Fantasmagorium

Název: Sliby, které by měly být splněny    originál
Autor: alaana_fair
Překlad: Severka
Hlavní postavy: Harry Potter/ Draco Malfoy
Shrnutí: -

Sliby, které by měly být splněny

Cítím, jak mi jeho dech klouže po pleti, teplý a vlhký, škádlí mě slibem něčeho tak neuvěřitelného, že zapomenu, kdo jsem, zapomenu, kdo je on, zapomenu, proč tu jsme, v této pekelné díře, kde jen čekáme, kdy budeme moci zabíjet nebo budeme zabiti. On je to jediné, co mě drží při zdravém rozumu, jediné, co mi zůstalo, pro co mohu žít, když je všechno ostatní ztraceno, stáhnuto ze mě jako slupka z přezrálého plodu a odhozeno do odpadků. Jeho dech je mým životem, ať už to ví či ne. Bez něj bych zemřel.

Dech je brzy nahrazen hrubým jazykem, lákavým a svůdným, vyvolávajícím ve mně chvění a prosby jako nikdy dříve. Způsobuje, že kňučím jako patetické novorozeně, nacházející se z dosahu matčina prsu, tak blízko, že jej může cítit, ale nikdy dostatečně blízko, aby ve svých rtech mohlo sevřít, po čem tolik touží. Jeho jazyk je slibem něčeho víc, slibem, že zabije toho bastarda, který mě připravil o rodinu, že mi nabídne budoucnost, na kterou se mohu těšit. Něco lepšího, než čtyři stěny vlhké a bezútěšné kobky.

Když přidá i rty, nemohu jinak, než zanaříkat. Jsem již téměř šílený touhou, tak blízko, že se cítím jako sopka připravená k výbuchu a chrlení horké lávy na nás na oba tak, že bychom v ní mohli utonout, zkamenět, být zvěčněni. Zaslouží si moc a slávu a všechno bohatství, které svět může nabídnout. Mě si nezaslouží. Vím, že mu vše jen ztěžuji. Komplikuji jeho už tak složitý život. Ale nemohu ho nechat odejít. Nyní je už příliš součástí mne samého. Miluji ho.

Jeho ruce smetou vzpomínky na bolest a prohru spolu s hrubou dekou a špinavým oděvem. Jsou mozolnaté a suché, zanechávají na mé jemné pleti drobné škrábance, ale nevadí mi to. Žiji pro jeho doteky, něžné i prudké, jemné i hrubé, není v tom rozdíl, miluji všechny stejně, pokud se mě dotýká on. Položí svou ruku na mé srdce a nechá ji tam. Ví, že bije jen pro něj. Že stačí, aby řekl, a bez váhání se zastaví. Ale nikdy si o to neřekne.

Upřeně se na mě dívá a rukou sjíždí po mém hrudníku, přikazuje mi, abych se na něj díval. Nemohl bych se podívat jinam i kdybych se snažil. Jeho oči mě vidí, jak mě jiné nikdy neviděly, jak já sám bych se vidět nedokázal. Jako něco hodného jeho pozornosti, jeho něhy, jeho trpělivosti a jeho lásky. Proříznou/protnou naši minulost jako blesk zdobící jeho čelo. Září štěstím, které mu přináším, říká. Slibují, že budeme navždy spolu, v životě nebo ve smrti. Modlím se za život, protože si přeji, aby žil on.

Jeho prsty jsou opatrné a něžné, když mě připravuje, vždy důkladněji, než skutečně potřebuji. Nestěžuji si, protože jakákoliv jeho část ve mně je extází. Musím se kousat do rtu a myslet na něco příšerného, abych nevyvrcholil příliš brzy. Smrt, zkáza, bolest, čekají nás hned za tenkými rozedranými stěnami stanu. Vidí, že se dívám jinam, a bere můj obličej hrubě do dlaní. Nenávídí, když jsme spolu a já myslím na svět.

Když ví, že má mou naprostou pozornost, nanese si na svůj penis lubrikant nevalné kvality, který jsme ukradli nic netušícím cestujícím. Zde nemůžeme používat hůlky, žádná čistící kouzla, žádná ztišující kouzla, žádný kouzelný oheň na zahřátí ve vlhkých studených nocích. Ale kouzlo zde je. Úžasná magie, jakou dokáže vyvolat jen on, když do mě pronikne, když pevně svírá moje boky a přiráží tak tvrdě, že se mi chce křičet, ale vím, že nemohu, tak se koušu do rtů, dokud nezačnou krvácet. A pak, příliš brzy, je po všem.

Svalí se na mě a mé ruce se kolem něj automaticky ovinou. Mělo by to být nepohodlné, jeho tíha tlačící mě do podlahy, moje sperma, kterým máme ulepená břicha, zatímco jeho pomalu vytéká z mého zadku, ale takhle příjemně jsem se necítil už celé týdny. Podívá se na mě, jeho oči jsou stále ještě lehce nepřítomné a zamračí se.

"Zase sis kousal rty," řekne a posune se, aby mohl olíznout pramínek krve z mé brady a políbit malý šrám na spodním rtu. "Musíš s tím přestat."

Pokrčím rameny, protože pro něj bych vykrvácel do poslední kapičky krve.

Usne mi v náručí se zašeptaným "Miluji tě" na rtech. Jeho dech mě šimrá na kůži a mohu pozorovat jeho oči, jak se pohybují tam a zpět za zavřenými víčky. Líbám ho na spánek a šeptám mu konejšivá slova, abych zaplašil jeho noční můry. Jeho ruce se v odpověď na moje slova zvednou a lehce hladí moje vlasy. I ve spánku o mě pečuje. Chrání před zlem moji duši, které hrozí, že ze mě udělá něco, co nejsem. Něco, co nechci být. A to mě po celé té době stále ještě naplňuje úžasem.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský