Fantasmagorium

Autor: T_nule
Hlavní postavy: Harry Potter/Ron Weasley
Shrnutí: Ron už dlouho touží po Harrym. Touží ale Harry po něm?

Splněné přání

A je to tu zase. Proč to jenom dělá? Co ho trápí? Poslední dobou se mi vyhýbá a já netuším, proč. Musím si s ním promluvit, ale nebude to snadné. Kdykoliv to zkouším, omluví se na úkoly, školní trest nebo nějakého učitele, který se po něm ptal a zmizí v davu. Nemůže mu to však procházet věčně.
Měl jsem před obědem hodinu volna a vydal jsem se do knihovny, kde se nacházela věčně studující Hermiona. Snad bude něco vědět alespoň ona. Ví přeci všechno! Přesně jak jsem si myslel. Seděla v sekci pro lektvary a sepisovala to zatracené pojednání pro Snapea, s kterým jsem ještě ani nezačal. „Hermiono, musíme si promluvit.“
„Počkej! Dej mi jen minutku, Rone.“, zarazila mě rázně Hermiona. Nic jiného jsem nečekal, a protože už jsem se poučil, jak dokáže být nepříjemná, tiše jsem stál a čekal, až dopíše odstavec. Konečně odložila orlí pero na srolovaný pergamen a vzhlédla ke mně. „Týká se to Harryho, viď?“, zeptala se.
„Jo. Vyhýbá se mi. Tobě sice taky, ale ne tolik.“
„Ano, poslední dobou se chová divně. Je hrozně uzavřený a nemluvný. Hledala jsem v knížkách něco, cokoliv… co by mi pomohlo tomu porozumět. Nic jsem však nenašla. Mám ale jednu tezi…“
„Tezi? Co to zatraceně je?“, skočil jsem jí neomaleně do řeči.
„Ty nevíš, co je teze? Ach Rone, vážně bys nad sebou měl zapracovat, vždyť nás letos čekají NKÚ! A ty ani nevíš, co je teze… a o učení ani mluvit nebudu!“, povzdechla si, ale pokračovala s vysvětlováním. „Tak tedy teze, je totéž co myšlenka, nápad… No a já si myslím, že ta Harryho uzavřenost se týká Ty-víš-koho. Třeba se Harry bojí, že když se s námi bude bavit, ukáže Ty-víš-komu, co pro něj znamenáme a budeme snadnější cíl.“, zakončila Hermiona svůj výklad.
„To je blbost, co říkáš. Zítra máme famfrpál, promluvím si s ním a přivedu ho k rozumu. Myslel jsem, že je to kvůli tomu… no… Asi ne. Ehm… Hermiono, nenapsala bys mi prosím úvod na to pojednání pro zatraceného Snapea?“
Hermiona se zamračila tak, že se jí spojilo obočí a odbyla mě. „Ne, Ronalde, to tedy nenapíšu! Ale před obědem máš ještě čas, tak si tu sedni a můžeš začít.“
Pouze jsem si povzdechl, vytáhl z tašky kalamář, svinutý pergamen a husí brk a začal psát.
Po půl hodině, co jsem nenapsal ani jeden odstavec, jsem vše hodil znechuceně do brašny a šel s Hermionou do Velké síně. Měl jsem hlad jako mantichora a těšil jsem se z pečených brambor a kuřecích stehýnek, kterých jsem si nabral vrchovatý talíř. Rozhlédl jsem se po nebelvírském stole a hledal rozcuchané černé vlasy, které by doprovázely kulaté brýle na nose. Nic. Zase. Harryho stravu jsem nemohl pochopit. Na snídani chodil mnohem dříve, než já s Hermionou, aby nás nepotkal, oběda se nezúčastnil a u večeře seděl zcela mimo. Strašně mě to mrzelo. Kdyby Harry byl jako já, na stejné pohlaví a kdyby o mě zavadil pohledem jinak, než jako o kamaráda, přesvědčil bych ho, aby jedl. Krmil bych ho klidně sám… Kdyby… Opět fantazíruji. Tohle se nikdy nesplní, vždyť Harry je na holky, konkrétně na Cho. Merline, jak já tu holku nenávidím! Co bych dal za to, kdyby se na mě Harry koukal tak, jako na ni.
Po obědě nás ještě čekalo jasnovidectví a obrana. No, na jasnovidectví si aspoň odpočinu po výtečném obědě. To obrana s tou růžovou krávou bude horší! Náměstkyně ministra… Pchá! A jak se pořád naváží do Harryho, jako by byla něco víc než on!
Myslel jsem, že si na jasnovidectví sedne Harry k nám jako vždy, ale zeptal se Nevilla. Trochu mě to urazilo a zklamalo zároveň. Hermiona sledovala můj pohled a chlácholivě mi položila ruku na rameno. Věděla, že jsem gay a na koho se obrátil můj zájem. Zezačátku byla zklamaná, chtěla se toto stát paní Weaslyovou, nakonec řekla, že jí to ani nepřekvapuje mezi tolika muži v rodině. Na konci loňského roku mi oznámila, že se zamilovala do Freda a on do ní taky. Ale prý se bojí, že si z ní dvojčata budou dělat legraci a občas se prohodí. Teď s Fredem chodí a kluci tenhle vtípek udělali pouze jednou a pak ji ujistili, že opakovaný vtip není vtipem a už to nezopakují. Merlinví, jestli to dodrží.
Dnes to byl namáhavý den, konečně je ale pátek večer, čeká nás víkend a sladké nicnedělání. Zítra ráno máme sice famfrpálový zápas proti Mrzimoru, ale protože jim onemocněl chytač a mají to střevo Blacka, neměl by být pro Harryho problém chytit Zlatonku. Pro náš tým je opravdu skvělé, že Harryho v prváku obsadili. Je skvělý a to jeho tělo! Jak je vypracované! Stehna z koštěte, ruce a hruď z posilování… Bradavky na tom vypracovaném hrudníku bych laskal jazykem, líbal ho v cestičce černých chloupků na bříšku, pokračoval až do jeho slabin… Sakra, už jsem zase tvrdej jako šutr! Popřál jsem Hermioně dobrou noc a vyřítil jsem se do ložnice, abych si ulevil od „problému“ ve svých kalhotách.
Po dlouhém boji s knoflíčky, které jak napotvoru nešly rozepnout, jsem se svalil na postel, zatáhl závěsy a v rychlosti zamumlal tišící kouzlo. Vrátil jsem se opět ke svým myšlenkám… Ano, zajedu mu obličejem do slabin, kde se jakoby náhodou otřu nosem o jeho tepající erekci. Pohltím ji do pusy a saju, lížu, saju a rukou si hraji s varlaty. Harry slastně vzdychá a vyráží mi boky vstříc. Jeho reakce mě těší, vyndávám si penis z úst, abych to hned mohl nahradit rukou… Zrychlil se mi dech i ruka v kalhotách, ani jsem nestihl pomyslet na Harryho orgasmus, když se dostavil ten můj. Zprasil mi celej spodek od pyžama a já byl tak vyčerpaný, že jsem ani nepoužil čistící kouzlo a usnul.
Když jsem se ráno probudil, slunce zrovna vycházelo. Nádherný pohled. Usmál jsem se vzpomínce na minulou noc, vyčistil jsem pyžamo a sebe, ale ještě jsem nevstal. Užíval jsem si krásného dne za oknem a válel jsem se v peřinách.
„Vstávej, Rone. Dnes hrajete proti Mrzimoru, musíme na snídani.“, volal na mě Dean z protější postele. Koukl jsem po očku k Harryho posteli, ale už byla prázdná.
K snídani si celý nebelvírský tým dal müsli s mlékem a pomerančový džus. Tohle pravidlo zavedl Harry, když se stal kapitánem (aby prý hráči byli rychlejší a nebylo jim těžko). Nebylo to sice nic vydatného, ale co bych pro Harryho neudělal. Osoba mojí touhy a snů na snídani nebyla. Před zápasem šel vždy první na hřiště a sledoval podmínky, pak za námi přišel do šatny.
Když dorazil do šatny, byl už převlečen do kapitánského dresu (náramně mu slušel) a celé mužstvo přejel pohledem.
„Takže, dnes nám podmínky zvlášť přejí, slunce svítí, obloha je naprosto bez mraků a vítr je jen slabý. Navíc chytá Black, takže by to mělo být klidné. Frede, Georgi… vysílejte Potlouky spíše na zastrašení než zranění. Giny, Alice a Kate se budou snažit držet Camrál na jejich straně, jak nejvíc to půjde a Rone, vůbec se nenervuj a zachovej „chladnou hlavu“. Jsi dobrej, tak si věř!“, podíval se mi Harry do očí a mrkl na mě. Konečně nějaká známka toho, že mě zná! „A teď na hřiště. Zlomte vaz.“, zakončil Harry a my vyšli za ním na hřiště.
Kolem jedenácté dopolední jsme konečně slezli z košťat. Hráli jsme skvěle a podle očekávání jsme vyhráli 230 ku 50. Celkem dobré skóre. Pomalu jsem se vlekl do šatny. Nebylo kam spěchat. Oběd byl naplánován až za dvě hodiny a mě se zatím nechtělo do společenské místnosti. Vychutnával jsem si sprchu. Studené kapičky vody, které mi padaly po unaveném těle. Nikam jsem se nehnal, všichni už totiž odešli. Všichni až na jednoho.
„Nepůjdeš se se mnou projít, Rone?“, zeptal se Harry, který seděl na lavičce a zavazoval si botasky. Vůbec jsem si ho nevšiml. Na jednu stranu jsem byl rád, dlouho jsem si s ním chtěl promluvit, ale na druhou stranu jsem se bál, co uslyším. Nevěděl jsem, jak by zněl můj hlas, tak jsem jen přikývl. Harry vzal svůj Kulový blesk i mojí Kometu 3000 a vyšel z šatny. Když jsem se oblékl a vyšel ven, čekal před vchodem a o něčem přemýšlel. Nevěděl jsem, kam chce jít, ale bylo mi to jedno. Nechal jsem to na něm.
Nějakou dobu jsme šli naprosto v tichosti. „Rone, omlouvám se za své chování v posledních týdnech. Já si potřeboval ujasnit pár věcí… Bál jsem se, že když si to připustím, přijdu o vás. Tebe a Hermionu… Neříká se mi to lehce.“, začal Harry. Zastavil se a koukal do země. Zhluboka se nadechl a mezi obočím se mu objevila ta vráska, kterou tak zbožňuji. Znenadání zvedl hlavu a podíval se mi zpříma do očí. „Zamiloval jsem se do tebe a už nevím, jak dál.“, vychrlil ze sebe jedním dechem.
Zavřel jsem oči, vydechl zadržovaný vzduch a lehce se usmál. Nechával jsem doznívat to úžasné vyznání, po kterém jsem tajně toužil už kolik měsíců. Zadíval jsem se na Harryho, který se nepatrně mračil, jak nerozuměl mojí reakci. Přikročil jsem k němu a sevřel ho v pevném objetí. „Harry, po tomhle jsem snil zatraceně dlouho! Chtěl jsem, abys byl jako já, gay a… no, abys mě bral jinak než jen jako kamaráda.“, všechno jsem to na něj vybalil a přitom zčervenal až za ušima (jak už bylo mým zvykem).
„Ty to cítíš stejně? Jak dlouho? Proč jsi mi to neřekl?“
„Myslel jsem, že se mi líbí holky… Cho… A nechtěl jsem přijít o tvé kamarádství. Nevěděl jsem, jaký máš názor na homosexualitu, na mě. A… vím to asi od třetího ročníku, že se mi… no, to… líbíš.“
Harry se mi podíval do očí a já tam viděl radost, úlevu a ještě něco, co tam ještě nikdy nebylo. Možná touha? Nepatrně jsem sklonil hlavu, zavřel oči a naše rty se setkaly.
Nejdřív to byl letmý a stydlivý polibek, ale pomalu se prohluboval a plnil větší touhou po tom druhém. Odtáhl jsem se, abychom oba mohli popadnout dech a usmál jsem se na Harryho stále opřeného o moji hruď. Vzal jsem jeho ruku a táhl ho k jezeru na jedno místo, které jsme spolu s Hermionou a Harrym objevili ve druháku. Sedli jsme si do trávy mezi keře. Nic jsme nedělali, jen se drželi za ruce a vychutnávali si společnost toho druhého. Pak se ke mně naklonil a políbil mě. Líbal mě hladově a nenasytně, jako by netoužil po ničem jiném už hodně dlouho. Položil mě na záda, klekl si obkročmo na moje břicho. Líbal mě a rukou si hrál s mými vlasy. Moje ruce se rozutekly po jeho zádech a krku. Cítil jsem Harryho zvětšující se bouli v kalhotách a ani moje erekce nezůstala v klidu. Vychutnával jsem si to, ale brzy jsem chtěl víc. Byl jsem však trpělivý, nechtěl jsem na Harryho tlačit. On jako by mi četl myšlenky, podíval se mi vážně do očí a přikývl. V tu chvíli se mi vrátily vzpomínky na minulou noc a cítil jsem potřebu to zrealizovat. Začal jsem Harrymu sundávat tričko. Nijak se nebránil, a když bylo dole, lehl si do trávy. Líbal jsem ho a zároveň mu rukama prozkoumával hruď, zvláštní pozornost jsem věnoval bradavkám. S levou bradavkou jsem si hrál, dokud zcela neztvrdla. K pravé jsem se sklonil a začal ji sát. Harry těžce dýchal a občas mu unikl slabý sten. Dával mi tím jasné znamení, že je vše v pořádku a mám pokračovat. Rád jsem mu vyhověl… Po práci s bradavkami jsem se přesunul nad pupík, který jsem obkroužil jazykem. Ruce už byly zase v pohybu a začaly rozepínat kalhoty. Po očku jsem se podíval na obličej svého miláčka, který mi prozrazoval, že to dělám dobře. Sténal a svíjel sebou. Prsty jsem proplétal černými chloupky na konci bříška. Kalhoty byly dole a Harry byl jen v trenkách, které se dmuly jeho chloubou. Harry trošku zrudl, ale oči neotevřel. Přejel jsem mu rukou po látce trenek. Nebylo to ono, i spodní prádlo muselo pryč. Konečně jsem měl ničím nerušený pohled na Harryho působivou erekci. Byla větší, než jsem si ji představoval. Ještě chvíli jsem se kochal pohledem, nevydržel jsem to však moc dlouho. Musel jsem ho ochutnat. Vzal jsem ztopořený penis do pusy, přejížděl jazykem po celé délce a sál. Harry mě k tomu jen vybízel, když mi zajel rukou do vlasů. Ocital se v sedmém nebi a to díky mně. Vzdychal, vyhazoval boky, zatínal pěsti a mumlal moje jméno mezi vzácnými nádechy, kterých se mu moc nedostávalo. Bál jsem se, aby se mi neudusil, ale byl to tak fascinující pohled, že jsem musel pokračovat. Jednou rukou jsem si zase začal hrát s bradavkou a druhou rukou jsem hladil jeho varlata. Netrvalo dlouho a Harry se s výkřikem udělal do mé pusy. Polykal jsem všechno, do poslední kapky. Sperma chutnalo hořko-slaně, úžasně!
Lehl jsem si vedle Harryho, opřel jsem si hlavu o ruku a pozoroval ho. Těžce oddechoval, zazubil se na mě a řekl „Bylo to naprosto skvělé! Teď jsi na řadě ty. Chci ti působit stejnou slast, jako ty mně.“ Zatímco mi vášnivě plenil ústa, snažil se mi rozepnout knoflíčky od košile. Za chvíli je měl všechny a moje horní polovina těla skončila obnažená. Přejel jazykem po mé bradavce, druhou žmoulal mezi prsty, až jí jemně štípl. Sykl jsem slastí a přivřel oči. Nebelvírský chytač mi líbal krk a ušní lalůček. Bylo to zatraceně dobré. Mezitím se snažil jednou rukou rozepnout kalhoty, ty však nešly tak dobře jako košile, musel proto použít obě ruce. Brzy se mu to povedlo a stáhl mi je i s boxerkami. Uvěznil mě ve spalujícím polibku, přitom sáhl za sebe a uchopil můj plně vztyčený penis. Začal ho masírovat a třít. Zavzdychal jsem mu do úst a nepatrně natočil hlavu, abych chytil ztracený dech. Můj milenec obrátil pozornost hlavně k mé erekci. Ruka pracovala rychle a prudce, žádné otálení, jako by se bál, že se probudí a zjistí, že to byl jen sen. Byl jsem na vrcholu blaha. Moc nechybělo k tomu, abych dosáhl orgasmu. Druhá ruka testovala moje varlata a jeho jazyk olízl z mého žaludu kapičku touhy. Vykřikl jsem Harryho jméno, naposledy vyhodil boky a udělal se. Harry k mému milému překvapení spolykal vše a ještě se olízl.
Oba jsme si natáhli kalhoty a ještě si lehli na zem. Stočil jsem se Harrymu na prsa a užíval si to. Po chvilce jsem promluvil „Bylo to nádherné, Jsi skvělý! Tak moc, že pořád čekám, až se probudím a zase zjistím, že to byl jen sen.“
„Na to bych moc nevsázel, Rone. Jen tak se mě teď nezbavíš.“, zasmál se Harry.
„A jak to bude teď ve škole, pořád se budeme chovat jen jako kamarádi?“
„Kamarádi?!“, zeptal se nevěřícně Harry a lehce mi nadzvedl hlavu prstem, aby mi viděl do očí. „Rone, já tě miluji a ty mě asi taky. Od teď jsi můj partner. Chodíme spolu. Ale jestli to chceš nechat při starém…“, políbil mě na nos.
Cítil jsem se šťastně, byla však ještě jedna věc, která mi vrtala v hlavě a na kterou jsem se musel zeptat. „Ne, nechci to nechat při starém. Média tě asi zavrhnou. To tě netrápí?“
Harry se hořce zasmál, ale promluvil vážným hlasem „Ti mě vždycky zavrhnou pro nic. Ale ty nejsi nic, Rone, jsi pro mě důležitý, a co si bude myslet okolí o nás dvou, mě moc nezajímá. Otázka spíš je, jak to vezme tvoje rodina.“
„Moje rodina tě už beztak přijala mezi sebe.“, pohladil jsem ho po tváři.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský