Fantasmagorium

originál
Autor: Laylah
Překlad: bedrníka
Hlavní postavy: Severus Snape/ Remus Lupin
Shrnutí: Během hodiny dostane Severus velmi zvláštní nabídku
Poznámka: Překlady jistých slov jsou převzaty z českého vydání Harryho Pottera v nakladatelství Albatros

Psaníčka

„Barronovy činy samozřejmě vedly k Deváté skřetí rebelii v roce 1365, v níž se tři tisíce skřetů pokusily pod vedením Orrika Zhoubce odtrhnout od kouzelnické společnosti…“

Severus sotva dával pozor a psal si jen velmi zběžné poznámky. Přemýšlel, jestli by stálo za to, koupit si Bleskobrk, aby udělal zápisky za něj a on mohl Binnsovy hodiny prospat jako jeho nemesis.

Ovšem už to, že Potter a Black něco dělali, byl dostatečný důvod nepouštět se do toho. Krom toho, Lupin byl vzhůru a psal; nejspíš si jeho poznámky půjčovali. A s Bleskobrky byla ta potíž, že zaznamenávaly všechno, takže by pak musel ztrácet ještě víc času, aby se v pořízených zápiscích dobral těch důležitých částí hodiny. Severus se tedy pokusil znovu soustředit na Binnse a zapisoval si důležitá data a hesla: prohlášení o odtržení, 30. břez... bitva u Shropshiru, 17. dub... „železní skřeti“ obléhají Bradavice, květ. – červ... Severusi Snape, ty smyslný nemravo.

Zamrkal. Odkud přišlo tohle? To rozhodně nenapsal. I kdyby si myslel, že je to pravda, jak ubohý by musel být, aby sám sobě skládal poklony do poznámek z dějin čar a kouzel? Vlastně do jakýchkoliv svých poznámek? Podezíravě na stránku zíral.

Mám tvou pozornost?

Severus obezřetně vzhlédl a pokusil se nenápadně podívat po třídě. Neměl chuť poskytnout tomu rošťákovi – protože tohle musela být rošťárna – víc zábavy, než bylo nutné. Pochyboval, že to je někdo ze Zmijozelu; snad by to odpovídalo Rosierovu smyslu pro humor, ale na tohle byla potřeba složitá zaklínadla a kouzelné formule nikdy nebyly Rosierovou silnou stránkou. Ne, mnohem pravděpodobněji to byl někdo z Nebelvíru.

Bohužel ani nikdo z Nebelvíru nebyl nápadný. Potter a Black dál pospávali. Lupin dál dával pozor. Pettigrew si v přední lavici dělal náramě pilně poznámky. Severus se podíval zpátky dolů.

Neopovíš mi?

Opatrnost bojovala se zvědavostí a byla neutěšeně poražena (bitva Severusovy opatrnosti, 6. říj. zvědavost zasadila zdrcující porážku). Namočil brk do kalamáře. Kdo jsi?

Tvůj obdivovatel.

Vážně? Bylo obtížné vyjádřit sarkasmus písemně, ale Severus ze sebe vydal to nejlepší. A tos nemohl vymyslet lepší způsob, jak mě na to upozornit?

Ne, nemohl. Takhle mě spíš vyslechneš.

Severus zúžil oči. Rozhodně z Nebelvíru; Zmijozelského by nechal mluvit přinejmenším tak dlouho, než by posoudil, jestli bude ten sex stát za ty následky. Znova očima přelétl Nebelvírskou část třídy. O těch možnostech bylo děsivé byť jen přemýšlet. Ale přesto se přistihl, jak píše:

Máš moji pozornost na příštích třicet vteřin. Co chceš?

Tvoje péro, jakkoli mi ho dáš.

Severus se zprudka nadechl, načež se po něm Wilkes divně podíval, a tak dělal, jako že se zbavuje křeči v krku. Zíral na ta napsaná slova, překvapený, že tak prostý přístup dokázal způsobit tak intenzivní, ehm, fyzycký dojem. Úhledný rukopis, pečlivý, hranatý, pravděpodobně – doufejme – mužský.

Zaujals mě. Piš dál.

Chci tě vzít do pusy. Chci vědět, jak chutnáš. Chci zjistit, jaký zvuky budeš vydávat, až tvýho ptáka polknu celýho.

Rozhodně se tu oteplilo. Severus se zatahal za límec a nevědomky si olízl rty. To by za nějaký ten čas stálo, pokud by to pisatel opravdu dokázal. Ušklíbl se, když odepisoval: Chci slyšet ty zvuky, co budeš vydávat, až se jím budeš dávit.

To je výzva?

Říkej tomu poctivý varování. Severus vzhédl, když zaslechl zašustění, a viděl, jak se Lupin na svém místě ošívá. Nejspíš náhoda, řekl si pro sebe, na vzdory tomu lehkému ruměnci v Lupinově tváři. Raději si nedělat zbytečné naděje.

Tak do toho. Zkus mě udusit. Zvládnu to.

Ano, velmi pravděpodobně mužský. Jediná žena, o které věděl, že se takhle chvástá, když přijde na sex, už Bradavice vychodila – a chystala se provdat za Luciuse Malfoye, šťastlivce jednoho.

Napadá mě půl tuctu lidí, co mě vykouří, kdy si řeknu. Co ještě pro mě máš? Pravda většinu z těch lidí by nepíchal ani Rosierovým pérem, ale to jeho korespondent nepotřeboval vědět.

Ale získat trofej je lepší, ne?

Ovšem. Severus se znovu pokradmu podíval na Lupina, který vypadal, jako že si pročítá zápisky – se stopou samolibého úsměvu v obličeji. Co používáš za kouzlo? napsal najednou. Lupin se tvářil překvapeně, ohlédl se a přistihl Severuse, jak ho pozoruje. Severus rozvážně pozvedl jedno obočí. Lupin přisvědčil přikývnutím a sotva patrným úsměvem, a pak se otočil ke stránce před sebou a pustil se do psaní.

Je to upravený zmnožovací zaklínadlo. Je tohle ne mýmu návrhu?

Z nějakýho důvodu zjišťuju, že ti nevěřím. Očekávám, že se nad touhle výměnou budeš spíš chtít zasmát se svejma hnusnejma kamarádíčkama, než svojí nabídku dotáhnout do konce.

Jak tě přesvědčím o opaku?


Severus krátce zauvažoval. Mohl bys začít zničením důkazů. Pak bys je mohl nechat, ať ze třídy odejsou bez tebe. Pak si možná poslechnu, jak mě budeš přesvědčovat, že to myslíš vážně.

Čekal, že bude Lupin vypadat rozzlobeně, jako někdo, komu udělali čáru přes rozpočet, ale ne: ten kluk z Nebelvíru se Severusovi zadíval do očí, na táhl se po kalamáři na své lavici a schválně ho překotil. „Zatraceně,“ řekl klidně. „To je celá hodina poznámek v tahu.“

Severus se podíval dolů: přes jeho stránku se taky rozlévala inkoustová skvrna a zalévala ji už téměř od jednoho kraje ke druhému. Natáhl se pro hůlku. Zamumlal: „Finite Incantatem“ a skvrna znehybněla. Poznámky nahoře na stránce byly zničené, ale zato zmizely důkazy jeho rozhovůrku s Lupinem. Poposedl si na židli a pokusil se odolat pokušení ohlédnout se. Proč tuhle hru vůbec hráli? Lupin ho nenáviděl, posmíval se mu... Přehrál si v duchu pár takových střetnutí. Potter ho napadá, Black se směje, Lupin má nos v knížce. Black ho uřkne, Potter ho pobízí, Lupin se dívá jinam. Čím hlouběji o tom přemýšlel, tím víc si uvědomoval, že Lupin se na špinavostech svých kamarádů téměř nikdy nepodílel. Přece k Severusovi nemohl chovat nějaké city.

Ne, samotné pomyšlení na to děsilo. Možná, možná si vážně chtěl po hodině vrznout – pásl po vzrušujícím úlovku. Shodou okolností byl tohle jeden ze Severusových oblíbených způsobů, jak trávit čas, a pomyšlení, že jedna z chloub Nebelvíru bude před ním na zemi a bude ho kouřit (nebo ještě lépe, nechá se divoce vojet), bylo rozhodně přitažlivé. Urovnal si hábit ve snaze zakrýt své vzrušení.

Letmo se rozhlédl. Lupin se přestal už i snažit dělat si poznámky a jen se netrpělivě vrtěl. Severus si představil, jak se ta ústa zavírají kolem jeho péra a jak k němu Lupin vzhlíží svýma medovýma očima. Hodina nemohla skončit dost brzy.

Když zazvonil zvonek a studenti vyskočili z lavic, Severus se přiměl loudat. Slyšel, jak Lupin na druhé straně třídy pobízí své kamarády, aby šli napřed, že jde před obědem do knihovny a dohoní je později.

Pak ve dveřích stáli jen oni dva, nedůvěřivě a hladově se na sebe mračili a Severus se rozhodl, že jestli se z toho Lupin pokusí vycouvat, tak ho zabije; tolik o to šoustání stál. „Takže to myslíš vážně?“ Zeptal se bezvýrazným hlasem a odhadoval ho pohledem.

Lupin přikývl. „Každý slovo.“

„Teď?“

„Řekni si místo,“ odpověděl Lupin suše a olízl si vyzývavě rty.

Severus si dovolil úsměv. „Pojď za mnou. V sedmém patře je místnost, která by měla být přesně to, co potřebujeme.“

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský