Fantasmagorium

Autor: Alane
Hlavní postavy: Viktor Krum/ Harry Potter
Shrnutí: Druhý úkol jak se zdá měl pro Viktora netušené důsledky.
Poznámka: Doba děje mezi čtvrtým a pátým rokem

Prázdninové intermezzo

Mladý muž seděl na schodech svého srubu a zachmuřeně se díval na moře, jak zaplavuje písečnou pláž. Měsíc svítil jako o závod, ale mladík okolí příliš nevnímal. Jeho myšlenky se podobaly noci, ve které žádný měsíc nesvítí.
Znovu selhal.
Zase se mu nepodařilo uspokojit dívku. A na téhle mu tolik záleželo, nebo aspoň si to ještě před hodinou myslel. A přitom všechno vypadalo tak nadějně…
Bez rozpaků přijala jeho pozvání do srubu, ačkoliv si byl jist, že podobnou nabídku dostala poprvé v životě.
Když objímal její ještě skoro chlapecké tělo a líbal ji se zavřenýma očima, měl dojem, že je všechno na nejlepší ceště. Ale stačilo, že otevřel oči, jeho pohled se setkal s jejíma hnědýma očima a on ztuhnul.
Proč musela být tak zvědavá a chtěla nechat rozsvícené světlo? Kdyby ta iluze trvala déle, bylo by možná všechno v pořádku. A k tomu zvuk příboje. Množství mořské vody.
Proti jeho vůli se mu vybavila jiná vodní plocha, plocha jezera.
Nemělo cenu dál se snažit.
Sebelepší kouzlo by nedokázalo tuhle situaci zvrátit.
„Udělala jsem něco špatně?“ zeptala se dívka vylekaně.
„Neudělala,“ řekl mladík unaveně. „Jenže, víš, mám tě rád, mám tě hodně rád, záleží mi na tobě, ale miluju…“
„To je jedno, koho. Zřejmě to nebudu já,“ řeklo děvče kousavě a pohlédlo na něj.
V rozpacích, které by od něj nečekala, odvrátil hlavu a neodpověděl.
„Asi bude lepší, když půjdu a není třeba, abys mě doprovázel,“ řekla s neskrývanou rozmrzelostí.
„Promiň, Her-miou-no. Určitě si najdeš někoho lepšího. Třeba ten Ron…“
Studeně odsekla: „Dobrou noc, Viktore,“ a nedalo se říci, že by dveře srubu zavřela příliš šetrným způsobem.
Cestou k bungalovu, kde bydlela s rodiči, uvažovala, jestli Viktor nemá nakonec pravdu. Pravda, Ron je trochu nemehlo, ale možná má skryté přednosti, o kterých se Krumovi může jen zdát. Možná jen kvůli tomu přijala Viktorovo pozvání, možná jen proto, aby si tohle ujasnila.

Viktor si uvědomil, že mu skoro zázrakem podařilo vyhnout ošemetné situaci. Kdyby Hermiona chtěla znát konkrétní objekt jeho zájmu, měl by problém jí odpovědět. Lhát jí nechtěl, říct pravdu taky ne. Sám si nedokázal vysvětlit, jak se stalo, že skočil do bradavického jezera v průběhu turnaje tří škol s plnou hlavou hnědých očí Hermiony, ale když ji vynášel ven, bylo všechno jinak.
Zpackané kouzlo, díky němuž by spíš Hermionu krutě pokousal než zachránil. Pak pomocná ruka toho, kdo mu pak ukázal ostrý kámen. Kámen, kterým úspěšně přeřezal provazy poutající Hermionu k ohromné soše. A jeden jediný pohled do očí.

Viktor těžce vstal. Konečně pochopil, že dnešní situace se bude pořád opakovat, ledaže…
Leadaže by se za podobných okolností díval do očí chlapce, který ho svým pohledem v jezeře uhranul.
Do očí zelených jako jezero.
Do očí, o kterých se mu od té doby denně zdá.
Do očí Harryho Pottera.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský