Fantasmagorium

originál
Autor: GMTH
Překlad: D.J. Orlovský
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: Skřítka Winky je přesvědčená, že profesor Snape má moc uzdravit pana Skrka. Důkaz viděla na vlastní oči, ale všechno je jinak, než se zdá. A Dobby ví pravdu o Harry Potterovi - nebo si to aspoň myslí

Pravda o Harry Potterovi, aneb co skřítka viděla

“Co to děláš, Winky?“ zeptal se Dobby. Sledoval užasle jak se Winky opile potácí a táhne za sebou velký, placatý kámen.

„To není Dobbyho věc, co tu Winky dělá,“ odvětila Winky úsečně. „Dobby by si měl hledět své práce a nechat – škyt! – Winky dělat tu svou.“

„To je Dobbyho věc,“ ohradil se Dobby a přiběhl k ní, když si umístila kámen před ohniště. Těžká kamenná žehlička se nahřívala v ohni. „Profesor Brumbál pověřil Dobbyho, aby dával na Winky pozor od té doby, co se minulý týden vykoupala v polévce. Takže. Co děláš?“

Winky se zatvářila nasupeně, opatrně sundala žehličku z vidlice a položila ji na plochý kámen. „Když to tedy Dobby musí vědět, Winky si žehlí své – škyt! – nejlepší šaty. Winky se chystá požádat profesora Snapea ráno o laskavost a chce vypadat, jak nejlépe dovede.“ Pobíhala nad košem s čerstvě vypraným prádlem, vytáhla starý potrhaný povlak na polštář a uhladila ho na kameni. Její „nejlepší šaty“ byla dobrá volba, čistší než máslovým ležákem pokapaná, jídlem pocintaná sukně a blůzka, které běžně nosila, ale tohle nebylo zase tak o moc lepší.

“Winky nemůže rušit profesora Snapea,“ řekl Dobby rozhodně. „Profesor Snape řekl Dobbymu, aby od něj držel Winky dál. Nemá rád, když se někdo potuluje po jeho laboratoři a řekl Dobbymu, aby držel Winky dál nebo ponese následky jednoho z jeho nápojů.“ 

“Ale Winky musí mluvit s profesorem Snapem!“ zabědovala Winky, ztěžka dosedla na podlahu a dala se do pláče. „Profesor Snape je jediný, kdo může Winky pomoct!“

Dobby si povzdechnul. „Winky, o co jde tentokrát?“ zeptal se jemně. Tyhle epizodky začínaly být trochu otravné. „Co chceš od profesora Snapea?“

Nešťastně vzhlédla, její vypoulené zelené oči se leskly slzami. „Winky chce požádat profesora, aby – škyt! – vyléčil pana Bartyho,“ zašeptala.

Dobby si znovu povzdychl a posadil se vedle ní, položil ji konejšivě ruku na rameno. „Winky,“ začal tónem, který se nejčastěji používá k uklidnění vylekaného dítěte. „Víš přece, že nic nedokáže vyléčit pana Bartyho. Kolikrát ti to profesor Brumbál musí ještě říkat? Už jsi zkusila nejrůznější věci od té doby, co pana Bartyho vzali ke svatému Mungovi, a pokaždé jsi se jen dostala do problémů.“ Něžně stiskl její rameno. „Dobby ví, že ti to zlomilo srdce, ale musíš přijmout fakt, že tvůj pán se už nikdy neuzdraví.“

“Ah, ale profesor Snape je velice mocný kouzelník,“ odpověděla, její hlas byl náhle plný úcty. „On má moc, jakou nikdy předtím neodhalil, Winky ví, že ta moc může vyléčit pana Bartyho. Winky ví! Winky to viděla!“

“Co Winky viděla?“

Přisedla si blíž a pošeptala důrazně Dobbymu do ucha. „Winky viděla profesora Snapea zabít Harryho Pottera a pak – škyt! – ho oživit!“

Dobby prudce vyskočil, když se zmínila o tom, že Harry Potter byl zraněn. „Co jsi to říkala?“ drmolil. „Zabít Harryho Pottera? Winky viděla, jak profesor Snape zabil Harryho Pottera?“

Winky nadšeně přikývla hlavou, až se slzičky rozstříkly do všech směrů. „Ano!“ řekla. „Winky byla zrovna dole v podzemí a viděla –“

“Co jsi dělala v podzemí?“ přerušil ji Dobby ostře. Nepředpokládal, že by sama od sebe opustila kuchyň, ne potom co se objevila ve Velké síni a rozhodla se zkusit pohoupat se na ředitelově plnovousu. Brumbál málem spadl přímo na podnos s vejci uprostřed svého ranního proslovu.

“Nezlob se na Winky, Dobby,“ řekla a rozpačitě sklonila hlavu. „Winky si potřebovala protáhnout nohy a šla na malou procházku.“ Vzhlédla s vážným výrazem ve tváři. „Na každý pád Winky šla kolem komnat profesora Snapea a něco zevnitř uslyšela. Zvuky podobné těm, jaké Winky slyšela, když se pan Filch sešel s profesorkou McGonagallovou. Vzdychání a sténání jako když někdo trpí. Takže…Winky vběhla do komnat profesora Snapea, aby se podívala - škyt! - zda nemůže pomoct.“

“Winky!“ pokáral ji Dobby. „Dobře víš, že je striktně zakázáno, aby domácí skřítek vstupoval do lidských komnat tahle neohlášený!“

“Ano, Winky to ví,“ odvětila sklíčeně. „Ale Winky si dávala pozor, aby se nic zlého nestalo. Winky musela pomoct. Nikdo to neviděl! Winky byla moc opatrná a skrývala se ve stínu.“

Dobby si zase povzdechl. „Dobře, tak pokračuj.“

Winky ztišila hlas a pokračovala spikleneckým tónem. „Profesor Snape a Harry Potter byly spolu v profesorově ložnici. Bojovali spolu, strhávali ze sebe vzájemně šaty a škrábali jeden druhého jako dva rozzuření vlkodlaci. Winky byly zděšená! Obličej profesora Snapea vyhlížel drsněji než obvykle, temně a vražedně, jako že nenávidí Harryho Pottera,“ vzpomínala. „A pak bylo jejich oblečení všechno na zemi,“ pokračovala. „Winky nikdy předtím neviděla svlečeného člověka a –“

“Všechny ty roky jsi se starala o pana Bartyho a přesto Winky nikdy neviděla svlečeného člověka?“ zeptal se Dobby ohromeně.

„Nééé,“ odpověděla Winky, její hlas vyjadřoval zděšení jen nad takovou myšlenkou. „Pan Barty se vždycky koupal a oblékal sám. On je velmi – škyt! – stydlivý na to, aby ho někdo viděl bez šatů. Profesor Snape byl první člověk, kterého Winky viděla bez šatů a dost ji to vyděsilo. Dobby, profesor má -,“ znovu se naklonila, její obličej nečekaně zrůžověl až po špičky jejích uší. „On má mezi svýma nohama dýku.“

Dobby se zamračil.

„Winky říká pravdu!“ trvala na svém, mylně pokládala jeho výraz za nevíru. „Profesor Snape to musel celou dobu schovávat a čekat na šanci zaútočit na Harryho Pottera tím. Nebylo to moc ostré, ale hodně velké a vypadalo to, že to může někoho vážně zranit. Přitáhl si Harryho Pottera a snažil se mu tím rozpárat břicho a Winky vběhla do místnosti velice rychle, aby zachránila Harryho Pottera, než bude pozdě.“ Její tón se změnil na mazaný. „Ale Harry Potter je velmi vynalézavý kouzelník. Harry Potter věděl, co má dělat. Ihned se spustil na kolena a zkusil tu dýku ukousnout!“

Dobbyho oči se rozšířily překvapením. „Je to pravda!“ řekla Winky. „Harry Potter vzal do dýku do své pusy a začal ji žvýkat. Ach, pro profesora Snapea to muselo být velmi bolestivé, co dělal – škyt! – vydával strašné zvuky a snažil se stáhnout. Ale Harry Potter byl na něj moc rychlý. Harry Potter věděl, že je ohrožen jeho život a v okamžiku, kdy se profesor Snape stáhl, Harry Potter pohnul hlavou dopředu a znovu to uchvátil svými ústy. Bylo to hrozné to sledovat. Ach, proč jsou lidé jeden k druhému tak hrozní?“ Zakryla si oči rukama a hlasitě vzlykla.

Dobby jí znovu položil ruku na rameno. „Pokračuj, Winky,“ řekl potom, co se trochu uklidnila.

„Dobře, po dlouhé době, se konečně podařilo profesoru Snapeovi stáhnout. Zavrčel něco, co Winky nemohla slyšet, ale Harry Potter se otočil a sehnul se na všechny čtyři. V tu chvíli si Winky všimla, že Harry Potter má taky dýku, malou ale nasměrovanou špatným směrem, aby se mohl bránit. Profesor Snape si klekl za Harryho Pottera a přivolal si něco z druhé strany místnosti.“

„Co to bylo?“ zeptal se Dobby zvědavě.

“To Winky neví jistě, ale domnívá se, že to byl…,“ její hlas se znovu zlomil. „Jed. Profesor Snape do toho namočil některé své prsty a potom on…on…,“ Slzy jí znovu začaly stékat po tváři a ona si zakryla rukama obličej. „Strčil je do těla Harryho Pottera,“ vydechla mezi vzlyky.

Dobby znepokojeně poposedl, zesílil stisk na rameně Winky. „Co udělal Harry Potter?“

„Samosebou křičel bolestí,“ odvětila Winky utíraje si slzy do rukávu. „Ale to nebylo to nejhorší, Dobby. Potom co profesor Snape vpravil jed do těla Harryho Pottera, vytáhl prsty ven a začal ho bodat svojí dýkou.“ Její obličej se zkřivil hrůzou z té vzpomínky. „Winky byla tak vystrašená, Dobby. Winky měla něco udělat, ale byla tak – škyt! – vystrašená. Harry Potter křičel a profesor Snape ho bodal a bodal, znovu a znovu, rychleji a tvrději a Harry Potter se snažil utéct, ale profesor Snape ho držel těsně u svých boků, aby se nemohl odtáhnout. A potom se profesor Snape natáhl kolem těla Harryho Pottera a vzal jeho dýku a snažil se to utrhnout. Ale muselo to být připevněno velice pevně, protože ať tahal sebevíc, zůstávalo to na místě.

“A pak…,“ znovu se zarazila, její tělo se začalo třást. „Pak Harry Potter začal krvácet.“ Obrátila na Dobbyho rozšířené oči, vyděšené oči. „Ví, Dobby, že když člověk umírá, tak krvácí bíle?“

Dobby potřásl hlavou, příliš omráčený tím vyprávěním, než aby mohl mluvit.

“Je to pravda,“ řekla vyčerpaně. „Proud bílé krve vystříkl z dýky Harryho Pottera a dopadl na podlahu a on křičel a křičel a profesor Snape křičel a křičel a o chvíli později se Harry Potter zhroutil na podlahu do kaluže vlastní krve.“ Svěsila hlavu, dlaně složila do klína. „Byl mrtvý.“

„Ne,“ vydechl Dobby. „Ne, Winky, Harry Potter nemůže…“

„Ale pak,“ pokračovala Winky, jako by nic neřekl, její oči se rozzářily horečnatým jasem. „Pak si profesor Snape lehl na Harryho Pottera a dlouho ho líbal. A když ho přestal líbat, Harry Potter otevřel oči a on…on se usmál na profesora Snapea. A tak Winky ví, on znovu obživl, Dobby!“ Sevřela Dobbyho rameno a zatřásla s ním, hysterický smích se dral z jejích rtů. „Harry Potter byl zase na živu! Polibek profesora Snapea ho přivedl k životu! A když to mohl udělat pro Harryho Pottera, může to udělat i pro pana Bartyho, Dobby. Winky ví, že může!“

Dobbyho oči těkaly v jeho lebce, jak s ním Winky třásla. Dala mu chvíli, aby se vzpamatoval, takže sevřel prsty kolem jejího zápěstí a odtáhl její ruce pryč. „Winky se mýlí!“ vykřikl, zatřásl s ní ostře, aby přišla k rozumu. Tón jeho hlasu přerušil její smích a ona se na něj zadívala, pusu otevřenou, uši svěšené.

„Winky se mýlí,“ řekl Dobby znovu měkce. „Profesor Snape nemohl Harryho Pottera oživit.“

„O čem to mluvíš, Dobby?“ zeptala se Winky, vzpírala se jeho sevření, výška jejího hlasu rostla dokud nebyla na pokraji hysterie. „Winky – škyt! – to viděla na vlastní oči!“

“Ne. Winky vyprávění jen potvrzuje něco, co si Dobby myslí už dlouho, od té doby co Harry Potter byl tak těžce raněn v závěrečné bitvě s Tím-kdo-nesmí-být-jmenován a přežil.“ Pustil Winkyna zápěstí a uchopil ji za předloktí, pevně zmáčkl. „Profesor Snape nemohl oživit Harryho Pottera, protože předně nemohl Harryho Pottera zabít. Chápeš, Winky? Harry Potter nemůže zemřít. On je…nesmrtelný.“

Tato povídka byla napsána pro Cybele. Vrať se zpátky k nám brzy. Děkuji Maeglin za nápad, aby tato povídka byla vyprávěna očima Winky.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský