severusova penisu, ho doháněly k šílenství. Netrvalo dlouho a Lucius ho ve svém těle sevřel ještě silněji. To, když dosáhl orgasmu. Tím Severuse poslal k jeho vlastnímu vyčerpávajícímu, ale skvělému vyvrcholení.
Severus si jen mlhavě uvědomoval, že někdo křičí. Nebyl si jistý, jestli to, co slyší, je jeho vlastní křik, nebo Luciusův. Nejspíš křičeli oba.
Lucius se roztřásl a chvíli si opravdu myslel, že tohle nemůže přežít, ani kdyby chtěl. Těžce oddechoval a nevnímal vůbec nic kromě vln rozkoše, které zaplavovaly jeho tělo a mozek. Konečně nad sebou, po skoro nekonečné době, získal kontrolu a přiměl svoje oči, aby se otevřely. Pobaveně se ušklíbl, když viděl, že všichni civí jako přimražení s ústy dokořán.
Bella nad tím obrazem vybuchla smíchy.
Severus Luciuse nakonec vášnivě políbil na rty.
„Takhle jsem si ten polibek na veřejnosti nepředstavoval,“ ušklíbl se. Pak z Luciuse pomalu vytáhl svůj ochablý ulepený penis a než se Lucius zvedl ze stolu, chvíli zaujatě pozoroval pramínek svého vlastní spermatu, který vytékal z Luciusova zarudlého pozadí.
„Já taky ne,“ hlesl Lucius naprosto vyčerpaně. „Lituješ?“ zašeptal a pokusil se postavit. Kupodivu se mu to i podařilo.
Taťána se snažila nedívat na osazenstvo jídelny, aby se nezačala nezřízeně smát jako Bella. Místo toho vyčarovala oběma mužům dlouhé černé hábity, aby mohli zakrýt svoji nahotu a nemuseli svá rozbolavělá těla soukat zpátky do šatů.
Severus se snažil odolat touze držet se za zadek. Snažil se tvářit jako že je zcela v pořádku, i když ho pozadí bolelo tak, že by i brečel, kdyby se nestyděl.
„Litovat?“ rozhlédl se Severus po jídelně. „Jo, lituju je, že tohle nikdy nepoznají,“ ušklíbl se.
„Tak chlapi, už jsme se zdrželi dlouho. Měli bychom jít,“ prohodila Taťána nenuceně.
Lucius se pobaveně ušklíbl.
„No, řekl bych, že se oba potřebujeme trochu vyspat. Tak se měj a hezké sny,“ otočil se k Severusovi. „Jdeme Bello!“ zavelel Lucius a vykročil z jídelny.
Jdeme, je možná silné slovo, pomyslela si Bella, ale následovala manžela.
„Taťánko, Severusi, přeji dobrou noc a pokud možno krásné sny,“ usmála se Bella a mrkla na Taťánu.
Severus a Taťána je vzápětí následovali.
„Díky za pozvání,“ prohodila ještě Taťána na odchodu směrem k Voldemortovi.
Oba muži kráčeli více méně důstojně. To už by musela být zatraceně velká bolest, aby přinutila ty dva belhat se před ostatními. Opatrně začali našlapovat až teprve, když byli bezpečně z dohledu.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský