Fantasmagorium

Autor: Perselus
Hlavní postavy: Severus Snape/ Hermiona Grangerová a další
Shrnutí: Parodie na svět HP fan fiction. Hermiona, Snape, Harry a Ginny, ti všichni mají mnoho tajností. Nadcházející bitva je všechny zastihne nepřipravené.
Poznámka: Napsáno před vydáním knihy Harry Potter a princ dvojí krve.

Severus Snape a primuska v plamenech

Primuska bradavické Školy čar a kouzel se připojila ke svým přátelům u sobotní snídaně. Černé kruhy, které měla pod očima, byly vidět na míle daleko. To přilákalo netušenou pozornost černých pichlavých očí od profesorského stolu.

„Vypadáš unaveně, Hermiono,“ poznamenal Harry znepokojeně. „Řekl jsem ti přece, že ti díky svému velkému jmění v Gringottově bance můžu vypomoct.“

„Harry, víš, že jsem příliš hrdá na to, abych to přijala. Nehledě na to, že práce šlechtí.“ Hermioniny oči se zahleděly do dáli, když si připomněla osud svých rodičů. Zavraždila je horda Smrtijedů, a proto si teď musela na studia v Bradavicích vydělávat.

Dělila svůj čas mezi práci u MacKouzelníka a hlídáním Snapeových ukrývaných bastardů, které schovával ve sklepení; byla jediná, kdo o nich věděl. K tomu ještě studovala a pomáhala Harrymu zachraňovat svět. Nemluvě o tajemství, o kterém se nikdo nesměl dozvědět.

„Myslel jsem, že u MacKouzelníka pracuješ odpoledne. Proč teda vypadáš, jako bys byla celou noc vzhůru? A co se ti to třpytí na víčkách?“ vyptával se Ron s pusou plnou klobásy.

Hermioniny rty se zvlnily znechucením, když mu po bradě stekl proužek tuku. Pak si potají setřela zbytek stříbrných třpytek z očí. „Já… jsem studovala.“

Harryho obočí vylétlo vzhůru naprostou nevírou. „Ty přede mnou něco tajíš, Hermiono? PROČ PŘEDE MNOU MUSÍŠ POŘÁD NĚCO TAJIT?“

V tu chvíli šel kolem profesor Lupin a nemohl přeslechnout Harryho emocionální výbuch. „Uklidni se, Harry. Tumáš, vezmi si kousek čokolády.“

Harry si vzal pořádný kus čokolády a pomalu se uklidnil.

Lupin znovu přijal místo učitele obrany proti černé magii, a to i přesto, že se toho postu dříve vzdal a rodiče studentů byli k smrti vyděšeni vědomím, že je vlkodlak. Sedl si vedle něj a vyzval ho: „A teď mi pověz, co se děje.“

„To Hermiona… Nemyslím si, že prodej kouzelnických hamburgerů vyžaduje takové množství make-upu. Já… “

„Moji rodiče byli zavražděni!“ vykřikla. Oba chlapci i profesor na ni soucitně pohlédli. Na tuto skutečnost zcela zapomněli.

Plášť jenom zavířil a černá postava zmizela ve vchodu pro profesory.

V Brumbálových očích zajiskřilo šílenství, když jeho pohled sklouzl z prchající tmavé postavy zpátky k nebelvírskému stolu.

Hermiona vstala a hrábla po své školní brašně. „Musím jít. Ranní směna u MacKouzelníka začíná za hodinu. A ještě musím udělat nějaké úkoly.“

Ron sebou trhl, protože si znovu spletl čelo s ústy a zapíchl si vidličku přímo mezi oči. Vytáhl ji. Nakonec se mu přece jen podařilo vložit vidličku do úst a sežvýkat míchaná vejce. „Neměla bys tak moc pracovat. Začínáš vypadat staře.“

„Já jsem stará, Ronalde. Pamatuješ na obraceč času?“ zeptala se a založila si ruce v bok.

„No jasně, to je pravda. Minulý září ti bylo 140 let,“ opáčil. Sebral zbytek míchaných vajíček z obočí a strčil si je do pusy.

Harry udělal obličej a taky se zvedl. Řekl, že musí udělat něco důležitého. Hermiona ale na to chlapci-který-přežil neskočila, protože viděla Draca Malfoye, jak se zvedá a následuje Harryho.

Když všichni opouštěli Velkou síň, každý zahloubaný ve svých tajemstvích, ozvalo se vyjeknutí následované Ronovým hlasitým klením, jak se snažil vytáhnout vidličku z nosu.


*****

Snape hloubal ve své pracovně. Jemně houpal dítě v náručí, zatímco druhému cpal láhev s mlékem do drobné pusinky. K tomu ještě houpal nohou další kočárek. Snažil se přijít na to, co u všech všudy způsobilo, že slečna Grangerová vypadá tak unaveně; jistě to nemělo na svědomí jen studium a dvě zaměstnání! Muselo v tom být ještě něco…

Ochranná kouzla byla zrušena a Hermiona Grangerová vešla dovnitř.

„No konečně!“ ozval se Snape popuzeně. „Platím vám dost na to, abyste chodila včas, slečno Grangerová!“

„Omlouvám se, pane. Zaspala jsem a pak…“

„Přestaňte žvanit a popadněte nějaké dítě!“ obořil se na ni Snape.

„Nemůžu za to, že se potloukáte kolem a přivedete do jiného stavu každou…“ Než tomu mohla Hermiona zabránit, slova jí splynula ze rtů. Zakryla si ústa rukou, ale to už bylo pozdě bycha honit.

K jejímu překvapení temnotu ve Snapeově pohledu vystřídaly bolest a lítost následované soucitem, opět zlostí a nakonec apatií.

Snape jemně položil dítě a opustil místnost. Při odchodu za sebou práskl dveřmi.

Jen kdyby jí Snape mohl říct, že i přesto, že je bůh sexu a za týden dokáže uspokojit stovky žen, je jeho jediným přáním být s ní… Jenomže ona je studentka a on čestný muž, i když baží po nesnesitelné dívce.

Být neodolatelný nebylo lehké, zvlášť když si udržoval svůj temný, hloubavý a pečlivě udržovaný vzhled. O důsledcích nemluvě. Pár nocí vášnivého sexu v objetí jeho zkušených paží a všechny zapomínaly na lektvar proti početí. Důsledky v tuhle chvíli zrovna plakaly okolo slečny Grangerové.

Co může dělat? Je bůh sexu! Je temný hrdina! Je skvělý! Je ztělesnění snu každé ženy (a muže) o dokonalém muži!

Snape se v rohu své soukromé a přepychové komnaty schoulil do klubíčka. Chvěl se a vzlykal. Trochu zvedl hlavu a jeho pohled se setkal s odrazem v zrcadle, které se táhlo od podlahy ke stropu. Zoufalý muž přiškrceným hlasem zaklel: „Proklínám tě, Severusi Snape! Za to, že jsi prostě k pomilování, tě proklínám!“


Při obědě se přihodila zvláštní věc.

Hermioně stačil jediný pohled na Ginny, aby věděla, že má něco za lubem. Zakroutila hlavou, když se dívka znovu rozpustile usmála.

„Prosím, neříkej mi, kdo to byl tentokrát. Nechci to vědět!“ ozvala se primuska. Snažila se při jídle nezadusit při příšerných představách o tom, co jí chce Ginny asi sdělit.

Zrzka otevřela ošoupanou černou knihu a přeškrtla poznámku: „Zabini – poledne.“

„Ach bože, Ginny, ty máš knihu dostaveníček? Ne, neukazuj mi ji, nechci to vidět!“ řekla Hermiona a odstrkávala knihu od sebe. Vždycky věděla, že Ginny je… no… požitkář, ale tohle už bylo moc. Primuska, přestože byla starší, byla stále panna. A pak tu byla Ginny, věčně zaneprázdněná s někým, což bylo velmi znepokojující. Když si Harry s Ronem přisedli, tyhle myšlenky zaplašila.

Ron se posadil a začal se sápat po jídle, které měl v dosahu, ani se neobtěžoval vzhlédnout.

„Ahoj, Harry. Nechtěl by ses po obědě projít u jezera?“ zeptala se Ginny tím nejsvůdnějším způsobem, jakého byla schopna. Od doby, co Harry přiváděl Ginny do rozpaků, už uplynula dlouhá doba.

„No… Nemůžu, mám, no, něco… na práci,“ odmítl ji Harry. Zmijozelský stůl podrobil palbě svými nervózními pohledy.

Hermioně to neuniklo. Poprvé si uvědomila, že Harry jméno je jediné, které si Ginny nikdy do seznamu nezapíše, vyjma jejích bratrů samozřejmě.

Ginny vypadala lehce nakvašeně a zklamaně, ale to ji přešlo ve chvíli, kdy se uprostřed síně objevili dva cizinci. Chlapec a dívka, oba tak sedmnáctiletí. Nejen že se byli schopni přemístit do Bradavic, což Hermiona považovala za nemožné, ale také byli znepokojivě pohlední.

Brumbál vstal, aby je oba přivítal úsměvem a zářícím pohledem. Velká síň byla ztichlá a plna očekávání. Všichni chtěli vědět, kdo to je, jak se sem dostali a proč jsou vůbec tady.

Brumbál pozval oba cizince, aby se posadili k profesorskému stolu, a pak se otočil, aby oslovil studenty. „Rád bych vám představil dva nové studenty, kteří nám pomohou porazit Voldemorta.“

„Já myslel, že já jsem ten, kdo má Voldemorta porazit!“ vykřikl Harry. Vstal, ruce sevřené v pěst. „A PROČ MI O TOMHLE NIKDO NEŘEKL? PROČ MĚ POŘÁD MUSÍTE UDRŽOVAT V NEVĚDOMOSTI?“

Hermiona si všimla, že Snape protočil panenky.

„Uklidni se, Harry. A prosím tě, nic nerozbíjej; chvíli mi trvalo, než jsem uklidil ten nepořádek ve své pracovně!“ obrátil se Brumbál na Harryho.

Chlapec při zmínce o Brumbálově pracovně zrudl.

„Citronový bonbon?“ nabídl mu Brumbál, zatímco Lupin rychle přispěchal na pomoc a donesl mu místo něj kousek čokolády. Harry ji přijal, ale stále se měl před starým mužem s jiskřícíma očima na pozoru.

Nakonec se posadil zpět na své místo a čekal na Brumbálovo vysvětlení.

„V boji proti Voldemortovi potřebujeme veškerou pomoc, které se nám dostane, takže jsem dovolil těmto výtečným studentům, aby se připojili k Řádu. Tahle dvojčata k nám přišla z hollywoodské Školy čar a kouzel a ačkoli jsou velmi mladí, jsou to Bystrozorové.“

„Jak se mohli přemístit do Bradavic? V knize Historie Bradavic jsem se dočetla, že se nikdo nemůže…“ začala se Hermiona ptát. Vzápětí však byla přerušena sourozenci, kteří přistoupili k nebelvírskému stolu. V jejich úsměvech se zaskvěly zářivě bílé zuby.

„Ovládáme speciální druh magie, která nám dovoluje prolomit i ta nejsilnější obranná kouzla,“ řekla dívka a shrnula si dokonalé kaštanové vlasy za ucho. Hermiona nemohla s určitostí říct, jakou barvu mají její oči, protože se neustále měnily, a navíc disponovaly jakousi hypnotizující silou.

Chlapec, který stál vedle, přikývl a svůdně se na Ginny usmál. Měl kaštanové vlasy k ramenům a fialkové oči, které hypnotizovaly stejně jako ty sestřiny.

Brumbál se usmál a pokračoval: „Všichni, prosím, přivítejte Mary Sue a Garyho Stu Pittovy!“

Starý muž se otočil zpátky k sourozencům a pravil: „Myslím, že by bylo nejlepší, kdybyste se odebrali do svých komnat a připravili se na naše další odpolední setkání.“

Gary Stu se zeptal: „Byl byste tak laskav a požádal domácího skřítka, aby mi do mých komnat zanesl latté a borůvkový bagel?“

„Samozřejmě. Chtěla byste také něco, slečno Pittová?“ otázal se Brumbál a poplácal dívku po zádech.

„Ne, děkuji. Hlídám si postavu,“ odpověděla a předtím, než se otočila k Hermioně, která si na talíř přidala další dvě sušenky, blýskla takovým úsměvem, díky němuž by roztálo nejedno srdce. „Být tebou, udělám totéž,“ broukla a štípla Hermionu do ruky.

Než se na ni primuska stačila obořit, sourozenci za hlasitého halasu zmizeli.

„Nevěřím jí!“ zabručela Hermiona pobouřeně.

„Musíš ale uznat, že to byla podívaná!“ ozvala se Ginny.

Ron zvedl hlavu od talíře, poprvé od chvíle, kdy přišel, a zeptal se: „Co?“


Řád se sešel v podvečer v Brumbálově pracovně. Harry a Hermiona se mohli, od doby, co navštěvovali šestý ročník a díky jejich přínosu během války, účastnit se schůzek Řádu. Rona od toho drželi stranou. Hermionu napadlo, jestli vůbec zaznamenal rozdíl.

Hermiona prožívala už tak těžké období, a teď ještě ti noví členové, kteří byli jen pro zlost. Po demonstraci svých úžasných schopností a dovedností a představení svého prohnaného plánu dovolili profesoru Snapeovi, aby podal zprávu z posledního setkání s Voldemortem.

Primuska Snapea litovala vždy, když si uvědomila, že se musí účastnit schůzek Smrtijedů. Jeho hlášení jí nijak neulevilo. Útok se měl odehrát v následujících dvou dnech a oni nemohli dělat nic jiného než čekat.

Jako na povel se Snape náhle odmlčel a v bolestivém gestu si stiskl levou paži.

Všimla si, že odchází kvůli další noci plné mučení, a rychle ho následovala. Nevěděla, co by mu měla říct. Nerozuměla pocitům, které ji náhle zaplavily.

Když ho dohonila před vchodem do jeho komnat, chytila ho za ruku dřív, než ztratí veškerou odvahu. Při jejím doteku se zachvěl a jeho pichlavé černé oči se setkaly s jejími hnědými. „Co chcete, slečno Grangerová?“

„Já nevím… Ještě včera jsem si myslela, že nejste nic víc než hnusnej parchant, a teď se na vás toužím vrhnout. Takže si můžeme zašukat jako králíci.“

Chvíli její tvář studoval. Zvedl jeden dlouhý prst a odhrnul jí z obličeje zbloudilou kadeř hustých vlasů. „Vím, že tak na lidi působím.“ Jeho náhle něžné rysy potemněly a stáhl svou ruku.

„Vraťte se do společenské místnosti, slečno Grangerová! Tohle se nikdy nemůže stát!“ Jeho odchod doprovázelo lehké zašustění pláště. Zmizel v temnotách sklepení.

„Opatruj se,“ zamumlala Hermiona do prázdna a pak se vydala zpátky do společenské místnosti.

Postavy v pláštích utvořily kolem Pána zla, alias Hadího ksichtu, kruh.

„Než zahájím naše dnešní setkání, musím vám něco říct,“ ozval se Voldemort a odkašlal si. „Crucio!“ namířil hůlku náhodným směrem a všichni instinktivně uhnuli.

Pán zla se zasmál. „Jen kontroluju vaše reflexy. A teď k věci.“

„Zaútočíme zítra. Nevidím důvod, proč bychom měli čekat déle a… “

Jeden ze Smrtijedů zakašlal, a přerušil tak Voldemortovu řeč.

„Crucio!“

Muž padl k nohám temného kouzelníka, a zatímco Pán zla pokračoval v rozdávání instrukcí, plakal bolestí. Voldemort jeho nářek ignoroval.

„A nyní, Luciusi, postaral ses o ochranná kouzla?“

„Ano, můj pane. Všechna jsem s úspěchem zrušil. Ve chvíli, když Brumbál zaregistruje naši přítomnost, bude už příliš pozdě.“

„Výborně! Crucio!“ vykřikl Pán zla kletbu směrem k Luciusovi.

„Promiňte, můj pane, ale zač mě trestáte?“ ptal se Lucius mezi lapáním po dechu.

„Jen tak, ze zvyku. A teď vstávej, nebo to udělám znovu!“

Lucius rychle spolkl bolest a vrátil se na své místo v kruhu.

„Severusi, mohu se spolehnout na to, žes je svedl ze správné cesty a oni uvěřili, že se žádný útok v příštích dnech neuskuteční?“

Když Snape přistoupil blíž, krve by se v něm nedořezal. S jistotou věděl, že dnes v noci se mučení nevyhne. Takhle to bylo vždycky, když byl Pán zla v rozverné náladě. Když byl vzrušený, bylo metání Cruciata na vše, co se hnulo, jeho oblíbenou činností.

„Jistě, můj pane. Dnes odpoledne jsem předal všechny informace, jak jste chtěl,“ opáčil Snape, připravený přijmout ránu.

„Znamenité! Cru… Hej, Pettigrewe, ty idiote! Řekl jsem ti, že to cappuccino chci skořicí poprášit. Neřekl jsem ti, abys do něj dal celej vagon!“ otočil se Pán zla na Petera Pettigrewa, který mu právě přinesl šálek. Hadí ksicht namířil hůlku na Pettigrewa, seslal na něj kletbu Cruciatus a naštěstí zapomněl na Severusovo potrestání.

Peter padl k zemi a pištěl jako krysa.

Voldemort se rozesmál. Přitom šťouchal Severuse loktem do žeber. „No není to zábavné? Řekneme ‘Crucio ‘ a bum, válí se po zemi. Tohle prostě miluju…“ broukl Pán zla a utíral si slzy smíchu. „Bello, mohla bys jít blíž?“

„Zajisté, můj pane,“ odpověděla a dychtivě přišla blíž.

„Crucio! Opakovaně jsem ti řekl, abys neopouštěla kruh, aniž bych tě o to požádal!“ zasyčel Voldemort.

„Odpusťte mi, mistře, ale právě jste to řekl,“ ozvala se Bellatrix, kterou mučivá bolest srazila na kolena.

„Ach, opravdu… Moje chyba,“ opáčil s pokrčením ramen. Ještě jim dal pár instrukcí a pak všechny mávnutím hůlky propustil. Sám se vrátil do svých komnat, aby se připravil na následující den.


Hermiona seděla ve společenské místnosti a neklidně sebou šila. Její přátelé popíjeli máslový ležák a bezstarostně si povídali.

„Bojíš se toho útoku, Hermiono?“ všiml si Harry nakonec kamarádčina ustaraného výrazu.

„Ano… aha, jo tohle,“ zněla její odpověď.

„Všechno bude dobrý, Hermiono. Máme tu Harryho, aby nám zachránil krk. Tak mě napadá, jak tohle vždycky všechno víte, když nejste v Řádu…“ divil se Ron.

Harry s Hermionou si vyměnili vědoucí pohledy.

„Ano, teď, když jsi to zmínil, je to divný,“ ozvala se Ginny, aniž by odvrátila pohled od Gary Stua a jeho sestry, kteří byli obklopení dalšími studenty.

„Zatraceně!“ vykřikl Ron a snažil se utřít si tričkem tvář zmáčenou máslovým ležákem.

„Říkala jsem ti, abys nemyslel a nepil zároveň, Rone. Nikdy se netrefíš do pusy!“ řekla Hermiona vyčítavě. „Soustřeď se na svoje pití!“

„Mám toho plné zuby. Půjdu… se projít,“ broukla Hermiona a uhnula před Harryho pohledem.

„Půjdu taky,“ ozvala se Ginny, když si všimla, že Gary Stu a Mary Sue opouštějí společenskou místnost. „Možná se vzdám své 'sedmé večer' a pokusím se seznámit s těmi novými studenty.“

„Co máš na mysli tou svou 'sedmou večer'?“ zeptal se Ron podezíravě a prohlížel si sestru.

„Ty pij, Rone,“ připomněla mu Ginny a ukázala na jeho ruce, přes které mu vytékal obsah lahve do klína.

„Ksakru!“ vykřikl Ron a běžel si do ložnice převléknout kalhoty.

Harry se také rozhodl odejít bez zbytečných řečí. Hermiona si nemohla pomoct a následovala ho, aby jednou provždy zjistila, proč je v poslední době tak tajemný.

Z bezpečné vzdálenosti sledovala, jak všichni zamířili stejným směrem. Gary Stu a jeho sestra šli do sklepení, v patách jim byla Ginny a nakonec Harry. Zdálo se, že se chlapec-který-přežil nestaral o to, kam jdou ostatní. Bylo ale dost divné, že šel také do sklepení.

Když se dostali blíž k učebně lektvarů, zvažovala, jestli by měla jít dovnitř a počkat tam na profesora Snapea, nebo zda má pokračovat a podívat se, co její kamarád zamýšlí.

Zvědavost vyhrála, a tak následovala Harryho, který se zastavil přímo před zmijozelskou společenskou místností. To, co spatřila, ji nepřekvapilo tolik jako to, co následovalo.

Harry pobouřeně zíral na to, jak se Gary Stu a Malfoy vášnivě líbají. Bylo to znepokojující, ale Hermiona Malfoye vždycky podezírala, že je na kluky. Ale proč byl Harry tak rozhněvaný?

Malfoy si všiml Harryho přítomnosti. Pohledem se setkal s jeho očima, tvář zkroucenou směsicí touhy a omluvy.

„JAKS MOHL?“ vyštěkl Harry.

„Klid, Harry, není to tak, jak si myslíš,“ opáčil Malfoy a odstoupil od Gary Stua, který, ač čelil kompromitující situaci, dokázal vypadat stále neodolatelně.

„MILOVAL JSEM TĚ! PŘÍSAHAL JSEM TI NEHYNOUCÍ LÁSKU A TY JDEŠ A CICMÁŠ SE S PRVNÍ DĚVKOU, NA KTEROU NARAZÍŠ?“

Lupin se objevil uprostřed vřavy, udýchaný jako kdyby běžel. „Harry, uklidni se. Tumáš, vezmi si čokoládu,“ nabízel mu sladkost otrhaný profesor a poplácával ho po zádech.

Harry čokoládu přijal a strčil si velký kus do úst.

Malfoy k němu přistoupil a řekl: „Omlouvám se, Harry, ale nemohl jsem si pomoct. Jak jsem mohl odolat jeho kouzlu?“ Gary Stu blýskl zubatým úsměvem a v omluvném gestu pokrčil rameny.

Chlapec-který-přežil ale nechtěl nic slyšet. Zavrtěl hlavou a rozběhl se pryč, hnaný svým vlastním zoufalstvím.

Hermiona všechno sledovala s otevřenou pusou. Na jeden den toho bylo až příliš! Šla by svého přítele utěšit, kdyby ovšem nebyla tak dychtivá spatřit mistra lektvarů. Jak tak spěchala zpátky ke Snapeovým komnatám, nevšimla si, že Ginny někam zmizela.

Hermiona u Snapeových komnat zrušila ochranná kouzla a zaměstnala se uklízením už tak uklizeného pokoje. Snažila se nemyslet na krutost, které mohl být podrobován. Děti byly naštěstí u jeho nevlastní sestry. Neměla náladu poslouchat jejich pláč.

Dokonce ani ředitel o dětech nevěděl, což bylo legrační. Ještě překvapivější však bylo zjištění, že Snape má sestru. O učiteli lektvarů nevěděla vcelku nic, ale chtěla to všechno zjistit. Na všechno se ho zeptá, jen co si spolu zašukají tak, jako by měl přijít konec světa.

Ta představa její tělo zaplavila horkostí a neurčitými pocity. Modlila se ke všem bohům, aby se z toho ohavného srazu vrátil živý a zdravý.

Zaslechla, že se krb aktivoval, a rozběhla se do jeho ložnice a tam ho našla, jak se své smrtijedské oblečení snaží zbavit sazí. „No skvělé. Nejdřív Luciusova krev, teď saze. Tohle byl můj nejlepší smrtijedský úbor!“

„Profesore?“ naplnil Hermionin hlas místnost.

Chvíli vypadal překvapeně a pak se snažil poskládat rysy do svého obvyklého výrazu. „Myslím, slečno Grangerová, že jsem vám řekl, abyste šla do společenské místnosti! A je po večerce!“

Ignorovala ho a pokračovala ve zkoumání jeho těla. Když ho důkladně prohlédla, ulevilo se jí. Když se dotkla jeho suspenzoru, překvapeně uskočila.

„Díky Merlinovi, vše se zdá být nedotčené,“ řekla nakonec.

„Mám se ptát?“ ozval se Snape s pozvednutým obočím.

„Při mém poprvé by vám neměl chybět jistý důležitý úd.“

„Tohle je nevhodné, slečno Grangerová… Počkat, řekla jste ‘poprvé‘?“

Hermiona bojovala s ruměncem. „Pro vás jsem Hermiona“, pane. A ještě žádný kouzelník nechtěl můj věneček.“

„Když to nazýváte tímhle způsobem, není divu, že ho nikdo nechtěl,“ řekl suše. Přitáhl si ji blíž a uchvátil její ústa ve žhavém polibku.

Po deseti minutách líbání bez přestávky ji od sebe odstrčil. „Ne, já nemůžu! Jste má studentka.“

„Myslela jsem, že se Zmijozelové ušlechtilostí, čestností a všemi těmihle ptákovinami nezabývají,“ zabručela. Byla mrzutá, protože už na svých rtech necítila jeho.

„To nezabýváme, ale na to, abych dal v sázku svou práci, mám své peníze a jistoty příliš rád,“ odpověděl s úšklebkem.

„Během několika dní vypukne válka a všichni můžeme zemřít. Nechci umřít jako panna!“

„To je dobrý důvod,“ broukl a přitáhl si ji znovu k sobě. Snažil se z ní strhat šaty, zatímco ona se pokoušela o totéž. „Mimochodem,“ řekl mezi polibky. „Ten útok bude zítra…“

Když uslyšel, že se krb aktivuje, uvědomil si, že Brumbálovi nepodal zprávu o setkání s Pánem zla a o chystaném útoku. Oba teď byli nazí a nebyl čas běžet ke dveřím. Severus rychle popadl Hermionu a skočil s ní do postele. Luxusní prošívanou deku přes ně přehodil právě včas. V krbu se objevila Brumbálova hlava.

„Vidím, že už jste tu,“ řekl Brumbál a v očkách se mu zablýsklo.

„Ještě ne… tedy, chtěl jsem říct, ano, pane, právě jsem přišel, ale Pán zla měl velmi špatnou náladu a já, no… snažím se zotavit malým šlofíčkem,“ lhal Snape a snažil se Hermionu pod dekou uklidnit.

„Je mi líto, že tohle slyším, chlapče. Mám poslat pro Poppy?“

„NE! Chci říct… není třeba Poppy rušit. Potřebuju jen vydatný spánek. Ale klidně se obléknu a stavím se ve vaší pracovně, abych vám podal úplnou zprávu,“ chopil se Severus šance.

„To není potřeba, chlapče. Stačí, když mi o tom poreferuješ z postele,“ usmál se starý muž.

Severus se snažil, seč mu síly stačily, aby udržel tvář klidnou. To, že Hermiona olizovala celou délku jeho pulzující erekce, mu moc nepomáhalo.

„No, pane, v podstatě… útok plánují na zítřek. Měli bychom to dát Potterovi vědět, aby se mohl na zítřek připravit. Potřebujeme všechny bystrozory, které můžeme… DOBRÝ BOŽE!“ vyjekl Severus, když vzala Hermiona jeho penis do horkých úst (když mu Hermiona spolkla kamaráda - joke). „Omlouvám se, pane řediteli, to se jen vrátila bolest, kterou mi způsobil Pán zla svými kletbami.“

„Vypadáte opravdu špatně, Severusi. Dokonce se potíte. Jste si jistý, že nemám Poppy přece jen zavolat? To opravdu není problém,“ ptal se ředitel starostlivě.

„Ne,“ zazněla přiškrcená odpověď, když Hermiona zvýšila intenzitu sání.

„Pak tedy uvědomím členy Řádu. Nechám vás odpočívat,“ opustila Brumbálova hlava krb.

„Děkuji, pane řediteli,“ zasyčel Snape a zabořil se do načechraných, zmijozelsky zelených polštářů.


O mnoho vícenásobných orgasmů později si Severus s Hermionou leželi uspokojeni v náručí a jeden druhého líně laskali.

„Jsi si jistá, že´s byla panna?“ zeptal se bez dechu.

„Jeden by myslel, že zmijozelský bůh sexu jako ty bude schopen poznat pannu,“ odpověděla Hermiona laškovně.

„Domnívám se, že je to proto, že nevynikáte jen ve studiu, slečno Grangerová, ale že dokážete vyniknout ve všem,“ zavrněl.

Samolibě se usmála. Pak si na něco vzpomněla a zvážněla. Útok bude zítra.

„Severusi, pokud se nám podaří vyváznout se zdravou kůží, můžeme dál…“ soukala ze sebe.

„To si piš. Myslím, že když si ředitel nevšiml, žes mi ho vykouřila jemu přímo před nosem, nezjistí, že se vídáme,“ opáčil Snape. A pak že je všemocný! Mohl bych tu mít celou rodinu a ten starý hlupák by nic nezjistil. Počkat! Já tu mám celou rodinu, nebo ne?

Nadešlo ráno. Hrad byl tichý a tajuplný, skoro jako kdyby věděl, že bude každou chvíli napaden. Všichni bystrozorové a členové Řádu zaujali strategické pozice a čekali, až to začne. Severus Snape a Hermiona Grangerová pozorovali okolí z nebelvírské věže, zatímco se Brumbál s Lupinem snažili přesvědčit Harryho, aby vylezl z postele a připravil se k boji.

„Proč je z toho, že nenaplní svoji část věštby, ten malý spratek tak deprimovaný?“ zeptal se Snape Hermiony popuzeně.

„Zjistil, že ho jeho pravá láska podvádí s Gary Stuem.“ Hermiona na Harryho, který odmítal opustit prenatální polohu a vylézt z postele, smutně pohlédla.

Snapeovy rty se zvlnily v afektovaném úsměvu. „Opravdu? A kdo to má být? Počkejte, já vím. Je to slečna Weasleyová, no samozřejmě, ale kdopak ji může zastavit…“

„Ginny to není.“ Hermiona se otočila zpátky k oknu. Uvědomila si, že Ginny neviděla od chvíle, kdy se probudila.

„Kdo tedy? Slečna Láskorádová?“ hádal Snape.

„Draco Malfoy.“

Snape sebou trhl, když uslyšel jméno svého vynikajícího zmijozelského žáka. Draco a Potter? To jsem tedy od Draca čekal něco lepšího.

Na druhé straně pokoje Brumbál zlostně blýskal očima, zatímco se vždy-ohleduplný profesor Lupin snažil Harrymu pomoct. „Tady, Harry. Vezmi si čokoládu.“

„Harry, můj drahý chlapče, musíš v téhle válce naplnit svůj osud, nebo všichni zemřeme,“ zkoušel to Brumbál.

„Je mi to jedno, nezajímá mě to… Nejradši bych byl mrtvý,“ řekl Harry a přijal kousek čokolády.

Snape přistoupil k řediteli. „Kde jsou ti dva hlupáci, kteří mají v téhle válce zazářit vedle Pottera?“

„No tak, Severusi, nebuď na ně tak tvrdý jenom proto, že jsou tak úžasně krásní a talentovaní,“ broukl ředitel s úsměvem.

„To nic nemění na věci, že se po nich slehla zem. Od včerejší schůzky Řádu je nikdo neviděl!“ Snapeovi docházela trpělivost. Proč ti dva nepohnou zadkem a celou tu věc neskončí, abych se mohl vrátit k ošukávání Hermiony do bezvědomí?

Lupinovi se nakonec podařilo dostat Harryho na nohy a ven. Chlapec byl otupělý a bez zájmu, což Hermionu donutilo přemýšlet o tom, zda mají vůbec nějakou naději.

Vše se seběhlo rychle. Dřív, než se Severus stačil rozkoukat, vysílal kletby na své kolegy Smrtijedy. Všem tak ukázal, na čí straně vlastně stojí. Hermiona se také činila, ale Harry stál uprostřed toho všeho a čekal, až ho někdo oddělá.

Hermiona se doplížila ke Snapeovi, sehnula hlavu a zneškodnila kouzlo, které na ni mířilo.

„Kde jsou ta zatracená zázračná dvojčata, když je potřebujeme?“ vyhrkla.

Severus pokrčil rameny. Zbavil Luciuse Malfoye vědomí a zle se zachechtal.

Primuska si s protivníky vyměnila pár kleteb a rozhlédla se. „Kde je Ron?“

Severus kývl k hromadě s rudými vlasy a pobryndaným hábitem, která ležela na zemi.

„Ach můj bože, co se stalo?“ zeptala se a zmítal jí strach svého kamaráda.

„Nic hrdinského. Po deseti vteřinách bitvy zakopl o svůj hábit a praštil se o tamten kámen,“ vysvětlil jí ex-Smrtijed a klidně ukázal na inkriminovaný kus skály.

„Je… on je… “ vyhrkla Hermiona. Bála se větu dokončit.

„Ne, slečno Grangerová, takové štěstí nemáme,“ ušklíbl se Snape.

Už už se chystala reagovat na jeho suchý komentář, když se bitevním polem rozhostilo hrobové ticho. Pozornost všech se upřela na Harryho, který stál nyní tváří v tvář Voldemortovi.

Voldemort se šíleně smál chlapcově apatii. „Tohle bude jednoduché, skoro až trapně jednoduché!“ zasyčel Hadí ksicht.

Zvedl hůlku, připravený vyřknout kletbu, která měla ukončit Harryho život. Hermiona se rozběhla jeho směrem. Nebrala v potaz Snapeovy výkřiky, aby se držela stranou. Právě když byl Voldemort v polovině slova ‘Avada‘, vykřikla: „Harry! Chytej!“

Díky instinktům chlapce-který-přežil a famfrpálovým tréninkům teď chytil předmět, který mu Hermiona hodila. Několik vteřin předtím černokněžník stačil doříct druhou část prvního slova kletby. Harry se schoval za předmět, který se posléze ukázal být prachobyčejným zrcadlem.

Ve chvíli, kdy pohlédl do zrcadla, Pán zla zaječel jako fúrie v době menstruace a skácel se mrtvý k zemi.

Všichni jásali a běželi Harryho a Hermionu za jejich rychlý úsudek obejmout.

Harry si stále nebyl jistý. „Je opravdu mrtvý? Chci říct – ani nedořekl kletbu!“

Madame Pomfreyová si vedle ochablého těla Pána zla přidřepla a pečlivě ho pomocí své hůlky prohlédla.

„Zvláštní,“ řekla zamračeně.

„Není mrtvý?“ postavil se Snape vedle ní.

„Jistěže je mrtvý, ale nezabila ho ta kletba,“ odpověděla.

„Co tedy?“

„Srdeční zástava.“ Očima přehlédla dav, který se kolem nich vytvořil. „Zemřel hrůzou!“

„Hrůzou? Z čeho?“ zeptala se Hermiona.

„Jeho vlastní odraz v zrcadle na něj byl patrně příliš,“ opáčil Snape s úšklebkem. „Jeho vlastní ohyzdná tvář ho zničila.“

Poté, co bystrozoři pozavírali zbytek Smrtijedů a zjistilo se, že všichni unikli smrti jen s lehkými zraněními, vyrazili se Hermiona a Severus podívat po dvojčatech Pittových – ta se za celou dobu ani neukázala –, aby jejich zadky k ničemu odeslali zpátky do Kalifornie.

Po dvou hodinách se jim je podařilo najít na Astronomické věži. A nebyli sami.

Když se škrábali nahoru po schodech, slyšeli Ginnyin hlas. „Ano! Ano!“ hekala.

Hermiona potřásla hlavou. Hádala, že si to Ginny rozdává s Gary Stuem, ale kde potom byl Malfoy?

Snape byl připravený strhnout Nebelvíru body, ale uprostřed věty se zarazil. Gary Stu tam byl také, ale šukal s Malfoyem. Ti dva byli úplně mimo. Ginny stála rozkročená nad Mary Sue a svíjela se rozkoší.

„Ginny!“ vyjekla Hermiona.

Zrzka na svoji kamarádku ostýchavě pohlédla. Vstala a zakryla se kouskem oblečení.

Snape dal Malfoyovi a Ginny týden školního trestu s Filchem a dvojčata poslal do ředitelovy pracovny. Jakmile byla pryč, otočil se k Ginny a Hermioně.

Zatáhl dívku s hustými vlasy na stranu a zašeptal: „V noci se uvidíme, slečno Grangerová. Teď musím jít opravovat eseje.“

„Vždycky jsem si myslela, že až válka skončí, seknete s učením.“

„Žertujete? Miluju učení.“

„Ale vy studenty nenávidíte,“ poznamenala Hermiona nevěřícně.

„To byla část mého smrtijedského přestrojení. Mé děti jsou mou pravou láskou,“ řekl a vlídně se usmál.

Něžně ji políbil na rty, s třesknutím se změnil v netopýra a rozletěl se směrem ke sklepení.

„Myslela jsem, že‘s říkala, že není upír,“ mračila se Ginny.

„Není,“ odpověděla Hermiona. Obě dívky zamrkaly a pokrčily rameny.

„Mimochodem, Ginny, nemyslela jsem si, že jsi na holky,“ pohlédla Hermiona na zrzku.

„Vždycky jsem byla.“

„Ale co ta šaráda se všemi těmi kluky?“

„Musím přece dbát na svou pověst, nemyslíš?“ zeptala se Ginny a zazubila se.

„No, měla bych jít, musím… no… o něco se postarat… “ soukala ze sebe Hermiona.

„Máš na mysli práci ve striptýzovém klubu?“ zeptala se Ginny. Nepřítomně hleděla na své nehty.

Hermiona zbledla. „Jak ses to dozvěděla?“

„Jak bych to mohla nevědět, když ten klub vlastní Fred s Georgem? Jenom Ron je tak hloupej, že o tom neví.“

„Vidíš, a já si myslela, že mám tajemství, které nikdo nikdy neodhalí,“ poznamenala Hermiona rozčarovaně.

„Nikomu to nepovím, když ty nebudeš vykládat o Mary Sue,“ navrhla Ginny.

„Ujednáno,“ souhlasila zubící se Hermiona.

„Proč ses do toho vlastně pustila, Hermiono? Máš další dvě zaměstnání a vždycky jsi tak spořádaná,“ ptala se Ginny.

„Ale no tak! Zavraždili mi rodiče! Emoční labilita, touha po pozornosti?“ Opáčila Hermiona, jako kdyby to byla ta nejjasnější věc na světě.

„Pravda,“ pohlédla Ginny na svou kamarádku soucitně.

„Půjdu, nebo přijdu pozdě. Víš, jak to Fred s Georgem nesnáší,“ řekla primuska a vyrazila ke schodům.

Zrzka přikývla. „Jo, měla bych taky jít. Mám ‘pátou odpoledne’ s Hagridem.“

„No skvělé. Za tu bizarní představu ti pěkně děkuju. Teď budu mít týdny noční můry!“

„A co ty a mastnej Snape?“ vrátila jí to Ginny.

„To je úplně něco jiného! On je bůh sexu!“ odpověděla Hermiona. „Neumíš si představit, co s tím nosem dokáže.“

Obě dívky sestoupily po schodech dolů. Skrz vědoucí zdi hradu byl slyšet jen jejich smích.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský