Fantasmagorium

Autor: Styx
Hlavní postavy: Draco Malfoy/ Harry Potter
Shrnutí: Draco, rozmazlený a pyšný Malfoy, je po pádu Pána zla přinucen postarat se sám o sebe. A nejenom o sebe
Poznámka: další povídka z cyklu Sedm smrtelných hříchů (Smilstvo, lat. Luxuria)

Sedm smrtelných hříchů: Pýcha, Hněv

Tento hřích označuje jakoukoliv přemrštěnou touhu po sexuálním uspokojení, meze mravů a slušnosti překračující pohlavní zneužití těla jiné osoby, anebo nevázané střídání sexuálních partnerů. Opak - cudnost.

Smilstvo

Draco napustil plnou vanu horké vody. Nalil přesně odměřenou dávku kouzelného lektvaru a chvíli pozoroval, jak se voda zbarvuje do temně fialova. Načechral bohatou pěnu a přidal pár kapek jasmínového výtažku. Malá koupelna se zaplnila těžkou vůní květin. Sedl si na okraj oprýskané vany, svěsil hlavu mezi ramena a zavřel oči. Využil chvilku vzácného soukromí a nechal se unášet vlastními myšlenkami.
Jeho pohodlný život se obrátil zcela naruby a osud mu dával jednu ránu pěstí za druhou. Po pádu Temného pána přišel o oba rodiče. Nejsou mrtví, ale ani živí. Přežívají. Až do konce života v Azkabanu. Už je nikdy neuvidí. Zůstal sám. Poslední dědic kdysi mocného a bohatého rodu. Starobylé jméno Malfoyů dnes nese rudou pečeť zrady a prolité krve. Veškerý rodinný majetek - přepychová sídla, rozsáhlé pozemky, rodinné jmění - zkonfiskovalo ministerstvo a nezůstal mu ani děravý svrček a jeho, přestože celý poslední rok nesl hrdě Znamení zla, soud osvobodil jenom proto, že se v rozhodující závěrečné bitvě přidal na stranu dobra.
Ze zvyku si promnul kůži na levém předloktí, která ho ještě donedávna často pálila až k nevydržení, když Pán zla svolával své věrné, aby připravoval s nimi bojovou strategii. Teď je jeho kůže alabastrově bílá a jemná jako lupen divoké růže, po cejchu ani památky, jen pod tenkou světlou pokožkou se mu rýsuje spleť modrých žil.
Nejenom, že ho existence lorda Voldemorta stála vše, co v životě nabyl - rodinu, jméno, majetek, postavení - ale natrvalo poznačila i člověka, na kterém mu záleželo nejvíc. Rychle přerušil tok svých chmurných myšlenek a jedním prstem okusil teplotu vody. Když uznal, že je akorát, vyšel ven z koupelny a zamířil do ložnice.
Vešel dovnitř a chmurný výraz v bledé tváří bleskurychle vyměnil za veselý a bezstarostný. Sedl si k nehybnému tělu v posteli, odhrnul mu pramen neposlušných černých vlasů z čela a usmál se na něj. Smutné oči, tak hluboké a tak zelené jako jezero za bradavickým hradem, Dracovým příchodem oživly a šťastně se rozesmály.
"Tak Harry, jdeme se koupat," řekl Draco laskavě. Rychle ho svlékl donaha, odložil kulaté brýle na stolek a nadzvedl si ho do náruče. Přitiskl si ho k hrudi jako si kojící matka přisaje k prsu své dítě. Odnesl ho do koupelny a opatrně ho ponořil do vody a pod hlavu mu položil polštářek, aby měl pohodlí.
"Teplá?" zeptal se starostlivě. Byla to zbytečná otázka, věděl moc dobře, že i kdyby Harryho vložil do vody, po hladině které by plavaly kry ledu, necítil by chlad. Nabral si plné hrstě vody a rozpustile je šplíchal Harrymu na hruď. Ten jen spokojeně zamrkal řasami a rty se mu pootevřely do úsměvu.
"Mám pro tebe překvapení. Zítra tě vezmu na výlet," oznámil mu a šťastně pozoroval, jak smutek v Harryho tváři okamžitě vystřídala radost, jako když cvakne vypínačem. Miloval tyto jeho změny k lepšímu. Snažil se zpestřit mu každodenní rutinu tím, že vymýšlel pro něj program a vždy se těšil jako malý kluk na Harryho vzrušený obličej.
"Vezmu tě do Bradavic, domluvil jsem se s ředitelkou. Řekla, že by tě moc ráda zase viděla."
V Harryho očích se rozzářily nadšené plamínky a jeho úsměv se roztáhnul od ucha k uchu. Vydal pár nesrozumitelných zvuků, jak se snažil sdělit svoji radost a přestože zněly nejspíš jako hýkání osla, Draco jim moc dobře rozuměl.
Ponořil ruku do pěny a začal pečlivě mýt Harryho tělo. Nevynechal ani jediný centimetr kůže. Dělal to rád, moc rád, vždy se na to těšil, beztrestně se dotýkal jeho těla a dosyta hladil jemnou kůži. Pamatoval si, jak Harry ze začátku protestoval a jen vztekle a bezmocně supěl, jak se mu Draco toulal prsty po těle. Za toho půl roku, co o něj dennodenně pečoval, si už však na to zvykl, dokonce tak, že Draco měl silné podezření, že se na to těšil.
Sklouzl rukou na jeho hubené břicho a pomalu jej hladil. Neunikl mu Harryho pohled, soustředěně pozorující jeho dlaň. Posunul ruku níž až do jeho klína, prsty se chvíli probíral černými chloupky a obejmul ochablý penis, nadnášející se ve vodě.
Jejich oči se setkaly. Draco ale nepovolil a laskal jeho úd dál. Harry ještě chvilku sledoval jeho prsty a pak zaklonil hlavu a pomalu zavřel oči. I když nemohl cítit ruku na svém penisu, necítil vlastně vůbec nic, přesto to prožíval ve své představě, jako by byla skutečná a jeho pootevřené rty přitom tiše vzdychaly. Draco hleděl fascinovaně do jeho soustředěné tváře a v hlavě se mu honily hříšné myšlenky na to, jak necudný výraz by Harry měl, kdyby to cítil doopravdy.
Dal mu nekonečně dlouhý čas, až se zdálo, že Harry usnul. "Půjdeme?" zeptal se Draco s úsměvem, když Harry konečně otevřel oči.
Za tu dobu si našel svůj osobitý způsob, jak ho co nejšetrněji a nejbezpečněji dostat z vany. Vypustil vodu a pevně ho uchopil pod koleny a pod pažemi, aby mu nevyklouzl a vyzvedl ho nahoru do kolečkového křesla, nevšímajíc si, že jeho saténová košile je od něj celá zmáčená. Rychle použil pro oba sušící kouzlo a oblékl ho.
Opatrně ho položil do postele a lehl si k němu na bok. Rozvrzaná kovová konstrukce zasténala. Ovinul si paži kolem Harryho pasu a dlouze si navzájem mlčky hleděli do tváře. Vzdor a hrdost z Harryho očí už dávno vyprchali a dnes se z nich dala přečíst jak z otevřené knihy pouze vděčnost a oddanost. Všichni jeho staří přátelé spí svůj věčný spánek v černé vlhké zemi bradavického hřbitova. Nezůstal nikdo, kdo by se o něj postaral. Nikdo, až na jednoho. Paradoxně jeho bývalého nepřítele.
Nebe za okny se pomalu zatáhlo oponou noci a stíny z plamínků svící, plazící se po zdech, se strašidelně prodloužily. Draco se nervózně zavrtěl. Je čas. Jemně odhrnul pramínek neposlušných černých vlasů z Harryho čela. Jizva zmizela. Ve stejný den, jako jeho cejch, ve stejný den, kdy Pán zla přišel o poslední část své duše. Chytil Harryho za ochablou ruku a přiložil si jeho dlaň k tváři.
"Budu muset jít," zašeptal a ocelová šeď jeho očí potemněla smutkem a získala nádech oblohy, stahující se dešťovými mračny. Harryho chlapecký úsměv se zkřivil rozčarováním a jeho ústa začala neslyšně, ale naléhavě mluvit. Draco pozorně odečítal jeho slova ze rtů a v hezké tváří se mu rozsvítil úsměv. Přešel mu prsty po obličeji od čela až po bradu.
"Už opravdu musím. Stmívá se," ušklíbl se a s nechutí se zvedl z postele. „Kdo by obsluhoval žíznivé hosty za barmanským pultem, kdybych nepřišel?“ ohrnul povýšeně rty.
Celou dobu, co se převlíkal, nespustil oči z Harryho tváře a upřeně hleděl do těch smutných, obrovských tůní barvy mořské vody v laguně, snažíc se udržet na svých rtech upřímný úsměv. I když ten krutý pohled na bezvládné tělo mu vyrvával duši z těla a cítil se jako mršina, do které se hyena zakousne svými silnými čelistmi, aby urvala pro sebe kus masa.
Tak rád, tak neskutečně rád by mu pomohl. Voldemortova smrtící kletba zlomila Harrymu druhý krční obratel a poranila páteř. Vychýlené obratle poškodily míchu. Od krku dolů je ochrnutý a jeho dýchání kontroluje respirátor. Bez cizí pomoci - bez jeho pomoci - by nepřežil.
V medicínský zázrak už nikdo nevěřil. Nepomohly lékařské kapacity, ani vyhlášení léčitelé. Harryho zdravotní stav se od úrazu skoro nezměnil. Pokroky byly od začátku minimální. Dodnes hýbe jen hlavou a další zlepšení hybnosti je podle expertů nepravděpodobné.
Draco se cítil zodpovědný. Jeho největší úsilí směřuje na podporu výzkumu léčby poranění páteře.
Nemůže Harrymu ale prozradit, že jako odpadlíka ho nikde nezaměstnají. Že si peníze na jeho léčbu musí zaopatřovat způsobem, který mu je proti srsti a zvedá mu při tom žaludek až do krku.
Dopnul poslední knoflík na černé hedvábné košili, přehodil přes ramena bílé sako a uhladil si dlaní vlasy dozadu. Přistoupil k posteli a položil dlaň na Harryho čelo. Chvíli hleděl do jeho rezignované tváře a přestože mu krvácelo srdce, udržoval na tváři povzbudivý úsměv.
"Ráno jsem tady jak na koni," mrknul na něj slibně. Sklonil se k jeho obličeji, pramen dlouhých platinových vlasů, které si nechal narůst po vzoru svého otce, vyklouzl zpoza jeho ucha a polechtal Harryho na krku. Rty obou mužů se přitiskly k sobě a jejich jazyky nenasytně hledaly cestu k sobě. Hladily se a ochutnávaly navzájem, dokud Harrymu nedošel dech a nezačal lapat po vzduchu.
Draco hbitě sáhnul po masce a přiložil mu ji na tvář. Trpělivě čekal, až se jeho dýchání zklidní, teprve pak se zvedl. Pečlivě ho přikryl dekou, přestože Harryho kůže nerozeznala rozdíly teplot, políbil ho na rozloučenou doprostřed čela a vykročil k východu. Ve dveřích se ještě otočil a věnoval mu poslední přátelský úsměv, do kterého vložil naději a povzbuzení.
Když za ním zaklaply dveře, jeho maska přetvářky z něj okamžitě spadla a on se opřel zády o dubové dřevo a zavřel oči. Nevěděl, jak ještě dlouho dokáže snášet ten útrpný pohled na Harryho ochrnuté tělo. Sžírala ho vina, protože to byl on, kdo systematicky připravoval příchod Pána zla do nedobytných Bradavic a otevřel cestu Zlu. Jen kvůli němu Harry nikdy nezvedne ruku, aby ho pohladil, jeho němá ústa nikdy nezašeptají slova, která by tak rád z nich slyšel, jeho tělo se nikdy nezachvěje vzrušením pod smyslnými doteky jeho prstů.
Otevřel oči, odlepil se ode dveří a vyšel z bytu do zapáchající tmavé chodby nad špinavou putykou. S prásknutím se přemístil do jiné části Londýna, tentokrát čistější, civilizovanější. Po krátké svižné chůzi osvětleným širokým bulvárem zabočil do tmavé ulice a po chvíli zastavil před vchodem do podniku, který se stal jeho každonočním útočištěm. Rudě zářící světlo nad vchodem čeřilo všudypřítomnou tmu. Každou noc Draco zvedal zrak k problikávajícímu neónovému poutači dřív, než vstoupil do jeho pekelné brány, ale jako by spíš vzhlížel vzhůru ke svému Nejmocnějšímu a prosil ho o odpuštění hříchu, který se právě chystal spáchat.
Draco vešel dovnitř, mávnutím ruky se pozdravil s vyhazovačem s postavou Golema a vešel do baru. Příjemnou hudbu, linoucí se z jukeboxu, za tu dobu, co tady pracuje, už ani nevnímal. Sedl si k barovému pultu a bez objednávky se před ním objevila sklenka jeho oblíbené tequilly. Kývl hlavou na barmana a poslal mu slabý úsměv.
Sotva se stačil napít.
"Tak mladý... tak krásný... a sám?" Jeho útlou dlaň jemně sevřela tlustá, sádelnatá ruka, na každém prstu se jí třpytily zlaté prsteny. Draco rukou málem ucukl, ale ovládl se. Otočil hlavu k muži po jeho boku. Intimní světlo nad jejich hlavami dopadlo na jeho pobledlou tvář a jen pozorné oko by zahlédlo na samém dně černých zorniček zhýčkaného Malfoye směsici znechucení, odporu a pohrdání.
"Nechtěl bys mi dnes v noci dělat společnost, krasavče?" zachroptěl lačně cizí muž a promnul v buclatých prstech mudlovskou bankovku, až zašustila jako suché listí.
Draco aniž by pohnul hlavou, sklouzl pohledem z prasečích očiček na lákavou cifru na mudlovském platidle a pak opět zvedl zrak do zpocené tváře. Potlačil silný odpor, svírající se mu kolem žaludku a nasadil přesvědčivě smilnou masku.
"Rád," usmál se profesionálně.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský