Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Severus Snape/ Sirius Black
Shrnutí: Na spojenectví stačí být nepřítel jeho nepřítele. Ale co když jste přítel jeho nepřítele? Je to důvod k nezdaru? Kde se stala chyba?
Poznámka: Věnováno mé kamarádce Margarit
Dopsáno v prosinci 2006

Přítel mého nepřítele

Severus hleděl do tmy. Na ošetřovně bylo ticho a jen v kanceláři madam Pomfreyové se ještě svítilo. Severus se převrátil na bok a snažil se usnout. Nebylo to ale tak snadné. V puse pořád cítil tu odpornou pachuť lektvaru, který dostal. Nicméně se mu po něm dýchalo o poznání lépe. Potlučená žebra stále pekelně bolela, ale už mu při každém nádechu nepocházela hrudí řezavá bolest.
Kdyby se udělovaly medaile za nejčastější pobyt na ošetřovně, měl by Severus jisté zlato. Pochyboval, že v celé historii Bradavic strávil někdo na ošetřovně tolik nocí jako on. Čert aby toho Blacka vzal! I když…no dobrá tentokrát v tom byl více méně nevinně. Vyprovokoval ho. A proč? Prostě si jen tak seděl v knihovně a najednou přišel Black s tou svojí bandou.
Severusovi se bezděčně zkřivily rty odporem. Jak toho Pottera nenáviděl. Frajírek jeden namyšlený, brýlatý, rozježený, nafoukaný, arogantní, sebestředný, samolibý, ješitný… Severus jen potřásl hlavou. Mohl by strávit výčtem těch přívlastků zbytek života.
Posadili se k vedlejšímu stolu. Dělali to vždycky, aby na něj mohli dělat obličeje a házet po něm papírové koule. Jenže Black si nesednul, opřel se o stůl, přičemž měl zadek vystrčený přímo Severusovým směrem. Tak pěkný vypracovaný zadek přímo vybízel k sáhnutí, plácnutí a štípnutí v jakémkoli pořadí. Mělo to háček. Sirius Black byl kluk. Severus Snape byl taky kluk. Kluci klukům na zadek nesahají, tím spíše je neplácají o štípání ani nemluvě. Jenže on si chtěl strašně moc sáhnout. Výsledkem bylo zlomené žebro, dva zlomené prsty a vykloubené rameno. Jedno malé, letmé pohlazení mu zařídilo tenhle výlet na ošetřovnu. Skoro by se dalo říct, že se to Blackovi nelíbilo.
Severus zíral do zdi a přál si, aby už Pomfreyová šla spát. Měl tu jistou naléhavou záležitost v kalhotách pyžama, která si žádala pozornost, jenže dokud byla na doslech, neodvážil se.
Začalo to asi před rokem, kdy si poprvé uvědomil, že k Blackovi cítí dvě rozdílné emoce - nenávist a touhu. Bylo to zvláštní, nikdy tenhle druh problému neměl. Kluci se mu nelíbili, teda holky taky ne, ale to přece nic neznamenalo. Tohle přišlo jako blesk z čistého nebe. Nevěděl, co to způsobilo. Nicméně trápit se tím, proč ho při myšlence na Blacka jistá část těla předchází snad dobře o dva metry, nemělo přece smysl. Problém byl v tom, že Black jeho pohled na věc nesdílel. Vlastně o tom ani neměl tušení. A Severuse pomalu vnitřně užíralo, že ho přitahuje přítel jeho nepřítele.
Na chodbě se ozvaly nějaké zvuky a jak se přibližovaly, napínal Severus stále víc uši. Madam Pomfreyová šla otevřít a do místnosti vstoupila profesorka McGonagallová v kostkovaném županu a spolu s Potterem podpírali Blacka, který byl zelený jak sedma. Severus se snažil nehýbat, nedýchat a poslouchat.
„Co se stalo?“ zeptala se Pomfreyová.
„Asi něco špatného snědl,“ odvětila profesorka McGonagallová.
Black zaúpěl a pak následoval odporný zvuk, jak se pozvracel. Severus se zhnuseně zašklebil. Byl rád, že zrovna tohle neviděl.
„Dobrá, položte ho támhle na postel a já zatím připravím něco, po čem se mu uleví,“ řekla Pomfreyová a kvapně odběhla do své pracovny.
Severus slyšel, jak se Black zhroutil na postel a zřejmě Potter mu něco šeptal. Kroky ohlásily příchod madam Pomfreyové. Black dostal něco vypít a pak zacinkaly kovové kroužky závěsu, který kolem postele Pomfreyová zatáhla, aby se Black mohl převléknout do pyžama. Severus se jako by ve spánku otočil a skrz řasy pootevřených očí sledoval, jak se Black svléká. Pomfreyová totiž v domnění, že Severus spí, nezatáhla závěs úplně. Mohl tak krásně sledovat, jak si Black stojící k němu zády sundal košili, rozepnul si kalhoty a i se slipy si je stáhnul. Na okamžik se tak Severusovi naskytl pohled na Blackovu nahou postavu. Měl nádherné tělo. Jeho zadek byl teď ještě lákavější. Nebylo mu ovšem dopřáno dlouho se tím výhledem kochat, protože si Black natáhnul pyžamo a vlezl si do postele.
Severus cítil, jak jeho tepající penis napíná pyžamo a dožaduje se co nejrychleji úlevy. Bohužel zatím nebyl dost klid na to, aby mu ji Severus poskytl. A jak si pomalu uvědomoval, Black tu s ním zůstane přes noc, tudíž se příležitost ani nenaskytne. Skoro zaúpěl zoufalstvím. Bylo mu jasné, že bez pomoci tu bude jeho pták stát v pozoru určitě ještě na podzim.
Madam Pomfreyová zhasla a odešla do své pracovny, kde se po chvíli taky zhasnulo. Severus se neodvažoval ani dýchat, aby na sebe Blacka neupozornil. Ošetřovna se ponořila do skoro až posvátného ticha, který přerušovalo jen Blackovo chrápání. V lektvaru muselo být kromě jiných věcí asi i uspávadlo, protože to vypadalo, že spí velmi tvrdě.
Severus váhal. Na jednu stranu se bál, aby se Black najednou neprobudil a nenachytal ho. Na druhou stranu představa, že by se udělal v blízkosti objektu svého sexuálního zájmu, ho vzrušovala ještě víc. Otočil se čelem ke zdi a jen zlehka si přejížděl přes místo, kde jeho penis napínal pyžamo.
Nenašel k tomu odvahu.

*****

Severus proběhl krátkou spojovací chodbou a na křižovatce prudce zabočil do leva, až mu na podlaze podjely nohy. Ztěžka dopadl na bok, ale vzápětí se vydrápal na nohy a rozběhl se po schodech do sklepení. Nepříjemně blízko za jeho zády se ozýval dusot několika párů nohou a krvelačný řev. Několik studentů ze sedmého ročníku Zmijozelu se opět oddávalo své oblíbené zábavě a tou byl hon na Severuse. Jenže to byli těžkopádní hlupáci a dlouhonohý Severus jim hladce unikal.
Bohužel ten pád ho připravil o cenný náskok a teď je slyšel nepříjemně blízko za sebou. Dělali rámus jako stádu muflonů. Když zahýbal za roh, otočil se, aby zjistil, kde jsou. V plné běhu do někoho narazil, až téměř upadl. Ten někdo se otočil a Severus zalapal po dechu - James Potter, jeho největší nepřítel, a za ním zbytek té jeho bandy.
„Co tu slídíš?!“ vyštěkl Potter.
Severus se s odpovědí nenamáhal a pokusil se prosmeknout kolem nich. Black ho však chytil za paži. Severus byl ale jako had. Prudce se otočil, kopnul Blacka mezi nohy a utekl dřív, než se zmohl na odvetný úder.
Severus vběhl do chodby, ale téměř ihned si uvědomil, že odtud není žádný východ. Otočil se, ale jeho jemný sluch mu prozradil, že má cestu odříznutou. Postavit se jim v přímém střetu bylo šílenství. Sedmáci byli dobře o hlavu větší a vážili nejméně jednou tolik než on. Navíc se k nim teď připojil Potter a jeho banda, takže přesila byla dvojnásobná. Dovolil si na okamžik vychutnávat ironii faktu, že když jdou po něm spolupracují jeho spolužáci bez ohledu na to, z jaké koleje jsou.
Dusot nohou se nebezpečně blížil. Jedinou cestou odtud byly schody do spodních pater hradu. Jenže tam bylo přísně zakázáno chodit. Severus v jediném zlomku vteřiny zvážil pořádnou nakládačku a možný malér u vedení školy a došel k závěru, že porušení školního řádu bolí podstatně méně. V nejlepším případě se tam za ním vůbec neodváží. Stačí jen počkat, až je to přestane bavit a odejdou.
Spodní patra sklepení byla nestarší část Bradavic. Z bezpečnostních důvodů sem byl vstup zakázán. Bylo to tmavé, vlhké a ponuré místo, kam se vyjma Krvavého barona neodvážili ani duchové. Severuse ale temnota neděsila. Jakmile se jednou rozhodl, seběhl schody a vstoupil do labyrintu chodeb. Byl rozhodnutý nejít moc daleko, aby se neztratil, jenže k jeho nelibosti se Potter a Black odvážili za ním. Vytáhl hůlku a zvažoval, že by si pokusil prorazit cestu. Ovšem pak to zavrhl. Nahoře určitě pořád čekal zbytek jeho pronásledovatelů. A tak schoval hůlku do šatů a stáhl se hlouběji do tmavých chodeb.

Dlouho se obezřetně skrýval v jednom vlhkém výklenku, než si byl jist, že ho nikdo nepronásleduje. Začínala mu být zima. Na sobě měl jen černé kalhoty a tenkou černou košili se stříbrozeleným znakem Zmijozelu. Několikrát si přejel rukama po pažích, ale nepomáhalo to. Jednoduchým kouzlem zjistil čas a usoudil, že teď už by mohli být pryč. vylez tedy z výklenku, pokusil se nepříliš úspěšně smést z vlasů pavučiny, a zamířil zpátky.
Snažil se sledovat porušené pavučiny, ale ve chvíli, kdy se ocitl na rozcestí, které si nepamatoval, se mu začal do mysli vkrádat znepokojivý pocit. Otočil se a spatřil, jak velký černý pavouk hbitě opravuje poničenou síť. Na kratičký okamžik pocítil záchvat paniky, ale chladná logika prakticky ihned převážila. Když se vrátí, nijak si nepomůže. Cestu zpět už nejde. Vybral si tedy tu chodbu, která by podle něj měla vést do křídla s učebnou lektvarů.
Severus se nikdy nepovažoval za zbabělce, třebaže to o něm mnozí tvrdili (je sporné, zda postavit se přesile a zákonitě prohrát je statečnost nebo hloupost). Jenže tady ve tmě, kterou ani světlo z hůlky nedokázalo pořádně zaplašit, na zcela neznámém místě s vědomím, že se odsud nemusí nikdy dostat a umře tady, aniž by o tom někdo věděl, aniž by se po něm někdo sháněl, začínal mít strach.
Když narazil na místnost plnou okovů, a v jedněch zahlédl vybělené kosti, k smrti se vyděsil. Vzpomněl si na Filchovy historky o mučení studentů. Jeho fantazie teď pracovala na plné obrátky a on si představoval, že to jsou ostatky nějakého ubohého studenta, který si v zimě neotřel boty na rohožce a nanesl do Velké síně bláto. Jakmile překonal první šok, popošel váhavě blíž a zjistil, že to jsou pozůstatky nějakého zvířete. Ulehčeně se zasmál nad svým strachem a otočil se k odchodu, když se najednou podlaha pod jeho nohama propadla.
Vykřikl, ale nebyl tu nikdo, kdo by ho slyšel. Pokusil se zachytit okraje, ruce se mu však po kamenech smekly a pak jen padal tmou. Zdálo se to nekonečné. Najednou ucítil náraz, jeho tělem projela ostrá bolest a nad hlavou se mu uzavřela vodní hladina. Ústa mu zaplnila voda. Nemohl hýbat pravou rukou a nedostávalo se mu vzduchu. V první chvíli zpanikařil, ale zvítězil jeho rozum a on se několika bolestivými pohyby dostal na hladinu. Snažil se nějak udržet hlavu nad vodou. Podíval se nahoru a vysoko nad sebou spatřil otvor, kterým propadl. Bolest v pravé ruce sílila. Nepochybně byla zlomená. Mimo to každý nádech byl jako nůž zabodávající se mu do hrudi.
Když si jeho zrak zvykl na tmu, zjistil, že je v kruhové šachtě. Nejspíš to byla stará studna. Mokré šaty se mu lepily na tělo a vyjma toho, že studily, mu ztěžovaly pohyby. Začal se potápět a zalykat vodou.
Už věřil, že se tu utopí, když si všiml, že v jednom místě je ve stěně otvor. S vypětím sil se tam vydrápal. Byl to jen malý prostor, ale v tuhle chvíli pro něj měl cenu zlata. Byla mu hrozná zima. Prohlédl se. Hřbet levé ruky měl sedřený hluboko do masa, na pravé ruce měl bouli, jak zlomená kost tlačila na sval, bolest v hrudi mu byla důvěrně známá, znovu si zlomil žebra, určitě ne jen jedno. A zjistil, že má rozbité i pravé koleno. Zašátral v kapse a našel svoji hůlku. Trochu se mu ulevilo. Když už nic jiného, tak tu neumrzne. Vyčaroval oheň a usušil se.
Hladina vody se zdála být černá a Severuse napadalo, jestli tu něco žije. Raději tu myšlenku zaplašil. Vykouzlil dlahu a zavěsil si ruku na pruh látky utržený z nohavice kalhot. Bolest tak trochu polevila. Nicméně jeho situace nebyla o nic lepší. Pochyboval, že by Potter nebo Black, o klucích z jeho koleje ani nemluvě, řekli někomu kde je. A až do pondělka ráno se po něm nikdo shánět nebude. Když tu neumrzne, umře hlady. Nebo na nějaké vnitřní zranění, které si mohl způsobit. Vyčaroval si deku a zabalil se do ní. Opřel se hlavou o zeď a zavřel oči.

„Srabusi?!“
Severus sebou trhl tak prudce, že málem spadl do vody a pravou rukou mu projela palčivá bolest.
„Tady,“ zasípal. Odkašlal si a zkusil to hlasitěji: „Tady!!“
„Srabusi?!“ hlas se vzdaloval. Severus by se vsadil o cokoli, že to je Black.
„Ne! Tady! Tady jsem, ty pitomče!“
Třesoucí se rukou zvedl hůlku. Roj červených jisker vylétl nahoru a s hlasitým prásk se rozletěl v ohňostroj malých jiskřiček. Nic se nedělo.
Severus zakřičel, co nejvíc dokázal: „TADY SAKRA!“
„Řveš, že bys probudil mrtvého,“ ušklíbl se Black, který se teď nakláněl přes okraj díry a hleděl dolů.
Severus ho nikdy neviděl tak rád jako teď.
„Jak ses tam dostal, Srabusi?“ otázal se Black škodolibě.
„Budeš tu jen tlachat, nebo mi pomůžeš ven?“ vyprskl Severus podrážděně.
„Nó,“ protáhl Black. „Záleží na tom…“
„Na čem?“ přerušil ho Severus netrpělivě. Představa, že by ho tu Black nechal, nebyla vůbec příjemná.
„Co za to?“ ušklíbl se Black.
„Cokoli! Jen mě odtud sakra vytáhni!“ vyštěkl Severus.
„Ty jsi ale Ufňukanec,“ zašklebil se Black a jeho hlava zmizela za okrajem otvoru.
„Blacku!“ zakřičel Severus, ale odpověď nedostal.
Už začínal věřit, že ho tu ten bastard opravdu nechá, když se dolů začalo spouštět lano. Severus si ho hůlkou přitáhl a lano se samo obtočilo kolem jeho pasu. Trochu ho vymáchalo ve studené vodě, ale pomalu ho táhlo nahoru. Těsně pod otvorem mu Black podal ruku a pomohl mu ven.
Severus se nedokázal ovládnout. Stres a strach, který prožil, vykonal své a on zdravou rukou křečovitě objal Blacka kolem krku.
„To je lásky,“ poznamenal Black kousavě a překvapivě jemně Severuse odstrčil.
Severus se začervenal a pustil ho, jenže pak se pod ním podlomily nohy a kdyby ho Black nezachytil, spadl by na zem.
„Nevypadáš dobře,“ konstatoval Black. Obtočil si Severusovu zdravou ruku kolem krku a odtáhl ho do rohu. Opřel Severuse o zeď a vykouzlil oheň.
„Dík,“ zamumlal Severus.
„Moc to s tou vděčností nepřeháněj,“ utrousil Black. „To byl Remusův nápad. Já tě vlastně ani jít hledat nechtěl.“
„I tak dík. Myslel jsem, že tam už zůstanu,“ odvětil Severus a rozkašlal se.
„Řekl bych, že máš zaděláno na pěkný zápal plic,“ poznamenal Black.
„Nebude to tak hrozné,“ potřásl Severus hlavou.
„Hm, co ruka?“ kývl Black k jeho pravé ruce zavěšené na pásce.
„Nic moc,“ řekl Severus a opřel si hlavu o zeď. Mokré šaty začínaly studit, ale neměl nějak sílu, vytáhnout hůlku.
„Pomůžu ti se svlíknout,“ prohlásil najednou Black.
„C-c-co prosím?“ vykoktal Severus.
„Jsi…mokrý,“ ušklíbl se Black.
„Mám hůlku a…“
„Lepší bude, když se svlékneš,“ zopakoval to Black a dal důraz na každičké slovo.
„Proč? Co chceš?“ hlesl Severus a nejistě se na Blacka zadíval.
„Vzpomínáš? Slíbil jsi mi, že uděláš cokoli, když tě vytáhnu,“ zazubil se Black.
„No to jo, ale…,“ začal Severus váhavě.
„Hm, jestli chceš zpátky do té studny nebo co to je…stačí říct. Garantuji ti, že tě nikdy nikdo nenajde. Tvoje kosti objeví možná až budou Bradavice bourat,“ zašeptal Black.
„To už budou na prach, pitomče,“ uklouzlo Severusi.
Black se ušklíbl a jako by lenivě se protáhl.
„Tak jo, dobře, fajn. Dělej si co chceš!“ vyhrkl Severus rychle.
Black mávl hůlkou a zamumlal zaklínadlo. Severus ucítil palčivou bolest v ruce a Black mu strhl šátek i dlahu. Překvapeně zahýbal rukou. Dokonce i bolest v hrudi zmizela.
„Kde ses to naučil?“ vydechl užasle. Magie těla se v Bradavicích neučila a byla dost obtížná. On sám by se neodvážil ji na někom zkoušet.
„Vstaň, otoč se a kalhoty dolu, Srabusi!“ nařídil Black.
Severus se postavil na roztřesené nohy, obrátil se k Blackovi zády, rozepnul si pásek, pak kalhoty a nechal je sklouznout ze svých boků přes dlouhé štíhlé nohy ke kotníkům. Black si mezi tím odepnul pásek a zkusmo jím švihl.
„Netušil jsem, že máš, Blacku, takovouhle úchylku,“ prohodil Severus tiše.
„Co tím myslíš?“ zeptal se Black a ruka s páskem mu klesla.
„Co asi,“ ušklíbl se Severus a podíval se na něj přes rameno.
„Snad si, ty chudinko, nemyslíš, že mám zapotřebí někoho mlátit, abych…“
„Se vzrušil?“ dořekl Severus.
„Jo. Vůbec mě nevzrušuje pohled na ten tvůj…zadek. Jen jsem ti vždycky chtěl pořádně nařezat. Zasloužíš si to…Srabusi.“
Severus nedokázal odhadnout, jestli je Black vzrušený nebo ne, ale věděl, že jeho to vzrušuje.
„Jak ti to mám věřit?“ prohodil Severus. „Co když jsi vzrušený a kecáš. No co, každý máme nějakou tu úchylku. Potter chodí šmírovat holky do sprch. Pettigrew šmíruje Pottera. Lupin…jakou má ten úchylku, Blacku, hm?“
„Debile,“ okomentoval to Black. „A jak…jak víš, že James chodí šmírovat holky a Peter…? Jak to krucinál víš?!“
Severus se pootočil.
„Zkus hádat, génie. Jak asi. Viděl jsem to. Chceš se jít někdy přesvědčit?“ uculil se Severus.
„Jsi perverzní,“ poznamenal Black.
„Možná,“ pokrčil Severus rameny. „Ale já tě nedonutil stáhnout si kalhoty a nehodlám tu nikoho mlátit,“ dodal zlomyslně.
Black stočil pásek a nacpal ho do hábitu.
„Oblékni se a zmiz!“ zavrčel.
„Tak kdo z nás je tu Srabus, hm? Nedokážeš to dotáhnout do konce?“ rýpl si Severus.
„Neprovokuj, nebo tě nebude bolet prdel od výprasku!“ vyjel na něj Black nečekaně.
Severus se zašklebil. Začínalo se to vyvíjet slibným směrem.
„Na to nemáš, Blacku,“ ucedil skrz sevřené zuby.
„Aby ses nedivil. Polovina školy tvrdí, že seš vlastně holka. Máš totiž zadek jako holka!“
Severus se otočil a zalovil ve slipech.
„Tak jsem holka nebo ne?“ ušklíbl se.
Black vykulil oči. Severus si byl vědom, že když matka příroda někde ubrala, musela holt zákonitě někde zase přidat. Možná nebyl pohledný opálený svalovec, ale měl jiné přednosti.
„Úchyle. Tomu se odborně říká exhibicionismus,“ utrousil Black.
„Jo a tomu tvýmu se odborně říká sadismus. Až na pár úchylek jinak normální co, Blacku?“ kontroloval Severus.
„Schovej to,“ zavrčel Black.
„Zahanben?“ neodpustil si Severus.
„Tss!“
„Tak ukaž. Pochlub se, Blacku,“ kývl na něj Severus.
Black si zaťukal na čelo.
„Copak, Blacku, stydíš se? To ho máš tak malýho?“ ušklíbl se Severus.
Black si vztekle rozepnul kalhoty a vylovil svůj penis.
„Hm, není to tak zlé,“ prohlásil Severus.
Black vypadal zahanbeně, že se k tomu vůbec nechal vyprovokovat, a začal svůj penis cpát zpátky do kalhot. Severus se vyprostil z kalhot, došel k němu a jemně ho vzal za zápěstí.
„Počkej,“ zašeptal. „Něco jsem ti slíbil. Vzpomínáš?“
„Přeskočilo ti?“ hlesl Black.
„Možná,“ pokrčil Severus neurčitě rameny.
Black polknul, ale když se Severusovy prsty pomalinku blížily k jeho penisu, neudělal nic, aby je zastavil.
Severus se kousl do rtu, když konečky prstů přejel po Blackově penisu. Cítil, že je vzrušený a byl si vědom toho, že to lze těžko přehlédnout, ale bylo mu to jedno. Obtočil prsty kolem ochablého údu a zkusmo stáhl předkožku.
Black tiše vzdychl a zrudl. Pak jeho ohled spočinul na Severusově ztopořeném penisu a proti jeho vůli ho to vzrušilo.
Severus cítil, jak mu v dlani Black tvrdne a zvětšuje se.
Black si olízl rty a uhnul před Severusovým zkoumavým pohledem.
„Líbí se ti to?“ zašeptal Severus, hlas zastřený vzrušením.
Black zavrtěl hlavou, ale když Severus přejel rukou po celé délce jeho penisu, uniklo mu doznání v podobě zasténání.
„V životě by mě nenapadlo, že jsi taky…,“ Severus to nedokázal vyslovit.
Black na něj pohlédl a v jeho očích bylo něco nového.
„Ty jsi taky,“ šeptl.
Severus přikývl.
„Od kdy to víš?“ zeptal se Black nejistě.
„Asi rok. A ty?“ odpověděl Severus.
„Taky tak nějak,“ ošil se Black. „Řekls to doma?“
„Blázníš, Blacku? Fotr by mě zabil a matka udala. Jen nevím, v jakém pořadí by to proběhlo,“ ušklíbl se Severus a nepřestával hladit Blackovo péro.
Dívali se jeden druhému mlčky do očí.
Severus ucítil, jak se Black pomalu, váhavě dotkl jeho penisu a dal mu tlumeným vzdechem najevo, že se mu to líbí.
„Už jsi někdy…s někým…?“ otázal se Severus rozpačitě.
Black zavrtěl hlavou.
„A ty?“
„Taky ne,“ přiznal se Severus.
„A s holkou?“
„Myslíš Evansovou, že jo?“ ušklíbl se Severus.
„Říká se…,“ začal Black.
„Nesmíš věřit všemu, co se říká,“ skočil mu Severus do řeči. „Sešli jsme se párkrát v knihovně. Chtěla doučit něco z lektvarů. Pořád se mě snažila mravně vychovat…tak jsme se pohádali…kvůli Potterovi. Je to husa.“
„Jamesovi se líbí,“ řekl Black a byl sám překvapen, že to říká zrovna Snapeovi.
„Všimnul jsem si,“ ušklíbl se Severus. „Tak je dáme dohromady. Třeba až ji bude šukat, dá mi pokoj.“
„Jsi nechutnej,“ zamračil se Black.
„Ty bys nechtěl?“ Severusův hlas přešel do svůdného šepotu.
„Co?“ hlesl Black.
„Zašukat si, přece,“ opáčil Severus. „Já na to myslím poslední dobou skoro pořád,“ přiznal se a olízl si rty. Cítil, jak se Blackovy prsty stávají odvážnější a dráždí ho.
„No…jo, napadlo mě to…párkrát,“ připustil Black neochotně.
„Chtěl bys šukat mně, Blacku?“ zašeptal Severus a oči se mu dychtivě zaleskly.
Black polknul.
Severus ale nečekal na odpověď. Opatrně, kvůli rozbitému kolenu si kleknul. Stáhl Blackovi kalhoty i slipy. Najednou dostal bláznivý nápad a olízl jeho penis. Black zadržel dech. Severus přitiskl rty na krví naběhlý žalud, obkroužil ho jazykem. Black překvapeně zasténal.
Severus se ale s bolestným stenem zvednul. Poraněné koleno mu neumožňovalo pokračovat.
„Kde ses tohle naučil. Srabusi?“ vydechl Black.
Severus stiskl vztekle zuby.
„Já mám jméno!“ zasyčel.
„Sorry, Snape,“ omluvil se Black.
Severus si povzdechl. Skoro všichni vyslovovali jeho příjmení jako nadávku. Vůbec si nepřipustil, že on dělá totéž - taky z některých jmen udělal nadávky.
Black trochu poodstoupil a vytáhl hůlku. Vyčaroval pohodlně vyhlížející matraci a nejistě se na Severuse pousmál.
„To vypadá na zakopání válečné sekery,“ ušklíbl se Severus.
„Tak nějak,“ připustil Black.
Severus se posadil a sledoval, jak si Black sundavá kalhoty a usedá vedle něj. Chvíli na sebe rozpačitě hleděli. Bylo to tak trochu absurdní - seděli tu polonazí se ztopořeným pérem trčím ze slipů, vzrušení z toho druhého a přitom si říkali příjmením.
„Jak se…jak se vlastně jmenuješ jménem?“ zeptal se Black rozpačitě.
Severuse ani nepřekvapilo, že to Black neví. Nikdo mu ve škole neříkal jménem, tedy vyjma Slughorna.
„Severus.“
Black přikývl.
„Taky se cítíš tak…divně…?“ Black si olízl rty, „Severusi.“
Severus se zachvěl. Bylo to zvláštní slyšet od Blacka svoje jméno.
„Jo…cítím…Siriusi,“ odpověděl tiše. „Siriusi,“ opakoval to jméno, jako by ochutnával ten zvuk.
„Severusi,“ napodobil ho Sirius.
A pak se Severus začal smát.
Siriuse to překvapilo. Vždycky si myslel, že se tenhle černovlasý kluk ani smát neumí. Fascinovaně ho pozoroval, protože ta proměna byla neuvěřitelná. A ten nádherný smích byl nakažlivý. Začal se smát taky.
Když záchvat smíchu pominul, oba se k sobě naklonili a pak vzápětí trochu ucukli, jako by se toho zalekli. Chvíli setrvali na místě, ale nakonec se odvážili poprvé políbit.
Byl to váhavý, nezkušený polibek, ale byl v něm příslib do budoucna.
Ledy byly prolomeny. Nedočkavě ze sebe svlékli zbytek šatů a jejich nahá těla se propletla, jak se o sebe otírali klíny, líbali a mazlili se.
Homosexualita byla něco o čem se v jejich světě nemluvilo, co oficiálně neexistovalo, nezkušenost však vynahrazovali nadšením pro věc.
Severus zaklonil hlavu a zasténal. Nedočkavě mu vycházel vstříc boky. Každý další pohyb Siriusovy ruky ho postrčil o kousek blíž k vyvrcholení. Nadechl se, aby ho upozornil, že už bude, ale z jeho hrdal vyšlo jen jediné slovo.
„Siriusi!“ vykřikl a jeho tělo pokropilo jeho vlastní sperma.
Ztěžka se zvedl na loktech a snažil se nějak vstřebat fakt, že i když masturbaci dovedl téměř k dokonalosti, bylo to se Siriusem uspokojivější. Pohodil hlavou, aby ze zpocené tváře dostal prameny černých vlasů. Sirius se na něj pousmál a hladil si svůj vlhce se lesknoucí penis.
Severus si vzpomněl na tu prchavou, těžko definovatelnou chuť, která ho doslova pálila na jazyku, když se dotkl rty Siriusova údu. Zatoužil si to zopakovat. Posadil se, odstrčil Siriusovu ruku a přinutil ho, aby si lehnul na záda.
Severus si olízl rty a přejel jazykem po celé délce Siriusova penisu. Nebyl tak velký jako ten jeho, což byla ale výhoda, když si dodal odvahy a vzal ho do pusy. Byl to zvláštní pocit, ale líbilo se mu to. O to víc, že Sirius hlasitě sténal a svíjel se rozkoší.
„Severusi…ty ďáble,“ vydechl Sirius.
Severus nechal penis vyklouznout ze svých úst a jazykem začal zkoumat citlivý žalud. Sirius vyhodil boky tak prudce, že téměř Severusovi vyrazil zuby. Severus se mu opřel o boky a přinutil ho zklidnit se. Svým způsobem bylo nesmírně uspokojující mít takhle Siriuse ve své moci. Jen kdyby mu tolik nepřekážely jeho vlasy. Analytická část jeho mozku si udělala poznámku, že si příště musí vzít stuhu a svázat si je.
„S-s-severusi,“ zajíkl se Sirius. „U Merlina…to je…“
Severus ucítil, jak mu Sirius sevřel vlasy. Pokusil se zrychlit pohyby a poprvé ho napadlo, jak asi chutná sperma. Ta myšlenka ho zarazila. Opravdu chce dovolit Siriusovi udělat se mu v puse? Sirius však tohle dilema vyrašil za něj - s jeho jménem na rtech dosáhl orgasmu. Severus polknul čistě reflexivně a téměř ihned pocítil na okamžik nutkání zvracet. Když ale překonal prvotní odpor, nebylo to zase tak hrozné. Zvedl se a zjistil, že Sirius na něj hledí doslova obdivně.
Přitulili se k sobě.
„Nepochybně tě už hledají,“ zašeptal Severus.
„Nevědí, že jsem tady,“ odvětil Sirius.
„Ale říkal jsi, že Lupin…,“ začal protestovat Severus.
„Vymyslel jsem si to,“ přiznal se Sirius.
„Proč?“
Sirius pokrčil rameny a Severus na něj dál nenaléhal. Přesto bylo ještě něco, co chtěl vědět.
„Fakt bys mě tím páskem zmlátil?“ zeptal se.
Sirius trochu zrudl.
„Ne…já jen…ale nic,“ zamumlal Sirius.
Severusovi ta odpověď stačila. Dokázal si domyslet zbytek. On taky často přemýšlel, jak docílit toho, aby se před ním Black…totiž Sirius svlékl.
„Budeme muset tu hru hrát dál,“ povzdechl si Sirius nakonec.
„Já vím,“ pokýval Severus hlavou.
„Takže ti teď chci říct, že nic z toho nebudu myslet vážně.“ Sirius se Severusovi přitom díval do očí a viděl v jejich temných hloubkách tolik věcí, kterým nerozuměl. Slíbil si, že jednou těm očím porozumí.
„Já vím,“ ujistil ho Severus tiše a přes rty mu přelétl ten jedinečný úsměv, který patřil jen Siriusovým očím.
Políbili se.

*****

„Zatracenej idiote!“ vyštěkl Severus a ztěžka vstal.
Potter se mu pokusil pomoct udržet rovnováhu, ale Severus ho odstrčil.
„Promiň, já…já…jsem se zdržel a…,“ zajíkl se Sirius. „Jsi v pořádku?“
Potter nechápavě těkal pohledem ze svého přítele na svého nepřítele.
„Ty ses zdržel,“ opakoval Severus jako by nemohl uvěřit tomu, co slyší. „Co to mělo být? Názorná ukázka? Tos mi to kruci nemohl normálně říct?!“
„Může mi někdo vysvětlit…?“ začal Potter.
„Nepleť se do toho!“ okřikli ho oba dva zároveň.
Potter pokrčil rameny, utrousil poznámku, že s tou zraněnou nohou by měl Snape jít na ošetřovnu a nechal ty dva u vrby samotné. Tedy spíše chtěl být sám. Nějak se musel vyrovnat se skutečností, že jeho přítel je přítelem jeho nepřítele.
„A co jsem ti měl říct? Hele, Seve, Remus je vlkodlak?“ odsekl Sirius.
„Jo,“ přikývl Severus naštvaně.
„To bys mi fakt věřil?“ ušklíbl se Sirius.
„Ty si o mně vážně myslíš, že jsem vůl, že jo?“ zavrčel Severus. „Tak mám pro tebe novinku. Já nejsem ani slepej ani blbej! Myslíš, že jsem si nevšiml jeho příznaků?!“
Sirius otevřel pusu a zase ji zavřel.
„Tys to věděl?“ hlesl překvapeně.
„Tušil jsem to, ale nemyslel jsem si, že je by to někdo risknul. Tohle se musí říct profesorům,“ ucedil Severus.
„Zbláznil jsi se?“ zděsil se Sirius.
„Ne, Lupin se zbláznil!“ odsekl Severus. „Vlkodlak ve škole - nic pitomějšího a nebezpečnějšího si nedokážu představit!“
„Máš něco proti vlkodlakům?“ vyjel na něj Sirius. Podvědomě bránil svého kamaráda.
Severus se zadíval na své krvácející stehno. Měl štěstí, že ho zasáhly jen drápy.
„Jestli mám něco proti vlkodlakům? No to si piš že mám!“ vyprskl Severus. „Ale tobě je evidentně jedno, že mě mohl zabít!“
„Jak tohle můžeš říct,“ zašeptal Sirius. Ta poslední věta ho ranila.
Severus si ale neuvědomil, jak Siriusovi právě ublížil. Byl naštvaný a Sirius měl tu smůlu, že byl jediný, na kom si to mohl vybít.
„Že se spolčuješ s Potterem, že mě urážíte, že mě nenecháte chvíli v klidu - s tím jsem se smířil. Ono mi totiž, ani nic jiného nezbývá, že? Tebe ani nenapadne změnit se! A teď je mi jasné proč! Tobě totiž na mě vlastně vůbec nezáleží!“
Severus se otočil a kulhavě zamířil zpátky ke škole.
„Severusi,“ špitl Sirius otřeseně.
„Dej mi pokoj! Jdi si za svým vlkodlakem! A za Potterem! Na nich ti přece záleží víc!“

*****

Stáli naproti sobě a dívali se jeden na druhého.
Severus měl na tváři krvácející šrám od toho, jak mu kouzlo strhlo masku. Avšak zdálo se, že jeho tvář je sama o sobě maskou.
Sirius ho nepoznával.
„Severusi?“ prolomil tíživé ticho Siriusův hlas.
Severus sebou trhl. Snad ten hlas probudil něco z těch dávno pohřbených citů. Sirius si nebyl jist, protože nic konkrétního se nedostalo zpoza té hradby chladné odtažité rezervovanosti. Podíval se do těch černých očích a zamrazilo ho. I ony se změnily a to podivným znepokojivým způsobem.
Sirius si s hořkostí uvědomil, že tohle je úplně cizí člověk.
Severus Snape se otočil a odešel. Kráčel pomalu jako někdo, kdo ví, že jeho soupeř nenajde sílu zaútočit zezadu. Bylo v tom cosi pohrdavého.
Sirius si povzdechl. Nechápal, jak se to mohlo stát. Jak se za jeden večer mohli tak odcizit? Jak mohla jedna hloupá chyba zničit všechny ty krásné věci, které plánovaly? Kde byl ten jiskrný smích a ty zářivé oči? Kde byly sliby lásky? Jak se ze Severuse mohlo stát tohle?
A pak pochopil, že těm temným očím vlastně nikdy neporozuměl.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský