Fantasmagorium

originál
Autor: GMTH
Překlad: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Severus Snape/ Hermiona Grangerová
Shrnutí: Každý rok uzavírá Remus Lupin a Sirius Black jistou sázku. Jenže Severus Snape jim vypálí rybník
Poznámka: Děkuji Moon-Angel za korekturu překladu a Beketamen za úpravy překladu

Přátelská sázka

„Takže kdo to tedy bude tenhle rok, Remusi?" zeptal se Sirius Black. 

Lupin se poškrábal na bradě a chvíli nad otázkou uvažoval. „Těžký výběr pro letošek, Siriusi," odpověděl. „Tolik ošukatelných sedmnáctek." 

„No právě," řekl Black, foukl do svého horkého čaje a váhavě usrkl. „Co třeba Hannah Abbottová?" navrhl. Horká tekutina příjemně hřála v hrudi.

„Ne," odvětil Lupin. „Ta není můj typ. Co třeba Millicent Bulstrodeová?"

„Řekl bych, že bychom se letos měli držet dál od zmijozelských dívek, Remusi," zašklebil se Black. „Víš přece, jak Severus reaguje na tyhle věci." 

„Asi máš pravdu," řekl Lupin žalostně. Škoda. Celý semestr ho pálila touha sáhnout si na Millicentin velkolepý hrudník. „Ah, už vím…co třeba Hermiona Grangerová?" 

Blackovy oči se rozzářily. „Jo! To je ona! Jsem rád, že všechen ten vlkodlačí lektvar neotupil tvůj smysl pro kvalitní zboží."

„Tak ujednáno," řekl Lupin. „Kdo ji dostane první do postele vyhrává 25 galeonů." Natáhl se přes stůl a oba si s úsměvem potřásli rukou. 

Na chodbě profesor Severus Snape vyslechl jejich rozhovor a stáhl rty nesouhlasem. Už to zkouší zase, pomyslel si. S tím musí něco udělat a to hodně brzy. Otočil se a odkráčel pryč chodbou, černý hábit za ním vlál. 

*****

Hermiona vstala a balila si své knihy. Poslední hodina lektvarů v letošním roce, pomyslela si a cpala knihy na dno své školní tašky. Ne, moje poslední hodina lektvarů v Bradavicích, opravila se a připojila k zástupu nebelvírských dychtících opustit konečně jednou pro vždy podzemní učebnu profesora Snapea.

„Slečno Grangerová," zavolal za ní Snape, čímž zmařil všechny její naděje na rychlý útěk. „Na okamžik, pokud by vám to nevadilo."

Otočila se zpátky a popošla dopředu, kde stál Snape opřený o stůl s rukama zkříženýma na prsou. Rychle propátrala paměť a snažila se přijít na to, jakého druhu přestupku se dopustila, kolik bodů tedy odečte. Zatraceně, pomyslela si podrážděně, Nebelvír byl tak blízko výhře ve školním poháru třetí rok v řadě. „Ano, profesore?" zeptala se nesměle.

Snape se na ni na okamžik opatrně zadíval, pak se zhluboka nadechl. „Cítím se… povinen vám říct, že profesor Lupin a profesor Black se vsadili, kdo z nich se s vámi vyspí první," řekl prostě.

Hermioně v šoku spadla čelist. „Cože?!" zareagovala a jednu ruku si bezděčně tiskla k srdci.

Snape zasmušile přikývl. „Ano, obávám se, že to je pravda," odpověděl. „Slyšel jsem je o tom mluvit dnes ráno ve sborovně."

Hermiona se prskala rozhořčením neschopná dát dohromady normální větu.

„Dělají to každý rok," pokračoval Snape. „Každý rok od té doby, co se stali členy učitelského sboru. Vyberou si jednu dívku ze sedmého ročníku a sází se, kdo ji dostane dřív. Domnívám se, že jim to přijde jako náramný vtip."

„To je nechutné!" opáčila Hermiona. „Jak­…totiž chci říct, proč by to…nemůžu tomu uvěřit…"

Snape ukázal na židli u svého stolu. „Sedněte si, prosím," řekl stroze, vyvedený z míry jejím projevem. Hermiona se bez myšlenkovitě posadila, její tvář byla rudá ponížením a vztekem. Snape otevřel skříň u stěny místnosti a vyndal lahvičku nafialovělé tekutiny. „Tady, vypijte to," řekl a postrčil lahvičku směrem k Hermioně. „Je to uklidňující lektvar, můj vlastní recept. Pomůže vám to uklidnit se. Pár loků bude stačit." 

Hermiona polkla doušek hořké tekutiny a položila lahvičku na stůl před sebe. „Děkuji," zašeptala vděčně se sklopenou hlavou. Už za okamžik začala pociťovat účinky lektvaru.

Snape přikývl a přitáhl si jinou židli, aby mohl sedět hned vedle ní. „Pokud si přejete ohlásit to řediteli Brumbálovi, jsem ochotný poskytnout vám svědectví," řekl.

Prudce zatřásla hlavou. „Ne, nechci," odpověděla zděšená tou myšlenkou. „Bylo by to ponižující. A kromě toho Sirius je Harryho kmotr, nemůžu ho obvinit. Harry by mi nikdy neodpustil!"

Snape si podrážděně povzdechl. „V tom případě bude tahle šílená soutěž pokračovat rok co rok dokud se jedna z jejich obětí nerozhodne to konečně zastavit," zavrčel. „Myslel jsem, že nebelvírští jsou odvážnější." Popadl lahvičku lektvaru ze stolu a vrátil ji do skříně. „Dobrá, teď když to víte," pokrčoval, přičemž přešel místnost a stanul opět před ní. „Tak si na ně dávejte pozor. Neposlouchejte žádné jejich řečičky a nedovolte jim dát vám něco k jídlu nebo pití. Ani jednomu z nich se nedá věřit. Rozumíte?"

Tiše přikývla.

„Můžete jít."

Vstala a přehodila si tašku přes rameno. Lektvar teď už plně působil a ona se cítila velmi klidná i přesto, co právě slyšela. I Snapeův zamračený pohled plný zklamání ji nevyváděl z rovnováhy jako obvykle. Z náhlého popudu se naklonila dopředu a dala mu rychlý polibek na rty.

Snape ucukl. „Co děláte, slečno Grangerová?" otázal se a ustoupil od ní.

„Omlouvám se, profesore," řekla se zasněným úsměvem. „Nemohla jsem si pomoct. Jsem opravdu ráda za vaši pomoc a radu."

Snape byl ohromený, nebyl zvyklý na vděčnost od studentů. „Prosím, už o tom nemluvme," odpověděl. 

„Ne, opravdu," trvala Hermiona na svém a postupovala k němu blíž dokud nestáli těsně u sebe. Natáhla se dopředu a vzala ho za ruku. „Bylo to od vás velice milé, že jste mi to řekl," řekla jemně a podívala se na něj očima plnýma vděčnosti.

Snape jihl, když se díval do jejích vřelých hnědých očí. „Ehm…ano," odpověděl. „Rádo se stalo, řekl bych. I když musím přiznat, že jsem měl ještě…další motiv, kvůli kterému jsem se do toho pletl."

„Hm?" řekla roztržitě a stále se dívala hluboko do jeho očí.

„Ano," odpověděl Snape. „Nikdy jsem vám to neřekl, ale vždycky jsem obdivoval váš intelekt, slečno Grangerová. Přestože jsem tak nejednal, bylo mi potěšením vás po těch sedm let učit. Budete mi chybět. Očekávám, že v budoucnu toho hodně dokážete, slečno Grangerová."

Během tohoto malého proslovu se ještě o kousek přiblížila, takže se jejich těla téměř dotýkala a její pohled klouzal z jeho očí na jeho rty. „Je to vše?" zeptala se se zatajeným dechem, když přestal mluvit.

Neschopen si pomoci Snape sevřel její bradu jednou rukou a zvedl jí hlavu, aby se mu opět dívala do očí. „Je, snad kromě faktu, že jste neskutečně půvabná, slečno Grangerová," řekl jemně. „Nesnesu pomyšlení, že by se vás jeden z těch kreténů dotýkal."

„Děkuji, pane profesore," zašeptala a zavřela oči, když se Snape sklonil, aby ji políbil na čelo. Přitáhl si ji blíž. Nechala padnout tašku na zem a objala ho kolem pasu, když ji pokrýval něžnými polibky tváře a očí víčka.

„Rozkošné…," zamumlal předtím než si vyžádal její rty. „Tak rozkošné…" Její rty se pootevřely a on vklouzl jazykem mezi její zuby, její tělo si přitáhl proti sobě v pevném obětí. Líbali se nevázaně, oba cítili tlukot srdce toho druhého, jak se tiskli k sobě, jejich jazyky se propletly. Zlíbal linii její brady až k citlivému přechodu krku a ramene. Její pokožka voněla teple a nádherně a on ji jemně kousl, potěšen tím, že chutná stejně báječně jako voní. Třásla se pod jeho dotyky, ze rtů ji sklouzl překvapený sten.

Po několika chvílích tohoto svůdného mučení, ucítila, jak tápe po knoflíkách její školní uniformy. Jejich rty opět našly jeden druhého a tentokrát byla ona útočnější, bezohledně rozevřela jeho rty a laskala jeho drsný jazyk svým. Navzdory tomu náporu nenechal knoflíky nerozepnuté a zrovna rozevíral její blůzku, když se k jejímu překvapení vymanil z obětí a stáhl se zpátky.

„Ne," řekl. Dýchal krátce a přerývavě. „Tohle nemůžeme."

„Ale ano," odpověděla a popošla k němu. „Jistěže můžeme." Její ruce klouzaly po jeho hrudi a pevně ho uchopila za ramena, přitáhla ho znovu k sobě. Zatímco jej vášnivě líbala, obtočila ruce kolem jeho krku a ustupovala dokud ho nestáhla sebou na kraj stolu. Natáhla se za sebe a smetla vše v dosahu na podlahu. Snape podlehl touze, uchopil ji a položil na stůl. Koleny jí roztáhl stehna, aby si mohl mezi ně stoupnout.

Opřela se o lokty a nadzvedla se, čímž mu dovolila rozepnout sponu, která držela podprsenku zapnutou. Byl s tím rychle hotový, rozepnul krajkové prádlo a stáhl z ní podprsenku i s blůzkou. Nechal vše v hromádce spadnout na podlahu. V duchu zasténal při pohledu na ta pevná prsa a obě je sevřel v dlaních, laskal jejich plnost svými prsty. Líbal ji kolem bradavek, opatrně aby se jich nedotkl, nelítostně ji škádlil, dokud to ani jeden z nich už nemohl déle vydržet a on sevřel ten vyčnělý svraštělý bod mezi svými rty. Přejížděl po ní špičkou jazyka a jemně ji kousal, druhou třel mezi palcem a ukazováčkem. Rozkoší lapala po dechu, zmítala se v bocích, aby se třela o bouli v jeho kalhotách nejcitlivější částí svého těla.

Dál líbal a tahal za její bradavky, zatím co nechal pravou ruku sklouznout dolů na její břicho. Vyhrnula si sukni, když jí stáhl její voňavé kalhotky a hodil je hromadu oblečení na zemi. Zasunul špičku ukazováčku do jejího vlhkého klína, hladil ji, pak přitlačil dokud jeho prsty nebyly hluboko v jejím těle. Zasténala, když do ní zasouval dva dlouhé prsty, mučil ji neustálým třením jejího naběhlého klitorisu. Její tělo se nekontrolovatelně třáslo, když zuby dráždil její bradavky a jeho ruka se mezi jejíma nohama pohybovala rychleji.

Když vycítil, že se blíží k vyvrcholení, nečekaně přestal a vychutnával si její téměř nepříčetný pohled, když vytáhl prsty ven. „Nepřestávej," žadonila, ale on se jen uculil, jak u něj bylo typické, a klekl si, jako kajícník hledající odpuštění. Umíral touhou ochutnat její sladkou ambrózii, jež tekla po jeho prstech. Roztáhl její kolena od sebe a zabořil tvář do středu její vlhkosti. Sál její poštěváček, příležitostně vsunul špičku jazyka dovnitř, aby dostal víc její sladké esence. Udělala se rychle. Začal se odtahovat, ale ona ještě neměla dost. Zapletla prsty do jeho vlasů, přitlačila jeho hlavu zpátky a pozvedla boky k jeho ústům. V duchu se nad tím usmál, když skláněl hlavu, aby se znovu ujal svého příjemného úkolu. Udělala se znovu a stačilo jen malé úsilí a pak ještě jednou. Snape nad tím žasl. Napadlo ho, že jednoho dne s ní někdo bude velmi šťastný.

Konečně ho pustila a lehla si zpátky na stůl, vyčerpaná. Pomalu vstal, utíral si sladké šťávy ze svých rtů hřbetem ruky. Vypadala nádherně když tu tak ležela nahá až na sukni zmuchlanou kolem jejích boků, rozcuchané vlasy rozprostřené kolem hlavy do vějíře, prsa a bradavky zardělé z jejího orgasmu, vlhké místo mezi jejíma nohama lesknoucí se v nejasném světle. Nečekaně si najednou uvědomil skutečnost, že je plně oblečen, ale rozhodl se, že situaci nebude měnit. Nahmatal knoflíky svého poklopce, otevřel ho a osvobodil svoji erekci. Pak se přiblížil k ní, opřel se o jednu ruku a zavedl svůj naběhlý penis mezi její nohy.

Oči měla zavřené v dozvuku orgasmu, ale když ucítila, jak se přiblížil, překvapením je otevřela. Jeho obličej byl tak blízko, když si razil cestu do jejího těla, a výraz jeho tváře byl natolik vážný, že kontakt očí byl téměř intimnější, než setkání jejich těl. Zahákla nohy kolem jeho pasu, když se vzepřel na rukou. Jeho hábit je halil jako štít. Svíjela se pod jeho dlouhými, tvrdými přírazy, z hrdla jí unikal nesrozumitelný zvuk rozkoše. Když znovu dosáhla orgasmu, tlak jejích vnitřních svalů svírajících se kolem něj ho dostal na vrchol. S hlasitým zasténáním se do ní udělal, tlačil se dopředu tak hluboko, jak jen mohl, zoufale, nespoutaně, když prožíval vlnu svého vlastního orgasmu. Pak klesl na její hrudník. Mrkal, jak mu pot stékal do očí, a snažil se popadnout dech.

Zůstali takhle několik minut, dokud se jejich dýchání zase nevrátilo do normálu. Pak pomalu, trýznivě vytáhl to kopí ze svého domova mezi jejíma nohama a narovnal se. Naskočila jí husí kůže, když vzduch políbil zpocenou kůži jejího torza, kde ještě před chvílí leželo jeho teplé tělo.

Upravil si kalhoty a pak se shýbl, aby jí podal oblečení odhozené na podlaze. „To bylo skvělé, slečno Grangerová," zachraptěl, když pokládal na stůl její šaty. „Děkuji vám, že jste mi na sebe nechala takovou památku." 

Posadila se a zase se stydlivě usmála. Obdaroval ji jedním ze svých velmi vzácných hřejivých úsměvů, naposledy se zadíval na krásu jejího mladého těla, pak se otočil a opustil místnost.

*****

„K SAKRU!" zařval Black, když následující ráno vešel do sborovny.

Lupin vylekaně nadskočil na svém místě a zaskočilo mu sousto borůvkového koláče, který si právě vzal. Rozkašlal se a udeřil se sevřenou pěstí do hrudi, aby si uvolnil dýchací cesty, pak si utřel ubrouskem koutky úst. „Co se ti proboha stalo, Siriusi?" otázal se.

„Tak se podívej na tohle!" vztekal se Black a vstrčil Lupinovi do ruky kus pergamen. Remus rukopis okamžitě poznal.

Pánové:

Doneslo se mi, že letošním objektem vaší sázka je Hermiona Grangerová. Mám to potěšení vás informovat, že jste už prohráli. Myslím, že mi každý z vás dluží 25 galeonů.

Váš pokorný služebník

Severus Snape

„Ale ne," zasténal Lupin. „Už ne!"

„Zase!" zuřil Black. „Udělal to zase! Jak ten parchant dokáže vyšachovat nás oba KAŽDEJ ZKURVENEJ ROK?!" 

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský