Fantasmagorium


Autor: RavenRosebud
Překlad: sssnake
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: Harry se vrací, aby řekl sbohem, a přitom se dozví něco, o čem dosud nevěděl.

Poslední přání

Ani v těch nejdivočejších snech se mu nesnilo, že by se sem, po tom, co se stalo, ještě někdy vrátil. Po pravdě řečeno, nikdy si nemyslel, že by mohl přežít. Všechny ty roky, které profesoři Školy čar a kouzel v Bradavicích strávili jeho cvičením a formováním v dokonale fungující zbraň, dnes kvitoval s povděkem.

Když jeho okamžik nadešel, bojoval a nakonec odcházel z bitevního pole jako vítěz. To však nezměnilo nic na tom, že celý poslední rok války jeho oči viděly neuvěřitelné množství prolité krve, bolesti a smrti, že si kolikrát přál, aby byl slepý. 

Právě tyhle neuvěřitelně smaragdové oči byly svědkem pádu celé Weasleyovic rodiny. Stalo se to tři dny před začátkem jejich posledního roku v Bradavicích. Smrtijedi je překvapili žalostně nepřipravené. Jediný Harry přežil a to jen kvůli tomu, že služebníci Pána zla měli nařízeno nechat ho naživu. Stal se z něj zajatec, který byl odvlečen k samotnému Temnému pánovi. 

Během šesti dní, kdy byl Pánem zla držen, svému vězniteli skoro podlehl. Ještě teď si nebyl jistý, co ho vlastně udrželo naživu. Šestý den se objevil Snape a riskujíc odhalení mu dopomohl k útěku. 

Po této události mezi nimi zavládlo křehké příměří. Oba věděli, že se z nich nikdy nestanou přátelé na život a na smrt. Snape se už nikdy více nezmínil o Harryho kmotrovi nebo Jamesovi, Harryho otci, a Harry na oplátku polykal všechna urážlivá slova, která se mu drala mezi rty. 

Od chvíle, kdy naposledy spatřil úročiště Fénixova řádu, uplynuly tři roky. Po dokončení studia v Bradavicích přepsal dům na Grimmauldově náměstí na Albuse Brumbála. Jediným důvodem, který ho dnes přivedl zpět na toho místo, bylo vyjádření respektu umírajícímu muži. 

Harry vstoupil do tiché tmavé haly a odložil svoje zavazadla na podlahu. Teprve pak pokračoval hlouběji do domu. Když mířil do kuchyně, dřevěná podlaha pod jeho kroky silně protestovala vrzavými zvuky. Mohl slyšel různé hlasy, které k němu doléhaly skrz průvanem pootevřené dveře. Harry je jemně otevřel a stanu ve světlem zalité kuchyni.

Očima přelétl čtyři členy Fénixova řádu, kteří seděli za stolem. Remus vypadal unaveně a otráveně. Na sobě měl ten samý ošoupaný hábit, jako v době působení v Bradavicích, pokud si Harry dobře pamatoval. Pastorek se vydatně posilňoval pivem z velkém poháru. Harry si nemohl pomoci, ale hodnou chvíli zůstal zírat na ošklivou jizvu, která se mu táhla po celé jedné straně obličeje. Tonksová, která seděla naproti Pastorkovi, měla jasně rudé vlasy protkané zelenými prameny. Jediný Snape se díval na Harryho. Svým onyxovým pohledem ho doslova rentgenoval. Na Harryho tváři se objevil nervózní úsměv, pohled sklopil na ruce, které měl sepjaté před sebou. 

Poté, co se přivítali a vyměnili si pár informací o tom, co se za ty tři roky událo, se Harry přistihl, jak zírá na schodiště vedoucí do prvního patra. Toužil vidět Brumbála. Po tom všem, co se stalo, to byl jediný důvod jeho výletu. Rozpačitě stanul u dveří, které vedly do Siriusova pokoje. Vůbec se mu nelíbila představa, že by tam měl znova vstoupit. Když se dotkl koule u dveří a pomalu s ní otáčel, jeho srdce bilo tak silně, až měl pocit, že mu vyskočí z hrudi. Vzduch v místnosti byl nakyslý a zatuchlý. Brumbál ležel v obrovské posteli s nebesy uprostřed místnosti, ruce měl složené na břiše.

Pokojem se rozlehl skřípavý zvuk, když starý kouzelník oslovil Harryho. Jiskry, které obvykle zářily v jeho modrých očích, pohasly. Mluvili spolu o jeho letech v Bradavicích a o tom, co Harry dělal po válce.

Když se Harry zvedl z okraje postele, kde do té doby seděl, Brumbál promluvil znova. „Harry, byl profesor Snape dole, když jsi přišel?“

„Ano. Mám ho za vámi poslat?“ Staré pokřivené prsty se obtočily kolem Harryho štíhlého zápěstí a tím ho donutily znovu se posadit.

„Ne, synu. Chci o něm s tebou mluvit. Těch posledních pár let se mu nevede dobře. To, co ti teď řeknu, tě může překvapit… Ať už je mezi vámi dvěma cokoliv, on tě opravdu postrádal.“

„Mrzí mě, že jsem se tu neukázal. Nechtěl jsem mít s kýmkoliv nic společného po tom všem, co se stalo. Jsem si jistý, že byl profesor Snape rád, že se mě zbavil. Pravděpodobně měl dost toho riskovat kvůli mně svůj život.“

„Harry, možná, že se tvoje přání opravdu stalo skutečností.“

„Lituji, profesore. Nechápu, co máte na mysli.“ Brumbál se na něj usmál tak smutně, až Harryho bodlo u srdce.

„Řekl jsi, že sis přál být slepý. Pokud jde o Severuse, tak slepý jsi. Nedokážu spočítat, kolikrát jsem z jeho úst slyšel tvoje jméno. Má o tebe starost Harry. Tolik jsi mu chyběl.“

„O jeho citech nic nevím. A nemohu říct, že bych cítil to samé. Respektuji ho a obdivuji, ale nemiluji ho. Je mi líto.“ Harry vyskočil a rázem stál u dveří.

Právě se chystal k odchodu, ale Brumbálova slova, které sotva šeptal, ho ostře zasáhla. „Já nejsem jediný, kdo umírá, Harry. Severus velmi dobře střeží svá tajemství před ostatními. Přede mnou to ale nedokáže. Umírá, můj synu. Láska k tobě ho zabíjí. Nemohl bys udělat radost nemocnému muži a vynést na světlo tu lásku, kterou i ty máš ve svém srdci?“

*****

Harry stál mezi dveřmi do obývacího pokoje. Jeho ruce se třásly. Nepokrytě zíral na muže, který seděl na pohovce s vybledlým květinovým vzorem a četl si v tlusté, zaprášené knize. Vždy obdivoval ty dlouhé elegantní prsty, které za život smísily nespočetné množství lektvarů. Dlouhý nos mohl být považován za románský a ty onyxové oči svou hloubkou připomínaly jezera, ve kterých by se mohl utopit. Povídačky o jeho upírství vycházely povětšinou z jeho vzhledu – nezdravě bledé kůže, která teď však zářila plameny ohně, v jehož blízkosti seděl. 

„Pottere, přestaňte okounět.“ Ten hluboký baryton mohl být považován za svůdný, kdyby Harrymu tolik nepřipomínal ty časy, na které tak zoufale toužil zapomenout.

„Promiňte, pane.“ Jeho nohy jako by měly vlastní rozum. Harry přešel místnost a tak elegantně, jak jen svedl, se posadil vedle Snapea, dovolujíc svému kolenu letmý dotek s tím profesorovým. Změna Snapeovy pózy byla celkem očividná. Na jeho tváři byl takový výraz „nepohodlí“, jaký u něj Harry ještě neviděl.

„Mohu pro vás něco udělat?“ Snape Harrymu věnoval letmý pohled a nervózně si olízl suché rty. Harry netušil, jak by měl postupovat. Nikdy se nikoho svést nepokoušel. Usoudil však, že pokud ho Snape miluje už tak dlouho, jak Brumbál naznačoval, mohlo by vše jít velmi lehce.

„Chyběl jste mi, Severusi. Postrádal jsem naše společné rozhovory a váš důvtip.“ To, že byl úspěšný, Harrymu napověděl fakt, že jeho společník přestal dýchat. Dotkl se jeho stehna ve snaze zachytit Snapeův pohled.

Jakmile na něj Snape pohlédl, byl Harry v pasti. Ty oči se vpíjely do jeho a Harry cítil, že se druhý muž pokouší číst v jeho mysli. I kdyby Harry nesouhlasil, Snape by s tím neměl sebemenší problém.

Smaragdové oči sklouzly na tenké rty, které ze sebe v průběhu těch prvních šesti let, co se znali, vypustily na jeho adresu takové množství urážek a krutých slov… Harry mu však už dávno odpustil.

Harry se pomalu přibližoval k Severusovi. Oči nechal otevřené, aby mohl sledovat mužovu reakci. Jeho měkké plné rty se jemně přitiskly proti Snapeovým tvrdým ústům. Čekal dlouho, než to vzdal a odtáhl se.

Snape upřeně hleděl na Harryho a jeho oči se vlhce leskly neprolitými slzami. Harry se dotkl jeho tváře. Profesorova tvář byla chladná. Měl pocit, jako by se dotýkal hladkého říčního kamene. I tvar odpovídal.

Znova se k němu naklonil, tentokrát rychleji. Jeho vlhké rty se přitiskly k těm Snapeovým mnohem tvrději než předtím ve snaze plně demonstrovat svůj záměr. Harry povzdechl, když se kolem něj náhle ovinuly dlouhé paže a přitiskly ho k pevnému tělu staršího muže.

Severus přejel jazykem přes Harryho rty vynucujíc si tím vstup. Harry mu ochotně vyhověl a byl překvapen sladkou chutí karamel na jazyku. Byl něžně líbán a zároveň přemožen láskou, která se skrývala v tom jediném polibku.

Jejich jazyky tančily ve stejném rytmu. Severus začínal být stále naléhavější, jeho jazyk se pohyboval tam a zpět v pekle Harryho úst. Harry se ztrácel ve Snapeových silných pažích. Jeho poslední souvislá myšlenka byla ta, že muži, v jehož náručí právě spočíval, vděčí za svůj život. Pak už nemyslel na nic. 

Kdyby mohl obětovat pár dní, týdnů, měsíců nebo dokonce rok či dva tomuhle muži, jen aby ho udělal šťastným, potom to udělá ochotně a bez lítosti.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský