Fantasmagorium

Autor: Beatrix
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Shrnutí: Běžná hodina lektvarů.
Poznámka: Buď Darkness za betaread a podporu dík!

Příležitost

„…ale ze všeho nejdůležitější je ve správnou dobu přidat kořen mandragory, jinak nebude mít lektvar, Potter si sedne do první lavice!, požadovaný účinek….“ Jmenovaný chlapec, který se zrovna bavil tím, že po svých spolužácích střílel papírové kuličky, se zarazil, rozhlédl kolem sebe a když mu došlo, co profesor řekl, tak se znechuceně přestěhoval do prázdné přední lavice. Přitom ho sledoval přísný pohled učitele lektvarů, který automaticky odříkával obvyklý text.

Harry si vytáhl sešit, a dělal, že si zapisuje. Nikdy si nijak zvlášť nevedl zápisky – připadalo mu to zbytečné, stejně lektvar nenamíchá správně, a tak vlastně ani nevěděl, jak přesvědčivě hrát.

„A teď se dejte do práce. – Jistě jste všichni bedlivě poslouchali a výsledky vašeho snažení budou hodny času, který věnuji jejich opravování…“

Prevít! Co mám teď jako dělat v první lavici? Chm! Jakže to bylo? …… Nalít něco do něčeho…že by vodu do kotlíku? Asi jo……a dál?! Kdyby mě aspoň nesledoval…

„Nějaký problém, pane Pottere?“ – Né, hrozně mě baví rochnit se v tom humusu… „Ne, pane…“

Je tak svůdný, když křiví rty opovržením. Takovou dobu ho učím, a pokaždé ho dokážu znovu a znovu naštvat. – Za to bych si zasloužil Nobelovu cenu…„Profesoru Snapeovi za neúnavné štvaní Harryho Pottera v hodinách lektvarů…“ To by mi dal možná tak Pán Zla…

Jak mu planou oči vztekem…snaží se ovládat a zakrýt svou nejistotu…jistě, samozřejmě, že netuší co má dělat – celou dobu také nedával pozor…Podupává si nohou a přitom přidává naprosto špatné přísady…určitě mu to zase exploduje.

Někdy si říkám, jestli je vůbec možné, aby mou lest neprohlédl. Je mu patnáct. Opravdu věří tomu, že se mu tolik „věnuji“ jen díky jeho otci? Ne, milý Pottere, nemstím se vám za otce, užívám si vaší přítomnosti dokud to jde. – Nebo lépe řečeno: mstím se vám za to, že kvůli vám nemohu kdykoli vstát od stolu a trýznit studenty. Až odejdete ze školy, budu se bavit pouze vzpomínkami na tyto hodiny. Na ty vaše rozlícené pohledy, vzteky zrudlé tváře a roztřesené ruce.


Severus Snape, sedící za katedrou, si připadá jako puberťák. Jeho erekce pulsuje a on se s kamennou tváří snaží přesvědčit třídu plnou studentů o tom, že opravuje písemky. A přitom po očku sleduje Pottera, který dozajista vytvoří buď břečku, nebo neobyčejně silnou výbušninu. Ostatně jako vždy.

Ach Pottere, zase jste myslí mimo…Aspoň jednou, jednou jedinkrát by mi mohl odevzdat hotovou práci. Takovou, na kterou by stačila stupnice hodnocení…

Zvoní. Studenti spěchají pryč z tmavé učebny a cestou ven odevzdávají vzorky svých prací. Jen žák v první lavici se nemá k odchodu. Bezradně zírá do bublajícího kotlíku a neví co má dělat.

Kdyby tu aspoň byla Hermiona…ale ona si musí být nemocná a Ron si zrovna zlomí nohu…a oba jsou na ošetřovně…(to je ale náhodička, co?!)

„Á, zbyl nám tu Harry Potter, naše slavná celebrita. Vy nespěcháte na oběd?“ Snape využívá svého působivého hlasu a opět vybičuje Potterovu mysl k vzteklé nepříčetnosti. „Ne, nespěchám, protože mě tu stejně necháte sedět další dvě hodiny, dokud nebudu schopen odevzdat vzorek!“ Snape se jen ušklíbne a dál se přehrabuje v pergamenech.

Ó ano, milý Pottere. Máte naprostou pravdu. A víte co je na tom nejlepší?- Že jste tu sám. Úplně sám. Kdybych se vás rozhodl očarovat a znásilnit, nikdo by na to nikdy nepřišel. Díky vaší pronikavé intuici by to koneckonců nebylo ani tak těžké…než vám dojde, že vás chce někdo zabít, tak vyvraždí půlku světa.

Tak krásný jak se mračí a kouše si rty nervozitou. Mohl bych si ho hned teď vzít… Jedna zakázaná kletba a mám o zábavu postaráno…koneckonců by to nebylo poprvé co bych dělal zapovězené věci…Tak vzrušující a proti mně tak bezmocný…


Snape přestane předstírat, že ho zajímají ty hloupé pergameny a neskrytě pozoruje Potterovo počínání. Představuje si, co by mohl jak udělat, aby byla akce „Potterovo znesvěcení“ dokonalá. Začíná se potit. Jemné mravenčení probíhá jeho tělem.

„Pottere…“ počká až k němu chlapec tázavě vzhlédne. „Běžte na oběd … tentokrát vám ten vzorek odpustím…“ Chlapec zamrká. Tolik velkorysosti od Snapea nikdy nečekal. Ale neváhá ani vteřinu. - Vše sklidí a vyběhne ze třídy.

Snape počká až jeho denní můra zavře dveře a pomocí kouzla je zamkne. Pak odloží hůlku a líným pohybem najde erekci ve svých kalhotách. Obtočí kolem ní prsty, zakloní hlavu a pomalým tempem začne zpracovávat své vzrušení.

Jednou tě dostanu, ty malý spratku, jednou tě dostanu…

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský