Fantasmagorium

Autor: Styx
Hlavní postavy: Severus Snape/ Remus Lupin
Shrnutí: pokračování povídky Snapeova vánoční idylka (nutno přečíst nejdřív tu)

Snapeova narozeninová idylka

Od toho dne, co mi ten starý blázen Albus překazil asi nejlepší sex mého života, nepřemýšlím nad ničím jiným, než jak se dostat tomu nepolapitelnému zmetkovi Lupinovi do kalhot. Všemožně hledám způsob, jak mu naznačit, že bych možná i stál o to vypít si s ním tu sklenku vína, na kterou mě zve pokaždé, když si přijde pro omějový lektvar.
Jako kdyby to tušil, vyhýbá se mi. Do Velké síně chodím jako první, abych ho nepropásl. Stihnu sníst celou svoji porci a ještě jednu dvě navíc, než ten chlupáč laskavě dokráčí. Dnes mu to obzvlášť trvá a já právě dojídám ke snídani už čtvrtou porci opečené slaniny se šunkou a vejci a zapíjím merlinví kolikátou kávou. Jestli to takhle půjde dál, za chvíli se nevejdu už ani do hábitu.
"Poslední dobou vám nějak chutná, profesore," ozve se od vedle a oči mi padnou na vyceněný umělý chrup McGonnagalové. "Konečně se nám pěkně zakulacujete," zasměje se a štípne mne laškovně do boku.
Nadskočím, až lžička v hrníčku zacinká jako rolnička na Brumbálově noční čepici a pár hlav se k nám otočí. Zblednu, jako bych uviděl smrt. Ona mě snad svádí! Smyslně přivírá povislá víčka a špičkou jazyka si vyzývavě olizuje zvrásněné, vysušené rty.
U Merlinova klacku, v duchu zakleji, baba je po ránu nějaká rozdováděná. Ušklíbnu se na půl úst, jako že mě to skvěle pobavilo a nenápadně odsunu svoji židli pár stop od ní. I kdybych byl na ženské, jakože nejsem, radši bych ošukal vchod do úlu, než tuhle staroegyptskou mumii.
Znechuceně se zvedám k odchodu, abych z toho děsivého výjevu neměl ještě noční můry, když tu do jídelny vstoupí Lupin. Projde kolem a nevšimne si mě. Došourá se na své místo a ztěžka usedne. Zašilhám doleva a nakloním se přes profesorku. Lupin zírá do hrnku s kávou a zamračeně si ji míchá způsobem, jakoby v ní lovil chlup. Hlavu má vklíněnou mezi povislá ramena, záda nahrbená jako před skokem, tvář unavenou a předčasně zestárlou.
Nepřekvapuje mě to, zítra je přece úplněk a začínají se na něm projevovat první příznaky proměny. Úplněk! bleskne mi hlavou. To znamená, že dnes večer si přijde pro svoji pravidelnou dávku výtažku z oměje! A tudíž konečně kývnu na tu jeho nabídku a když se zadaří, možná si i důvěrně promluvíme mezi čtyřma nohama. Ehm, samozřejmě očima.
Přimhouřím oči a představuji si, jak ho dnes večer ohnu přes laboratorní stůl, přehodím mu hábit přes hlavu a ukážu mu, jak to dělají smrtijedi svým nepřátelům.
Ruka mi automaticky sklouzne do klína a poupraví nezbedného ptáka v kalhotách. Minerva se otočí ke mně a přestože bleskově odtáhnu ruku z poklopce, ta babizna stihne zahlédnout moji dlaň in flagranti s mým vlastním pérem. Mylně přesvědčena, že jsem se vzrušil pohledem na její řecký profil, cudně zamrká řídkými řasami a vycení na mne své falešné zuby jako vzteklá liška. Nakloní se až ke mně a poskytne mi detailní pohled na svou kůrovitou pleť.
"Chcete nějak pomoct... Severusi?" smilně zašeptá a bez varování mi položí mumifikovanou ruku na stehno a zmáčkne.
Můj žaludek změní anatomickou polohu a usídlí se v krku. Odtáhnu od ní obličej co nejdál a nepatrně povytáhnu levé obočí. "Velice nerad vás zklamu, drahá Minervo, ale bohužel nejsem gerontofil."
Odejdu dřív, než mi spadne do klína její umělý chrup, jak jí sklapla čelist.

*****

Vše je připravené. Přísným zrakem ještě naposled zkontroluji, zda je vše na svém místě. Omějový lektvar tajemně bublá nad kahanem, víno se chladí ve studeném kamenném sklípku, ze stolu jsou odstraněny všechny skleněné baňky, křivule a flakónky, které bychom mohli při tom divokém sexu rozflákat. Lubrikační mast jsem si připravil poruce, abych se pak nezdržoval směšným pobíháním po pracovně se vztyčeným ptákem.
Snad jsem na nic nezapomněl.
Uslyším zaklepání a vyskočím na nohy. Prsty si rychle prohrábnu vlasy, přejdu ke vchodu a prudce otevřu dveře.
Na chodbě stojí on. Nevyspalý, unavený, shrbený, s tmavými kruhy pod očima. Ničím nepřipomíná objekt mých sexuálních fantazií. Vše se však v mžiku změní, když ke mně zvedne oči barvy lesního medu a vykouzlí na rtech svůj typický klukovský úsměv, který mě odzbrojí tak, že bych mu možná odpustil i to, že je to prašivý vlkodlak.
"Ahoj, Severusi," pozdraví měkkým hlasem. "Přišel jsem si-"
"Vím, proč jsi přišel, Lupine," přeruším ho nezdvořile a takticky se otočím na podpatku, abych ho nalákal do připravené pasti. Nic netušící mě následuje. Dělám vše jako jindy. Přistoupím ke kotlíku s omějí, promíchám, naliji pomocí nálevky do lahvičky, zazátkuji, protřepu a podám mu jej. Běžná rutina, opakující se už léta. Dnes je to ale jiné. Dnes bych po něm nejradši skočil jako vlk na ovci.
Ostražitě a nedůvěřivě se rozhlíží po místnosti. Jak se natáhne pro lektvar, nechtěně přitom zavadí teplými prsty o mou ruku a mě pod tím nevinným dotekem zabrní paže. A zdaleka není jediným mým údem, který se mi rozbrní. Pohlédnu mu do očí a čekám na jeho obligátní otázku: Severusi, co budeš dělat večer? Už mám i promyšlenou odpověď: Ošukám tě do bezvědomí, Lupine.
Vezme si lektvar, poděkuje a... otočí se k odchodu.
"Lupine!" vyjeknu překvapeně a vyzní to skoro jako bych zvolal: Remusi, kamaráde, zůstaň! V duchu se fackuji za tu spontánní reakci.
Ve dveřích se otočí. "Necítím se dnes ve své... kůži..." odpoví dvojsmyslně, usměje se omluvně a tiše za sebou zavře dveře.
Zkoprním. Co to má, sakra, znamenat? Co ho vyplašilo? Nahlas zakleji a v zlosti shodím hranou dlaně kotlík ze stolu. Zbytek vzácného vlkodlačího lektvaru se rozlije po zemi. Chvíli přecházím vztekle po pracovně jak rozdrážděný jezevec, rychlou chůzí se snažím rozchodit tu nabitou zbraň v poklopci. Sám nevím, co mě tak žere, jestli to, že jsem už zase přišel o pořádný sex, anebo že mi dal košem zavšivený vlkodlak. Nebo to, že můj pták jaksi nezaregistroval, že stojí zbytečně, protože objekt jeho vzrušení už dávno odešel.
Popadnu vychlazenou láhev vína, prásknu za sebou dveřmi od mé laboratoře a vypadnu ven. Jen doufám, že se to suché burgundské hodí ke karamelkám.

*****

Už jsem z opravování domácích úkolů těch tupých idiotů tak otráven, že na sobě začínám pociťovat příznaky přepracování. Levou tvář mi co chvíli protne tik a přistihnu se, že místo psaní špatných známek školní práce rovnou vztekle trhám na kusy. Tohle že má být nová generace kouzelníků? Povzdechnu si. Dobrý čaroděj je vzácný a ohrožený druh.
Z mrzutého rozjímání mě vytrhne tiché zaklepání. Koho to sem čerti nesou v tuto pozdní hodinu? Promnu si unaveně kořen nosu a zachmuřeně se vydám ke dveřím. Prudce je otevřu a pečlivě si dávám záležet, aby můj výraz masového vraha odradil nočního vetřelce, ať už je za dveřmi kdokoliv.
"Lupine...?"
Ve tváři mám tak překvapený výraz, jako bych právě objevil nahou McGonnagalovou ve své posteli. Musím působit vážně odstrašujícím dojmem, protože Lupinovi přimrzne úsměv na rtech, couvne a nahrbí se do obranného postoje. Co čekal? Že ho mezi dveřmi vojedu?
"Ehm... přišel jsem... myslel jsem...," koktá rozpačitě a snaží se ignorovat můj nepřátelský postoj. Z ošuntělého hábitu vytáhne láhev skotské. "Všechno nejlepší, Severusi," vysouká nakonec ze sebe, natáhne ruku a podá mi ji.
Do Merlinovy zadnice! Úplně jsem zapomněl, že mám dnes narozeniny! Jaktože on ne? Podezíravě si ho změřím zpod hrozivě nakrčeného obočí. Nejistě se usměje a opře se o futra. Zamračím se na něj pohledem, kterým straším prvňáky, jeho to však očividně neodradí. No, aspoň jsem se pokusil. Otočím se a zmizím uvnitř.
Lupin se odlepí od zárubní a následuje mě. "Máš někde nějaké čisté skleničky?" začne konverzovat.
"Tady všude je čisté sklo!" zavrčím podrážděně. Co si to sakra dovoluje?
Přistoupí k polici s laboratorním sklem a cosi vybere, čichne k tomu a zkoumá proti světlu.
To-snad-ne! Udělám pár rázných kroků k němu a vyrvu mu sklo z ruky. "U mne můžeš skotskou lízat z podlahy," zasyčím podrážděně a vrátím sklenici do regálu.
Opět ten dobrácký úsměv, který mě vytáčí víc, než celý Potter. "Občas žasnu nad tvými zvyky, Severusi," přikývne, "ale já se docela spokojím, když mi ji naliješ do skleničky."
Střelím po něm zabíjejícím pohledem. Odrazí jej jak camrál, zamíří ke kožené pohovce a drze a bez dovolení se v ní rozvalí, a zrovna na mém oblíbeném místě. Sáhne za sebe a z mezery pod opěrkou vyloví cosi, co ho tlačí do zadnice.
Zapomenutý anální kolík.
A... sakra! Obličej mi rudne jak nebelvírský prapor a v tu chvíli bych se nejradši propadl až někam do Tajemné komnaty. Lupin nehne ani brvou, prohlédne si jej zvědavě ze všech stran a pak odloží stranou, jako by to bylo pero na psaní. Pak se pohodlně opře a pohlédne na mne, ve tváři nečitelný výraz.
"To... není moje," zachraptím.
Cukne mu koutek rtu. „Jistě.“
Tak tohle mi ještě chybělo, aby se ten mizera bavil na můj účet. Vzájemně se pozorujeme jako dva vlci těsně před soubojem o post vůdce smečky. Lupin s dobráckým úsměvem, já s vražednými úmysly. Tajemství mého sexuálního života se nikdy nesmí dostat za dveře mé pracovny.
"Zapomněls, kde míváš nádobí?" rýpne po chvíli s úsměvem.
Nejradši bych ho ihned uškrtil holýma rukama. Ale co s mrtvým vlkodlakem? Připravil bych se o potenciální možnost okusit sex s divokým zvířetem. Nekrofil tedy opravdu nejsem. Nakonec, ten prašivý vlkodlak není vůbec k zahození. Pořád lepší než Albus, kterému stojí už jen vlasy na hlavě.
Naplním mu sklenku skotskou, sednu si na druhý konec pohovky a dál se nevraživě pozorujeme. Zábavné narozeniny.
"Tak na co si připijeme?" přeruší Lupin ticho a pozvedne skleničku.
"Co třeba na to, abys alespoň na chvíli přestal popichovat?"
"Co třeba na to, abys alespoň na chvíli přestal být takový suchar?"
Ťukneme si a napijeme se.
Sleduje mne a usmívá se přitom jako blázen. Vlastně, proč jsem si toho nikdy předtím nevšiml, že jeho úsměv je docela přitažlivý? Okey, hodně přitažlivý. Cítím, jak z něj začínám ve slabinách přibývat na objemu a myšlenka na vraždu se pomalu začíná zasouvat kamsi dozadu.
Ne, ne, ne! bráním se. Neopovaž se to na mne zkoušet, Lupine! Jsem uražen, jak jsi mě odmítl, ty všivá psovitá šelmo.
Nepostřehl jsem, kdy se to stalo. Najednou sedí vedle mě a naše stehna se dotýkají. Čistě náhodou.

*****

"Tonksová je o celou generaci mladší. Co bys s takovým zajícem dělal?" Neuvěřitelné. Snažím se mu sobecky vymluvit možná jedinou ženskou, která o něj stojí. Moc piju.
"Já bych možná věděl..." Dobrácký úsměv v Lupinově tváři vystřídá ďábelský lesk v jeho očích a já si začínám v hlavě přemítat, který lektvar by mě spolehlivě zbavil té přebarvené coury.
Odfrknu si posměšně. "Slibovat věrnost ženě je jako jít po ulici a kdejakého chodce konejšit: Nebojte se, pane, já vám nedám přes hubu." Moc filozofuji. A žárlím. To není dobré znamení.
Lupin se rozesměje příjemným smíchem. Překvapí mě to, očekával bych spíše vlčí štěkot. "Pro muže to platí taky?" zeptá se zvědavě.
"Chlap si s chlapem vždycky rozumí." Přímá pozvánka do mé postele, Lupine.
Upřeně mě pozoruje. Jako vlkodlak, obcházející kolem své oběti. Dolije oběma sklenky a když mi podává tu mou, dotkne se prsty mé ruky. Kupodivu neucuknu.
"Tak na co tentokrát?"
"Na... osamělý sex?" vycení zuby v šelmovském úsměvu.

*****

"Od jisté doby mě fascinuje vše, co má srst, drápy a ostré zuby." Naliju z konvice horký čaj do dvou hrnků a jeden přisunu k Lupinovi. "I s tou prachobyčejnou krysou se nejdřív pomazlím, než na ní začnu provádět své pokusy." Co to tady, sakra, blábolím? Měl bych už vážně přestat pít.
"To je zajímavé." Lupin se pohodlně opře a jednu ruku si položí na opěradlo těsně za mojí hlavou. "Od kdy to na sobě pozoruješ?"
Ztuhnu, když se prsty otře o mé rameno. Co je ale horší, začnu tuhnout i tam dole. Už zase. Ale úplně nejhorší je, že můj plášť, který by ten nabývající problém v poklopci zakryl, leží přehozený přes křeslo. Ani požár ve sklepení by mě nepřinutil teď se zvednout.
"Od Vánoc," zamumlám a složím ruce s hrnkem do klína.
"Nejsi trochu nervózní?" zeptá se starostlivě.
"Ne. Proč?"
"Že mícháš čaj vidličkou."
Důstojně odložím vidličku na stůl a vyšplouchnu si přitom nešikovně horký čaj do klína. Syknu, Lupin uskočí a hned nato mi bleskově začne kapesníkem čistit kalhoty v rozkroku. Zavadí přitom o mou erekci a naše zraky se spojí. Můj výhružný pohled ho jasně varuje: Zkus to komentovat!
Chápavě se odtáhne. "Měl bys ty kalhoty rychle ze sebe sundat," poradí, "než ti nasáklá látka přilne na kůži."
Na kůži čeho? "Na to ani nemysli, Lupine!" zavrčím. Ne do té doby, dokud mi pták stojí jako egyptský obelisk a nemíní klesnout ani na můj striktní příkaz.
"Někdy mám dojem, že jsi studenokrevný, Severusi," povzdechne si Lupin. Bez předchozího varování mě najednou přitiskne do opěradla a vrazí mi svůj jazyk hluboko do mých úst. Je to tak nečekané, že ztuhnu jak nebožtík. Něco je špatně. To já mám dobývat jeho, ne mu podlehnout jako nějaká naivní patnáctka.
Lupin mou pasivitu pochopí jako odmítnutí a stáhne se jako poražený vlk. "Omlouvám se... myslel jsem, že... to nic..." mávne rukou a dopije skleničku. "Měl bych už jít..."
Otřu si rty do hřbetu dlaně a rychle naberu zpátky svou jistotu. "To bezesporu," souhlasím a hned nato dodám rádoby ledabyle, "ale nerad bych, aby ta skvělá whisky tady zvětrala. Až ji dopijeme, rozhodně tě nebudu zdržovat." Doliju jemu i sobě a podám mu sklenku, aby mi zase neutekl. "Na přátelství s nepřáteli."
Chvíli okouní, ale nakonec si přiťukne a napije se. "Nebyl to dobrý nápad."
Už zase se omlouvá. Za něco, co nebylo vlastně vůbec tak špatné. "Nemáš moc na výběr, že se snižuješ ke smrtijedům, že, Lupine?"
"Každý máme nějaký ten handicap. Já jsem vlkodlak, ty zase smrtijed. Vyjde to nastejno," smečuje mi rýpnutí.
"Rozhodně ses aspoň pokusil."
Zvedne se. "Radši půjdu."

*****

Na stole trůní prázdná láhev od whisky, už hodnou chvíli není co pít. Ani jeden z nás ale tomu už dávno nevěnuje pozornost. Já, vklíněný v pohovce v dosti nepohodlné poloze, zpola zalehlý Lupinovým nahým tělem, dlouhé hubené končetiny propletené s jeho, stejně dlouhými a stejně hubenými, že pomalu ztrácím přehled, které jsou mé vlastní. Ani sám nevím, jak jsem se ocitl v této pozici. Vlastně vůbec netuším, jak se to stalo, že jsem nahý. Ten zatracený alkohol opravdu odbourává všechny zábrany.
Zatím se navzájem seznamujeme a trochu nezkušeně hledáme vhodnou polohu, zaklesnuti do sebe jako dvě kudlanky, co se chystají navzájem se sežrat.
Sjedu mlsně pohledem po Lupinově těle a tajně hodnotím, nakolik se mé představy liší od skutečnosti. Zvláštní, očekával bych, že ten zablešený vlkodlak bude chlupatý jako opice. Přitom má hruď zcela lysou, místo chlupů pokrytou hustou spletí dlouhých jizev po drápech. Nečekal jsem, že tyto důkazy jeho temné povahy mě budou tak rajcovat.
Jeho ztopořený penis však dokonale splňuje mé představy o pověstných vlkodlačích údech z mých divokých fantazií. Dlouhý, štíhlý jako jedle, tvrdý a lesklý jako vyleštěná červená žula a na konci lehce zahnutý nahoru, jak je to typické u šelem psovitých.
Zaklíněný stehny kolem jeho pasu už se ani nesnažím skrývat touhu po tom, kdy jeho zarudlý žalud nabere ten správný směr a je mi momentálně srdečně jedno, že to já jsem měl původně v plánu ošukat jeho, ne se nechat od něj vojet.
"Severusi... mohl bys zvednout tu nohu trochu výš?" usměje se. "Ztěžuješ mi přístup."
Jak asi, ty chytráku, když jsem za poslední měsíc kvůli tobě pěkně přibral... a už taky nejsem žádný mladík. Po několika nezdařilých pokusech se mi nakonec povede vyložit nohy na jeho ramena a poodhalím mu svá pečlivě skrývaná zákoutí. Jen ať se zkusí ušklíbnout, uřknu jej.
Oči se mu však divoce zalesknou a špičkou jazyka si olízne rty a mně se z toho vzrušením orosí žalud. Vlkodlak vycení zuby a spokojeně zavrčí. Setře palcem kapku ze špičky mého penisu a přenese ji k touhou se stahujícímu otvoru. Chytré, nikdy mě to ještě nenapadlo použít. A že už jsem těch ingrediencí do lubrikačních lektvarů vyzkoušel.
Zatímco si mě Lupin prsty připravuje, sleduji jeho soustředěný obličej. Zdaleka tohle nedělá poprvé, hodně mě překvapí, jak je v tom zkušený. Ten zatracený chlupáč vůbec nebude takový beránek v rouše vlčím, na jakého si hraje. Když jsou ty jeho prsty tak k zbláznění šikovné - ách, vydere se mi mimoděk z hrdla - co teprve dokáže jeho penis. Snažím se netvářit se jako nadržený trosečník, i když to s prstem nepřítele ve vlastním zadku jaksi nejde.
Lupin si mě za boky přitáhne do klína a já ucítím jeho vlhký žalud mezi svými hýžděmi.
Zatlačí.
Konečně! Konečně jsem dosáhl toho, o co jsem tak dlouho usiloval. O živočišný sex s nepolapitelným vlkodlakem. Přivřu oči a dokonale si vychutnávám ten slastný pocit, jak mi tvrdý vlčí penis pomalinku proniká do těla.
Samou rozkoší málem nezaregistruji nenadálý hluk u krbu. Vylekaně otočím hlavu tím směrem a naráz by se ve mně krve nedořezal. Ze zelených plamenů vystoupí bradavický ředitel, oblečen v čemsi, co připomíná - můj ty kouzelnický světe! - obstarožní župan po pratetě se vzorem barevných ptáčků a v rozverné náladě si to míří rovnou k nám. Ten musí být víc krátkozraký, než jsem si kdy myslel, když nevidí, o co se tady s Lupinem zrovna usilovně snažíme. Vlkodlak ztuhne v kámen uprostřed přírazu a oba teď připomínáme zdařilé šukající sousoší.
"Severusi, chlapče," volá z dálky Brumbál, "všechno nejlepší k narozeninám. Přinesl jsem vám kalamář... k tomu brku." V ruce třímá malý balíček, zabalený v celofánu se srdíčky a svázaný velkou růžovou mašlí. Při pohledu na tu přeslazenou krabičku mi penis změkne jak mokrý hadr a líně si lehne do slabin jak zbitý pes.
Po pár krocích se Albus na okamžik zarazí - to když konečně zaregistruje, u čeho nás vyrušil - a změří si nás pronikavým pohledem zpoza půlměsícových rámečků brýlí. Cítím, jak Lupin taky rychle měkne a po chvilce s mlasknutím ze mne úplně vyklouzne. Frustrovaně zamručím a v duchu si přísahám, že za tohleto Brumbála jednou vlastní rukou zabiju.
Ten starý blázen se jen potutelně usměje a místo, aby se nenápadně odporoučel opačným směrem, vykročí rázně k nám. Cestou si rozevře župan a poodhalí pod ním nahé stařecké tělo pouze v přiléhavých kalhotkách.
Ten odstrašující pohled mě však nevyleká tolik, jako jeho lukrativní nabídka. "Mohu se k vám přidat, chlapci?" a odhodí župan přes křeslo.
Názorná ukázka soudržnosti Řádu. To by v tom byl čert, abychom nad Pánem zla nezvítězili.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský