Fantasmagorium

Autor: Bella, D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Severus Snape/ Lucius Malfoy
Shrnutí: Taková příjemná odpoeldní siesta nemůže být na škodu
Poznámka: Převelký dík sssnake, která dělala beta read
Dopsáno v roce 2006

Siesta

Severus Snape seděl v pohodlném křesle, nohy přehozené přes opěradlo, a jako obvykle, když byl ponořen do čtení, nevnímal nic kolem sebe.
Na okenní římse přistála sova a zaťukala na skleněnou tabuli. Když se nic nedělo, připomněla se trošku důrazněji a zahoukala.
Severus pomalu zvedl oči a rozhlédl se. Pak vstal a pustil sovu dovnitř, aby od ní mohl převzít vzkaz. Na malém kousku pergamenu stálo úhledným písmem:

Krásný dobrý den, nechtěl by milostpán Snape zvednout tu svou krásnou prdelku a dopravit ji sem ke mně?

Vzkaz nebyl podepsán, ale to ani nebylo třeba. Jen jediný muž v celém Terrabilu měl tu drzost tohle napsat. Lucius Malfoy tedy opět pobýval nakrátko na hradě.
Severus vzal brk a rozmáchlými tahy připsal pod vzkaz svým elegantním, avšak poněkud neuspořádaným písmem:

Milostpán by tedy opravdu nechtěl zvednout prdelku a jít k tobě. Myslíš si, že mě zajímá jen to jedno? Vyrušil jsi mě od čtení!

A s tím poslal sovu zpátky. Přečetl však sotva dvě stránky, když puštík zaťukal na okno podruhé.

Já si nemyslím vůbec nic, Severusi. Jenom jsem předpokládal, že bys mohl mít zájem o mou společnost. Ale pokud máš pocit, že je kniha uspokojivější, tak si klidně čti dál.

Severus obrátil oči v sloup. Tohle bylo Luciusovi podobné.
„U Merlina, co se urážíš jako panenka, které někdo vytkl nedostatek ctnosti?“ zavrčel na nepřítomného Luciuse a zmačkal lístek.
„Já se neurážím, Severusi. Jen jsi mě trochu zklamal,“ ozval se mu za zády důvěrně známý hlas.
„Dobře, tak co chceš?“ zeptal se Severus otráveně a otočil se k Luciusovi, který se opíral o krbovou římsu.
Lucius se ušklíbl.
„Co chci?“ zopakoval. „Předně bys mohl přijít na návštěvu,“ řekl a usmál se tím svým studeným, leč okouzlujícím úsměvem.
Severus měl někdy pocit, že Lucius má úsměv na každou příležitost.
„Nevyhovuje ti tu snad něco?“ zavrčel Severus, když si všiml, jak se Lucius rozhlíží po pokoji.
U všech stěn, od podlahy až ke stropu, stály knihovny z tmavého dřeva. V jednom rohu stál velký ebenový stůl, jenž byl doslova zavalený pergameny, knihami a flakónky. V druhém rohu byl laboratorní stůl. Lucius nikdy nechápal, proč ho tu Severus má, když dole v podzemí měl špičkově vybavenou laboratoř. U krbu stál stolek z černého skla, dvě křesla a pohovka. Celkově pokoj působil dojmem, že je menší a poněkud přeplněný. Stejné to bylo s ložnicí, i ta působila stísněně. Lucius si potrpěl na velké místnosti plné oken – jeho apartmá bylo v nejvyšších patrech hradu a jedno z největších.
„Severusi, ty víš, že má trpělivost je velká, ale zas tak velká ne. A tvá inteligence je myslím dostatečná na to, abys pochopil, co chci,“ prohlásil Lucius a v jeho hlase zaznívala nespokojenost. „Ale jak chceš. Když si chceš hrát, budeme si hrát,“ protáhl.
„Já si nehraji,“ odsekl Severus. „Jen bych rád věděl, co vlastně chceš. Co přesně chceš! To ty si tu hraješ na schovávanou.“
Byla to hra, odjakživa to byla hra o moc a převahu. Lucius byl zvyklý všechny ovládat, mít cokoli, co si usmyslel. No a Severuse bavilo mu to občas odepřít, dráždit ho. Byla to nebezpečná hra, ale právě proto ho bavila.
„Snape!“ zasyčel Lucius. „No dobře, když to teda chceš polopatisticky, tak laskavě pojď ke mně a dokaž mi, jak excelentní milenec umíš být.“
„Když hezky poprosíš,“ ušklíbl se Severus, „budu o tom uvažovat.“ Věděl, že teď už zachází hodně daleko, ale znal Luciuse dost dlouho na to, aby poznal, kdy má couvnout. Tedy pokud nechtěl, aby to skončilo hodně nepříjemně – pro ně pro oba.
Luciusovi se vztekle zablesklo v ocelově šedých očích a jeho prsty netrpělivě zabubnovaly na krbovou římsu.
„Budu čekat ještě dlouho?!“ procedil skrz zaťaté zuby.
Severus podle tónu poznal, že pokud bude na Luciuse dál tlačit, jeho občasný milenec se prostě sebere a odejde. Ještě před chvílí neměl Severus na sex chuť, ale změnil názor.
„U Merlina, ty jsi ale fajnovka,“ ušklíbl se. „No jo, vždyť už jdu. Ale upozorňuji tě, že od minula mám alergii na jahodové želé!“ připomněl druhému kouzelníkovi jejich poslední výstup, který se dost ošklivým, třebaže pozoruhodným způsobem, zvrtl. Ještě teď se mu většina Smrtijedů nedokázala podívat do očí a když s ním mluvili, byli rudí až za ušima.
Lucius se při té zmínce pobaveně usmál.
„Klid já taky. A nejen na jahodové želé,“ ubezpečil plavovlasý muž Severuse.
„Má smysl brát si vůbec něco na sebe?“ otázal se Severus trochu poťouchle.
„No, alespoň plášť by sis vzít mohl,“ odpověděl Lucius se smíchem.
Severus se pobaveně ušklíbl, což byl u něj ekvivalent úsměvu.
„Počkej na mě u sebe, jen si odskočím… připravit se. No však víš, na co,“ řekl Severus a zamířil ke dveřím koupelny.
„Výborně, pak je ti můj krb k dispozici,“ řekl Lucius potěšeně a sám se krbem vrátil do svého apartmá.

Lucius se pohodlně usadil ve velkém křesle před krbem v obývacím pokoji. A nemusel čekat dlouho. Za několik málo okamžiků se z krbu vynořil Severus Snape v přiléhavých černých kalhotách a černé košili. Vlasy se mu vlhce leskly, jako by si je právě umyl.
Lucius pomalu vstal a podal mu ruku na uvítanou. Severus ji po menším zaváhání stiskl.
„Vítám tě, příteli. Něco k pití?“
„Ano, proč ne,“ přikývl Severus. „Kávu.“
Lucius pozvedl překvapeně obočí.
„Kávu? No, jak chceš,“ řekl a luskl prsty.
S hlasitým prásk se objevila domácí skřítka. Když si vyslechla, co pán poroučí, uklonila se a zase zmizela.
„Nemůžu to s tím alkoholem přehánět. Včera byla taková menší...sešlost. Ještě teď mě trochu bolí hlava,“ vysvětlil Severus, když si sedal do křesla naproti Luciusovi.
„Ach tak,“ ušklíbl se Lucius. „Ale já myslel, že tvé lektvary proti kocovině tomu bezpečně zabrání,“ neodpustil si.
„To já taky,“ zavrčel Severus.
Lucius se zasmál. „No, alespoň to máš jako poučení pro příště,“ rýpl si.
Skřítka donesla kávu a zase zmizela. Lucius podal jeden šálek Severusovi.
„Černá ber cukru a bez mléka, že?“ zeptal se zbytečně, jelikož moc dobře věděl, jak má Severus kávu rád.
Severus přikývl.
„Zdá se, že když se to moc míchá, lektvar neúčinkuje. Budu s tím muset něco udělat,“ řekl a napil se. „Dobrá.“
„No, jestli to někdo vyřeší, tak ty,“ zalichotil mu Lucius a napil se ze svého šálku.
„Budu muset,“ ušklíbl se Severus. „Mít kocovinu je hrozně otravné.“
„Ano, to je. Měl jsem ji jednou a úplně mi to stačilo,“ přisvědčil Lucius.
„Hm, a co jinak? Nikde nevidím tvoji manželku. Sám, hm?“ zajímal se Severus.
„Přesně tak. Bella je s dětmi a chůvou na novém panství. Božský klid,“ pousmál se Lucius.
„Nové panství?“ neskrýval Severus překvapení. „O něco jsem přišel? Copak, snad se nehádáte? Nestačí oddělené ložnice?“ řekl poněkud posměšně.
„Proto jsi mě zavolal? Sám a…hm…nadržený?“ odtušil černovlasý muž a přejel Luciuse zkoumavým pohledem.
„Ne, nehádáme se,“ odsekl Lucius. „A oddělené ložnice máme od začátku.“
„Tak promiň,“ ušklíbl se Severus, ale neznělo to moc jako omluva.
„Ale připouštím, že jsem trochu…ehm…víš, že to slovo nemám rád,“ ošil se Lucius. „Ale není to kvůli Belle!“ dodal důrazně.
„Nechoď kolem horké kaše. Co se děje? A jaké slovo?“ hrál Severus nechápavého.
„Děje? Kromě toho, že tě teď chci? Nic. Řekl bych…ano, nadržený a chtěl bych… víš, že to slovo nemusím, je tak…nekultivované,“ zamračil se Lucius.
„Právě proto ho chci od tebe slyšet, můj kultivovaný příteli,“ ušklíbl se Severus.
„Jen přes mou mrtvolu,“ odsekl Lucius, ale přešel k Severusovi a sedl si na opěrku jeho křesla.
„Jak myslíš,“ pokrčil Severus rameny. „Dobrá káva. Takže, „co“ budeme dělat?“
Lucius pozvedl obočí.
„Co třeba tohle?“ zašeptal se a vášnivě uchvátil Severusovy rty v polibku. „Pro začátek,“ dodal a znovu ho políbil. Vtáhl jeho spodní ret do úst a jemně ho sál. Potom si jazykem vynutil přístup do Severusových úst a ochutnával jejich sladkost.
Severus ho drsně odstrčil.
„To jsme si přece nedomluvili,“ ušklíbl se. „O tomhle nebyla řeč.“
„A o čem tedy?“ ucedil Lucius a šel si sednout zpátky do svého křesla.
„Odmítl jsi mi přece říct, co chceš,“ uculil se Severus. „Nebo jsi už zapomněl?“
„Co chci?“ protáhl Lucius. „Tebe,“ řekl prostě.
„A konkrétně?“ pokračoval Severus.
„Ty máš dneska den, Snape,“ povzdechl si Lucius. „Chci…tu tvoji úzkou prdel! Stačí?“ vyštěkl a propaloval Severuse planoucím pohledem.
„A dál?“ zašeptal Severus svůdným hlasem.
„Snape, varuji tě,“ zavrčel Lucius. Tahle hra už začínala přesahovat meze jeho tolerance.
Severus vstal, došel k Luciusovi a opřel se o opěrky křesla, tak aby Lucius nemohl vstát.
„Chci slyšet, jak moc toužíš po tom, abych tě líbal, abych ti ho vykouřil, abych ti podržel, až do mě budeš cpát svoje péro,“ zašeptal tím nejsvůdnějším hlasem, jakého byl schopen.
Lucius se prudce nadechl a vzhlédl k Severusovi.
„Á, pán má hravou náladu, co? Tak dobře. Chci, aby ses okamžitě zbavil těch příšerných šatů, pak aby sis ke mně hezky klekl a udělal totéž s mými,“ odpověděl mu Lucius co nejklidnějším tónem. „A doporučoval bych ti, aby sis pohnul, nebo toho budeš zatraceně litovat.“
Severus se ušklíbl a schválně si začal košili rozepínat velmi pomalu.
Lucius nedokázal odtrhnout pohled od těch elegantních štíhlých prstů. Posunul se hlouběji do křesla a udělal si pohodlí.
Severus vytáhl košili z kalhot a nechal ji pomalu sklouznout z paží na zem. Přitom z Luciuse nespouštěl oči. Líně rozepnul pásek, vytáhl ho a hodil na zem.
Lucius jen ztěžka polkl. Očima klouzal po Severusově svalnatých pažích a hrudníku. Nakonec jeho pohled skončil na pevném břiše.
„Pokračuj,“ vybídl ho a stiskl opěrku křesla, až se jeho nehty zaryly do tmavě zelené kůže.
Severus se ušklíbl, rozepl si kalhoty a pomalu je stahoval dolů. S každým centimetrem bylo jasnější, že nemá spodní prádlo.
Luciusovi sklouzl ze rtů tichý sten, když si to uvědomil. Severus ho dokázal tak vydráždit. Nepohodlně se zavrtěl, když Severus nechal své kalhoty spadnou ke kotníkům a pak z nich vystoupil. Odkopl je stranou a jeho černé oči se dílem zvědavě, dílem provokativně upřely na Luciuse.
Lucius cítil, jak se mu začínají chvět ruce a svrbět ho prsty, zatímco si prohlížel Severusovo dokonalé tělo a jeho nepřehlédnutelnou erekci.
„Co dál?“ zapředl Severus. „Udělám, co budeš chtít, ale musíš mi to říct, popsat…Jsem totiž hrozně nechápavý.“
Lucius se ušklíbl. Tahle hra se mu začínala líbit.
„Teď pojď hezky ke mně a posaď se sem,“ nařídil Lucius, roztáhl doširoka nohy a posunul se ještě hlouběji do křesla, aby tak udělal Severusovi místo.
Severus si klekl mezi jeho nohy, ale pak se posadil na paty a na rtech mu pohrával pobavený úšklebek.
„Co kdybys mi pomohl z těch šatů, Severusi,“ vydechl Lucius a zabořil prsty jedné ruky do Severusových vlasů. Jemně se jimi probíral.
Severus se nedal dvakrát pobízet a začal rozepínat spony Luciusova hábitu. Jeho ruce klouzaly po Luciusově těle a dotýkaly se ho přes tenké hedvábí jeho šatů takovým způsobem, o kterém věděl, že má Lucius rád.
Lucius zaklonil hlavu a tiše zasténal.
„Použij hůlku!“ vydechl netrpělivě a chytil Severuse za zápěstí.
„Tak mě pusť. Mám ji v kalhotách,“ ušklíbl se Severus. „Nebo mám najít tu tvoji?“ dodal dvojsmyslně.
„Pro Merlina, Severusi, buď mně okamžitě svlékni, nebo mi ho vykuř! Ale pro všechno na světě, udělej mně, nebo přísahám, že tě zabiju!“ zavrčel Lucius a pustil Severusovu ruku.
„Když mě zabiješ, kdo ti ho pak vykouří, hm?“ prohodil Severus jako by mimochodem. Nicméně se přestal zabývat hábitem a rozepl Luciusovi kalhoty.
„Nadzvedni zadek,“ nařídil.
„Proč zas?“ syčel Lucius, ale poslechl.
„Protože je z tebe musím nějak stáhnout, proč asi!“ odsekl Severus, ale nesundal mu je. Místo toho jen ucedil: „Ale co se snažím!“
Vstal, otočil se k Luciusovi zády, sehnul se ke svým věcem ležícím na zemi a začal v nich hledat hůlku.
Lucius zavrčel v protest.
„Použij moji!“ přikázal a podával Severusovi svou.
„Ne díky. Najdu si svoji,“ opáčil Severus a schválně se mírně rozkročil. „Kam jsem ji jen mohl dát?“ zamumlal a předstíral, že usilovně prohledává své šaty. Přičemž se rozkročil ještě o něco víc. Pochopitelně aby udržel lépe rovnováhu.
„Ale vydrž, Luciusi, už to nebude dlouho trvat,“ ujistil ho škodolibě.
Lucius se nasupeně zvedl z křesla a mávnutím hůlky se zbavil svých šatů.
„V tom máš výjimečně pravdu,“ zavrčel a přinutil Severuse kleknout si na všechny čtyři. Kouzlem přivolal lubrikant a namočil v něm tři prsty. Jednou rukou hladil Severuse po zádech a prsty druhé začal pronikat do Severusova těla. První prst do Severuse vklouzl jako nic, a tak Lucius přidal v zápětí i druhý. Sklonil se k milencově krku a jemně ho políbil, zatímco zasouval do jeho těla i třetí prst. Pomalu s nimi otáčel a roztahoval je, aby tak Severuse připravil na svůj vpád. Škádlivě se přitom otíral o Severusovu prostatu.
„Jak se ti líbí tohle?“ zašeptal mu do ucha.
Severus nebyl schopný slova. Třásl se narůstajícím vzrušením. A tak jen potřásl hlavou a o chvíli později mu uniklo neartikulované táhlé zasténání.
„Víc!“ zasyčel, když se mu podařilo znovu najít hlas. „Chci tvoje péro. Chci abys mě pořádně protáhl, tvrdě, divoce,“ šeptal zastřeným hlasem.
„No, když teda tak moc chceš,“ protáhl Lucius posměšně. Pak pokryl svou erekci dostatečným množstvím lubrikantu, nebo alespoň tím, které považoval za dostatečné, a rychlým pohybem vyměnil své prsty za jako kámen tvrdý penis.
Chvíli se v Severusovi nehýbal. Uvědomoval si, že se do něj vecpal dost surově a chtěl mu dát čas zvyknout si.
„Kruci,“ sykl Severus. Přece jen ho to poněkud zabolelo.
Lucius se v Severusovi zlehka pohnul.
„U Merlina!“ vydechl Severus. „Dělej! Píchej mně! Luciusi!“
Lucius se pro sebe ušklíbl a začal se v Severusovi pomalu pohybovat. Nebo to měl alespoň v plánu, ale Severusovo sténáni a prosby ho dováděly doslova k šílenství. Takže netrvalo dlouho a on přirážel proti Severusovi tak rychle a tvrdě, jak jen dokázal.
Lucius našel Severusův tvrdý penis a začal ho zpracovávat ve stejném tempu, v jakém se pohyboval v mužově těle. Cítil, jak se blíží k vrcholu, a tak ještě zrychlil tempo.
„Ano,“ zasténal Severus spokojeně. „Ty by ses tím mohl živit, Luciusi.“
„Čííím?“ vyrazil ze sebe Lucius mezi sténáním a změnil úhel, pod kterým do Severuse pronikal, aby se s každým přírazem otíral o milencovo citlivé místečko.
Severus zavyl rozkoší.
„No přece tímhle!“ vydechl a úmyslně sevřel Luciuse v sobě, jak nejvíc dokázal. „Máš talent od přírody.“
„Nepovídej,“ zasténal Lucius a chytil Severuse pevně za boky.
Ještě několikrát se celá jeho délka ztratila v Severusově zadku a Lucius s výkřikem vyvrcholil hluboko v Severusovi. Přitáhl si ho ještě blíž k sobě a užíval si ty vlny rozkoše, které ho teď zaplavovaly.
Severus se prohnul v zádech a s téměř zvířecím výkřikem čiré rozkoše dosáhl orgasmu. Bílé sperma dopadlo v několika mohutných výstřicích na drahý koberec.
„Tohle miluju,“ zašeptal Severus vyčerpaně. Jeho kůže se leskla potem. „Tohle se prostě s žádnou ženskou prožít nedá.“
„No, to bych prosil,“ ušklíbl se Lucius. „Co takhle koupel? Oba ji potřebujeme.“
Severus se k Luciusovi přitulil.
„Nevím, jestli se zvednu,“ přiznal. „Mám pocit, že mám nohy jako z rosolu. A nevím, co mě bolí víc, jestli kolena nebo zadek.“ Pak se dotkl rty Luciusovy zpocené tváře. „Přesvědč mě, že mi stojí za to vstávat,“ zapředl.
„Bolí?“ pozvedl Lucius obočí. „Doufám, že jsem ti neublížil?“ zeptal se a vyžádal si Severusova ústa k polibku.
Severus jeho polibek vášnivě opětoval. „Ubliž mi ještě,“ vydechl svou žádost, když se jejich rty oddělily.
„Víš, že tohle je vydírání?“ broukl Lucius proti jemné kůži Severusova krku. Severus přikývl.
„A od kdy ti to vadí?“ zašeptal a špičkou jazyka přejel po Luciusově šíji.
„Líbí se mi, jak voníš... po tom... zpocený, uspokojený... Ještě příliš citlivý,“ zlehka se dotkl prstem Luciusova ochablého penisu, „na další kolo.“
„Neřekl jsem, že mi to vadí,“ ucedil Lucius a rukama začal bloudit po Severusově hrudníku. Jemně sevřel v prstech Severusovu bradavku a začal ji třít, zatímco laskal jazykem tu druhou.
„Jen se mi zrovna teď nechce nic udělat,“ zazubil se Lucius. Složil ruce na Severusův hrudník a opřel si o ně bradu.
„Dobře, tak sprcha,“ přikývl Severus. Odstrčil Luciuse a jen pomalu a neochotně se zvedl. Nicméně si dal dobrý pozor, aby měl Lucius co nejlepší výhled.
„No, já sice uvažoval o vaně, ale jak myslíš,“ pokrčil Lucius rameny a zamířil do koupelny.
„Hm, vana? Snad se z tebe nestává romantik?“ ušklíbl se Severus a následoval ho. „Ale proč ne,“ dodal.
„Romantik,“ zopakoval Lucius a odfrkl si. „No pokud ti vana přijde romantická... Mě přijde spíš pohodlnější,“ opáčil a napustil vanu. Potom do ní vklouzl.
Severus se chvíli na Luciuse zálibně díval, pak si vlezl k němu a pohodlně se opřel o jeho hrudník.
„Řekne mi profesor Snape, co by rád?“ otázal se Lucius.
„Profesor by rád, kdybys roztáhl nohy, aby se mu líp sedělo,“ ušklíbl se Severus.
„No, když chceš,“ zasmál se Lucius a roztáhl doširoka nohy, aby udělal Severusovi místo.
Severus se pohodlně usadil. „Kdyby nás tak viděla tvoje manželka,“ ušklíbl se pobaveně.
„No, myslím, že po tom, co jsme předvedli v Terrabilu, by jí to nijak zvlášť z míry nevyvedlo,“ připomněl Lucius.
„Terrabil, ten mi ani nepřipomínej. Ještě teď se mi nikdo nedovolí podívat do očí,“ odfrkl si Severus. „Kdo měl vůbec tehdy ten pitomý nápad?“
„Ty přece. No ano. Taky jsem si všiml, že se mi všichni nějak podezřele vyhýbají, ale alespoň je klid,“ ušklíbl se Lucius.
„Já? O tom pochybuji,“ odmítl taková nařčení Severus rezolutně. „Ale teď mám jeden nápad.“
Posadil se a v prostorné vaně se otočil k Luciusovi čelem. Pak si na něj lehnul a jeho rty se přitiskly k Luciusově šíji.
„Víš, že jsi bastard? Ale nádherný, to se musí nechat,“ zapředl Severus.
„Myslím, že už jsem to někdy slyšel,“ pousmál se Lucius pobaveně a jednu ruku omotal kolem Severusova pasu, zatímco druhou pevně sevřel jeho zadek.
„Kde asi?“ ušklíbl se Severus pobaveně.
„Nevzpomínám si,“ odpověděl Lucius škádlivým tónem a přisál se k Severusovým rtům, které vášnivě políbil. Vklouzl jazykem do těch horkých sladkých úst a propletl svůj jazyk se Severusovým v hlubokém touhou prosyceném polibku.
Severusův penis pomalu začínal tvrdnout, zatímco jeho ruce klouzaly po Luciusově mokrém trupu.
Lucius se stáhl z polibku, aby se oba mohli nadechnout a posadil se trochu víc dozadu, takže měl teď větší stabilitu. Přiměl Severuse, aby se posadil na jeho nohy a začal se znovu věnovat jeho hrudníku, který pokrýval žhavými polibky.
Severus zaklonil hlavu a pravá ruka mu bezděčně sklouzla k jeho vzrušenému penisu, který trčel z vody a vlhce se leskl.
Lucius se rty pohyboval stále níž, kam jen mu to hladina vody dovolovala a pak nahradil Severusovu ruku svou vlastní. Přejel palcem po citlivé špičce a dlouze po ní roztíral kapičku touhy, která se tam objevila. Pozoroval Severusovu vzrušením změněnou tvář, když se jeho ruka začala ve velmi pomalém tempu pohybovat po celé délce mužovy erekce.
Severus spokojeně zasténal. „Nenávidím tě,“ vydechl. „Nenávidím to, co se mnou dokážeš dělat....u Merlina...“
„Tak to máš ale smůlu,“ zašklebil se Lucius a začal laskat Severuse o něco rychleji.
Lucius sklouzl volnou rukou na Severusův zadek a dvěma prst začal kroužit okolo vstupu do milencova těla a mírně proti němu tlačil.
„Mě totiž baví tohle s tebou dělat,“ dodal po chvíli.
Severus se nepatrně odtáhl. „Ne,“ vydechl. „Tentokrát já,“ zapředl a klekl si. Jeho ruce sklouzly po Luciusových stehnech, až v jedné dlani jemně sevřel jeho šourek. Lucius překvapeně zasténal.
„No, jak chceš,“ vydechl Lucius, zaklonil hlavu a mírně přivřel oči, když Severus začal pracovat na jeho vzrušení.
Severus ukazováčkem přitlačil na vstup do Luciusova těla. „To si buď jist, že chci,“ zašeptal.
Lucius se posunul dolů, aby měl Severus lepší přístup a zároveň zatlačil proti prstu, který do něj hladce vklouzl.
Severus pomalu pohyboval prstem a pečlivě sledoval každý záchvěv na Luciusově tváři. Po chvíli přidal další prst. Voda vše jen ulehčovala.
„Libí se ti to? Řekni,“ zapředl Severus.
„Počkej. Nech mě přemýšlet,“ provokoval Lucius, ačkoliv se musel hodně přemáhat, aby mluvil alespoň trochu klidně.
Severus vnořil prsty co nejhlouběji a konečky jemně pohladil Luciusovu prostatu. „Už sis to rozmyslel?“ ušklíbl se.
Lucius se teď už neubránil zasténání. „Anooo!“ zavyl.
„Takže se ti to líbí, hm? Chtěl bys víc?“ dráždil ho Severus a přitom přidal třetí prst. „Nebo něco jiného? Většího? Hm? Řekni si.“
Lucius sténal a prohnul se. „Chci ...tě v sobě,“ zavrčel a divoce přirazil proti Severusovým šikovným prstům.
„Vždyť mě máš v sobě,“ ušklíbl se Severus. Pomalu vytáhl prsty a zase je vrátil do Luciusova roztouženého těla.
„Mučiteli,“Lucius měl co dělat, aby přiměl svůj hlas fungovat. „Chci v sobě ...tvýho...ptáka,“ vyrazil ze sebe nakonec a ještě víc se prohnul.
„Tomu rozumím," pousmál se Severus a vytáhl prsty ven. Pak uchopil Luciusovy nohy a položil si je na kostnatá ramena. Jeho mokrý penis se otřel o Luciusův anální otvor.
„Jsi tak sexy, když prosíš,“ vydechl a na jediný příraz do něj pronikl.
Lucius hlasitě zasténal. „Já.. ne—neprosím, sakra,“ zavrčel.
„Ne?" zahrál Severus překvapeného a vytáhl svůj penis ven. „Tak to bys měl hochu začít, jinak ho zpátky nedostaneš.“ Lehce se pohupoval v bocích, ale jen tak, aby se špička jeho penisu otírala o Luciusův zadek.
Lucius se pokusil dostat penis, který ho tak škádlil, do sebe, ale Severus uhnul.
„Varuju tě, Snape. Nehraj si!!“ zasyčel Lucius.
„Hm, nebo co?“ ušklíbl se Severus, vědom si toho, že Lucius nemá šanci se v téhle poloze ve vaně jakkoli bránit.
„Nebo tě při nejbližší příležitosti zabiju,“ zaskučel Lucius.
„A kdo ti pak tu tvojí aristokratickou prdelku protáhne, hm?“ ušklíbl se Severus. „Popros, Luciusi. Chci slyšet, jak škemráš, abych tě ošukal. Jinak nic nebude.“
„Snape, ty zkurvená... No dobře. Chci, abys mě pořádně ojel, rychle a tvrdě,“ zaječel Lucius. „Ehm, prosím,“ řekl už podstatně tišeji.
„Jsi tak sladký, když prosíš. Tvoje přání je mi rozkazem,“ zašklebil se Severus spokojeně a tvrdě do těla druhého muže pronikl. Jeho přírazy byly krátké, až skoro hrubé.
Lucius hlasitě sténal a vycházel Severusovi vstříc, jak jen mohl. Pevně a pravidelně stahoval svaly kolem Severusovy tvrdosti, aby mu tak poskytl ještě víc potěšení.
Divoké pohyby je stahovaly oba do víru vášně. Žádné pomalé milování, ale drsná divoká soulož, až voda cákala na podlahu.
Lucius měl pocit, že se musí co nevidět zbláznit, jestli se hned neudělá. Obtočil tedy prsty kolem své erekce a začal ji rychle zpracovávat, dokud nevybuchl v dalším bouřlivém orgasmu a jeho stahující se svaly neuvěznily Severusův penis hluboko v něm.
„Do prd...“ zbytek slov zanikl v Severusově sténání. Několikrát ještě přirazil a pak naplnil Luciusovo tělo produktem svého chtíče.
Lucius stáhl svaly ještě pevněji, aby tak prodloužil Severusovu rozkoš a dostal z něj každičkou kapičku.
„Ty mě chceš opravdu zabít,“ zasípal Severus a zhroutil se na Luciuse. Sotva popadal dech.
„Hmm, vždyť jsem ti to říkal,“ zasmál se Lucius a políbil Severuse na rameno. „Ale ne dnes, Severusi.“
Severus malátně opětoval polibek. „Nevím, jak ty, ale já bych se teď nejraději šel na chvíli natáhnout. S tebou jako podhlavníkem, nebo přikrývkou. Záleží, co si vybereš,“ zašeptal.
„Myslím, že je to báječný nápad,“ přisvědčil Lucius. „Má to však jeden háček - já se nemůžu ani hnout.“
Severus se ztěžka zvedl, vylezl z vany a protáhl se.
Lucius ještě chvíli seděl ve vaně a pak také vstal, omotal si kolem pasu ručník. Druhým se začal utírat.
Když byli oba suší, přešli společně do ložnice. Lucius zahodil ručník a rozvalil se uprostřed postele.
Severus se pohodlně uvelebil vedle něj s hlavou na jeho hrudníku a zavřel oči.
„Hodláš spát?“ zeptal se Lucius a také zavřel oči, které ho mírně pálily, jak se mu do nich dostala voda.
„Hm,“ zapředl Severus jako spokojený kocour.
„No dobře,“ ušklíbl se Lucius a přejížděl po linii Severusovy páteře.
Severus obtočil pravou paži kolem Luciusova pasu.
„Nejspíš stárneš,“ zašeptal Lucius a otočil hlavu. Nikdy by to nepřiznal, ale celkem ho to unavilo.
„Kecy,“ zamumlal Severus. „Nechci tě prostě moc utahat.“
„Jo táááák,“ ušklíbl se Lucius v polospánku.
„Luciusi,“ potlačil Severus zívnutí. „Zavři hubu a spi. Já vím, že jsi utahaný stejně jako já. Ale já si, narozdíl od tebe, hodlám zdřímnout, abych tě za půl hodiny mohl přefiknout znovu.“
„Hmm,“ protáhl Lucius a začal ho přemáhat milosrdný spánek.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský