Fantasmagorium

originál
Autor: GMTH
Překlad: D.J. Orlovský
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: Ron každý rok pátrá po dárcích od Harryho, nicméně po letošních Vánocích si to příště asi rozmyslí, pokud se nějakého příště vůbec s Hermionou dožijí
Poznámka: Autorka děkuje Nimori za beta read a Nim a Maeglin za jejich podporu a povzbuzování
Navazuje na Přijeďte na Vánoce

Přijeli na Vánoce

ilustrace k povídce

„Nechápu, jak jsem se k něčemu takovému mohl nechat přemluvit.“

„Severusi,“ povzdechl si Harry, přešlápl, protože fronta se vůbec nehýbala. Balíčky v jeho rukou se nebezpečně zakymácely a jen jeho reflexy chytače jim zabránily spadnout na zem.

Severus zkřížil ruce na prsou a sledoval, jak se davy nakupující vánoční dárky cpou do obchodu Gilder & Gossard. „Já prostě absolutně nechápu, jak někdo se špetkou zdravého rozumu může nakupovat na Štědrý den,“ zavrčel. „Ano, to platilo i na vás, madam.“ Přimhouřil oči na černovlasou čarodějku, která stála ve frontě kousek od něj a neustále do něj strkala ramenem. Odvrátila se s nadutým tss a Severus se za ní drze uculil.

Říkal jsem ti to,“ řekl Harry otráveně. „Chtěl jsem Ronovi koupit dárek na poslední chvíli, aby nečmuchal, co jsem mu koupil, jako to udělal minulý rok.“ A předminule taky. A rok předtím taky. Ta všechny ty roky v bradavicích dokázal Rona dárkem k Vánocům překvapit jen ten poslední rok, a to jen proto, že byl celý prosinec v nemocnici a neměl možnost koupit dárky dřív než na nový rok.

Ale když Harry mluvil, došlo mu, že ho Snape vůbec neposlouchá. Ne že by na tom nějak zvlášť záleželo, vysvětloval své důvody už tolikrát a pokaždé se zdálo, že on to pouští jedním uchem tam a druhým ven. „Dobře víš, že jsi nemusel jít se mnou,“ řekl. „Jen jsem prostě myslel, že bys nechtěl zůstat sám s Ronem a Hermionou po tom…“

„A to je ta druhá věc, co jsem chtěl,“ řekl Snape a ztišil svůj hlas do chraplavého šepotu. „Jestli pan Weasley udělá jakoukoli narážku na to, co se stalo loni, buď si jist, že dalších Vánoc se nedožije.“

Harry cítil jak rudne. „Řekl jsem mu to,“ zamumlal, ale oba věděli, že to neudělal. Vlastně byl překvapený, že Snape vůbec souhlasil, aby je Ron a Hermiona letos navštívili, i když on sám litoval, že Rona neuřknul, protože nevynechal jedinou příležitost, aby ho neškádlil tou jeho neúmyslnou exkurzí do jeho soukromého života, kterou jim zařídil. Horší to ale bylo s Hermionou, která většinu týdne jejich návštěvy měla nervózní výraz, a předminulou noc Harryho dokonale uzemnila nejistou otázkou ohledně toho, „jak udělat muže šťastným“, když Harry spěchal do postele dřív než obvykle.

Kde spal sám. Opět. Severus odmítl dokonce Harryho byť jen políbit, když byli Ron a Hermiona u nich.

Severus dával najevo tak svou podrážděnost, že vytrhl Harryho z úvah. „Už by mělo být pro tebe bezpečné jít domů, jestli chceš,“ řekl Harry a podíval se na hodinky. Bylo víc, než si myslel. „Ron a Hermiona budou na štědrovečerní večeři v Doupěti. Už museli dávno jít.“

„A to mi říkáš až teď?“ zeptal se Severus neomaleně a s hlasitým prásk, které způsobilo, že černovlasá čarodějka leknutím zaječela, se přemístil z obchodu.

O hodinou později se Harry konečně dostal na řadu, koupil Ronovi nové šachy s tématem famfrpálu a zaskočil vedle do papírnictví, kde koupil Hermioně nový brk, který si přála. Když utratil všechny peníze, zmenšil náruč dárků do praktičtější velikosti a poslal je napřed, než se sám přemístil domů.

Bezpečností opatření, kterým Harry musel projít, způsobilo, že na kůži cítil brnění jako by ho píchlo tisíce maličkých jehliček. Z obav ze svých dřívějších známých, který běhalo po svobodě ještě dost, Severus zařídil, že se sem mohli přemisťovat jen on a Harry. Efekt toho kouzla byl nepříjemný a Harryho na chvíli pořádně bolela hlava, před očima mu divoce poskakovala světélka, jak mu kolem hlavy kroužily víly, které utekly z vánočního stromečku. Zahnal je zpátky a sledoval, jak se usadily na větvích, jejich třpytivá tělíčka byla jediným zdrojem světla v místnosti.

Byt byl podivně tichý. Bez Ronova a Hermionina neustálého hašteření, Harry očekával, že uslyší aspoň Severuse, jak něco kutí v malé místnosti, která mu sloužila jako laboratoř, ale neslyšel cinkání lahviček ani tiché mumlání zaříkadel. „Severusi?“ zavolal do temnoty, zakopl o Ronovy tenisky ležící uprostřed obýváku. Mihotavé světlo svíčky na stěně nahoře na schodech zaplašilo stíny a Harryho srdce se nečekaně rozbušilo. Vyběhl nahoru a vpadl do ložnice, kde našel přesně ten vánoční dárek, v který doufal.

„No už bylo na čase,“ zavrněl Severus, pomalu si přitáhl k sobě přikrývku. Světlo svíčky dopadlo na jeho tělo svou oranžovo-žutou září a vytvořilo na jeho hrudi hru světla a stínu, jak se oheň třepotal. „Čekám na tebe už nejmíň hodinu. Myslel jsem, že bychom mohli využít čas, kdy jsme konečně sami, co říkáš?“

Harry němě přikývl a sledoval tu elegantní ruku, jak odhrnula přikrývku, sklouzla mezi Severusovy nohy a začala třít jeho naběhlý penis, až dosáhl plné erekce. Harrymu přišlo celé věky, co Severuse viděl takhle a cítil, jak se při tom pohledu přesouvá krev do jeho vlastních slabin.

„Ta pohovka byla dlouho tak osamělá,“ řekl Severus a roztáhl nohy ještě víc, takže Harry zahlédl nejasný obrys jeho naběhlých, plných koulí. „A tak dlouho chladná.“

Harry se usmál a přistoupil blíž k posteli a rozepnul přezku svého pláště. „Nikdo ti neříkal, že máš spát tam, to dobře víš. Byl bys jen vítán, kdybys zůstal v naší posteli. Já bych tě zahřál.“

„Jasně s panem Weasley ve vedlejší místnosti s uchem přitisknutým na stěně? Ne, děkuji nechci. Navíc ujišťuji tě, že se umím docela dobře zahřát sám.“ Severus si smyslně přejel po penise a usmál se nad tím, jak Harry překvapením otevřel pusu dokořán.

“Tos neudělal.“

„Buď si jist, že jo.“

Harry si olízl rty. „Jak často?“

„Každou noc. A ty?“

“No…jo.“ Harry doufal, že nedostatečné světlo svíčky zakryje jeho ruměnec. „Ale nikdy mě nenapadlo že ty.“ Ta myšlenka byla velmi vzrušující a Harryho penis ztuhnul tak rychle, že to až skoro bolelo.

“Nepotřeboval jsem to od doby, co jsme spolu,“ řekl Severus. Špička jeho penisu byla rudá a Harry v sporém osvětlení viděl, jak se začíná lesknout. „Ale když je jeden sám, musí si to holt udělat rukou. Tak to je. A nedívej se na mě tak vyjeveně, Pottere. Dobře víš, že to nevymyslela tvoje generace. Honil jsem si ho ještě dřív, než ses vůbec narodil.“

“Vážně.“ Harry se na na chvíli tvářil vážně, ale pak se na jeho tváři objevil široký, zlomyslný úsměv. Dvěma kroky překonal vzdálenost, která ho dělila od postele, přehodil jednu nohu před Severusova stehna a rozkročil se nad ním tak, aby naběhlé V jeho kalhot bylo co nejblíž macatému penisu jeho milence. „Tak to potom máš cvik, co?“ 

Než mohl Severus něco odseknout, chytil ho Harry za obě zápěstí, přitiskl je k polštáři za jeho hlavou a vrhnul se na něj, aby si vynutil polibek, který je oba připravil o dech. Severus se svíjel, zvedal boky proti Harryho erekci způsobem, který Harry shledával absolutně uspokojujícím a zmítal hlavou ze strany na stranu. „Pusť mě.“

„Proč? To se tak toužíš vrátit na pohovku?“ Harry na okamžik sledoval Severusovu tvář, pátral po náznaku, že tahle hra je nevítaná. Severus se přestal vzpírat a zadíval se do Harryho očí, chřípí se mu chvělo způsobem, v kterém Harry už dávno poznal nevyřčený příkaz, aby ho ošukal a udělal to tvrdě. Harry se znovu usmál a sevřel Severusova zápěstí v jedné ruce, druhou zalovil v kapse svého hábitu. „Myslím, že ti nedovolím dotýkat se sám sebe celý zbytek večera.“ Z jeho hůlky vystřelily magické provazy, obtočily se kolem Severusových zápěstí a uvázaly se kolem sloupků čela postele.

Severus zkusmo zatahal za pouta, zíral na Harryho, který se poté, co ho svázal, zubil se od ucha k uchu. „Užíváš si to, Pottere?“ 

„To buď ujištěný, moc.“ Harry pohnul boky, takže se jejich erekce otřely jedna o druhou. „A ty si to taky budeš užívat, to ti přísahám.“ Jeho ruka se vznášela ve vzduchu ad Severusovým penisem, svrběla ho dlaň, když cítil jeho teplo a Severus se pod ní nadzvedl. Harry ale jen letmo pohladit tu jeho naběhlou délku. „Na druhé straně myslím, že se tě dneska nebudu dotýkat.“ Slezl z postele, otočil se a začal se svlékat. „Přinejmenším ne rukama.“

Netrvalo dlouho a jeho šaty ležely na hromádce před skříní. Harry si před nimi dřepl, jeho tělo tak zakrývalo Severusovi výhled. Zvětšil vánoční dárek zabalený v pestrém papíru, který měl v kapse. Roztrhl papír a zarazil se. Co když nebude schopný uvést ho to takového stavu, jako bylo v papírnictví. „Řekni, Severusi,“ začal, zvedl se a otočil se. Pero Hermionina nové brku bylo tak jemné, když po něm přejížděl prsty. „Vždycky mě zajímalo. Jsi lechtivý?“ 

„Nebuď absurdní,“ zavrčel Severus, ale v jeho hlase byl náznak potlačované paniky. Harry přimhouřil oči a posadil se kraj postele, pobaveně se na díval, jak Severus skrčil kolena, jeho ruce sevřely hedvábné provazy.

„Zjistíme to,“ řekl Harry, zatlačil na Severusovy nohy, dokud ho nepřinutil je narovnat. „Stál jsi tváří tvář Voldemortovi. Neříkej mi, že se bojíš jednoho malého orlího pera.“

„Nebojím se,“ odvětil Severus, ale jeho oči se rozšířily, když spatřil Harryho, jak otáčí brk mezi palcem a ukazováčkem. Jeho polknutí bylo téměř slyšitelné. „Já…jsem alergický.“

Harry si odfrkl. „Hezký pokus, Severusi.“ Severusova kolena se začala znovu zvedat a Harry se hbitě usadil na bocích svého milence. Natáhl se a přejel koncem brku Severusovi přes rty. Severus zavrčel a otočil hlavu na stranu. Harry využil tuhle výhodu téhle pozice a přejel perem přes odhalenou linii Severusova krku. 

„Pottere…“ Severusův hlas obsahoval chraplavé varování, ale Harry to ignoroval a začal putovat po Severusově klíční kosti. Jemný švih nejprve v jednom směru a pak v druhém, krátké zanoření do každého podpaží, které Severuse přinutilo se svíjet a Harry se přesunul na šlachovitý hrudník. Kreslil široké kruhy, které se pomalu zabydlovaly uprostřed. Bez varování sklonil hlavu a uchvátil zuby jednu bradavku, zatímco lechtal perem tu druhou. Severus skučel a vzpíral se, snažil se ovládnout.

„Líbí?“ zašeptal Harry, ještě naposledy olízl bradavku a přesunul se k druhé. Severusovo zasténání v odpověď bylo přesně to schválení, v které Harry doufal. Usmál se a posadil se, sklouzl dolů na Severusova stehna a pokračoval v cestě brku dolů po Severusově trupu, s důkladnou precizností přejel po každičkém chloupku na hrudníku svého milence.

Když se konečně dostal na konec Severusova hrudníku a začal přejíždět v kruzích po jeho břiše, muž se začal třást. Jeho břicho ztuhlo snahou ovládnout se, když po něm přejíždělo pero, jeho kůže se leskla potem, který vytvářel na jeho břiše malou kalužku. Harry cítil na zadku, jak se Severusovy nohy třesou. „Tak co, už si to užíváš, Severusi?“ zeptal se tiše, jeho hlas byl drsný touhou, když umístil pero přímo na vlhkou špičku penisu svého milence.

„N-ne,“ zněla koktavá odpověď, ale Harry si nebyl jistý, zda je to odpověď na jeho otázku nebo naléhavá prosba, aby ho už netrápil. Rozhodl se ale, že na tom nesejde. Pomalým pohybem sklouzl mokrým brkem dolů a hladil jím celou délku Severusova penisu od špičky až po kořen a zpátky, rychle jím zavířil okolo žaludu než se mohl umazat o tekutinu vytékající z otvoru. Zvuk někde mezi zavrčením a výkřikem zarezonoval místností a Severusova kolena vyletěla tak prudce nahoru, že Harryho vyhodila z jeho místa. Dopadl na matraci, zavýskl smíchy a místnost se nečekaně rozmazala, když mu spadly brýle.

„A to stačilo, Pottere,“ vyštěkl Severus, hrudník se mu namáhavě zdvíhal. „Buď mě pusť a nebo mě pořádně ošoustej prostě pomoz mi, já…“

„A kde je legrace?“ Harry se přetočil na břicho a spočinul tváří na Severusově břiše. Jeho pusa byla jen centimetry od zarudlého žaludu jeho milence. „Myslím, že nejdřív tu máme na programu jisté jednání,“ řekl, vydechl horký vzduch na citlivou kůži.

„Dobrý bože, Harry…“

„Nejdřív, chci, abys slíbil, že tu dneska budeš spát. I když se Ron a Hermiona pravděpodobně už nevrátí, protože stráví noc v Doupěti.“

Severus strnul a Harry se rozhodl, že to bude chtít víc přesvědčování. Pero stále držel v ruce a zasunul ho mezi Severusovy nohy, kde škádlil citlivou kůži na vnitřní straně jeho stehen. Svaly sebou škubly. „Slibuješ?“

„Fajn.“ Severusův tón byl nevlídný, ale jeho nohy se roztahovaly.

Harry se zašklebil. „Za druhé, nepřeji si, abys si ho honil, pokud u toho nebudu, abych se díval.“ Pero se posunulo níž, klouzalo podél Severusovy hráze a jeho nečekané zasyknutí byla rajská hudba pro Harryho uši.

„F-fajn. Ale teď prosím…prosím…“

„A za třetí, chci vědět, na co jsi myslel, když sis to dělal.“

„Ne.“

„Řekni…“ Harry vyplázl jazyk a přejel jím přes vlhkou špičku Severusova penisu. Severus se tak roztřásl, že Harry cítil vibrace na tváři, ale přesto neodpověděl. Harry přejel jazykem přes Severusův penis ještě jednou a pak znovu, zatímco šimral jeho šourek brkem a cítil, jak se svaly pod jeho tváří stahují až měl pocit, že jeho hlava leží na dřevěném prkně. „Severusi,“ zašeptal, jeho horký dech dráždil krví naplněnou tkáň a nečekaně Severus zakřičel svoji odpověď.

„MYSLEL JSEM NA TO, JAKÉ BY BYLO SLEDOVAT RONALDA WEASLEYHO, JAK ŠOUSTÁ SVOJÍ MANŽELKU!“

Harry zamrkal a pero v jeho ruce se zastavilo. Tohle byla ta poslední věc, kterou by čekal, že uslyší. „Týjo.“ Nikdy netušil, že Severus má voyeuristické choutky. Ani že by ho nějak zajímal heterosexuální sex a především sex mezi Ronem a Hermionou. „To je…“ Výstřední. Bizardní. Příšerné jen na to pomyslet.

„Ptal ses,“ ucedil Severus skrz zaťaté zuby. „A teď laskavě přestaň klást směšné otázky a vykuř mi ptáka.“

Stále užaslý Harry na okamžik zatoužil vědět, jaké další bizardní fantazie ten muž mám ignorujíce náhlý nával horka ve tvářích, když Severusova kůže vzrušením zrůžověla. Pak ale v duchu pokrčil rameny a sklonil hlavu, nabral Severusův penis na plochu svého jazyka,

Byla to otázka chvilky, než Severus zapřel chodila do matrace a zvedl boky do vzduchu, využívaje síly páky, aby bez slitování naplnil Harryho ústa. Neschopný sát ten překotně se pohybující penis, uvolnil Harry svoje hrdlo a nechal Severuse pronikat do své pusy, z koutku úst mu vytékaly sliny na ten šíleně se stahující sval za jeho tvářemi. Severus vzdychal a sténal, svíjel se a přirážel a křičel Harryho jméno, příliš brzy, produkt jeho uspokojení naplnil Harryho hrdlo.

Harry byl na kolenou dřív než sebou přestal Severusův penis škubat, zatápal v nočním stolku vedle lůžka. Třel si svoji pulzující erekci jednou mastnou rukou, zatímco si klekal mezi Severusovi nohy a zvednul jeho boky z matrace, roztáhl jeho stehna do šířky a hluboko do něj pronikl. Cítil silnou touhu udělat, když přirážel do těsné dírky svého milence dlouhými rychlými pohyby, která způsobovaly, že každičký nerv v jeho těle zpíval. Severus mu vycházel při každém přírazu vstříc, vrhnul se na svůj penis s takovou vervou, že Harry věděl, že to nebude trvat dlouho. Jeho orgasmus ho zasáhl silou tornáda a on zabořil nehty do hebkého masa Severusových stehen, když v něm změknul poté, co ze špičky svého penisu vydal úplně všechno.

Někdo zalapal po dechu a o chvíli později Harrymu došlo, že to byl on sám. otevřel oči a zamrkal dolů na Severusovu smívající se tvář. „Hodláš mě už pustit?“ požádal Severus, sevřel pěsti, ale jeho tón byl tak hravý, jako ještě nikdy. „Nebo máš v úmyslu mě tu takhle nechat jako dáreček pro Ježíška?“

„Vydrž chvíli, jo,“ požádal Harry. Pomalu vytáhl svůj ochablý penis. Vytekly dvě kapky semene a dopadly na orlí pero brku. Harry si příliš pozdě všimnul, že zůstal ležet na povlečení mezi Severusovýma nohama. „K čertu. Teď abych šel ráno do Příčné ulice a koupil Hermioně nový brk. Nemůžu jí ho takhle dát.“

„Jsi přece kouzelník, nebo ne?“ zívl Severus, když se Harry vydrápal z postele, aby našel svoji hůlku. „Prostě to vyčisti. Nikdy na to nepřijde.“

„Jo, asi máš pravdu. Stejně zítra nebudou mít v obchodech otevřeno.“ Po pár kouzlech byly brk i postel čisté a suché a Harry se přitiskl svoje tělo k Severusovi tak, aby ho dokonale kopírovala, zatímco Severus si třel zarudlá místa na zápěstí. „Severusi,“ řekl zamyšleně po chvíli, otočil tvář tak, aby se přitiskla k mužově krku. „Vážně si myslel na Rona a Hermionu, když sis ho honil?“

Severus podrážděně vydechl do Harryho vlasů. „Jo, určitě. A byla to naprosto skvělá představa.“

Harry potřásl hlavou a zíral na Severuse vyděšenýma, rozšířenýma očima. „To nemyslíš vážně.“

„To víš, že myslím. Bylo to skvělé. Pan Weasley byl příšerný souložník a já jsem strávil spoustu příjemných hodin kritizováním jeho techniky. Popisoval jsem to příjemně detailně.“

Harry sklonil hlavu, aby zakryl, že se směje. „Lháři.“

„Spi, Pottere.“

„Neřekneš mi, jaké jsou tvá další fantazie?“

Severus znovu zívl a zhasnul svíčku. „Ne. Ale možná mě někdy přesvědčíš, abych ti je ukázal.“

„Mmmm…,“ zamumlal Harry ospale. Když je Severus přikryl peřinou, přitiskl se k němu blíž. „Šťastné to Vánoce.“

*****

„Myslíš, že už konečně spí?“

Hermiona se posunula a přitiskla ucho na dveře skříně. „Doufám.“

„Dobře,“ řekl Ron. „Tak odtud vypadneme.“

Hermiona zašmátrala v temnotě ve snaze najít kliku. Pomalu s ní otočila a trochu dveře pootevřela. Zaslechla zvuk lehkého chrápání obou mužů a pak se Hermioně sevřelo srdce úzkostí, když dveře narazily do něčeho na druhé straně a odmítly se otevřít víc. „Nemůžu je otevřít!“ zašeptala zděšeně a zavřela. „Něco tam překáží!“

„Prima tak to nech zmizet a jdeme!“

„Nemůžu! Zmizely by celé dveře!“

„Tak pak vykouzlíš nové! Dělej, chce se mi čůrat!

„Ale Rone. Dobře víš, že to udělá hrozný kravál. Prozradí nás to!“

Ron tiše zasténal a opřel se hlavou o stěnu. „Takže chceš říct, že tu budeme zavření až do rána?“

„Vypadá to tak. K čertu říkala jsem ti, Ronalde Weasley, že máme jít rovnou do Doupěte. Ale ne, ty jsi prostě musel šmejdit po dárkách, že jo?“

„Jak jsem měl vědět, že se Snape vrátí? A byl to tvůj nápad schovat se tady, když jsme ho slyšeli jít nahoru!“

„A jak jsem měla vědět, že se rovnou svlékne a vleze si do postele?!“ Hermiona se kousla do rtu. „Jak tohle vysvětlíme, když nás tu nachytají?“

„Nemám zdání. A jak vysvětlíme mojí mámě, že jsme nepřišli na štědrovečerní večeři?“

„Tohle je fakt prima malér. Harry nás už nikdy nepozve na Vánoce po tomhle.“

„No, to bude ještě dobré. Jestli už nikdy neuslyším Snapea říkat „vykuř mi ptáka“, bude to ještě příliš brzy.“

„Rone.“

„A jen aby bylo jasno, já nejsem příšerný milenec.“

Hermiona neodpověděla. Na nepříjemně dlouho zavládlo tíživé ticho, než se Ron přitiskl ke své ženě a položil si její hlavu na rameno. Jeho ramena se začala najednou třást smíchem. „Tedy jednou věcí si jsem jist,“ zašeptal. „Na tyhle Vánoce jen tak nezapomeneme.“

„Asi ne, a ne proto že bychom se nesnažili.“ Hermiona si přitáhla kolena k hrudníku a objala je rukama. „Jednu věc ti ale řeknu já. Nikdy to pero nepoužiju.“

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský