Fantasmagorium

originál
Autor: Sorceress
Překlad: anonymní
Hlavní postavy: Severus Snape/ Remus Lupin
Shrnutí: Vědecké pojednání o lykantropii

Sexuální zvyky vlkodlaků

Vlkodlaci si nevybírají partnery na celý život.

Severus toho znal o černé magii a o Temnotě tolik, že o tomto tvrzení nepochyboval. Mohl by sepsat mnoho knih o Temnotě a o vlkodlacích tím spíš. Mohl by hodně vyprávět o tom, jak úžasně se mění sluch vlkodlaků s tím, jak se blíží úplněk. I to, že se tak stává na úkor zraku, který se, naopak, s přibývajícím měsícem zhoršuje. Také by mohl popsat hromadu pergamenu o zvláštnostech jejich metabolismu. O metabolismu jakéhokoli tvora. Mohl psát o botanice, mineralogii. Ve všech těchto vědách mohl najít tu část, která se zabývala potlačením či naopak zdůrazněním symptomů lykantropie, každá ze svého úhlu pohledu. Rovněž úvahy a výzkumem podložené závěry o tom, proč funguje či nefunguje vlkodlačí kousnutí. Proč se někdy lykantropie přenese a někdy ne. Pokud byste ho velmi slušně požádali, vyprávěl by vám o nemocech, kterými může vlkodlak trpět a proč nemůže trpět jinými a o úmrtnosti vlkodlaků a jejích příčinách. No, co byste také očekávali od nejlepšího mistra lektvarů?

Ale kdyby Severus chtěl, mohl by o vlkodlacích vyprávět mnohem víc. Věci, které s vědou nesouvisí. Věci neznámé těm, kteří nejsou schopni či ochotni něco takového zjišťovat tak říkajíc na vlastní kůži. O tom, jak zlatisté oči naplňuje strach před začátkem proměny a ruce se svírají tak pevně, že ostré nehty zanechávají krvavé stopy v dlaních. O tom, jak se čočky v očích naplňují stříbrným leskem na ten kratičký okamžik, kdy tělo balancuje na hranici mezi člověkem a vlkem. Nebo o tom, jak čerstvě vzniklý vlk skulí bolestí a potom vděčně vzdychá, když ho pohladíte po zádech, jak se tiskne k vaší ruce.

Dobře věděl, že jakmile se objeví srst, je ještě vlhká, je cítit pižmem a krví. Nejdřív je velmi měkká, ale když uschne, získá svou skutečnou podobu. Je zdvojená, jako u severských plemen psů. Vrchní srst je drsná, ale ta spodní měkká a jemná, jako dětský zadeček.

Severus na vlastní oči viděl znetvořené tělo vlka, než se kluby a svaly přizpůsobily novému tělu, stejně tak člověka, který se stále pohybuje po čtyřech, ale už není vlkem. Dotkl se chladné, zpocené kůže, ze které teprve před okamžikem zmizela srst. Aby přestala svědit, je nutné ji pořádně vytřít ručníkem. Nebo dlouho hladit.

Věděl, že něžný dotyk působí lépe, než jakýkoli lektvar a že objetí zahřeje rychleji, než přikrývka. Také věděl, že tichá slova důvěry a lásky zmenšují bolest, fyzickou i psychickou, tak úspěšně, že se s nimi nemůže srovnávat žádný zázrak magické medicíny.

Z těch důvodů bylo Severusovi lhostejné, jsou-li vlkodlaci věrní či nikoli. Dokud Remus spal každou noc v jeho posteli, bez ohledu na to, jestli na něm bylo pyžamo či srst (nejlépe nic)… Bylo to nepodstatné, dokud se zlatisté oči smály jen na něj, měkké rty se dotýkaly pouze jeho úst. Remusovy ruce, jeho ústa a tělo přinášely uspokojení pouze Severusovi a vášnivé sténání plné prosby zněly jen pro jeho uši. Remus patřil jen Severusovi a Severus - jen jemu.

Proto Severuse Snapea naprosto nezajímala skutečnost, že vlkodlaci nejsou věrní. Věrným se stal jeden nemožný zmijozelský profesor a, jak s oblibou říkal Albus, to bohatě stačilo.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský