Fantasmagorium

anglická verze (překlad bedrníka)
Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Severus Snape/ Argus Filch; Severus Snape/ student
Shrnutí: Argus Filch je mezi studenty přezdíván šmírák, protože když nachytá někoho při souloži, neupozorní na sebe a čeká, dokud si ho nevšimnou oni. Argus Filch se ale od ostatních odlišuje víc než jen tím, že je moták, a tak nikdo netuší, že neviděl dosud dvojici, jejíž pozorování by ho vzrušilo. Ale to se má brzy změnit… aneb co všechno se odehrálo v pozadí trablů s Chloupkem a Kamenem Mudrců ;-)
Poznámka: Nečekejte žádný slaďák. Snape je tu vypočítavý zmetek a studený psí čumák (tedy alespoň doufám :-)
Věnováno mé kamarádce bedrníce
Dopsáno v prosinci 2006

Šmírák

„A Filchi, nezapomeňte na to, že pan McCartny má zítra školní trest.“
Argus Filch se ve dveřích napůl otočil.
„Ale jistě, pane profesore,“ zamumlal tím nejpodlézavějším tónem, jaký svedl.
„Nechci toho pitomce vidět dřív, jak po obědě,“ zavrčel Severus Snape, aniž by vzhlédl od opravování písemek.
„Spolehněte se, pane profesore,“ slíbil Filch ve snaze zavděčit se.
Profesor lektvarů letos začal nějak zostra. Většinou tresty na sobotní dopoledne, které se nezřídka protáhly až do pozdních nočních hodin, dával až koncem října. A dnes bylo jednadvacátého září. Ano, začal nezvykle brzy. Určitě to mělo nějakou souvislost s tím Potterovic klukem. Dobře si všiml, že ho profesor lektvarů vyloženě nemůže vystát.
„Dobrou noc,“ popřál Filch, než zavřel dveře kabinetu.
Snape mu jako obvykle neodpověděl. Snad byl příliš ponořen do své práce, možná pro něj byl Filch příliš bezvýznamný, a nebo třeba nerad někomu něco přál. Filch doufal v tu první možnost.

*****

Ta neblahá událost s trollem mu přidělala spoustu práce. Přirozeně že se učitelé nebudou obtěžovat s uvedením záchodku do původního stavu. Na takové podřadné práce měli přece jeho. Jediný, kdo projevil alespoň trochu, byť vlažného, zájmu byl Snape. Bez jeho čistících lektvarů a neustálého přísunu provinilých studentů by se udřel.
V poslední době nad tím hodně přemýšlel. On a profesor lektvarů měli hodně společného, na spoustu věcí sdíleli tentýž názor. Nedalo se mluvit o přátelství. Snape se nepřátelil s nikým. Ovšem bylo možné označit to za jakési spříznění.
Skutečnost, že se mu Snape svěřil se svým poraněním, ho v tom jen utvrzovala.
Snape se posadil do křesla a zvedl svůj hábit nad kolena. Pravou nohu měl pochroumanou a zkrvavenou.
„To vypadá ošklivě,“ poznamenal Filch a otvíral příruční lékárničku, která byla ve sborovně.
„Aby to čert vzal,“ ulevil si Snape vztekle. „Jak někdo může uhlídat tři hlavy najednou?“
Filch mu podal obvazy. Snape si je ale nevzal. Uviděl totiž stát ve dveřích Pottera. Obličej se mu zkřivil vztekem a spěšně spustil hábit, aby zakryl své zranění.
„POTTERE!“ zasyčel Snape jako rozdrážděný chřestýš.
Filch, jako více méně nezávislý pozorovatel, musel tomu chlapci přiznat, že odvahu má. A nebo byl tak hloupý. Ať tak či onak, dokázal promluvit.
„Chtěl jsem se jenom zeptat, jestli byste mi vrátil tu knihu.“
„VEN! VEN!“ vyštěkl Snape.

I když ten usoplený kluk byl asi trochu přiblblý, když položil takovou otázku, soudě podle rychlosti, s jakou zmizel, měl minimálně vyvinutý smysl pro sebezáchovu.
„Hagrid a jeho zvěřinec, Brumbál a Potter - tohle není škola ale zoologická zahrada!“ zavrčel Snape podrážděně.
Filch souhlasně přikývl. Ačkoli profesoru Snapeovi by kývl asi na všechno, už jen proto že to byl Snape.

*****

Filch kráčel po chodbě. Nechtělo se mu spát, a tak se vydal na svoji pravidelnou noční obchůzku po škole. Vedle něj neslyšně tlapkala paní Norrisová. Při troše štěstí nachytají nějakého študenta.
Paní Norrisová se zastavila a pak zvedla své vypoulené oči k Filchovi a upoutala jeho pozornost pronikavým zamňoukáním.
„Copak, zlatíčko? Copak jsi slyšela?“ zeptal se Filch své kočky.
Paní Norrisová ještě jednou mňoukla a rozběhla se chodbou. Filch ji bez váhání následoval.
Zastavila se před dveřmi do jedné staré učebny a opřela se o ně tlapkami. Udýchaný Filch ji dohonil v okamžiku, kdy dveře pečlivě očichávala. Chtěl nejdřív popadnout trochu dech, než dveře rozrazí. Paní Norrisová se ovšem nečekaně zarazila, pak se hbitě obrátila a pelášila pryč. Filch se za ní jen zaraženě ohlédl. Věděl, že jeho kočka je mimořádně inteligentní. Nejednou se mu vyplatilo na ni dát. Nejrozumnější by tedy bylo se otočit a jít pryč. Jenže zvědavost dnes u Filche převážila nad zdravým rozumem. Paní Norrisová by ho sem nepřivedla, kdyby necítila nějakého študenta. Na druhou stranu ji něco přimělo utéct.
Filch velmi opatrně vzal za kliku a zkusmo ji stiskl. Šlo to překvapivě dobře. Jako by ji někdo nedávno namazal. Co nejtišeji pootevřel dveře, které nevydaly ani skřípnutí. Ano, bylo bez pochyb, že si někdo dal tu práci, aby ho otvírání a zavírání dveří neprozradilo. Nahlédl škvírkou do místnosti. Zprvu se mu zdála prázdná, pak je ale zahlédl. Vlastně nejdřív je uslyšel - těžké oddechování místy přerušené sténáním. Ti malí, hnusní studenti se tu pářili jako zvěř a vydávali u toho ty svoje odporné pazvuky.
Filch v naprosté tichosti vešel a zůstal stát u dveří. Vždycky mlčky čekal, až si ho všimnou. Většinou si jeho přítomnost neuvědomili, dokud nesmísili svoje ohavné dětské výměšky. Zbožňoval ten jejich výraz, když ho spatřili. Neukájel na tom žádnou sexuální úchylku. Dvojici, která by ho vzrušila, ještě nenalezl. Prostě jen rád studentům ztrpčoval život a vyžíval se v jejich ponížení. Co na tom, že mu, když si mysleli, že je neslyší, říkali šmírák. Názory toho kouzelnického potěru ho nikdy nezajímaly. Nenáviděl je pro jejich nadání a nenáviděl je pro to, že oni byli… normální - v mnoha věcech.
V učebně byla tma, ale i tak mohl vidět, jak se vzadu u katedry něco pohybuje - to byl zdroj těch zvuků. Kdyby se jeden z těch šoustalů podíval jeho směrem, viděl by ho díky světlu na chodbě velmi dobře. Ale oni byli příliš zaměstnáni výměnou svých genetických informací.
„Ach… bože… už… už….“
Filchovi byli odporní. Hnusili se mu.
„Pane…!“
Filch byl docela rád, že přišel právě v čas. Neměl chuť muset čekat, až si celou tu komedii odbudou.
„… profesore.“
Filch strnul. Jeho první myšlenkou bylo, že by to asi měl nahlásit. Sexuální styky mezi profesory a studenty byly zakázané. Pak si uvědomil, že ten hlas, ten který oslovil svého spolusouložníka jako profesora, byl nade vší pochybnost chlapecký. Nezávisle na jeho toku myšlenek ho ta skutečnost vzrušila. Naštěstí si zachoval dost duchapřítomnosti, aby se schoval mezi starými lavicemi nakupenými na sebe bez ladu a skladu.
Zaslechl blížící se kroky, které se zastavily poblíž jeho úkrytu. Zašustila látka.
„Teď zmizte,“ zasyčel mužský hlas, který byl Filchovi tak důvěrně známý.
„A moje známka z lek…,“ odvážil se hlesnout chlapec.
Filch se bál i dýchat ze strachu, že by ho to mohlo prozradit. Tak takhle si studenti Zmijozelu zlepšovali známku z lektvarů. V životě by si nepomyslel, že Severus Snape… že by zrovna on… že by byl…
„O tom si promluvíme zítra,“ odbyl chlapce profesor lektvarů.
Chlapec přikývl, vyběhl otevřenými dveřmi na chodbu a ztratil se v první zatáčce.
Snape však z učebny nepospíchal a Filch namáčknutý mezi zaprášenými, povážlivě se kývajícími lavicemi ho za to proklínal.
„Líbilo se vám to, Filchi?“ oslovil ho Snape líně, aniž by pohlédl jeho směrem.
Ve Filchovi by se v tu chvíli krve nedořezal. On to věděl! Věděl, že je pozoroval!
„Tak už dost bylo hraní, ne? Vylezte odtamtud,“ zavrčel Snape.
Filch se vysoukal ze svého úkrytu. Snape se na něj díval těma svýma černýma, studenýma očima.
„Špehujete mě často?“ zeptal se Snape, a třebaže navenek vypadal klidně, skoro až znuděně, v jeho hlase byla hrozba.
„Ne!“ vyhrkl Filch.
„A komu to hodláte vyprávět, Filchi?“ pokračoval Snape ve výslechu.
„Nikomu! Opravdu nikomu!“ zajíkl se Filch. „Komu bych to vyprávěl?!“
Snape se zlověstně pousmál. Filch si nebyl jist, jestli profesora lektvarů jeho odpověď uspokojila. Tenhle člověk totiž vypadal jako někdo, kdo za sebou nerad nechává svědky. Jeho minulost byla dost podivná a neúplná.
„Líbilo se vám to, Filchi?“ zopakoval Snape svoji otázku, ale tentokrát v jeho hlase zaznívalo cosi podmanivého.
„Vzrušilo vás to?“ pokračoval Snape tím nebezpečně svůdným hlasem.
Filch polknul. Celé roky snil o profesoru lektvarů, ale vždy na něj pohlížel jako na něco nedosažitelného. Zjištění, že dosažitelný je, pro něj bylo neuvěřitelné.
Snape k němu přistoupil tak, že se téměř dotýkali. Pronikavý pohled jeho očí černých jako jeho duše, přiměl Filche sklopit zrak. Pak mu Snape sáhl hrubě mezi nohy. Dlouhé, štíhlé prsty sevřely Filchův penis a zručně ho přes látku dráždily. Filchovi se zadrhl vzduch v hrdle.
Snape zkoumal Filchův tvrdnoucí úd způsobem koňského handlíře, který zvažuje koupi koně. Bylo v tom cosi zvráceného, vulgárního a paradoxně vzrušujícího. Filch se nezmohl na nic, zcela se poddával profesoru lektvarů a cítil, jak se vzrušení rozlévá jeho žilami jako jed.
Jedno Snapeovo obočí se zvedlo nahoru a odtáhl ruku z Filchova rozkroku.
„Vy se nezdáte, Filchi,“ ušklíbl se Snape.
Filch cítil, že rudne.
„Za hodinu… u mne,“ sdělil mu Snape úsečně a odešel z učebny.
Filch tam užasle stál a pomalu mu docházelo, že to nebyla žádost, ale rozkaz.

Severus Snape neměl komnaty v učitelském křídle jako všichni ostatní profesoři. Ne, byl to samotář, a tak si zbudoval pokoj v místnosti, jež byla napojená na jeho kabinet.
Snape seděl v bílé košili a černých kalhotách za svým stolem a ani nevzhlédl, když Filch vstoupil. Tmavě zelený koberec s vysokým hustým vlasem tlumil jeho kroky.
Pokoj byl stísněný. Místnost nebyla určena pro obývání, ale bylo patrné, že to Snapea pramálo zajímalo. Většinu prostoru zabíral velký ebenový psací stůl zavalený pergameny, flakónky a dalšími věcmi. U stěn stály až ke stropu vysoké knihovny z černého dřeva doslova přecpané knihami vázanými v černé kůži. Byl malý zázrak, že se sem vecpala i jedna skříň, kde bylo nepochybně Snapeovo oblečení. Pro postel nezbylo místo, a tak byl ve stěně za stolem asi metr nad zemí výklenek, z něhož si Snape udělal poměrně velké a pohodlně vyhlížející lůžko.
Filch se cítil poněkud nepohodlně. Tu hodinu využil k tomu, aby se osprchoval, dokonce se navoněl, i když si nebyl jist, zda to bylo rozumné, a vzal si své nejlepší spodní prádlo. Teď si však byl jist, že Snapeovi jsou takové věci lhostejné. Kdyby přišel už rovnou nahý, možná by byl Snape raději.
Snape pomalu odložil brk a jeho černé oči se zabodly do Filche. Beze spěchu vstal a začal si rozepínat košili. Filch uhnul pohledem a mlčky se začal svlékat. Co taky očekával? Polibky? Mazlení? Vzpomněl si na vtip, který zaslechl od jednoho študenta, že prý Snape žije zcela určitě v celibátu, protože je jak kus ledu, kdyby ho do někoho strčil, tak ta chuděra umrzne.
Filch si přál, aby Snape zhasnul. Až příliš si uvědomoval, že už není nejmladší. Ale Snape se k tomu evidentně neměl. Rozepnul poslední knoflíček a vytáhl košili z kalhot, přesto si ji nesundal. Filch si se zájmem po očku prohlížel jeho tělo. Nedalo se říct, že by to byl kdo ví jak přitažlivý muž, což Filche poněkud uklidnilo. Byl hubený, šlachovitý, pod bledou kůží posetou jizvami se mu rýsovala žebra, ale pevnost jeho svalů napovídala, že netráví celé dny nad kotlíky.
Snape si svlékl kalhoty a Filch jen naprázdno polknul, když se ukázalo, že profesor lektvarů nemá spodní prádlo. Z bujného porostu černých chlupů mu vystupoval pěkný velký penis, avšak k Filchovu špatně skrývanému úžasu obřezaný. Snape si jeho výrazu musel nepochybně všimnout, ale nijak na to nezareagoval.
Filch se svlékl do naha a víc než kdy předtím se pod Snapeovým pohledem cítil jako kůň na trhu. Snape si ho pohlížel lačným pohledem. Dával si na čas. Pomalu ho obešel, letmo se ho několikrát dotkl a pak si nestydatě prohlédl jeho nadprůměrně velký penis. Úsměv, který se na Snapeově tváři objevil, nebyl ani trochu hezký. Filch si všiml, že Snapea vzrušuje, prohlížet si ho. Penis mu stál jako svíce. Očekával, že teď půjdou do postele, ale Snape došel ke svému stolu, opřel se o něj rukama a čekal. Filchovi chvíli trvalo, než tu tichou výzvu pochopil. Olízl si nervózně rty.
„A…lubrikant?“ hlesl nejistě.
Snape se na něj otočil přes své kostnaté rameno a pohlédl na něj zpoza závoje svých černých vlasů s neskutečným pohrdáním.
Filch se už dál na nic neptal. Přistoupil ke Snapeovi a dotkl se jeho zad. Přišlo mu směšné, že ho překvapilo, že Snapeova kůže je teplá a překvapivě jemná. Jako by podvědomě skutečně čekal, že sáhne na ledovec. Snape roztáhl nohy a sklonil hlavu. Filch zcela jasně viděl vystouplé lopatky a trny obratlů. Mohl by mu je přepočítat pouhým pohledem. Přejel dlaní po propadlých bocích a napadlo ho, jak může být někdo takhle hrozně hubený. Prstem sledoval jednu z velkých jizev, které vzbuzovaly dojem, že na tohle tělo zaznamenaly celou jeho minulost. Vzrušovalo ho dotýkat se Snapea, ale ten nakonec před jeho rukama nepatrně uhnul. Filch si to vyložil jako netrpělivost. Ne, Snape nestál o něžnosti, chtěl sex - nic víc a nic méně.
Přitiskl se ke Snapeovi a sevřel v dlani jeho ztopořený penis. Přejel po něm, žalud byl překvapivě suchý a drsný. Cítil, jak se Snape zachvěl a chytil ho za zápěstí, čímž mu znemožnil pokračovat. Filch nebyl pitomý, došlo mu, že na sucho to Snapeovi asi moc příjemné není. Prve si to neuvědomil. Kdyby Snape tak nepohrdal lubrikantem… stáhl ruku pryč a přejel prsty mezi Snapeovými půlkami. Snape se prohnul v zádech, což Filch považoval za projev toho, že se mu to líbí. Jinak totiž profesor lektvarů nevydal ani hlásku.
Filch si přejel dlaní po svém vlastním penisu, který byl na rozdíl od Snapeova vlhký touhou. Nechtěl zkoušet profesorovu trpělivost a přitlačil žalud svého údu ke vstupu do jeho těla. Měl trochu obavy, ale jestliže to tak Snape chce… začal do něj pomalu pronikat. Cítil, že se Snape snaží uvolnit svaly, aby mu to ulehčil, ale bylo mu jasné, že to zdaleka nestačí. Pálilo to jako čert. Snape střídavě zvedal a zakláněl hlavu a pak ji zase skláněl. Filch by přísahal, že ho slyší skřípat zuby, a viděl napětí v jeho ramenech. Muselo ho to pořádně bolet. Možná se přecenil. Přesto však kousek po kousku pronikal dál, dokud nebyl uvnitř celý. Chvíli vyčkával, až si svaly Snapeova rekta zvykly na to roztažení a bolest trochu polevila. Snape těžce oddechoval, ale to bylo všechno - ani jediný náznak, že ho to bolí, se nevydral z jeho hrdla. Filch se s takovým sebeovládáním ještě nesetkal. Trochu se ve Snapeovi pohnul, pak víc a zaslechl první tichý vzdech. Bral to jako souhlas k tomu, aby pokračoval. Jednou rukou sevřel Snapeovo kostnaté rameno a druhou jeho bok, aby se mu lépe udržovala rovnováha, a začal přirážet. Vždycky penis téměř úplně vytáhl a pak ho pomalu zasunul zpět. Snape mu vycházel zkušeně vstříc. Bylo zjevné, že to nedělá poprvé. A pokaždé, když do něj Filch pronikl až po kořen, Snape tiše zasykl.
Postupně tempo zrychloval. Snape sice nic neřekl, ale podle jeho sílícího vzdychání Filch pochopil, že to má rád tvrdě. Vyhověl mu. Ještě že stůl byl těžký, protože jinak by se pod prudkostí jeho přírazů musel posunovat. Ale Snape byl slyšitelně spokojen a jak se blížil nevyhnutelně k vyvrcholení, byl stále hlasitější. Filch našel jeho penis a sevřel ho. Většina jeho předchozích partnerů při análním styku ochabla, ale Snape ne. Byl horký, tvrdý jako kámen a pulzoval mu v ruce. Snažil se ho nehonit, ale Snape mu sám přirážel do ruky. Pak uslyšel, jak se něco na stole převrhlo a Snape mu vtiskl do ruky jakousi tubu. Filch ji bez váhání zmáčkl a do dlaně mu vytekl hustý chladivý gel. Tubu pustil na zem a znovu uchopil Snapeův penis, ale tentokrát ho důkladně honil v rytmu svých přírazů. Snape zavrčel skoro jako zvíře a zatnul prsty do stolu až mu po lakovaném povrchu zaskřípaly nehty.
Filch zasténal, ještě jednou drsně přirazil, co nejhlouběji to šlo a udělal se. Snape se prohnul v zádech, ale ještě nebyl, a tak Filch zrychlil pohyby své ruky na jeho penisu. Snape slastně zasténal a bílé sperma v několika výstřicích potřísnilo stůl a koberec.
Oběma chvíli trvalo, než popadli dech. Snape se skloněnou hlavou pozoroval, jak produkt jeho uspokojení pomalu stéká po černém dřevu.
Filch opatrně vytáhl svůj ochabující penis. Než se Snape narovnal, zahlédl, jak z jeho pozadí vytéká jeho sperma. Byl to zvláštní, dráždivý pohled.
Snape beze slova došel k jedné z knihoven, povytáhl jasně zelenou knihu a otevřel se tajný vchod. Snape zahnul za roh a zvuk tekoucí vody Filchovi napověděl, že se tam ukrývá koupelna. Nebyl si ale jist, co teď. Odejít? Zůstat? Rozhodl se, že ještě vyčká.
Snape nebyl v koupelně dlouho. Když se vrátil, mlčky došel k Filchovi a pohlédl mu do očí.
„Tohle,“ řekl tichým hlasem, „zůstane jen mezi námi.“
Filch přikývl.
„Šmírujte si, když vás to baví, ale jestli se o čemkoli jen náznakem zmíníte, postarám se, abyste toho litoval.“
Filch tomu věřil. Snape nebyl ten typ, co mluví do větru.
„Spolehněte se,“ ujistil ho, i když mu něco říkalo, že Snape odpověď nečekal.
Snape vytáhl z tajné schránky whisky a nalil si. Filchovi nenabídl. Se sklenicí v ruce a v dosti provokativní póze se rozvalil na posteli.
„Za týden,“ řekl Filchovi jakoby mimochodem. „Stejný den, stejná doba.“
Filch pochopil, že byl právě propuštěn. Oblékl se a beze slova rozloučení odešel. Měl z toho smíšené pocity. Severus Snape ho prostě jen využil, stejně tak jako zneužíval studenty, aby uspokojil své potřeby. Jedním si ale byl jist, šukat Severuse Snapea bude jen jeho výsada.

Poznámky:
1) Parafrázováno z Harryho Pottera a Kamene Mudrců str. 171

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský