Fantasmagorium

Autor: Lady S
Hlavní postavy: Severus Snape/ Lucius Malfoy/ Narcisa Mafloyová
Shrnutí: Říká se: v nouzi poznáš přítele… Severus Snape je skutečně velice blízkým přítelem Malfoyovy rodiny…a Lucius, zdá se, má sexuální nouzi…
Poznámka: děj se odehrává ke konci prázdnin před Harryho nástupem do pátého ročníku

Rodinný přítel

Byla už téměř půlnoc a Bradavické sklepení prostoupil chlad. Severus to sotva postřehl. V hrudi ho příjemně hřála skotská whisky, v jejíž společnosti byl zvyklý trávit večery poté, co skončil s přípravami písemek a ostatních materiálů pro následující školní rok, jehož začátek se kvapem blížil. S den ode dne větším znechucením očekával příjezd těch zparchantělých tupohlavců, kteří si sebevědomě říkali studenti. V poslední době byl životem v Bradavicích otrávený a znechucený víc než kdy dřív…Voldemort mu však dal jasné pokyny a on s tím nemohl naprosto nic dělat.
Náhle se ozvalo jemné zaťukání na okno. Stočil hlavu tím směrem. Sova? V tuto hodinu? Nezvyklé…
Vstal, přešel místností k oknu a otevřel je, aby převzal od krásného výra ruličku pergamenu. Pták důstojně zahoukal, zamával křídly a zmizel pod rouškou noci.
Zavřel okno a dopis rozbalil. Uhlově černé oči se rozletěly po pergamenu a na Severusově tváři se pozvolna objevil spokojený úšklebek.

Zdravím, „profesore“!
Doufám, že se máš dobře…ačkoli, v tom zatuchlém hradu si zřejmě moc zábavy neužiješ… Napadlo mě, že by ses u mě mohl o víkendu zastavit. Potřebuji s tebou probrat jisté záležitosti…kromě toho, vždycky rád vidím starého přítele.
Čekám tě v sobotu večer.
Lucius

Severus pergamen zmačkal a vhodil do pohasínajícího ohně v krbu… Za tři dny se tím samým krbem vydá na Malfoyovo panství a ( levý koutek úst se mu stočil směrem nahoru způsobem pro něho tak specifickým) snad si trochu…povyrazí

*****

„Na minutu přesně, jako vždy“, usmál se Lucius a mírně rozpažil ruce v uvítacím gestu. Jeho slova se zvučně nesla majestátnou vstupní halou panství. „Vítej, příteli!“
„Luciusi“, opáčil Severus bez emocí a proplul halou jako velký černý netopýr.
„Půjdeme do knihovny“, navrhl Lucius a společně vystoupali po mohutných dřevěných schodech do prvního poschodí. Prošli dlouhou chodbou s řadou portrétů Malfoyových pyšně se tvářících předků po stěnách a s jak jinak než drahým kobercem na podlaze, na jejímž konci Lucius vzal za kliku mohutných mahagonových dveří po levé straně a umožnil jim tak přístup do místnosti, která Severuse odjakživa fascinovala.
Malfoyova knihovna, jíž Lucius užíval také jako pracovnu, byla vskutku impozantní. Celá místnost byla obrovská jako taneční sál, s velkým pracovním stolem, pohovkou a křesly potaženými prvotřídní černou kůží a ozdobným stojanem se starodávným glóbem, protkaná až po strop sahajícími regály z mahagonového dřeva plnými starobylých knih ze všech možných odvětví magie, mezi nimiž nechyběly svazky velice vzácné či dokonce jediné svého druhu, v celkové hodnotě tolika galeonů, že by zaplnily po okraj tři trezory Gringottovy banky.
Ne že by Lucius někdy byl obzvláště náruživým čtenářem…vlastně pokud si Severus vzpomínal, viděl ho zaujatě zírat do knihy všehovšudy jednou, a to v době, kdy ještě oba studovali v Bradavicích a Lucius dostal k narozeninám Kámasútru. Šlo tedy, jako obvykle, spíš o to, aby bylo vidět, že na to má.
Pro něho samého, naproti tomu, byly knihy odjakživa obrovskou vášní a tato místnost v něm probouzela jakýsi zvláštní druh úcty…
„Skotskou?“ prolomil Lucius mlčení .
Severus přikývl. Natáhl ruku k nabízené sklenici a přitiskl ji ke rtům. Soudě podle jemnosti strávila jantarová tekutina v sudu hezkou řádku let.
„Tak tedy k věci“, začal Lucius a usadil se pohodlně v jednom z křesel. Severusovi pokynul směrem ke druhému.
„Než se začneš zbytečně namáhat, Luciusi“, přerušil ho Severus s významně pozvednutým obočím, „rád bych, aby bylo jasné, že mám své rozkazy, do kterých – bez urážky – nezasvětím tebe ani nikoho jiného.“
Luciusův výraz nepatrně ztvrdl a tón jeho hlasu přešel do nebezpečného šepotu: „Jistě…máš své rozkazy. Pozoruhodné…vezmu-li v potaz , žes byl bůhvíkde, když se vrátil, zatímco my ostatní…“
„Zatímco vy ostatní“, zasyčel Severus s výhružně přimhouřenýma očima, „jste, třesoucí se strachy, ze hřbitova zmizeli hned jak to bylo možné, a tudíž nemohli vidět, že se vrátil o necelé dvě hodiny později, a to jenom proto, abych pro Pána Zla získal potřebné informace, které mu nikdo z vás nebyl schopen poskytnout, drahý příteli…“
Luciusovy oči byly ledově chladné. Odjakživa žárlil na Severusovo postavení mezi nejbližšími Lorda Voldemorta. A teď, když se vrátil, byl Severus opět jeho oblíbencem, zatímco on, Lucius Malfoy, si ze hřbitova odnesl jen výčitky a pohrdání kvůli své údajné zbabělosti a jednomu zatracenému deníku…
Ve chvílích, jakou byla tato, pociťoval Lucius obrovskou vnitřní rozpolcenost. Na jedné straně stálo zraněné ego sebevědomého muže, ze školních let i z jiných vztahů zvyklého být zásadně tím prvním, na straně druhé soupeřivý Lucius miloval výzvy a Severus byl takový…byl věčnou výzvou po všech stránkách, což ho činilo výjimečným. Zvláště pak v očích muže, který byl zvyklý dostat všechno, co chtěl…kterému všichni leželi u nohou…a stávali se tak pro něj nudnými…bezvýznamnými.
Severus Snape byl nadto všechno neskutečně přitažlivý. Ne krásný, jako Lucius sám, ale tím svým sarkasmem, mnohdy odvážnějším, než bylo vhodné, svou inteligencí, svou démoničností…a koneckonců i svýma uhrančivýma očima, obvykle tak chladnýma, neztrácejícíma kontrolu…Lucius si ovšem dobře pamatoval, jak se jejich výraz může změnit…v těch chvílích…v těch neskutečně vzácných chvílích, z nichž pár se mu poštěstilo zažít - ba co víc - zapříčinit. Pamatoval si výraz nezkrotné touhy v těch očích, pamatoval si horké polibky těch zvláštních úst, ty sametově jemné vlasy i štíhlé, pružné tělo…
„Dobrá“, protáhl Lucius mírnějším tónem, „nechme toho…pozval jsem tě koneckonců v prvé řadě jako přítele…nechci se hádat…“
Ba naopak, problesklo mu hlavou a jeho ústa se protáhla do úsměvu.
„Takže“, pokračoval, „jak se daří tvému počestnému, profesorskému já?“
Severus v odpověď jen zavrčel.
„Notak“, utrousil Lucius laškovně, zvedl se ze svého křesla, popošel k tomu Severusovu a ležérně se usadil na jeho masivním opěradle. Černovlasý muž bedlivě sledoval každičký jeho pohyb. Lucius se jeho podrážděností bavil. Věděl až příliš dobře, co je třeba dělat, aby ta ledová maska roztála.
„Měl by ses trochu uvolnit“, zašeptal s hlavou důvěrně nakloněnou k Severusovi, dobře si vědom smyslnosti svého hlasu. „Zbývá ti vůbec nějaký čas…na zábavu?“
Severus jediným lokem vyprázdnil svoji sklenici a upřel svůj pronikavý pohled na blonďáka, jehož tvář byla vzdálena jen několik centimetrů od jeho vlastní, ozdobená laškovným úsměvem. Než stačil Severus jakkoli zareagovat, přejel Lucius bříškem svého ukazováčku po jeho spodním rtu. Nato prst provokativně olízl.
„Ta whisky je vskutku znamenitá…“, prohlásil, naklonil se blíž a jeho rty, zkroucené do samolibého úsměvu, vyhledaly Severusův ušní lalůček.
„Už je to dlouho…“ zašeptal mu do ucha svůdně zastřeným hlasem. Severus se proti své vůli zachvěl.
Bylo to dlouho…velmi dlouho, co spolu byli naposled…co dovolil Luciusovi ovládnout své tělo…co mu blonďák šeptal nezkrotným chtíčem probuzená slova do havraních vlasů…jak jen to zbožňoval! A Lucius to věděl. Lucius Malfoy vždycky věděl, co dělat, aby dostal vytoužené…
Vytoužené…to Severusovi lichotilo. Začínal tát pod jemnými polibky, jimiž Lucius posel jeho krk, a když obtáhl linii jeho šíje svým teplým jazykem, odhodil Severus zbytky svého sebeovládání, jeho prsty divoce sevřely kštici blonďatých vlasů a on zvrátil Luciusovu hlavu dozadu, usnadňující si tak přístup k jeho hladovým ústům, s nimiž Severusova vlastní vzápětí splynula ve vášnivém polibku.
Lucius nechal své tělo sklouznout z opěradla do Severusovy náruče, tisknoucí se k němu čím dál silněji. Jazyk hladově zkoumal každičké zákoutí těch úst, z nichž jen zcela výjimečně slýchal něco příjemného…dnešní večer ovšem, tím si byl jist, přinese jednu z těch výjimečných chvil…
Jedna z Luciusových rukou pomalu sklouzla dolů, kde, k jeho velkému potěšení, našla Severuse stejně vzrušeného, jako byl on sám. Jeho prsty se sevřely kolem té impozantní erekce a Severusovi unikl tichý sten.
„Domnívám se“, šeptal Lucius mezi mělkými, přerývanými výdechy, „že pohovka bude pohodlnější…“
Nato se, ač nerad, odtáhl, vstal a přešel k široké pohovce na masivních mahagonových nohách. Jeho pevný zadek se obtiskl do černé kůže potahu a spolu s loktem, o nějž se opřel, vytvořil v měkkém polstru pohovky dva důlky. Nohy nechal Lucius záměrně roztažené, aby poskytl Severusovi ničím nerušený výhled na obrovskou bouli ve svých kalhotách. Mírně pohodil hlavou, aby ukáznil neposedné vlasy, samolibý úsměv stále usazený v té aristokratické tváři.
Severus se pobaveně ušklíbl. Nabízíš se mi jako nějaká děvka, Luciusi…byla by věčná škoda toho nevyužít, pomyslel si a sám přešel k pohovce. Posadil se k Luciusovi a dlouhé, štíhlé prsty zkoumavě přejely po blonďákově těle. Levý koutek Severusových úst se nepatrně stočil směrem vzhůru. Lucius byl krásný. Pořád. V šedých očích se zračil dobře známý lesk chtíče, rysy jeho tváře byly ostré a dělaly ho tak půvabným…zvláště linie jeho čelistí jakoby si říkala o polibky…o těch smyslných rtech nemluvě. Pokud šlo o jeho tělo, Lucius mohl stát modelem pro druhého Davida…široká ramena (Severusova ruka stočená do mističky pohladila každé z nich) …vypracovaná hruď (štíhlé prsty pomalu, dráždivě rozepínaly knoflíček za knoflíčkem Luciusovu košili, odhalující tak jeho ztuhlé tmavé bradavky…vypracované břicho…světlou pěšinku jemných chloupků ústících do kalhot, jež mu byly čím dál těsnější…) …obdivuhodná erekce tyčící se nad svalnatými stehny (zbavil Luciuse pout posledních svršků a po několik okamžiků si vychutnával pohled na jeho dokonalé, nahé tělo).
Pak zajel prsty do blonďatých vlasů a sehnul se, aby se znovu zmocnil Luciusových úst. Chvíli se polibku oddával, než jazykem vyrazil na průzkum týchž území, po nichž před malou chvílí bloudily jeho prsty. Záměrně postupoval až trýznivě pomalu. Zlíbal Luciusův široký krk, důkladně sál obě bradavky, dráždil kůži břicha svým velkým nosem, jazykem, tu a tam i lehkým stiskem zubů, pokoušející tu křehkou hranici mezi slastí a bolestí, a s uspokojením naslouchal Luciusovým vzrušeným stenům.

Nebyl sám. Dvě zvědavé oči, jež bylo sotva možné spatřit pootevřenými dveřmi knihovny, byly rozšířené v němém úžasu. Narcissa by se neodvažovala téměř ani dýchat…a přesto, její dech jí odmítl poslušnost a zrychloval se spolu s jejím tepem. Stála tam už dobrých pár minut, naprosto fascinovaná tím výjevem a neschopná pohybu.

Severusovy ruce klouzaly po Luciusových pevných stehnech. Nakonec začala jedna z nich masírovat jeho varlata a prsty druhé se obepnuly kolem olbřímí erekce. Horký, zkoumavý jazyk je odhodlaně následoval. Několikrát obkroužil touhou se lesknoucí špičku penisu a Lucius mu odpověděl slastným sténáním. Zároveň mu boky vyšel vstříc a Severus ho milosrdně přijal ve svých ústech, rozehrávající naplno své umění, jež přivádělo Luciuse téměř k šílenství, čehož si byl dobře vědom. Nechtěl mu ale dopřát úlevu…ještě ne…
V pravý čas přestal, ignorující Luciusovo nesouhlasné vrčení, posunul se zpátky nahoru a jediným mávnutím hůlky odstranil veškeré své šaty, jež se snesly na úhlednou hromádku vedle pohovky.

Narcissina hruď intenzivně stoupala a klesala. Byla jako omámená scénou, jež se odehrávala před jejíma očima, a přesto bez vědomí hlavních aktérů. Nikdy by nebyla čekala, že sledovat svého muže v náruči jiného muže, navíc nesmírně přitažlivého, by mohlo být tak vzrušující. Ztuhlé bradavky vytvořily v tmavozeleném velvetu jejích šatů drobné rýžky. Zachvěla se, když se po nich svezla její vlastní ruka, štíhlá a bělostná, klesající níž…a ještě níž…

„Otoč se…“ zašeptal Severus naléhavě do Luciusova ucha, a ten ho ochotně poslechl, nastavující mu tak svůj rozkošný pevný zadek. Ani jeden z nich naprosto nebyl v náladě na jakékoli oddalování, Severus však ohleduplně podruhé mávl hůlkou se slovy „accio lubrikant“ a s nadějí, že ho Lucius má někde poblíž. Tušil, že ano, jelikož bylo nad slunce jasnější, že jeho starý přítel tuto situaci předpokládal už ve chvíli, kdy za ním vysílal sovu do Bradavic.
Nemýlil se. Zbavil dózičku, jež mu vlétla do ruky, víčka, ponořil do ní dva prsty, jen letmo jimi přejel přes svůj plně ztopořený penis a začal dráždit Luciusův vstup, čímž si od něj vysloužil další salbu vzrušených vzdychů.
Dávno věděl, co má blonďák rád. Jednou rukou ho zezadu pevně objal ( v odpověď mu přišel nedočkavý sten) … první prst (Lucius mu boky vyšel vstříc) … druhý prst…
„Víc!“
Horké polibky na krk a kratinký kontakt s tou malou, tolik citlivou uzlinkou.
„K čertu, Severusi, ojeď mě!!!“
Tmavovlasý kouzelník se rozhodl déle neváhat a předvést Luciusovi ty největší čáry, jakých byl jako muž schopen. Vnikl do něj jediným přírazem, tvrdě, jak to měli oba rádi, a přesto možná víc, než bylo nutné, čistě proto, že v danou chvíli jednoduše chtěl dát Luciusovi pocítit svou nadvládu. Mohl si to dovolit…dnes už ano.
Pevně sevřel ohon blonďatých vlasů v prstech jedné ruky. Druhou se zapřel do pohovky, aby svým pohybům mohl snáze přidat na razanci. Blonďákova vlastní ruka se však po chvíli stočila dozadu, aby Severuse objala kolem krku a zároveň ho donutila pustit hedvábné vlasy a věnovat namísto toho pozornost jeho erekci. Vyhověl mu. Lucius hlasitě zasténal a pobídl tak Severuse k dalším nemilosrdným přírazům. Dvě krásná mužská těla spolu splynula v divokém tanci, stoupající společně na vrchol tempem stále intenzivnějším. Severusova ruka, pilně zpracovávající Luciusův penis, dovedla blonďáka k cíli prvního. Severus sám ho následoval jen o několik vteřin později, když s hlasitým vzdychem vyplnil Luciusovo tělo produktem svého chtíče. Nato se na blonďáka vyčerpaně zhroutil a oba hlasitě oddechovali, čekající, až to téměř ohlušující bušení v jejich hrudích alespoň trochu odezní…

Ubohá Narcissa, naproti tomu, až příliš dobře věděla, že ji v tu chvíli nedokáže uklidnit nic, že dotyky vlastních rukou jí úlevu nepřinesou. Existovala jediná možnost, jak ukojit ten doslova zvířecí chtíč, jež v ní ona netradiční podívaná probudila. Zhluboka se nadechla, sebrala veškerou svoji odvahu a pomalu otevřela dveře knihovny.

Oba muži sebou trhli a při pohledu na ni zůstali nevěřícně zírat. Po několika trýznivých vteřinách hrobového ticha to byl Lucius, kdo se ujal slova:
„Narcisso…domníval jsem se, žes odjela navštívit svoji matku…“
„Jistěže…vrátila jsem se dřív, než jsem měla v úmyslu…“
Dalších pár vteřin nepříjemného ticha, během nichž nedokázala zabránit svým očím, aby se pohledem svezly po těch překrásných tělech. Došlo jí, že je to vlastně ona, kdo má navrch a s neparným úsměvem, který oba ještě více zaskočil, téměř konverzačním tónem pronesla:
„Vítej, Severusi…vidím, že se ti u nás líbí…“
Severusovi trochu zaškubalo v levé tváři. Co na to měl, k čertu, říct?
„Narcisso…“ začal Lucius poněkud rozhodnějším tónem, jeho žena ho však okamžitě přerušila:
„Lucius je báječný hostitel“, zadeklamovala s pohledem stále upřeným na Severuse, „a také báječný v posteli“, dodala jakoby mimochodem. „Stejně jako já…“ a bezostyšně mávla hůlkou, čímž oběma během vteřiny odhalila pohled na své perfektní, nahé tělo, a přisedla si k nim na pohovku.
Lucius se v první chvíli zprudka posadil a s pohledem rozzuřeného býka ji poněkud surově přitáhl k sobě. Severus si nebyl jistý, jak by měl reagovat…Narcissa si naštěstí dokázala zachovat chladnou hlavu:
„Ale notak, drahý,“ vyhrkla spěšně, „jestli má někdo právo se zlobit, pak jsem to já…poněvadž jsem svého muže přistihla in flagranti…“ Lucius trochu povolil sevření a Narcissiny štíhlé prsty se jemně svezly po jeho tváři, „…ale já se nezlobím…vůbec ne…“ šeptala, „jen se chci také projevit jako dobrá…hostitelka…vůči vám oběma…“ a její ruce začaly téměř konejšivě hladit jeho hruď.
Severus se zachvěl. Zažili toho s Luciusem hodně…už ve škole, a potom, ve službách Pána Zla…ve společnosti poslušných novicek – oblíbených hraček Smrtijedů, na nichž měli možnost vyzkoušet si téměř vše…o unesených mudlovských ženách předurčených ke znásilňování a následnému vraždění (což měl Lucius obzvláště rád) nemluvě…a pak tu samozřejmě byly poněkud nestandardní vztahy mezi Smrtijedy navzájem…s Luciusem byli perfektně sehranými milenci…nicméně jednak měl Severus za to, že tyto záležitosti zůstávají pro okolí, Luciusovu ženu nevyjímaje, naprostým tabu, a jednak, i kdyby tomu tak nebylo, byl přesvědčen, že blonďák by tohle nikdy nesnesl. Jistě, o nejednu bezvýznamnou novicku se ochotně podělil…ale jeho žena…to bylo něco jiného…
Inu, i ti nejlepší se občas mýlí, jak se vzápětí přesvědčil. Lucius pozvolna tál pod Narcissinými dotyky, náhle evidentně neochoten ukončit zábavu, a po jeho tváři se pozvolna rozléval dobře známý výraz proč-si-nezaexperimentovat
Posadila se mu na klín a laškovně ho kousla do spodního rtu. Přivlastnil si její ústa v divokém polibku, který ale po chvíli sám přerušil, aby se obrátil k Severusovi s žádostivým pohledem. Ten se pousmál, lehce zakroutil hlavou v gestu ty-mě-nepřestaneš-udivovat a naklonil se k němu pro svůj vlastní polibek, během něhož ucítil jednu z Narcissiných rukou na své šíji, krku, hrudi…Lucius ho přitom jednou rukou hladil po zádech.
Narcissa rozechvěle sledovala jejich prohlubující se polibek a jejím tělem se začalo šířit příjemné teplo. Byli oba tak krásní, tak fascinující…dokonalí…a vzrušení…
Rozhodla se ponechat jejich vzájemné náklonnosti co nejvíce prostoru. Ještě chvíli oba hladila po vlasech a laskala něžnými doteky, pak sesedla z Luciusova klína a nechala tak jejich těla tisknout se k sobě v lehkém objetí a vychutnávat intenzivní polibek. Sama se posunula dolů, aby veškerou svou péči věnovala jejich bezkonkurenčním erekcím. Věděla, že pro uspokojení jejích vlastních tužeb bude mnoho prostoru jen o chvíli později.
Bylo. Intenzivní práce Narcissiných štíhlých prstů a horkého jazyka vyvolala u obou vlnu náruživé nedočkavosti. Severus pocítil neovladatelné nutkání zmocnit se Luciusovy ženy před jeho očima a vychutnávat si jeho pohled. Rád ho pokoušel…vlastně to bylo vzájemné. A mnohdy nebezpečné…to hledání hranice únosnosti. Panovala mezi nimi odvěká rivalita…a zároveň vášeň tak velká, že si oba byli v hloubi svých zhýralých duší dobře vědomi toho, že je to k sobě bude táhnout i v okamžicích, kdy by byli přesvědčeni o vzájemné nenávisti.
Severus si přitáhl Narcissu k sobě a divoce ji políbil, vydávající se rukama na průzkum jejího dokonalého těla. S nadšením jeho pozornost opětovala, hbitým pohybem jedné ruky stočené dozadu však dala Luciusovi cíleně najevo, že jeho přítomnost je rovněž žádoucí.
Severusovy prsty se svezly po jejích pevných prsou a pomalu se vydaly na průzkum jejího klína. Byla tak horká a vlhká, že si byl jist, že si ji nedokáže upírat déle než pár vteřin, během nichž ji dráždil rukou…ta druhá se střetla s Luciusovou…dočkal se však téměř něžného pohlazení. Cokoli se tedy mezi nimi dělo, bylo všestranně vítáno.
Výborně, pomyslel si. Na chvíli dopřál volnost jejím ústům – jí tak poskytl prostor pro slastné vzdychy, sobě poslední možnost projevit Luciusovi svou přátelskou náklonnost…
Znovu, naposled ho vášnivě políbil. Pak, s pohledem stále provokativně upřeným na něj, Narcissu jediným pohybem otočil, jednou rukou se svezl po její páteři až ke krku, prsty druhé si chviličku vychutnával bujnost jejích prsou, než pevně uchopil její boky a jediným prudkým přírazem do ní vnikl.
Vzrušeně zasténala. Nechtěl ale spěchat. Jeho následující pohyby byly dráždivě pomalé. Ani na okamžik přitom nepřerušil oční kontakt s Luciusem.
Ten, pohodlně usazený na pohovce, zažíval ten den už podruhé podivnou rozpolcenost. Vždycky se rád díval…bylo to tak vzrušující…teď navíc sledoval dvě nejrozkošnější a sexuálně nejdokonalejší bytosti, které kdy měly tu čest projít jeho postelí…a bylo to nádherné a spalující zároveň…v hrudi jakoby mu někdo zažehl plamen…plamen žárlivosti…jeho rival a jeho žena…jeho přítel a jeho žena…rival…přítel…milenec…
Oheň v jeho slabinách byl nakonec přecijen silnější. Podlehl síle okamžiku a sklouzl rukou ke své naléhavé erekci, vychutnávající si každičkou vteřinu té neobvyklé podívané. Severus tak poznal, že může oční kontakt přerušit a nechal svůj pohled pást se Luciusovým krásným tělem. Nenechávalo ho chladným, že se blonďák dotýkal sám sebe…tak svůdně a tak bezostyšně…Severusovi unikl tichý sten a začal si Narcissu brát o poznání intenzivněji. Ta blahem doslova křičela, vycházející boky vstříc každému jeho přírazu.
Lucius si však záhy na pohovce klekl a učinil veškerým jejím hlasovým projevům přítrž, když její ústa zaměstnal prací na své erekci.
Šedé oči se ještě jednou střetly s uhlově černými, než je zavřel, zvrátil hlavu dozadu a slastně zasténal, prsty zabořené v blonďaté kštici Narcissiných vlasů.
Jen s vypětím všech sil se Severus přiměl ovládnout svou libidem opojenou mysl a znovu trochu zpomalit, poskytující tak vášnivé samičce více pohodlí při uspokojování svého muže – nepochybně si to zasloužil. Za svou štědrost, napadlo Severuse a levý koutek jeho úst zase vytvořil tu specifickou kudrlinku.
Lucius ze sebe vyrazil hlasitý sten a jeho nádherné tělo se napnulo v orgastické křeči. Jeho žena statečně polykala produkt jeho chtíče až do poslední kapičky, kterou když ze sebe vydal, vyčerpaně se zhroutil zpátky na pohovku, aby shlédnul „zbytek představení“.
Kvalitního představení, mohl-li to podle Narcissina hlasitého vzdychání posoudit. Severus byl jiný než on. Štíhlejší…ale delší…a poskytoval tak jejímu tělu možnost objevovat zcela nové dimenze…
Dosáhli vrcholu téměř ve stejný okamžik. Zhluboka oddechující a s divokým bušením v hrudi se také sesunuli na pohovku, okamžitě zahrnutí Luciusovou pozorností…napřed políbil ji, potom jeho. Nato oba obdařil zářivým úsměvem a posadil se vedle Severuse z druhé strany, než byla uvelebená Narcissa, odpočívající, s hlavou opřenou o jeho rameno.
„Dobrý přítel nadevše“, prohlásil blonďák spokojeně, s rukou na Severusově stehně.
Rodinný přítel…“, zašeptala Narcissa a koutky úst jí zacukaly.
„Je mi ctí jím být“, opáčil Severus se zdánlivě znovunabytou bezemocionálností, „zvlášť pokud jde o vaši pohostinnost…vskutku, jak se říká, host do domu – Bůh do domu…“
„Něco božského v tobě nepochybně vězí, profesore“, uchechtl se Lucius.
„Když jsme u toho profesora“, začala Narcissa a tón jejího hlasu se nepatrně změnil, „budeš…budeš dávat pozor na Draca, že? Kdyby cokoli… Věci se teď změní, ráda bych měla jistotu, že je…“
„Narcisso…“ zasyčel Lucius, ale Severus ho zarazil:
„Je přirozené mít starost…nicméně to není zapotřebí. Ujišťuji vás oba, že nad svým kmotřencem budu bdít jako strážný anděl…“
„Děkuji ti“, vydechla Narcissa vděčně a obdařila ho svým nejkouzelnějším úsměvem.
Lucius nahlas neřekl nic, v hloubi duše se ale ulevilo i jemu. Sám měl obavy ohledně toho, jak se teď události budou vyvíjet.
„Je čas vrátit se do Bradavic“, pronesl Severus nevzrušeně. Mávnutím hůlky byl v mžiku oblečený a vykročil směrem ke krbu v protější stěně místnosti.
„Přeji příjemný zbytek večera.“
„I tobě. A zastav se zase někdy…rádi tě uvidíme, drahý příteli…“ zašklebil se Lucius.
Severus krátce přikývl, než jeho postava zmizela v zelených plamenech.
„Překvapila jsi mě, drahá…“ protáhl Lucius směrem ke své ženě.
„Nápodobně“, usmála se a smyslně přejela rukou přes jeho hruď. „Žárlil jsi?“ dodala jakoby mimochodem.
„Užíval jsem si to“, odtušil.
Naoko se zamračila.
„Snad v jednu chvíli…trochu…“ připustil.
Políbila ho na krk. „Víš, že tě miluju.“
Přesto si tu otázku neodpustil. „Byl…lepší?“
Chvíli si hleděli do očí.
„Ne“, řekla…protože nic jiného říct nemohla. Koneckonců, kdo se kdy dozví o malé ženské lži?
Samolibě se ušklíbl a přivinul ji k sobě. Dlouze se políbili.
„Nebude ložnice přecijen pohodlnější?“ zašeptala mu do ucha, když zpozorovala, že začíná být znovu vzrušený.
„Nepochybně“, přisvědčil, vzal ji do náruče a vynesl ze dveří knihovny.

V rozlehlé místnosti se rozhostilo ticho. Po několik vteřin se tu pohodlně rozpínalo.
Pak – jako blesk z čistého nebe – prořízl ho hlasitý zvuk zaklapnuté knihy. Její desky rozvířily prach v polici, z níž ji její čtenář vytáhl.
Byla to velice zajímavá, velice stará kniha, se stříbrným nápisem Po stopách černé magie na tmavozelené čelní desce a se spoustou užitečných informací…v případě, že se od člověka čekalo, že bude kráčet ve šlépějích svého otce, vstříc nebezpečným spárům Lorda Voldemorta.
To ovšem Draca v tu chvíli trápilo ze všeho nejméně.
Pomalu, se zornicemi vodových, šedých očí stále rozšířenými úžasem, vrátil tlustý svazek do police a (pořád tak trochu lapaje po dechu) pomalými kroky vystoupil zpoza jednoho z knihovních regálů.
Lucius byl zjevně přesvědčen, že jeho syn pilně studuje umění pokročilé černé magie v pohodlí svého pokoje na opačném konci Malfoyova panství. Ještěže tak – Draco si dost dobře nedokázal představit, jak by Lucius v případě jeho prozrazení reagoval. Blesklo mu hlavou, zda by se s jeho přítomností vyrovnal stejně dobře, jako s matčinou…
Severus Snape, jeho kmotr…a profesor lektvarů…byl ztělesněním všech Dracových nenaplněných tužeb a středobodem jeho snění!
Nesčetněkrát si představoval sám sebe v teple a bezpečí profesorovy náruče…
Chlapec si náhle uvědomil, jak moc se těší na návrat do Bradavic.
Rodinný přítel…ano. On, Draco, je přece také členem rodiny…

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský