Fantasmagorium

Autor: kolektiv HSS
Hlavní postavy: Albus Brumbál, Severus Snape
Shrnutí: Albus Brumbál možná nemá všech pět pohromadě, ale pořád je to ředitel Bradavic
Poznámka: Povídka byla sepsána 23.10.2010 na srazu HSS
Neberte ji moc vážně ;-)

Potrestaná neuctivost

Albus Brumbál kráčel pomalým důstojným krokem hodným muže jeho postavení chodbou zalitou měsíčním světlem. Rád se v noci prošel po Bradavicích.
Zahnul za roh a překvapeně zůstal stát. Pohlédl přes okraj svých půlměsícových brýlí na objekt na podlaze.
„Hm,“ pousmál se Brumbál potutelně. „Kdopak asi zrovna teď postrádá taková pěkná tygrovaná pánská tanga? Majitel je určitě bude chtít zpátky.“ Zvedl je a vyrazil najít jejich vlastníka, aby mu je mohl vrátit.
Přičichl si k nim a nasál hluboce jejich pach. „Aá, to jsou Severusovy!“ Okamžitě je poznal podle pachu a vyrazil do sklepení. Zaklepal na dveře kabinetu. Snape otevřel okamžitě. Brumbál podržel tanga před jeho očima a smyslným hlasem se zeptal: „Severusi, ztratil jste na chodbě kalhotky. Vy nenosíte pod pláštěm dlouhé kalhoty, že vám vypadly? To jste měl tak naspěch?“
Severus chvíli zíral na gatě, a pak je prudkým pohybem vytrhl Brumbálovi z ruky. „Vypadly mi z kapsy,“ zavrčel a rychle je strčil do hábitu.
Brumbál se pousmál. „Jestli chcete, rád bych vám je opět oblékl. A nebo třeba vypral.“ Zalitoval, že mu je vrátil, mohl mít další spoďáry do své sbírky.
Severus si ředitele chladně přeměřil. „Myslíte, že nosím spodky v takovém stavu, že by potřebovaly vyprat?“ zeptal se chladně, ale zároveň poodstoupil stranou, aby Brumbál mohl vejít do kabinetu. Zavřel za ním dveře a hodil tanga na hromádku prádla v koutě. „Ale máte pravdu, asi by potřebovaly vyprat. Šel jsem zrovna… no, na tom nezáleží. Jestli chcete nějaké do své sbírky, můžete si vybrat z těchto.“ Otevřel zásuvku, ve které byly do úhledných komínků naskládané čisté spodky. „Nebo jste mě přišel opět využít, jak je vaším zvykem?“ obrátil se k Brumbálovi zády a nadzvedl plášť, takže bylo vidět jeho holou zadnici.
„Vlastně jsem přišel na čaj, Severusi,“ usmál se Brumbál. „Nemáte citronový bonbón?“ zeptal se ještě.
„Tak to opravdu nemám,“ zavrčel Severus a zaujal opět důstojný postoj. Ještě než stihl cokoliv dodat, ozval se z vedlejší komnaty ohlušující výbuch.
„Co to bylo?“ Brumbál vykřikl a chytil se za srdce. „Tohle mi nedělej, Severusi, copak mě chceš zabít?“
Severus hodil po Brumbálovi zamračeným pohledem. Kdyby ten dědek věděl, že přesně o to mu jde. Zavrtěl však hlavou a otráveným pohledem se zadíval ke dveřím sousední komnaty. „Toho si nevšímejte, Brumbále. To jsem jen Pottera nechal po škole.“
Brumbál se zatvářil překvapeně. „Opět?“
„Ano, opět,“ odsekl Snape a zadíval se na Brumbála trochu unaveným pohledem. „A nesnažte se mě přesvědčovat, že není jako jeho otec. Je to už ohrané a můj názor stejně nezměníte,“ dodal chladně.
„A co tedy provedl tentokrát?“ rozhodl se ho tedy nepřesvědčovat o Potterově zlatém srdci.
„Byl drzý a odmítl uposlechnout rozkazu svého profesora,“ vysvětlil trochu zamračeně Snape. Moc se mu nechtělo přiznávat, o co šlo.
„Vážně? A v čem, jestli se smím zeptat,“ podíval se na něj se zájmem Brumbál.
„Máte snad v úmyslu zasahovat do toho, jak zacházím se studenty?“ otázal se Snape příkře.
„Ne, ne, to ne,“ ujistil ho Brumbál s úsměvem a posadil se do křesla. „Mátový,“ připomněl čaj.
Snape stiskl rty a několikerým mávnutím hůlky připravil čaj. Na okamžik ho napadlo, jestli by do šálku zvládl dát nejaký jed, aby Brumbála umlčel. Nicméne se toho neodvážil. Postavil před Brumbála šále a sám zůstal stát s rukama založenýma na prsou.
„Severusi, to ti nikdo neřekl, že není vhodné na svého hosta civět z výšky?“ pronesl klidně Brumbál a kývl k druhému křeslu.
„Pokud se ten host de facto pozve sám, tak to nevadí,“ odpověděl stejně klidným hlasem a zároveň máchl hůlkou tak prudce, že šálek čaje vlétl Brumbálovi do ruky a většina mu vytekla do klína.
„Co to děláte, Severusi?“ rozčílil se Brumbál. „Jak teď mohu jít do svého kabinetu? Vždyť si každý bude myslet, že jsem se pomočil.“¨
Severu se ušklíbl. „Nemyslím, že by se nad tím studenti pozastavovali. Máte už na to nárok – ve vašem věku.“ Upil čaje.
„Váš tón se mi nelíbí, Severusi,“ zabručel Brumbál. „Zřejmě zapomínáte, že jsem pořád ředitelem Bradavic a vy můj podřízený. Uznávám, že stárnu, ale Vás to neopravňuje k podobnému chování. Myslím, že Vás budu muset potrestat.“ Máchl hůlkou a místo Severuse seděla na podlaze kabinetu zelená žába a otevírala v němém úžasu naprázdno tlamu. Brumbál rychlým pohybem uzamknul dveře kabinetu, i ty do vedlejší komnaty, a se spokojeným úsměvem si svlékl politý hábit. „Máš hezkou tlamičku, žabičko,“ řekl s úsměvem a vzal Severuse do ruky. „Myslím, že už vím, jaký trest ti uložím…“

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský