Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Vedlejší Pár: Severus Snape/ Lucius Malfoy, Severus Snape/ Voldemort
Shrnutí: Voldemort si stvořil dokonalého Smrtijeda, dokonalou zbraň, nástroj zkázy Harry Pottera i Albuse Brumbála. Jenže se zdá, že ta "zbraň" má svoji hlavu a co hůř - má srdce
Poznámka: Dopsáno v roce 2005

Snape na druhou

„ Jste banda neschopných pitomců!“ zasyčel Voldemort a obešel své křeslo připomínající královský trůn, „ měl jsem si to udělat sám!“
Zástup Smrtijedů sklonil hlavy ještě o něco níž. Jen Lucius Malfoy se mračil, skálopevně přesvědčen, že na oboru záhad udělal maximum.
„ Necháte se porazit těmi cucáky! Mlíko jim teče po bradě a poradí si s mými nejlepšími Smrtijedy!“ hřímal Voldemort a rudé oči mu plály vztekem.
„ Ale, Mistře…,“ odvážil se Malfoy.
„ Mlč!“ vyštěkl Voldemort, „ ty jsi mě obzvláště zklamal!“ Voldemort významně potěžkal svoji hůlku.
Lucius Malfoy polknul a na důkaz své pokory sklonil hlavu jako ostatní. Tvrdý trest si už odpykali sotva se dostali z Azkabanu, ale Voldemort byl pořád vzteky bez sebe.
„ Všechno jste zkazili! Měl bych vás zavřít všechny do kobek a nechat vás tam shnít za živa! Věnoval jsem léta vašemu výcviku! A ten…ten…malý, mizerný kluk vás se svými přihlouplými kamarádíčky dokáže porazit!“
„ Ale přišel Brumbál a …,“ Smrtijed větu nedokončil. Zhroutil se na zem a svíjel se ve strašlivé agónii bolesti.
Voldemort na něj mířil hůlkou, ale tvářil se, jako by ho to vůbec nezajímalo. A pokračoval ledovým tónem: „ Albus Brumbál je starý blázen! Se mnou se nemůže měřit! Prý existují horší věci než smrt, cha!“
Smrtijed, který se stále svíjel bolestí na podlaze by nejspíš dosvědčil, že jsou horší věci než smrt. Voldemort ho propustil z kouzla Cruciatus a posadil se do svého křesla.
„ Ta Brumbálova pošetilost bude jeho zkázou. Ale nejdřív potřebuji někoho, kdo bude schopnější než vy! Potřebuji někoho s dobrým úsudkem, s talentem a vynikajícími schopnostmi. Někoho inteligentního, kdo všechno nezvorá jako vy! Potřebuji dokonalého Smrtijeda,“ Voldemort si přejel dlouhým prstem po dolním rtu.
„ A koho?“ odvážil se zeptat Malfoy.
„ Potřebuji svojí pravou ruku,“ prohlásil Voldemort zamyšleně. Malfoy stiskl čelisti. Dobře věděl, komu se říkalo pravá ruka Voldemorta, „ potřebuji svého Severuse Snapea, svého malého, hodného chlapečka,“ usmál se Voldemort.
„ Je to zrádce!“ ozvalo se ze zástupu Smrtijedů nenávistně.
„ Velice nešťastné rozhodnutí. Ale má můj obdiv. Něčeho takového byste se neodvážili! Severus má styl. A ještě k tomu je dost dobrý, aby vám UTEKL!“
Smrtijedi poplašeně couvli.
„ Celé měsíce donášel Brumbálovi a nikdo z vás neměl ani potuchy o tom, co dělá! Kam chodí! A s kým se stýká! A když se konečně ukázalo na čí straně stojí, tak jste nebyli ani schopni ho chytit, NATOŽ HO ZABÍT!“ Voldemort se odmlčel a pak pokračoval klidněji, „ ale jak říkám, má styl. Nesaháte mu ani po kotníky.“
Malfoy si znechuceně odfrkl.
„ A ty, Luciusi, nejsi ani schopný ho přivést, abych mu dal, co mu náleží.“
„ Jak ho mám přivést, když je v Bradavicích pod ochranou Brumbála,“ ohradil se Malfoy tiše.
„ Hlupáku! Severus ničí ochranu nežádá! Ten se nekrčí Brumbálovi pod postelí! Vesele si pobíhá po světě a drze se mi směje do očí! Je dobrý. Je nejlepší. Věčná škoda, že jsem o něj přišel. Teď ho budu muset při první příležitosti zabít. Léta práce a můj nejlepší Smrtijed mě zradí. Vždycky byl moc soucitný. Jeho největší slabinou bylo, že měl srdce. Ale byl roztomilý. Jak byl zásadový a precizní. Což se o vás říct nedá!“
„ Jak ho ale Brumbál přiměl, aby…“
„ Luciusi, vážně ti to ještě nedošlo? Severus nás opustil nejspíš už dávno. Brumbál by ho nepřiměl ke zradě. To by se raději nechal poslat do Azkabanu. Ne, Severus se ke mně otočil zády ještě dřív, než došlo k té politování hodné události. Je chytrý. Chytřejší než vy všichni dohromady! A celou tu dobu, celé ty roky si ze mě dělal blázna!!!! Až ho dostanu do ruky bude umírat tak pomalu, že bude prosit o slitování. Zlomím ho, donutím ho plazit se přede mnou po břiše a žadonit o smrt. Uvidíme, jestli je něco horšího než smrt a umírání. Ale přesto ho chci zpátky. Jestli někdo může zjistit, co je v té věštbě a zbavit mě toho kluka, pak zjevně jedině on.“
„ To je trochu rozpor, ne?“ zaváhal Malfoy.
„ Ani ne. Mám už své plány. A ty, Luciusi, mi pomůžeš. Půjdeš do Terrabilu. A najdeš na ošetřovně starého, dobrého Gregoryho krevní vzorky. Určitě tam nějaké budou. Dělal testy pravidelně, bohužel ten poslední už nestihl dokončit. Najdeš je a přineseš mi je včetně záznamů. Máš na to přesně jeden den,“ Voldemort ukázal Malfoyovi na dveře, „ tak nemarni čas.“

******

Do temnoty se zakousnul pruh světla ode dveří. Bylo tu děsivé ticho. Pach dezinfekce ani po letech nevyprchal. Na polici vzadu se zaleskly prázdné flakónky opředené pavučinami. Staré, rozpadající se pochodně vzplály nejasným světlem. Malfoy vešel do místnosti a znechuceně odhrnoval svou vycházkovou holí pavučiny obtěžkané prachem. Malfoy štítivě šťouchl svou vycházkovou holí do hromádky čehosi, co se už nedalo identifikovat. Obešel to velkým obloukem. Neměl z ruin starého Voldemortova sídla dobrý pocit. Ale dostal příkaz a neměl odvahu se vzepřít. S odporem začal prohledávat rozpadající se police. Doufal, že ty vzorky najde dřív, než se pozvrací z toho bordelu kolem. Rozhrnul hůlkou, kterou si svítil, zetlelé pergameny. A pak to konečně uviděl. Ve světle hůlky se zaleskly zkumavky a v nich zakonzervovaná krev. Malfoy je všechny opatrně nastrkal do tašky. Teď zbývalo najít záznamy. Malfoy několik dalších minut strávil tím, že se snažil pomocí magie otvírat zásuvky a pátral po něčem, co by mohlo připomínat knihu záznamů. Gregory byl pečlivý a knihu zabezpečil proti požáru, takže tu někde musela být. Nakonec Malfoyovi nezbylo nic jiného, než si znovu umazat své aristokratické ruce a prohledat to tu. Po hodině, když už měl vztek a jeho skvostný hábit byl už tak špinavý, že by se nehodil ani jako hadr na podlahu, našel, co hledal. Těžkou knihu v černých deskách. Zhnuseně ji strčil do druhé tašky a urychleně tohle nechutné místo opustil.

******

„ Máš?“ zavrčel Voldemort.
Malfoy přikývnul a podal svému Mistrovi obě tašky. Tu se záznamy Voldemort bez zájmu hodil na zem a vyndal zkumavky.
„ Ne, ne, ne, ne…,“ Voldemort si jednu po druhé prohlížel a se zamračeným výrazem je házel Malfoyovi k nohám, kde se vždy roztříštily. Malfoy začínal mít pocit, že to všechno, co podstoupil, bylo zbytečné, že si z něj jen Voldemort dělal legraci. Pak však Voldemort zvedl do výše jednu zkumavku, zbytek hodil na zem a usmál se, „ ano, to je ono!“
O několik vteřin později do místnosti přivlekl Lestrange malého, vzpouzejícího se muže. Voldemortův pokřivený úsměv se ještě prohloubil.
„ Výborně, Rodolphusi, výborně,“ Voldemort se tvářil nanejvýš spokojeně. Pak se obrátil k malému kouzelníkovi, který se třásl strachy: „ Vítejte, profesore La Fonte, mám pro vás práci.“

******

Voldemort obešel nádrž připomínající obří vejce. Byla prázdná. Ale ne na dlouho. La Font na pracovním stole připravoval poslední potřebný lektvar. Voldemort mu nakouknul přes rameno a kouzelník se rozklepal strachy.
„ Kdy už to bude?“ zeptal se Voldemort netrpělivě.
„ Ještě pár minutek a můžeme začít,“ odvětil tiše La Font.
„ Nezapomeňte na mé požadavky. Minimální paměť, maximální ovladatelnost.“
„ Spolehněte se, pane. Udělám vše, co je v mých silách, aby…“
„ Ne, uděláte víc,“ vyštěkl Voldemort.
La Font začal horlivě přikyvovat.
„ Ještě jednou bych si to rád ujasnil. Tělo bude lidské?“ otázal se zamyšleně Voldemort a znovu si začal prohlížet nádrž. „ Pochopitelně! Z masa a krve do nejmenších detailů identické.“
„ Výborně,“ pokýval hlavou Voldemort, „ v čem bude tedy rozdíl?“
„ Nebude schopen reprodukce a nedožije se víc než deseti, patnácti let. Chápejte jeho genetická výbava nebude zrovna nejlepší. Ten krevní vzorek je dost starý.“
„ Takže to nebude tak úplně člověk,“ zamyslel se Voldemort.
„ Po úpravách, které si přejete, už ne.“
„ Budu mít…novou hračku,“ zasmál se Voldemort a mrkl na Malfoye, který strnule stál poblíž.
„ A když něco nevyjde, Mistře?“ otázal se Malfoy pomalu.
„ Likvidace,“ odpověděl Voldemort prostě.
La Font tiše zakvílel.

******

Lord Voldemort se opřel o průhlednou stěnu oválné nádrže v kruhu nejasného světla. Všude kolem byla naprostá tma. V bledě modrém roztoku se vznášelo nahé tělo chlapce tak maximálně třináctiletého. Voldemort nádrž obešel a na jeho tváři se objevil spokojený úsměv.
„ Vypadá to dobře. Velice dobře,“ zašeptal Voldemort.
Odkud si ze tmy se vynořil La Font a zkontroloval nádrž.
„ Za jak dlouho ho budeme moct vyndat?“ otázal se Voldemort a narovnal se.
„ Mějte strpění, pane. Ještě tak tři, čtyři měsíce. Chce to čas.“
„ Modlete se, aby to vyšlo. Jinak bych se mohl…zlobit,“ Voldemort přimhouřil oči.
La Font nejistě přešlápnul.
„ Bude přesně takový, jak jste chtěl. Bude perfektní. Věřte mi.“
Voldemort znovu odešel nádrž a položil na ní ruku. Byla na dotekl studená. Tělo uvnitř se pohnulo. Voldemort se pousmál.
„ Zdá se, že chlapeček kope,“ poznamenal Voldemort pobaveně.
„ Je to jen reflex. Reaguje mechanicky na kontakt se stěnou nádrže. Není za tím žádné vědomí – pro zatím. Jeho vývoj není ještě zdaleka dokončen. Jak říkám, musíte být trpělivý.“
Voldemort si olíznul rty. Proč ho to nenapadlo dřív? Teď bude mít dokonalého Smrtijeda. Silného, oddaného, schopného a bude se konečně moct potěšit s tím krásným tělem. Bude mít svého mazlíčka. Voldemort od nádrže ustoupil.
„ Pořád si nemyslím, že to byl dobrý nápad,“ ozval se chladný hlas a do kruhu světla vstoupil Lucius Malfoy. „ Na tvůj názor se nikdo neptal!“ zasyčel Voldemort.
„ Zradil vás. Kde je záruka, že to neudělá podruhé?“ zamračil se Malfoy.
Voldemort položil důvěrně jednu ruku Luciusovi kolem ramen.
„ Luciusi, Luciusi, tohle,“ ukázal hubenou rukou na nádrž, „ si bude pamatovat jen to, co se mi hodí. Žádná minulost, žádné city, žádné svědomí. Nebude cítit bolest, smutek, ani lásku. Je to věc, kterou jsem si stvořil. Bude mi naprosto věrný. A bude dokonalý.“
Malfoy přimhouřil oči. Nesdílel Voldemortovo nadšení.
„ Měl bys se taky těšit. Konečně se ti splní tvůj sen.“
„ Sen?“
„ Ale ano, Lucius, já dobře vím, jak jsi po něm toužil. Já cítil to samé. Byl to nádherný mladík a teď ho budeme mít zpátky. A bude daleko povolnější. Můžeme si oba splnit své sny. A pak nás zabaví toho Pottera a ještě víc, daleko víc,“ Voldemort se zasmál, plácnul Luciuse přes zadek a zmizel ve tmě.
Lucius došel blíž k nádrži a zadíval se na tělo uvnitř. Byl to jen pouhý kus masa. Žádné vědomí, žádná inteligence, ale až ho vyndají, bude do jisté míry naprosto stejný. Ale po Voldemortových úpravách to už nebude člověk. Bude to věc. Lucius se naklonil blíž.
„ Je vzrušený,“ konstatoval pobaveně.
La Font se podíval a pokrčil rameny.
„ To není nic neobvyklého. Jeho nervová soustava je ještě nedokonalá. Reaguje na vnější podněty přehnaně.“
Lucius se pokoušel pohlédnout chlapci v nádrži do tváře, ale byla zakrytá. Lehce se ušklíbnul a vzdálil se. Neměl z toho dobrý pocit.
Chlapec v nádrži se pohnul. Hlava se obrátila a oči se otevřely. I přes tekutinu bylo vidět, že jsou černé jako noc. Ale stále ještě postrádaly tu inteligenci, vědomí sebe sama. Ale vše bylo jen otázkou času.

******

Voldemort se opíral o nádrž a díval se na mladého muže uvnitř. Mladík byl schoulený do polohy nenarozeného dítěte. Nádrž mu už byla trochu těsná.
„ Je tak nádherný. Skoro jsem už zapomněl, jak krásný byl,“ zašeptal Voldemort.
Lucius Malfoy mlčel. Cítil v sobě rozpor. Na jedné straně už teď na něj žárlil, na straně druhé byl svým způsobem rád, že jeho starý kamarád tu bude zpátky. Co se spolu navyváděli blbostí. Malfoye zaplavily vzpomínky, z kterých ho vytrhl až Voldemort.
„ Je to vzrušující dívat se, jak se rodí nový život. Vlastně to bude svým způsobem můj syn,“ Voldemort se zasmál té myšlence, „ dvacetiletý novorozenec – to není špatné. Už se těším, jak si ho vycvičím, vychovám. Možná takových Smrtijedů stvořím víc.“ Malfoy svraštil obočí. Představa, že by si Voldemort místo nich vytvořil armádu takovýhle věcí, se mu nezamlouvala. Pak by je už nepotřeboval. Mohl by je všechny klidně použít jako cvičné cíle.
„ Až se o tom Snape dozví, půjde tomu tvrdě po krku. Nepřipustí, aby to žilo,“ namítl Malfoy.
„ Jenže právě v to doufám, Luciusi. Severuse Snapea zničí jeho vlastní já. Není to ironie? Nejdřív ho naučím všemu, co umím a znám. Bude se učit rychle. Je inteligentní. Pak pro mě zjistí znění té věštby, zbaví mě Pottera a přivede mi Severuse. Prostě udělá to, co jsi ty a ta tvoje banda nezvládnul! A pak ho použiji jako nástroj zkázy Albuse Brumbála. Bude do dokonalé. Už jen pár dní a budu mít svého chlapečka zpátky. Už jen pár dní,“ Voldemortovi rudé oči se rozzářily, „ jen pár dní.“

******

La Font zkontroloval nádrž a stav mladíka v ní. Vše probíhalo hladce. Teď přišel ten okamžik pravdy. Voldemort stál na hranici světla a stínu. Vedle něj nervózně postával Malfoy. Všichni napjetím skoro ani nedýchali. Každou chvíli to muselo přijít.
Nádrž se nejednou bez varování roztrhla a tekutina, která tělo obklopovala a po několik měsíců chránila a vyživovala, vyplavila mladíka na podlahu.

Šok! Najednou bez varování na jeho oči zaútočilo nesnesitelně ostré a pronikavé světlo. V uších mu hvízdalo a hučelo. Do kůže se mu zakousávalo tisíce ledových jehliček. Byla mu strašná zima. Nemohl dýchat. Dusil se. Snažil se nadechnout, ale v hrudi ho bodalo. Pokoušel se pohnout, ale svaly ho neposlouchaly. Dostával strašlivě bolestivé křeče.

Voldemort opatrně objal to mokré, kluzké, třesoucí se tělo a pomohl mu dostat se na všechny čtyři.

Něco ho bolestivě sevřelo. Svět se zatočil a pak se rozkašlal.

Voldemort mladíka držel, aby neupadl. Díval se jak vykašlává z plic tu odpornou tekutinu. A pak se konečně nadechnul.

Poprvé se nadechnul vzduchu a bylo to, jako by mu vnitřnostmi protékal tekutý dusík. Studilo to, svíralo ho to, ale do jeho plic teď proudil životodárný kyslík. Přestal se dusit. Byl ale stále dezorientovaný. Zamrkal. Vůbec nic neviděl. Skoro nic neslyšel. Stěží dokázal říct, kde je na hoře a kde dole. Pak ucítil něco teplého kolem svého těla. Nedokázal to identifikovat, ale bylo to příjemné. Zima trochu ustoupila. Byl vyčerpaný. Moc vyčerpaný…

Voldemort zabalil to zkřehlé tělo do deky. Ucítil, jak se svaly stažené v bolestné křeči napnuly a pak naráz povolily. Dech byl pořád trochu namáhavý a přerývavý, ale tep byl pravidelný.
„ Zdá se, že omdlel,“ konstatoval Voldemort.
„ Musel to pro něj být šok. Na něco takového jsem ho prostě připravit nemohl. Musí si odpočinout. Chvíli bude trvat, než si jeho tělo přivykne na nové prostředí. Taky je dost zesláblý. Potřebuje klid,“ La Font mluvil o překot a přitom se snažil zjistit zdravotní stav mladíka, „ ale myslím, že to zvládne. Vypadá to dobře.“
Voldemort vzal mladíka do náruče, vstal a zmizel ve tmě. Lucius Malfoy byl pořád tak nějak zaskočený tím, co právě viděl. Byli si tak neskutečně podobní, až ho to děsilo.

Voldemort položil bezvládné tělo na postel, ani ho nevybalil z deky. Ještě přes něj přehodil peřinu. Musel být v teple. Sednul si na kraj postele a prohrábl ty dlouhé, mokré, černé vlasy, které se vlhce leskly.
„ Zase spolu,“ zašeptal Voldemort, „ hezky se vyspi,“ vstal, zhasl svíci a odešel.
Mladík na posteli sebou trhl.

…ty jsi ale šikovný kluk!

…je to syn svého otce.

…mám z tebe radost.

…jsi kouzelník…
…kouzelník…
…kouzelník…

Mladík tiše zasténal. Na čele mu vystoupil studený pot.
„ To není dobré. Něco se děje,“ špitl La Font.
„ Problém?“ zeptal se Voldemort.
„ Ne, ne, pane.“
„ To doufejte, závisí na tom moje spokojenost a na mé spokojenosti závisí váš další osud,“ ušklíbnul se Voldemort.

…je lepší než ty…

…každé malé dítě by to zvládlo…

…jdi mi z očí!…

…ještě jednou a zmlátím tě tak, že si to nedovedeš představit!!!!…

…neschopný idiote!…

…jsi slaboch! Děláš naší rodině jen ostudu!…

…vážně, kamaráde, jeden by ani neřekl, že pocházíš z aristokratického, kouzelnického rodu. Chováš se naprosto nemožně…

…mám tě ráda. Vždycky budu. Jsi přece můj chlapec…

…je to nejlepší škola, tak mi neudělej ostudu…

…kdybych vypadal jako ty, nosil bych na hlavě papírový pytlík, Slizoune…
…Slizoune…
…Slizoune!…

…umyj si vlasy…

…každý správný nebelvír, nenávidí, Slizouna. Že jo kluci?…

…počkej až tě dostanu do ruky, Srabusi! Vymlátím ti tu černou duší z těla!…

…nechte ho na pokoji!…

…Tichošlápek udělal chybu. Byl to blbej fór. Vážně mě to mrzí. Nezapomeneme na to všechno, co?…

…měli jsme ho, Dvanácteráku, nechat Náměsíčníkovi, bylo by bez něj na světě líp…

…zklamal jsi mě, synu…

…když budeš jen sedět a fňukat, nikam to nedotáhneš. Ukaž že jsi chlap a ne baba!…

…přijel jsi sem jako dítě a odjedeš jako pravý muž…

Mladík se s trhnutím probral. Zamžoural do tmy a pak znovu upadl do toho podivného stavu.
Voldemort se zamračil.
„ Mozková aktivita je strašně vysoká.“
„ Co je sním?“ zavrčel Voldemort.
„ Já…já nevím, pane,“ vysoukal ze sebe La Font.
„ Nevíte?“ Voldemort zabodl pohled do malého kouzelníka.
„ Nikdy…nikdy jsem to nedělal,“ hájil se La Font.
„ Jak nedělal?!!“ vyštěkl Voldemort.
„ Všechny experimenty jsme prováděli jen s pěstováním jednotlivých orgánů zvířat a měli jsme dobré výsledky, ale nikdy jsme nepracovali s lidskou DNA, ani se nepokoušeli vytvořit kompletního člověka!“
„ A to mi říkáte až teď!“ zahřímal Voldemort a chytil kouzelníka pod krkem.
„ Já…já…jsem vám to…chtěl říct, ale…ale…,“ koktal La Font.
„ Zemře?“ zeptal se Voldemort a pustil kouzelníka.
„ To nevím. Myslím, že ne. Ale…já nevím. Nevím, co se s ním děje.“
„ A co víte?“ zavrčel Voldemort a odešel.

…vůbec bych tě nepoznala. Vypadáš – skvěle…

…vážně bys mi s lektvary pomohl? A nevadí ti, že nemám monogram s korunkou?…

…jsi jiný než ostatní kluci…

…varuji tě, Srabusi, dej od ní ty svoje hnusné pracky pryč!…

…Miluji tě…Severusi…
…Severusi…
…Severusi…

Mladík opět procitl. Těžce oddechoval a jeho doširoka otevřené oči se podivně leskly. Nadzvedl se na lůžku, ale neměl sílu. Zhroutil se zpět na propocený polštář a propadl se zpátky do neklidného spánku.
„ Má horečku, nebo co.“
„ Tak něco dělejte!“ mračil se Voldemort.
„ Nejsem lékař!“
„ Jste idiot!“ vyštěkl Voldemort a vytáhl hůlku.
„ Ne, ne…to ne…já…já udělám vše, aby…“
„ Tak dělejte.“

…vím, že to myslíš upřímně, ale zničil jsi tu důvěru mezi námi. Pořád tě miluji, ale už…nemůžeme dál…nezlob se…je prostě konec…

…jak dlouho hodláš vzdychat pro tu mudlovskou šmejdku?…

…můžu ti nabídnout víc, než si dokážeš představit. Stačí když půjdeš se mnou…

…říkej mi Tany…

…jsi ten nejzvláštnější chlap, jakého jsem kdy potkala…

…óóch, ach, ach…Bože!…óóóóćh…víc…hlouběji!…Bože!…

…není nějaký zákon, který by zakazoval spát se svým nadřízeným?…

…ty jsi takový pacholek, Snape. Asi proto tě tak strašně miluji…

…Snape…
…Snape…
…Snape…

Mladík se prudce posadil. Lapal po dechu, jako by běžel maratón. A vlastně tak trochu ano. Proběhl lidským životem a teď tápal ve tmě své vlastní paměti. Jeho rty se pohybovaly jako by se pokoušely vzpomenout, jak se mluví. Pátral v paměti, ale nenacházel nic, co by mu řeklo, kdo vůbec je. Vyčerpaně se složil zpátky na postel. Zavřel oči a jeho mysl znovu zaplavilo moře jakýchsi střípků něčího života. Nevzpomínal si. Topil se v tom množství nesouvislých vzpomínek. Jiní by možná podlehli a zbláznili se, ale on ne. Byl silnější. Brodil se a prodíral tím chaosem, bojoval s tím informačním přetížením…

…jsi kouzelník…

…jsi potomek slavného rodu, máš tedy určité povinnosti, kterým musíš dostát…

…jestli to uděláš, tak už se nevracej!…Nejsi můj syn!…

…jsi vážně moc fajn kluk…

…jsi nejlepší kouzelník jakého znám…

…jsi elita…

…jsi Severus Snape a to je pojem…


Mladík otevřel oči a bylo to, jako by někdo rozsvítil v tmavé místnosti. Posadil se a začal se smát. Byl to uvolněný, radostný smích. Jak mohl zapomenout? Jeho rty se lehce pohnuly a pak zašeptaly: „ Já…já jsem přece Severus Snape,“ a znovu se rozesmál.
Severus se rozhlédl po místnosti. Nic mu tu nepřišlo povědomé. Pokusil se vzpomenout si, co se stalo, ale poslední, co si pamatoval, byl jeho nedůležitý rozhovor s Tany a…a jejich vášnivé milování. Dál už bylo jen pár střípků, které mu nic neříkaly. Ne, ještě něco. Šok z probuzení a bolest. Něco se muselo stát. Severus si lehnul a zavřel oči. Byl unavený, potřeboval nabrat síly. Dříve nebo později se dozví, co se stalo. Převrátil se na bok a usnul klidným spánkem.

Severus se probudil a cítil se dokonale odpočatý. Netušil jak dlouho spal, ale bylo mu skvěle a vzbudil se do báječné nálady. Protáhnul se. Cítil, že má trochu ztuhlé svaly. Taková pořádná masáž by mu rozhodně přišla vhod. Dveře do pokoje se otevřely. „ To je mi návštěva. Přišel jsi se podívat, Luciusi?“ ušklíbnul se Severus.
Malfoyova reakce však Severuse vyvedla z míry. Lucius totiž ztuhl, vytřeštil oči a zíral na Severuse jako na zjevení. Severus znejistěl. Ještě nikdy neviděl Luciuse takhle zaskočeného.
„ Co je?“ zeptal se Severus opatrně.
„ Ty…ty…ty víš, kdo jsem?“ vykoktal Lucius šokovaně.
„ No, na tebe se dost těžko zapomíná,“ zavrčel Severus podrážděně, „ co na mě tak zíráš?“
„ A ty…ty víš, kdo jsi?“
„ Ještě máš nějakou blbou otázku?“ odsekl Severus a vstal z postele.
Lucius polknul a prohlížel si Severusovo nahé tělo. Bylo perfektní od té nejmenší jizvičky až po ta nádherná ramena a paže a …Luciusův pohled sklouznul dolů mezi Severusovy nohy…všechno bylo dokonale přesné, všechno.
„ Už jsi se vynadíval?“ zavrčel Severus, vůbec se mu nelíbilo, jak si ho Lucius prohlíží, „ co se tu děje? Kde to jsme? Kde jsou ostatní? Rád bych nějaké odpovědi. Mám totální okno,“ Severus udělal pár kroků k Luciusovi, ale ten poděšeně couvl.
Severus se zarazil. Něco tady nehrálo. Lucius se choval strašně divně. Co divně, choval se nenormálně.
„ Co ti je?!“ Severus už byl nervózní a měl vztek.
Lucius se na svého kamaráda díval…vlastně to nebyl Severus…ale byl…jenže nebyl. Lucius byl zaskočen nejen tou podobou, ale i tou osobností. Byl to Severus. Stejně se choval, díval, pohyboval, mluvil. A přitom Lucius věděl, že to není on. Jenže… Severus si Luciuse prohlížel. Pocit, že něco není v pořádku v něm stále sílil.
„ Řekneš mi už konečně, co se tu děje?“ zeptal se Severus tiše, „ co se s tebou stalo, Luciusi? Vypadáš…,“ Severus se zarazil. Chtěl říct staře, ale to by mohlo Luciuse urazit, „ …vypadáš jinak.“
„ Jinak?“ zachraptěl Lucius, „ jak jinak?“
„ To je jedno. Chci mluvit s Voldemortem. Seženeš mi nějaké oblečení, nebo mám jít takhle?“ otázal se Severus, rozpažil a nechal ruce spadnout zpátky k bokům.
„ Počkej tady,“ odpověděl Lucius a odešel.
Severus se zamračil. Copak se tu všichni zbláznili? Pomyslel si roztrpčeně. Sednul si na postel a čekal, co bude dál. Nic jiného teď dělat nemohl.

Malfoy vpadl do trůnního sálu jako by mu za patami hořelo. Odstrčil Lestrangea stranou.
„ Co děláš?!“ ohradil se Lestrange naštvaně.
„ Doufám, že je to důležité, Luciusi,“ zamračil se Voldemort.
„ On…on…,“ Lucius se snažil popadnout dech.
„ Kdo?“ Voldemortův tón byl netrpělivý a lehce výhružný.
„ Chce s vámi mluvit,“ vypadlo konečně z Malfoye.
„ Kde se mnou chce mluvit?“ zavrčel Voldemort a vstal.
„ Severus.“
Voldemortovi oči se rozšířily v úžasu.
„ Co přesně ti řekl?“ vyštěkl Voldemort.
„ Že mě rád vidí, že chce vědět, co se děje, kde je a že chce mluvit s vámi,“ vychrlil ze sebe Malfoy.
„ Ten malý pitomec!“ zasyčel Voldemort, „ přivést!“

La Font se krčil před lordem Voldemortem jako králík před dravcem.
„ Jak to že to má paměť!“ zavrčel Voldemort a pohrával si se svojí hůlkou.
„ Já…já…já…,“ koktal La Font, „ netuším. Asi…asi …asi nějaká chybička. Ale jinak je přece…“
„ Jak to že TO má paměť! Jasně jsem řekl, že nechci, aby si cokoli pamatoval!“
„ Milost, pane, já jsem udělal vše, co…“
„ Asi ne dost,“ Voldemort odložil hůlku. La Fontovi se na chvíli ulevilo, ale jen na chvíli, „ Lucius, postarej se o něj. Ať to vypadá jako nehoda. Já si jdu promluvit s naším…Severusem.“
La Font ze sebe vydal táhlé kvílení, když ho dva maskovaní Smrtijedi vlekli pryč. Lucius Malfoy je pomalým krokem následoval. Ve dveřích se ale otočil.
„ Pane, je to opravdu on?“ otázal se Malfoy.
Voldemort se na chvíli zamyslel.
„ Jestli ten lektvar nezabral tak, jak jsem chtěl,“ Voldemort se odmlčel, „ ano, je to možné.“
„ Zabijete ho?“
„ Nevím. Věnoval jsem tomu příliš mnoho času, než abych to teď zničil.“
„ Ale co mu řeknete?“
„ Poloviční pravda někdy poslouží lépe než velká lež,“ odpověděl Voldemort jednoduše.

Severus udělal ještě deset kliků a pak se zvedl. Malá rozcvička mu rozhýbala svaly a rozproudila krev. Cítil se teď mnohem lépe. Pořád ale musel myslet na Luciusovo podivné chování. Jako by to ani nebyl on. A vypadal opravdu nějak staře. Taky mu bylo divné, že za ním nepřišla Tany. Vždycky když se mu něco stalo, byla u něj první.
„ Nervózní?“
Severus se otočil a zarazil se.
„ Mistře? Jste…jste to vy?“
Voldemort přikývl.
„ Co se vám stalo?“ Severus došel až k Voldemortovi a zadíval se do těch rudých očí. Tohle že byl ten velký kouzelník, ten pohledný muž, který mu dal výcvik, rodinu a moc?
„ Posaď se, chlapče. Je toho hodně, co ti musím říct. A nebude to nic pěkného.“
Severus se posadil. Voldemort si ho prohlížel. Pořád ještě byl nahý a ta krása jeho těla zdůrazněná jeho mládím Voldemorta hluboce zasáhla a okouzlila. Zatoužil se ho dotknout, políbit ho. Vypudil tyhle myšlenky z hlavy. Cítil ze Severuse nejistotu, nervozitu a očekávání.
„ Co se stalo?“
„ Pomalu, chlapče, pomalu. Jak se cítíš?“
„ No, docela dobře.“
„ Máš hlad?“
„ No…“
„ Tak se nejdřív najez,“ prohlásil Voldemort a na stole se objevil talíř s jídlem.
„ Ale já bych raději…“
„ Severusi, najez se. Pak se všechno dozvíš. Musíš být silný, abys zvládnul to, co tě čeká.“
Severus se už nebránil. Jídlo vypadalo lákavě a on měl opravdu velký hlad. I když hlad po informacích byl větší. Voldemort se zatím kochal pohledem na jeho tělo. Schválně mu nedal ještě šaty. Nezdálo se, že by mu to vadilo, že by se styděl za svoji nahotu. Proč taky, neměl se zač stydět. Voldemort se chtěl aspoň potěšit pohledem na to rozkošné tělo přímo stvořené k pomilování. Pochyboval, že když lektvar selhal, bude Severus ochotný k nějakým intimnějším kontaktům. Ne, bude jako kdysi. A kdysi vždy diplomaticky nabídky k milostným hrátkám odmítal. Jeho zájem o muže byl méně než nulový. Věčná škoda, napadlo Voldemorta. Jistě mohl si ho vzít násilím, ale Severus by se s tím nevyrovnal jako Lucius. Byli každý jiný. Severuse by to hluboce zasáhlo a kdo ví, čeho by byl pak schopen, aby se zbavil toho pošpinění a pomstil se. Proto mu Voldemort dával jen skryté nabídky, ale nikdy ho k ničemu nedonutil. Musel se spokojit s tím, že Severuse špehoval v těch nejintimnějších chvílích. Ten hoch o tom neměl ani potuchy. A jak se zdálo i teď Voldemortovi unikla možnost mít Severuse jako muže, jako milence.
„ Takže?“ pozvedl Severus tázavě obočí a odstrčil talíř.
Voldemort vstal a dotknul se Severusova ramene. Jemně přejížděl po té hebké kůži. Severus se zachvěl, ale nebylo to nepříjemné. Naopak líbilo se mu to. Voldemort ustoupil.
„ Spousta věcí se změnila, Severusi. Naše situace není taková jako před lety.“
„ Před lety?“
„ Měli jsme mezi sebou zrádce.“
„ Koho?“
„ Bude to pro tebe těžké. Vím, že jsi k ní měl velice…velice blízko.“
„ NE!“
„ Ano. Tany nás zradila. Prozradila bystrozorům naše lidi i náš úkryt.“
„ NE! Tomu nevěřím! Tany by nikdy…!“
„ Severusi, využívala tě. Vím, že to bolí, ale ona tě nikdy nemilovala.“
„ Já nevěřím…nevěřím…,“ šeptal Severus zdrceně.
„ Bystrozorové nás napadli. Měli dost informací na to, aby pronikli do hradu. Došlo k masakru. Spousta našich padlo, když hájili Terrabil. Nakonec jsme museli ustoupit. Bystrozorové Terrabil vypálili a zbořili. Při útoku jsi utrpěl ošklivé zranění. Bohužel to jsme ještě netušili, kdo je ta bídná krysa, která nás prodala. Pokusila se tě zabít. Když jsme ji chytili a pochopili, že to ona je zrádce, zabila se. Tvá zranění však byla velice vážná. Nemohli jsme ti pomoct, a tak tě Gregory uložil do nádrže, která tě na tajném místě v bezpečí měla udržet na živu, dokud se nám nepodaří posbírat síly a vrátit se pro tebe.“
Severus byl bledý jak křída. Vstal a začal přecházet po místnosti.
„ Jak…jak dlouho?“ zeptal se tiše.
„ Sedmnáct…sedmnáct let.“
Severus se zapotácel. Sedmnáct let? Sedmnáct! Teď už se nedivil, že mu Lucius přišel starý. Byl o sedmnáct let starší! Sedmnáct! Severus se musel posadit na postel.
„ Je mi to líto, Severusi. Jinak to nešlo. Zemřel bys. Jedenáct let jsme se museli skrývat. Teprve poslední dva roky naše pozice sílí a upevňujeme svoji moc.“
„ A ostatní? Igor? Rosier? Wilkes? Co je s nimi?“
„ Jsou mrtví, Severusi. Všichni jsou mrtví. Jenom Lucius unikl. Je mi to opravdu líto, ale tvoji přátelé už nežijí. To všechno Potterovi a ta smečka bystrozorů. Zabili je jednoho po druhém, ačkoli je měli odvést do Azkabanu. Ale Potterovi se neřídili žádnými pravidla pro bystrozory. Pozabíjeli je jako dobytek.“
Severus se třásl hrůzou a vztekem. Voldemort se tvářil, jako by trpěl při vzpomínce na ty hrůzy.
„ A…a…Sára? Co je s mojí matkou?“ zeptal se Severus a bál se, co uslyší.
„ Severusi, tohle bys…“
„ CO JE S NÍ!?“
„ Je mrtvá. Snažili jsme se, ale…“
„ Mrtvá? Mrtvá…“ Severusův hlas vyzněl do ztracena, „ jak?“
„ Brumbál ji nechal převést na tajné místo. Hledali jsme ji, ale marně. Zjistili jsme, že ji měl na starosti Potter. Co se s ní stalo nevíme, našli jsme jen její tělo. To už bylo několik dní mrtvá. Asi s ní nezacházeli dobře.“ „ Takže Potter? To on?“ zašeptal Severus, „ zabiju ho!“ zasyčel nenávistně.
„ Na Potterovi už trest dopadl. Jsou oba mrtví. Přežil jen jejich syn a ten přece za to…“
„ Syn? Ona s ním měla dítě?“
„ Ano, jmenuje se…“
„ Kašlu na to, jak se ten bastard jmenuje!“ vyštěkl Severus. Právě mu Voldemort řekl, že přišel o všechny, na kterých mu záleželo. Nenáviděl to dítě, ačkoli ho vůbec neznal. Nenáviděl ho a chtěl se na něm pomstít za to, co udělali jeho rodiče. Nikdy by si nepomyslel, že Lily něco takového udělá. Ne, to všechno Potter. Zničil ji a on teď zničí jeho syna. Nezůstane po Jamesovi nic, „ mladý Potter se už velice brzy setká se svými rodiči. Udělám mu tu laskavost.“ „ Na to ještě bude čas. Teď musíš sbírat síly.“
„ A na Brumbála taky dojde. Vždycky se tvářil jako přítel, ale vlastně jí nikdy nepomohl. Nechal ho, aby jí mlátil. Nepomohl jí a teď…za to zaplatí. Všichni za to zaplatí!“
Voldemort vzal Severuse kolem ramen. Ač si v duchu blahopřál, tvářil se smutně.
„ Nenech se ovládat svojí nenávistí, Severusi. Brumbál je silný soupeř a ten kluk je pod jeho ochranou.“
„ Je v Bradavicích?“
„ Ano, myslím, že v šestém ročníku.“
„ Ani Bradavice nejsou nedobytné. A Brumbál je taky jenom člověk. Přísahám, že za smrt mé matky zaplatí oba dva. Potter životem a Brumbál…jsou horší věci než smrt.“
Voldemort povytáhl obočí.
„ Horší věci než smrt? Jaké?“ otázal se Voldemort.
„ Brumbál si ještě bude přát, aby byl mrtvý. Smrt je vysvobození…nikoli trest.“
„ Zajímavá myšlenka,“ poznamenal Voldemort.

„ Luciusi.“
Malfoy došel k Voldemortovi, který měl ve tváři takový podivný výraz. Malfoy by docela rád věděl, co se mu honí hlavou.
„ Ano, Mistře?“
„ Vezmeš si našeho navrátilce pod svá křídla. Myslí si teď, že jsi jediný, kdo z jeho přátel přežil, a že za jejich smrt a rovněž smrt jeho matky můžou Potterovi a Brumbál, tak ho v tom pěkně utvrzuj.“
„ On vám to uvěřil?“ povytáhl Lucius lehce obočí.
„ Jistě že mi to uvěřil. Sám tušil, že se něco stalo, a že to nebylo nic dobrého. Řekl jsem mu vlastně jen to, co chtěl slyšet. Teď nenávidí mladého Pottera i Brumbála a to nám může posloužit. Bude se chtít pomstít a bude chtít krev.“ „ Chce zabít Brumbála? Je blázen. Brumbálovi se nemůže postavit.“
„ Myslím, že ho zabít nechce. Spíš…přišel o všechno a myslí si, že díky Brumbálovi…řekl bych, že když ho dobře nasměrujeme zlikviduje jednoho člena toho Fénixova řádu po druhém. Nenávist je velice silný motivační prostředek.“
„ A co když ho chytí nebo přijde na to, jak to opravdu je?“
„ Když ho chytí, nedostanou z něj nic. Navíc jak jsi už sám řekl, Snape se postará o jeho případné zprovození ze světa. A když se dozví pravdu…nechtěl bych být v tvé kůži, Luciusi.“
„ V mé?“ podivil se Malfoy.
„ Pro mě není mladý Severus soupeř, ale tebe myslím zabije. Tak se snaž, aby dál žil ve své malé iluzi. Buď na něj milý. Chovej se jako jeho nejlepší kamarád. Tvař se chápavě a občas ho trochu odrazuj od jeho touhy po pomstě. Ne moc důrazně. Spíš jako by to nebylo důležité. Tím se jen utvrdí v tom, že to musí udělat. Možná bys mu mohl sehnat dámskou společnost, hm? Vždycky si přece rád…užil. Rozmazluj ho trochu. Ale hlavně ho drž stranou od ostatních! Nesmí ho vidět a on nesmí vidět je.“ „ A věštba?“ otázal se Malfoy.
„ To není tvoje starost,“ odsekl Voldemort varovným tónem, „ dělej, co máš.“
„ Ano, pane. Ale ještě jedna věc.“
„ Copak, Luciusi?“
„ On nemá Znamení zla.“
„ Vím o tom. Nemůže ho mít, když jsem mu ho nevypálil. A kdybych to teď udělal, bude se ptát. Navíc bude lepší, když ho s námi nebude nic viditelně spojovat. A teď už běž.“
„ Co mu mám říct, když se bude ptát?“
„ Něco si vymysli. Když se stala ta politování hodná událost, tak vám přece Znamení zmizelo. Řekni mu třeba, že nemám takovou moc. Řekni mu cokoli, ale musí ti to věřit. A nepodceňuj ho. Není hloupý.“
Malfoy se nepatrně uklonil a odešel z místnosti.

******

Severus seděl za stolem, na kterém měl několik knih. Jeho prvním rozhodnutím, když se vzpamatoval a přijal svou situaci, bylo, že by měl dohnat těch sedmnáct let. Seznamoval se tedy se všemi událostmi, objevy a výzkumy. Nebylo toho moc. Docela se mu ulevilo. Měl strach, že něco prošvihl a zaostal, ale o nic vlastně nepřišel. Teď si ale zamyšleně přejížděl po levém nadloktí. Jeho Znamení tam nebylo. Z nějakého důvodu ho to znepokojovalo. Znamení zla bylo spojeno s Voldemortovou mocí, jestliže zmizelo, byla situace vážnější, než mu řekl.
„ Studuješ?“ pousmál se Lucius.
Severus vzhlédl, ale nic neřekl. Pořád myslel na to, že mu neřekli vše. Cítil to. Vnímal Malfoyovu nervozitu, napětí, nejistotu. Podíval se Luciusovi do očí. Měl chuť vynutit si přístup do jeho mysli a zkusit najít odpovědi, ale nebyl ještě dost silný, aby to udělal.
Lucius uhnul pohledem. Věděl, že Severus je vycvičen v mentální magii. A i když neměl hůlku a tudíž ho nemohl nijak ohrozit, neměl z toho Lucius dobrý pocit.
„ Proč jsi tady?“ zeptal se Severus a stále si rukou přejížděl po levém nadloktí.
„ Sháníš se po svém Znamení?“ pousmál se Lucius.
Severus zamyšleně přikývl.
„ Voldemort nemá ještě tu moc jako dřív, takže není běžně vidět. Ale neboj, když se po tobě bude nějak naléhavě shánět, objeví se.“
„ Ukaž mi to svoje,“ vyzval Severus Luciuse.
„ Cože? Já ho taky nemám vidět.“
Severus přimhouřil oči.
„ Nevěříš mi?“ otázal se Lucius a zatvářil se dotčeně.
„ Nevěřím nikomu. To už bys mohl vědět,“ odsekl Severus a shrnul si levý rukáv dolů.
„ Hm, možná bys potřeboval trochu…rozptýlit, co?“ usmál se Lucius.
„ Rozptýlit? Proto jsi tady? Nemám chuť.“
„ Ale až ji uvidíš, tak určitě dostaneš.“
Severus se podíval přes rameno na Luciuse a v černých očích se mu lehce zajiskřilo.
„ Ona?“
„ Přesně podle tvého vkusu. Ale jestli nemáš chuť…“
Severus si přejel jazykem po horním rtu a pousmál se.
„ Je dole. Večeře je připravená. Víno, svíčky. Trocha romantiky, co?“ Lucius se uličnicky zašklebil.
„ Nejsem romantik, to víš.“
„ Ne, ale umíš si na něj rozkošně hrát, abys dostal, co chceš. Tak co? Máš už zájem, nebo se o ní mám postarat sám? Je to kus, takže si to rychle rozmysli, nebo si to rozmyslím já.“
„ Nejsi náhodou šťastně ženatý, co?“ rýpl si Severus.
„ Neříká se, co oči nevidí, srdce nebolí? Jaká je tedy tvoje odpověď?“
„ Uvidíme se ráno,“ usmál se Severus.
„ Diváka bys asi nechtěl, co?“ zeptal se Lucius.
„ Tentokrát máš smůlu. Navíc ty stejně nikdy nezůstaneš u toho koukání.“
„ Bav se.“
„ To budu,“ ujistil ho Severus a odešel.

Lucius měl pravdu. Byla to kočka jménem Millie. Severus se na nějakou romantiku vykašlal. Trocha dobře volených lichotek a měl ji omotanou kolem prstu. Stoupnul si za ní a přejel jí rty po krku. Jemně jí kousnul. To měl obzvláště rád. Zakousnout se do toho hebkého krčku, do té vláčné kůže. Jeho ruce klouzaly po jejím těle a přes její hábit studovaly její zajímavé křivky. Slastně zavzdychala, když sevřel její ňadro v dlani. Severus nemarnil čas. Bylo to už hezky dlouho, co se nemiloval se ženou. Stačil jen letmý pohled, dotek a už byl vzrušený. Boule v jeho kalhotách byla naprosto nepřehlédnutelná. Všimla si jí a usmála se. Její ruka prozkoumala jeho rozkrok, rozepnula mu kalhoty a jemně vyprostila jeho pulzující penis, který se mačkal v omezeném prostoru jeho kalhot. Prohlížela si jeho úd s neskrývaným obdivem a zájmem. Severusi to bylo příjemné, když si ho takhle studovala. Stáhla mu kalhoty ke kotníkům. Vyprostil z nich nohy. Byl to trochu divný pocit, když tam tak stál od pasu dolu nahý jen v košili. Uvolnila sponu na svém rameni a její hábit mu spadnul k nohám. Odkopla ho. Měla na sobě jen miniaturní kalhotky, které víc odrývaly než zakrývaly. Klekla si před něj a přejela ukazováčkem po jeho penisu, který mu trčel kolmo od těla. Severus tiše zasténal.
„ Je nádherný,“ zašeptala Millie.
Pravou rukou uchopila jeho penis a jemně stáhla kůžičku až úplně dozadu. Ukazováčkem přejela přes naběhlý žalud. Severus to ocenil tichým vzdechem. Levou rukou mu zajela mezi nohy a sevřela jeho varlata pevně, ale opatrně ve své dlani. Pak ho pustila a dotlačila Severuse ke křeslu. Severus si sednul a roztáhl nohy. Millie mu nejdřív sundala košili a chvíli hladila jeho hrudník, pak si pomalinku stáhla kalhotky. byla úplně vyholená. To Severuse vzrušilo ještě víc. Millie si vzala z druhého křesla polštářek, klekla si na něj a znovu sevřela Severusův touhou se chvějící penis.
„ Hm, je tak horký, tak roztoužený a tak krásně štíhlý a…velký,“ mumlala Millie. Její hlas byl lehce zastřený a vzrušoval Severuse skoro stejně jako její ruce, které ho zpracovávaly. Masírovalo mu ho jemnými, ale intenzivními, pomalými pohyby. Rozhodně věděla, co dělá. Ale takhle to Severus nechtěl. Zabořil pravou ruku do jejích vlasů a pomalu tlačil její hlavu mezi svoje stehna. Nejdřív ucítil její horký dech. Její plné rty byly sotva centimetr od špičky jeho tvrdého pohlavního orgánu. Pohnul boky a jeho penis se dotknul jejích rtů. Nechala si ho vklouznout do úst a zase ven. Přejela jazykem po špičce jeho penisu, vzala ho mezi rty a provokovalo ho. Kdykoli se Severus pokusil zasunout ho do její horké, šikovné pusinky, stáhla se. Takhle si s ním hrála dobrou minutu, dvě. Pak se bez varování vrhla hladově na jeho penis a začalo ho intenzivně sát. Jednou rukou svírala kořen jeho penisu. Druhou rukou přitom laskala jeho varlata a hladila ho po vnitřní straně stehen. Severus slastně vzdychla, pravou rukou svíral její vlasy, levou opěradlo křesla. Hlavu měl zvrácenou dozadu, oči zavřené a vycházel jí vstříc boky. Jeho dech byl stále kratší a rychlejší, stejně tak jako jeho pohyby. Zato jeho vzdychání a sténání nabývalo na intenzitě. Těsně před tím než mu to přišlo ji od sebe odstrčil a snažil se ovládnout. Millie se na něj chvíli dívala. Olízla si rty, opřela se o křeslo naproti a nastavila svůj nádherný zadeček. Severus vstal a přitiskl se k ní zezadu. Jeho ruka zvědavě zkoumala její tělo. Millie překvapeně vzdychla, když jí Severus zasunul jeden ze svých dlouhých prstů do zadečku. Z nějakého podivného důvodu Severuse představa análního sexu najednou strašně vzrušovala. Nikdy to nezkoušel, ale teď na to měl nepopsatelnou chuť. Postupně do ní zasunul další dva prsty. Millie vzdychala a vyrážela proti Severusově ruce. Ještě nikdy jí žádný muž tohle nedělal a bylo to překvapivě příjemné. Severus cítil, jak se její tělo uvolňuje. Vytáhl prsty a pomalinku, opatrně začal zasouvat svůj vlhký penis do toho úzkého otvoru. Millie se nespokojeně zavrtěla. Nebylo jí to moc příjemné. Trochu to pálilo. Severus byl ale v sedmém nebi. Byla tak strašně úzká, že to samo o sobě ho téměř vyneslo až na vrchol. Musel zastavit a uklidnit se. Pak pokračoval. Millie vzdychla napůl slastí napůl bolestí. Severusův penis rozhodně nebyl malý, ale nakonec ho pomalinku do ní dostal celý. Millie byla ohromená tím pocitem, jak ji vyplňoval. Severus zadržoval dech. Bylo to něco fantastického. Proč to sakra nezkusil už dřív? Blesklo mu hlavou. Začal pomalu přirážet. Millie sebou házela jako pominutá. Severus jí musel pevně držet. Samým vzrušením skoro ani nedýchal. Přivíral oči a kousal se do rtu. Konečně dosáhl vytouženého orgasmu. Jeho táhlé, horké sperma plnilo konečník. Když to Millie ucítila, vykřikla a téměř se jí zatmělo před očima. Severus ho pomalu vytáhl. Millie se posadila do křesla a prohlížela si Severusův ochablý od spermatu mokrý a ulepený penis. Byla překvapená, když po minutě začal Severusi zase odstávat. Vzala ho do ruky a začala ho jemně masírovat. Pak roztáhla nohy a nabídla se mu. Severus neváhal ani vteřinu. Zasunul do ní svůj dobrých dvacet čísel dlouhý penis, až překvapeně vyjekla.
Voldemort seděl v křesle ve svých komnatách a ve velké křišťálové kouli sledoval tu vzrušující podívanou, která probíhala o patro výš. Nenasytně hltal ten pohled na Severusovo nahé tělo, jak znovu a znovu přiráží a posílá svůj nádherný penis do toho rozpáleného ženského těla. Překvapilo ho, že při prvním aktu dostal Severus chuť na anální sex. Nikdy dřív u něj Voldemort takové choutky nezaznamenal. Ale byla to báječná podívaná. Když se na Voldemort díval, zatoužil být na místě té holky pod Severusovým tělem. Teď si Voldemort vychutnával jejich druhé milování. Seděl rozvalený v křesle a pravou rukou si svíral svůj penis trčící mu z rozepnutých kalhot od předchozího orgasmu trochu ulepený. Nebyl zrovna malý. Severusových rozměrů sice nedosahoval, ale i tak dokázal Luciuse úplně rozdivočit a dostat do naprosté extáze. Voldemort si ho pevně svíral a pomalu, ale velice intenzivně si ho masíroval. Díval se přitom, jak si Severus vášnivě beru tu dívku. Když to Severusi přišlo, prohnul se Voldemort v zádech, hlasitě zasténal a jeho horké sperma mu stékalo po ruce. Voldemort sledoval, jak se Severus obléká, a hladil si svůj ochablý penis. Pak vzal hůlku a očistil si šaty od svého semene. Naklonil se ke kouli a zahleděl se Severusi do tváře. Přišlo mu, že je Severus nějaký rozladěný. Po orgasmu to bylo dost neobvyklé.

Severus se oblékl a odešel. Chtěl být chvíli sám. Necítil se nějak ve své kůži. Ne, že by to nebylo skvělé. Sex byl vždycky skvělý. Užil si dva nádherné orgasmy, ale přesto se nemohl zbavit pocitu, že tomu něco chybí. Jenže netušil co a to ho štvalo. Nikdy před tím něco takového nepocítil. Ten anální sex byl naprosto úžasný, ale ani to nebylo ono. Vždycky ho sex dokonale uspokojoval, ale dnes…to bylo jiné.
Severus si nalil víno a sedl si u sebe do křesla u krbu. Pořád musel myslet na to, co tomu aktu vášně chybělo. Ale nic ho nenapadalo. Byla to pěkná holka, zkušená. Líbilo se mu to. Ano, bezpochyby se mu to líbilo a byl spokojený, ale ten červíček pochybností hlodal. Severus dopil a postavil skleničku na stůl. Nejspíš hledá problémy tam, kde nejsou. Vždyť to byl teprve týden, co se probral k životu po svém zranění. Nejspíš prostě ještě není ve formě. A s tímhle vysvětlením se Severus spokojil, protože mu přišlo naprosto logické.

******

Lucius doprovázel Severus k němu do komnat.
„ Nemusíš se mnou chodit jako tělesná stráž,“ zavrčel Severus. Byl už od rána v mizerné náladě.
„ Nemám nic lepšího na práci. Snad si nemyslíš, že tě hlídám,“ ušklíbl se Lucius. Zadíval se na Severuse a pokračoval: „ Připadáš mi nějak přetažený. Možná bys si měl trochu povyrazit, co? Millie by si s tebou velice ráda zopakovala vše…setkání.“
„ Millie?“
„ Před dvěma týdny. Vzpomínáš si na ní ne?“
„ Jo, jasně, že si vzpomínám,“ odsekl Severus.
„ Zjevně jsi na ní zapůsobil…nebo aspoň tvoje část,“ culil se Lucius.
„ Vyhoď si ten škleb z huby!“ zasyčel Severus, „ já nepotřebuji, abys mi dohazoval holky! Až nějakou budu chtít, najdu si ji sám!“
„ Klid, člověče. Co je s tebou? Chováš se divně.“
Severus na chvíli zavřel oči a potřásl hlavou.
„ Není mi zrovna nejlíp. Cítím se…nesvůj,“ zašeptal Severus a jeho tvář dostala dost unavený výraz.
„ Já ti doporučuji jako lék sex,“ navrhl Lucius.
„ Ne, nemám náladu,“ zamračil se Severus, ačkoli bylo pravdou, že už dva dny nedokázal myslet na nic jiného. Ráno, odpoledne, večer, dokonce i v noci, když spal, byl jako posedlý touhou někam ho strčit. Přesto ho představa dalšího „setkání“ s Millii nijak nevzrušovala. Vlastně ji vůbec nechtěl vidět. Nerozuměl tomu všemu a byl tím jen o to víc rozladěný a podrážděný. Posledních pár dní prostě nebyl nějak ve své kůži.
Severus nebyl nijak nadšen, že ho Lucius následuje i k němu do komnat, ale neřekl nic. Teprve když se Lucius opřel o futra dveří do ložnice, zavrčel: „ Mohl bys laskavě vypadnout, chtěl bych se převlíknout.“
„ Snad nemáš najednou záchvat stydlivosti? Co bych na tobě asi tak viděl, vždyť tě znám,“ zasmál se Lucius, ale smích ho přešel, když uviděl, jak se Severus tváří, „ fakt jsi přetažený,“ dodal Lucius a prásknul za sebou dveřmi od ložnice.
Severus slyšel, jak si vedle nalévá z baru pití. Nevěděl proč, ale nechtěl, aby ho Lucius viděl nahého. Najednou mu to hrozně vadilo. Něco se s ním dělo, to bylo jasné. A cítil, že to nic dobrého není. Možná by si měl zajít na ošetřovnu, jenže co by asi tak řekl. Je mi divně? To se dost obtížně léčí. Ale třeba by se mohl nechat prohlídnout, udělat testy.
„ Začínáš být hypochondr!“ okřikl se Severus. Lucius měl nejspíš pravdu, nejspíš byl jen trochu přetažený. Dělal teď na pár dost složitých lektvarech, které si Voldemort přál. Netušil k čem je potřebuje, ale už dávno se naučil, že když mu jeho Mistr nic neřekne, nemá se ptát. Šlo o omamné lektvary a Veritaserum, takže měl velice jasnou představu, co s nimi Voldemort podnikne. Nebylo mu divné, že mu nic o svých plánech Voldemort neřekl. Neříkal mu vždycky všechno i v době, kdy byl jeho pravou rukou. Severus se svléknul a natáhl si pohodlné boxerky, v kterých většinou spával. Pracovat teď často dlouho do noci a moc toho nenaspal. V tom byl celý jeho problém. Vyhodí Luciuse a půjde si lehnout. Zítra se bude určitě cítit lépe.

Okolo půlnoci probudila Severuse dost neodbytná erekce. Ani ho to nepřekvapilo. Nejspíš si opravdu bude muset najít dámskou společnost a pořádně se vyřádit. Postaral se o sebe, otočil se na bok a usnul. Jenže ve dvě se jeho penis znovu přihlásil o slovo. To už bylo dost neobvyklé. Vlastně se mu ještě něco takového dvakrát za noc nestalo. Nehodlal s tím ztrácet čas, a protože by neusnul, deset zručných pohybů to rychle vyřešilo. V pět ho probudil pocit, že mu každou chvíli koule asi explodují. Tohle už normální rozhodně nebylo. Jeho penis byl tak tvrdý, že ho až bolel, a navíc byl tak přecitlivělý, že mu byl jakýkoli kontakt nepříjemný. Nejraději by se svlékl, ale neměl chuť shánět pomoc jen tak nahý, obzvláště když byl v takovéhle stavu. O tom, že potřebuje na ošetřovnu ani v nejmenším nepochyboval. Jenže nejdřív potřeboval Luciuse, netušil, kde tu nějaká ošetřovna je. Jen doufal, že tu je nějaká.

Lucius něco ze emí zavrčel a otočil se na břicho.
„ Sakra vstávej!“ zatřásl s ním Severus znovu. Bylo mu čím dál tím hůř. K bolesti, která sužovala jeho slabiny se teď přidala i nepříjemná bolest hlavy.
„ Co je?“ zavrčel Lucius ospale, „ jestli máš noční můry nebo se sám v posteli bojíš, tak si jdi za někým jiným!“
„ Tohle není sranda!“
Lucius zamžoural na Severuse.
„ Něco ti támhle trčí,“ ušklíbl se Lucius pobaveně.
„ To vím i bez tebe, ty pako!“ zasyčel Severus.
„ Netušil jsem, že to tak moc potřebuješ. Mám ti s tím pomoct?“ Luciusovi se zablesklo v očích.
Severuse jeho návrh překvapil. Ale ještě víc ho zarazilo, že ho to nijak nepohoršovalo, že mu Lucius nabízí pomoc. Jakou to si dovedl představit. Neměl ale možnost o tom nějak víc přemýšlet, jeho situace mu to nedovolovala.
„ Je tu někde ošetřovna nebo někdo, kdo mi pomůže,“ zasténal Severus, bolest se začínala stávat nesnesitelnou.
„ Ty k tomu potřebuješ ošetřovatelku? Já bych věděl taky, co s tím,“ usmál se Lucius šelmovsky a natáhl k Severusi ruku. Severus couvl.
„ Já to myslím vážně!“ zaskučel Severus a schoulil se na podlaze naproti Luciusově posteli.
„ Co je ti?“ zeptal se Lucius. Už se nesmál. Severus nevypadal jako někdo, kdo je nadržený. Spíš jako někdo, kdo trpí jako zvíře.
„ Kdybych to věděl, nesháněl bych pomoc!“
„ Dobře, dobře, počkej tady. Nikam nechoď.“
„ Vypadám, že můžu?!“
„ No dobrá, zůstaň jak jsi, já dojdu pro Barnabyho. Je to ošetřovatel, pokud ti nevadí, že…“
„ Jdi pro něj sakra!“
Lucius vstal z postele. Severus polknul. Na chvíli zapomněl na svoji bolest. Lucius byl nahý a Severus si poprvé uvědomil, jak je Lucius krásný. Jistě vždycky si byl vědom toho, že Lucius je pohledný chlap, ale nikdy mu nedošlo, jak je vyloženě krásný. A to mu táhlo na čtyřiačtyřicet.
Lucius si oblékl župan.
„ Vydrž.“
Severus zavřel oči. To byla vážně rada nad zlato.
„ Hoď sebou!“
„ No jo.“

„ Položte ho na postel, ale opatrně!“
Severus měl pocit, že přinejmenším umírá. Lucius s Voldemortem ho opatrně položili do Luciusovi postele. Severus si uvědomoval, že je ještě teplá od Luciusova těla. Byl to podivný pocit. Vlastně kdyby tak netrpěl, bylo by to i příjemné. Co mu ale nebylo příjemné, že ho Barnaby svléknul. Zavřel oči, aby se na ně nemusel dívat. Bylo ponižující ležet tu takhle před nimi, když jeho kamarád ve zbrani trčel do vzduchu ve své fantastické délce i tvrdosti.
Voldemort si láskyplně prohlížel Severusův penis. Lucius si olízl rty. Barnaby je ale nenechal přihlížet a oba je vyhodil za dveře. Severus mu za to byl vděčný.
„ A netušíte, jak k tomu došlo?“
Severus zavrtěl hlavou.
„ Třeba jste něco…snědl,“ navrhl Barnaby nejistě, ačkoli neměl představu, co by tohle mohlo způsobit.
Severus znovu zavrtěl hlavou. Na víc se totiž nezmohl.
„ Tohle vypijte, mělo by vám to pomoct.“
Barnaby přiložil Severusi k rtům skleničku s nějakou nechutnou tekutinou. Severusi dalo spoustu práce přinutit se to polknout. Ale sotva ta tekutina sklouzla jeho hrdlem dolů, bolest polevila.
Barnaby se opatrně dotkl Severusova penisu. Severus tiše zasténal, ale tentokrát ne bolestí. Bylo nečekaně příjemné. „ No, odebereme krev a uděláme testy,“ rozhodl Barnaby.
Severus iracionálně toužil, aby se Barnaby ještě aspoň jednou dotknul jeho penisu. Aspoň jedinkrát, jen jednou. Pak ucítil lehké bodnutí v paži, jak mu Barnaby odebíral krev.
„ Zkuste usnout,“ poradil mu Barnaby, „ po tom lektvaru se možná budete cítit trochu nesvůj. To je normální.“
Severus přikývl a přemítal, jestli pod definici nesvůj patří i chuť sáhnout si na ošetřovatele. Měl totiž vážně nutkání šáhnout mu na zadek. Barnaby byl jen o několik málo straší než on sám a měl docela pěkný zadek. Severus zavřel oči a snažil se nemyslet na takové blbosti. Co ho to napadá? Uvažuje o tom, že nějaký chlap má pěkný zadek a chce…ale Lucius měl zatraceně pěkný zadek a nejen to. Lucius měl pěkné všechno! Severus došel k závěru, že ten lektvar na něj má velice podivné účinky, a raději se pokusil usnout.

„ Takže?“ Voldemort seděl v jednom z křesel a bubnoval dlouhými, pavoučími prsty do opěradla.
„ Hormonální nerovnováha.“
„ A to znamená co?“ otázal se Malfoy.
Barnaby si nepřítomně třel kořen nosu.
„ To neznamená nic víc a nic míň než, že má abnormálně vysokou hladinu androgenů. Ve skutečnosti jich jeho tělo produkuje tolik, že by mohlo zásobovat ještě další dvě osoby.“
„ Androgeny?“ opakoval tázavě Voldemort.
„ Mužské pohlavní hormony. Normálně řídí zrání spermií a aktivitu pohlavních žláz. Ještě jsem neviděl, že by u někoho došlo k takhle vysoké hyperaktivitě varlat a kůry nadledvinek. Ale vůbec celkově to vypadá, jako by se jeho organismus snažil s něčím vyrovnat, s jakým si…opravdu nevím. Teď vám neřeknu, co se s ním děje. Jak říkám hormonální nerovnováha. Nebyl v poslední době unavený nebo podrážděný?“
Malfoy pomalu přikývl.
„ Zatím vám neřeknu, co mu je. Nejdřív musí projít kompletním vyšetřením. Až zjistím, co to způsobilo, můžu mu pomoct.“
„ Mohlo by jít o reakci na nějaký lektvar, který mu…řekněme byl podán?“ zeptal se Voldemort konverzačním tónem.
„ No…ano. Mohlo by to způsobit, ale nedokážu si přestavit…“
„ Co kdyby mu ten lektvar byl podán ještě v době jaksi…vývoje?“
Barnaby na Voldemorta překvapeně zamrkal.
„ To by se už dávno projevilo. Jeho fyziologie odpovídá tak věku zhruba kolem dvaceti let.“
„ To ano, ale co když…,“ Voldemort se odmlčel, „ co když je mu teprve pár týdnů.“
„ To je nesmysl,“ zasmál se Barnaby, ale ihned zvážněl, když viděl, že se Mistr nesměje, „ něco takového je nemožné.“
„ Už jste slyšel o lektvaru, pomocí něhož je možné ze vzorku DNA vypěstovat…řekněme nový orgán?“ zeptal se Voldemort a prohlížel si svoje dlouhé, bledé prsty.
„ Ano, slyšel jsem o něčem takovém, ale pokud vím, bylo to ministerstvem zakázané,“ odpověděl Barnaby.
„ A víte proč?“
Barnaby se na Voldemorta zadíval a pak řekl: „ Ministerstvo se bálo zneužití…,“ Barnaby se odmlčel a oči se mu rozšířily v šoku, „ můj Bože! On je…on je…?“
Voldemort přikývl.
„ A vy jste nějak zasáhli do jeho vývoje? Jak? Proč? Čím?“ chrlil ze sebe Barnaby o překot.
„ Snažili jsme se mu vymazat paměť a jaksi pozměnit jeho…sexuální orientaci,“ pronesl Voldemort zvolna.
„ A nepovedlo se?“
„ Očividně ne,“ zavrčel Voldemort.
„ Uvidím, co se s tím dá dělat. Lektvary spolu nejspíš reagovali a neměli požadovaný účinek. A jeho tělo se teď s tím zásahem vyrovnává,“ přemítal Barnaby nahlas.
„ Pomůžete mu?“ zeptal se Malfoy.
„ Pokud je problém jen v narušené sekreci endokrinních žláz, pak ano. Ale pokud u něj došlo k nějakým fyziologickým změnám, obávám se, že ne. Navíc vám nemůžu zaručit, že nenastanou další problémy. Tohle je něco unikátního. A pokud bylo do přirozeného vývoje zasahováno, následky mohou být nedozírné.“
„ Dělejte, co umíte,“ pronesl Voldemort.
Barnaby přikývl a odešel.
„ Co když mu nepomůže? Co pak?“ zeptal se Lucius.
Voldemort vstal, zadíval se na Malfoye a pak prohodil, jako by mluvil o zvířeti: „ Utratit.“

******

„ Vypadáš líp, mnohem líp.“
Severus otevřel oči a zamžoural na Luciuse, který stál vedle jeho postele a usmíval se. Severus si zajel rukou mezi nohy a s uspokojením konstatoval, že je vše tak, jak má být.
„ Je mi fajn,“ pronesl Severus pomalu.
„ Tady jsem ti něco přinesl,“ Lucius hodil Severusi do klína krabici čokoládových bonbónů.
„ To je fór? Víš, že čokoládu nesnáším,“ ošklíbl se Severus a vrazil Luciusi krabici zpátky do ruky.
„ Můj nápad to nebyl. To Voldemort, chtěl abych ti něco přinesl, aby se ti zlepšila nálada,“ pokrčil Lucius rameny a hodil krabici na zem.
„ Měl jsi přinést flašku archivního vína.“
„ To jsem chtěl, jenže to nesmíš. Aspoň zatím.“
„ Co z toho života teda budu mít?“ ušklíbnul se Severus, „ jak dlouho jsem byl mimo?“
„ Tři dny.“
„ Skvělý.“
„ Nechtěl bych takovou nemoc,“ uculil se Lucius.
„ Nemoc?“ podivil se Severus.
„ No jo. Řekl bych, že jsi první chlap, kterému stál tři dny v kuse,“ uchichtl se Lucius, „ jak tu nemoc pojmenuješ? Snapeovo…“
„ Hele, nech si toho, jo!“ zavrčel Severus, „ na blbý fórky to tě užije. Co něco k jídlu? Mám hlad.“
„ Když se oblékneš, tak můžeme jít.“
„ Tak počkej venku.“
Lucius zavrtěl hlavou.
„ Ta tvoje stydlivost už začíná být uhozená. Zkus něco jiného.“
„ Padej!“ zasyčel Severus.
„ No jo, vždyť už jdu,“ ušklíbnul se Lucius, „ možná se měl Barnaby zaměřit spíš na tvojí hlavu. Přijde mi, že ti hráblo,“ dodal Lucius naštvaně a prásknul za sebou dveřmi.
Severus si tiše povzdechl a vylezl z postele. Bylo mu podstatně lépe než před třemi dny a to jak fyzicky tak psychicky. Ale přesto i tentokrát nechtěl, aby ho Lucius viděl nahého. Nebyl to stud. Severus se neměl za co stydět. Bylo to naprosto iracionální a nepochopitelné. Odsunul tuhle myšlenku stranou a obléknul se.

Voldemort na ně už čekal v trůnním sále, kde teď byl stůl bohatě prostřený k snídani. Severus při pohledu na hromadu jídla polknul. Měl pocit jako by tři dny nejedl, což vlastně asi byla pravda.
„ Tak jak se cítíš?“ usmál se Voldemort a ukázal Severusi na místo vedle sebe.
„ Hladově,“ zašklebil se Severus a posadil se.
Lucius si sedl naproti Voldemortovi a tvářil se kysele. Dokud tu Severus nebyl, sedával on vedle Voldemorta!
„ Měl jsem o tebe starost,“ řekl medovým hlasem Voldemort a jako by nic položil Severusi důvěrně ruku na stehno.
Severus si nandal salát, dvě vařená vajíčka, namazal si chleba máslem, ale po celou tu dobu neudělal nic, aby dostal Voldemortovu ruku ze své nohy. To Voldemorta povzbudila. Jemně Severusovo štíhlé, pevné stehno sevřel a začal ho něžně hladit.
„ Jsem rád, že ti chutná,“ usmíval se Voldemort a jeho ruku se pomalu posouvala nahoru směrem k Severusovým slabinám.
Severus strnul. Cítil to, cítil tu ruku a…ono to bylo příjemné! Ne příjemné, vzrušující! Bylo to nádherné! Najednou Severus zpanikařil a Voldemorta odstrčil. Oči se mu však leskly vzrušením. Voldemort si toho všiml. Překvapilo ho to. S tím klukem se něco dělo. Možná…Voldemort si olízl rty.
„ Co ty lektvary?“ zeptal se Severus a posunul svojí židli tak, aby na něj Voldemort nedosáhl.
Voldemort pokrčil rameny a dal se do jídla.
„ Dodělal to holt někdo jiný. Doufám, že to moc nezpackal,“ řekl Voldemort lhostejně. Vlastně ty lektvary vůbec na nic nepotřeboval. Byla to jen taková hra, jak Severuse zaměstnat. Ty lektvary vylili. To ovšem Severus ani v nejmenším netušil. „ Můžu je připravit znovu a…“
„ Ne, Severusi, potřebuješ odpočinek. Asi jsem tě přetěžoval. Bude lepší, když si nějaký čas vezmeš volno,“ přerušil ho Voldemort.
„ A co tu budu dělat?“ zeptal se Severus otráveně.
„ Neříkal jsi, že máš pocit, jako bys ztrácel fyzičku? Teď budeš mít dost času trénovat,“ usmál se Voldemort a představa Severusova upoceného těla, rozbouřila jeho penis.
„ Hm, tak jo,“ přikývl Severus bez zjevného nadšení.
„ Milie je pořád tady…na hradě, kdyby ses nudil,“ prohodil Lucius jen tak mimochodem.
Severus přikývl, jako že to bere na vědomí. Ale žádné velké nadšení se v jeho tváří ani náznakem neobjevilo. Spíš naopak. Lucius měl pocit, že Severuse jenom víc otrávil.

******

Severus seděl ve společenské místnosti jako každý večer. Už si zvykl, že kromě Luciuse, Branabyho a Voldemorta nikoho nevídá. Měl sice všechny knížky, na které si vzpomněl. Lucius mu neustále vnucoval tu Milie, Barnaby se pořád ptal, jak se cítí, až ho to štvalo, a Voldemort…Severus vzhlédl od knihy. Voldemort se choval hrozně divně. Pořád měl tendence na něj sahat. Nebylo to nepříjemné, ale zneklidňovalo ho to. Zneklidňovalo ho vlastně víc věcí. Třeba že nikdy nepotkal nikoho ze zbylých Smrtijedů, že byl držen naprosto izolovaně, aniž by tušil kde vůbec je. Že s ním nikdo nemluvil o tom, co se plánuje. Až na přípravu těch lektvarů ho do ničeho nezapojovali. Jako by byl po těch letech prostě odstaven na vedlejší kolej. A úplně nejpodivnější bylo, že když se včera ve sprše prohlížel, nenašel nikde žádnou jizvu. Potom jak mu Voldemort tvrdil, jak byl těžce raněn, že by mu nezůstala žádná památka? To se mu nezdálo. Ale nic nenašel. Jen ty tři staré, důvěrně známé jizvy jinak nic. Stále víc se vkrádala Severusi do podvědomí myšlenka, že nebyl tak hrozně zraněný, jak mu tvrdili, že ho prostě dali do té hnusné nádrže, kterou si vybavoval jen velice, velice mlhavě, a nechali ho tam. Zachraňovali vlastní kůži a na něj se prostě vykašlali. A pak neměli čas a chuť se jím zabývat. Nevzpomněli si na něj sedmnáct let! A teď ho z nějakého důvodu vyndali ven a nechávají ho tu trčet jako idiota. Užíralo ho to. Měl vztek, že nemá nic na práci, že je vyřazený. Mají ho tu jako rekvizitu! Severus vztekle mrštil knihou na druhou stranu pokoje.
„ Špatná nálada?“
Severus se otočil a přimhouřil oči. Voldemort mu šel akorát do rány.
„ Už toho mám dost! Trčím tu dobré čtyři týdny!“
„ Myslel jsem, že máš vše, co potřebuješ?“ podivil se Voldemort a nalil si na dva prsty skotské.
„ Já nemůžu jen tak sedět na zadku a…“
„ Nečině přihlížet? Vadí ti, že tě nezapojuji do žádné akce? Že ti nic neřeknu?“ Voldemort s napil a díval se na Severuse, který teď vypadal zmateně, „ sedni si.“
Severus se posadil do křesla. Voldemort odložil skleničku, stoupnul si za Severuse a položil mu ruce na ztuhlá ramena. začal ho jemně masírovat. Severus se pokusil vstát, ale byl nekompromisně usazen zpátky do křesla. Masáž pokračovala a probouzela v Severusi ještě větší zmatek a podivné pocity.
„ Jsi tak křečovitý. Uvolni se. Copak jsem někdy dělal něco bez důvodu?“
Severus zavrtěl hlavou. Jeho tělem se šířilo podivné uvolnění a jakýsi příjemný pocit.
„ Tak vidíš. Všechno má svůj čas. Brzy, už brzy, můj Severusi, dostaneš velmi důležitý úkol. Musíš být připraven. Tak odpočívej a nabírej síly.“
„ Co je to za úkol?“ zeptal se Severus tiše.
Voldemort se sklonil, takže měl tvář jen centimetr od Severusova ucha.
„ Trpělivost, mladíku,“ zašeptal Voldemort a přitiskl rty na Severusovo ucho.
Severus se zachvěl, ale neucukl. Voldemort ho jemně kousnul. Severus byl rozpolcený a hrozně zmatený. Jedna jeho část křičela odporem a zuřivě se tomu chtěla vzepřít, odstrčit Voldemorta…ale ta druhá část se chvěla radostí a chtěla…víc. Severus netušil, co má dělat, a tak nedělal nic. Voldemort to bral jako tichý souhlas s tím, co dělá a pokračoval. Olízl Severusi ucho a kousnul ho víc, pak mu shrnul vlasy z krku a přitiskl na tu nádherně tvarovanou šíji svá ústa. Severusi naskočila husí kůže a prudce ucukl. Voldemort ho obešel a zasmál se.
„ Pořád to nechápeš, viď? Ty můj chudáčku. Pořád nechápeš, co chceš? Tak se podívej pravdě do očí. Neutíkej před tím,“ Voldemort zajel Severusi mezi nohy, kde se probouzelo jeho vzrušení.
Severus Voldemorta odstrčil. Oči měl rozšířené a vyděšené. Voldemort se znovu zasmál.
„ Pořád ti to nedochází? To snad ne? Vždyť ty víš, co chceš. Víš to, jen si to nechceš přiznat.“
Severus zavrtěl hlavou, vstal. Voldemort k němu udělal krok a Severus poděšeně couvl.
„ Ne, tohle ne,“ zašeptal Severus.
„ Ale ano. Nebraň se tomu,“ usmál se Voldemort a natáhl k Severusi ruku.
Severus se otočil a spěšně odcházel z místnosti. Měl co dělat, aby se nerozběhl. A nejhorší bylo, že ho vyprovázel Voldemortův smích a slova: „ Až si to rozmyslíš, víš, kde mě najdeš.“

Severus přecházel po pokoji sem a tam. Pohrával si se svými dlouhými prsty a oči mu těkaly z místa na místo. Takhle se choval, když byl nervózní. A teď rozhodně nervózní BYL! Ještě nikdy v životě mu nebylo tak mizerně. V hlavě mu pořád zněla Voldemortova slova. Podívat se pravdě do očí? Žádná pravda neexistovala! Prostě jen nebyl ve své kůži – už skoro dva měsíce. Ne, prostě si jen něco namlouvá. Je v pořádku! Všechno je v pořádku! Severus sevřel opěradlo křesla. Potřeboval se uklidnit. Rozhodl se, že si dá horkou koupel a půjde spát. Bylo stejně už pozdě. Je prostě jenom naštvaný, že nemá nic na práci. Ano, to je to. Je naštvaný. A nudí se. Nic jiného v tom není. Zítra si vyžádá přístup do laboratoře a bude pokračovat ve své vědecké práci, kterou začal už…před lety. Určitě při tom zmatku přišel o všechny poznámky. Bude muset začít téměř od začátku. Ale co, aspoň bude mít práci. A pak bude vše jako dřív. Severus se trochu zklidnil, když našel relativně dobré vysvětlení pro svůj stav. Ale přesto červ pochybností stále hlodal. A Severuse se ve vaně znovu zmocnil neklid. Popřel to. Vyprázdnil svoji mysl. Ale cestou z koupelny do ložnice ho znovu sevřel ten pocit…Co když tu je něco, čemu nechceš pohlédnout do tváře? Přemítal Severus. Co když se bojíš toho, co bys mohl spatřit?
„ Severusi?“
Severu sebou trhnul.
„ Promiň, nechtěl jsem tě vylekat.“
„ Luciusi?“ zašeptal Severus velice tiše, „ co tu děláš?“
„ Myslel jsem, že bys třeba rád společnost,“ pokrčil rameny Lucius, „ ale jestli ruším, tak zase půjdu,“ Lucius se měl k odchodu.
„ Ne…zůstaň,“ zarazil ho Severus a pokynul k jednomu z křesel, „ sedni si.“
Lucius se posadil a zadíval se na Severuse.
„ Něco tě trápí?“ zeptal se.
Severus mlčel.
„ Jestli chceš abych šel…“
„ Ne, ne klidně zůstaň.“
„ Nechceš si o tom promluvit?“
„ Není o čem,“ odsekl Severus nervózně.
„ Možná bych ti dokázal pomoct. Třeba vím, jak se cítíš,“ Lucius mluvil pomalu, jeho hlas byl přímo smyslnost sama. „ Jak ty můžeš vědět, jak já se teď cítím,“ ušklíbl se Severus.
„ Jsi…zmatený. Máš… strach. Cítíš, že se s tebou něco děje,… ale netušíš co,“ pronesl Lucius zvolna.
Severus se otřásl. Jak sakra Lucius tohle věděl?! Blesklo Severusi hlavou. Co ovšem Severus netušil, bylo, že zatímco byl ve vaně, Voldemort měl s Luciusem dlouhý rozhovor. Byl to právě Voldemort, který za Severusem Luciuse poslal. Byl přesvědčený, že od Luciuse to přijme Severus snáze.
„ Nebraň se tomu, Severusi,“ Lucius vstal, „ bude to pak ještě horší. Musíš to přijmout tak, jak to je. Musíš akceptovat jaký jsi.“
Severus před Luciusem couval. Srdce mu divoce bilo a neměl daleko do paniky. Hluboko tam ve vnitř jako by chápal, co mu Lucius říká a zuřivě se tomu bránil.
„ Já to cítím stejně, Severusi…Taky mě přitahuješ.“
Severusi se rozšířily oči těžko říct jestli poznáním nebo hrůzou. Jenže teď, když to Lucius vyslovil, bylo to všechno tak jasné. A o to horší.
„ Ne, ne, to ne. Ty se mýlíš! Vůbec nic nevíš! Já…já…Jdi pryč! Jdi okamžitě pryč!“
Lucius si tiše povzdechnul.
„ Já vím, je to pro tebe těžké. Ale musíš se smířit s tím, jaký jsi. Jinak nenajdeš klid. Copak jsi to podvědomě necítil už dávno?“
„ Já nejsem…rozumíš nejsem!“
„ Že tě přitahují muži, to není nic, za co bys se musel stydět,“ pokrčil Lucius rameny.
„ NEJSEM ŽÁDNÝ BUZERANT!“ zakřičel Severus.
„ To nikdo netvrdí. Nemusíš být homosexuál, prostě tě jen…“
„ Dost! Zmiz! Vypadni! VEN!“
Lucius se na Severuse podíval a zavrtěl hlavou.
„ Copak to nechápeš? Proč tě sex s Milie neuspokojoval? Proč se ti líbilo, když se tě Voldemort dotknul? Proč jsi se nechtěl přede mnou svléknout? Copak to pořád nechápeš? Tomu neutečeš, Severusi. Buď to přijmeš nebo se z toho zblázníš.“ „ Já jsem Snape. A ti nikdy nebyli…nikdy!“ vyštěkl Severus. Třásl se.
„ Zase ta tvá aristokratická hrdost? S kým spíš je přece tvoje věc. Ničí jiná.“
„ Jestli ty jsi teplý, tak já teda ne!“
„ Nejsem teplý, Severusi. Jen mám někdy chuť místo na ženu na muže. Nemáš ani potuchy, jakou slast a rozkoš ti to může přinést,“ Luciusovy oči se leskly.
„ Ne…ne…ne…,“ Severus tomu odmítal uvěřit. Jenže někde uvnitř cítil, že se tím vysvětlují všechny ty jeho podivné nálady, pocity, ten zmatek. Vysvětlovalo to všechno.
Severus se zničeně zhroutil do křesla.
„ To není žádná tragédie, Severusi.“
„ Ale já nikdy…nikdy jsem…,“ Severus polknul, „ nikdy jsi mě nepřitahoval…až do teď,“ a bylo to venku. Najednou jako by se Severusi trochu ulevilo.
Lucius se usmál.
„ Věci se mění, lidé se mění. Pojď do postele. Ukážu ti skutečný Ráj,“ Lucius se dotknul Severusovy tváře. Severus ucukl. „ Nevím, jestli…co když jsem vážně…,“ Severus se snažil nějak se s touhle situací vyrovnat. Moc mu to nešlo. „ Copak tě Milie nevzrušuje? Nebo máš snad chuť strávit se mnou zbytek svého života? Ne, Severusi, nejsi teplý. Jen…pojď,“ Lucius vzal Severuse za ruku a vytáhl ho na nohy.
Severus se na Luciuse zadíval. A pak ho Lucius najednou políbil. Severus se v první chvíli vzpíral, ale jak polibek nabýval na intenzitě a vášni, přestal se bránit a začal Luciusi odpovídat, začal být dokonce sám aktivní. Vklouzl jazykem do Luciusových úst a konstatoval, že je to stejně pěkné jako se ženou…možná i lepší. Jejich rty se oddělily a Severus se křečovitě nadechl. Lucius mu pomalu rozvázal župan a shodil mu ho z ramen. Župan dopadl na zem a Severus stál před Luciusem nahý.
„ Vždycky ses mi líbil,“ zašeptal Lucius a položil Severusi ruku na hruď. Byl tak krásný a mladý. Lucius odstoupil a začal se sám svlékat. Pomalu, dráždivě, až se z toho Severusi tajil dech. Konečně byl Lucius nahý a nechával Severuse dívat se na jeho tělo.
Severus nedýchal. Až ostrá bolest v hrudi mu připomněl, že by se měl nadechnout. Lucius došel k Severusi a znovu ho políbil. Tentokrát si Severus Luciuse dokonce k sobě přitáhl. S každým dalším okamžikem se tomu poddával víc a víc. Ano, tohle bylo to, co hledal. Po tom toužil. Jeho neklid a zmatek byl ten tam. Věděl přesně co chce. Nechal se Luciusem dostrkat až do ložnice a shodit na postel. Poslední pochybnosti zmizeli, když se jejich nahá těla o sebe smyslně otřela.
Voldemort si sedl ke křišťálové kouli a díval se, jak Severus objevuje nový aspekt své sexuality. Válel se s Luciusem po posteli a rukama zkoumal jeho tělo. Voldemort se usmál a začal si rozepínat kalhoty. Čekal ho bez pochyb zajímavý večerní program.
Severusi naskočila husí kůže, když Lucius sevřel jeho penis ve své ruce. Pořád mu to celé přišlo takové divné, ale… „ Luciusi!“ vydechl Severus a přivřel oči.
Lucius se usmál a dál pokračoval v masírování Severusova penisu. Dával do toho veškeré své umění, aby Severusi ukázal, o co všechno až do teď přicházel. A s uspokojení sledoval, jak se Severus pod jeho dotyky svíjí a sténá. „ Chceš víc, hm?“ zašeptal Lucius Severusi do ucha.
„ Ano!“ zasténal Severus.
Lucius pustil jeho pulzující penis a políbil Severuse na ústa. Severus mu polibek hladově oplácel. Dokázal vnímat jen Luciuse a vlastní dosud nepoznaný druh chtíče. Lucius shrnul Severusi vlasy z krku a přisál se jako upír k té půvabné linii jeho šíje. Jemně stiskl a zanechal Severusi na krku otisk svých zubů. Pak mučivě pomalu putoval rty po Severusově rozpáleném těle. Nevynechal ani kousek, takže když konečně dospěl do Severusových slabin, byl už Severus pološílený touhou. Neustále se snažil Luciuse přimět, aby si pospíšil, aby ho netrápil. Ale Lucius pokračoval nemilosrdně svým tempem.
„ Sakra Luciusi!“ ucedil Severus přes sevřené zuby.
„ Užívej si. Je to přece tvoje poprvé. Tak to musí být pro tebe nezapomenutelné, ne?“ culil se Lucius.
„ Na to ti kašlu! Dělej!“
Lucius zatahal Severuse za ochlupení v rozkroku a Severus už po několikáté položil Luciusovi ruku na hlavu a snažil se ho dotlačit dolů do svých slabin. A tentokrát Lucius udělal, co si Severus přál, co potřeboval. Olízl špičku jeho penisu a Severus slastně zaskučel. Lucius zkoumal svým jazykem Severusův penis. Olizoval ho, ochutnával, dráždil a Severus byl blahem bez sebe. Jak Lucius přesně věděl, co má dělat, kdy to má dělat a kde to má dělat. Tohle vskutku snad žádná žena nemohla vědět. Lucius se intenzivně věnoval špičce Severusova penisu, ale jeho ruce nezanedbávaly ani ten zbytek. Po chvíli Lucius konečně uchvátil do svých úst Severusův penis a začal ho intenzivně sát s jediným cílem, aby si Severus užil své. Severus netušil, jak dlouho to trvalo než kolem něj svět doslova vybuchl v milionu jiskřiček, zatímco Lucius hltal jeho horké sperma a díval se, jak Severus prožívá svůj první orgasmus s mužem.
Severus pomalu otevřel oči a nadechnul se.
„ Tak? Jaké to bylo?“ usmál se Lucius sebevědomě.
„ Nepopsatelné,“ vydechl Severus a jeho pohled sklouzl mezi Luciusova stehna. Lucius si toho všiml a jako by mimochodem si svůj ztopořený penis pohladil.
Severusovy oči se zaleskly a bez nejmenšího zaváhání povalil Luciuse na záda. A Lucius užasl, co všechno Severus uměl. Zmohl se jen na hlasité vzdychání a sténání, když Severusův jazyk, rty, zuby a ruce zkoumaly jeho tělo. Pro Severuse to bylo něco nového a tak to dělal s patřičnou dávkou zvědavosti. Škádlil Luciuse a sledoval jeho reakci, zjišťoval, co se mu líbí nejvíc, co ho rozpálí. A měl radost z toho, když Lucius pod ním sténal blahem, kousal se do rtu a přivíral oči. Na to, že Severus ještě nikdy s mužem nic neměl, byl až nespravedlivě dobrý. Lucius sebou házel jako by ležel na rozpálené plotně a přitom rozpálený byl on sám.
Voldemort polknul a musel v sobě potlačit nutkání vstát a jít se k nim připojit. Vždycky věděl, že Severus je dobrý milenec, aspoň u žen měl vždy úspěch, ale že bude takhle dobrý i s mužem, o tom Voldemort pochyboval. Po prvotním šoku Severus až rychle propadl vášni a chtíči. Voldemort se už nemohl dočkat, až si se Severusem sám užije. Teď si znovu sedl do křesla a jen se díval.
Severus intenzivně zpracovával Luciusův penis svými ústy, ale vždy když byl Lucius jen kousek od orgasmu, přesunul se někam jinam. Lucius řval vzteky, nadával, vyhrožoval, ale pod Severusovými zkušenými doteky tál jako vosk.
„ Ty jeden hajjjááááááááá!!!!“ Lucius se prohnul v zádech, sevřel v rukou prostěradlo a začal plnit Severusova ústa svým spermatem.
Severus nikdy neměl moc rád chuť vlastního semene, ale tohle bylo úplně jiné. Bylo to…docela dobré. Lačně sál všechno, co mu Lucius nabídl až do poslední kapičky. Luciusovo tělo dopadlo zpátky na postel. Severus si lehl vedle něj a díval se jak Lucius těžce oddechuje.
„ Řekni mi…řekni mi upřímně…fakt jsi to nikdy s chlapem nedělal?“ zašeptal Lucius tiše.
Severus se usmál a zavrtěl hlavou. Lucius tomu jen obtížně mohl uvěřit.
„ Není to o moc jinačí než se ženou. Taky člověk musí správně reagovat na odezvy partnera,“ usmál se Severus. Čekal by, že se bude cítit pod psa, nebo jako úchyl, ale bylo mu báječně. Vlastně mu takhle dobře ještě nebylo. Políbil Luciuse na rty. „ Chci víc, Luciusi,“ zašeptal Severus, „ mnohem víc“
Lucius se podíval do těch temných, černých očí a přikývl.
„ Budeme potřebovat lubrikant,“ řekl Lucius.
„ Už jsem o tom přemýšlel,“ přikývl Severus.
„ Dojdu pro něj,“ nabídl se Lucius.
„ Nebuď pryč dlouho. Nerad čekám,“ usmál se Severus a když Lucius vstával laškovně ho plácl přes zadek.
Lucius se na něj přes rameno trochu pohoršeně zadíval.
„ Tohle si nezvykej!“ zasyčel Lucius.
Severus se jen sebevědomě culil.
Voldemort si olízl rty, obléknul se a vyrazil. Tohle byla jeho příležitost! Nesměl ji promarnit!

Severus se rozvaloval na posteli a čekal až dorazí Lucius. Voldemort se neobtěžoval klepat a zjevil se v jeho ložnici dost nečekaně. Severus se ale nijak nesnažil alespoň zaujmout nějakou méně provokativní polohu. Chvíli tak na Voldemorta hleděl. Dobře si všiml té zajímavé vybouleniny v jeho kalhotách. A pak nezbedně roztáhl ještě víc stehna, aby se Voldemort mohl pokochat. Voldemort si rozepnul kalhoty, aniž by spustil ze Severuse oči. Pomalu se svléknul a došel k Severusi, který se začínal lehce usmívat. Voldemort se zastavil u okraje postele.
„ Pojď sem, chlapče,“ zašeptal Voldemort.
Severus se po čtyřech poslušně přesunul k Voldemortovi a se zájmem si prohlížel jeho penis. Voldemort Severusi položil ruce na hlavu a chvíli se jen tak probíral těmi černými vlasy. Pak Severusovu hlavu přitlačil ke svému rozkroku. Severus neváhal a olízl špičku toho chvějícího se orgánu. Voldemort spokojeně zamručel a Severus pokračoval. Důkladně ho olízal a pak se začal věnovat krví naběhlému žaludu. Jemně přes něj přejel zuby a vzal ho do pusy. Voldemort tiše sténal, svíral rukama Severusovy vlasy a vrážel ho tak hluboko do Severusových úst, že se chvílemi Severus dusil, ale nestěžoval si. Voldemort Severusovu péči dlouho nevydržel a Severus podruhé během chvíle polykal horké sperma. Když byl Voldemort hotový, sedl si Severus na kraj postele a nabídl Voldemortovi svoji impozantní erekci, která trčela kolmo od jeho těla. Voldemort si kleknul a začal Severusi oplácet pozornost.
Lucius se vrátil zrovna, když byl Severus už blizoučko orgasmu. Stál ve dveřích a jen se díval, jak Voldemort obšťastňuje Severusova macka. Popošel blíž, aby měl lepší výhled. Severus si Luciuse všiml a nepatrným kývnutím ho vyzval, aby se přidal. Tomu pozvání Lucius nemohl odolat. Odložil nádobku s lubrikantem a vylezl si na postel. Voldemort vzhlédl, ale dál pokračoval ve zpracovávání Severuse. Severus si lehnul a Lucius mu nabídl své tělo. Byla to zvláštní perspektiva, když nad ním Lucius takhle klečel. Mohl rukama kam si usmyslel a Lucius to hlasitě oceňoval. Severus laskal Luciuse účelně a brzy se dostavil výsledek. Lucius zasténal a jeho horké sperma pokropilo Severusovo nahé tělo. Chvíli na to dosáhl orgasmu i Severus. Voldemort se přesunul k nim na postel a slízával Luciusovy koncentrované dětičky ze Severusova mlaďoučkého těla.
Severus se stočil na posteli do klubíčka a díval se, jak se Lucius teď věnuje Voldemortovi. Zjevně to nedělali poprvé. Byli sehraní jako staří milenci. Voldemort nahledal lubrikant. Nejdřív si potřel penis a pak se otočil k Luciusovi. Ten byl na všech čtyřech a nabízel se Voldemortovi, který sklouzl z postele, postavil se a…Severus se přesunul blíž, aby dobře viděl, co se bude dít. Voldemort zasunul prst do Luciusova pozadí. Severus z toho byl rozpačitý, ale podle Luciusovi reakce to muselo být hodně příjemné. Voldemort nic neprotahoval. Vytáhl prst a začal do Luciuse pronikat. Severus se přisunul ještě blíž a z bezprostřední blízkosti sledoval, jak Voldemortův penis mizí v Luciusově zadnici. Lucius syknul částečně slastí a částečně bolestí, ale to už byl Voldemort v něm a začal si ho divoce brát. Severuse už jen ten pohled vzrušil. Voldemort si počínal trochu hrubě, ale Severusi to působilo zvláštní potěšení, když Lucius, ten nafoukaný, namyšlený bastard, dostával takhle do těla. Ale Severusi se nelíbilo, že je z téhle hry vyloučený. Lehl si na záda a zajel pod Luciusovo tělo. Luciusův překvapený výkřik rozkoše, když začal sát jeho penis, Severuse pobavil. Lucius šílel. Voldemort mu vrážel penis hluboko do těla a Severus ústy laskal jeho penis a rukou si pohrával s jeho šourkem. Lucius se úplně přestal kontrolovat a jako první dosáhl orgasmu. Voldemort se udělal chvíli po něm. Oba se pak unaveně zhroutili na postel. Ale Severus zdaleka neměl chuť končit. Spíš se právě teprve dostal do té správné nálady. Voldemort se stáhl na druhou stranu postele a dával najevo, že chce teď trochu odpočinku. Severus tedy dorážel na Luciuse tak, že ho brzy dostal do formy. Když viděl, jak se Luciusi líbilo to, co s ním Voldemort dělal, došel k závěru, že to chce taky zkusit. Lucius mu rád vyhověl.
„ Dej si záležet. Ať má hezké vzpomínky,“ zašklebil se Voldemort.
Lucius si namazal prsty a dovlekl Severuse k okraji postele. Severus se postavil na všechny čtyři. Lucius levou rukou hladil Severusovo nadržené tělo a pak pomalu začal zasouvat prst do jeho rozkošného pozadí. Severus se ale stáhl, protože mu to moc příjemné nebylo.
„ Uvolni se,“ radil Voldemort, přesunul se k Severusi a začal mu jemně masírovat tělo.
Severus tiše v protest zavrčel, když Lucius zasunul prst hluboko do jeho těla. Bylo to všelijaké, hlavně nezvyklé. Lucius našel Severusovu prostatu a zlehka na ni přitlačil. Severusi se doslova zatmělo před očima a zasténal blahem.
„ Tak co už se ti to líbí?“ zeptal se Lucius.
Severus potřásl hlavou a černé vlasy mu spadly do oči. Lucius ještě jednou dopřál Severusi to rozkoš a pak zasunul do jeho těla další prst. Teď už to šlo dobře. Voldemort pokračoval v masírování Severusových svalů, ale jeho ztopořeného penisu si nevšímal, ten přenechal Luciusovi. Severus se uvolnil dost na to, aby mohl Lucius jít na věc. Severus ucítil Luciusův kluzký penis a pak do něj Lucius bez varování pronikl. Rychle, drsně a na jednou. Severus se kousnul do rtu a unikl mu tichý sten. Tohle se mu moc nelíbilo, ale jak přešla prvotní bolest, jeho tělem se rozlila neuvěřitelná slast, když se Lucius začal pohybovat v jeho těle.
„ Řekl bych, že se mu to líbí,“ zasmál se Voldemort a díval se, jak Severus zavírá oči, sténá a zatíná prsty do matrace. Lucius našel Severusův penis a začal ho masírovat, což jen zvýšilo Severusovu rozkoš. Rychle se přizpůsobil Luciusově rytmu a vychutnával si ty netušené slasti, které mu stýkalo jeho tělo, a o nichž až do dnes neměl ani tušení.
Voldemorta to znovu vzrušilo. Naznačil Luciusovi, aby pustil Severusův penis a odbyl si to, co nejrychleji. Když Lucius přestal opečovávat Severusovu erekci, Severus zklamaně zavrčel, ale na víc neměl čas a ani sílu. Lucius si ho bral divoce a brzy se v něm udělal. Byl to pro Severuse zvláštní pocit, když do jeho těla proudilo Luciusovo horké sémě. Pak ale následovalo něco ještě neuvěřitelnějšího. Lucius se s Voldemortem vyměnili!
„ Bože!“ ujelo Severusi, když Voldemort vnikl do jeho roztouženého těla.
Voldemort zavřel oči a divoce přirážel. O tomhle snil roky a až dnes se mu to konečně po té dlouhatánské době splnilo. Severus byl dvacetiletý mladíček, jeho tělo bylo rozkošné k nakousnutí, pružné, svalnaté, hebké, mlaďoučké. Voldemort dosáhl orgasmu zároveň se Severusem.
Voldemort se spokojeně odtáhl. Jenže Severusovo mládí se projevovalo nejen na jeho libidu, ale především na schopnosti vzrušit se znovu už po pár minutách. Zatímco Lucius s Voldemortem byli přece jen o dost starší a potřebovali víc času. To bylo Severusi srdečně jedno. Chtěl si je vzít oba. Toužil po tom a nic ho nemohlo odradit. Luciusovi se moc nechtělo tomu klučinovi držet. Ale Voldemort i přes únavu byl ochotný do toho jít. Severus tedy použil lubrikant a svými dlouhými prsty začal zkoumat Voldemortovo tělo. Zasunul do jeho zadku ukazováček a vydal se na průzkum tohoto nového území. Voldemort věděl, že Severus není žádný nezkušený zelenáč, ale i tak nepřestával žasnout, jak dokáže svých zkušeností využít i v zcela nové situaci. Lucius se zájmem sledoval, jak Voldemort slastně vzdychá. Severus byl dobrý. Možná by to s ním měl zkusit. „ Tak pojď! Pojď!“ zasténal Voldemort.
Severus se nenechal dvakrát pobízet. Vytáhl prst ven a začal pronikat do Voldemorta. Jeho kluzký, štíhlý penis zajel dovnitř velice snadno. Voldemortovi se rozšířily oči úžasem. Ten kluk měl nádobíčko k tomuhle jako stvořené! Severusův dvacet čísel dlouhý, štíhlý penis vnikal do Voldemorta hluboko a způsoboval mu rozkoš, jakou ještě nikdo. Teď už Lucius nepochyboval, že Severus je dobrý, a rozhodl se, že pokud bude mít Severus ještě síly, zkusí to s ním. Severus si s Voldemortem dával na čas. Lucius se do té jejich hry připojil a Voldemort prožil báječnou slast. Severus si to vychutnal rovněž. Když Severus vytáhl svůj ochablý penis ven, vstal a zamířil ke dveřím.
„ Kam jdeš?“ zeptal se Lucius a snažil se zakrýt zklamání.
„ Napít se,“ odpověděl Severus prostě a jeho hlas zněl trochu zastřeně, ale nebyla v něm ani památka po únavě.
„ Je to ďábel,“ zašklebil se Voldemort.
„ A vy jste toho ďábla stvořil,“ poznamenal Lucius.
„ Počkej až do to tebe strčí, budeš si přát, aby ho nikdy nevyndal. Je zatraceně dobrý. Vůbec se už nedivím, že po něm všechny ženské šílely,“ prohodil Voldemort, „ a nejhorší je, že je k neutahání. Má výdrž jako slon.“
„ Když mi bylo dvacet, taky jsem vydržel několikrát za sebou,“ zavrčel Lucius.
„ Ještě se musí s námi trochu sehrát, ale myslím, že nás čekají zajímavé večery.“ „ Je lepší?“ zeptal se Lucius žárlivě.
„ Než ty? Hm, nevím. Ale nebylo by špatné, kdybys měl jeho nádobíčko,“ culil se Voldemort.
„ Velký penis není všechno!“ odsekl Lucius.
„ Nemyslel jsem velikost. Jeho penis je stejně štíhlý jako celé jeho tělo. Uvidíš sám. No, já půjdu. Moc ho neutahej, musíme ho začít připravovat na jeho úkol,“ Voldemort se zvedl z postele a začal se oblékat.
„ Jdete pryč?“ zeptal se Severus, když se vrátil.
„ Mám dost. Půjdu si dát sprchu a vyspat se. Ale vy klidně pokračujte beze mne,“ poplácal Voldemort Severuse po rameni a odešel.
„ Tak pojď. Už na to čekám,“ šeptl Lucius.
„ Nespěchej. Máme spoustu času,“ usmál se Severus a zavřel dveře.

Lucius otevřel oči a přepadl ho pocit, že se po něm přehnalo stádo bizonů. Aspoň tak zničeně se cítil. Otočil hlavu. Severus si spokojeně spal na druhé straně postele. Lucius se dovlekl do Severusovy koupelny a zhroutil se unaveně do vany horké vody. Ten mu dal. Nejdřív kolem toho dělá takové scény a pak nemá dost mizera jeden.
„ Copak snad nejsi utahaný, Luciusi? Myslel jsem, že vydržíš víc, starouši,“ zašklebil se Severus.
Lucius po něm hodil s tichou nadávkou mýdlo, ale Severus však přibouchnul dveře, takže mýdlo jen neškodně narazilo do dveří. Lucius byl pořád v dobré formě, ale už přece jen zestárl a zuzlovatěl. Teď jeho síla pramenila ze zkušeností. Ztratil tu Severusovu pružnost mládí i výdrž v posteli. A ten malý mizera to věděl! Ale Lucius neviděl důvod se vztekat. Stejně osud toho bastarda byl zpečetěn. Pokud ho Voldemort skutečně pošle zjistit obsah té věštby a zabít Pottera, je to jasná cesta do záhuby, protože i kdyby uspěl a Pottera zabil, z Bradavic se živí nevrátí. Ne snad že by Brumbál…ale v Bradavicích byl někdo, kdo se zaručeně postará o rozcupování toho kluka na kousky. Navíc Severus o tom dotyčném neměl ani potuchy. Vůbec netušil, do čeho jde. Lucius byl přesvědčen, že jenom samotná pravda toho kluka zabije. Takže proč by se měl rozčilovat?

Daleko od toho všeho se právě jiný sedmatřicetiletý Snape oblékal, aby jako každé ráno zašel do Velké síně na snídani a strávil další den Sysifofskou prací, jakou bylo vyučování studentů umění lektvarů. A neměl ani nejmenší potuchy o existenci svého o sedmnáct mladšího já, které se právě teď nahé rozvalovalo na křesle ve svých komnatách a přemýšlelo o tom, co se minulou noc odehrálo.

******

Harry Potter se procházel před hradem a vztekle kopal do každého kamenu, který uviděl. Jeho prokletí nemělo ani omylem jméno Voldemort. Jeho prokletím byl Snape. Ten mizera, ta bezpáteřní bestie, ten arogantní všeuměl, který všechno věděl nejlíp, všechno uměl a vyžíval se v dokazování, že slavný Harry Potter je nula. S chutí ho ponižoval, urážel a vysmíval se mu. To nebyl člověk, ale zrůda! Harry se doslova třásl vztekem. Rok od roku to bylo horší a horší, ale teď, jak se pomalu blížil konec šestého ročníku, to už přesáhlo všechny myslitelné meze. To už nebyla ani nenávist. Harrymu se z toho chlapa chtělo zvracet, jen se na něj podíval. Ale až jednou přestane být tím rozumným a zúčtuje se Snapem…nikdo ho nebral vážně. Nikdo. Ale to byla chyba! Velká chyba! Harry se posadil na zítku a potřásl hlavou. Kolikrát už si říkal, že půjde za Snapem a pěkně z očí do očí mu řekne, že mu má dát pokoj. Kolikrát říkal Brumbálovi, že ho Snape nenávidí a že je to svině – tedy to doslova řediteli neřekl, ale i tak. A co mu Brumbál odpověděl vždycky? Já Severusi Snapeovi věřím. Pcha! Lepší už může být jen věřit Malfoyovi! Ale dneska to Snape vážně přehnal! Ten zprůhledňovací lektvar Harry zvládnul docela dobře. Taky tím Snapea vytočil, že si dovolil taky jednou něco nezvorat. A co ten parchant udělal? Naředil ho a postříkal s tím Harryho hábit a kalhoty! Opravdu moc vtipné, když celá třída vidí, jakou barvu mají zrovna dneska vaše slipy!
Zatímco Harry vymýšlel pro profesora Snapea ty nejhorší jména, netušil, že ho zpoza křoví upřeně pozorují dvě černé oči. Když se ozvalo křupnutí a výkřik, Harry seskočil ze zítky a rozběhl se směrem odkud to přicházelo.
„ Neville?“ Harry se sklonil a pomohl Nevillovi vymotat se z křoví, „ co tu děláš?“ zeptal se Harry.
Ale Neville byl bílý jako stěna, třásl se a nervózně ukazoval za sebe do křoví. Harry popošel blíž a spatřil na zemi tělo v černém hábitu a ty černé vlasy mu byly tak povědomé. V první chvíli si Harry pomyslel, že Snapeovi se zdálo, že by ho měl ještě nějak ponížit, ale něco ho zarazilo. Nedokázal říct co.
„ On mě zabije!“ zaskučel Neville.
„ Co jsi tu dělal?“
„ Já…já za to, Harry, vážně nemůžu,“ zakvílel Neville.
„ Nikdo neříká, že za to můžeš? Ale co jsi tu proboha dělal?“
„ To Trevor…,“ víc Neville nemusel říkat. Harrymu bylo jasné, že Nevillovi zase utekl jeho žabák. Nikdy se ho nenaučil ohlídat.
„ Já za to fakt nemůžu, já zakopl a…a…,“ Neville se znovu roztřásl.
Harry se sklonil k tělu a pomalu ho otočil. Z hluboké rány na čele stékala Snapeovi po tváři krev, ale…Harry znejistěl…byl to vůbec Snape? Rysy byly nezaměnitelné, ale ta tvář vypadala daleko mladší. Harry si s Nevillem vyměnili nervózní pohled. „ Běž pro profesora Brumbála, Neville,“ šeptl Harry jako by se najednou bál, že by se ten člověk mohl probudit.
Neville, vděčný, že může vypadnout, přikývl a rozběhl se zpátky k hradu. Harry pro jistotu vytáhl hůlku.

Vůbec ho neslyšel přicházet. Prostě se na něj ten dotyčný najednou nečekaně zřítil. Severus otevřel oči a potřásl hlavou. Bolela ho a taky rameno. Posadil se a jeho pohled se střetl s pohledem toho kluka. Tak tohle je Harry Potter? Pomyslel si Severus. Všiml si, že ten cucák na něj míří hůlkou. Snad si to dítě nemyslelo, že proti němu něco zmůže? Jistě začátek nebyl zrovna elegantní, ale i Voldemortovi občas něco nevyjde. Severus se zvedl.
„ Ať jste kdo jste, nehýbejte se!“ pronesl Harry a doufal, že to znělo výhružně. Prohlížel si toho muže v nejasném světle měsíce. Byl vysoký, hubený a Harry by vsadil svoji pověst, že je to Snape. Jenže na Snapea byl ten člověk moc mladý. Přesto ty rty, oči, vlasy, ruce i ten vzteklý pohled, kterým ho ten cizinec probodával – to všechno bylo Snapeovo.
„ Harry Potter osobně,“ zašeptal Severus, „ tak se konečně setkáváme.“
Harry zaváhal. Kdo byl sakra ten chlap?
„ Kdo jste?“ Harry se rozhodl prostě a jednoduše zeptat. Třeba dostane odpověď. Staly se už i divnější věci, třeba že se dostal do pokročilých lektvarů.
„ Myslím, že na tom tak moc nezáleží. Konec konců jsem ten poslední, koho na tomhle světě spatříš.“
„ Varuji vás, pokud se o něco pokusíte, budu nucen…“
„ A jak to uděláš?…Bez hůlky?“ Severus natáhl ruku a Harryho hůlka mu vklouzla do ruky.
Harry vyděšeně vyjekl. Něco takového nikdy neviděl!
„ Proč mě chcete zabít?“ Harry doufal, že tak zabije čas a Brumbál mu přijde na pomoc.
Severus nespěchal se zabitím chlapce. Chtěl si to vychutnat. O tom, že Neville šel pro pomoc, neměl tušení.
„ Protože jsi poslední Potter, který ještě nezaplatil. Neměl jsem to potěšení zabít tvé rodiče, takže si to teď vynahradím,“ zasyčel Severus.
„ Zaplatit? Za co?“
„ Na tom nesejde,“ Severus sevřel Potterovu hůlku a chystal se to skončit.
„ Expelliarmus!“
Severusi vyletěla hůlka z ruky a Brumbál ji chytil. Tenhle vývoj situace nebyl dobrý a Severus se rozhodl, že nejrozumnější bude ústup. Brumbál si mladíka prohlížel a těžko mohl uvěřit. Ta podoba! Přesně takhle vypadal Severus Snape před sedmnácti lety!
„ Kdo jste?“ zeptal se Brumbál klidně.
„ Vaše noční můra,“ ušklíbnul se Severus a nahmatal v hábitu lektvar, který měl pro takový nemilý vývoj nachystán. Nemělo smysl být nepřipraven.
„ Accio!“ profesor Albus Brumbál nebyl považován za největšího kouzelníka své doby jen tak pro nic za nic. Severus tiše zaklel a Brumbála oslepil za kratičký okamžik záblesk světla. Kdyby to Severusi vyšlo, přivolal by si svoji hůlku a přemístil by se pryč. Jenže Harry stál trochu stranou a nebyl tolik oslepen. Skočil po něm. Sice se silou nemohli spolu měřit a Severusova paže se velice rychle ovinula kolem Harryho krku a chystal se mu zlomit vaz, jenže to už zakročil profesor Brumbál. Omračovací kouzlo je zasáhlo oba. Severusova poslední myšlenka byla, že tohle se tedy pěkně posralo.

Harry se probral na ošetřovně. Bolelo ho za krkem, ale jinak se cítil fajn. Jeho pohled sklouzl k protější posteli, kde ležel bez hnutí ten cizí člověk, co se tak nápadně podobal Snapeovi. Harryho napadlo, jestli to třeba není Snapeův příbuzný. Možná dokonce jeho…syn. Harry zavrtěl hlavou. To by ho Snape musel mít tak v patnácti nebo šestnácti. To je blbost. Harry uslyšel cvaknout dveře a rychle začal předstírat, že spí. Do místnosti vešla madam Pomfreyová a profesor Brumbál.
„ Jak je Harrymu?“ otázal se Brumbál tiše a zadíval se k Harryho posteli.
„ Pár pohmožděnin, ale jinak je v pořádku. Měl ovšem na mále. Nebýt vás, měl by jisto jistě zlomený vaz.“
„ Nebýt Harryho nikdy bychom našeho hosta nechytili,“ odvětil Brumbál a podíval se na postel, kde ležel ten neznámý mladík. „ Jeho podoba je až zarážející,“ vyslovila madam Pomfreyová, co se Brumbálovi honilo hlavou.
„ Kdy si s ním budeme moct promluvit?“
„ To nevím. Už dávno se měl probudit, ale jeho stav odpovídá hlubokému kómatu. Nebyl ale nijak vážně zraněn. Pohmožděné rameno a lehký otřes mozku. Praštil se hlavou o nějaký kámen, ale rána nebyla zase tak hluboká, jak se zprvu zdálo,“ pokrčila madam Pomfreyová bezradně rukama.
„ Nejspíš se uvedl do jakéhosi meditačního stavu. I kdybychom mu podali Veritaserum, nedozvěděli bychom se od něj vůbec nic,“ Brumbál postel obešel.
„ No, možná nám o něm řekne dost i jeho tělo,“ nadhodila madam Pomfreyová nejistě.
Harry napínal uši, aby mu neuniklo ani slovíčko. Brumbál se podíval na Harryho, jako by se chtěl ujistit, že spí. „ Co tím máte na mysli?“
„ Když jste ho přinesl, udělala jsem mu kompletní vyšetření a narazila jsem na dost zarážející skutečnosti. Mám tu zdravotní složku každého zaměstnance a tudíž i profesora Snapea. Když se tehdy staly ty události…“
„ Vím, co myslíte,“ přerušil ji Brumbál.
Harry tiše zaklel. Teď se mohl něco dozvědět.
„ Složku s výsledky jeho vyšetření mám taky tady. Velice se shoduje s výsledky tohoto mladíka.“
„ Mohla byste být konkrétnější?“
„ Mohla. Oba mají jizvu z pravé strany hrudníku. Odpovídá velikostí i tvarem. Rovněž žebra v těchto místech nesou u obou stopy po četných zlomeninách. Tenhle mladík má i stejné dvě jizvy podél bederní části páteře a rovněž jeho páteř vykazuje staré těžké poranění, po kterém musela být celá bederní část páteře obnovena. Má jizvu ve slabinách a úplně tu samou velice dobře zhojenou starou zlomeninu pánve. Dokonce i na lopatce má tři malé jizvičky, které má profesor Snape od té…nešťastné události, co se odehrála tady ve škole. Nemluvě o tom, že jejich tělesné proporce se do nejmenších detailů shodují. A je toho víc. Skoro jako by…“
„ Nebudeme dělat ukvapené závěry,“ přerušil ji zamyšleně Brumbál.
„ Přece nevěříte, že taková podobnost je náhodná? Jeho fyzický stav zhruba odpovídá stavu, v jakém byl profesor Snape, když se k nám po pádu Vy-víte-koho dostal. Je tam pár odchylek, ale jsou si až děsivě podobní,“ madam Pomfreyová založila ruce na prsou, „ jistě mohu provést víc testů. Zjistit jeho krevní skupinu, provést test DNA, ale myslím, že výsledek bude pozitivní.“
„ Vy si opravdu myslíte, že je tenhle mladík Severus Snape?“ zeptal se Brumbál.
Harry zadržel dech. Jeden Snape byl až dost. Ale dva? To by byla hotová Snapeí epidemie!
„ Jeho tělo to potvrzuje. Navíc profesor Snape nemá žádné příbuzné, pokud je před námi dobře netají. A jeho syn to může být dost těžko, protože fyziologicky odpovídá jeho věk tak dvaceti možná jednadvaceti rokům.“
Brumbál jemně zvedl cizímu mladíkovi levou paži a přejel prstem po jeho nadloktí.
„ Taky jsem si toho všimla. Nemá Znamení zla, ačkoli by mělo být aspoň částečně viditelné.“
Brumbál přikývl a položil mladíkovu paži zpátky.
„ Promluvím si s profesorem Snapem. Budeme potřebovat jeho pomoc. Jestli je pravda, co říkáte, chci to mít potvrzené,“ rozhodl Brumbála.
„ Myslíte, že je dobrý nápad zapojit do toho profesora Snapea?“ zapochybovala madam Pomfreyová, „ bude to pro něj šok. Nevíte, jak na to zareaguje.“
„ Profesor Snape je inteligentní dospělý člověk…“
Tentokrát přerušila Pomfreyová Brumbála: „ Ale i dospělí lidé občas nejednají logicky a s rozmyslem. Jak byste se cítil vy, kdybyste zjistil, že po světě nejspíš pobíhá vaše mladší já?“
„ Budete potřebovat dost složité lektvary. Profesor Snape je tím nejkvalifikovanějším, aby to udělal.“
„ Tak mu ale neříkejte proč. Neříkejte mu o něm,“ Pomfreyová kývla směrem k mladíkovi na posteli, „ dokud si nebudeme jistí.“ „ Severus Snape není hloupý. Bude se ptát na co to potřebujete,“ namítl Brumbál.
„ Já se jen prostě obávám, aby profesor Snape neudělal nějakou hloupost,“ trvala na svém madam Pomfreyová.
„ Třeba bude mít radost, že má bratra,“ pousmál se Brumbál a odešel.
„ Aby mu z té lásky nevěnoval věnec s nápisem Spi sladce,“ poznamenala madam Pomfreyová, když za Brumbálem zapadly dveře. Harry si uvědomil, že zadržuje dech a zhluboka se nadechnul. Sotva madam Pomfreyová odešla, vylezl z postele a došel k tomu cizímu člověku, který jak se zdálo, nebyl tak úplně cizí. Zadíval se mu do tváře. Byla taková klidná a vyrovnaná. Harryho napadlo, že je docela pohledná. Nebyl v ní ani Snapeův vztek, ani ty jeho zhnusené grimasy. Tak takhle vypadal Snape, když byl jen o necelé čtyři roky starší než on? Pomyslel si Harry. Ve srovnání s tím mladým Snapem, kterého viděl v myslánce, to byl obrat o sto osmdesát stupňů. Harry pocítil neuvěřitelnou chuť dotknout se těch černých pramenů, které byly tak podivně lesklé. Rychle se rozhlédl a pomalu zajel do těch vlasů. Byl ohromen! Hermiona s Ginny měly pravdu! Vůbec nebyly mastné! Naopak byly hebké, jemné, jiskřily a klouzaly mezi jeho prsty jako tekuté hedvábí. Harry se trochu zastyděl za svoji erekci a raději se vrátil do postele. Ale ten pocit z těch vlasů!
Harry se v posteli otočil na bok a zamyšleně si hladil svůj ztopořený penis. Už dávno se smířil s tím, že jeho sexuální pud nerozlišuje muže a ženy. Zjistil to na začátku šestého ročníku. Byl z toho moc špatný a trápil se tím skoro celý rok. Nepřišel na to zrovna příjemným způsobem. Draco Malfoy se totiž začínal podobat svému otci. A Lucius Malfoy byl velice pohledný muž. Harry jednou po zápase ve famfrpálu docela náhodou zahlédl Draca dveřmi do šatny, které někdo zapomněl zavřít. Draco stál ve dveřích do sprchy a byl úplně nahý a tak krásný. A Harryho ten pohled vzrušil. Od té chvíle jako by se něco spustilo. Nenáviděl Draca, ale zároveň se mu líbil. Ten rozpor Harryho ničil. Zvláštní bylo, že se mu ale líbila i jedna holka z Havraspáru. Byl z toho zmatený. K Ronovi nebo k Nevillovi nic takového necítil, ale Draco a pak ještě jeden kluk z Mrzimoru v Harrym probouzeli dosud nepoznané chutě. Celý rok s tím bojoval a nakonec z něj Hermiona pravdu vytáhla. Potřeboval se někomu svěřit. A u Hermiony našel pochopení. Probrali to spolu a Harrymu se ulevilo. Nakonec se s tím přece jen smířil. Ačkoli to zoufale tajil a žil v hrůze, že se toho domákne Snape. Někdy se mu o tom zdály noční můry, že na to Snape přišel. Brumbál byl zklamný a všichni se na něj dívali skrz prsty. Slavný Harry Potter, Chlapec, který zůstal na živu, je…bisexuál. A do toho tenhle…mladík, co byl možná Snapem, který vypadal jako Snape, a který se Harrymu líbil. Harry nikdy ke Snapeovi necítil nic jiného než bezbřehý odpor. Ale tenhle mladík – to bylo něco úplně jiného. Harry si dobře všimnul těch krásně tvarovaných ramen. Profesor Snape mu nikdy přitažlivý nepřipadal. Ale tenhle mladík, tenhle o čtyři roky starší mladík, ať už byl kdokoli, byl nádherný.

Severus se ze svého navozeného kómatu probral až večer. Dezorientovaně se rozhlédl. Nikdo tu nebyl. Podle všeho se nacházel na ošetřovně a neměl v úmyslu tu zůstat. Pokusil se zvednout, ale jako by obrovská ruka vtlačila nemilosrdně zpátky do postele. Mohl se zvednout jen trochu, víc mu nebylo dovoleno. Tohle byl podraz! Co je to za ošetřovatelku, která pacienta v kómatu přiváže k posteli nějaký pitomým kouzlem?! Vztekal se Severus. Tak tohle nevyšlo. K čertu nevycházelo mu vůbec nic! Nejspíš ani toho pitomého kluka nestihl zabít. Severus se přestal snažit uvolnit a klesl zpátky na postel. Tohle Brumbálovi přijde draho! Zavřel oči a snažil se uklidnit. Vztek mu teď nebyl k ničemu. Musí být ve střehu a při první příležitosti vzít roha.
Severuse probudil nějaký zvuk. Trochu se pokáral za to, že usnul, a napínal uši. Jeho vycvičené smysly velice brzy odhalily, co je to za zvuk. Něčí bosé nohy pleskaly o podlahu. Nechal zavřené oči, ale byl připravený na všechno. Nejhorší bylo, že byl prakticky bezbranný. Kroky se blížily k jeho posteli. Najednou ucítil, jak se někdo dotknul jeho tváře. To bylo podlé, protože sebou trhl.
Harry poplašeně couvl. Severus se na toho kluka zadíval a znechuceně se ušklíbl. Harryho napadlo, že teď si je ten mladík se Snapem opravdu hrozně podobný. Stejný škleb nasazoval Snape pokaždé, když se zadíval do jeho kotlíku.
„ Co si myslíš, že děláš?!“ štěkl na kluka Severus.
Harry polknul. Díval se do těch černých očí. Vůbec nebyly jako Snapeovy. Byly temně černé, hluboké, ale nebyly vůbec prázdné a studené. Jiskřilo se v nich a plály v nich takové ohníčky. Bylo to ty nejkrásnější oči jaké kdy Harry viděl. Ani Cho takové neměla!
„ Vypadni! Už je dávno po večerce!“ zavrčel Severus unaveně a klesl zpátky na postel.
„ Proč jsi mě chtěl zabít?“ zašeptal Harry a došel až k posteli. Pochopil, že se mladík nemůže zvednout, protože ho k posteli poutá nějaké kouzlo.
„ To jsi sem přišel jenom kvůli tomu, abys se mě na to zeptal?“ ušklíbl se Severus.
„ Ty bys to na mám místě nechtěl vědět?“ zeptal se Harry.
„ Já nejsem na tvém místě!“ odsekl Severus naštvaně. Ne, nebyl na jeho místě. Byl na tom hůř!
„ Proč? Co ti udělali moji rodiče? Kdo jsi?“
„ Příliš mnoho otázek, mladý Pottere, a žádné odpovědi. My dva si nemáme co říct.“
„ Už toho mám dost!“ vypěnil Harry, „ už mám dost těch velkých tajemství, už mám po krk toho, jak mě pořád každý chce jen zabít, zesměšnit nebo udělat ze mě lháře a šílence! Mám toho DOST!“
Severus se překvapeně na toho chlapce zadíval.
„ Chci odpověď! A chci ji hned a od tebe!“ zuřil Harry.
„ A když ti ji nedám?“ zeptal se Severus a jeho tón byl lehce pobavený, „ co uděláš?“
Harry mlčel a díval se tomu mladíkovi do očí.
„ Ty mi ji dáš,“ prohlásil Harry pevně.
Severus odvrátil hlavu a zašeptal: „ Naivko.“
Harry odešel, ale byl rozhodnut se vrátit.

Profesor Snape se objevil na ošetřovně na vteřinu přesně, jak bylo dohodnuto. Madam Pomfreyová si všimla, jak se nenápadně snaží nahlédnout do místnosti s lůžky, a rázně přibouchla dveře. Snape ji sjel ledovým pohledem. „ Myslel jsem, že máme spolupracovat,“ zavřel Snape.
„ K tomu ho nepotřebujete vidět.“
„ Nemyslíte, že…“
„ Profesore Snapea, tady jste na ošetřovně a tady platí moje pravidla,“ přerušila ho rázně Pomfreyová. „ Takže…co potřebujete?“ zavrčel Snape.
„ Tady máte seznam,“ podala Pomfreyová Snapeovi lístek.
Snape přejel seznam očima a ušklíbnul se.
„ Vy nejste zrovna skromná.“
„ Čím dřív to bude, tím lépe.“
„ Urychlovat čas nedokážu. Až to bude, tak to bude,“ odsekl Snape a měl se k odchodu. Akorát se minul ve dveřích s Harrym. „ Co tu děláte?“ štěkl Snape na Harryho.
„ Potřebuji mluvit s madam Pomfreyovou.“
Snape se zatvářil, jako že o věrohodnosti jeho slov dost pochybuje, ale dál se nevyptával a prásknul za sebou dveřmi. „ Co potřebujete, Pottere?“ zadívala se madam Pomfreyová na Harryho.
„ Jak je mu?“ kývl Harry směrem k vedlejší místnosti.
„ Proč vás to zajímá?“ podivila se Pomfreyová.
„ Zajímá. Můžu s ním mluvit?“
„ Dobrá, ale buďte opatrný.“
Harry za sebou zavřel dveře. On ležel na posteli na zádech, oči měl zavřené, ale Harry si byl jist, že nespí. Najednou Harryho napadlo, že mu musí nějak říkat. A tak aby odlišil profesora lektvarů od tohoto mladíka, vybral si Harry Snapeovo jméno.
„ Ahoj, Severusi,“ pronesl Harry trochu vesele.
Nedočkal se však žádné reakce.
„ Pořád jsi mi ještě neodpověděl na moji otázku. Kdo jsi a co ti moji rodiče udělali, že mě tak nenávidíš?“ Ani tentokrát nepřišla žádná reakce.
„ Hele já vím, Severusi, že nespíš.“
„ Poslali tě, abys mě unudil k smrti?“ zavrčel Severus.
„ Á už mluvíš,“ zaradoval se Harry. Jeho pohled sklouzl na noční stolek, kde byl tác s netknutou snídaní, „ držíš hladovku?“ „ Byl bych blázen, kdybych tu něco jedl.“
„ No jasně, třeba tě chceme otrávit. Pro tebe toho je škoda,“ utrousil Harry a vzal si jeden ze sendvičů, „ je fakt dobrý. Nerozmyslíš si to? Klidně ti dám ten nakousaný, abys si nemyslel, že tě chceme třeba omámit nebo tak.“ Severus si povzdechl a vzal si taky jeden sendvič. Měl docela hlad.

„ Proč pořád za mnou lezeš?“ zeptal se Severus a upíral pohled na toho kluka, „ nebojíš se?“ „ Čeho, nemůžeš z té postele přece vstát.“
Severus se zamračil.
„ Tak proč sem pořád chodíš?“
„ Už jsem ti to řekl. Chci odpověď. A budu tě otravovat tak dlouho, až mi ji dáš.“
„ Ty si vážně myslíš, že když ze mě nedostala nic Pomfreyová, že tobě všechno vyžvaním?“ zasmál se Severus. „ Poslal tě Voldemort?“ zeptal se Harry tiše.
„ Proč by to dělal? Myslíš si, že jsi trnem v oku jenom jemu?“ odsekl Severus, ale ta otázka ho znepokojila. „ Tak proč jsi mě chtěl zabít? Co ti moji rodiče udělali?“ dožadoval se Harry odpovědi.
„ Chtěl jsem tě zabít, protože tě nemám rád. A pořád chci!“ zasyčel Severus.
„ Proč? Já ti nic neudělal. A za své rodiče přece nemůžu zodpovídat.“
„ Na tom nesejde,“ odsekl Severus.
Madam Pomfreyová vešla do pokoje a poněkud překvapeně se na ně zadívala. Severus se opět ponořil do mlčení a Harry z něj už žádnou další větu nedostal. Tak tedy odešel.

Pro Severuse byl ten den velice krušný. Musel přetrpět několik velice ponižujících vyšetření a ještě ponižující odběry krve, moči a spermatu. Odmítal s Pomfreyovou mluvit i spolupracovat a o to nepříjemnější to celé bylo. Když mu konečně dala pokoj, stočil se na posteli do klubíčka a myslel na to, co asi teď dělá Voldemort. Selhal. Nesplnil Mistrovo očekávání. Musí to napravit. Musí zjistit znění té věštby a zabít toho Pottera. Jenže Severus najednou narazil na znepokojivou věc. Něco uvnitř něj se ptalo, proč vlastně toho kluka chce zabít. Měl pravdu, nemohl za věci, které napáchali jeho rodiče. Ale i kdyby je mohl zastavit, nezastavil by je, okřikl Severus sám sebe v duchu. Zavřel oči a usnul. Ve spánku mu aspoň čas utíkal rychleji.

******

Madam Pomfreyová hleděla na výsledky prvních testů. Její nejhorší obavy se potvrdily. Profesor Snape se sice tvářil lhostejně, když přinesl další lektvar, ale madam Pomfreyová ho znala už příliš dlouho, aby v jeho očích postřehla ten dychtivý lesk. Měl enormní zájem spatřit toho mladíka a ještě víc toužil znát výsledky testů. Madam Pomfreyová vše sklidila. Nechtěla, aby se to někdo dozvěděl dřív, než ona uzná za vhodné. Profesor Snape ji sjel uraženým pohledem a odkráčel. Madam Pomfreyová znovu vytáhla výsledky a důkladně je studovala. Chyběl poslední test, ale nebylo pochyb, kdo nebo co leží vedle na lůžku.

Profesor Brumbál madam Pomfreyovou pozorně vyslechl a s každou další větou se jeho tvář chmuřila víc a víc. „ …osobně bych doporučila mu to nejdřív říct a počkat na jeho reakci. Teprve pak bych je konfrontovala,“ zakončila madam Pomfreyová a složila ruce na prsou.
„ Dobrá,“ profesor Brumbál vstal a zamířil ke dveřím, „ nebudeme to odkládat.“

Severus zavřel oči hned, jak vstoupili. Neměl chuť se s nimi bavit, natož se na ně dívat. Brumbál a Pomfreyová se zastavili u jeho postele.
„ Rád bych se ještě jednou pokusil dostat odpověď na otázku kdo jste,“ odkašlala si Brumbál.
Severus mlčel. Připravený na všechno. Co kdyby se najednou vytasili s Veritaserem nebo něčím podobným. Brumbál si vzal Pomfreyovou trošku stranou.
„ Řekl vůbec něco od chvíle, co tu je?“
„ Ne, kromě jedné vulgární nadávky mlčí,“ odpověděla Pomfreyová.
„ Tak mu to řekněte,“ vybídl ji Brumbál.
Madam Pomfreyová se vrátila zpátky k posteli a zhluboka se nadechla. Necítila se dobře, když měla zničit někomu život. „ Vy jste Severus Snape, že? Nebo abych byla přesnější, myslíte si, že jste Severus Snape. Jenže na základě testů, které jsem provedla…,“ madam Pomfreyová mlčela. Zato Severus byl trochu zaskočený, nejistý a ve střehu, „ je mi líto, ale vy jste…,“ znovu se madam Pomfreyová zarazila, „ jste klon. Je mi to líto.“
V Severusi propukl zmatek a panika. Klon? Co je to za blbost? On není žádný klon! V jednu chvíli hrozilo, že ho strach, zmatek a panika úplně pohltí. Pak se ale začal Severus znovu kontrolovat. Byl Severus Snape a tohle je jen nějaká ošklivá hra, kterou s ním Brumbál hraje. Byl to docela úder pod pás, pokusit se ho rozhodit takovým sdělením. Ne, není hloupý. Nepřistoupí na tu jejich hru. Severus se uklidnil a dál seděl opřený zády o čelo postele, oči zavřené, ruce složené na prsou a mlčel.
„ Je pochopitelné…,“ Brumbál se zarazil. Najednou netušil, jak má toho mladíka oslovit, ale rozhodl se zaujmout trochu otcovskou roli, konec konců ji občas v Severusově životě sehrával, tohle sice nebyl Severus, ale mohlo by to zapůsobit, „ Severusi, že nám nevěříš, ale můžeš se na výsledky podívat sám.“
Severus dál mlčel. Klidný a vyrovnaný a myslel si, jak Brumbála doběhl, když se mu nezhroutil k nohám. Pak ucítil, že madam Pomfreyová odstranila kouzlo, které mu bránilo v nějakým větších pohybech. Podávala mu materiály, ale Severus z pod přivřených víček sledoval něco jiného – její hůlku. Teď nebo nikdy, pomyslel si a vyrazil.
Madam Pomfreyová i Brumbál byli zaskočeni, když se Severus vymrštil s rychlostí útočícího hada. Srazil madam Pomfreyovou na zem, vytrhl ji hůlku a prosmekl se dveřmi dřív, než mohl Brumbál zakročit.
„ Jste v pořádku?“ zeptal se Brumbál a pomáhal madam Pomfreyové vstát.
„ Ano, ano, nic mi není. Neměli bychom ho jít chytit?“

„ Jistě.“ Severus mezitím vyběhl z ošetřovny. Znal Bradavice velice dobře a věděl, že z každé pasti vede víc východů. Zamířil k hlavnímu schodišti. Byl večer, už bylo po večerce, chodby byly prázdné. Severus měl na sobě jen černé slipy, nic víc. Byla mu docela zima, ale jen zpočátku. Jak se mu rozproudila krev v žilách, bylo mu teplo. Všechno se zdálo snadné. Pak ale narazil na něj.
Profesor Snape právě mířil na ošetřovnu, aby madam Pomfreyové předal poslední lektvary, když ho uviděl. Stáli v proti sobě a zírali na sebe. Bylo to jako z nějakého zlého snu. Profesoru Snapeovi se zatmělo před očima. Tak tohle mu nechtěla madam Pomfreyová ukázat!
Severus udělal krok zpátky. Bylo to bizardní. Jako by se díval do zrcadla, ale vracel se mu obraz jeho vlastní tváře podstatně starší. Muž v černém hábitu si ho měřil zlostným pohledem. V Severusi se ozvala ta panika a zmatek, kterou před chvílí potlačil. Ale stále se přesvědčoval, že jde o nějaký podlý trik. Začal couvat zpátky k hlavnímu schodišti. Profesor Snape se z toho šoku vzpamatoval a vytáhl hůlku. Velice dobře chápal, co se tu děje, a co před ním Brumbál a Pomfreyová tajili. Tohle byl ten člověk, který se pokusil Pottera zabít. Člověk? Ts. Byla to věc! Něco, co stvořili. A profesor Snape dobře věděl, kdo tu zrůdu stvořil, jak a proč. Zlikviduje to a bude zase všechno v pořádku. Severus uviděl, jak muž vytáhl hůlku, na víc nečekal. Otočil se a utíkal zpátky ke schodišti.
Snape se ušklíbl. Bylo to zbabělé. Udělá světu službu, když to sprovodí ze světa. Vyrazil za ním.
Severus neběžel dolů po schodišti. To bylo příliš jednoduché, zdlouhavé a nedostal by se tam, kam se chtěl dostat. Prostě přelezl zábradlí a mrštně jako kamzík sešplhal na schodiště o patro níž.
Snape se naklonil a díval se jak, ta věc jako veverka sjíždí po zábradlí na schodiště dole. Zastavil a čekal. Třeba bude mít štěstí a ta věc se rozmázne dole.
V jednu chvíli Severus skutečně málem spadnul, ale vyrovnal to a slézal další schodiště. Jenže zrovna tyhle schody si usmyslely, že se budou hýbat.
Snape se zašklebil a máchl hůlkou.
Severus ucítil, jak ho něco udeřilo do zad. Pak si uvědomil teplo a pach spáleného masa. Jeho tělem projela bolest a on se pustil.
Snapeovi se přes rty mihl vítězoslavný úšklebek. Bylo to snazší, než si myslel.
Severusovo tělo proletělo několik metrů vzduchem a jeho volný pád zastavilo až schodiště, které se náhodou připletlo do cesty. Severus tvrdě dopadl a skutálel se ze schodů dolů, kde zůstal ležet zakrvácený v dost nepřirozené poloze. Snape doufal, že je to mrtvé.

Madam Pomfreyová tiše nadávala a obcházela postel s pacientem a pomocí hůlky srovnávala rozlámané kosti do původní podoby a nechávala je srůstat.
„ Taky jste mohl být šetrnější!“ prskala Pomfreyová.
Snape stál vedle Brumbála a tvářil se jako obvykle nečitelně.
„ Proč?“ otázal se Snape.
„ Pustila jsem ho z ošetřovny v jednom kuse a vy mi ho přinesete na cucky!“
„ Měl jsem dojem, že vám utekl,“ utrousil Snape ledově.
„ Přežije to?“ zeptal se Brumbál.
„ Ano, myslím, že ano. Je mladý a silný. Hojí se to dobře. Ale opakuji, že to nebylo nutné!“ madam Pomfreyová střelila pohledem po Snapeovi.
Snape pokrčil rameny.
„ Komu záleží na tom, zda to bude žít?“ prohodil Snape lhostejně.
„ Mě ano!“ vyštěkla Pomfreyová, „ a nemluvte o něm jako o nějaké věci!“
„ Je to výtvor. Není to člověk,“ odsekl Snape.
„ Je to člověk z masa a krve jako já, jako vy, jako každý druhý!“
„ Ts,“ ušklíbl se Snape a odkráčel.
„ Tady to vidíte! Pokusil se ho zabít!“ vztekala se madam Pomfreyová.
Brumbál mlčel. Nemohl to ani popřít, ani dokázat.

Harry podpíraný Ronem dorazil na ošetřovnu. Při famfrpálovém zápasu ho jeden ze zmijozelských odrážečů úmyslně trefil potloukem. Harrymu bylo špatně, měl na hlavě tržnou ránu a byl pořezaný od svých rozbitých brýlí. Ron ho posadil na jednu z postelí. Vůbec si nevšiml, že vzadu na lůžku někdo je. Měl strach o Harryho a víc ho nezajímalo.
„ Seď tu, nikam nechoď, klid. Jdu sehnat Pomfreyovou.“
Harry přikývl. Bylo mu zle. Ron se vrátil asi za deset minut s Pomfreyovou. Harry dostal napít čehosi, po čem se mu trochu ulevilo. Musel se převléct do pyžama a do postele. Ron nesměl zůstat. Madam Pomfreyová ho rozmrzele vyhodila ven. Harryho napadlo, že nechce, aby si Ron všiml Severuse. Harry o Severusi nikomu neřekl. Dostal to sice nařízené od Brumbála, ale i bez toho by mlčel. Snape nebyl na škole populární a Harry se obával, že by se ta nenávist obrátila i proti Severusi. Když ho madam Pomfreyová ošetřila, měla se k odchodu. Harry si všiml, že se Severusem není něco v pořádku.
„ Co se mu stalo?“ zeptal se Harry a kývl směrem k Severusovu lůžku.
Normálně by madam Pomfreyová asi řekla, že do toho Harrymu nic není. Ale pořád ještě měla vztek na profesora Snapea a tak, než odešla, zavrčela: „ Profesor Snape z něj udělal sekanou.“
Harry se chtěl zeptat na podrobnosti, ale za madam Pomfreyovou zapadly dveře. Měl sice spát, ale po lektvaru a několika kouzlech mu už bylo lépe. Vylezl z postele a došel k Severusi. Byl pobledlý, po tváři mu stékal pot a byl skoro celý ovázaný speciálními obvazy, které mu měly fixovat kosti ve správné poloze, dokud zcela nesrostou. Madam Pomfreyová při takovém rozsahu poranění zvolila lektvary namísto kouzel. Bylo to sice pomalejší za to ale důkladnější. Harry neodolal a pohladil Severuse po tváři. Těžko říct, co se mu na něm líbilo. Jistě tělo. Ale to nebylo všechno.Nne, měl v sobě něco, co Harryho přesvědčovalo o tom, že je lepší, než se zdá. Harry cítil, že se mu zase dělá špatně, a tak se raději vrátil do postele.

Harryho probudily hlasy. Vedle v místnosti se někdo s někým hádal. Snažil se zachytit, o čem si povídají.
„ …věc, proč se pořád…“
„ …nechováte se…“
„ …do Azkabanu…“
„ …rozhodne pan ředitel…“
„ …doporučím likvidaci…“
„ …vážně. Je to část vašeho…“
„ …je to klon a nic víc…“
Harry si byl po chvíli zcela jist, že jeden ten hlas je Pomfreyové a druhý bez pochyb Snapea. Dokázal zachytit útržky, ale stačilo mu to, aby pochopil. Takže jeho „Severus“ vlastně skutečně byl Severus Snape. Byl to jeho klon. Harry pochyboval, že by Snape myslel někoho jiného. Ale likvidace? Azkaban? Snape zjevně hodlal udělat cokoli, aby se nepohodlného Severuse zbavil. Harry polknul. Snape byl schopný všeho.

Severus otevřel oči. Bolelo ho úplně všechno. Tiše zasténal a zamrkla do tmy. To ten chlap v tom černém. Ten bastard ho shodil!
„ Jak ti je?“
Severus mohl jen neparně pootočit hlavu. Ale i to stačilo, aby zahlédl Potterovu ježatou hlavu zubící se na něj přes celou místnost.
„ Co ty tu děláš?“ zašeptal Severus. Neměl sílu mluvit hlasitěji.
„ Ale úraz z famfrpálu.“
„ Dobře ti tak.“
„ Jak se cítíš?“
„ Jako by se po mě přehnalo tam a zpátky stádo kentaurů.“
Harry se tiše zasmál.
„ A jinak?“ zeptal se Harry najednou hrozně vážně.
„ Co jinak?“ zavrčel Severus.
„ Máš můj obdiv. Myslel jsem, že to vezmeš hůř,“ Harry byl ohromený.
„ Co vezmu hůř?“ zamračil se Severus.
„ Copak oni ti to neřekli?“ v Harryho tváři se objevil úžas.
„ Co mi neřekli?“ Severusi bylo zle a s tím klukem mu už docházela trpělivost. Že by nějaká nová forma mučení? „ Oni ti neřekli, že jsi…že jsi…no…,“ koktal Harry a nevěděl, jak by to řekl.
„ Tak ty už s tím nesmyslem taky strašíš? Dejte mi pokoj. Na tohle vám neskočím!“
„ Takže ti to řekli? A ty tomu nevěříš?“
„ Řekl jsem dej s tím pokoj! Jistě že tomu nevěřím,“ jenže když to Severus vyslovoval, měl pocit, že ruku do ohně by za to nedal. Zaplašil takové myšlenky, zavřel oči a snažil se usnout.
„ Je to pravda,“ zašeptal Harry, „ proto se tě Snape pokusil zabít.“
„ Jaký zase Snape?“ zavrčel Severus, „ co to plácáš za nesmysly?!“
„ Profesor Severus Snape tu učí lektvary. Je to ten chlápek, co tě takhle zřídil. Nebyla ti nápadná ta podoba?“ Harry zdůrazňoval každé slovo.
Severus se na okamžik zarazil. Pak si ale připomněl, že nikomu nevěří, že je to jen podlá hra, jak ho vynervovat. „ Nikdo mě nezřídil! Spadnul jsem!“
„ Jo? A kolikrát?“ Harry se ironicky ušklíbl.
„ Spi, pískle,“ zavrčel Severus.
„ Neříkej mi pískle!“ ohradil se Harry.
„ Jenže to právě si.“

Harry opustil ošetřovnu hned druhý den. Severus zůstal. Za prvé ještě nebyl v pořádku a za druhé vlastně nikdo nevěděl co s ním. Severuse ale nejvíc trápilo, že musel pořád přemýšlet o tom, co ten kluk říkal. Profesor Severus Snape tu učí lektvary. Je to ten chlápek, co tě takhle zřídil. Nebyla ti nápadná ta podoba? Jasně, že mu byla nápadná. Ale byl přesvědčen, že to je jen nějaký trik. On přece věděl, kdo je! Musí se z tohohle blázince dostat, nebo tu ještě přijde o rozum. A začal na tom pracovat hned.
Madam Pomfreyové se vůbec nelíbilo, že se stav jejího pacienta nelepší. Vůbec netušila, že Severus využívá svých schopností černého mága které mu umožňovaly ovlivňovat vlastní tělo. Stačilo jedno oslabující zaklínadlo a madam Pomfreyová se mohla ulítat, aby se o zesláblého pacienta postarala. Severus tím sledoval jedinou věc. Aby přestala být ostražitá. A trpělivost se mu vyplatila. Jednou večer totiž madam Pomfreyová odešla a zapomněla Severuse k posteli připoutat. O půlnoci se Severus vykradl z postele a tiše se plížil ke dveřím. Bylo mu jedno, že na sobě nic nemá. Plazil by se klidně po rozbitém skle, aby se odtud dostal. Cestou ho však upoutal připravený, ale neprovedený pokus. Sedl si za stůl a zvědavě se rozhlížel. Na některých zkumavkách bylo jeho jméno, ale s titulem profesor. Na jiných zkumavkách bylo napsáno pacient S.S.. Severus se rozhlédl. Všechno bylo připraveno k testu DNA. Severuse se zmocnila zvědavost. Nejprve oba vzorky otestoval a byl překvapen, že nejsou stejné. Byly zde nepatrné rozdíly. Myslel si, že oba jsou jeho. Ale nebyly. Už to Severuse znejistělo. A tak si řekl, že ten test udělá, jen tak pro klid své duše.
Ve tři ráno dostal výsledky. Nejdřív si myslel, že špatně vidí, pak se mu zatmělo před očima. A najednou jako by všechno dávalo smysl. To okno v jeho paměti, to jak ho držel Voldemort izolovaně od ostatních, to že Voldemort i Lucius byli starší, profesor lektvarů, který vypadal jako on, všechno do sebe zapadlo. Severus vstal a pomalu se vracel ke své posteli. Zhroutil se do ní a rozbrečel se. Byla to všechno pravda. Byl…KLON!
Ve čtyři ráno přiběhla madam Pomfreyová, protože si vzpomněla, že ho nepřipoutala. Byla přesvědčená, že ho tu nenajde. Nejprve si všimla dokončeného testu a pak Severuse ležícího nahého na posteli. Smutně pokývala hlavou. Teď už zjevně věřil. Madam Pomfreyová došla k Severusi a přikryla ho. Severus ležel na boku a zíral před sebe. Madam Pomfreyová si přistrčila židli a jemně Severuse pohladila.
„ Já vím, že je to těžké. Ale to přece není konec světa,“ zašeptala.
Severus ji nevnímal. Nevnímal nic. Stáhl se do sebe a odmítal pravdu přijmout. Madam Pomfreyová na něj mluvila snad hodinu, než to vzdala.

Profesor Brumbál se díval na Severuse.
„ Leží tam takhle už celé hodiny. Nemluví, nejí, nehýbe se. Úplně se před tím vším uzavřel do sebe. Nedokáže se s tím vyrovnat,“ povzdychla si madam Pomfreyová.
„ Možná by mu prospělo nějaké klidnější prostředí,“ navrhl Brumbál.
„ Raději bych ho měla tady. Bude potřebovat pomoc, jestli se s tím někdy má vyrovnat. Právě přišel o nejzákladnější jistotu člověka. Myslel si, že ví, kdo je. A teď o to přišel. To by složilo i tvrdší nátury.“
„ Měl by si o tom s někým promluvit. Pokud to bude dusit v sobě, není to dobré,“ přemítal Brumbál nahlas.
„ S nikým nechce mluvit. Ale vím určitě, že mluvil s mladým Potterem.“
„ Opravdu?“ pozvedl Brumbál udiveně obočí.
„ Ano, mluvili spolu několikrát. Je to zvláštní, že? Možná by dokázal…,“ madam Pomfreyová nechala větu nedokončenou. „ Co když mu něco udělá?“ zamyslel se Brumbál.
„ Toho bych se nebála. Spíš mám obavy, aby neudělal něco sobě.“

Harry se nejistě posadil na protější postel a díval se na Severuse. ležel tu podle madam Pomfreyové bez pohnutí už tři dny. Oči měl teď zavřené a Harry malinko pochyboval, zda je vůbec naživu. A co víc vůbec netušil, co se od něj čeká. Co mu má říct? Podle toho, co mu řekli, ho uslyší, ale Harry si tím nebyl jist.
„ Ahoj,“ pousmál se rozpačitě. To nebyl zrovna inteligentní začátek, „ hele já…,“ Harry se zarazil. Vždyť vlastně nevěděl, co mu má říct., „ podívej, tímhle nic nevyřešíš,“ zkusil Harry.
Severus dál nejevil známky života natož zájmu o Harryho. Najednou Harry dostal vztek. Myslel si, že tenhle Snape je silný, obdivuhodný a má kuráž. A teď tu trucuje, protože není ten, kdo si myslel, že je. Sakra copak na tom záleží?! Je člověk z masa a krve, má pocity, názory. Tak v čem je hergot rozdíl?!
„ Tak já ti teda něco řeknu. Zklamal jsi mě. Zatraceně jsi mě zklamal! Myslel jsi si, že jsi lepší než profesor Snape, ale teď vidím, že jsi jen zbabělec, který se raději uzavře, místo aby problémy řešil. Nevím, co tu dělám, proč se ti snažím pomoct. Ty o pomoc a přátelství přece nestojíš, chceš, aby tě všichni litovali. Ale toho se ode mne nedočkáš. Je mi z tebe na nic!“ Harry sklouzl z postele a rázně kráčel ke dveřím. Ale u dveří najednou Harryho něco přimělo, aby se otočil. A zjistil, že Severus se na něj dívá a v těch černých očích bylo tolik bolesti a zoufalá potřeba zjistit, kdo vlastně je, že se Harry přestal zlobit. Vrátil se, Severus se s bolestným syknutím posunul, aby si k němu Harry mohl sednout. Sám ani nevěděl, proč to dělá. Ale něco v něm si žádalo chlapcovu přítomnost. Měl tři dny na přemýšlení o své nenávisti k němu. Uvědomil si, že jeho nenávist pramení z lží, kterými ho Voldemort a Malfoy krmili, a ze vzpomínek, které mu nepatřily. Neměl žádné právo toho chlapce nenávidět. A taky neměl důvod. Nepochybně mu Voldemort lhal ve všem. Potterovi nemohli za smrt jeho matky a přátel. Nejspíš nebyli vůbec mrtví. Celý jeho život byl v jedné chvíli obrácen vzhůru nohama a on se stále křečovitě snažil držet toho, co bylo původně dole.
„ Bolí tě něco?“ Harry položil váhavě Severusi ruku na nahé rameno. Byl překvapen tou jemností jeho kůže. Ale taky cítil, jak jsou jeho svaly ztuhlé. Vstal a došel pro nějakou mast. Když se vrátil, naznačil Severusi, aby se otočil na břicho a začal vtírat mast do svalů. Hned cítil změnu k lepšímu. A ten pocit, když se dotýkal toho nádherného těla, které se chvílemi pod jeho dotyky chvělo. Ke všemu Severus proti vlastní vůli dával najevo, že se mu to líbí, když se ho Harry dotýká. Nemohl si prostě pomoct. Nejhorší bylo, že cítil, jak se jeho penis bouří. Severus neměl ani potuchy, že Harry má stejný problém. „ Já ti nechci tvrdit, jak chápu, jak ti musí být. Že rozumím. Ne, nemám vůbec představu, jaké to pro tebe musí být. Ale jsi přece chlap ne? Všechno se dá vyřešit. Tohle není konec světa. Můžeš si změnit jméno, vzhled. Nikdo ti nebrání žít vlastní život,“ mluvil Harry a vychutnával si kontakt svých rukou se Severusovými uvolněnými svaly. Severus se kvůli své erekci nemínil otočit na břicho. A Harry nechtěl, aby se Severus otočil, protože by zase mohl zahlédnout tu jeho. Takhle to vyhovovalo oběma.
„ Proč to děláš?“ zeptal se Severus tiše.
„ Co?“
„ Proč mi pomáháš?“
„ Já nevím. Máš v sobě něco…těžko říct. Prostě chci,“ pokrčil Harry rameny.
„ Pokusil jsem se tě zabít.“
„ Nikdo nejsem bez chyb.“
„ Pořád to ještě můžu udělat,“ nadhodil Severus.
Harry se usmál.
„ Proč bys to dělal?“
„ To je fakt,“ povzdechl si Severus a zabořil tvář do polštáře. Ten kluk v něm vyvolával zvláštní pocity. Vůbec ho nechtěl zabít. Dokonce k němu už ani necítil nenávist. Cítil se jen hrozně prázdný. Jako by byl jenom pohozená skořápka, „ běž pryč. Chci být sám,“ zašeptal Severus.
Harry mu vyhověl. Taky by v takové situaci chtěl být sám. Když Harry odešel, zůstal Severus ležet na břiše a přemýšlel. Začít žít vlastní život? Ts, to by ho museli někdy pustit na svobodu. Kdepak. A pak tu byl pravý Snape, který už jednou ukázal, že využije každé příležitosti, aby se ho zbavil. Nemluvě o faktu, že vlastně oficiálně neexistoval. Neměl minulost a neměl budoucnost. Jeho život ztratil smysl.

Harry chodil za Severusem pravidelně. Severus mu za to byl vděčný, ale sotva Harry odešel, upadl Severus do deprese. Netušil, co s ním bude. Harry se ho snažil přesvědčit, aby spolupracoval s Brumbálem proti Voldemortovi. Jenže Severus neměl nic, co by mohl Brumbálovi nabídnout. Voldemort ho držel v naprosté nevědomosti. Neměl ani ponětí o tom, kde Voldemort teď sídlí. Byl na tom psychicky špatně.
Zato profesor Snape neustále chodil za profesorem Brumbálem a přesvědčoval ho o nebezpečnosti té věci, jak vždy mluvil o svém mladším já. Snažil se prosadit Azkaban nebo rovnou likvidaci. Ale Brumbál to vždy rázně odmítal. Sám nevěděl, co s tím mladíkem budou dělat, ale dobře věděl o tom, že si nějakým zvláštním způsobem získal náklonnost Harryho Pottera. To byl pro Brumbála důvod vyčkávat.
Severus byl přemístěn z ošetřovny do jedné podzemní komnaty. Obývák, ložnice, koupelna – žádný velký komfort, ale pohodlně zařízené a dostačující. Jenže Severus nemohl tyto tři místnosti opustit. A zlatá klec je pořád jen klecí. Harry chodil Severuse navštěvovat, ale vnímal, že jeho kamarád upadá s každým dalším dnem do horší a horší deprese. Severus o sobě mluvíval jako o zrůdě a Harry se mu to marně snažil vyvrátit. Rád by mu řekl, že není zrůda, protože zrůdu by nemohl milovat. Ano, už to tak bylo. Zamiloval se do člověka, kterého Voldemort stvořil, aby ho zabil. Jak bizardní. Harry by se rád přiznal ke svým citům, ale měl strach ze Severusovi reakce. Obával se odmítnutí a výsměchu. A tak mlčel.
Všechno se změnilo, když Harry Severuse přistihl při pokusu o sebevraždu. Severus byl už na dně. Neviděl žádné východisko, neměl pro co žít, a tak se rozhodl to skončit. Harry přišel akorát ve chvíli, kdy si Severus chtěl podříznout žíly. Jak se Severus dostal k noži Harry netušil. Snad s jídlem. Kdo ví. Naštěstí Harry přišel včas, aby zabránil nejhoršímu. Zatímco ošetřoval Severusi hlubokou ránu na zápěstí, která naštěstí minula tepnu, nadával.
„ Myslíš si, že jsi jediný, kdo má problémy? Ty vůbec nevíš, co je zrůda,“ Harry vstal, „ jak si myslíš, že se dívají na mě. Voldemort mě nedokázal zabít, navíc vnímám jeho pocity, nálady. Půlka kouzelníků a čarodějek si myslela, že jsem šílený maniak a druhá půlka, že jsem lhář, který je rád středem pozornosti. Vyhýbali se mi jako bych měl prašivinu, vyhýbali se mi, jako bych byl masový vrah. Ty mi tu říkej něco o zrůdách. A navíc jediná zrůda na tomhle světě je Voldemort!“ Harry se nadechl. Severus na něj hleděl a oči se mu leskly potlačovanými slzami. Byl na dně a Harry to věděl. Chtěl by ho obejmout, políbit, ujistit, že ho v tom nenechá. Jenže to jaksi kluci nedělají.
„ Voldemort se tě pokusil zabít?“ zašeptal Severus. Snažil se odvést řeč jinam.
Harry přikývl a uvědomil si, že Severusi vlastně nikdo zatím neřekl, jak to bylo doopravdy. A tak nalil Severusi panáka na uklidnění a začal vyprávět celou tu podivnou historii, do které byl zapleten. Severus ho poslouchal jen na půl a neustále si dolíval do sklenice alkohol. Než Harry skončil s vyprávěním, byl Severus, který se snažil utopit své problémy ve značkové whisky, už docela opilý. A Harry mu přišel najednou neodolatelně krásný. Ta touha, kterou v sobě od chvíle kdy zjistil, že ho Voldemort zradil, potlačoval, ho naplno zasáhla. Alkohol uvolnil jeho zábrany i strach z chlapcovy reakce. Vstal a umlčel Harryho vyprávění o jeho pátém ročníku polibkem. Harryho to zaskočilo. Severus se stáhl, aby dal možnost Harrymu vycouvat, kdyby mu to bylo nějak proti srsti. Byl překvapen, když mu Harry polibek vrátil. Vzápětí ze sebe už svlékali šaty. Severus položil Harryho na pohovku a rukama, rty, jazykem i zuby zkoumal, dráždil a hýčkal jeho tělo. Harry se pod Severusovým zkušeným laskáním svíjel slastí. Po tomhle toužil. Posouval se kousek po kousku po Harryho těle až dorazil k jeho ztopořenému penisu a bez váhání ho začal olizovat. Harry překvapeně vyjekl a pak začal spokojeně vzdychat. Severus zpracovával jeho penis pomalu, intenzivně a zručně. Daroval tak Harrymu ten nejbáječnější orgasmus, jaký dosud Harry zažil. Severus spokojeně přivíral oči, když lačně sál Harryho penis. Harry do jeho úst doslova explodoval, ale Severus si s množstvím jeho semene hravě poradil a polykal ho. Harry se k Severusi přitulil. Ještě že pohovka byla dost široká, ačkoli moc místa na něco divočejšího tam nebylo. Přesunuli se do ložnice. Teď zase Harry zkoumal zvědavě Severusovo tělo. Severus se chvěl rozkoší. Harryho nezkušené, začátečnické dotyky mu působily zvláštní slast. Byly tak roztomilé. V Severusi se probouzelo něco zvláštního. Něco, co už dlouho nepocítil. A v tu chvíli Severus zcela jistě věděl, že žít stojí za to. A do toho ještě báječný orgasmus. Život byl vlastně fajn.
Severus s Harrym spolu strávili celou noc vzájemným „otlapkáváním“. Harry by rád něco víc, ale Severus nechtěl. Přál si počkat. A tak experimentovali se svojí nahotou jinak. K ránu pak Harry usnul schoulený v Severusově náručí.
„ Asi se mi budeš smát, ale já…tě miluji, Severusi,“ zašeptal Harry, když se probudili.
„ Proč bych se ti měl smát?“ podivil se Severus.
„ Jsme přece oba chlapi.“
„ Láska si nevybírá,“ pokrčil Severus rameny.
„ Ty mě…máš mě taky rád?“ zeptal se Harry.
Severus mlčel. Ano, cítil, že ten kluk vyplnil tu prázdnotu v něm. Ale Severus viděl dál než Harry. Co mohl chlapci dát? Nic. Bylo to kruté, ale tenhle vztah by nefungoval. Byl by Harrymu jen přítěž. Ale na druhou stranu nedokázal po tom všem, co se v noci mezi nimi odehrálo, Harrymu lhát. A tak mlčel. Harry to ráno odcházel od Severuse se smíšenými pocity. Dál se scházeli, ale Severus byl chladný a odtažitý. Harryho to trápilo.

„ Proč se ke mně takhle chováš!“
Severus vzhlédl od knihy. Harry stál ve dveřích.
„ Tebe neučili klepat?“ zeptal se Severus ledově. V takových chvílích Harrymu připomínal Snapea.
„ Na klepání ti kašlu! Proč se ke mně chováš jako k cizímu?!“
„ Je to pro tvé vlastní dobro, Harry.“
„ O tom ať rozhodnu já! Miluji tě, copak to nechápeš?“
„ A ty zase nechápeš, že tahle pošetilá láska nemá budoucnost!“
„ Tak pošetilá? Přijdu ti pošetilý?“
Severus zavrtěl hlavou.
„ Jen se na mě, Harry, podívej. Nejsem nic. Nemám minulost, ani budoucnost. Pravděpodobně ze mě bude jen další hradní přízrak. Nikdy se odtud nedostanu. A i kdyby…nemůžu se o tebe postarat. Jsem jen věc, výtvor. Oficiálně neexistuji.“
„ Už zase začínáš? Kolikrát jsem ti říkal, že tě miluji pro to jaký jsi, ne proto jak jsi se narodil.“
„ Kdy už si uvědomíš, že jsem věc, kterou stvořili, aby tě zabila!“ vyštěkl Severus.
„ Tak do toho! Jestli máš odvahu! Zabij mě, když pro tebe nic neznamenám, když jsi věc bez citů! Dělej! ZABIJ MĚ, JÁ ČEKÁM!“
Severus složil hlavu do dlaní. Harry si klekl vedle jeho křesla a položil mu hlavu na rameno.
„ Promiň, to jsem nechtěl. Proč se mnou už nechceš být? Nemáš mě rád? Mám jít a už se nevracet?“ Harrymu se třásl hlas.
„ Ne, nechoď pryč. Bez tebe je to pak ještě horší,“ zašeptal Severus.
„ Takže ti na mě záleží? Máš mě rád? Proč mi to nechceš říct?“ naléhal Harry.
„ Copak nechápeš, že to nejsem já? Snape není…homosexuál. Nikdy nebyl. To Voldemort mě tak stvořil. Tohle, Harry, nejsem já. Jsem jen…“
Harry Severuse umlčel polibkem.
„ Zapomeň na Snapea. Nejsi jako on. Nejste si vůbec podobní. Myslím povahou…no tak dobře, povahou trochu ano. Ale nechováš se jako on. Jsi…lepší. Jinak bych tě nemiloval.“
„ Zajímalo by mě, jak se ze mne mohl stát takový zahořklý, pomstychtivý, nesnášenlivý člověk,“ zavrtěl Severus hlavou.
„ Zapomeň na něj. Půjdu za Brumbálem. Řeknu, že se máme rádi a chceme být spolu. Zaručím se za tebe třeba před samotným ministrem kouzel. Brumbál určitě něco vymyslí. Jen prosím tě buď sám sebou. Zapomeň na Snapea, na Voldemorta. Zapomeň na to, jak jsi přišel na svět. Mě na tom nezáleží,“ šeptal Harry a tiskl se k Severusi, „ mám tě rád.“
„ Já tebe taky, Harry,“ zašeptal Severus. A jak to bylo jednou venku, jako by před sebou v temnotě, která ho obklopovala, uviděl Severus světlo. Vždyť měl přece pro co žít! Měl Harryho, „ ne nemám tě rád,“ Harry prudce zvedl hlavu, „ miluji tě, Harry.“
Harry Severuse objal. Severus vzal Harryho do náruče a odnesl ho do ložnice. Svlékli se a něžně se spolu mazlili. Severus si uvědomil, že Harry má pravdu. Pokusí se získat Brumbálovu důvěru. Vezme si jméno své matky za svobodna, možná změní účes nebo barvu vlasů, možná ne. Když mu Bradavice a Vysoké učení lektvarů uzná dosažené vzdělání, může si najít práci, pronajmout byt, nebo koupit dům. Vezme si Harryho k sobě a budou spolu. A co mu je po nějakém Snapeovi. Vždyť ho vůbec nezná. Je to cizí člověk. Severus konečně mohl s jistotou říct, že se svojí situací vyrovnal. A to díky Harrymu, který ho v tom nenechal. Harry se přesunul mezi Severusovi nohy a jazykem škádlil špičku jeho penisu. Severus tiše zasténal.
„ No, podívejme. Vy jste se, Pottere, vybarvil!“
Harry sebou škubl a otočil se. Snape měl ve tváři výraz absolutního zhnusení. Severus strčil Harryho za sebe.
„ Co tu děláte?!“ vyštěkl Severus.
„ S tebou nikdo nemluví!“ zasyčel Snape, „ opravdu jste mě překvapil, pane Pottere, já myslel, že balíte na to vaše koště holky…asi budu muset dávat pozor na chlapce ze své koleje,“ Snape se ušklíbl.
„ Vypadni!“
Snape stočil pohled ke svém mladší verzi a vytáhl hůlku.
„ Myslím, že pokus o zneužití studenta bude profesor Brumbál považovat za dost závažné, aby to ospravedlnilo tvoji likvidaci. Pozdravuj v pekle!“ Snape se rozmáchl.
Severus byl připravený. Už věděl, že jsou zhruba stejně dobří. Jenže on mě výhodu mládí a rychlosti. Čekal až Snape zaútočí a chystal se uhnout a srazit ho na zem. Jenže Severus nepočítal s Harrym.
„ Nééééé!“ Harry se vrhl před Severuse ve víře, že jeho se Snape zabít neodváží. Jenže kletba už byla vyřčena.
Severus měl pocit, že to trvalo snad sto let. Chytil Harryho, strhl ho pod sebe a přikryl ho vlastním tělem. Pak ucítil po levou lopatkou krátkou bolest a nic víc. Bylo to zvláštní. Zamrkal. Měl pocit, že se mu zhoršuje zrak.
„ Severusi? Severusi, řekni něco!“ Harry byl hrůzou bez sebe.
„ V pořádku?“
Harry přikývl. Severus se pousmál. Na okamžik Harry uvěřil, že se nic nestalo. Pak na jeho tělo ukáplo něco teplého. A znovu. Znovu. Podíval se. Byla to krev. Stékala Severusi po boku a kapala na něj. Pohled v Severusových očích se vzdaloval. Pomalu zavřel oči a zhroutil se. Harry se vyhrabal z pod jeho bezvládného těla. Pod levou lopatkou měl Severus ošklivou krvácející ránu.
„ Vy vrahu!“ zaječel Harry a vrhnul se na Snapea, který se vítězoslavně šklebil. Vztek dal Harrymu strašnou sílu. Srazil Snapea na zem, chytil ho za vlasy, které tolik připomínaly Severusovy, a třísknul Snapeovi s hlavou o zeď. A zase. Znovu. Chtěl Snapea zabít. Na zdi se objevila krev a stužka krve stékala i po Snapeově čele. A Harry nepřestával. Kdyby se neobjevil profesor Brumbál snad by v záchvatu vzteku Snapea umlátil. Brumbál Harryho od Snapea odtrhl. Harry se přesunul k Severusi. Po tvářích mu tekly slzy. Severus byl ale ještě naživu. Dýchal namáhavě a silně krvácel.
„ Bude to dobré,“ vzlykal Harry.
„ Víš…je to… zvláštní…ani to…už…nebolí,“ šeptal Severus namáhavě.
„ Vydrž. Severusi, vydrž. Madam Pomfreyová tě dá dohromady. Budeme spolu. Jenom prosím tě vydrž. Ty to zvládneš. Nesmíš mi umřít!“ a pak si Harry uvědomil, že ty černé oči jsou prázdné, že už ho Severus neslyší. Sevřel to bezduché tělo a hlasitě se rozplakal.
Snape vrhl na Harryho vzteklý pohled. Měl podrápané ruce a rozbitou hlavu. Nejraději by si to s Harrymu vyřídil. Ale Brumbál mu naznačil, že má odejít. Pak si Brumbál klekl vedle Harryho.
„ On by si nepřál, abys se kvůli němu trápil. Nebo ublížil svému profesorovi.“
„ Snape je vrah!“
„ Pohnutky profesora Snapea nejsou sice nejlepší. Ale zkus ho pochopit.“
„ Je to hnusný vrah! Nenávidím ho!“
„ Tvůj přítel…je to pro něj takhle lepší, Harry.“
„ Lepší?! To je vtip?!“
„ Ne, on věděl, že nemá před sebou dlouhý život. Za deset let by se jeho zdravotní stav zhoršil natolik…Harry, pro něj muselo být nejkrásnější to, že mohl dát svůj život za tebe.“
Harry zabořil tvář do těch černých vlasů a sevřel to ještě stále teplé tělo pevněji. Seděl tam dokud tělo nevychladlo a neztratilo i ten poslední náznak života. Teprve pak se madam Pomfreyové podařilo do Harryho vpravit něco na uklidnění a uložit ho spát.
„ Měla jste pravdu, Poppy, ohledně profesora Snapea. A já se mýlil,“ přiznal Brumbál.
Madam Pomfreyová přehodila přes tělo černý rubáš.
„ Těžko mu to může někdo vyčítat. Nevím, jak bych sama v takové situaci reagovala. Ale ten chlapec to nese velice těžce. Je to další ztráta, kterou utrpěl. Měl ho moc rád.“
„ Já vím. Ale nemůžu Harrymu nijak pomoct. Co bude s tělem?“
„ Potter si ho vyžádal, že ho pohřbí sám.“

Hranice dohořela a Harry se slzami v očích zabořil ruku do horkého popela. Nabral hrst a vsypal ji do váčku, který si pověsil na krk. Tak bude mít svého Severuse vždy u sebe. Zbytek rozprášil do větru, aby aspoň teď měl Severus svobodu, po které toužil. Pak si sedl pod strom a vzpomínal. Rukou svíral váček s jeho popelem a tvář mu smáčely slzy. Kohokoli měl rád, ten zemřel. Měl pocit, že je prokletý. Rád by věděl proč. Čím si tenhle osud zasloužil?

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský