Fantasmagorium

Autor: Mandragora
Hlavní postavy: Harry Potter/ Draco Malfoy
Shrnutí: Navazuje na HP7 - tam kde JKR skončila.
Poznámka: Děkuji Lilithce za betaread.

Smích

Na rtech smích, v srdci mráz.
Klamu svět i sebe.
Jak stal se ze mne lhář?

Draco  Milovaný   Drahý,

Harry si v zamyšlení hladil tvář koncem brku. Uklidňovalo ho to a pomáhalo mu to se soustředit. Potřeboval, musel, chtěl napsat dopis a tak tu teď seděl nad téměř prázdným pergamenem. Začít bylo vždy nejtěžší.

když jsem Tě uviděl
dnes, když jsem Tě spatřil na nádraží, jak vyprovázíš svého syna, málem jsem se neudržel  byl jsem jen malý krůček od toho, abych prozradil náš vztah. Jak jsi tam stál vznešený a hrdý, jen jsi mi letmo přikývl na pozdrav, trochu váhavě, trochu přezíravě. Ale já věděl  doufal, že to je jen divadlo pro okolí.

Klidně škrtal, stejně to pak přepíše, aby nebylo vidět jeho váhání nad tím, co vlastně napsat.

Byl to pro mne velmi trýznivý pocit, mít tě na dosah ruky a nemoci se tě ani dotknout. Myslel jsem, že moje srdce pukne. V prvním okamžiku, když jsem Tě zahlédl, moje srdce se rozbušilo šílenou radostí. Poté jsem si ale uvědomil, kde se nalézáme a jaké jsou naše povinnosti role a moji náhlou radost vystřídala prudká bolest.
Bolí mě bez Tebe dýchat, bolí mě bez Tebe žít. Proč nemůžeme být spolu? Já vím, každý máme vlastní povinnosti. Ty musíš zajistit pokračování starobylého rodu a rozhojnění již tak obřího majetku. A já? Co se čeká ode mne? Já jsem hrdina – osvoboditel. Ode mne se čeká, že budu kouzelník bez poskvrnky, příkladný otec rodiny a vzor nespočetně generacím.

Moc dobře víš, že já o tu roli nestál, já jsem do ní byl vmanipulovaný stejně, jako Ty do role Smrtijeda.

Nad posledním slovem se zarazil: Smrtijeda... To slovo dodnes vzbuzovalo strach. Někdo se mohl domnívat, že vyhrálo dobro, ale vlastně vyhrály peníze. Jak jinak vysvětlit to, že se mezi vítěze počítali i Malfoyovi? Harry tím přišel i o poslední zbytek iluzí. I když... kdo ví? Třeba to tak mělo být, protože by jinak nenašel svého Draca.

Harry se pomalu propadal do vzpomínek. Vzpomínek, které si chránil a hýčkal jako křehkou květinku. Vzpomínek, které ho hřály, když mu byla zima a které ho utěšovaly, když se cítil opuštěný a nemilovaný.

‘Ten den se konala v parku u Malfoy Manor párty a on byl ministrem donucen se také zúčastnit. Nechtěl tam jít. Ta všeobecná neupřímnost se mu hnusila. Usmívat se na všechny ty kouzelníky, kteří se snažili si urvat něco z jeho slávy pro sebe. Netušil ale, že ten den převrátí jeho život naruby. Začalo to nenápadně. Draco se chtěl předvést na novém koštěti a vyzval Harryho k závodění. Během toho šíleného letu nad pozemky náležející k Malfoy Manor se něco mezi nimi změnilo. Něco se stalo. Dodneška nebyl Harry přesně schopný říct, co to bylo, ale než se slunce sklonilo k západu, stál v zahradě, kde kvetlo snad tisíce růží, a držel v náručí Draca. Nikdy by si nepomyslel, že líbat ho bude tak úžasné. Ještě během té noci složili šeptem slib: „Jsem jen tvůj, navždy.“ Drželi se při tom za ruce, čelo opřené o čelo.’

Harry se pomalu vracel ze vzpomínek do reality. Netušil, kdy odložil brk a sundal si brýle, ale musel to udělat, aby si mohl promnout oči, které ho pálily. Ušklíbl se. Brumbál měl pravdu, když tvrdil, že nejsilnější magií je láska. Pravda to byla, Merlin žel, jen částečná. Ještě silnější je tlak společnosti a jejích falešných morálních hodnot. To nemohla ani láska porazit. I když podle prastarých kouzelnických zákonů byli oni dva, díky tomu slibu, technicky manželé, stejně se s velkou slávou oženil s Ginny. Měl ji rád, spal s ní. Koneckonců měli spolu děti, ale miloval někoho jiného - Draca. On se také oženil. Ani jeden z nich na svatbě svého milence nebyl. Oficiálně pro okolí se přece nesnášeli, v lepším případě se ignorovali.

Proč nikdy nemůžu mít to, co bych si nejvíc přál? Chtěl bych žít s tím, koho, miluju. Chtěl bych žít s tebou, Draco. Moc mi scházíš. Chtěl bych se ráno probouzet vedle tebe. Chtěl bych s tebou ráno snídat a večer vedle tebe usínat. Já vím, že je to jen sen, ale krásný.

Tak počítám každou minutu, která zbývá do našeho dalšího setkání. Každá sekunda se zdá být věčností. A rozdírá moje srdce až krvácí, šílené touhou. Touhou po dotyku, po objetí, po Tvé vůni, po Tvém teple, už pomalu ani nemohu dýchat. Přestože vím, že to setkání bude příliš krátké, sice prodchnuté vášní, chtíčem, sexem, ale také bolestí a smutkem.

Draco, prosím, odejděme spolu do někam pryč. Pryč z této země, pryč od kouzelníků, někam, kde budeme moci být sami sebou. Já vím, ani jeden to nemůžeme udělat, máme povinnosti. Ale proč musíme jen dávat, aniž bychom něco dostali?

Ničí mě to, ta faleš, ta hnusná přetvářka. Jednou stejně tuto masku odhodím, ať svět vidí, komu ve skutečnosti patří moje srdce. Dovedeš si představit ty udivené zhnusené obličeje těch odporných snobů? Ty si představuji, když je mi nejhůř. To je skoro pořád, když nejsem s Tebou. I když vím, že bych tím ublížil našim dětem a proto to ve skutečnosti nikdy neudělám. Ale fantasie je jen moje a tam se můžu toulat kde a s kým chci.

Cítím jak se mě dotýkáš, jak mne líbáš, jak mne------

„Harry! No tak kde sakra jsi! Víš, že máme jít na tu párty!“ Křik Ginny ho vytrhl ze sladkého zamyšlení, kde všude by ho Draco líbal. Povzdechl si. Zase nějaký večírek. Ginny se jich nemohla nabažit, ale jeho to nikdy nebavilo. Kolikrát už přemýšlel, že si ho Ginny vlastně vzala jen proto, aby se, díku němu, zařadila mezi společenskou smetánku. Jak trpké, žít s někým koho nemilujete.

Na rtech led, v srdci žár.
Klameš svět i sebe.
Jak stal se z tebe lhář?

Ale stejně se zvedl, uklidil psací potřeby a dopis do stolu. Pomalu zamířil do koupelny a do šatny, aby provedl na svém zevnějšku úpravy pro zvýšení svojí reprezentativnosti. Jak to nenáviděl. Všechny ty snoby, co dnes večer bude muset poslouchat, naparující se v nejnovějších hábitech a tvářících se velevýznamně. I když si byl jist, že mu většina nesahá ani po paty. To se za ty roky už dávno naučil.

„Co to je vlastně za večírek, že tam nutně musíme jít?“ volal Harry z koupelny na Ginny.
„Harry, už jsem ti to přece říkala minimálně třikrát,“ odpovídala mu jeho žena a z jejího hlasu zněla netrpělivost. „Tak už seš?“
„Ještě ne,“ odsekl jí, a protože si byl jist, že ho z pokoje nemůže vidět, zašklebil se.
„Tak dělej,“ dál ho popoháněla netrpělivá Ginny, která se mezitím přesunula do haly před krb a už byla připravená vyrazit.
„Však dělám,“ zahalasil, ale o něco tišeji, vlastně sám pro sebe dodal: „Ono se to tam bez nás nezblázní.“
„Kdo tam vlastně má být?“ Dál pokračoval v sondování terénu. Byl si vědom toho, že mu to Ginny určitě říkala už několikrát, ale jeho žena jaksi mlela neustále, takže ji ani nevnímal.
„Jako vždy a navíc dorazí tentokrát Longbottomovi. A představ si, že Hannah pozvala i Malfoyovy. No, věřil bys tomu?“ dodala Ginny, když Harry konečně vyšel z koupelny, aby se připojil k manželce a mohli vyrazit na párty.
Harry se zarazil. „Malfoyovy?“ zeptal se nedůvěřivě a jen díky svému dlouholetému tréninku jeho tvář vypadala přesně tak jak Ginny čekala – znechuceně.
„Harry, už bys mohl konečně nechat toho nepřátelství. Vždyť je to směšné. Oba jste už dávno dospělí kouzelníci. Také bys měl brát ohled na jejich společenské postavení. A navíc teď bude jejich syn Alovým spolužákem.“
„Tak podívej se Ginny,“ začal Harry založiv si ruce na hrudi. „Já nemíním na svém vztahu k Malfoyovi měnit vůbec nic,“ odfrkl si a neodpustil si ani úšklebek, o kterém si byl jistý, že ho Ginny považuje za výraz odporu k Dracovi. Kdyby jen věděla, co přesně znamenala ta věta, kterou právě pronesl!
„Dobře,“ odsekla Ginny, „ale slušně by ses chovat mohl, budou hosty stejně jako my. Já z toho taky nejsem nijak nadšená, ale co se dá dělat. Můžeme jít?“

Ze zvyku, úplně automaticky, si přejel rukama po hábitu, kontrololujíc tak obsah kapes, zda má sebou vše potřebné. ‚Sakra, dopis!‘ uvědomil si na poslední chvíli.
„Ještě moment,“ ucedil koutkem úst na ženu a vydal se zpět po schodech nahoru do své pracovny. Byl si jist, že se to Ginny nebude líbit a taky že hned dala svoje znechucení najevo.
„Kam ještě jdeš? Už jsme tam měli být!“ vyštěkla rozzlobeně.
„Si jdi sama, JÁ tam jít nemusím!“ nedal se Harry a neopomněl za sebou prásknout dveřmi. Však ona počká, tím si byl jist. V pracovně se zastavil, aby vydechl. Draco! Bude tam dnes večer. Zaplavila ho vlna protichůdných pocitů. Bude se muset pečlivě hlídat. Slídivých očí tam bude víc než dost.
Povzdechl si, přešel k psacímu stolu a otevřel zásuvku. Chvilku se v ní přehraboval a když našel, co hledal, strčil to do kapsy u kalhot. Pak vzal do ruky rozepsaný dopis. Ještě jednou ho přelétl očima a několika kroky přistoupil ke krbu a dopis hodil do plamenů. Pergamen vzplál jasným plamenem, který ho strávil, tak jako ty stovky dopisů předtím. Harry ještě okamžik zíral na popel, který zbyl z pergamenu a poté se otočil na patě a vydal se z pracovny pryč. Zpět k čekající ženě, aby konečně mohli vyrazit na tu hloupou párty. Příliš snobskou, příliš hlučnou a příliš zaplněnou lidmi. Jemu by stačil jen jeden člověk ke štěstí – Draco. Ještě jednou si dlaněmi přejel po kapsách, aby zkontroloval obsah. Jemně se usmál. Tuba s gelem byla tam, kde být měla a dá-li Merlin, podaří se jim s Dracem na chvilku vyklouznout a strávit spolu pár drahocenných minut.

Na rtech lež, v srdci hněv.
Klamu svět pro tebe.
Proč máme mu dál lhát?

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský